1. Narodit se

patlamatlaxy  Vydáno: 22.09.14

Mé myšlenky a emoce. Honí se mi to v hlavě neustále. Vrací se mi zvuky a vůně mého domova. Vrací se mi zážitky z děství. Vrací se staré křivdy. Je to můj první deníček a ráda bych napsala další. Jedině tak mohu vyjádřit vše, co mám v srdci.

Auto vjíždí do dvora. Slyšet je chrastění štěrku pod koly. Když auto najede na trávník, vše se ztiší. Ale jen na chvilku. Vystupuji z auta. Přibíhá ke mě Bára, skáče a olizuje mě. Smrdí, babička jí moc často nekoupe a na hlavě má zas další klíšťata. Opožděně, ale přeci přiběhl Denýsek. Pere se s Bárou o mou pozornost.

Otvírám branku, vrže. Jdu nejprve pozdravit babičku a dědu. Oba spí. Babička ve své posteli a děda na invalidním vozíku. V televizi běží kriminálka, zase u ní usnuli. :-) Pozdravím, oba se probouzí, na jejich tváři se pomalu vytváří úsměv. Rádi mě vidí. Babička se jako vždy zeptá, kdy jsme přijeli a kdy pojedeme zpět.

Jdu k našim. Nahoru po schodech. Jako vždy… velký tepelný rozdíl mezi babiččinnou chodbou a chodbou našich. U našich je zima. Máma už má navařeno a čeká na nás. Zamíchám polévkou, ochutnám. Je tak jiná a tak dobrá. Miluju její polévky! Dáme si pusu, zeptá se, jak se máme, a poručí, abychom si sedli a dali se do jídla. Výborné jídlo… pak se zeptám, jestli je doma táta.

„Nevím, kde je, a je mi to jedno, včera mě naštval!“

Svírá se mi žaludek, svírá se mi hrdlo. Začnou se mi klepat ruce, nemohu jíst, nemohu mluvit. Manžel ví, co se děje a začíná se připravovat… Copak na nás můj otec nečeká a nechce se s námi přivítat? Zeptat se, jak se máme, jak se nám daří? Jak postoupila rekonstrukce nebo jak se daří jeho prvnímu vnoučeti? A zajímalo ho to někdy doopravdy?

Vodím Tě za nos, milý čtenáři.

Už mě žádní psi nevítají. Dědeček je pochován a babička se užírá svým svědomím. Otec není, neexistuje. Pravda, teď zas vodím za nos sama sebe. Bohužel je a bude. Nejde ho vymazat, vytěsnit, zapomenout. Můj pokoj, který mi maminka tolik opečovávala, abych se měla s rodinou kam vracet, je pryč. V oknech jiné závěsy, jiná barva na zdech, jiný nábytek a věci, jiné dítě. Nikdo mě nečeká.

Vzpomínám na své dětství. Milovala jsem knížky a dovedla si číst celý den na půdě nad chlévem ve výklenku. Ze starých matrací jsem si udělala velké letiště, natrhala si třešně, jahody, rajčata. Cokoli bylo k mání a udělala si piknik s knihou. Hrávala jsem si ve stodole v kupě sena nebo mezi balíky slámy. Měla jsme svůj domeček v lesíku u potoka, v něm opravdový nábytek, záclonky v oknech a opravdická zahrádka plná jahod. Běhala jsem po poli, lesem, brodila se potokem. Milovala jsem tu přírodu!

V přírodě jsem se schovávala. V přírodě jsem plakala. V přírodě chtěla žít. Příroda byla jediná, která na mě čekala s otevřenou náručí, která byla vždycky po ruce, vždy mě vyslechla a dovedla uklidnit.

Jenže i u toho rybníka, ke kterému jsem chodívala to bylo slyšet. Ty nadávky a velké rány. Co byste chtěly od malé vesničky. Tam je slyšet vše. Jediným nepřítelem v přírodě byl pro mě sníh. Ten jakoby mě usvědčoval a říkal: „Tady je, tady se schovává.“ Stopy za mnou zůstávaly a já se neměla kde ukrýt. Jednou mi dokonce tekla krev a mé stopy ve sněhu doprovázely i její kapky.

Chybíš mi, přírodo! Tady jsi, ale jsi tolik navštěvovaná. Ráda bych Ti toho tolik pověděla. A hlavně to, proč jsem se už nevrátila do domečku na kamenech, do domečku pod mostek, do domečku v lese s dírou. Tady nemám možnost. Žiji jiný život. Ten šťastný. Nepoznala bys mě, jsem jiná. Doufám, že i uvnitř jsem jiná, moc bych to chtěla. Chtěla bych být už konečně TA SILNÁ!

Někdo říká, že taková jsem. Že by nezvládl to, co jsem já musela vytrpět. Já si říkám kecy! Nejsem silná. Jsem slabá, jsem srab, jsem posera, jsem ubohá! Mám špatné svědomí, zničila jsem mnoho životů a to jen tím prvním a základním činem, jaký jsme mohla učinit: narodit se.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 3.2 bodů
 Váš příspěvek
 
Yeska
Ukecaná baba ;) 1215 příspěvků 22.09.14 00:47

Opravdu mě Tvé psaní chytlo za srdíčko! Přeji hodně síly a šťastných dnů..

 
lajovka
Zasloužilá kecalka 955 příspěvků 22.09.14 07:51

…moc se mi to libilo, i kdyz pokracovani bude vsim jen ne pozitivnim nakopem do zacinajiciho dne..snad by ti denicky mohly slouzit jako jakasi autopsychotera­pie…kazdopadne pises velmi ctive, kratke jasne vety, pekne fakt :potlesk:
tesim se na dalsi, preji pekny den :kytka:

 
MariSun
Zasloužilá kecalka 716 příspěvků 22.09.14 07:58

Piš dál :lol:
Jen jedno: Ptala jsi se někdy sama svého rozumu, jak může právě narozené dítě něco zničit? Cokoliv? Nemůže, je bezbranné, čisté… Tak jako všechny narozené děti, tak jako ty.

 
2cz
Nováček 2 příspěvky 22.09.14 08:42

… je mi líto, že jsi krásné čtivé čtení zakončila nepravdivým a šokujícím závěrem; nemohu s ním souhlasit; dítě si nevybírá, zdali se narodí nebo nenarodí; dítě přichází na svět proto, že to způsobil některý z rodičů; v nejlepším případě proto, že si jej oba rodiče přáli a oba se souhlasně na jeho vzniku podíleli; bohužel, někteří rodiče se ke skutečnosti narození dítěte nepostaví čelem a nemají sílu nést následky svého rozhodnutí, nevytvoří dítěti podmínky pro život; nejsme oprávněni je posuzovat; můžeme se jen snažit chovat jinak…

 
AniNevim
Neúnavná pisatelka 16803 příspěvků 22.09.14 08:59
:,( :hug:
 
darla
Kelišová 5035 příspěvků 22.09.14 09:34
:hug: :hug: :hug: :hug:
 
Teva
Kecalka 473 příspěvků 22.09.14 09:41

Moc hezky napsané. :srdce:

 
Genovesa
Extra třída :D 10723 příspěvků 22.09.14 09:56

Také se mi deníček dobře četl, píšeš čtivě, ale také nesouhlasím s tím, že bys zničila život někomu svým narozením. Situaci, že přijde dítě na svět, přece dítě samo nijak neovlivní, nemůže se na ní nijak podílet - ani v pozitivním, ani v negativním smyslu - nemůže své narození nijak ovlivnit - ani odvrátit. Netrap se takovými myšlenkami, zbytečně se týráš :hug: :hug: :hug:.

 
macina25
Ukecaná baba ;) 2095 příspěvků 22.09.14 10:06

Deníček se mě moc nelíbil…ani forma psaní ani obsah. Určitě si zde, ale spokojené čtenáře najde.

 
Vlčková
Povídálka 36 příspěvků 22.09.14 12:02

Poslyš, bez ohledu na bolestný obsah deníčku, přemýšlela jsi někdy, že by ses psaním živila? Měla bys začít psát minimálně „do šuplete“, máš dar vystavět kolem čtenáře slovy svět co popisuješ. Vtáhnout ho nejen do příběhu, ale i do pro něj imaginárního (a pro tebe opravdového) světa.

 
Dainvyk
Zasloužilá kecalka 887 příspěvků 17 inzerátů 22.09.14 12:04

Zajímavý deníček… 8)

 
niezabudka
Kecalka 133 příspěvků 22.09.14 13:10

Obsah teraz nehodnotím, ale štýl písania sa mi zdá príliš patetický, štylizovaný.

 
jun
Kecalka 475 příspěvků 22.09.14 13:55

Styl tvého psaní se mi líbí. Piš dál. Přeji už jenom spokojený život :kytka:

 
Petullka82
Ukecaná baba ;) 1917 příspěvků 22.09.14 13:56

Tak a teď, prosím, napiš, co se vlasně doma dělo, když jsi byla malá, a jak žiješ teď - tohle bylo jen takové malé nastínění. Jinak máš moc hezký styl psaní.
Nikdo se nerodí náhodou, každé bytí má svůj důvod… :kytka:

 
Fiducia
Neúnavná pisatelka 18894 příspěvků 22.09.14 16:52

Každopádně zajímavé, budu číst dál ;)

 
Evca22
Zasloužilá kecalka 754 příspěvků 22.09.14 17:54
:kytka: :hug: :srdce: :potlesk:
 
suricata
Kelišová 6601 příspěvků 22.09.14 18:33

Vynikající sloh. Opravdu mě dostal popis jak se vracíš domů, měla jsem to před očima a buch vše je jinak. Dokážeš krásně popsat obrazy.
Přeji ti, abys byla v životě spokojená.

 
miskakr
Ukecaná baba ;) 1790 příspěvků 2 inzeráty 23.09.14 10:02

Trochu mi to připomíná mě…pomohla mi kyneziologie :) :) jinak moc pěkný deníček

Vložit nový komentář