Péče o rodičku a novorozence po sekci

medvidek  Vydáno: 07.12.12

Myslím, že je třeba, aby se i o tomto mluvilo, psalo, tak dávám k dobru pro všechny tento deníček s mou zkušeností a s tím, jak to má vypadat správně.


1 komentář

Zpracovaly a doporučují: Michaela Mrowetz - klinická psycholožka, Marcela Peremská – pediatrička.

10 kroků k podpoře raného kontaktu – bondingu po porodu CŘ.

1. Položení nahého novorozence na nahé břicho matky bezprostředně po porodu – vertikálně

  • Při porodu sekcí se pokládá nahý novorozenec na hrudník matky po prsa – horizontálně, vhodné je snížení operačního pole pod prsa matky, novorozence dle potřeby přidržuje další osoba – otec, ev. zdravotník tak, aby novorozenec mohl efektivně hledat bradavku a mohl se přisát, ideálně dát elektrody na záda nebo mimo hrudník ženy a po položení dítěte uvolnit ruce, pokud jsou připoutané k lůžku nebo k přístrojům, aby mohla držet dítě sama.
  • Osušení novorozence na těle matky, zabalení novorozence a matky jako jedné jednotky do teplých osušek a přikrývek.
  • Odložené přerušení pupečníku po jeho dotepání kvůli zajištění dostatečné placentární transfúze.

2. Všechna vyšetření a základní ošetření novorozence provádět na těle matky

  • Hodnocení Apgar skóre.
  • Podvázání a přerušení pupečníku.
  • Ev. označení novorozence identifikačním náramkem.

3. Umožnění a podpora vizuálního kontaktu – pohled z očí do očí matky a novorozence

  • Podložení hlavy matky, pokud leží na zádech, doporučení rozepínací košile či upravení látky pod krkem pro zajištění matčina výhledu.
  • Pokud musí být novorozenec v inkubátoru, pak ideálně zajistíme pobyt v jedné místnosti, vizuální kontakt mohou pouze částečně nahradit fotografie, videozáznam a nejlépe přímý přenos web kamerou.

4. Samopřisátí – tzv. breast crawl

  • Novorozenci a matce necháváme dostatečný čas kontaktu kůže na kůži na seznámení.
  • 30–60 minut než je dítě připravené k prvnímu samopřisátí.
  • Po medikovaných porodech i císařském řezu může být tato doba i mnohem delší, v řádu hodin.
  • Novorozence necháváme se k prsu doplazit a samotného najít bradavku všemi smysly – zrakem, hmatem, sluchem, čichem, chutí.
  • Novorozenci neotíráme ručky od plodové vody (plodová voda voní jako bradavka).
  • Známky připravenosti sát: dítě si strká pěstičky do úst, sliní, otvírá ústa, rukou ohmatává dvorec a bradavku, čímž připravuje bradavku ke kojení, má široce otevřené oči.
  • Ideální je „bezdotyková“ forma pomoci, můžeme matce umožnit pohodlnější polohu, ukázat jí, jak podepřít prs a slovně poradit, novorozenci pomáhá s přisátím ev. pouze matka, personál má vyčkávací přístup (novorozenci nedáváme bradavku do úst, nepomáháme mu).

5. Matka a novorozenec jsou v kontaktu „skin to sin“ – kůže na kůži

  • Podpora a nepřerušování tohoto kontaktu nejméně 2 hodiny po porodu, ideálně však 12 hodin či stále, matka s novorozencem se přesouvá z porodního sálu na oddělení šestinedělí společně v kontaktu kůže na kůži.
  • Při porodu císařským řezem může matku zastoupit na nezbytně dlouhou dobu otec (při dokončování operace a přemisťování matky na lůžko), bakterie otce jsou pro dítě přirozené a přínosné, na rozdíl od bakterií ošetřujícího personálu.

6. Zajištění příjemného, klidného, vlídného a intimního prostředí ze strany zdravotnického personálu a zajištění pohodlí pro matku

  • Samostatné porodní pokoje, kde může být celá nová rodina pohromadě.
  • Pohodlná postel, křeslo, polštáře, teplá deka.
  • K nové rodině vchází co nejméně personálu a nevyrušují ji v seznamování.

7. Eliminace techniky – fotoaparátů, videokamer, mobilních telefonů

  • Tento jedinečný okamžik žádné fotografie ani videozáznam nenahradí.
  • Novou rodinu může ev. vyfotit přítomný zdravotník.

8. Veškerá vyšetření novorozence, odběry biologického materiálu, vizity apod. provádět za přítomnosti matky

  • Vyšetření a odběry je vhodné provádět v náruči matky, při kojení a v kontaktu kůže na kůži (eliminace vyplavování kortizolu).

9. Transport do jiného zařízení

  • Při nutnosti transportu novorozence je nutné podpořit matku a transportovat matku i novorozence dohromady dle jejich stavu ideálně v tělesném kontaktu, tj. v jednom sanitním vozu a zajistit příjem matky spolu s novorozencem na nové oddělení.
  • Při nutnosti transportovat matku je potřeba s ní přeložit i novorozence, dle jejich stavu ideálně v tělesném kontaktu.

10. Při porodu mrtvého dítěte či úmrtí dítěte po porodu podpořit matku v kontaktu s jejím novorozencem

  • Matce a rodině musí být umožněno rozloučení se s jejím dítětem – podpoření a zajištění místa (zákon) – podpořen kontakt kůže na kůži, zajištění památky na dítě (podpořit rodiče v otištění ruky či nohy), podpořit rodiče v prohlédnutí si dítěte, vyfotit rodinu s dítětem.
  • Matka a rodina mají k truchlení neomezený čas (etika), informovat o možnosti křtu po smrti a podpořit v organizaci pietního rozloučení s dítětem.

Jak to probíhalo v Havlíčkobrodské porodnici

Můj čtvrtý porod, páté těhotenství. Do porodnice jsme s mužem a tehdy 13měsíční dcerkou přišli ve 13 hodin. Byla jsem ve 40+2 tt a posílal mě tam můj dr. (3 týdny jsem brala ATB na průdušky, kašel mě nenechával vyspat, myslela jsem, že se zadusím, otoky nohou byly tak bolestivé, že jsem chodit nemohla). V takovémto stavu jsem přišla do porodky. Při příjmu mi naměřili tlak 190/110. Pro tenhle vysoký tlak = tedy preeklampsii mě tam dr. posílal.

Při podepisování kupy lejster (souhlas s CŘ atd.) už v porodce na mě ještě současně mluvil dr. Když jsem položila propisku a poslouchala, co říká, tak mě sestřička popoháněla, ať vyplňuji :-( Já na to, že buď budu vyplňovat, nebo poslouchat co říká doktor, že nejsem sto dělat oboje najednou :-(

Dr. mi řekl, že půjdu na císaře. Bylo to na mě hodně, hodně rychlé. Muž čekal v čekárně i s dcerkou. Když jsem se zvedla a šla mu to říci, tak mě málem nenechali a hned kam jdu, že mám sedět, ale to měli smůlu. Odargumentovala jsem si to tím, že chci, aby muž byl u mě a malého si pochoval, když já nebudu moci a že musí zavolala tchyni, aby si přijela pro malou, a to bude taky nějakou chvíli trvat, než dorazí.

Jinak přípravu před samotným CŘ se mnou absolvovali muž i dcerka na porodnickém pokoji. Dcerku muž držel na křesle, které v pokoji bylo, ta byla značně unavená a řádila jako černá ruka.

Při prohlídce, jestli nerodím, jsem 2× dr. upozorňovala, že to jeho vyšetření jako fakt bolí :-( Udělal mi i odhad váhy. UZ ukázal 5 kg, dr. na to, že vyvolávat se nebude a sestřičky se ptal, jestli je to možné :-), já na to, že předešlé děti měli cca 4 kg, takže mě to nepřekvapuje.

Dr. se mě ptal, jestli chci celkovou narkózu nebo spinál, chtěla jsem spinál. Vzhledem k tomu, že jsem hodinu před tím obědvala a taky proto, že jsem celkovou měla při operaci se slepákem a nebylo mi po ní vůbec dobře.

PA či sestřička mi zavedla cévku, fuj nepříjemné :-(, zavázala nohy, vzali mi krev. Pak přišla anestezioložka vysvětlit mi co a jak – mezi dveřmi. A vykládala to jako, že je to její rozhodnutí, né moje, že budu mít spinál. Při samotném zavádění spinálu mi dr. říkala, co smím dělat a co nesmím. Ptala se mě, jestli ji slyším a když jsem jí se shrbenými zády odpovídala, že jo, směrem k hrudníku, tak mi na to řekla, že mě neslyší, tak jsem na to tedy pokývala hlavou a dostal jsem sprda :-( a že na to vysvětlování nemá celý den. No :-( Muž šel mezitím s malou k autu za svou mamkou, ta ji vzala do kočárku uspat a on rychle spěchal za mnou. Jak jsem měla ty velké problémy s kašlem, tak jsem na tom stole při zabrání spinálu měla pocit, že se dusím a nemůžu si odkašlat, protože jsem necítila nejen nohy, ale i hrudník. Anestezioložka mi neustále měřila tlak.

Malého vyndali ve 14.22 hodin. Ukázali mi ho, dotkla jsem se jen letmo prsty a šup sním pryč. Slyšet byl přes tři místnosti. Když mě šili, malého měl muž na klokánkování. Mě potom převezli na JIP. Sestřička mi celou dobu každých 10 minut měřila tlak. Čekali jsme, až se mi vzpamatují nohy. Malého si mezitím vzaly na starosti sestřičky na intermediálu. Muž přišel na chvíli za mnou bez malého. Neřekla jsem si o synáčka, nevěděla jsem, že můžu a od personálu mi tato možnost nabídnuta nebyla.

Na zkoušku kojení mi ho přinesly až za 6 hodin. Je pravda, že tlak mi haproval. A má psychika na tom byla taky velice mizerně. Vstát jsem zkoušela po převezení na dospávák, na pokoji, který je určený pro maminky po CŘ se vzpamatovanýma nohama. Dávali mi injekce proti bolesti, ale já po nich blindila. Takže prvnímu posazení, snaze o najezení a následném pokusu mě dostat do sprchy, předcházelo poblití všeho a všech okolo. Sestřičky nehly brvou.

Sestřičce na noční směně jsem říkala, že mi je po injekci na bolest vždycky nevolno, že potom nemám ani chuť na jídlo. Tak mi slíbila, že to řekne doktorovi a dají mi jiné léky, že se to může stát, že je to jeden z vedlejších účinků.

Injekce na bolest jsme dostávali první dva dny 5× denně. Léky mi opravdu změnili a mně bylo dobře. Tlak mě stále zlobil. Sestřičky mi ho chodily často měřit. Sama jsem nesměla nikam. Na druhou stranu ode mě chtěli, abych se vyprázdnila, a to jinak, než pohybem nebylo možné. Malého mi nosily sestřičky s intermediálu jak to šlo. Zpočátku mi nešlo kojení, malej měl hodně „vpáčený dolní ret“, takže to bylo vždycky na dlouho. Ale domů jsme odcházeli plně rozkojení.

První dva dny mi malého nosily, když jsem nemohla, nakrmily ho, hlavně v noci. Kvůli tlaku jsem měla nakázaný noční klid na lůžku. Přes den jsem musela své odchody hlásit. Tlak totiž nešel stále dolů. Otoky jsem taky stále měla.

24 hodin jsem musela sbírat moč kvůli bílkovině. Jeden den mi bylo hodně zle, ale toho si všimla sestřička a nahnala mě do postele, dostala jsem kapačku, prospala se a dobré. Podruhé jsem to na sobě už poznala a řekla si o kapačku sama. Zapíchnutá kanyla v ruce mi způsobila bolestivý otok. Několikrát jsem byla žádat, ať mi ji vyndají. Nechtělo se jim, že prý mám špatné žíly. Lékaři mi ji vyndali až na přímou žádost.

Domů jsem odcházela s Dopegitem, 4× denně 2 tablety, a železem, které mi způsobovalo zácpu. Au.

Takže shrnuto, podtrženo: lékařská péče jak o mě tak syna skvělá (celé oddělení šestinedělí je plné profíků, a i přesto, že mám pár výhrad, porodnici doporučuji (vadí mi, že maminky mají zakázáno s dětmi spát v posteli), lidsky sem tam mrak. Jako všude.

Celé šestinedělí jsem se dávala po fyzické stránce i psychické stránce dohromady. Synáček mi to neusnadňoval. Byl hodně, hodně uplakané miminko, což vyžadovalo mou 100% péči, náruč. Manžel měl za úkol mě neustále hlídat, nevěřila jsem si, tak abych malému neublížila. Po těch 6 týdnech jako když utne a byl po potížích. Dopegit jsem přestala brát úplně a tlak je v pořádku.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 5.0 bodů
 Váš příspěvek
 
zzuzzinda
Kecalka 264 příspěvků 07.12.12 08:45

Mám za sebou 2 císaře, první akutní, po 12 hodinách kontrakcí po vyvolávání porodu ve 42+1 a druhý plánovaný pro konec pánevní po předchozím císaři. Po prvním u nás přítel být nemohl, malého mi ukázali z rychlíku, pak mi ho přinesli, abych mu dala pusu a pak jsem hop viděla po 12 hodinách, kdy už jsem o něj škemrala. Přítel byl u ošetření a pochoval si ho. U druhého přítel byl s námi, malou mi taky po porodu jen ukázali a odnesli na ošetření, přítel byl u toho, choval si jí a přinesl mi jí on, dali mi jí pochovat a dlouho jsme se mohli všichni 3 muchlat, sestřičky a anestezioložka se střídaly ve focení :) Malou odvezli, když vezli mě a vozili mi jí často. Častěji než po 3 hodinách (pokud jsem tedy neusnula, to mě nechali spát), dali mi jí do postele a nechali nás tulit se, přítel tam mohl být s námi. To jsem nebyla na JIPu, naštěstí tam nebylo místo. Byli u obou porodů moc příjemní, milí, na šestinedělí taky, jen podruhé, dětské sestry byly slepice - dokud prý je dítě na oddělení, je jejich a ne matky!!!

 
beruska03
Kelišová 7465 příspěvků 07.12.12 08:52

Moc gratuluji k miminku a že se vše upravilo… já jsem taky po akutní sekci, tak vím co za „lahůdku“ to je :) ale mimča nám za to stojí, no ne? :) přeji moc moc zdravíčka :mavam:

 
medvidek  07.12.12 09:20

@beruska03 Díky.Našemu miminku je už rok :mrgreen:.

 
medvidek  07.12.12 09:27

@zzuzzinda To máš prima, že jsi si malou mohla pochovat. Mě je právě líto, že jsem malého viděla „jen letmo“ a potom až po 6hodinách. A protože už další dítko neplánujeme nemám možnost v porodnici cokoliv změnit. Přemýšlím, že ten text pošlu primáři a řediteli nemocnice. Třeba se nad tím zamyslí.
Si představ, že v pravidlech 6ti nedělí mají zakomponováno, že maminky NESMÍ spát s miminkem v posteli. A brát si ho pouze na kojení jinak šup do postýlky :zed:.

 
ANEBjája
Závislačka 4275 příspěvků 07.12.12 10:17

No tak po mojí zkušenosti s nejvíc"baby-friendly" porodnicí v brně musím říct, že ti i závidím, jak ti to dopadlo. ano, je to diamterálně odlišné od toho, co je v první půlce deníčkua co je moc krásné. a bohužel ty jsi zažila asi to nejlepší, co v čr v současné době po císaři je dostupné. je mi z toho na blití. 4,5 měsíce se odhodlávám deníček o svém porodu taky napsat, ale pokaždé si to rozmyslím, protože vzpomínat na to není vůbec jednoduché

stručně aspoň něco - 3 dny jsem svoje dítě nemohla mít ani u sebe, ani ho držet víc jak na 10 minut v křesle na sesterně, nemohl být vybalený ze zavinovačky, když potřebova přebalit, musela jsem stát bokem a mohla se jen dívat, jak to sestra dělá, protože jsem „neabsolvovala poučení o zacházení s novorozencem“, když jsem se nakonec ohradila, ež je to moje dítě, tak už mě téměř ani nezvaly na kojení, když jsem došla, vždycky bylo něco jiného hrozně důležitého nebo „už ho nakrmily dokrmem“ a vrchol byl, když i přes písemné oznámení, že si nepřeji, aby na něm byly bez naší přítomnosti a souhlasu prováděny jakékoliv medicínské úkony (a to jsem byla 3 minuty chůze od tama a na každý kojení jsem musela dojít 2×-3×, protože „nebyl čas“) tak kubovi napíchali vitamíny a nakonec i odebrali krev na test… 2 dny to počkalo, i když měli podezdření a najednou to nepočkalo 2 minuty než bych došla a mohla být s ním

svoje dítě jsem viděla kromě toho jedinýho přebalování nahý jednou a to 3 den po porodu kdy ho převezli na dětskou JIPku. tak po přeložení na postýlku to bylo dost podobné. nakojit jindy než přesně jednou za 3 hodiny? neexistuje. a že potřebuje menší dávky častěji jinak zvrací? tak vás nepustíme domů, když dítě zvrací :zed: tam už jsem si dupla a chovala ho, i když mě to sestry „zakazovaly“… ale mazec, no :(

 
ANEBjája
Závislačka 4275 příspěvků 07.12.12 10:20

Jo a nebýt toho, že manžel po porodu vzal dítě a řekl, že s ním odchází ho ukázat matce, tak bych ho neviděla prvních 24 hodin vůbec

12 hodin jsem prudila a při každý návštěvě sestry jsem se neustále dokola ptala, kdy malýho uvidím a odpovědí bylo „až se zvednete“, ale to mi ZAKÁZALI dřív jak za 24 hodin. byla jsem od začátku bez prášků na bolest. naštěstí se vystřídala směna a tu sestru jsem ukecala a nechala mě zvednout už po 12 hodinách… ale to bylo 8 večer a to už mě za malým stejně nepustili :(

 
skjaninka
Závislačka 4312 příspěvků 07.12.12 10:22

Čo ja by som za to dala, keby mi po cisárskom reze položili malého na bruško(no v tomto prípade na hrudník, ako sa uvádza v deníčku), aspoň na krátku chvíľu. Malý bude mať tri mesiace a ja som dodnes nevyrovnaná s tým ako to dopadlo. Cisár bol akútny a malého som sa nemohla ani dotknúť. Na pooperačnom mi ho asi 2× doniesli aby ho skúsili priložiť k prsníku a keby som neprosila sestričku aby mi ho ukázala tak ho pomalý 20hod ani nevidím… :| Stále som sa vypytovala sestričiek aký je, či neplače a celú noc som ani oka nezažmúrila. :zed:

Příspěvek upraven 07.12.12 v 10:24

 
skjaninka
Závislačka 4312 příspěvků 07.12.12 10:29

@ANEBjája husté, ale mala som to podobné. 3dni som sa chodila dívať k sestrám na malého, prebaľovali a kŕmili oni… :cert: A tiež nerada na to spomínam. Celý pobyt v nemocnici je pre mňa traumou a to oveľa väčšou než môj bolestivý a rizikový pôrod. Mala som chuť zdrhnúť a už nikdy sa tam nevrátiť. Ale pre malého som musela vydržať… :zed: Prvý nádych čerstvého vzduchu po vypustení z toho pekla bolo vykúpením… :pankac: A to nehovorím, že mi tak zhnusili kojenie a všetko možné, že ešte teraz ma striasa pri pomyslení na to, čo som zažila… :poblion:

 
medvidek  07.12.12 11:09

Díky ze reakce.
Jak se píše v deníčku. Ty kroky jak se starat o matku a dítě po sekci daly dohromady psycholožka a lékařka-pediatr. Doufám, že se to objevilo v tom jejich lékařském(pedi­atrickém)časo­pise.
@ANEBjája :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug:.A co si stěžovat? A prudit, že takto ne!?Poslat stížnost, nebo „jen“vyjádření, že jsi byla nespokojená? Já to zvažuju taky.Jo po lékařské stránce jim není co vytknout,ale…jak píšu v deníčku.
@skjaninka :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: .Je mi líto, že jste byli rozdělení na tak dlouho. A ten přístup…no to je otřesný :zed:.

 
ANEBjája
Závislačka 4275 příspěvků 07.12.12 14:49

Jo, je to děs :( jako ne že bych litovala toho, že to skončilo císařem, s tím smířená rozhodně jsem a bylo to naprosto ok a ostatně taky mohl vagin. porod malého zabít (nakonec se ukázal rozpad krev. destiček, kvůli porodnímu smísení s mojí krví). ale to chování na 6N byl děs. já navíc ležela na gynekologii a ne 6N, protože měli narváno, tak ono to asi udělalo dost, no. ale to nevysvětluje, proč mi zakazovaly chodit vídat nebo kojit vlastní dítě a proč jsem se ho nesměla pomale dotknout :cert:

jo, zvažuju podat „oznámení“ řediteli nemocnice. ale na to chci nejdřív napsat právě ten deníček, abych si to přesně utřídila v hlavě, jak to do detailů bylo. o tom, že ale porušili moje přání a brali kubovi krev bez mojí přítomnosti, i když byla možná a bylo to ve velmi krátké době řešitelné, tak to je bez diskuzí a neměli by si to dovolovat. nikde!

edit:první odstavec je reakce na skjaninka :)

Příspěvek upraven 07.12.12 v 14:50

 
annaei
Extra třída :D 12043 příspěvků 07.12.12 14:50

To máš ještě docela dobrý zažitek. Znám daleko horší. Mě štve, proč nejsou schopný udělat, co třeba, kde žiju je normální. Tady i po CS má dítě matka furt u sebe. Mam kamarádku, co rodila CS.Hned jak vyndali dítě dali jí ho na prso. Pak se nesměla 24 hodin hýbat, dítě měla u sebe v posteli a nehýbala se. Sestřičky chodila, co pul hodiny kontrolovat jestli něco nepotřebuje. Partner mohl být u ní furt.

 
Brblos22
Povídálka 24 příspěvků 07.12.12 17:16

Teda holky, celkem děsivá představa. Žijeme v Irsku a já tady porodila CS naše dva syny. První akutním CS, druhého už plánovaným. A u obou vždy to samé, hned po porodu šup na prsa a pak tátovi do náruče. To jen než vás zašijou. Pak zpátky k mamině. Miminko je od začátku s vámi na pokoji. Sestřičky se o něj v prních hodinách víc starají, podávají na kojení, přebalují, ale vždycky tak abych u toho na miminku mohla mít ruku, hladit ho, mluvit na něj. Pobízejí vás abyste co nejdřív začala chodit, čím dřív, tím líp, rychleji se to hojí atd.. já u obou sekcí byla do tří dnů bez prášků od bolesti, bez jekýchkoliv komplikací a na oba porody moc ráda vzpomínám :srdce: a veškeré medicínské zákroky se miminku dělají u maminy v náruči :potlesk:

 
medvidek  07.12.12 20:58

@Brblos22 To zní úplně jako pohádka. Prosím Tě pokud víš, pamatuješ si kolik bylo personálu na oddělení kde jsi byla s dítkem? Přemýšlím nad tím, že třeba díky malému počtu lidí si spoustu věcí v porodnicích tady v čechách usnadňují.
Tedy v neprospěch rodiček a dětí.

Příspěvek upraven 07.12.12 v 20:59

 
Aylink
Povídálka 21 příspěvků 07.12.12 22:11

Císařem jsem rodila 3×, poprvé akutní po 12-ti hodinovém porodu. Probuzení nebylo nic moc a když mě sestřičky nutily vstát z lůžka naprostý horor. Přístup sestřičet strašný. Tenkrát se zůstávalo po SC v porodnici 10 dnů. Strašné. Druhý SC byl plánovaný, sama jsem si řekla o epidurál a bylo mi vyhověno, dceru mi sice ukázali jen na rychlo, ale protože jsem měla problémy s tlakem asi bych nic jiného než ten úsměv nezvládla. Donesli mi ji potom na pokoj a dali mi ji zabalenou do náruče v postely. Třetí porod také plánovaný SC, spinál opět bez problémů, přišla za mnou anestezioložka a na všem se semnou domlouvala, PA fantastická, lékaři také, sestřičky zlaté. Za 16 let od prvního porodu se přístup radikálně změnil naštěstí k lepšímu. Malého mi nosily jak jen to šlo, vždy se zeptaly jak mi je a jestli se na to cítím. Samozřejmě že ano. Podepsala jsem, že nechci školení o koupání o přebalování. Nikdo s tím neměl problém, chápaly, že po dvou dětech jsem to nezapoměla. Sestřičky vždy rády poradily, pomohly, vyhověly. Ale i tak jsem šla ráda domů.

 
xpisk03  07.12.12 23:49

Teda, když čtu, jak by to všechno „mělo být“ a jaké jsi to měla ty, vyčítám si, že jsem mého miláčka o něco ochudila a to mi to doteď ani nepřišlo a říkala jsem, že jsem si porod „užila“. šla jsem na akutního císaře, dali mi celkovou anestezii, nikdo se mě na nic neptal, ač jsem měla napíchnutý epidural na tlumení bolesti. malého mi šel manžel vyfotit po 2 hodinách od porodu, viděla jsem ho až za další hodinu a půl, pak mi ho sestřičky nosily po 3 hodinách na kojení. neklokánkovali jsme doteď(hledala jsem si teď, co to klokánkování je a nevěděla, že je to tak důležitý. teď mám takový špatný pocit a říkám si jestli mě malej bude mít rád, když jsme se po porodu „vídali“ jen po 3 hodinách na chvíli na přisátí a ani jsme se nemazlil :( :(

 
medvidek  08.12.12 07:55

@xpisk03 O synáčka se neboj.Jsi pro něj ta nejlepší máma na světě. Jen jste to měli na začátku složitější :hug: :hug: :hug:.

 
Ckka
Nováček 8 příspěvků 09.12.12 10:17

A můžu se prosím zeptat, to byly Bohunice?

 
Miš-El
Závislačka 3063 příspěvků 09.12.12 20:02

Gratuluji k malému :kytka:
myslím že těch 10 kroků je spíš scifi v našich zdravotnických zařízeních, což je hrozná škoda

 
medvidek  09.12.12 21:15

@Miš-El oni to chtějí ty doktorky změnit. Je o nich řeč hned na začátku deníčku. Ještě jsem do porodky nepsala, ale mám to v plánu.
Jinak já doufám, že se přístup časem změní, když budeme my ženy-maminy-rodičky-dostatečně prudit a dožadovat se jiného přístupu. Taky je potřeba znát svá práva. Co si můžeme nechat líbit, ne že MUSÍME. MY jsme zákonní zástupci a přístup personálu kolikrát porušuje naše rodičovská práva. Mít u sebe stále někoho z rodiny a tím je „snad“zaručená jistota dovolání se" dítěte, možnosti s ním být. Mě se moc líbilo jak popisovala svůj postoj Gladys ve svém posledním deníčku.
Jinak děkuju za blahopřání. Rošťák měl ve čtvrtek 1rok.

 
zzuzzinda
Kecalka 264 příspěvků 10.12.12 09:21

@medvidek Jsem taky za to ráda. Máme i krásný fotky. Synka jsem sitakhle neužila ( i když po spontánním porodu by to bylo určitě jiné užívání, ale aspoň něco.) Synka jsem viděla po 12 hodinách, na jIP mi ho nedonesli, jen jedna (asi)sestra mi řekla, že je v inkubátoru, že je studenej. To bylo něco pro mě. NAštěstí mě převezli na šestinedělí už po 12 hodinách a ne po 24, že nebylo místo a tam byly zlaté sestřičky, Adámka mi hned daly, nosili mi ho kdykoliv jsem si řekla, ne po 3 hodinách, pohoda. Za to podruhé byly na šestineděli slepice (tedy spíš na novorozeneckém), dítě prý je jejich, dokud je na novorozeneckém, do postele taky prý nesmí, dokud nemám podepsané poučení o zacházení s novorozencem, tak ho nesmím přebalovat - kašlala jsem na ně. Bylo to mé 2.dítě, jsem porodní bába (i když tam jsem se za to styděla…) a jsem máma a dělala jsem si to po svém. A Barunka kdykoliv byla u nich, tak řvala a řvala…Moje spolumamina dokonce chtěla podepsat za malého revers a jet s ním domů, byla z toho úplně vedle.

 
Brblos22
Povídálka 24 příspěvků 17.12.12 18:21

Každá sestřička má k dispozici jednu studentku posledního ročníku porodních asistentek a mají na starost dva pokoje. Na pokoji je od šesti do deseti mamin :) Když jsem to slyšela poprvé tak jsem se zhrozila, ale v praxi to funguje moc pěkně. Sestřičku mají sesternu, ale tam se nezdržují, mají svůj koutek na každém pokoji a vlastně se z pokoje nehnou. Jsou buď na tom jednom nebo druhém. A nějaká místnost kam by se odevzdávali miminka tu vůbec není. Já si to teď ani neumím představit, že bych někam odevzdala miminko a vozili mi ho jen na kojení..

 
medvidek  07.11.13 08:37

Ahoj všechny co jste četly tento deníček.
Psala jsem v komentářích, že zvažuju napsat panu primáři o těch 10bodech a o tom jak to probíhalo, když jsem u nich v porodnici byla se synem.
Napsala jsem mu a podle recenze tady na Emimču napsala jedna mamina, že jí dítko po CS dali hned na prsa. Takže mám radost, že pan primář zareagoval a splnil co mi v emailové komunikaci slíbil.

 
Loki01
Echt Kelišová 8733 příspěvků 07.11.13 15:28

Jsem rada, ze se to mění.
Ja jsem rodila akutní sekci v UK a to kvůli ozvum syna. Nepristal mi na hrudník hned jelikož měl na první minutě apgar 4. Na patě minutě uz měl apgar 9 a tak mi ho přinesli. Ja jsem bohužel nebyla ve stavu kdy bych ho mohla držet, protože jsem ztratila hodne krve a trepala jsem se jak „ho..o na palici“. Dali ho teda tatínkovi. Potom co me stabilizovali mi ho soupli na hrudník a převezli nás vedle na pozorování (tlak atd). Tam se můj maly přisal k prsu (sám) a tatka šel domu, protože byl unavený:)

Nechali nás skin to skin asi dvě hodiny, pak malého oblékla a odvezli nás na pokoj.
Malého jsem měla v malé postýlce vedle sebe. Kdyz jsem ho chtěla vytáhnout na kojení atd tak jsem zazvonila s přišla sestra. Návštěvy jsou od 8-20 takže byl s námi často tatínek, který zastoupil sestřičku.

Vstala jsem asi po 12ti hodinách od cs a šla do sprchy. Maly byl strašně hladový a ja samozřejmě jeste nemela mliko a tak byl na prsu porad. Sestřička za mnou přišla v noci, ze jestli chci tak si ho na par hodin odvezou na sesternu, protože jsem ztratila hodne krve a potrebuju se vyspat. Vypadala jsem hrozne. Ze pry to normálně nedělají, ale ze pry od me proste cítí a chce jist. Kdyz bude na sesterně tak bude spát a ja taky. Souhlasila jsem, protože jsem uz opravdu byla na konci sil. Jeste mi říkala, ze pokud budu chtít ať zazvonim a okamžitě mi ho přivezou. Nebo kdyby plakal, ze ho okamžitě přivezou.
Neplakal a ja taky nezvonila.

Opravdu tady neodváži, protože se to jeste nikomu než me jeste nestalo (co vím od kamarádek).

Doufám, ze druhé uz bude přirozeně:)

Příspěvek upraven 07.11.13 v 15:32

 
vlker
Ukecaná baba ;) 2401 příspěvků 07.11.13 17:03

@medvidek Ano, já musím říct, že jsem v H. Brodě rodila v červnu císařem a mimčo mi dali hned na hrudník. Ptali se mě, jestli chci. Pak holčičku dali k tatínkovi na klokánkování a mě zašili. No a pak mě převezli na pokoj, kde byla malá u tatínka a tam se i přisála k prsu. Byli tam strašně fajn, ráda na to vzpomínám, i když s císařem se budu srovnávat ještě nějakou dobu. :)

 
medvidek  07.11.13 17:11

@vlker to mám radost, že fakt plní oč jsem žádala.
S CS se srovnat není jednoduchý, ale bude dobře uvidíš :hug: :hug: :hug: :hug:.
Proč jsi vlastně měla CS?

 
vlker
Ukecaná baba ;) 2401 příspěvků 07.11.13 17:34

@medvidek Byl to můj první porod a hned koncem pánevním. Což do toho bych i šla, proto jsem jela do Brodu, jenže se dítku nechtělo ven ani ve 42tt a já byla otevřená na špičku prstu, takže ani vyvolávání moc nepřipadalo v úvahu. Tak snad druhý bude lepší :).

 
medvidek  07.11.13 17:49

@vlker aha,KP tak to se nedivím.
Tak Ti moc přeju aby případné další těhu probíhalo i s porodem pokud možno bez CS :hug: :hug: :hug:.

 
vlker
Ukecaná baba ;) 2401 příspěvků 07.11.13 19:04

@medvidek Děkuji :hug:! Tak hlavně, že máme zdravé dětičky, viď :).

 
Fíková
Závislačka 4549 příspěvků 08.11.13 14:11

To je hezká teorie, ale praxe opravdu hodně pokulhává.
Já rodila akutním císařem v celkové narkóze. Hned jak jsem byla probraná, odvezli mě na JIPku. Hned jsem se ptala, kdy uvidím malou. Že prý, co bych nechtěla, vždyť se nemmůžu hýbat, tak proč by mi jí vozili. A po císaři je to běžná praxe. Prý až vstanu tak uvidím. (Důvod byl úplně jiný, ale já vyděšená prvorodička jim to zbaštila.) Když jsem vstala, nebylo místo na šestinedělí. Dceru jsem poprvé viděla až skoro dva dny od porodu.
Navíc se se mnou nikdo nebavil. Když jsem chtěla, aby mi alespoň nějaký doktor o ní přišel něco říct, tak prý není čas. Až vstanu, tak uvidím. To byla jejich jediná mantra. Fakt jsem ze začátku byla přesvědčená, že dcera je minimálně postižená, ne-li mrtvá a nechtějí mi to říct. Na ty hrozné chvíle asi nikdy nezapomenu. :?

 
medvidek  08.11.13 14:46

@Fíková stěžovat si. Prudit jak se říká, když už jim to prošlo u tebe tak to nenechat bez odezvy pro jiné rodičky v té porodnici kde jsi rodila.
A hlavně je třeba znát svá práva a mít podporu rodiny-přátel, kteří, když nemůžeme my samy zajistí naplnění rodičovských kompetencí. Narozením dítěte se dítě nestává majetkem nemocnice.Grrrrrrrrrr­.Jak toto mě štve.
@Fíková je mi strašně moc líto čím jste si s dcerkou prošli :hug: :hug: :hug: :hug: :hug:.

 
Fíková
Závislačka 4549 příspěvků 08.11.13 15:03

@medvidek O stížnosti jsem uvažovala, ale nějak se mi v tom nechtělo znovu se hrabat, byla jsem ráda, že je malá v pořádku. Asi to byla chyba, ale byla jsem dost psychicky rozložená. Teď to alespoň píšu pod každou diskuzi o Apolináři. Sice si už připadám trochu jak magor, ale aspoň se to k nějakým maminkám dostane, co se taky v takovéto „úžasné a skvělé“ porodnici může dít. :)

 
medvidek  08.11.13 15:48

@Fíková když to necháš bez reakce tak jim to příště projde znovu.
Jo já chápu, že se v tom nechceš znovu hrabat, ale pro jiné ženy bys to udělat mohla :hug: :hug: :hug:.

 
Fíková
Závislačka 4549 příspěvků 08.11.13 18:52

@medvidek rok a půl po porodu se tim už nikdo zabývat nebude.

 
medvidek  08.11.13 23:28

@Fíková třeba jo.
Já psala primáři porodnice 14.12.2012 email tedy rok od narození synka. Myslím, že to má smysl. Když budeš mlčet nic se nezmění. Ty si třeba vybereš jinou porodnici, ale ty další co přijdou se setkají s tím samým co tebe žralo, vadilo Ti a hodně bolelo.

Vložit nový komentář