Devět měsíců podnájmu

Develish  Vydáno: 13.06.16

Dva a půl týdne mám syna na světě, a tak se ráda podělím o článek, který jsem svým známým uveřejnila jen pár hodin před porodem… Podělím se o svých devět náročných a zároveň obohacujících měsíců. :)

Ležíme vedle sebe v posteli. Já čtu knihu, on na počítači lustruje politické diskuze. Chvíli se na něj dívám, dokud si mého civění nevšimne.

„Copak?“ ptá se.

„Chtěla bych s tebou dítě,“ vypadne ze mě.

„Já vím, že je to naprosto iracionální a do mých plánů se to absolutně nehodí. Že nemáme vyřešené bydlení a jsme spolu relativně krátce. Ale já to tak prostě cítím,“ dodávám.

Malou chvíli na mě nevěřícně hledí, načež mě prudce obejme.

„To je nejvíc, co mi kdy kdo dal,“ řekne tiše.

Jenže ani jeden netušíme, jestli to půjde. Podle našich anamnéz hádáme, že se budeme muset snažit. Docela dlouho.

1.
Rozzuřenou třesoucí se rukou se snažím zapálit cigáro. Nejsem žádný velký kuřák, koneckonců první jsem si dala před půl rokem. Spíš mě to baví, dává pocit pohody, socializuje. Teď nervózně (jako každý správný amatér) škrtám zapalovačem a nic. Sakra! Lucka mi udělá clonu a já konečně vdechnu dým do plic.

„Normálně se na mě vykašlal a místo naší dovolené jede někam na Balkán točit reportáže o uprchlících. Chápeš to? On mě v tom nechal!“ vztekám se.

Z vytoužené dovolené mi zbylo tak akorát pár vajglů. Jsem vytočená.

„Hele, kašli na to, no tak za tebou přijede o pár dní později.“

No jo, to se lehce řekne… Jsem naštvaná takovým způsobem, že si neumím představit, jak se k večeru vrátím domů a nezabiju ho. Sedám za volant. Řízení mě uklidňuje. Zastavuju se až v Havlíčkově Brodě, nádrž Honzova auta se koneckonců nezdá být bezedná. Koupím si tam nový kabát a jedu zpět do Prahy. Ještěže mi gynekolog před cestou potvrdil, že dítě určitě nečekám.

Pár dní na to držím v ruce uzoučký papírek, na kterém se rýsují dvě dálnice. Beru mobil a zjišťuju, kde se nachází potenciální otec. Naposledy psal, že z Balkánu jsou zpět a vyjíždí za mnou, dohonit mě na naší tři měsíce dopředu plánované dovolené.

„Jsem na střižně,“ povídá zvesela do mikrofonu. Před očima se mi zableskne, až mi počůranej papírek vzteky vypadne z ruky.

„A já jsem těhotná,“ vřísknu do telefonu, kterým následně prásknu o gauč s takovou razancí, že se už ani nemusím pokoušet protestně ho vypnout. Rozletí se totiž na milion kousků. Jako královna je s kamenným výrazem překročím a jdu vyběhnout Lysou.

Vždycky jsem si představovala, jak svému muži oznámím, že čekáme miminko. Hormony to zvládly za mě.

2.
Sedím a čekám. Konsternovaně. Odpoledne jsem měla jít do práce, ale nebyla jsem schopna ani zavolat, že nedorazím. V ruce stále svírám kus papíru a několik žádanek na speciální vyšetření.

Honza otvírá dveře spolujezdce a přebírá ode mě klíče.

„Tak kam?“ ptá se.

„Na panáka,“ požádám.

„Něco splnitelnějšího,“ usměje se.

„Tak na zmrzlinu,“ poručím si.

Trvá to přesně půl hodinu a tři utracené stokoruny, než se znovu usměju.

„No tak budeme mít dvojčata, no,“ obejme mě Honza.

A já se na Norberta a Huberta, jak jim pracovně začnu říkat, docela těším. Mám skvělého muže, tak co.

Jenže můj doktor zřejmě potřebuje nový ultrazvuk – buď nevidí nic, nebo naopak rovnou dvojmo.

„Vidím jeden plod, maminko. Syndrom mizejícího dvojčete se prostě stává a nikdo neví, proč. Druhý zárodek se prostě přestane vyvíjet. Obvykle do desátého týdne těhotenství,“ vysvětluje trpělivě doktor, zatímco ukazuje na pumpující srdíčko mého jediného dítěte.

Cítím se provinile.

3. Říká se, že do konce třetího měsíce není nic jisté, tak to v práci tajím. Na záchod chodím zvracet o dvě patra níž. Cestou metrem málem ohodím spolusedícího. Je mi zle. Pořád. Mám nekonečnou kocovinu a ještě musím předstírat, že jsem v pohodě.

Desátý týden praskne, že jsem těhotná. Někteří si myslí, že zbouchnutá. Není přece normální, abych zrovna já chtěla mít dítě. Ambiciózní lidi děti přece nechtějí.

A konečně mě přestávají posílat točit reportáže do řeznictví! Člověk má na všem hledat to pozitivní. Evidentně i na dně záchodové mísy.

Na gynekologické pohotovosti mi nevycválaná sestra vynadá, že ona je taky těhotná a nikoho s tím na rozdíl ode mě neobtěžuje. Osmkrát za den obrátit obsah žaludku podle ní není dostatečný počet. Podívám se na ni… a pobliju chodbu. Po deváté. Mé dítě se prostě nedá.

4.
„Hele, mně nenalívej. Já ještě dneska řídím,“ křičím na Jakuba.

„Prosím tě, od kdy ty nepiješ Jamesona? Nebo snad čekáš prcka?“ střílí naslepo jeden z mých nejlepších přátel.

Zhluboka se nadechnu a… „No, čekám.“

Kdyby to bylo za jiných okolností, musím se smát. Pět párů očí na mě nevěřícně zírá, místností se nese ticho. Pak někdo vezme nalitého panáka a kopne ho.

„No to mě poser. Tak gratuluju!“

5.
Kupujeme byt. Jak už to v Praze bývá – kolik místností, tolik milionů. Zvládneme uhrát 2+kk. Ještě že jsou ty hypotéky na historických minimech.

6.
„Ještě dvakrát nahoru a dolů, makej makej,“ baví se Honza, v ruce mobil a natáčí mě, jak sprintuju po desáté schody v gyncentru.

Za krásnou tisícovku koukáme na 3D obrázek našeho piškota. Z obličeje toho moc poznat nejde, většinu času si jej zakrývá ručičkama. To dítě to má zkrátka všechno na salámu! Je mu úplně fuk, že jeho matka právě podala olympijský výkon v běhu do schodů, postavila se vedle chlapů se zbíječkama a na ultrazvukovém lehátku pila kafe… Nezájem, prcek spí dál.

Po hodině nás vykopnou s tím, že dítě asi vyspává nějakou výživnou párty. I tak ale žmoulám CD a přiloženou fotku jako největší poklad dne. A tak trochu brečím. Jedno nám totiž 3D ultrazvuk ukázal… budeme mít syna.

7.
Já nechci nic, co končí na „oš“.

Já nechci nic, co končí na „áš“.

Já nechci nic, v čem je písmeno „r“.

Jak jsme se zvládli na první šup shodnout na Adině, kluk se zřejmě bude muset jmenovat „Ten-jehož-jméno-nesmíš-vyslovit.“ Jeho otec má neskutečné nároky. Chrudoš, Mstivoj ani Spytihněv sítem neprojdou. Ale co je sakra špatnýho na Matyášovi, Eliášovi nebo Richardovi?

8.
S rostoucím bříškem roste přímo úměrně i cifra v tabulce výdajů na miminko. Pročítám recenze, kupuju látkové plíny, odmítám rodit v Praze. Stává se ze mě praštěná alternativní rodička. Měla bych přestat číst.

A taky přestat pracovat – pomalu mě zmáhá dojít i na střižnu ob jedny dveře. Editor už si mě přejmenoval na „placenta brain“.

9.
Celé břicho se najednou vyboulí a rup! Sonda, kterou mám upevněnou na vrchní části dělohy, povolí a vystřelí. Malý prostě nemá rád měření srdíčka, které je v posledním měsíci povinné ve skoro každé porodnici.

A taky nemá rád přetáčení hlavičkou dolů – ačkoli zkouším každý možný i nemožný fígl, stále si v porodních cestách sedí jak Buddha. Sice se mu děsně líbí, když k němu jeho táta mluví, naklání se hlavičkou směrem k němu, ale otočit se odmítá.

A tak jsem dnes tady – s břichem velkým jak meloun čekám na pohádku o Karkulce, abych si v ní zahrála hlavní roli vlka. Malý poklidně leží a oba se tak nějak připravujeme na první shledání face-to-face. Známe se ale už dávno.

Těch devět měsíců mi vzalo snad všechnu fyzickou sílu. Pochopila jsem, že od teď už část mě bude vždy patřit někomu dalšímu, někomu, kdo mě bude potřebovat celý svůj život. Na začátku mi přišlo, že si někdo pronajal mé tělo – tak abych mu pomohla na tento svět. Čím dál víc mám ale pocit, že z pouhého podnájemníka se stává plnohodnotným vlastníkem. Ten malý vetřelec, co se ve mně ještě stále polehoučku vlní, už si totiž stihl nárokovat mnohem víc – mou podstatu, mou duši.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.5 bodů
 Váš příspěvek
 
Jahudka82
Kecalka 470 příspěvků 13.06.16 00:42

Dobrý, :palec: zase jednou jsem se u denicku po dlouhé době pobavila, hlavně u bodu 7, to mi neco připomíná :lol: Pro první dítě, at už by bylo jakéhokoliv pohlaví:), bylo jasno, s 2.asi bude problém…;) Ale hlavně at je prcek zdravý!

 
Twin_Star
Ukecaná baba ;) 1074 příspěvků 13.06.16 06:40

Pěkný deníček, skoro jak povídka z knihy. Jen doufám, že jsi s tím hnusným kouřením ihned po nalezení dálnic přestala. ;)

 
Shereen
Závislačka 2643 příspěvků 209 inzerátů 13.06.16 07:17

Vyborny denicek, takovy uz jsem dlouho necetla. Doufam, ze jich casem napises vic :D Preju hodne zdravicka tobe i synkovi. :palec:

 
unuděná
Ukecaná baba ;) 2244 příspěvků 8 inzerátů 13.06.16 07:35

To je tak hezky napsane! Jsem rada, ze jsem denicek nakonec z nudy otevrela. Gratuluji a tesim se treba i na porodni denicek ;) A jakpak se syn nakonec jmenuje?

 
Pajka89
Zasloužilá kecalka 816 příspěvků 13.06.16 07:53

Díky, vylepšilo mi to den :kytka:

 
ajvl
Kecalka 330 příspěvků 13.06.16 08:46

Moc pěkné :potlesk: :palec:

 
Lenka 80
Kelišová 6005 příspěvků 13.06.16 08:51

@unuděná prece vetrelec ;-)

 
olga1975
Zasloužilá kecalka 922 příspěvků 13.06.16 08:53

Moc pekne pocteni :)

 
Mexie
Závislačka 2678 příspěvků 13.06.16 08:56

Juuu…krásný deníček :srdce: :srdce:

 
Develish
Stálice 71 příspěvků 3 inzeráty 13.06.16 08:58

@Twin_Star prestala, ani by me nenapadlo dat si dalsi :) a zacit nehodlam ;)

@unuděná dekuji za pochvalu :) nakonec se jmenuje Vojtech Jakub ;)

 
unuděná
Ukecaná baba ;) 2244 příspěvků 8 inzerátů 13.06.16 09:11

@Develish :potlesk: Krasa, obe jmena jsou super!

 
Mis1983
Závislačka 4806 příspěvků 3 inzeráty 13.06.16 09:32

:potlesk: :potlesk: :potlesk: :potlesk: :potlesk: krásne pises!!! A Jakže se to dítě v vlastně jmenuje :mrgreen: ;)?

 
Adinka_2012
Ukecaná baba ;) 2133 příspěvků 37 inzerátů 13.06.16 10:35

Super deníček, už se těším na další! Gratulace k miminku! :srdce:

 
Blešík
Extra třída :D 12013 příspěvků 13.06.16 11:49

Najs! :palec: gratulace. Bude deník i o porodu? Ze mě už vytáhli jak Karkulku tak babičku, ale přečetla bych si podobný zážitek ráda

 
eva mrazova
Kecalka 102 příspěvků 13.06.16 13:16

Podle úvodu jsem čekala nějaké komplikace, uf, oddechla jsem si, že nic. Moc čtivě napsané. Paráda!

 
Twin_Star
Ukecaná baba ;) 1074 příspěvků 13.06.16 15:03

@Develish Tak to je super, to jsem moc ráda. :) A také se těším na deníček o porodu. :mavam:

 
MartinaIrena
Echt Kelišová 8376 příspěvků 13.06.16 18:18

Vyborne napsany, presne muj salek kavy!!!
Nemuzu dat jiny smajlik nez :pankac:

 
Pennya
Kecalka 382 příspěvků 13.06.16 22:20

Tě žeruuu :D
hltala jsem to jako rozmačkaný jahody s cukrem a se smetanou :D

 
Develish
Stálice 71 příspěvků 3 inzeráty 14.06.16 23:33

Díky všem za pochvaly, to vždycky potěší ;))

@Mis1983 Děkuji ;) Vojtěch Jakub :D Nakonec jsme zvolili dvě jména :)

@Blešík @Twin_Star v tom případě mám motivaci se do něj pustit ;) snad někde mezi tím nekonečným kojením, přebalováním a uspáváním najdu chvilku ;))) A snad brzy! :)

@Pennya kurec, teď jsi mi udělala chutě :D

 
modrysnecek
Stálice 85 příspěvků 15.06.16 11:51

To jsem si dobře početla, fakt tleskím :potlesk: :potlesk: moc mě to pobavilo a příjemně naladilo :)

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček