A co dál?

ohorbinza  Vydáno: 30.03.11

Někdy, vlastně skoro pořád přemýšlím nad tím, kde jsem udělala chybu, že jsem zůstala s mým malým chlapečkem sama. Proč prostě někteří muži neumí být tátové.

Otěhotněla jsem, hned po vysoké škole s člověkem, s kterým jsem byla do té doby rok. Bylo to intenzivní a krásné, jedinečné a nezapomenutelné. Nevysvětlím, jaký je člověk, jakou má osobnost a charakter. Těšili jsme se. Malý se narodil císařem pro KP zdravý a krásný na záčátku 2010.

Moc špatně jsme zvládali kojení, tak náročných pár měsíců a mě se zdálo, že to nebude mít konec. Když jsem ho nejvíc potřebovala, přišel a řekl, lásko to zvládneme. Je zvláštní jak peníze a sex umí se vztahem zahýbat. Peněz jsme moc neměli, skoro veškerou výbavičku pořídila má zlatá „tchýňka“. Během těhotenství jsem patřila do kategorie - nesexuálních těhulek, hormony dělaly svoje a já prostě na sex neměla chuť, i když jsem se občas snažila nahradit to aspoň jinak :) A od 30. tt jsem už mít sex pro ani kvácení nemohla.

Malému byly 2 měsíce, když jsem se dozvěděla, že si odskočil jinam, vytáhla jsem to z něj. Ublížilo mi to, ale zvládla jsem to, aspoň jsem si to myslela. Říkal, že rozlišuje jen sex a sex z lásky. Ach jo… nikdy jsem se s tím vlastně nesrovnala a v tu chvíli jsem udělala chybu. Začala jsem ho kontrolovat, dozorovat, osočovat, nedůvěřovat, podezírat… ať už mobil, mail, icq.

Přestával chodit domů, řval na malého, vadilo mu, že brečí… Od návratu z porodnice spal v obýváku na gauči… malého jsem měla v ložnici. Má psychicky náročnou práci, snažila jsem se to respektovat, nevyčítala jsem mu zrovna tohle.

V létě to vygradovalo, když se náhodou ukázal doma, hádky byly na denním pořádku. Na fejsu jsem zjistila, že cizí holka má, že je ve vztahu s tím mým. Vyměnil mě za 18letou slečnu ještě na střední škole. Mně i jemu je 26, to ale není důležité. Přišel a řekl, že ji má rád, když jsem na něj udeřila, co to jako je. Po 14 dnech, kdy jsem ho střídavě vyhazovala a on sliboval a odcházel za ní, jsem odjela i s malým natrvalo… 200 km daleko do bytu mého mládí… k mámě.

Dnes už je to půl roku a náš vztah je takový, že to s ním pohlo, ale ne moc. Malého miluje, ale nedokáže ho vychovávat, to si myslím já. Cca jednou za měsíc přijedeme k tchýňce, tak ho cca 2-3 hodiny vidí. Myslela jsem, že se na všem domluvíme, ale nakonec jsme musela kvůli alimentům k soudu, je nespolehlivý a nezodpovědný. Teď platí včas, tak jsem aspoň ráda. Čas od času mi řekne nebo napíše, že mě miluje a že já jsem jeho osud, že nás chce a že mu chybíme.

S holkou, kvůli které jsme se rozešli, už ani není. Pak jich vystřídal asi 10 a teď je s další 18letou holkou, co je ve 20. tt, dítě není jeho. Tahle osoba mě jako mámu neskutečně sere, omlouvám se za to slovo, nechce svoje dítě, ale na potrat jít už nemůže… já to zkrátím, prostě si neváží toho, že mít dítě je ten důvod, proč vůbec žijeme… můj názorek… já to tak mám.

Není úplně bezcitný, vím, že ho všechno trápí, ale nedělá nic. Na mojí otázku, proč o nás teda ani nezkusil zabojovat, mi řekl, že po tom, co mi udělal, si ani netroufl s tím přijít. Vždyky má nějakou alibistickou odpověď. Nesuďte lidičky, nevíte a nejde to ani popsat, čím jsem si musela během toho půl roku projít. A jaký je ve skutečnosti člověk, vlastně už ani nevím. Dostala jsem se na sociální dno a jsem ráda, že mám aspoň kde v našem 1+1 složit s malým hlavu. Jsem mu neskutečně vděčná… miláčkovi, svému malému, že ho mám. Jak ho miluji nejde ani popsat, každá máma ví.

Jen mi řekněte, proč jsem tak hloupá, že jeho tátu pořád, i přes to všechno a tu hrůzu, co mi udělal, miluji… a za co vlastně? Vím, že se vrátit nemůžu, byla by to hotová sebedestrukce a navíc vím, že se ani nesnaží, kdyby aspoň to. A miluju tě, pro mě nějak v tomhle smyslu od něj ztratilo význam. Mám strach… jak jít dál, jak být šťastnáá…jak se s tím vyrovnat.

Vím, že tohle prožívá nejedna maminka a vím, že mají lidičky horší starosti… proto se snažím každý den. A děkuji za Honzíčka, mého syna a jeho úsměvy :)

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 3.6 bodů
 Váš příspěvek
 
EmmSat
Povídálka 35 příspěvků 30.03.11 09:10

Máš to těžké. Myslím, že někteří chlapi opravdu nejsou stvoření k zodpovědnosti a k dítěti a rodině. Tvůj přítel byl ještě asi nevybouřený, jinak si to nedokážu vysvětlit. Ještě že máš takovou skvělou maminku, která tě vzala k sobě a pomohla Vám oběma. Držím Vám palce a mysli na to, že vždy, když se ti zdá že je nejhůř, zase musí nastat období, kdy to začne klapat. Drž se!!!! :kytka:

 
Ilwimia
Zasloužilá kecalka 926 příspěvků 30.03.11 10:06

Je vidět, že víš co chceš, i když máš občas pocit, že nevíš co s myšlenkami. Je to normální, že milujeme, i to, že milujeme muže, kteří si to nezaslouží. Tak jdi dál a buď šťastná a štestí si najde tebe i tvého chlapečka!

 
zivatko  30.03.11 10:59
Nezoufej

Ahoj, úplně tě chápu, ale nezoufej. Bude líp, hlavně ať jste oba zdraví. Štěstíčko a láska si vás oba najde, když to budeš nejmíň čekat. Však on už se objeví ten "pravý, milující táta a partner. Přeji štěstí… :kytka:

 
Jana222  30.03.11 14:15
Upjatost

Nechci se te dotknout, ale z psychologickeho pohledu bych dle tveho vyjadreni mozna videla pricinu i v tom, ze pro tebe je jedinym smyslem zivota dite - a pro nej nejspis ne tak zcela, coz je zcela bezne. Mozna by pomohlo, kdyz by ses snazila nemenit tolik styl zivota, ktery byl predtim nez jsi otehotnela. On si nasel urcitou holku (tebe) a jeji premena na 110% matku ho dost mozna vydesila. Proste ve velkem mnostvi pripadu je dobre zbavit se afektovane upjatosti na jeden bod a snazit se strizlive najit vysvetleni proc udelal to, co udelal a zda to nemohla byt i reakce na nejaky podnet. Ale uznavam, ze tuhle „rychlo psychoanalyzu“ jsem udelala jen dle tveho textu z toho, ze mi prisla hodne velka fixace na dite a neschopnost uvedomit si, ze existuji i jedinci, kteri mohou nahlizet na narozeni potomka mnohem civilneji. Snad ti tenhle muj prispevej pomuze a nebudes si ho vykladat ve zlem. psycholozka Jana

 
ohorbinza  30.03.11 18:18

Moc děkuji, ale ano.Myslím, že máte pravdu..určitě jsem se změnila, jenže před tím jsem jen studovala a studovala. Po narození syna se u mě moc zájmů nezměnilo, spíš nebyl čas a chuť a možnost jak žít jako před tím. Chodit ven kdy chci, všechno jsem najednou musela organizovat. Vím, že na tom mám vinu, jen se s ní učím teď žít.
babičky v tomhle smyslu nefungovali, na všechno jsem byla sama, na domáctnost, nákupy, vaření i dítě, ani v tomhle smyslu nefungoval partner, aby mi pomohl. Ven s ním třeba nikdy nešel, neměla jsem na sebe vůbec čas. Ale to už se zase obhajuju :)

 
takacek
Kelišová 7338 příspěvků 31.03.11 09:35

Ahoj, muj pribeh je podobny. Byvaly pritel a otec meho dvoumesicniho chlapecka nas opustil, kdy jsem byla v 8.mesici tehu. Vsechny ohavnosti vypisovat nebudu, o tom nekdy napisu denicek. Jen poznamenam ze je mu 30 a vymenil me za 36let starou, vdanou zenu, se kterou mu to nevydrzelo ani pul roku. Kazdopadne te chci podrzet a dodat odvahu! Clovek co se „zrekne“ sveho ditete a je vuci nemu strasne nezodpovedny nam za to prece nestoji! I kdyz ho taky jeste miluji, neustale si rikam, ze pro maleho najdu lepsiho tatinka. :-) Preji hodne sil!

Příspěvek upraven 31.03.11 v 09:36

Vložit nový komentář