..a do třetice Květňátkovský porod v dubnu ve Zlíně:-)

Jazzi  Vydáno: 29.05.05

Byla jsem rozhodnutá ještě v noci po porodu všechno sepsat a podělit se o své zážitky a překvapení, která mě potkala:-)
Ovšem malej Kraken má na mámino vykecávání kdesi na netu svůj názor, tak snad se dnes povede…

Hned ze startu předesílám, že jsem ten typ, který měl vcelku hrůzu už ze samotného těhotenství. Děsil mě obrázek z Velké knihy o matce a dítěti, kde byla spokojená ženština ve 40. týdnu s obrovským břichem - tohle se do mě přece nemůže vejít a neunesu to!
Překvapení první - všechno se do mě vešlo a celé těhotenství bylo nakonec tak neskutečně přirozené a pohodové, včetně nevolností:-) Až téměř do porodu byl můj kámoš malířský váleček, eletrická bruska a jiné nástroje a dalo se to zvládnout:-)

TP byl stanoven na 18.4., podle všech UZ vycházel zhruba o týden později. Měla jsem jasno v tom, že dřív to prostě nebude. No nevím, co bych dělala, kdyby bylo:-)
Ale moje mimčo bylo ukázněné a respektovalo dohodu, že se narodí až do znamení Býka.
Jakožto přenášející jsem byla nakonec klientkou rizikové poradny, která spočívala v několikahodinovém čekání na dvouminutovou prohlídku a sdělení, že je vše v pořádku.
26.4. mi dr. lehce navrhovala Hamiltonův hmat a zkoušela na mě finty o vyvolávání. S díky jsem odmítla, jelikož už dva dny jsem měla intenzivní pocit, že to nemůže dlouho trvat a trochu se děsila, že mi za chůze vypadne mimčo do gatí..:-)
Tak jsem se na cestě domů stavila k holičce, ta když zjistila že můžu kdykoliv začít rodit, mě ostříhala kosmickou rychlostí, jen ať jsem už proboha venku!
Nu což, zakoupila jsem květiny do truhlíku, za:,–(ila je a spokojeně šla sledovat večerní program.
Ve 22:00 odešla předpisově hlenová zátka a hned začaly první kontrakce, záda i břicho dohromady. Zazdálo se mi, že je v tom i jakási pravidelnost. A byla, pěkně po 10 minutách. Dalo se to dobře snášet, manžela jsem uklidnila, ať se vyspí a v noci jsem dřímala a v polospánku prodýchávala a občas sledovala čas. Chodit se mi nechtělo, co budu strašit v noci po baráku, raděj se zkusím ještě malinko vyspat.
Ráno jsem manžu poslala do práce, ať si domluví raděj volno, že už to vypadá nadějně.
Jsa řádně poučená z emimča a kursu, sedla jsem ráno do vany a hodinu se čvachtala a testovala, jak se to má s kontrakcema. Ve vodě bylo fajn a po vylodění najednou interval 5-6 minut a bolesti najednou křížové.
Překvapení dvě - nepomohlo mi dýchání do břicha, co jsem se tak hezky naučila v kursu. Takže jsem dala na instinkt a dýchala normálně pomalu a zhluboka a vyluzovala u toho souhlásku šššššššš.
Mezitím došel manžel a já mu sdělila, že teda pomalu začnem shánět vozidlo a tak kolem 11:00 že se projedem do porodnice.
Požádali jsme tchána a ten celý s nervama pryč byl rychlostí blesku v nastartovaném autě a tůroval půl hodiny před barákem:-)

V porodnici jsme sepisovali příjem, klystýrek (nic strašného to není a ulevilo mi to), monitor, vstupní vyšetření , které pravilo, že hrdlo zcela spotřebované a otevřená na cenťák.
Nu, kapku mě to zklamalo, celou noc pěkné bolesti, tak jsem si dala socialistický závazek, že do půlnoci to zvládnem.
Pak povolali manžu, já se zašila do sprchy a tam se vařila a hopsala na balónu, manžel seděl u mě na židli a vykládali jsme si. Mimo kontrakce, to jsem ztichla, udělala si mašinku a zase pokračovala v hovoru.
Překvapení třetí - kontrakce trvaly cca minutu, ale jak jsem čekala, že to bude jako celá věčnost, opak byl pravdou. Prostě intenzivní chvilka a už byla pryč.
Přišla pro nás naše PA (úžasná to osoba!!), že se zajdem ubytovat na porodní box a vyšetříme se. Od příjmu za asi tři hodiny jsme postoupili na 3 cm a byli pochváleni, že to jde moc hezky.
Pochodovala jsem kolem postele a na bolest používala manželův palec, který jsem svědomitě mačkala. Dostali jsme rádio, kde hráli moc pěkné písničky (v tašce halda cédéček, na které jsme jaksi zapomněli:-).
Uprostřed pochodu mi praskla voda a mně to přišlo děsně směšné, jak tam stojím v obrovské košili a pode mnou loužička. PA říkala, že je to výborné a natočíme další monitor.
Hupla jsem na postel, ale to už se kontrakce celkem zintenzivnily a interval byl najednou asi 2-3 minuty. Bylo dost nepříjemné u toho ležet, ale nějak jsem to s manžovým palcem a rantlem od postele překlepala.
Došla nějaká další doktorka, vzala si na mě jakýsi šperhák, hrábla do mě a dopíchla zbytek vody a pravila, že jsme na pěti cm. To mohlo být tak po 15:00 a mě nesmírně potěšilo, že to postupuje.
Přišla naše andělská PA a pravila, že se uvolnila masážní vana a já po té nabícdce lačně skočila.
Pouze manžel projevil obavu, jestli to ještě stihnem, když viděl, že mě bolesti přepadají čím dál častěji.
Překvapení čtvrté - stále jsem se mimo bolest naprosto kontrolovala, jen jsem už kapku hlasitěji mašinkovala a občas i trošku zahoukala:-) Ale přišlo mi to přirozené, že se člověk hlasově projevil a nikdo mi za to nenadával (aspoň doufám:-)
Přeběhli jsme na box s vanou a já celá šťastná do ní vlezla. PA nás tam nechala, já se chvilku ráchla av hodně horké voňavé vodě, ale už mi moc nešlo sedět v jedné pozici, tak jsem se různě vrtěla.
A přišly pravé tlaky.
Překvapení páté - tohle mě dostalo, nečekala jsem nucení tak strašlivě intenzivní. Později jsem to popisovala, jako byste chtěli, aby člověk s šíleným průjmem mě najednou zarazit sr…ní:-)))
Snažila jsem se o povrchní dýchání, ale šlo to jen zčásti, zbytek jsem jaksi prohýkala a vyluzovala zvuky, které se běžně ozývají z WC…
Manža se asi trochu lekl a mazal pro PA, ta nejdřív nechtěla věřit, že už a chtěla mě vyšetřit ve vaně, ale když jsem jí ukázkově zahýkala, rychle pochopila a lezlo se ven a honem na náš box.
Vany jsem si užila tak možná 20 minut, ale myslím, že to urychlila.
Mezi bolestma jsem byla pořád celkem ready a ovinutá do malého ručníčku a s holým zadkem jsem přecupitala na porodní box.
tam už byla připravená stolička, o které jsem se naštěstí včas zmínila.
Dostali jsme instrukce, jak se u:,–(it a jak tlačit, PA mě ještě rychle vyšetřila a zajásala, že jdeme rodit.
Nevydržela jsem na jeden zátah moc dlouho tlačit a tak jsem zbytek zas odfuněla a problesklo mi hlavou, že tohle teda bude fuška.
PA mě klidným hlasem vedla, navrhla, že to můžem zkusit i vestoje, ale odmítla jsem a zařekla se, že prostě musím vydržet tlačit co nejdýl.
Tak jsem se do toho na asi třetí kontrakci opřela a makala…
Manža seděl za mnou a podpíral mě a vnímala jsem, jak to chudák odtlačil se mnou a šeptal „vydrž, ještě vydrž..“
měla jsem zavřené oči a měla dojem, že malej je ještě někde na cestě ve mně, ale překvapené šesté - když jsem otevřela oči k nádechu, koukala jsem, jak ze mně kouká mokrá zamazaná a vlasatá hlavička…
PA zavelela „nádech na ramínka“ a to jsem věděla, že už bude hračka, a taky žejo. A najednou mi říkali „už je tady!“ a na podložce u nohou mi leželo fialové cosi, co krásně řvalo…:-)
Dali mi ho na chvíli podržet na břiše, viděla jsem z něj pořád jen zádečka a vím, jak byl heboučký a malinký.
Hned jsme porodili i placentu, řádně jsem si ji obhlídla a byla krásná:-))
Manžel chudák v tom šoku zapomněl omdlít, jak mi celou dobu sliboval a přetlumočil mi míry a váhy - náš pytlíček měl 3160g a 49 cm.
Překvapení sedmé - díky poctivé masáži hráze jsem coby prvorodička porodila bez nástřihu a bez poranění, jediná mikrotrhlinka byla u ústí močové trubice a ta se obešla bez ošetření.
Byla jsem schopná si hned sednout a kupodivu jsem fungovala tak nějak úplně normálně, což jsem taky nečekala.
Pak jsme se už je těšili, přikládali k prsu (měla jsem dojem, že se malej narodil se zubama, jak mě hned rafnul) a vstřebávali zážitky.
V noci jsem byla ještě tak nadupaná adrenalinem, že jsem skoro nespala a pořád si to přehrávala a nemohla uvěřit…
PA nám gratulovala a říkala, že nevěřila, že to zvládnem ještě na její službě. Malej se narodil v 16:40, po celkem 16 hodinách bolestí.

A překvapení poslední - byla jsem připravená na nejhorší a bylo to vlastně strašně krásné. Daleko hůř to nesl manžel, který si doteď myslí, že tam byl prd platný, ale opak je pravdou. Bez něj bych to zvládala daleko hůř a tímto mu skládám už asi stopadesátý dík.
Stejný dík patří PA Evičce, která byla úžasná a měla neskutečně dlouhé řasy (říkal muž, toho jsem si opomněla všimnout..:-))
Masáž hráze budu vyzdvihovat celý život, ale ne jen tak nějaké šmrdlání, pěkně natvrdo, aby to bolelo. Nám se to vyplatilo.

…a ten mrňavý fialový balíček štěstí už se nahoře ozval, má měsíc a hodně přes 4 kila a je s ním sranda i starosti.

Všem přeju tak pěkné zážitky, jako se poštěstilo nám, a i když to bolí, ne že ne, výsledek stojí za tu dřinu:-)

Jazzi a Matěj

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 5.0 bodů
 Váš příspěvek
 
nat02
Závislačka 2786 příspěvků 29.05.05 17:09

Ahoj JAZZI,

no sepsala jsi to krasne, vim ze uz kdyz jsi neco psala na kvetnatkach a ja byla jeste 2v1 tak jsem si brala z tebe priklad a rikala si…Jazzi to zvladla tak krasne,taky se mne to povede :-)

No a vlastne jo,akorat z toho nemam tak krasny zazitek jako ty, tu drinu bych klidne vypustila a presla jen k tomu konci s modrym uzlickem :-)

preju matejovi i tobe spoustu zdravi a stesti a hlavne pohodicku :-)

nat+rio

 
Bibina
Zasloužilá kecalka 741 příspěvků 29.05.05 17:36

cha chá,

píšeš to tak lážo plážo, člověk by si myslel, že to je hračka :o)

Moc hezky napsaný, teda fakt sis s tím dala práci.

Seš holka statečná. Teda Matějík byl taky takový drobek jako naše anička. Jenomže ona má po měsíci furt něco málo přes ty tři kila, kdežto váš klučík už to dohnal :o) .

Bibina

 
kristain
Závislačka 2733 příspěvků 29.05.05 18:41

ahoj Lindo,
no krásně napsané, krásně prožité:-) vyšlo vám to super!

já taky nemá z porodu už žádné negativní zážitky, to spíš potom ze 6nedělí, ale o tom jsem už psala.
Ještě k tomu nástřihu - my jsme masírovali 7 týdnů pravidelně, i dost to bolelo, ale možná mohl manža ještě víc tlačit, nicméně, mám 4 stehy, Dr. pak říkal, že každá žena je jinak stavěná a že mám hráz hodně vysokou, že kdyby nenastřihl, tak se rozervu mnohem hůř…ale ani to moc nebolelo a i se 4 stehy jsem docela v pohodě seděla-no sedání a vstávání nebylo moc v pohodě, ale zas taková hrůza to není.
Taky jak se hodně mluví o nepříjemném šití a po porodu ao mačkání dělohy, tak samozřejmě šití i to mačkání bylo dost nepříjemné, ale myslím, že člověk v euforii nad tím človíčkem to ani nevnímá…
tak se mějte krásně K.

 
Anonymní  29.05.05 20:56

A nejmenovala se ta vaše PA Eva Malušková? Já jsem rodila ve Zlíně 2.1.05 a musím říct že jestli je to ta samá tak byla naprosto perfektní a hluboce před ní smékám.
Madla a Verča

 
Berca
Zasloužilá kecalka 922 příspěvků 30.05.05 09:05

Ahoj Jazzi,
moc Vám gratuluju k narození miminka!!
Krásně jsi to napsala, místy jsem se smála a místy mi ukápla i slzička. Jsem v 10 tt a už se na naše mimi taky moc těšíme!
Ať se vám dobře daří!
Pa Berča

 
Anonymní  30.05.05 13:36

Ahojka, Jazzi.
Moc sem už nechodím a tak mi uniklo, že už máš miminko. Gratulejšn!
 Radina

 
Jazzi
Ukecaná baba ;) 1785 příspěvků 30.05.05 15:22

Juj, moc všem děkujem:-)

MADLA - nejsem si jistá, ale myslím, že to ta Evička byla. Taková mladší, tmavovlasá, štíhlá a moc hezká, působila tak klidně.
Je fakt, že kdybych ji potkala na ulici, tak ji nepoznám, ale s láskou na ni budu vzpomínat:-)

Jináč teda nechtěla jsem,aby můj popis vyzněl, jakože to byla brnkačka a procházka rajskou zahradou, dřina to je.
Jen abych trošku potěšila takové stresátorky, jako jsem byla před těhu já, že se to dá zvládnout a nakonec to vůbec není tak strašné, jak člověk čekal:-)
HOdně štěstí všem, které tenhle velký okamžik teprve čeká a ať se vám vyvede, jak si přejete:-)

Linda a Matýsek

Vložit nový komentář