Nakonec totálně nepřipravená

Lesí  Vydáno: 04.10.11

Zjistila jsem, že ne vždy se dá na vše připravit. Jsem maminka od tříměsíční holčičky, už od těhotenství stálá navštěvovatelka eMimča. Jeden deníček už jsem napsala, týkal se porodu. Na porod jsem se chystala a taky se ho bála prakticky od druhého trimestru. Dopadlo to ale krásně, porod byl rychlý,za 4 hodiny hotovo, bez komplikací, bez šití. Já, tatínek i malinká jsme to zvládli skoro tak, jak jsem si to v hlavě programovala, připravovala. Až mě napadla myšlenka, že mi to ten život pořádně „vynahradí“ někde jinde, protože já nikdy neměla nic úplně jednoduchého.

Michalinka a její "né néééééé nééééééééé" po porodu
1 komentář

Michalinka a její "né néé" doma
1 komentář

Michalinka a její "néé a áááááááááááááá"

Miška dnes:-) "Néééé" zůstalo,ale není už tak časté...častější jsou úsměvy:-)
2 komentáře

Miško moje,promiň mi,prosím,moje pocity v prvních týdnech..byla jsem...
1 komentář

Od dvanáctého týdne těhotenství jsem se poctivě připravovala na příchod miminka. Cvičení, kurzy, pročítání časopisů, chytrých knížek, eMimina, nakupování (hezky průběžně, každý měsíc něco, najednou by to nešlo, nepatříme s přítelem mezi zbohatlíky :-D ) Ve 35. týdnu jsem měla všechno. Od oblečení, hračkek, kočárku, autosedačky, lékárny, kosmetiky až po věci na koupání, spinkání, papání. Myslela jsem na vše. Pro jistotu jsem nakoupila i pár lahviček, sterilizátor, ohřívač -člověk nikdy neví. Říkala jsem si, holka, pak nebudeš mít čas ani náladu něco shánět (jako kdyby podvědomí tušilo…).

Myslela jsem si, že lépe připravená už být nemůžu. Měla jsem nastudované, jak pečovat o miminko, jak s ním zacházet, držet ho, chovat, kojit :-) Uspokojovalo mě, že mám vše krásně srovnané, nažehlené, naskládané. Věděla jsem například, že malé nebudu dávat dudlík, že budu chovat, ale že ji budu učit hezky usínat v postýlce. Viděla jsem se, jak v červenci porodím a v srpnu budu sedět na zahrádce na dece, opalovat se a malá bude vedle mě v kočárku ve stínu, jen v letním bodyčku. Viděla jsem se s kočárkem, jak hrdě kráčím a všem známým, které potkám, budu ukazovat svou panenku. Měla jsem v hlavě, že budu chtít kojit do roka! No… velký :-) Hahaha. Všechno bylo totálně jinak!

Bezprostředně po porodu, po desáté hodině dopoledne, ještě na sále, jsem prožívala totální euforii a s přítelem jsme si užívali maličké. Tak zdravou a krásnou holčičku jsem porodila :-) Užívala jsem si to i přes únavu, kterou jsem cítila. Přeci jen, první kontrakce doma přišla večer a ač to nebylo nic hrozného, spát už se nedalo. Do porodky jsme přijeli v šest ráno a malá vykoukla krátce po desáté.

Dvě hoďky na sále utekly a já se pomalu přesouvala na oddělení šestinedělí. Rozloučila jsem se s přítelem, naši holčinku odnesly sestřičky s tím, že mi ji přinesou, až se vybalím, osprchuji a trošku si odpočinu. Na pokoji jsem se stihla vybalit, s pomocí sestřičky ospršit, motala se mi hlava, hodně jsem krvácela, těšila jsem se, jak se natáhnu a budu to všechno vstřebávat, zavolám známým a samozřejmě jsem se těšila, až mi malou přinesou. Nicméně jsem to čekala třeba tak za hoďku, za dvě. Ale sotva jsem vyšla ze sprchy, přišla pro mě dětská sestřička, ať si jdu pro malou. Uf, vzala jsem postýlku, takovou tu jezdící, co v porodce bývá a opírala jsem se o ní a jela si pro holčičku, trochu mlha přede mnou mlha za mnou. Na dětském čekalo více maminek na své vánočky :) Stoupla jsem si do fronty :-)A hned jsem ji poznala. Sesřička mi nesla totálně rudý, oteklý uzlíček, který byl slyšet nejvíc ze všech dětí. Neplakal, řval… nénénééé :-)Teď už se tomu smějï, ale v té chvíli mi do smíchu nebylo. A začal očistec.

Opravdu mě mrzí, že to musím nazvat očistcem. Tak to nemělo být, na to jsem připravená opravdu nebyla! Dodnes s tím nejsem vyrovnaná, jaké jsem měla šestinedělí, tedy spíše osminedělí plné temna :-( Zatímco ostatní maminky v mém okolí si krásně užívaly mateřství… Ale popořádku.

Už ve chvíli,kdy mi malou dali, napadlo mě… teď mi to osud dá sežrat… cítila jsem to, tušila jsem to. Myslela jsem si, já husička naivní, jak jsem připravená!Zlaté oči. Už v té chvíli, kdy malá opravdu strašně řvala, jsem věděla, že je „jiná“, že to bude ten typ miminka, co prostě pořád neutišitelně řve :-( Četla jsem o tom, ale nevěřila, že já budu tou maminkou, která má takový dáreček.

Pět dnů na oddělení šestinedělí, pět dnů hrůzy, únavy, vyčerpání, zoufalství. Byla jsem nevyspalá troska neustále chodící za sestřičkami a prosící o radu, jak utišit a ptající se, zda je malá zdravá, v pořádku, když pořád tak křičí. Stále poslouchající odpovědi: „maminko, některá miminka prostě pláčí víc… maminko, zvykejte si, jak to budete dělat doma?“ Vybrečela jsem snad rybník. Když za mnou chodily návštěvy, malá řvala, já řvala. Pak už řvala i moje máma, přítel byl zoufalý. Chtěla jsem odejít na reverz. Hormony pracovaly, nevyspalost k tomu. Už jsem nemohla. Šla jsem čtvrtý den prosit, ať mi pár hodin v noci sestřičky pohlídají, že to nezvládám. Malá mě nenechala ani najíst, napít, já teda ani nemohla, nebyla chuť.

Kojení samozřejmě hrůza, mlíčko nikde. Sestřička, na kterou nikdy nezapomenu mi na mou prosbu tenkrát odpověděla: „maminko, ale to my nemůžeme (vzít si na pár hodin malou), jak to budete dělat doma, to si zvykejte.“ Tak jsem se odplazila řvoucí, bez očí. Holky z šestinedělí mi pak říkaly, že jsem narazila na bl… sestru, protože jim děti pohlídaly hned po porodu, aby se mohly vyspat a zvlášť, když mám malou takto náročnou. Na další návštěvě už přítel nevydržel a šel za touto sestrou, měla znovu službu, razantně ji poprosit, ať mi dítě pohlídají alespoň 2 hodiny, že se jinak složím. Tak jsem se konečně dočkala, sestra se asi zalekla (už jsem musela vypadat na laktačku) a malou mi pár hodin pohlídaly. Já blbec stejně nespala, řvala jsem zas, protože se mi stýskalo :-(

Moc jsem se těšila domů. Říkala jsem si, tam to bude jiné, malá ucítí, že je doma, zklidní se, adaptuje se na svět. Bohužel. Horor pokračoval i doma. Malá absolutně nespala. Za 24 hodin dala tak 4, zbytek prořvala! Hodiny a hodiny v kuse, strašný bolestný křik! Ve dne v noci. Byla jsem totálně zoufalá, přítel taky, moje mamka s tátou to samé. Bydlíme v rodinné vile, rodiče mají byt v přízemí, my v prvním patře. Zprvu sem ani nechodili, nezvládali ten křik. Přítel si vzal v práci dovču 3 týdny, nemohl mě nechat samotnou, protože bych zřejmě skočila z okna i s malou. Ano, až tak to bylo šílené :-( Střídalo se mi milion pocitů… láska k ní, nenávist, smutek, zoufalství, apatie. Chvílemi jsem si říkala, že navštívím i psychiatra. Ale ani na to jsem snad neměla sílu. Přítel měl pocity jako já. Navzájem jsme se podporovali, brečeli, vzpomínali, jaké to bylo dříve.

Když jednou malá brečela už 8 hodin v kuse, jeli jsme na chirurgii na pohotovost. Jsme oba zdravotníci, už jsme si říkali, že to není možné ,že ji musí něco bolet. Báli jsme se invaginace střev. Na pohotovosti na chirurgii nám jen řekli ,že je to ok, že tam má malá jen prdy. Takže nastalo nakupování, všemožné kapky, Sab simplex, Baby calm, mastičky na bříško, nahřívání bříška, rourkování. Několik dnů uběhlo a žádná změna. Další hodiny řevu v kuse. Jeli jsme opět na pohotovost. Malá si vyřvala teplotu. Ono totiž žádné utěšování nepomáhalo, ani chování, skákání na míči, zavinutí ala karp, dudlík (který jsem původně dávat nechtěla - haha), zpívání, povídání, kočárek, dali jsme si ji do postele, koupila jsem houpačku… nic nic nepomáhalo! Zoufalství totální. Na další pohotovosti opět závěr: malá v pořádku, už ani prdíky tolik nebyly. Jen nám řekli, že je malá dráždivé, neklidné, mírně hypertonické miminko. Takže jsem sedla k netu a načetla o tom, co se dalo. Vyhledala jsem poradnu v Motole pro tyto děti, kam jsme vyrazili.

Hodně nám tam pomohli, podpořili, poradili. Dostali jsme se i na neurologii, kde nám malou vyšetřila skvělá neuroložka, vše v pořádku. Sono mozku i bříška v pořádku. Jen reflux. Do toho všeho nám totiž holčička blinká tak 30 za den :-(

Náš pan doktor pediatr se nechal slyšet: „viděl jsem hodně dětí, ale Michalka je výjimečná, k nepřeslechnutí“. Do zprávy nám i napsal - silný a intenzivní pláč. Nemohl Míšu nikdy ani pořádně vyšetřit, poslechnout srdíčko, strašně u toho řvala, u všech doktorů. Vždy po prohlédnutí musel s malou někdo ven, abych se s doktory slyšela.

Tak už to zkrátím :-) Tento horor trval zhruba 2 měsíce. Byly to hodiny a hodiny chování, tišení. Chovali jsme třeba 20 hodin! Střídala jsem se s mou mamkou. Potom se to pomalu začalo lámat :-) Vždy mírné zlepšení a zas zhoršení a tak pořád dokola… až to bylo lepší. Michalka nám pomalu začala spát, tak 8 hodin kouskovaně v noci, začala vnímat, smát se, hrát si, už tolik neplakala, tak 5 hodin za den, krása!

Momentálně jsou nám tři měsíce a máme zajetý určitý harmonogram dne. Cvičíme k tomu Vojtovku, tu nám napsala Dr. neuroložka. Usínáme v zavince, stále hodně chováme, ale už ne 20 hodin denně :-) Míšenka je moje láska, naše láska. Milujeme ji celá rodina :-)Babička i dědeček Míši jsou z ní unešení, chodí s ní na procházky, pohlídají, když si potřebuji odpočinout nebo uklidit, uvařit. Přítel mi pomáhá večer a o víkendech. Co mě stále moc mrzí je to, že nekojím. O mlíčko jsem kvůli nervům přišla, když byly Míše tři týdny. Takže lahvičky, sterilizátor a ohřívač lahví, co jsem pro jistotu v těhu koupila, se nám opravdu hodil! Michalka je stále plačtivější a živější miminko, spí méně než ostatní děti. Stačí jí tak 10-12 hodin kouskovaně za 24 hodin. Ale už se to nedá srovnat s tím začátkem.

Já se cítím už konečně šťastná, můžu vyjet i ven s kočárkem, malá už neřve celé 2 hodiny a já už nemusím chodit kanály. Moc se tedy ještě např. nenavštěvuji s kamarádkami, malá potřebuje svůj řád, klid, režim. Je to prostě jiné miminko :-)Ale věřím, že i to se časem zlepší a budeme žít krásným plnohodnotným životem… já, můj přítel a naše dcera :-) Jsem na nás hrdá, že jsme to přečkali. Byla to ohromná a vyčerpávající zkouška. Vím, že to nebylo žádné neštěstí, Michalka je zdravá krásná holčička, ale po hodinách neskutečného řevu to člověka snad ani neuklidnilo.

Všem maminkám takových náročných dárečků přeji pevné nervy a ať to brzy pomine a dělají nám jen radost! A maminky, které máte hodné kousky, děkujte za to každý den :-) Člověk plánuje ,myslí si, jak to má zmáklé a nakonec mu osud ukáže, že to vůbec tak není a člověku spadne hřebínek :-) Zjistí, že nakonec na to připraven nebyl :-) Nezbývá nic jiného než improvizovat! :-)

Děkuji, že jste dočetli až sem.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 5.0 bodů
 Váš příspěvek
 
ddinna
Neúnavná pisatelka 17124 příspěvků 04.10.11 09:15

No tedy jako bys psala o mě a mojí první dceři.A to doslova 8-o Byla jsem stejně nepřipravená na to uřvané miminko ,navzdory všem přečteným a nastudovaným chytrým knihám.Tvůj deníček naprosto vystihl všechno to co se mi tenkrát odehrávalo v hlavě a jak moc to první dítko bylo náročné.O to větší bylo překvapení,když se druhá dcera narodila jako úplný andílek :srdce: Tedy jen do asi 8měsíců,pak se to otočilo a já s láskou vzpomínala na svou hodnou první dcerku,která v tomto věku byla už hodná a způsobně seděla na kočárku :mrgreen: :pankac: Krásně napsané.Myslím,že v tom rozhodně nejsi sama,jen se maminky stydí a nechtějí se chlubit,že jejich sladké dětátko je vlastně malý terorista a že ho chvílema milují i nenávidí :mrgreen: No kdo takové dětátko nemá,nikdy nepochopí :nevim: :nevim: :pankac: :pankac: Přeju ti ,at ti to malá brzy vynahradí :palec: Podle všeho ,už máte období klidu,tak at to vydrží a dělá ti jen radost :srdce: :hug: :hug:

 
Minki  04.10.11 09:15

Milá Lesi to je moc krásný deníček. Vím čím jsi si prošla…syn se změnil až po návratu z porodnice a bylo to jako by mi snad ten poslední den miminko vyměnili. Cvičili jsme vojtovku do 9 měsíce a bříško ho přestalo bolet ve třech měsících. A kojení jsme měli s příkrmem, prostě nějak nestačilo.
Jsi ukázkou toho, že to máš moc těžké a přesto tvůj deníček vyzařuje optimismem a dodává sílu ostatním, kterou spíše potřebuješ ty. Jsi úžasná máma a já smekám.
Přeji ti hodně sil ať malinká jenom roste a uvidíš, že to co jsi na začátku měla těžké ti jindy zase s lehkostí vrátí. :-D :palec:

 
ddinna
Neúnavná pisatelka 17124 příspěvků 04.10.11 09:18

A ještě ti chci říct-my aby jsme si ulevili,jsme dceru nechali spát s námi :oops: Od nějakých 8týdnů po porodu jsme díky tomu mohli spát i 2h v kuse :palec: :lol: :roll:

Příspěvek upraven 04.10.11 v 09:19

 
Saroya
Neúnavná pisatelka 17596 příspěvků 04.10.11 09:43

klobouk dolů :potlesk:

upřímně doufám, že až tak náročné začátky mít nebudu, každopádně by si tohle měl přečíst přítel dopředu, aby pak nebyl zaskočený přespříliš :wink:

 
bamba  04.10.11 09:47

Moc hezky napsané,snad tě uklidní to,že můj vnouček Fanoušek byl to samé,stále plakal,papal a blinkal.Asi ve třech měsících,jako když utne,je z něj miloučký,stále se smějící chlapeček.Blindí pořát,ale ne už tak moc,vždycky se začne smát,pak vyhodí přebytky a směje se dál.Přeju vám,aby se malá uklidnila a vy si užívali stejně,jako my našeho Fanouška.

 
careynka
Neúnavná pisatelka 19493 příspěvků 04.10.11 09:52

Ahoj Lesi, jsem moc moc rada, ze uz jste to zvladli! Vim ze kdyz jsme si psaly, tak jsi neverila, ze to vekem prejde, ale vidis - nelhala jsem :-) tak snad uz mate to nejhorsi za sebou a ted uz bude jen fajn :-)

 
Olčík
Kelišová 5368 příspěvků 04.10.11 10:02

Tak to je něco jako moje první dcera,taky prořvala hodiny a hodiny,spánek skoro žádný,začalo se to zlepšovat kolem 4měsíce a pak v 6m.jak začala sedět,plazit se tak to bylo oki,jen ten spánek pořád děs.v 9m.dostala horečky a našly jí bakterii v moči a museli do nemocnice,kde nám zjistili reflux ledvin,nasadili dceři antibiotika,které musela brát nepřetržitě a jak jsme se vrátili z té nemocnice tak byla bez pláču v noci nám spala celou noc a přes den v tahu 3hodiny,pak jsme to řešili z dr.a říkala,že se asi necitila dobře tak proto tak plakala.no,ale jak už tady jedna maminka psala,když se nám za 2,5roku narodila druhá dcera tak to byl totální andílek jen papala a spala,byli jsme v šoku,ale pak jak se začala pohoybovat a ted v jejích 22,ěsíců je to šílený torpédu,skrz vše řve,steká se atd.to u první zase vůbec neznáme.tak,že držím pětičky at je to jen a jen lepší a užíváte si miminka…

 
Vlkoška
Závislačka 4127 příspěvků 04.10.11 10:11

Moc hezky napsané :-) Kdo měl doma podobně náročné, řvoucí, blinkací a nespokojené miminko to pochopí až do posledního písmenka :-D . Takhle jsme si „užívali“ první tři měsíce s první dcerou. Rozdíl 100 a 1 je mezi ní a druhou dcerkou, ta byla to věčně spící spokojené mimčo. No máte to za sebou, teď už to bude jen lepší a lepší… než přijde období vzdoru :mrgreen:

 
didinky
Zasloužilá kecalka 732 příspěvků 04.10.11 10:22

ahojky,držím ti palce, aby malá plakala stále míň a míň, s tím spánkem to máme podobně, syn spí přes noc těch 10 hodin s pauzou na jídlo a přes den max 2-3 hodiny a taky po 20 minutách…

 
fragola
Generální žvanilka 23563 příspěvků 04.10.11 10:37

AHoj,
naše první dcerka byla taky taková :-? Vydrželo jí to do 3 měsíců. S mužem jsme padali na hubu, prostě masakr :zed: Vždycky mi pak před porodem vstávaly vlasy hrůzou na hlavě, že se nám narodí stejně uřvané miminko. Naštěstí se to už neopakovalo, jinak bychom asi skončili u druhého dítka a nepořídili si jich 6 :wink:

 
Jankaxxx  04.10.11 10:56

Ahoj holky, :mavam: mimi máme teprve na cestě, ale i tak si to živě představuji, protože tímhle si prošla i moje nej kámoška :cry:
Její malá prostě jen strašně řvala, nešla utišit, nenechala ji vyspat. Babička s dědou už pak taky neměli sílu pomáhat, protože už jim je dost let :-? Prostě
z kamarádky se stalo „něco“ co jelo na pohotovostní režim. Přesně jak popisujete - byla zoufalá, vyřízená a měla myšlenky za které se asi teď dost stydí (a není proč - já vím, že když bych byla na jejím místě, tak je budu mít taky)! Zlepšilo se jí to asi na 6 m, ale i když jim je teď rok, tak je holčička stále náročnější než ostatní miminka, ale už se lépe vyspí. Přeji vám jen samá zlepšení a zdravíčko :palec:

 
Káka74
Zasloužilá kecalka 920 příspěvků 04.10.11 11:01

Moc krásně napsané. Taky mívám ten pocit, že když něco jde moc dobře, tak je to jen příprava na nějaký průšvih :mrgreen: Vy jste si to tedy užili pořádně, Úžasné je, že tatínek i prarodiče se zapojili a nebyla jsi na to sama. Já jsem prý také byla takový vzteklounek, do jisté míry mi to asi zůstalo, ale snad už v únosné míře :lol: Ona vám to Michalka určitě ještě vynahradí.

 
Ropuška_M
Zasloužilá kecalka 720 příspěvků 04.10.11 11:44

Gratuluji k dceři a také k tomu, jak jste to s přítelem i malou nakonec všechno v dobrém zvládli a teď už jen můžu popřát ať máte stále takovou pohodku… :kytka:

 
goldenka
Extra třída :D 12681 příspěvků 04.10.11 11:45

chystala jsem se napsat deníček, ušetřila jsi mě práci, děkuji :mrgreen: byl by totiž stejnej jako ten tvůj :lol: máme to stejný, teď máme 4.den klid 8-o tak doufám, že už vydrží, my trpěli na koliky, dle doktorů je malý v pořádku, rodina nám pořád říká, že je nemocnej, že určitě mu něco musí být,… nejde jim do hlavy, že to jsou jen prdy
mám jen jediný štěstí oproti tobě-kojím
no a jinak malej spí s náma v posteli už nějaký ten pátek-nedá se nic dělat, pakliže se chceme my vyspat.spí málo v noci a ve dne téměř vůbec
hrozím se toho mít jednou další dítko, kéž by pán bůh dal a netrpělo na bříško a já zažila jaký to je, mít hodný miminko.teď jsem si mimča moc neužila-modlila jsem se každý den aby už byl odrostlejší nebo že snad skočím z okna.teď už je to ale fakt lepší- směje se, šibalsky kouká a snaží se točit na bříško :palec:

 
Monny
Hvězda diskuse 36574 příspěvků 04.10.11 11:46

Lesí, hezky napsané… a máš můj obdiv, my jsme takové prdíky neměli, ale i tak jsem kolikrát už chtěla skákat :lol: :lol:
Zvládla jsi to krásně.. Tak ať krásně prospívá a dělá vám jen radost :kytka: :hug: :hug:

 
Peitra
Ukecaná baba ;) 1421 příspěvků 04.10.11 12:04
Já taky

Takovéhl miminko jsem byla já. Máma na to do dneška vzpomíná. Prý by mi takového „parchanta“ taky přála. Pořád jsem jen řvala, spala jsem v noci všeho všudy 2hod., přes den taky tak nějak. Kolem 3 měsíce se máma složila. Pak vymyslela s tátou zlepšovák. Spala jsem jen když se mnou drndal kočárek. Takže mě měl táta v noci na provázku na noze a houpal a houpal.Prý už pak při tom zvládl i spát, dělal to nějak automaticky :-D No a když jsem vyrostla ze řvaní, byla jsem zase vztekloun. Mrsknou sebou v krámě na podlahu, protože mi nekoupili lízátko nebyl problém. Na to prý zase zabrala ledová sprcha, byť se pak musela 2 dny sušit zimní bunda :nevim:

 
Yamyna
Ukecaná baba ;) 1799 příspěvků 04.10.11 12:13

Holky, vy co jste měly takové první miminko a pořídily si druhé, třetí…smekám a hluboce se klaním :palec: :andel:

Naše holčička byla taky taková, ale aspoň v noci spala..
Do konce šestinedělí jsem měla 24kg dole (22kg nabraných v těhotenství).

 
Evánek_K  04.10.11 12:49

Přidávám se k ostatním…moc hezky napsané. My měli něco podobného - šílený řev kvůli prdíkům.Nosili jsme ve dne v noci. Donedávna spala s námi v posteli a ještě občas někdy spí. Myslela jsem, že mě povezou do Bohnic. Představovala jsem si mateřství úplně jako ty…v parku na lavičce s knížkou a spící mimi v kočárku.Realita je jiná. Teď už nám jsou 4,5 měsíce a tu naši berušku bych za nic na světě nevyměnila. Je až neskutečné jak ty mateřské hormony někdy pracují a co člověk vydrží.
V budoucnu chceme ještě jedno dítě,ale už dopředu se obávám dalšího „teroru“.

 
Miruše
Echt Kelišová 9870 příspěvků 04.10.11 13:29

Za prvé,perfektně, čtivě napsané! :palec:

Za druhé ahoj :mavam: :mrgreen:

A za třetí…panebože!!!!!!!!!!­!!!!!!! 8-o 8-o 8-o Naše malá byla prdíková, užila jsem si s ní taky peklíčko ale to co jste prožili vy… 8-o To snad ani není možný :-( Osobně bych z toho okna skočila, já tu laktačku chytla, i přes něco podobného co jste měli vy (tedy s tím, že malá nespala jen 4 hodiny ale víc) jsem bohužel…ano, bohužel měla mlíčka strašně moc, takže jsem i přes nervy kojila a bylo to ještě horší…ještě do toho všeho boj s kojením :zed:

U nás 8 týdnů fakt peklíčko, pak se zlepšovala, a víš co? Dnes je jí 11 měsíců a je to milionový dítě! Klidný, samozabavovací, občas teda MÁ relaci :lol: ale je to naprosto k nesrovnání…

Oproti vaší Michalce, byla naše Verunka fakt kliďas v tom osminedělí-jak jsi přesně vystihla, ale i tak to byla procházka očistcem… pořád říkám manželovi, že druhé bych ráda až tak tříměsíční :lol: , že tohle znova a ještě s druhým starším dítětem-zdechnu! 8-o :zed:

No, netrvá to věčně, i když vím, pamatuji se, když jsem chovala neutišitelné dítě, zádo zralé na odvoz a transplantaci, ruce vytahané až po kotníky, z nervů jen špagátky, za které mi malá obrovskou silou neustále tahala…měla jsem pocit že to snad nikdy neskončíííí!!! :zed: Ale skončilo, a dnes máme dítě-batole, které každý, kdo jí chvíli vidí obdivuje, jakej je to flegmouš a pohodář! :pankac: :dance: :mrgreen:

To samé přeji vám…ono to tak bývá, že ti co si to vyberou coby novošové, pak bývají v pohodě :wink:

Jste skvělí rodiče!!!!! :kytka: :hug:

 
jan1610
Zasloužilá kecalka 724 příspěvků 04.10.11 13:31

tenhle horor jsem měla rok v kuse a ted přešel do vzekání!!! Vztekání se dí nějak usměrňovat,ale prvních 10 měsíců byla hrůza …nebyli jsme uplně ok po zdravotní stránce stále mě měl každý Mudr.za matku… která kecá!A pak v 11 měsících anafelaktický šok na Bk a od té doby co mu dali rozštěpené mléko se to najednou dalo…šlo to samo §Kolikrát jsem ale měla pocit ,že musím skočit z okna ,že to je trest ,pořád sem ho nosila ,chovala ,utěšovala NIC NEPOMÁHALO! Mám ještě staršího kluka a toho bych přála každé mamince co chce miminko !!!!Neplakal vůbec vše šlo jako po másle ,jedl taky všechno ,byl šikula na pleny… qa pak šok …můj druhý synek :andel: !Dnes je vše ok je to poklad ,ale chtěla jsem ještě holčičku ke klukům až odroustou! Po prvním roce života mého mladšího klučíka mám opravdu dost !!!!Miminko už nechci!!!Jen půjčit :lol: a vrátit! :srdce: :srdce: :srdce:

 
Miruše
Echt Kelišová 9870 příspěvků 04.10.11 13:38

Ještě chci říct..přečetla jsem si komentář k poslední fotce…ono se vlastně nemáš za co omlouvat..dělala jsem to taky, vyčítala jsem si, jak jsem kolikrát byla hnusná na miminko, který za to nemůže, jak jsem od ní chtěla odejít, nechat jí jen taťkovi a zmizet navždy někam co nejdál-nejlépe do Austrálie :roll:

Dneska to vidím jinak. Myslím si že je dobře, že jsem si tím prošla, to samé u tebe, pokud jsi někdy měla černé myšlenky, pokud jsi někdy měla pocit že jsi svou malou zklamala, že jako matka selháváš, nebo pocit, že se o ní nedokážeš postarat… za prvé je to naprosto normální reakce na tak strašnou situaci, a za druhé ses poučila ze svých reakcí (já tedy ano)…je to všechno nové a pokud někdy přijde druhé, už víme do čeho půjdeme… horší by to bylo obráceně, kdyby první bylo zlaté a druhé takovýhle „tyran“ :mrgreen: Nevěděly bychom co s ním…teď už víme! :pankac: :pankac: :pankac: :dance: …a budeme to brát s větším klidem…si myslím já :wink:

 
Macka1
Zasloužilá kecalka 856 příspěvků 04.10.11 13:40

Četla jsem jenom letecky. U nás doma totéž. Americký pediatr MUDr. Siers o tom mluví jako o „Velmi náročných dětech.“ Je o tom kniha, v Máma a já vycházel seriál. Měl nejvíc reakcí od čtenářek v celé historii časopisu. Já to rozcházím dodnes. Po mojí Elle, která prakticky do půl roku řvala pořád a do tří let nespala jedinou noc v kuse, jsem navíc po 18 měsících porodila syna.
Teď jsem s nervama v háji, občas trpím depresemi, mám zdravotní problémy způsobené vyčerpáním.
Chtěla jsem všechno zvládnout sama. Až s prvními vážnými problémy se zdravím jsem si konečně našla hlídací paní. A měla jsem to udělat dávno.

Drž se. Děti jsou štěstí a bezmezně je miluju, ale já jako osobnost zažívám docela ošklivé životné období…

 
luciblank1
Ukecaná baba ;) 1005 příspěvků 04.10.11 13:45

Moc pěkný deníček a opravdu klobouk dolů, já už bych se u doktora ocitla. Nejhorší by bylo že bych na to byla naprosto sama rodiče máme daleko tak si to an nedokážu představit
Přeji vám jen a jen světlé dny a spokojenou holčičku bude jen a jen dobře věřím v to

 
katyca
Závislačka 3352 příspěvků 04.10.11 14:01

Uf tak to bylo něco :roll: , moc hezky napsaný deníček. A věřím, že jste si ty trable již vybrali. :srdce:

 
Petullka82
Ukecaná baba ;) 1917 příspěvků 04.10.11 15:20

Krasny denicek :palec:
Ja to mela podobny, jen jsem se mylne domnivala, ze takovy jsou spis kluci :mrgreen:
Proto, kdyz jsem se dozvedela, ze cekam chlapecka, blbec jsem to orvala a nejakou dobu se smirovala se ztratou hodne a usmevave holcicky a nastupem ulicnika. Jak jsem ted vdecna, ze ho mam a nemeninala bych ani za nic!
UZ porodnici byl taky pan urvanek (viz.foto), brecel pri vsem a ja hodne ztracela nervy. Zlepsilo se to cca po 6 mesicich, kdy zacal pravidelne spinkat. A ted, coby rocni capart je sice divoch, ale zlaticko nase milovane :wink:
Porod nam trval taky 4 hodky, tak jestli v tom neni zakopanej pes? :mrgreen:
Drzte se, hodne klidu a spanku preje Peta a Bolek.

 
Lesí
Zasloužilá kecalka 602 příspěvků 04.10.11 15:24

Moc vám všem,holky,děkuji za vaše reakce!!!!!!!!! :huban: Ani jsem netušila,kolik je nás,maminek takových dráždivých dárečků :mrgreen: Tak nám všem,i maminkám od hodných spáčů,přeji jen to nej!!!!!!!!!!!!!! :hug: A omlouvám se za překlepy v deníčku,za občasný slohový průšvih..pže jsem to psala při malé,kouskova­ně,vlastně od brzkého rána až do odpoledne.

 
Simoncicak
Zasloužilá kecalka 584 příspěvků 04.10.11 15:30

mám nebo spíš měla jsme doma něco podobného ale asi ne až tak extrémního :srdce: :huban: mám 13-měsíční dceru Kačenku :-) a ta už v porodnici předváděla své antré..:-) jenže dala se tišit kojením takže jsem vlastně nepřetržitě kojila :-) byli i okamžiky kdy se nedala sklidnit vůbec takže tak jako vy jsem chodila nosila zpívala a pak už i nadávala..:-) ale tohle všechnop tak nják přešlo kolem pátýho měsíce.Vztekat se a řvát umí dodneška ale je velká tak už jsou různé zúůsoby jak ji sklidnit!! Myslela jsem si že takové dítě mám snad jenom já ale vidím a čtu že nás je víc!!
Jinak se neboj tohle všechno přejde :roll: :roll: už ted píšeš že se vám vše nahodilo do njákého řádu tak už to bude jen a jen lepší :-) budme rády že máme zdravé krásné dětičky,držím pěsti mějte se krááásně :srdce: :srdce: :palec: :palec: :palec:

 
Mrs.G
Ukecaná baba ;) 1042 příspěvků 04.10.11 16:12

Jenom tak pozoruju, že v modro-růžovém poměru vítězí holčičky na celé čáře :mrgreen: . Tak to jsem opravdu nečekala…my měli taky uřvánka (kluka), ale oproti zakladatelčině „pokladu“ to byl hotový milius. Řval max. 3 hod v kuse, ale užili jsme si taky. Skákat z okna jsem nechtěla, ale takový ten igelitový pytlíček na použité plenky jsem mu chtěla přetáhnout přes hlavu pokaždé když měl takový záchvat. Dneska se za to stydím. :oops: . Je mu rok a je naprosto úžasný, hodný, usměvavý chlapeček. Takže já si taky myslím, že dětičky co se vyřvou ze startu, jsou pak milionové. :wink:

 
P.
Ukecaná baba ;) 1952 příspěvků 04.10.11 16:36

Pod ten deníček se můžu podepsat :mrgreen: , úplně do puntíku..s mou první dcerou-myšlenky na skok z okna, pořád jenom řev a chování, záda odrovnaný, u dr. jsme nikdy neslyšela ani slovo, naučila jsem se hezky odezírat :-), na pohotovosti jsme byli ze začátku častými hosty, taky mi přišlo divný, že by řvala jenom tak…ale JO :-)

Příspěvek upraven 04.10.11 v 16:36

 
net
Kecalka 107 příspěvků 04.10.11 18:03

Páne jo, děkuji, že jste to sem napsala, že mi někdo dal možnost si to přečíst a zjistit, že je to zcela normální. Člověk se na to pak dívá jinak, rozhodně to dám přečíst přítelovi, aby pak nebyl zaskočen. termní mám 23.1. 2012, tak jsem zvědava :) jaký dáreček si nadělíme my. Opravdu velký dík a přeji mnoho nervů i nadále :)

 
werunkaw123
Extra třída :D 14091 příspěvků 04.10.11 18:59

No teda tak to by mě asi kleplo. Naše malá řvala v porodnici furt furt a furt. Myslela jsem že mě z toho vážně klepne příval mateřské lásky se tedy bohužel konal až po příchodu domů. Byli jsme doma asi dva týdny a najednou klid :-) a od té doby mám právě to spinkací papací a usměvavé miminko :-) Umí si taky krásně zařvat, ale jinak je hodnoučká no prostě naše beruška :-) Neumím si absolutně představit jak na tom musí být maminy co mají doma několik měsíců to co já měla asi tři týdny. Mají můj obdiv, že to zvládly a své děti milují :-) Jen doufám, že nám to ta naše beršuka nevynahradí později :lol:

 
Mia82
Neúnavná pisatelka 17269 příspěvků 04.10.11 19:32

jako by jsi psala deníček o nás,jen malý byl v porodnici zlatíčko a doma začal horor obdobný tvému a ten trval do 5tého měsíce..Dodnes je velmi citlivý a plačtivý,ale zase je hrozně hodný a chytrý :palec:

 
Girly
Kecalka 316 příspěvků 04.10.11 19:53

Ty i Tvůj manžel a rodiče máte můj upřímný obdiv, že jste to společně zvládli. Naše zlatíčko má takové dny jenom občas a úplně mi to stačí.. Dneska mi opravdu Tvůj deníček paradoxně zvedl náladu, že v tom neplavu sama, takže díky za něj.

 
j.s.
Extra třída :D 11529 příspěvků 04.10.11 20:01

ty brďo, taky nám dal první syn zabrat, asi ne až v takové míře, ale pamatuju si na ty tři hodiny v kočáře, ve sněhu v mínusech, jediná doba, kdy spal a nedej bože zastavit, já přišla zmrzlá hladová unavená a hned ve dveřích řev :zed: :zed: :zed: :zed: teď je to zlaté dítě, co se týká spaní a věřím, že je to děs, ale jestli plánuješ druhé, jsi dokonale připravena :wink: už tě nic nepřekvapí…a můj druhý syn? naprostý opak a takových dětí klidně deset :pankac: :pankac: :pankac: :pankac: odměna za tondu :huban: :huban: :huban:
ať jste zdraví a moc spokojení, j :hug: :hug: :hug:

 
j.s.
Extra třída :D 11529 příspěvků 04.10.11 20:03

jo a skvěle napsané,úplně si vybavuju ten strach z noci a ten řev :mrgreen: :mrgreen: :mrgreen: :mrgreen: :zed: :zed: :zed: :zed: :roll: :roll: :roll: :roll: :mrgreen: :mrgreen: :mrgreen: :mrgreen:

 
pajinka111
Ukecaná baba ;) 1740 příspěvků 04.10.11 20:31

gratuluji k miminku a hodně zdravíčka štěstíčka vám všem do žovota :kytka: ..kloubouk dolů a hlavně pevné nervičky :hug:
Moje první dcerka byla anděl,spala od narození celou noc,skoro vůbec neplakala,kojení bez problému,byl smíšek..malovala jsem si to i tak u syna,ale byl to opak…od narození skoro vůbec nespal,pořád plakal,ve dne v noci,prdíky,taky blinkání 100× za den, nebo nevím co ho trápilo,vození v kočárku téměř nemožné,neustále řev..prý to ve 3 měsících přejde,nepřeš­lo..ale musím uznat že se to zlepšilo.
Asi do 3 měsíců jsem si ho nastěhovala do své postele,bylo to možná o krapánek lepší,nemusela sem aspon každých 15 až 20minut vstát a jít do postýlky,špatně sál z prsa a mlíčka bylo tím mín a mín,nepomohl ani dokrm,ani umělé mlíčko..prostě to pomaličku,ale velmi pomaličku je lepší..ted je mu 6.5 měsíce,je to sice mrzoutek,nevydrží ani vtěřinu sám,jinak řev,mám nosítko a neustále nosím,nebo s ním ležím na zemi a hrajeme si,už se rychle plazí po zemi,je to celkem dost rychlík..v noci pořád vstává tak 5× až 8× za noc..už se fakt těším až dá svou první celou noc :-)..ale jsou to naše zlatíčka..mějtě se krásně,všechno se to jednou zlepší a bude jen nádherně :srdce:

Příspěvek upraven 04.10.11 v 20:53

 
Iffka27
Ukecaná baba ;) 1102 příspěvků 04.10.11 22:00
sdílím

Krásně napsané.I my měli u první dcerky obdobné hrůzy,taky jsem skrze nervy kojila částečně jen tři týdny a pak už jen sunar,ale přežily jsme to obě.Martinka je doposud živější dítě,ale už se to dá zvládnout.Ty první dny z porodky jsem pochopila,že některé mamince může rupnout v bedně a udělat něco miminku,ač by nikdy v životě s čistou hlavou toto neudělala.Je opravdu příhodné mět v těchto chvílích někoho při sobě,jinak by mohlo být zle.Nyní máme druhou dcerku.Michalku a má zítra 6týdnů.A je pravej opak.Kojím plně a sytě :D Michalka za 5 týdnů přibrala 1,5 kg :D Krásně spinká,sama si udělala už i režim a budí se max 2× za noc,prostě fakt pohoda.Už i začínáme zvládat žárlivost té starší,Martinky :)
Přeji aby Vám Miška už dělala jen a jen radost ;-)

Příspěvek upraven 04.10.11 v 22:01

 
Janinka1978
Povídálka 48 příspěvků 04.10.11 22:12
chápu

Tak to jsem si myslela, že takhle řvou jen kluci. Přeju hodně sil, vím, jak je to náročné. To nejhorší máte za sebou, jsi statečná, žes to zvládla. Nesmutni, žes neměla tak pohodové šestinedělí, jako ostatní maminky, buď ráda, že je malá zdravá, co by jiné za to daly. Mě to teď oba kluci oplácí tím, že jsou strašně, ale strašně moc šikovní a hodní. To, že oba prokřičeli prních 6 měsíců, já se párkrát složila a dokonce i vyslovila větu, že mi je jedno, kdo si je vezme, ale ať mě jich někdo zbaví… takové hrůzy. No nic, kdo neví, co to je, nepochopí. Já už si ta slova odpustila, nikdy jsem to tak stejně nemyslela. Miluju je a myslím, že to peklo na začátku a lítání kolem nich tu lásku ještě prohloubilo.

 
martext
Ukecaná baba ;) 2182 příspěvků 04.10.11 22:29

tak to muselo byt hodne narocne, pro vas vsechny 8-o Ale nakonec jste to to zvladli :palec: mate krasnou holcicku :potlesk: tak vam preji at uz se jen usmiva, usmiva a usmiva :kytka: :lol:

 
ahink
Zasloužilá kecalka 898 příspěvků 64 inzerátů 04.10.11 22:40

teda velký obdiv, že jste to zvládli, já si myslela, kdo ví, co jsem si neprožila a to to trvalo jenom 2 měsíce, pak jsme přešli na umělou výživu a od tý doby klid, usne v 7 hodin večer a ráno v 9 jí musím budit :-) hotový zlatíčko

 
Kamka33
Závislačka 2616 příspěvků 04.10.11 23:25

Ahojky, naše Alí taky dost plakala jako mimčo, ale až tak urputně jako tvá tedy ne! Naštěstí. Já na ten křik totiž byla víceméně sama :-( K tátovi se moc neměla a nejradši byla jen u prsa. Tak kolem toho pátého měsíce se to začalo zlepšovat. Tak ať už máte jen krásné dny :kytka:

 
bořková
Extra třída :D 10638 příspěvků 05.10.11 08:09

Lesí, krásný deníček! a gratulace k holčičce!
Brečím tu, vím přesně, co jste zažívali, měli jsme to samé!!!! Jwen řev, řev, řev, neustálý pocit, že malé něco je a volání na pohotovost /nikdy jsme tam teda nedojeli, už po telefonu nám řekli, že bude v pořádku/

Několikrát za den jsem seděla s naší řvoucí princeznou doma, celý den v pyžamu, řvala taky a prosila, ať už mlčí, že už nemůžu, že půjdu vyskočit z okna :oops:

Je mi špatně, jenom si vzpomenu! Dr. taky posílal na neurologii, žádná zklidňovací rada nefungovala… no rostě úplně přes kopírák, jak píšeš!

Kolem toho 2. měsíce se taky zlepšovalo /ale jak píšeš-zlepšení bylo, že spala 4 hodiny a ne jen 3 :wink: /, přes den se trochu víc zabavila, tak byl tak půl hodinky klid…

No, co ti budu vyrávět, měli sjte to taky doma :lol:

Dnes je malé 8 měsíců, přes den je maximálně zlatá, až na drobné vyjímky, je teda stále dost kontaktní mimi, pořád bojujeme dost s usínáním jak večer tak přes den, ale už to nejsou hodinové řevy!

Jako je stále trochu vzteklejší, když není po jejím /zrovna včera jsme byly v poradně a tam se ředvedla, i sám dr. z toho byl poněkud v rozpacích :wink: /, ale jinak je úplně žůžová… tak každý jsme nějaký, že :-)

Přeju, ať se Michalka brzo umoudří, jste stateční rodiče a malá se vám za všechnu tu nadstandatdrní péči :-) odmění!

Zdar a sílu :hug:

 
Lesí
Zasloužilá kecalka 602 příspěvků 05.10.11 08:27

děkuju,holky!!!!!!!!!! :huban: Je pro mně balzám na nervy číst si,že jsme v tom nebyli jen my!!!!!A že pocity,co jsem měla,nejsou vyjímečné.. :huban:

 
Lenula-xy
Kelišová 7398 příspěvků 05.10.11 16:16

Krásný deníček :palec: a hlavně,že jsi to zvládla a teď už je líp :-D Vím,o čem píšeš,já to zažila taky,jen to naštěstí netrvalo 2měsíce,ale měsíc,ale i tak to stálo za to.U nás to bylo taky prdíkama a začalo to hned po porodu,ale naštěstí o mléko jsem nedošla a pracně jsem se rozkojila.Manžel doma být nemohl,tak jsem trpěla sama a on mě střídal po příchodu z práce.Jinak věcičky achystání…to si můžeme podat ruky :palec: :mrgreen: Teď nám jsou 3měsíce a prdíky nás trápí pořád,aspoň 2× denně si musí zařvat,naštěstí už se hýbe,tak tlačí i sama a v noci docela spí,když zrovna netlačí :mrgreen:

 
Adaneli
Extra třída :D 14128 příspěvků 07.10.11 14:36

Nádherný deníček. Prožila jsem si to samé se synem, teď je mu deset měsíců a je to největší zlatíčko :srdce:. Teď už to bude jenom lepší a lepší :palec:.

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele