A Verunka je na světě

JaniLavi  Vydáno: 14.08.13

Už je to více jak 4 měsíce a já vzpomínám na Verunčin porod. Říká se, že na bolest při porodu se zapomene při prvním kontaktu s miminkem. Nevěřila jsem, ale musím potvrdit, že to pravda je. Zpětně byl pro mě porod skoro až úžasný zážitek a jako prvorodičku myslím snadný. Ale vezměme to od začátku.


2 komentáře

Počít miminko se nám s manželem podařilo na první pokus – 6. července 2012. Nečekali jsme to, čerpala jsem ze zkušeností kamarádek, a tak jsme počítali s pár měsíci snažení. Proto jsme na pozitivní test další měsíc hleděli s velkým překvapením (a na to, že jsem neustále tvrdila, že ve svých 26 letech nejsem ještě připravená) i s obrovskou záplavou štěstí.

Celé těhotenství probíhalo naprosto klidně a bez jakýchkoli větších komplikací. Do práce jsem chodila do 6. měsíce a pak jsem z vlastní vůle odešla marodit, abych se na příchod nového človíčka připravila a konečně si začala to čekání užívat. Manžel se o mě celou dobu staral vzorně, pomáhal mi v domácnosti a něžně mě opečovával. Samozřejmě pravidelně dokumentoval rostoucí bříško.

Příchod naší berušky byl očekáván 30.3.2013, ale opět nás překvapila a přes tvrzení doktora, že se rozhodně nic nechystá, se začala ozývat již 24.3. ráno. Kolem 6-7 hod jsem začala pociťovat silné nutkání na WC, na malou. Nijak zvlášť jsem tomu nevěnovala pozornost. Já přece budu rodit až za týden, ne-li později. Ani nevím, jak to dopoledne uteklo, ale vařit mě manžel nenechal a radši nám sám připravil „smažák“. Jelikož už se nutkání změnilo na menší bolesti, tak jsem si moc nepochutnala.

Dle chytrých knížek a mnohých diskuzí na eMiminu jsem věděla, že pár dní před porodem se můžou objevit poslíčci a že se rozeženou teplou vanou. AHA, je to jasný - šup do vany…Hmm, asi hned ta první nezabírá, zkusím to později. Průběh dne jsem samozřejmě horlivě probírala na eMiminu. Kolem 15. hodiny už jsem si začala znamenat časy stahů a jejich délku. Kolem 18. hodiny jsme s manželem začali probírat možnost odjezdu do porodnice. Samozřejmě jsem mu to stále rozmlouvala, i když už s menším přesvědčením. Také jsem si zkusila zavolat do porodnice, snad mi nějak poradí. No nic moc, akorát jsem si připadala hloupě, že nepoznám, co se se mnou děje. Ale prý ať teda kdyžtak přijedu, no.

V cca 19 hodin jsme vyrazili, venku mrzlo a začínal padat sníh. Na místo jsme dorazili asi v 19:30.
„Tak to jste Vy, co volala? Kde máte tašku?“
„V autě, manžel pro ní kdyžtak skočí, my nevěděli, jes…“
„Cože?!?!! Tak pro ní dojděte!“ (k manželovi) „Na Vás se zatím podíváme…a Vy tu chcete zůstat nebo pojedete ještě domů???“
„To já ještě nevím, myslela jsem až podle kontroly.???“

Na kontrole (sakra, jauvajs!) se zjistilo, že jsem otevřená na 3 prsty, takže následovalo půlhodinové vyplňování papírů a zodpovídání dokola stále stejných otázek. Rovnou na klystýr a na sál. Při klystýru mi praskla voda a pak to teprve začalo bolet. Asi klasika, že? Až později jsem se dozvěděla, že jsem se na sál dostala až kolem půl desáté. Sprcha zabírala jen chvíli, pak už jsem jen rozdýchávala na židli nebo vleže. Že jsem se na předporodním kurzu učila dýchat? Zbytečně, hned jsem všechno zapomněla. Ještě že jsem vyfásla tak hodnou sestřičku, co mi to byla ochotná pořád ukazovat. V půl dvanácté přišla udělat další monitor a že prý se za 15 minut přijde podívat doktor, jestli by to tedy už šlo. 15 minut jsem nevydržela. Doktor přišel asi za 5 minut. Nevím, jestli ho manžel zavolal nebo mě slyšel fňukat, ale najednou mě začali kurtovat a…„Zatlačte…“

Tlačím, tlačím a tu slyším cosi jako ŽBLUŇK a cítím úžasnou úlevu. Bylo 23:45 a Verunka byla na světě, 3650 g a 52 cm. Křičí a má prý spoustu vlásků. Manžel vtipkuje, že asi po něm (začíná plešatět).

Pak mám menší okno. Vím, že jsem ještě porodila placentu. Doktor mě zašíval a něco mi říkal, já se stále divila, jak se mi třesou nohy a byla jsem šťastná. Verunka měla z porodu hlavičku trošku pomlácenou, takže byla fialová a měla zarudlé bělmo, ale to se po pár dnech ztratilo, hlavně že jinak bylo vše v pořádku. Pobyt v porodnici jsme si o pár dní prodloužily kvůli žloutence a domů jsme konečně odjeli na Velikonoční pondělí 1.4.2013. Verunka prospívá a my se můžeme radovat z každého jejího pokroku. Na porod vzpomínám s úsměvem a těším se na další… společný den. :D

Všem, kdo ve čtení vydrželi až do konce, moc děkuji.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.8 bodů
 Váš příspěvek
 
Market091
Zasloužilá kecalka 782 příspěvků 14.08.13 06:52
:)

Moc pěkné poteníčko, hodně štěstí u dalšího tvoření sourozence :)

 
moonnicka
Zasloužilá kecalka 514 příspěvků 1 inzerát 14.08.13 09:32

Hezky denicek :) mam mesic do porodu, tak me to krapet uklidnilo :) je fajn vedet, ze to jde i celkem hladce :) preju moc zdravi pro miminko i maminku :)

 
Osmanka
Závislačka 4219 příspěvků 14.08.13 13:43

Ahoj, moc pěkné. To se nedivím, že na bolest si nepamatuješ. Já měla porodní kontrakce se synem (jsou mu 4roky) asi 4hod. s tlačením do konečníku, jenže jsem se neotvírala. Před tím kontrakce po pár minuták s oxitocínem 12hod., z toho asi 7hod. čidlo v děloze a kyslík na obličeji. Já si porod pamatuju velice přesně, bolest cítím i teď. Jen mě mrzí, že jsem nikdy nezažila ten porod jako takový, protože u nás to pak už skončilo raději císařem, už jsem byla z kontrakcích a neotvírání se velice zničená. Sál byl 4hod. připraven na porod, že prý to musí každou chvíli přijít a 4hod. jsem se neotevřela ani o píď, 2 lékaři se u mě pořád střídali a porodní asistentky, že je to divné, že mám porodní kontrakce a dál nic nejde. Při císaři lékař řekl, no nejen matka toho měla dost - syn se zaklínil, měl velkou hlavičku a modral. Takže jsem měla vlastně dva porody. Zlatý císař! 2. porod už skončil automaticky císařem, když v termínu jsem měla nález pořád jako by nic a jizva se už zužovala. Ač jsem si říkala, to už musí jít, když jsem byla roztáhlá na 7, to přeci už teď porodím přirozeně, ale ani lékaři už nechtěli znovu to zkoušet a že mám být ráda, že to tenkrát skončilo císařem.

 
Osmanka
Závislačka 4219 příspěvků 14.08.13 13:44

Porod syna cítím do teď a měla jsem i díky tomu hodně hrůzu z druhého porodu.

 
JaniLavi
Ukecaná baba ;) 1289 příspěvků 14.08.13 17:45

@Osmanka to je mi líto, tvůj prožitek - tu bolest si asi ani nedovedu představit. brrr!!! ale věřím, že syn ti to jistě vynahrazuje :hug:

 
JaniLavi
Ukecaná baba ;) 1289 příspěvků 14.08.13 17:46

@Market091 děkuji, děkuji

@moonnicka děkuji a přeji rychlý porod :) měsíc už uteče, ani nevíš jak :mrgreen:

 
Blešík
Extra třída :D 12013 příspěvků 14.08.13 18:27

Tomu se říká porod za odměnu :kytka: :* ještě jednou velká gratulace, je krásná po mamince :pankac:

 
berri
Kecalka 162 příspěvků 14.08.13 19:28

Krásná princeznicka, ať dělá rodičům jen a jen radosti..Porod opravdu k závidění a za odměnu :kytka:

 
JaniLavi
Ukecaná baba ;) 1289 příspěvků 14.08.13 20:41

@Blešík :hug: :hug: :hug:

 
kve-tinka
Závislačka 3850 příspěvků 35 inzerátů 20.08.13 12:13

Holky jak to tu čtu…jste pro mě hrdinky.. @Osmanka a @JaniLavi, já měla opravdové bolesti 2h a kdokoliv je měl jenom o minutu déle je nejlepší!!! Jste jedničky!! :palec: :potlesk:

 
JaniLavi
Ukecaná baba ;) 1289 příspěvků 22.08.13 13:19

@kve-tinka já a hrdinka??? 8o 8o určitě ne-e :mrgreen: :mrgreen: jooo @Osmanka to je jiná káva. jak už tady zaznělo, tak můj porod byl spíš za odměnu, vlastně tvůj asi taky :palec: :palec:

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček