A zase od začátku...

Atomovka3  Vydáno: 11.02.16

„Tak jak je?“ Přicházejí zprávy od přátel, které zajímá, jak se cítím pár dnů po potratu. Jak? Odpověď hledám v tomto deníčku.

Den P


Poslouchám Karla Kryla, a Psí vojáky, sedím na posteli a brečím. Přes veliké okno do pokoje prosvítají paprsky slunce a odrážejí se na protější stěnu. Vůbec nevypadají jako lednové, a tak se na chvíli zasním a představím si, že není leden, ale konec června. A že bolesti, které přijdou, mi přivedou na svět moji Viktorku. Živou a zdravou.

Otevřu oči a představa je pryč. Zůstává jen realita nemocničního pokoje na gynekologickém oddělení a ironie, že bolest opravdu přijde a s ní Viktorka. Ale není červen, je konec ledna a v břichu mě tíží jen mrtvé tělíčko odpovídající 18. týdnu těhotenství.

Ležím na novorozeneckém oddělení se zavedenou první tabletou na vyvolání porodu, pardon potratu. A kromě slabých „menstruačních“ bolestí se nic neděje. Prý „to“ přijde tak za 6 až 12 hodin. Zatím si tu buďte se svými myšlenkami a boulejícím se břichem bez života.

Vím, do čeho jdu, a nevím. Mám doma dvou a půlletého chlapečka, který dělá celou situaci snesitelnější. A s ním milujícího manžela, který je mi oporou v každé životní situaci. Když je mi zle, představuji si, že jsem zpátky doma s nimi a je po všem.

Asi hodinu po druhé zavedené tabletce to přijde. Pomalu se plížící slabé, ale pravidelné kontrakce. Můj první porod byl rychlý, ale bolest mě tak překvapila, že jsem zapomněla na všechny poučky, celý dlouhý předporodní kurz zmizel v mlze. Vůbec jsem si ve finále neuvědomovala, jak mám kontrakce zvládat a pamatuji si jen bezmocný křik ve sprše a úpěnlivé prosby o epidurál. Naštěstí mělo vše rychlý konec, na epidurál nedošlo, syn byl za 15 minut na světě. Po dvou hodinách a čtvrt od prvních kontrakcí.

Tentokrát jsem byla na bolest připravená. I když jen na tu fyzickou. Sílící kontrakce jsem poctivě prodýchávala a hledala snesitelné polohy. Po asi dvou hodinách, kdy jsou kontrakce už dost silné, volám sestru, ta mě vyšetří a potvrdí, že se něco začalo dít. Ani nevím, za jaký čas ze mě začne odtékat voda a nejspíš plodové obaly. Potom se čeká, až sestoupí plod.

Jenže kontrakce skoro zmizí a asi hodinu se nic neděje. Dám si teplou sprchu, zkouším trochu přitláčet. Když cítím, že už jde „něco“ dolů, volám porodní asistentku a za chvíli je malá venku. Je po všem. Pohled, jakým se na mě porodní asistentka podívala, říkal: „Máte to za sebou, ale je mi to líto.“ Nikdy na něj nejspíš nezapomenu.

Placenta nechce ven, jedu na revizi. Když mě čekala první revize před čtyřmi a půl měsíci kvůli prvnímu zamlklému těhotenství v 9. tt, měla jsem strach, přišlo mi to jako vrchol toho, co mě může potkat špatného. Teď? Revize je jen malý detail, obavy z ní ke mně ani nedolétnou.

Jsem zpátky na pokoji, mám hodně nízký tlak, každá cesta do koupelny je pro mě malá loterie, jestli sebou cestou nešvihnu. „Všechno dobře dopadlo,“ kontakt se zemí se nekonal. Druhý den je zase o něco líp, pouští mě domů.

Radost z toho, že jsem s milovanou rodinou, se mísí s jedním velkým prázdnem.

3. den po potratu: Lítost


Je neděle, třetí den po pátečním potratu. Převažuje pocit úlevy, mám to za sebou. Mluvíme o tom s mužem poměrně věcně, stalo se, mělo to tak být, zvládneme to. Je to hrozné, co se stalo, ale zvládla jsem s mužem velký nákup, už se nemotám, tlak mám z velmi nízkého zdá se, zase normální, fyzicky se cítím dobře.

Je večer, bavíme se o dovolené. Je to můj způsob, jak se vyrovnávat se špatnými věcmi. Potřebuji se prostě na něco začít těšit. Můj muž ale dovolenou zrovna nemusí a každý rok je to takový menší boj, vlastně máme zhruba jednu větší hádku ročně a to kvůli dovolené.

Ztrácí se nadhled, nastupují emoce. Já jsem přece prožila něco hrozného, zasloužím si, aby ustoupil. Vstupuje do mě lítost, ukřivděnost, bezmoc. Já se potřebuju na něco těšit! Já prostě potřebuju tu dovolenou, abych se z toho dostala, mám na to právo! Nebo ne?

A pak to přijde. Výbuch. Brečím, hystericky brečím. Ne kvůli dovolené, ale kvůli Viktorce. Panebože co se to stalo? Teprve teď mi dochází celá ta hrůza. Můj syn už nebude hladit bříško a říkat mu láskyplně „Viki“. Stejně jako to nebude hlásit všem ostatním, že maminka má v bříšku Viki! Hroutím se na postel, manžel mě obejme a ze mě to všechno proudí ven. Strašná, strašná lítost a bolest, vím, že mezi zoufalými vzlyky vypouštím nesrozumitelná slova jako „Viki“, „strašně líto“, „já ji chci zpátky“… Můj muž rozumí, syn už méně, ale hladí chápavě maminku.

Po nějaké době se trochu uklidním, dáme malého spát. Světlého bodu ve formě dovolené, ke kterému se budu moci upnout, se ale nechci vzdát a všechno začíná nanovo.

„Ale pro mě to bylo horší!“ slyším se říkat.

Obléká se, odchází se psem, bum dveře. Odcházím do ložnice, on asi hodinu po mě, nespí ani jeden z nás, ležíme vedle sebe každý se svou pravdou.

Ráno se ke mně otočí, pohladí mě. „Máme se rádi?“ zeptá se se smutkem v očích. Přikývnu a slzy se zase řinou ven. Obejmu ho. Pochopím, že i pro mého fatalisticky založeného muže, který si drží rozumnou tvář, je to moc těžké.

Zpátky do minulosti


První těhotenství přišlo na první dobrou a až na sníženou hodnotu Papp-a zjištěnou na prvotrimestrálním screeningu je všechno v pořádku. V termínu se nám rodí krásný zdravý kluk. Když mu táhne na 2. rok, rozhodneme se, že je čas začít se pokoušet o dalšího potomka. Pokoušet se, haha, vždyť to bude zase jako se synem, na první dobrou a za devět měsíců tu máme další krásné a zdravé dítko. Pokora žádná.

Je tu první den testování po měsíci snažení, jsme na úžasné dovolené na italském venkově, 2. čárka se neomylně objevuje, ale proč by se neobjevila, to byla přece tutovka, ne? Vše je zalité sluncem, doslova. Informuji kamarádky o termínu porodu, který mi z online kalkulačky vychází.

Za pár dní si udělám kontrolní test, jestli čárka sílí.

Jenže ona nesílí. Panika, nakupuji v italské lékárně šíleně drahý test a… Je negativní. Do večera přichází menstruace. Biochemické těhotenství, kdybych netestovala, budu mít za to, že se menstruace jen zpozdila.

Červíček nejistoty začíná trochu hlodat. Ale další měsíc pokračujeme ve snažení a na jeho konci je test zase pozitivní. Uf, tentokrát to bude dobré. Optimismus, trocha chvástání, jak jsme plodní, se zase vrací, i když už to trochu začíná skřípat.

V 8. tt první kontrola na gynekologii. Je to tam, plod je maličký, neodpovídá termínu menstruace, ale srdíčko pravidelně a silně ťuká, všechno bude v pořádku, moje lékařka je optimistka. Další kontrola až za 5 týdnů. Po týdnu trochu špiním, jen slabě, ale ten divný pocit ve mně na rozdíl od špiněné sílí. Pátek odpoledne, začíná sílit i špinění.

Vím, že není nijak extra silné, počkalo by to do pondělní kontroly, ale já mám pořád ten divný pocit. Jedeme na pohotovost, musím se prostě dostat k ultrazvuku a zjistit, jak jsme na tom, nevydržím čekat už ani chvíli.

Lékařka na pohotovosti mě prohlédne, jen drobné špinění, o nic nejde, zkontrolujeme ještě ultrazvuk. Zasune sondu a prohlíží monitor. Je otočený na ni, nevidím na něj. Pořád ho prohlíží, točí sondou, netváří se, dlouhé zlověstné ticho.

„Je tam něco?“ odvážím se špitnout.

„Vidím plodové obaly,“ začíná lékařka a já už vím, že mi jen potvrdí, co mi už napověděl ten divný pocit.

Srdeční akce žádná, plod se od poslední kontroly ještě zmenšil. V pondělí potvrzení jejích slov na ambulanci, na pátek naplánovaná revize. Dřív není čas, smůla. Ve středu odpoledne kontrakce a silné krvácení. Taktak dojedu se třemi vložkami na pohotovost a rovnou na sál, akutní revize.

Pokyny z nemocnice zní, se snažením počkejte tři měsíce, ale surfuji po internetu a čtu, co chci číst, že to není nutné, je pohnojeno, zamlklé těhotenství byla náhoda, není třeba čekat. Cítím se fyzicky výborně, žádné bolesti, žádné špinění. Někde vzadu ukrytá panika, pojďme do toho, nečekejme na první menstruaci, cítím se výborně, jestli není tělo připraveno, neotěhotním.

Za měsíc po revizi místo menstruace zase ta druhá čárka na testu. Radost, ale už velké obavy. Na první kontrole v 7. tt zatím není srdíčko, ale prý po revizi je to normální, určitě byla ovulace později. Ano, na další kontrole už srdíčko tluče, miminko roste. Nakupuji angelsounds, srdíčko slyším od 9. tt a je to pro mě velký uklidňující pomocník.

Týdny plynou, těhotenství už je veřejným tajemstvím. Kontroly jsou v pořádku, dočkáme se prvotrimestrálního screeningu, je to vysněná, podle všeho zdravá holčička. Jsou Vánoce a já jsem neskutečně šťastná spolu s rodinou. Týdny plynou, od 16. tt slabě cítím první pohyby. Jsem klidná, obavy vždy rozptýlím rychlým přiložením angelsoundu, srdíčko buší, všechno je v pořádku.

A pak to přijde, je chladné lednové ráno, jsem 18+0, tedy den, kdy začínám číst, co se bude dít v dalším týdnu, tedy v devatenáctém. Ještě než ostatní vstanou, přetočím se do polohy na záda, pravou nohu lehce vytočím doprava, položím ruku na levou stranu břicha, a čekám. V této poloze totiž nejvíc Viktorku cítím. Dnes necítím nic, asi je někde zavrtaná. Uvědomím si ale, že už jsem ji necítila tak 2 dny. Nevadí, zapínám angelsounds, abych se uklidnila. Většinou srdíčko najdu do pár sekund.

Jenže tentokrát nic, hledám a hledám, přetáčím se, mačkám trochu břicho, nic. Hodina, dvě, nic. Plaším, manžel znervózní, ale odchází do práce, pokud nic neuslyším ani během dopoledne, ať zavolám. Odchází do práce a já lehám na břicho, skáču, točím se, tlačím na břicho, nohy nahoru, nohy dolů. Zoufalé, zlověstně TICHO. Jen můj pravidelný, i když už také hodně rychlý tep.

Klepou se mi ruce, odmítám kamarádky s nabídkou zajít do kavárny, plaším. Kamarádky mě uklidňují, jen se špatně otočila, vyhoď angelsounds, zbytečně tě stresuje. Ale já už jsem hysterická. Mám pocit, že tam malou cítím, jenže angelsounds nic nezaznamená.

Přijíždí manžel, jako ve snách odjíždíme na pohotovost. Čekám asi 45 minut, dívám se do prázdna, pohupuji nohou a tep mám rychlý, ale jsem trochu mimo. Konečně přicházím na řadu, lékařka, která mi před dvěma a půl lety rodila syna, přikládá ultrazvuk na břicho, zapíná zvuk a zase to ticho. Žádné pulzující srdíčko nevidím, nic neslyším.

„Paní X, já vás nepotěším,“ otáčí se na mě lékařka, „srdeční akce opravdu není.“

Domlouváme se na vyvolání potratu. V čekárně mávnu na muže, který si hraje se synem v dětském koutku. Má otazníky v očích, ale já nejsem schopná slova, jen se rozpláču. Jedeme domů, klepu se, brečím, balím si tašku. Odváží mě do nemocnice, příjem, pokoj, tyčinky do čípku na přípravu porodních cest, odběr krve, kanyla, injekce Fraxiparinu. Usínám. Zbytek znáte ze začátku deníčku.

6. den po potratu: Strach


Prázdno zůstává, lítost a bolest už je trochu snesitelnější a pomalu se začíná vkrádat nový pocit. Strach. Velký strach, co to vlastně znamená, co bude, a co bude, když nebude. Je mi 29 let, mám zdravého syna, ale po něm v podstatě 3 potraty, jeden biochemický, dva zamlklé. Bojím se, že to už není náhoda, a tak krotím tu svou hrozně nedočkavou povahu a jsem rozhodnutá, že o další dítě se začneme pokoušet až po několikaměsíční pauze a testech. Příští týden mě čeká první kontrola po revizi u mé doktorky a objednala jsem se na konzultaci do CARu.

Děkuji, že jste dočetli až sem, a pokud máte podobnou zkušenost jako já, budu ráda, když se o ni podělíte spolu s tím, jaké testy jste absolvovali.

Sice vím, že tohle není žádná děkovačka, ale na závěr bych ráda dodala, že jsem neskonale vděčná za svého muže, kterého mám po svém boku 8 let a nikdy jsem nezapochybovala, že je ten pravý. Každá rána nás o to víc sblížila a já vím, že ať už přijde cokoliv, my to zvládneme, protože máme jeden druhého.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.7 bodů
Stránka:  1 2 Další »
 Váš příspěvek
 
adele1
Ukecaná baba ;) 1637 příspěvků 11.02.16 00:42

Je mi to opravdu strasne moc lito. Sevrelo se mi srdce uz kdyz jsem to slysela poprve. Hodne se me to dotklo…Bude lip. Verim tomu :hug:

 
Jahudka82
Kecalka 470 příspěvků 11.02.16 01:22

Hodně dobře napsanej deníček, i když hodně smutnej a trochu na přeskáčku ale četla jsem se zatajeným dechem, co může jedna ženská všechno zase vydržet, a držím palce - máš doma dva skvělé chlapy a to pak půjde všechno, uvidíš, i ta vysněná holčička!

 
Gabrielka S.
Kecalka 324 příspěvků 11.02.16 02:06

Mas muj obdiv za to jak se s tim peres…preji ti aby te zivot uz takto nezkousel a ty si se dockala zdraveho miminka

 
kve-tinka
Závislačka 3848 příspěvků 35 inzerátů 11.02.16 06:26

:hug: jste stateční. Nám se syn povedl taky na první sup, s druhým chci počkat několik let a v hlavě mám malý majacek, který bliká BACHA! Ono to možná už tak superne nepůjde…
Ať jste brzo 4. :kytka:

 
MIŠMA 22
Kecalka 275 příspěvků 61 inzerátů 11.02.16 07:19

Pěknej deníček i když moc smutnej, místama jsem se do toho trochu zamotávala, přez to vá držím palce at se vám daří už jen a jen líp. :hug:

 
bronick
Zasloužilá kecalka 591 příspěvků 11.02.16 07:31

Je mi to moc lito, jsi velice statecna. Co ta dovolena? Uplne vim, jak ji potrebujes. Jsem stejna :-) doufam, ze nekam vyrazite a uz se mas na co tesit… :hug:

 
Majdina82
Ukecaná baba ;) 2167 příspěvků 11.02.16 07:38

Je mi to hrozně líto a cítím s tebou, i když mám za sebou „jen“ biochemické a revizi v 9. tt. Ty první dvě „těhotenství“ se taky povedly hned, teď už to ale zkoušíme půl roku a nic. Po potratu jsem si říkala, že klidně počkám, ať je hlavně to další těhotenství v pořádku. Jsem najednou ale nějaká netrpělivá :oops: a hlavou se mi honí myšlenky, jestli se někdy dočkám. Dítě ještě bohužel nemám. Držím palce, ať se brzy povede zdravé miminko :kytka:

 
Cuddy
Extra třída :D 11741 příspěvků 11.02.16 07:42

Nezamotavala jsem se, rozumim ti od zacatku do konce. Je to hrozne tezke, pro oba. Zena ma pocit, ze musela vytrpet vic, ale muci to i toho muze. Preji do priste uz jen to hezke.

 
Denisa76
Nadpozemská drbna 29647 příspěvků 11.02.16 07:47

Smutnej deníček, ale věřím, že to zvládnete :kytka: K otázce..moje kamarádka měla první dceru na první štouch dokonce se kvůli tomu vdávala ;) Když chtěli druhý mimčo i to jim vždycky vyšlo skoro hned, ale nikdy ho nedokázala už donosit a myslím 3× rodila vždycky mrtvou holčičku jednou skoro v 9 měsíci..bylo to šílené. Co tenkrát říkala byli u všech možných odborníků podstoupili snad všechna vyšetření a nenašli nic. Jenom myslím u toho posledního potratu ten byl způsobený tím, že by zkažená plodová voda, ale říkám to laicky nechtěla jsem se tenkrát moc vyptávat. Oni tedy ale dítko vzdali, protože říkala, že nechce už nikdy zažít pohled na rakev.
Druhý případ je manželovo sestra, která to měla podobně, ale s tím, že potraty neměla v tak vysokém stupni těhotenství. Taky všechna možná vyšetření a nic..ona to nevzdala a 12 let po holce se jim narodil kluk :kytka:

 
Jensina
Ukecaná baba ;) 1013 příspěvků 11.02.16 07:50

Je mi líto Tvých ztrát. Přeji hodně síly. :kytka:

Tak mne zase napadlo, jaká je škoda, že zde není možnost uložit si oblíbené deníčky do nějaké složky. Tento Tvůj bych si tam ráda dala. Je plný pokory, vděku, lásky, pochopení životních lekcí, přestože je i o bolesti, strachu a lítosti. A je krásně napsaný.
Rady Ti dávat nebudu, jelikož si myslím, že to všechno víš. Jen Ti chci říct, že mi připomínáš jednoho pro mne velmi důležitého člověka. První dítě na první vrz. Vše bez komplikací. Naplánováno druhé. Jo, teď se to hodí. Vysadit antikoncepci a šup, já se přeci rozhodla. Bez pokory, bez prosby, bez vděku. Jsem mladá, zdravá, plodná, ne? No a ne. První potrat. Bolí, ale náhoda. Druhý potrat. Aha? Bolí o trochu víc. No, ještě je čas, určitě to vyjde. Potratit třikrát, to by byla velká náhoda, vždyť jsem zdravá. Bum třetí potrat. Peklo, zhroucení, hledání chyby, lítost, vina, hořkost, smutek. Ale taky pochopení. Pokora. Vděk. Smíření. Dočkali se. Čtvrté těhotenství vyšlo. Narodil se kluk. :)

Hodně sil při loučení s Viktorkou. Prožij si své fáze truchlení a nech to být, ale tuším, že jdeš správným směrem. :kytka:

 
jenika1
Závislačka 3037 příspěvků 11.02.16 08:03

Toto by se nemělo stávat. Jen k některým, které píší: jseš statečná. Toto jsem slyšela, když nám řekli ve 3 letech malé, že má cukrovku. Jseš statečná. Nesnášela jsem to slovo.Ne, to není statečnost, to se prostě musí vydržet, ono nic jiného nezbývá. Člověk musí jet dál a smířit se s pokorou s osudem. Jen to přečkání toho času, než si na novou situaci zvykne je velmi bolestivé. :hug:

 
ejhle
Ukecaná baba ;) 1700 příspěvků 11.02.16 08:06

Je mi lito Tve ztraty. Musis verit, ze to dobre dopadne. Cekala jsem sest deti. Pouze dve jsem si mohla pochovat v naruci. O ty 4 jsme prisli mezi prvnim a druhym ditkem.
Testy, ktere jsme podstoupili:

  • hormonalni profil
  • genetika ( vcetne hematologickych mutaci)
  • imunologie
  • spermiogram
  • halosperm
  • infekcni


Vice Ti napisu do sz, nechci to tady uplne verejne prezentovat.

Příspěvek upraven 28.02.16 v 13:13

 
vendyko
Stálice 65 příspěvků 11.02.16 08:15

Krasne napsany denicek.

Na zacatku ledna jsem potratila v 18tt. Miminku netlouklo srdicko. Prosla jsem si tim jako ty. Ja byla v nemocnici 36h, nez se porod/potrat povedl. Nevedeli jsme, co cekame, jen jsme si strasne moc prali chlapecka k nasi 18m holcicce, ktera mela byt taky chapecek. Dnes je to pet tydnu. V pondeli jsem cetla pitevni zpravu -byl to chlapecek. Nas vymodleny kluk. Obesil se na pupecniku, mel ho 4× omotany kolem krku, jinak byl zdravy. Znovu me to vsechno rozbolavelo. Jeste neni po vsem. Potratem v tomhle stadiu tehu to pro nas nekonci. Bohuzel se v tom clovek musi patlat porad dokola. Na to se priprav, ja nebyla. Delaji nam geneticke testy-automaticky, o ty jsem nezadala. Chci, aby mi udelali testy na srazlivost krve a trombofilnoi mutace, protoze v pitevni zprave je, ze placenta ma znacne bile infarkty. Mam gynekologa, ktery to hodne zlehcuje a nikam me posilat nechce, tak si to budu vicemene obihat sama. Tech testu existuje spousta. Pockala bych na pitevni zpravu - napovi, jakym smerem se ubirat.

Omlouvam se, ze pisu tak vecne. Jen jsem reagovala na tvou vyzvu o informace s testy od zen s podobnou zkusenosti. Vsichni rikaji, ze to chce cas. Ale zatim mi moc nepomaha. Nejde mi to nejak uzavrit. Jedine, co je pravda, co pomaha, je upnout se na maleho, ktereho mas doma, mit plan na kazdy den. Moc te objimam :hug: :hug: a preju moc moc sil!! Vim, ze to neni snadne a vsechno moc boli.. drz se!

 
eridu
Nováček 5 příspěvků 11.02.16 08:25

@Atomovka3 krásně napsané a plné pravdy. Mrzí mě, co jsi musela prožít.
K testům - doporučuju genetiku, hematologii vč. homocysteinu, hormonální profil - včetně štítné žlázy, imunologii - protilátky proti embryu (buněčná imunita), antifosfolipidový syndrom.

Příspěvek upraven 11.02.16 v 10:09

 
JituleF
Závislačka 2641 příspěvků 11.02.16 09:34

Myslím na Tebe od chvíle, kdy jsem se to dozvěděla. Těžko se mi hledají slova, snad jen, že Ti strašně moc přeji, aby to, až budete připravení, konečně vyšlo a vše zlé bylo (jak to jen půjde) zapomenuto. Máš úžasnou rodinu a věřím, že se vám ještě rozroste. Moc Ti držím palce a přeji hodně sil! :hug: :kytka:

 
andilek2766
Závislačka 2753 příspěvků 1 inzerát 11.02.16 10:03

Je mi to moc lito…Moc Vam drzim palce aby jste se konecne dočkali toho uzlicku a vse bylo uz jen ruzove za ty strasti :hug: :(

 
Nairol
Echt Kelišová 8339 příspěvků 11.02.16 10:16

Je mi moc lito, co se vam stalo.
Myslim, ze jsi na dobre ceste se s tim srovnat. Preji, at je tahle cesta co nejkratsi.
Prisli jsme o chlapecka v podobnem tydnu tehotenstvi, takze asi dokazu pochopit, co citis a prozivas.

Ackoliv je denicek hodne smutny, napsala jsi ho moc hezky.

 
Orsin
Ukecaná baba ;) 1178 příspěvků 11.02.16 11:39

Dlouho jsem nečetla takovy pekny denicek, myslim po stylistické strance a praci s retrospekci casu…mas v sobe talent :)
Co se tyce obsahu…Nevim, co napsat…vzdy mi prijde, ze na tyto situace slova proste nestačí…Drz se a ze srdce Ti preji, aby Te, vas, čekalo uz jen to dobre :kytka:

 
Sarik12
Extra třída :D 12458 příspěvků 11.02.16 11:45

Je mi to lito :hug:
a to prvni miminko v 8tt byla take holcicka, nevis? protoze obcas se k jednomu pohlavi muze vazat nejaka porucha, kvuli ktere pak neni maminka schopna to pohlavi donosit. u nas v rodine se na toto prislo az nekdy po 50 letech od prvniho potratu moji mamy, ale jestli to nebylo uz treba i u babicky tezko rict. tahne se to nekolik generaci a prislo se na to nedavno, proc tomu tak je

 
Dojcanis
Ukecaná baba ;) 1658 příspěvků 11.02.16 13:31

@Sarik12 v 8 tt jde snad poznat pohlaví?

 
Alouette
Kecalka 341 příspěvků 11.02.16 13:38

Je mi to moc moc lito…Ale verim, ze priste uz to opravdu dopadne dobře :srdce:

Příspěvek upraven 11.02.16 v 13:38

 
Cuddy
Extra třída :D 11741 příspěvků 11.02.16 14:13

@Dojcanis Samozrejme, ze jde v 8tt urcit pohlavi, to jde urcit u petidenni blastocysty.

 
Tiger-lily
Nadpozemská drbna 29280 příspěvků 61 inzerátů 11.02.16 14:18

:hug: :hug: :hug: Moc smutný deníček, ale i krásný. Máš skvělou rodinu a jsi silná žena. Držím palce, aby k vám další miminko brzo přišlo. :kytka:

 
Cuarentena
Echt Kelišová 8068 příspěvků 11.02.16 14:21

To je teda fakt smutné. :,( Moc držím palce, ať se příště zadaří, chápu, že teď budeš potřebovat oddych a hlavně důkladné vyšetření. :srdce:

 
Martina D.
Zasloužilá kecalka 784 příspěvků 11.02.16 15:10

@Cuddy Samozřejmě, že jde určit pohlaví, ale nepředpokládám, že by to někdo zkoumal. K čemu by to bylo tehdy dobré?

 
Cuddy
Extra třída :D 11741 příspěvků 11.02.16 15:13

@Martina D. Precti si, na jakou otazku jsem odpovidala.

 
Janitka
Zasloužilá kecalka 882 příspěvků 11.02.16 15:49

Ahoj. Taky jsem necim podobnym prosla,1.tehu zamkle v 13.tt.revize. druhe opet v 7.tt.revize. pak testy na imunologii-ok. v gennetu-prvni tehu byla vada plodu-ztrojene chromozomy,tzv­.triploidie.na­se geneticka vysrtreni ale v poradku. Gynek. vysetreni v poradku.jen nahodne u me objevena krevni mutace mthfr homozygot. je otazka jestli za 2.zt stala…sla jsem radsi na ivf kvuli ty genetice. Jsem ted potreti tehotna,14 dni do porodu, picham si molekularni heparin a doufam a verim ze to nyni bude snad uz dobre… Bud rada, ze uz mas synka.Ja propadala depkam, ze nebudu moct nikdy dite donosit a tak.. nech si urcite otestovat stitnou zlazu a hormonalni profil a krevni mutace…verim ze brzo bude lip :kytka:

 
Martina D.
Zasloužilá kecalka 784 příspěvků 11.02.16 16:12

@Cuddy Promiň, přehlédla jsem se, spletla jsem si tě se @Sarik12

 
Dojcanis
Ukecaná baba ;) 1658 příspěvků 11.02.16 16:19

@Cuddy sorry to jsem nevěděla, já to pochopila tak, ten komentář nad mim, že jestli ji pohlaví neřekla na běžné kontrole. Fakt sorry)

 
Atomovka3
Zasloužilá kecalka 944 příspěvků 11.02.16 17:10

Konečně se nějak dostávám k reakcím. Předně moc děkuji všem za pochvalu a povzbuzení, už je zase o pár dnů víc a čas zapracoval, takže je mi líp. Pustila jsem se zase intenzivněji do cvičení a zkouším všemožné zdravé recepty, tak si tím pročišťuju hlavu :)

S tou chaotičností jsem to trochu čekala, přece jen mně to dává smysl, ale to skákání v čase může být trochu zmatené, ale riskla jsem to, že to snad bude dávat nějaký smysl :)

 
Atomovka3
Zasloužilá kecalka 944 příspěvků 11.02.16 17:11

@bronick haha no dovolená snad bude, jen se ještě musíme dohodnout kam a tak. Ona jako vždycky byla nakonec, jen předtím asi musí být ten „boj“, je to nedílná součást :lol:

 
Atomovka3
Zasloužilá kecalka 944 příspěvků 11.02.16 17:13

@Majdina82 Já bych nejraději nahlídla do budoucnosti a kdybych tam to dítě viděla, už bych byla klidná, ale to bohužel nejde, tak musíme doufat, že se jednou podaří, věřím že jo! :-)

 
Atomovka3
Zasloužilá kecalka 944 příspěvků 11.02.16 17:15

@Denisa76 Děkuju za příklady, i když teda nejsou moc povzbudivé :)) Ale tak to prostě je, můžu jen doufat, že to příště už půjde lépe a přála bych to každé…

 
Atomovka3
Zasloužilá kecalka 944 příspěvků 11.02.16 17:16

@Jensina Přiznám se, že na tvou reakci jsem trochu čekala :-) Tvoje deníčky jsou mi hrozně blízké nejvíc ze všech tady, takže mě tvá reakce moc moc potěšila, děkuju :kytka:

 
Atomovka3
Zasloužilá kecalka 944 příspěvků 11.02.16 17:18

@jenika1 Je to tak, a pro mě je úplně největší noční můra, kdyby se něco stalo se synem. To bych raději oželela všechna těhotenství. Cukrovka je náročná, vím z okolí, ale dá se s tím žít. Držte se!

 
Atomovka3
Zasloužilá kecalka 944 příspěvků 11.02.16 17:19

@ejhle To je taky teda síla :( Ale super, že už ta dvě dítka máte! Děkuju za seznam vyšetření, už jsem byla u doktorky a udělala mi testy z krve, pak dala další 3 žádanky na to co píšeš, tak se zdá, že to bere zodpovědně. Teď ještě počkat na výsledky :)

 
Jensina
Ukecaná baba ;) 1013 příspěvků 11.02.16 17:30

@Atomovka3 já děkuji Tobě. :kytka: A vážně si myslím, že svůj přešlap už znáš a vše bude dobré. :kytka:
a to skákání v čase mne na tom deníčku hodně bavilo. :potlesk:

 
Atomovka3
Zasloužilá kecalka 944 příspěvků 11.02.16 17:32

@vendyko Taky jak jsem četla tvůj deníček, nestačila jsem zírat, jak jsme si prožily to samé ve stejném čase. Co už no, musíme jít dál :-/ Kdy plánujete další snažení? Dodržíte 3m pauzu? Je fajn, že už máte pitevní zprávu a aspoň víte příčinu. Mně řekli, že až za 3 měsíce bude! S tou šňůrou je to hrozné, tomu prostě nezabráníš :( Na druhou stranu jestli to fakt byla ta šňůra, asi bych byla taky ráda, protože by to byla jen strašná náhoda a neznamenalo by to problém. Ale zas píšeš o té placentě, tak nikdo zas neví no :( Drž se! Nic jiného nám nezbývá co :)

 
Atomovka3
Zasloužilá kecalka 944 příspěvků 11.02.16 17:35

@Sarik12 Přesně tohle nás taky napadlo. My bychom si strašně moc přáli holčičku, ale samozřejmě si říkám, že hlavně ať se zadaří, ať už to bude cokoliv. Ale doufám, že mi zkusí zjistit, jestli to není tím, že třeba holčičky neumím donosit. Nevíš, jestli se to dá nějak „léčit“, když se to potvrdí? Jinak nevím pohlaví u prvního zamlklého.

 
Martrich
Extra třída :D 11909 příspěvků 11.02.16 18:34

Napsala jsi to moc hezky a poutavě, přestože je to velice smutný deníček, hltala jsem každou větu a prožívala to v duchu s tebou. Tohle by se stávat nemělo, je to moc smutné, ale máte velkou výhodu v tom, že otěhotníš sama a poměrně rychle. Určitě si nech udělat všechna možná vyšetření a příště už to bude dobré. Já si moc přeji holčičku, jenže u nás je jediná možná cesta IVF a bohužel ani ta zatím nepomáhá. Potrat jsem nezažila, jen to biochemko, nemůžu to srovnávat s potratem, ale i tak každý neúspěšný pokus taky hodně bolel. Drž se, miminko si k vám cestu najde :hug: :hug:

 
Martrich
Extra třída :D 11909 příspěvků 11.02.16 18:36

@Atomovka3 já nemyslím, že by byl problém v pohlaví, ale spíš bych žádala imunologické a genetické vyšetření. Znám hodně lidé, u kterých první dítě bylo ok a pak potraty a vyšla špatná imunologie, to vše je ale léčitelné :mavam:

 
Žaneta66
Závislačka 4334 příspěvků 11.02.16 19:26

Krásná, ale moc smutný deníček, nelze nic jiného napsat než jen hodně a hodně sil a hlavně zdravé miminko :hug: :hug: :hug:
Jste moc stateční všichni, ale člověku nic jiného ani nezbývá než být silný :hug:

 
Cuddy
Extra třída :D 11741 příspěvků 11.02.16 20:20

@Atomovka3 Ta lecba v pripade genetickych problemu vazanych na pohlavi spociva v tom, ze se pri poceti pomoci ivf a naslednem pouziti pgs zjisti pohlavi blastocyst a problematicke pohlavi se vyradi. Pokud by se prislo na jiny geneticky problem, pri pgs se da zjistit, zda blastocysta nese geneticke poskozeni ci nikoli. Pri prirozenem poceti se to dle meho osetrit neda.

 
pampeliska.x
Ukecaná baba ;) 1201 příspěvků 11.02.16 20:33

Nám se mimčo nedaří už dlouho a možná i proto mě tak dojal tvůj deníček. Opravdu jsem se rozbrečela. Jsi moc statečná a určitě to nevzdávej, nakonec se vám ta vysněná holčička určitě narodí. Moc držím palečky, aby to vyšlo :hug: :hug: :hug: A dovolená se určitě také vydaří :srdce:

 
berua13
Kecalka 326 příspěvků 11.02.16 20:44

Prošla jsem si téměř tim samým. V prosinci jsem potratila, také v 18. týdnu.
Byl to chlapeček, bojovala jsem o něj dva měsíce, ale bohužel to nedopadlo :(
Nevím zda se s tim vůbec někdy dokážu smířit… :(

 
Acai
Zasloužilá kecalka 602 příspěvků 11.02.16 21:04

Chci Vám vyjádřit lítost nad Vaší ztrátou. V roce 2011 jsem taktéž přišla v 18tt o holčičku, dali jsme jí jméno Anička. Prázdná náruč bylo to nejhorší, co jsem zažila. Jelikož mám doma již dva puberťáky, jsem na tuto zkušenost nebyla vůbec připravená. Je pravda, že Anička oproti svým starším sourozencům nebyla plánovaná a manžel tím byl hodně zaskočen, ale časem to vstřebal a na další miminko se těšil. Dnes již mám za to, že Anička nás měla připravit na to, že 4 není konečný počet členů naší rodiny. Musela jsem si sice trochu počkat, protože mě manžel umluvil na dovolenou u moře, a třeba tam na to vlítnem, nejprve jsme na tu dovču museli našetřit. No každopádně k moři už jsem letěla těhotná a dnes máme téměř dvouletou slečnu Lucinku, která je naše sluníčko. Přeji Vám hodně sil a v brzké době vytoužené miminko.

 
Atomovka3
Zasloužilá kecalka 944 příspěvků 11.02.16 21:06

@Acai To je krásné, děkuji za povzbuzení :-)

 
G.a.b.c.a20
Kecalka 243 příspěvků 11.02.16 21:06

Je mi to opravdu líto :-( preji ti aby se uz jen a jen dařilo :kytka: bud silna :hug:

 
Sarik12
Extra třída :D 12458 příspěvků 11.02.16 21:08

@Martina D. @Dojcanis
myslela jsem samozrejme az pak, prave proto, ze nektere veci se vazi jen k pohlavi. zakladatelka se ptala, jestli s tim nekdo nema zkusenost a ja mam zkusenost s rodiny, ze se potraci jen chlapci. a pricina je geneticka

 
Sarik12
Extra třída :D 12458 příspěvků 11.02.16 21:16

@Atomovka3 @Cuddy
presne tak
prirozene osetreni jen tak, ze uz koncem prvniho trimestru mohou udelat odber choriovych klku, (smysl v pripade, ze by se jednalo o nejake onemocneni vazajici se na pohlavi, ktere tam ale nemusi byt, moje mamka ma jen holky, ale segry kazda jednoho zdraveho kluka donosily) ale to uz nic neresi.

Vložit nový komentář
Stránka:  1 2 Další »
Poslat
nový deníček