Ach ta věčná touha

Elinečkaaa  Vydáno: 09.05.13

Toužím po miminku a měla bych dokončit VŠ. Každý (hlavně přítel) mě přesvědčuje k tomu, že si mám užívat života, ale co mám dělat, když přestávám v dosavadním životě bez dětí vidět smysl a užívání života vidím v rodinné idylce na nedělní procházce po obědě? Je to opravdu tak málo?

Nejdříve zkusím napsat něco o sobě. V současné době studuji VŠ a právě mě čekají státnice, pokud je úspěšně složím, bude ze mě Bc. Po státnicích pro mě však škola nekončí, protože se chystám na přijímačky na magisterský obor, který mi více otevře cestu k vysněnému povolání.

Až doteď to zní báječně, je tam však jedno velké ALE. To, co jsem popsala v prvním odstavci, byla odjakživa moje ideální představa. Ale ideální představou pro mě také je rodina, protože jsem silně rodinný tip. A v tom je ten problém.
Už dlouhou dobu moc toužím po miminku. Vždycky jsem chtěla být mladou maminkou, ale nějak jsem to dokázala přebýt školou a tyhle myšlenky zůstávaly relativně potlačeny.

Možná to bylo tím, že jsem neměla dlouhodobý vztah, nikoho s kým bych si dítě dokázala představit. Teď je to však jinak, přítele mám již přes dva roky a tak nějak vím, že je to ten pravý (vím, že to může znít naivně, ale máme opravdu mnoho společného a v mnohém se odlišujeme od svých vrstevníků - prostě mám pocit, že jsme se hledali, až jsme se našli :-) ).

Mně je 22 a jemu 28, on pracuje, v současné době rekonstruuje domeček a chystáme se na společné bydlení. A mě sžírá touha po miminku. Vlastně mám pocit, že nedokážu myslet na nic jiného. Přítel si sice již dítě asi dovede představit (díky mě a mému neustálému předhazování své touhy :-D ), ale snaží se mě přesvědčit, že jsem na to ještě mladá, že mám času dost, že bychom měli cestovat, užívat si života.

Totéž mi tvrdí všichni ostatní, ale já prostě ten smysl života v tom již přestávám vidět. Když se řekne, užívat si života, nepředstavím si báječnou dovolenou spojenou s návštěvou různých koutů světa, ale nedělní procházku s kočárkem, výlet s dětmi do lesa. Dříve jsem byla studijní typ, možná přímo šprt, musela jsem mít dobré známky, jinak jsem si nadala pokoj. Ale dnes? Můj prospěch je téměř průměrný, i když se najdou světlé chvilky k učení, není dne, kdy by se moje hlava nezabývala myšlenkou na dítě. Nedokážu se přinutit ani k učení na důležité zkoušky, dokonce i státnicové otázky zatím leží ladem a ustupují jiným činnostem, např. psaní tohoto příspěvku.

A je to čím dál horší, občas mám chvíle, kdy mě sžírá neuvěřitelná závist při pohledu na maminky s kočárkem. Navíc spolužačky ze střední a ze základky postupně zakládají rodiny (některé již s druhým dítětem) a já nejsem schopna se přes to přenést. Ačkoli přítel nechce o miminku ani slyšet (resp. chce, ale snaží se mě přesvědčit, abychom počkali), já se přistihuji při tom, že tajně doufám, že to jednou nevyjde, resp. vyjde, a já nečekaně otěhotním.

Už si nejsem ani jista tím, jestli chci pokračovat ve studiu (preventivně jsem si podala přihlášku na dálkové), získávám pocit, že to není moje touha, ale už jen přesvědčování okolí. Ale nedokážu to posoudit, protože moje myšlenky se nedokážou od té jedné jediné odchýlit.

Jelikož mám nepravidelnou menstruaci, stojí mě to hodně nervů. Ale zatímco dříve to bylo, abych neotěhotněla. Dnes je to tajná touha, abych otěhotněla. Když se MS opožďuje, mám hned takovou lepší náladu, cítím se šťastně. Už mi přijde, že mi z toho hrabe, protože v takovém případě okamžitě začínám poslouchat písničky s tématikou mateřství, koukám se na sebe do zrcadla a představuji si sebe s bříškem.

Tohle ani přítel neví, mám pocit, že tu mojí touhu zcela nechápe, říká, že to jsou jenom hormony. Já už ale kvůli tomu prolila tolik slz. Nejhorší to bylo včera, kdy se mi dostavila MS se značným zpožděním, protože tak silný pocit zklamání jsem snad ještě nezažila. Připadám si hloupě, že doufám v něco, co se vlastně stát zatím nemá, ale nemůžu si pomoci.

A tak se snažím najít útěchu tedy a v závěru dnešního zoufalého dne píšu tenhle příspěvek. Jste nebo byly jste na tom někdo podobně? Co byste mi poradili?

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.0 bodů
Stránka:  1 2 3 Další »
 Váš příspěvek
 
mamkyjáryk
Závislačka 3493 příspěvků 09.05.13 00:17

Krasnej denicek, ja bych priteli rekla vse co jsi napsala, ze po miminku touzis, ze ti tikaj hodiny, ze potrebujes ukojit sve materske pudy a ze prestanes brat prasky, ze to je pro tebe dulezitejsi nez se vyhrejvat u more s lahvi šáňa.. :) drzim pesticky.. :hug:

 
shledor.com
Nováček 5 příspěvků 09.05.13 00:19
vim jake to je

Reknu ti to uprimne je mi dvacet let a mam rocni dcerku miluji ji vic nez cokoliv na svete ale nemam skolu nemam vzdelani nemam nic vic nez ji a meho pritele.. je uzasna je nadherna toje vse pravda ale k tem prochazkam do parku na nedelni svacu na dece je jeste daleko nejdriv si projdes obdobim kdy cele noci nebudes spat kdyz se to zlepsi zacnou mu lezt zouby a to zase nebudete spat vede k tomu dlouha cesta a obcas vazne neni lehka vsichni co ti rikaji uzivej si dokud muzes maji velikou pravdu.. vim to je mi dvacet a zabava je pro me akorat toceni se v kuchyni a okolo plenek ver mi.. mas na to cas pokud chces ukojit svou touhu porid si stene nebo kote neco s cim se muzes tulit co ti da prostor se bavit ale bude te bezmezne milovat.. 8)

 
slavuska1
Vesmírná mluvilka 31228 příspěvků 09.05.13 03:01

Myla jsem na tom dost podobně, mimi jsem chtěla od 17, to nebylo s kým, od 20 už byly moje pudy hodně silný, taky jsem byla na vysoký, no a pár měsíců před 22 narozkama jsem se konečně dočkala //, s poměrně novým přítelem, ale byli jsme moc šťastní, se školou jsme ochotně sekla, a teĎ si užívám život doopravdy..přesně jak píšeš, cestovat ano, ale se zásobou plen a přesnídávek a s dětma(už mám 2 :) ), procházky na hřiště, taky jsem okolo sebe furt slyšela cosi o užívání si, ale pro mě život narozením syna začal, teď nechápu, jak jsem bez něj mohla 22 let žít, bez mladšího dokonce 24 :srdce: takže moje rada zní překecat přítele, a ahupsnout na to ;)

 
Anoel
Povídálka 37 příspěvků 09.05.13 05:56

Ahoj.Dej mu přečíst svůj deníček. Snad pochopí ;) Každá to máme nastavené jinak. Já jsem toužila po miminku snad od patnácti a v osmnácti jsem se konečně dočkala dcerky ;) Byla jsem šťastná, jak blecha.
NIKDY jsem nelitovala, že jsem si nic neužila. Mateřství mě naplňovalo a na nějakou tu zábavu se čas vždycky našel.
V pětadvaceti jsem měla syna, se kterým byly od miminka starosti a ve škole potom dost hrůza, ale přesto bych ho nedala za nic na světě. :hug:
Přeju hodně štěstí :kytka:

 
e-lili
Echt Kelišová 9310 příspěvků 09.05.13 06:28

Uplne te chapu.
me bylo 22 a pritelovo 28 kdyz jsem otehotnela. ted mi bude 24 manzelovi bylo 30 malej bud mit pul roku a za mesic me cekaji statnice mgr.. nastesti o rok prodluzuju, ale skola jde v poho jen to chce dobre planovat cas - coz ja docel umim, ikdyz ed na to uprimn dost kaslu, ale dodelat to rozhodne chci.
jinak ten muj taky chtel nechtel a.unas zasahla vysi moc. mel dost vazny uraz a malem neprezil. to mu zmenilo priority a.sam se rozhdl pro mimco. nevim co a jak byc mu rikala. a.presvedcovala ho.
hodne stesti a zkus se upnout na statnice a prijmacky a uvidis samo to nejak dopadne

 
catherine100
Nadpozemská drbna 27421 příspěvků 09.05.13 07:07

No a já ti řeknu opak, neblbni, ty třeba dva roky to bez mimča vydržíš, pokud přítel dítě nechce a ty si ho přesto prosadíš, akorát si zaděláváš na problémy. A že čekáš na MS, to se nechráníte?
no jen abys pak nekoukala jak vyvoraná myška, že přítel nebude nadšený…

 
evick2
Závislačka 3539 příspěvků 09.05.13 07:18

Ahoj chápu, jak to myslíš i jak Ti je.
být tebou dodělám hlavně jednu školu. Podle toho co píšeš už Ti moc nezbývá, pak bych zkusila sehnat práci.. Mgr. si můžeš dodělat časem. Oddělej si v práci alespoň těch 270 dní.. třeba Tě práce naplní a miminko ještě počká.
A když ne budeš mít pěknou mateřskou něco ušetřeno a nebudeš závislá na příteli. Mezi tím stihnete tu dovču nebo co si přítel myslí že by ti mohlo ze života utéct. Vezmi to krok po kroku a půjde to neboj. Bakalář, práce 270dní, miminko, pak třeba Mrg. když budeš chtít a mít možnost :) Neboj i ty se nakonec dočkáš. :hug:

 
Andy.0
Zasloužilá kecalka 616 příspěvků 09.05.13 07:48

Ahojky, jsem teď 35tt a můžu i říct, že před těmi to 35tt jsem cca půl roku měla stejný myšlenky, ale místo toho abych myslela na školu jsem řešila už zaměstnání a sociální jistotu.. „bydlení“ jsem s manželem 6let z toho 2roky manžele a o miminku jsme se začali bavit snad od první chvíle co jsme se poznali a to nám bylo 19let.. „dost mladí“ dnes už mi je 25let a čekáme náš první přírůstek Ondráška, hrozně moc se na něj těšíme.. a cestu k miminku jsem taky neměla úplně jednoduchou, přesně jak píšeš rozházená MS, nedostavovala se mi ovulace.. kolik ovulačních testů jsem použila a úplně zbytečně.. přišlo to samo a bez „očekávání“ no prostě ve chvíli, kdy už jsme začali uvažovat o umělém oplodnění.. naštěstí k tomu nemuselo dojít…
Moc bych ti přála mít vytouženou rodinu, ale z toho co píšeš mi příjde že to děláš přesně jako já tenkrát, hrozně se na to upínáš a to není úplně nej cesta.. jelikož jsi rozrušená a tvé tělo na to takto reaguje.. když jsem četla tvůj deníček tak mě ještě napadlo, jestli jsi by nebylo fajn, říct přítelovi, aby jsi to taky přečetl, možná si dostatečně neuvědomuje, jak moc po tom všem toužíš.. napsala jsi to moc hezky a pokud opravdu jste tak spřízněné dušičky, jak tu píšeš, tak si myslím že tohle by s ním mělo pohnout..
Takže: přeji ti pravidelnou MS ;), úspěšně dokončenou státnici, co největší spříznění s přítelem a myšlenkou na mimi.. a doufám, že brzo tu budeme moc číst deníček o tom, jak prožíváš těhulkování.. :hug:

 
svycarka
Kelišová 6327 příspěvků 09.05.13 08:22

No ja ti nevim…Proste rict priteli, ze male chces, ze sam vidi jak o tom dokola mluvis, ze se tedy nejedna o rozmar…Statnice za dverma, mate baracek, pritel je tvuj ideal - to mi prijde jako prima zazemi pro dalsiho najemnika. Koneckoncu mas i mlady vek a dalsi studium muzes dalkove.Tak snad se zadari :palec:

 
lebudik
Ukecaná baba ;) 1850 příspěvků 09.05.13 08:40

Měla jsem stejné pocity jako ty a jedna známá mi řekla, že když „ženská chce mít dítě, tak ho prostě má“ :oops: Takže jsem 14 dní před svatbou zjistila, že jsem těhotná. Jen podotknu, že jsem se vdávala plánovaně 3 měsíce před dokončením bakaláře na vysoké škole a titul jsem přebírala už v pátém měsíci těhotenství. Manžel chodil do práce a finančně jsme na tom nebyli nejhůř. Po dokončení školy jsme se odstěhovali z Prahy na vesnici, do rodinného domku, aby měla dcera lepší vzduch a hlavně zahradu :lol: Takže jsem měla první dítě ve 24 letech, druhé hned za rok a půl ve 25 letech. Školu už jsem dálkově nestudovala. Místo toho jsem si otevřela masážní salon a tato práce mě hrozně bavila, byl to můj koníček a zároveň zdroj příjmů - co víc si přát, když Tě práce naplňuje. A ohledně užívání života??? Užíváme si s dcerama, jedíme po výletech, byli jsme u moře… začátek je sice těžký, jsi doma s plenama… jak tady někdo už psal. Ale když je ti 30cet, tak máš už starší děti a můžeš si začít užívat v tom nejlepším věku života. Ve 20 je člověk ještě mladý, takže si užívá, ale tak nějak jinak. Ve 30 je to o dost lepší :palec: Takže to bylo tak, že já jsem si začínala užívat života a kamarádky byly u plen :lol: No za 4 týdny se k těm plenám zase vrátím, ale už se na to moc těším. Jelikož je dcerám 7,5 a 6 let a už mě tolik nepotřebují, tak mě chytla touha mít zase někoho, kdo mě bude potřebovat ;) Takže Ti moc držím palce a pokud celým svým srdcem toužíš a víš, že chceš dítě a jste materiálně zabezpečení, víš, že tě přítel kvůli těhotenství neopustí… jdi DO TOHO :palec: Úsměv miminka, první slovo, věta „mami, mám tě ráda“… to za to fakt stojí ;)

 
zuria  09.05.13 08:54

Tak já chci povzbudit, otěhotněla jsem neplánovaně ve 22 letech ve třeťáku na vejšce, přítel o 7 let starší, bakaláře jsem dělala už s jednou holčičkou a magistra jsem dodělala už se dvěma. Do toho jsme přestavovali barák. Nebylo to sice vždy jednoduchý mít to takhle všechno do kupy, ale já jsem šťastná, že mám děti a užívám si to.Ba naopak mám pocit, že život dostal smysl, oba jsme se taky dost uklidnili a přestali řešit kraviny.Zkus si s přítelem o tom ještě promluvit, oni chlapi mají na děti dost času. Ten můj se skoro ve třiceti taky necítil na to, aby byl taťka a jak je teď rád.

 
BohunkaP
Extra třída :D 14164 příspěvků 09.05.13 09:00

Poradila bych Ti zachovat si zdravý rozum.

Když si teď prosadíš svou, můžeš tady za pár let zakládat diskuse typu „nevezmou mě nikam do práce“, „s přítelem se odcizujeme“, apod… Na zakládání rodiny musejí být dva - a pokud se na to přítel zatím necítí a Ty ho k tomu dotlačíš, není to zrovna dobrý start.

Dokonči, co jsi začala - tj. dodělej školu, dostavte si domeček… a pak se pusťte do zakládání rodiny.

 
vercaterca  09.05.13 09:33

No nebotady bude ve 30ti zakládat diskuze že nemůže otěhotnět že jo :).

 
BohunkaP
Extra třída :D 14164 příspěvků 09.05.13 09:46

No nebotady bude ve 30ti zakládat diskuze že nemůže otěhotnět že jo :).

No tak to už ty 2-3 roky, co jí zbývají do konce školy, skutečně nevytrhnou… že jo.

 
silvik88  09.05.13 10:19

Jako bys mi mluvila z duše!! před rokem jsem na tom byla úplně stejně. byla jsem ve 4.ročníku na medicine, dítě chtěla už od druhaku. jenze… partner ne super student, stále v prvaku. ja vedela ze kdyz nastoupim po skole na atestaci, tak se nezacnu snazit drive nez ve 30!! on dite chtel, ale furt same ale - peníze, skola, bla bla. mel pravdu, ale mně z toho bylo do breku. dokonce jsem zvazovala rozchod. pritom je to skvely partner. sem tam byla svetla chvilka, hodila jsem to za hlavu a neresila. mimi bude až bude… pak zase špatné. zavidela jsem kazde těhotné. nejsem stara, vim, ale!! chci mit 3 deti. to mam po atestaci seknout s praci a od 30 do 40 být doma?! to uz stara budu!! kdovi zda bych ty 3 děti mela, zdravé děti…
a nakonec se to vyresilo samo. partnet sel na skolu jinam,.takze jsme spolu prestali bydlet a vidali se malo. tak jsme se dohodli, ze nebudu brat HA, nebyvalo mi z ni moc dobre a kdyz spolu moc nejsme, tak proc ne?
a… za rok a něco jsem zjistila, ze ta jedna nehoda se nám „vymstila“. v lete budu mit mimi, financne to tedy bohuzel potahnu jen ja. jeste 3 roky, ty totiz manzelovi chybi. mne chybi posledni rok. uz nebudu chodit.do skoly, jen na praxi do nemocnice, kdekoliv v ČR. Tak asi tak. karta se sakra obratila, ja ted stvu jiné bezdetne holky. ony i me nekdy, nektere zavidi hodne a dokazi byt fakt hnusne. ale co?! pod srdickem mam SVÉ mimi!! se skolou to neni snadne, ale nemenila bych ;-)
tak se zamysli, tvuj partner uz pracuje, v tom to je lepší. jde to, chce si jen najit good cestu.
PS: Manzelovi jeste pred otehotnenim doslo ze ja ty penize fakt mít budu, ze nebudeme zavisli na rodicich, tak chtěl baby po mém 6.ročníku. ale nez mu to doslo. asi pochopil ze me to fakt nici. ze prvni mimi fakt nechci jako „stará“

 
Elinečkaaa
Kecalka 473 příspěvků 1 inzerát 09.05.13 10:29

Děkuji. On o tomhle všem ví. Snad jen kromě toho, že tajně doufám, že to jednou tak nějak náhodně vyjde.. Mluvíme o tom často, myslím, že mě chápe, ale myslím to se mnou dobře. Tak uvidíme, třeba v brzké době najdeme nějaké řešení :)

 
pomenkova
Generální žvanilka 24097 příspěvků 09.05.13 10:31

@BohunkaP :lol: :lol: :lol: :mrgreen:
zakladatelko, ja te uplne chapu, takove touhy silene sem zazivala taky kolem 19 nacti let a myslim si, ze to tak ma kazda zena, diky bohu se mi to nesplnilo, protoze ja si myslim, ze to dite vi kdy prijit ;) ;)
Kdybych tusila cim si jeste projdu do 30 ti let :roll: :roll: :roll:
jsem stasna, ze malou mam az dyl, protoze tenkrat by jsem to nezvladla..Co takhle si promluvit navazno s pritelem a prestat myslet na chvili na to, ze chces byt matka a zeptat se ho radeji vazne, co by udelal, kdyby jsi tehotna byla??Radeji neriskuj, ze za par let by vyvadel, a rikal ti ja to dite vubec nechtel…
Opravdu clovek musi do te emocionality prinest i logiku :D
To ze tady nekteri pisi ja to zvladla, ja taky, neznamena, ze to zvladnes i ty..Musis se pripravit i na tu moznost, ze budes sice maminka, ale mozna svobodna… :nevim:
Preji ti aby to vyslo jak si prejes a aby jste se nakonec domluvili ;) ;) ;)

 
Elinečkaaa
Kecalka 473 příspěvků 1 inzerát 09.05.13 10:37

@shledor.com Já to chápu, nemysli si, že čekám, že to bude jen procházka růžovou zahradou, samozřejmě že s miminkem je spoustu starostí. Navíc teď už rok poměrně pravidelně můžu sledovat malou neteř a vidím moc dobře, že to neni jen vožení mimi v kočárku :) S tím užíváním je to složité, já nidky nebyla ten typ co by prahnul po nějakém užívání, akcích s příteli a tak. Jen občas, zajít s kamarádkou na kofíčko, to ano, ale jinak nic, neláká mě to.. Stejně tak i to cestování, ráda se někam podívám, ale už to pro mě není ono.. bez dětí.. Samozřejmě, že s přítelem je to krásné, ale pořád vidím, že s dětmi to bude ještě hezčí. Tak sand se brzy dočkám, nechci to za každou cenu uspěchat :)

 
Elinečkaaa
Kecalka 473 příspěvků 1 inzerát 09.05.13 10:42

@slavuska1 Děkuji za podporu. S přítelem o tom samozřejmě mluvíme, ale vím, že to musí chtít oba. On ví, že dítě moc chci, ale snaží se mě přsvědčit, abychom ještě počkali. Já chápu jeho důvody, uvědomuji si je taky, hlavně to, že bych nejdřím měla mít nějakou práci. Přesto mě to v hlouby duše neustále hlodá a mimi bych chtěla. Ale zase nechci ho do něčeho nutit, přemlouvat, ze všeho nejvíc toužím po tom, aby mi jednoho dne řekl, že chce mimi taky (že ho chce doopravdy, nejen proto, že chci já..) :)

 
Elinečkaaa
Kecalka 473 příspěvků 1 inzerát 09.05.13 10:43

@Anoel Moc gratuluji k tomu štěstíčku a přeji další radosti. A děkuji za reakci :)

 
Elinečkaaa
Kecalka 473 příspěvků 1 inzerát 09.05.13 10:44

@kabelitka Děkuji, taky přeji hodně štěstí. V osobním životě i u státnic :)

 
Elinečkaaa
Kecalka 473 příspěvků 1 inzerát 09.05.13 10:54

@catherine100 To v žádném případě- nechci mimi si za každou cenu prosazovat. Přítel o mých touhách ví, vlastně mě asi i chápe, ale zatím mě přesvědčuje abychom počkali. A já chci, abychom to chtěli oba, opravdu OBA..
Abych to vysvětlila s tím chráněním/nechrá­něním. Ano, samozřejmě, že to nenecháváme náhodě a chráníme se. Pro někoho možná nespolehlivou a odsuzovanou přerušovanou souloží, protože do sebe nechci cpát hormony (a přítel mě v tom rozhodnutí podporuje). Vím, že nemé přerušovaná soulož moc spolehlivá (nám tedy zatím vychází dva roky v pohodě), ale jsme si toho oba vědomi. Jiná situace byla, když jsme spolu byli hodně krátce, to jsme používali kondom, a spoléhat se jen na přerušování bysme si asi netroufli. Ale takhle víme na čem jsme a máme to ujasněná. Mimi sice vyloženě neplánujeme, ale kdyby se to přeci jen povedlo, tak se taky nic nestane, obzvláště teď když dodělám bakaláře, přítel má práci, bydlení.. Prostě jsme si oba vědomi „rizik“ a jsme je ochotni nést

 
Elinečkaaa
Kecalka 473 příspěvků 1 inzerát 09.05.13 10:59

@evick2 Děkuji, vím, že to tak nakonec dopadne a že to bude nejlepší. Jen bych toho Mgr. chtěla dělat teď dálkově a při tom práci. Nejdřív jsem si sice namlouvala, že to tak chci kvůli praxi, ale teď vím, že to je beztak hlavně pod vidinou odpracování těch 270 dní :) A taky bych si samozřejmě chtěla vydělat nějaké peníze a nebýt závislá jen na příteli (a zatím i rodičích, ale to se změní, až se mi podaří sehnat tu práci). No a pak až bude práce, dálkové studium (pokud se dostanu a budu ho zvládat), tak se uvidí, asi stejně není jiná možnost, i když se jí neustále snažím najít, nic rozumnějšího asi vymyslet nemůžu.. :zed: :)

 
szewcz
Povídálka 28 příspěvků 09.05.13 11:01

Zdravím, bohužel se úplně nědokáži vžít do tvé kůže, protože po dítěti jsem nikdy tak zoufale netoušila. Zkrátka to tak nějak přinesl čas.
Ale osobně bych radila dodělat si alespoň nynější školu kvůli tomu, že už nyní taky musíš myslet, co bude po mateřské, abyste s přítelem (při té rekontrukci domku) byli schopni dopřád dítěti vše, co bude potřebovat.
Taky si musíš uvědomit, že dítě je opravdu ten největší a nejkrásnější dar na světě, ale má to i druhou stránku a to je unavenost, nevyspalost a někdy i podrážděnost.
Vím, že já jsem dost praktický typ, tak vždy přemýšlím o různých možnostech. A tak bych tě chtěla požádat, než se rozhodneš co dál, promysli si, zda toto všechno zvládneš i u studia.
Ale hlavně, musíš si s přítelem o všem promluvit otevřeně.

 
Elinečkaaa
Kecalka 473 příspěvků 1 inzerát 09.05.13 11:17

@Andy.0 Moc děkuji za krásná slova. S přítelem jsme o tom již mluvili několikrát (já bohužel o tomhle tématu teď mluvím docela často, už mě to štve s tím okolí a vlastně i přítele otravovat..) Ale zrovna včera jsme to řešili opravdu vážně, už vím, že ně chápe, jen se snaží udržet v tom tu racionální stránku. Sice říkal, že se na dítě ještě necítí, ale šel by do toho se mnou, ale chce mít nejdřív tu jistotu materiálního zabezpečení, chce mít dítě, až na tom budeme finančně lépe.. A má pravdu.. Já si musím nejdřív najít práci )chci Mgr. dělat jen dálkově) a pak to taky bude o něčem jiném.. Jen se k tomu teď tak neupínat :zed: :)
Přeji vám strašně moc štěstíčka s Ondráškem a spoustu krásných rodinných chvilek. Držím palečky :)

 
Elinečkaaa
Kecalka 473 příspěvků 1 inzerát 09.05.13 11:20

@svycarka To ano, jen já bych ještě před tím si měla najít nějakou tu práci, tak snad při tom dálkovém Mgr. Ale nechci vyloženě říkat, že dítě prostě chci. Chtěla bych, abysme chtěli oba. Naštěstí už přítel chápe, že to není jen rozmar, tak uvidíme, kdy to nakonec přijde, kéž by to bylo co nejdříve :)

 
Elinečkaaa
Kecalka 473 příspěvků 1 inzerát 09.05.13 11:34

@lebudik Krásné, i slza mi ukápla, přeji vám mnoho štěstí a rodinné radosti. Miminko skutečně chci, vím to! Jen k tomu materiálnímu zabezpečení trochu chybí moje práce vzhledem k tomu, žeště studuji. Ale to se snad v brzké době změní a najdu si práci při dálkovém studiu a pak už nám snad nebude nic stát v cestě. Přítel se vice na mimi zatím úplně necítí, ale VÍM, že by mě kvůli těhotenství nikdy neopustil.. Na to je moc rozumný a ví, že těhotenství je dílem obou.. A oba musí nést tu zodpovědnost. Takže i pokud by to nebylo úplně plánované, cítím, že se na něj můžu (nejen v tomto ohledu) spolehnout :srdce:

 
Marrcela20
Ukecaná baba ;) 1229 příspěvků 09.05.13 11:38

Ahojky ono života se dá přece užívat i s dětma. :lol: první dceru jsem porodila měsíc před svými 20.narozeninami. příteli bylo vté době 22.ted je dcerce 2,5roku, příteli bude 25 a já začínám toužit po druhem miminku.. :* pokud potom toužíš a jsi nato připravená jdi do toho..skoly si pak muzes dodelat i pri detech..vsechno jde kdyz se chce.. :lol: tak hodne stestí!

 
Elinečkaaa
Kecalka 473 příspěvků 1 inzerát 09.05.13 11:42

@BohunkaP Přítele do toho rozhodně tlačit nechci, ale nemyslím si, že ty typy diskuzí, které zmiňuješ, jsou nutně závislé na tom, kdy si pořídí lidi dítě. Něco jiného možná je, když je to neplánované, ale na druhou stranu mohou být i tací, kteří jsou spolu 10 let, báječně spolu vychází a po založení rodiny se to změní, to nikdy nemůže člověk předem s jistotou vědět..
Zdravý rozum se samozřejmě budu snažit zachovat, nejsem typ člověka, který by se do něčeho bezhlavě vrhal, jen se teď musím snažit nějak té touze poručit, potlačit ji, alespoň na chvíli. Bakaláře dokončím, státnice již klepou na dveře a pak se uvidí. Asi o tom dost rozhodne přijetí či nepřijetí na magistra, ale práci bych si chtěla najít každopádně. Minimálně na těch 270 dní potřebných pro mateřskou

 
Anonymní  09.05.13 12:03

Tu touhu naprosto chápu a pokud to takto chceš a cítíš se na to, tak je to samozřejmě celé mezi tebou a přítelem, jak se domluvíte a žádné rozhodnutí pak nebude špatné. Osobně si ale myslím, že opravdu času máš ještě dost a pokud jsi měla ambice VŠ dokončit, tak by tě to dříve nebo později dohnalo a mrzelo by tě to. On se dá dokončit školu i s dítětem, to je jasné, ale je to mnohem těžší, a také čas, který tomu pak budeš věnovat, bude na úkor času stráveného s dětmi. Nevím, jak s přítelem trávíte čas, ale nemůže ta touha po miminku taky pramenit z toho, že si zas tak moc neužíváte? Přítel říká, že byste měli ještě cestovat apod. Ale cestujete opravdu? My jsme s manželem než jsem otěhotněla procestovali Asii, Ameriku… a i když jsem tehdy miminko už opravdu chtěla, tak jsem teď hrozně ráda, že jsme tuhle fázi užívání si nevynechali a že se teď můžu těšit na věnování se naplno dětem, bez pocitu, že jsem o něco přišla. V létě po svatbě jsme ještě jeli na krásnou svatební cestu, pak jsem hned otěhotněla, v lednu dodělala školu a teď už jen čekáme, kdy se malý rozhodne jít na svět, termín máme za tři týdny :)

 
hanak  09.05.13 13:42

Každý pojem „užívání si života“ vidí v něčem jiném. I škola se dá dodělat dálkově při miminku, nebyla bys první ani poslední.
U nás ženských je to prostě tak, že když příroda zavelí, že chceme mimi, všechno jde stranou a neumíme už myslet na nic jiného.
Nemyslím si, že bys byla na mimi příliš mladá, máš věk „tak akorát“ z hlediska přírody.
Na tvém místě bych ale začala tím, že bych si došla k mudr., nechala si udělat vyšetření, zda jsem vnitřně I hormonálně v pořádku (s ohledem na tvou nepravidelnou MS) a nejdřív vyřešila tenhle problem. Pak bych začala pročištovat tělo a připravovat ho na eventuelní těhotenství.. a mezitím se snažila s přítelem co nejvíc mluvit.
Trochu problem vidím v něm.. ty říkáš, že cítíš, že on je ten pravý, ale přitom se v náhledu na život a životní priority hodně lišíte. To by jednou mohlo způsobit velké problemy ve vztahu s fatálními následky. Takže by bylo fajn probrat I tyhle věci (tohle především!!) a pak se podle toho zařídit.

 
skoromamuška
Závislačka 4646 příspěvků 09.05.13 14:29

Poradila bych ti se uklidnit. Nic ti neutíká a na biologické hodiny si myslím že jsi fakt mladá. Spousta holek vidí na mateřství jen to pěkné, růžové, pohodové a zalité sluncem a pak je sestřelí poporodní deprese, a zjištění jaký to může být náhle frkot.
Jeden příklad mám rovna ve svém okolí a ač jsem ji dobu neviděla myslím že už je beztak v tom, přítel nepřítel rady nerady…sem zvědavá jak si holčina poradí a co poví zpětně.

 
Maggie12
Ukecaná baba ;) 1416 příspěvků 09.05.13 14:59

Ty jo :hug: ty znáš můj život a píšeš tu o něm :lol: Jsem stejně stará, ale touhu po miminku mám už od 19 let… :twisted: zacala jsem na přítele utočit když mi bylo 20 to jsem měla po škole, zajetou práci a přítelem byla 6 let tak mi to přišlo fajn… Mám strasně rozházenou MS a ted čekám na to jestli uvidím ty //.. Přemluv přítele a jděte do toho protože to opravdu může (ale nemusí) trvat dlouho… já čekala skoro 2 roky a vlastně ještě čekám, ale ted se na to tolik neupínám protože začínáme stavět baráček :srdce: Neboj… ono to přijde a přijde to v tu pravou dobu :srdce: :srdce: Držím ti palce :hug:

 
ynax
Extra třída :D 12204 příspěvků 09.05.13 15:29

Vím, že každá to máme nastavené jinak. Já něco podobného zažila a teď zpětně jsem moc ráda, že jsem rozumově tu hormonální bouři zažehnala a děti měla až za několik leto poté. Dospěla jsem, spoustu jsem toho zažila, získala nové zkušenosti, praxi v práci a pak jsem se v klidu věnovala dětem. Moje spolužačky taky začaly rodit… ale ačkoliv mi přišlo, že rodí tenkrát všechny, tak to pravda nebyla. Spousta jich čeká nebo má první mimčo právě teď.
Tobě bych radila udělat si takový plán pro sebe. Nikdy nevíš, jaké budeš mít těhotenství a fakt ( z vlastní zkušenosti) nedoporučuji stavět, když budeš těhotná nebo žít v rozestavěném s miminem. Dodělejte domek, dodělej si školu, příp. studuj třeba v zahraničí nebo po škole si udělej praxi v té své vysněné práci a pak si pořiďte mimino - vždyť to může být rozdíl jen 3-4let a to není moc. Spousta holek ti tu radí, jdi do toho hned… ale miminko není panenka. Aby bylo v klidu, potřebuje i rodiče v klidu a pohodě…Potřebuje zodpovědné rodiče a to můžeš dokázat třeba tím, že nezahodíš školu, ale doděláš ji, připravíš bydlení, našetříš peníze (např. teď bys neměla nárok ani na případnou neschopenku, ani na mateřskou…) Btw. napadlo tě, že když ti přítel říká, že byste měli cestovat… tak že on by třeba rád cestoval, nebo si ještě chvíli užíval?

 
Abijoše
Ukecaná baba ;) 1399 příspěvků 09.05.13 15:36

Úplně obecně a neadresně: já se vůbec těm chlapům nedivím, že se do dětí s takhle mladými partnerkami neženou… ne, kvůli nevyspělosti, to je přírodně i psychicky naprosto OK, ale z finančních důvodů… žena mluví o tom, jak si uděláme děťátko, jak to ve třiceti nepůjde, jak to dítě je smysl života a nejdůležitější priorita, ale ten chlap vidí holku, co nemá ani mokrý diplom, praxi, dálkově to dodělá tak na 36% a bude ji musit absolutně živit příštích 3-6 let (přece si musíme udělat i sourozence, bude to tak lepší miláčku) plus jako bonus pak bude holka po mateřské bez praxe 1,5 roku na pracáku a pořád jen - děti potřebují to a to… pak bude rozjíždět svoje podnikání, atd…

i kdybych sebevíc toužila po dítěti, tak bych právě z lásky a úcty k partnerovi, alespoň dostudovala školu a měla praxi = normální šanci na trhu práce… abych celou vytouženou rodinu i děti netáhla finančně ke dnu, roky…

 
Nika079
Zasloužilá kecalka 526 příspěvků 8 inzerátů 09.05.13 15:51

Pokud po dítěti toužíš takhle intenzivně a dlouho, pak bys k Tomu měla svůj/váš život směřovat. Neuvažovala jsi o tom, že bys ve studiu nepokračovala a našla si práci, abys měla aspoň nějakou praxi, zkušenosti a nárok na mateřskou? U mě to byl takový finanční obnos, že by mě hodně mrzelo o něj přijít. Já jsem touhu po dítěti pocítila až tak 10 let po tom, kolik je Tobě, takže jsem to ve 22 dvou řešit nemusela. Fandím mladým maminkám, co to mají v hlavně srovnané, ale já osobně jsem ráda, že jsem si počkala :)

 
hanak  09.05.13 16:10

Souhlasím s @Nika079. Nevím, jakou VS zakladatelka dělá, ale ani VS v dnešní době není záruka, že absolvent pak sežene práci podle svých představ. Zaměřila bych se víc na jazyky, klidně roční jazykový každodenní intenzivní kurs, protože jazyky jsou dnes základ a zaměstnavatel často upřednostní absolventa s maturitou, ale dobrou jazykovou vybaveností, před přechytračelým VS, co sice „spolkl všechnu moudrost“, ale neumí kváknout jinak než česky.
Nebo zakladatelko, neuvažovala jsi o au pair? Spojila bys příjemné s užitečným.. naučila by ses jazyk a přitom si vyzkoušela radosti I strasti spojené s rodičovstvím se vším všudy. A pak si klidně už můžeš pořídit vlastní dítko.. budeš mít praxi, peníze, mateřskou a bohaté zkušenosti, které ti už nikdo nevezme.

 
Anonymní  09.05.13 19:55

Ahoj zakladatelko, úplně tě chápu. Nejprve jsem si myslela, že ten deníček píše moje dvojče. Jsem na tom úplně stejně. Dokončuju Bc., chci Mgr. dostudovat dálkově a hledám si práci. Budu se vdávat a zařizujeme byt. U nás teda s tou myšlenkou mít dítě přišel nejprve přítel. Začala jsem o tom přemýšlet a zjistila jsem, že to vlastně taky moc chci. Jsme spolu už mnoho let a myslím, že už jsem si užila dost. Našla jsem si práci v pokladně, hodlám nějak přežít zkušební dobu a pak se začnem snažit. Byla jsem na několika pohovorech, abych mohla dělat práci, kde bych uplatnila školu, ale v dohledné době nemám šanci. Nikde se nic neuvolňuje a spíše se vyhazuje. Někde jsem četla, že když dokončím školu a najdu si práci, tak se ta škola počítá jakokdyby těch 270 dnů, které bych měla správně odpracovat. Takže počítám s tím, že budu mít mateřskou. Takže u nás se zas tak moc nejedná o to, jestli jsme připraveni mít dítě, ale o tu finanční stránku. Ale pokud ti to přítel rozmlouvá, že je ještě čas, určitě bych do toho nešla…

 
Reinka
Generální žvanilka 24714 příspěvků 09.05.13 19:56

Ahoj, vím jak se cítíš. Já tento pocit měla v prváku na VŠ. Naštěstí se můj obor dal studovat i dálkově, takže po letním semestru v prváku jsme počali a na LS druháku jsem přešla na dálkové studium. V dubnu se nám narodil chlapeček a teď už mu je rok, za 3 týdny mě čekají státnice, v červnu přijímačky na magisterské studium, v říjnu čekáme druhé miminko, začínáme s rekonstrukcí domečku a aktivně se věnuju svým dvěma psům a momentálně doma ušlapávám půdu na příchod štěňátka z Holandska :mrgreen: Mně i manželovi je 22… Tím jen chci říci, že když máš vůli, tak jde všechno. Jsem šťastná a neměnila bych. Plním si svůj sen a přeju ti, ať se ti podaří to samé :kytka:

 
Aletheia
Kelišová 5749 příspěvků 09.05.13 19:56

Moje rada? přestat chodit na emimino ;)

ono když člověk celý den kouká na krásné fotky a čte o mateřské lásce tak se pak nedivím že myslí na mateřství :mrgreen:

v tvém případě bych se bála jak to vezme partner, on tě nepřemlouvá jen tak pro nic za nic :nevim:

a přesně jak píše shledor.com, ona to není, hlavně ze začátku, taková sranda jak to vypadá. Takže být tebou tak si užívám a udělám toho magistra, nebo aspoň kousek praxe. Ony ty dva, tři roky utečou jako nic. Jen na to nesmíš furt myslet, zabavit se něčím jiným :palec:

 
Aletheia
Kelišová 5749 příspěvků 09.05.13 19:57

Pro anonymní:
ne, škola se do těch 270 dní nepočítá. To bylo dřív :mavam:

 
Petula01
Zasloužilá kecalka 856 příspěvků 09.05.13 19:57

Ze zkušeností vím, že tohle ti nikdo nevymluví :) Mě je 19, mám před maturitou a jsem v 16. týdnu neplánovaného těhotenství. Vždycky jsem věděla, že chci dítě brzo, ideálně hned po bakaláři na VŠ. Všichni mi to vymlouvali i takhle 3 roky předem, prý si tím zkazím život, už se nikam nepodívám, nic si neužiju.
Nikoho jsem neposlouchala, v obchodech jsem se dívala po oblečkách, i když jsem věděla, že mám ty 3 roky čas. Nechtěla jsem cestovat, nechtěla jsem magisterský studium, chtěla jsem prostě jen svoje miminko a šťastný rodinný život.
Pak jsem se dozvěděla o těhotenství a můj pohled na VŠECHNO se úplně změnil. Najednou jsem si uvědomila, že na tohle nejsem připravená, i když jsem si vždycky říkala že jo. Vždycky jsem si říkala, že kdyby se to stalo, tak o potratu nepadne ani řeč.
Pak to bylo tady a já si vůbec nebyla jistá. Potvrdili mi to na začátku 8. týdne a já brala jako samozřejmost si dítě nechat.
Teď poslední týdny si čím dál víc uvědomuju, že bych radši cestovala, udělala si školu, užívala si studentský život, mám pochybnosti o partnerovi, o společném bydlení, o všem. Kdybych to mohla vrátit, vrátím to a půjdu na potrat, proti kterému jsem se vždycky stavěla odmítavě. Až teď vím, že to není nic špatného, když se na to lidi prostě necítí.
Není to tak že bych nechtěla to mimčo, svým způsobem se na něj těším, ale spíš tak, že si najednou neodkážu představit život s partnerem.

To je pro přiblížení, protože mi tvůj příběh přišel dost podobný tomu mému. Ale ty máš staršího přítele, u kterého není pochyb že se o vás postará. Hlavně si musíš být jistá přítelem, všechno ostatní jde podle mě při plánování miminka stranou. Nebudu ti říkat, že bys měla počkat a ještě si před dítětem užít „svobody“ protože mi neuvěříš, já taky nevěřila. :) Jen si musíš být jistá tím, že to takhle chceš. Přeju hodně štěstí a správné rozhodnutí :*

 
Ninocka.1  09.05.13 20:19

Bez vzdelani a praxe se po materske tezko uplatnis v praci. Navic by bylo vhodne mit alespon nejakou financni rezervu. Mit deti je fajn, ale stoji hodne penez. Rodicovska je podle me vysmech a zit se z ni neda. A zit z ruky do pusy, no to pekne dekuju :( Na druhou stranu maji mlade maminky na deti vice sil :)

 
Ninocka.1  09.05.13 20:27

Souhlas - jde o budoucnost ditete - citecky jsou prima, ale je potreba zapojit i zdravy rozum :)

 
HankaKKK  09.05.13 20:43

Já být tebou tak si dodělám nejdříve školu, najdu si nějaký koníček, zájmy apod. Rodinný život je hezká představa, ale děti jednou odrostou a budeš muset umět trávit čas sama, takže se tomu nevyhneš.

 
Aries6
Neúnavná pisatelka 17660 příspěvků 13 inzerátů 09.05.13 20:48

Taky jsem to tak měla, ale bývalý byl na nic. A ke škole bych si já miminko nedokázala představit…
Každopádně fandím a nejsi divná. Mě cestování nikdy nelákalo a teď jsem moc spokojená :)
(máme 1,5 letou holčičku a asi za měsíc se nám narodí druhé :) )

 
Pajanka
Ukecaná baba ;) 2281 příspěvků 09.05.13 22:11

No já nevím, možná se mnou někdo nebude souhlasit, ale můj názor je ten, že si mateřství možná trochu idealizuješ. Stejně tak těhotenství. Ono to není jen o těch nedělních procházkách. Taky musíš myslet na dobu po mateřské, nebudeš mít náhodou větší šanci na lepší zaměstnání s dokončenou vysokou a s aspoň kratičkou praxí? I tohle přemýšlení o budoucím zabezpečení rodiny je součástí mateřské zodpovědnosti. Nemusíš čekat do třiceti a ani ti nebudu vnucovat, že si máš „užívat života“ jinak, každý má o uživání si života jinou představu. Ale spíš je potřeba se zamyslet nad svým mateřstvím zodpovědně. Ne jen pořád si opakovat, že chceš dítě. Právě tohle mi připadá maličko dětinské, nezlob se na mě prosím, nemyslím to zle. Ale zodpovědný člověk ví, že nemůže mít všechno hned. Možná by bylo dobré řešení najít si práci a při práci si dodělat dálkově školu. A pak hned mimčo. Takže bys získala třeba nějaké dva roky praxe a ještě bys měla hotovou vysokou. Zlepší to tvou šanci pro budoucí uplatnění na trhu práce. A nejde mi o to, že bys snad potřebovala nutně budovat kariéru, já taky nejsem kariéristka. Ale spíš musíš myslet na to, že nebudeš na mateřské na věky a i kdybys měla bohatého přítele, tak je stejně lepší být soběstačná, protože nikdy nevíš, co se může stát. Ale po x letech mateřské, s malými dětmi a bez praxe budeš práci hledat těžko.

 
Elinečkaaa
Kecalka 473 příspěvků 1 inzerát 09.05.13 22:16

@silvik88 Tak to jsi opravdu neměla jednoduché, držím palce ke zvládnutí. A děkuji za podporu

 
Elinečkaaa
Kecalka 473 příspěvků 1 inzerát 09.05.13 22:18

@pomenkova To naštěstí vím co by dělal, v tomhle mu věřím. Řešili jsme to spolu, protože jsme oba dost zodpovědní na to, abychom takovou otázku nechali otevřenou. A chápu, že to že to ostatní zvládají, neznamená, že to musím zvládat také, ale to člověk předem stejně nepozná.

 
Elinečkaaa
Kecalka 473 příspěvků 1 inzerát 09.05.13 22:21

@szewcz Samozřejmě, všechny možnosti zvažuji, školu (přinejmenším bakaláře) chci dokončit, vždyť už skoro státnicuji. A pak se uvidí, vím, že se do toho nemůžeme jen tak bezhlavě vrhnout

Vložit nový komentář
Stránka:  1 2 3 Další »
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele

Inzeráty uživatele