Adopce - 1.díl

vendelina  Vydáno: 05.01.05

Ahoj!Tak jsem tady jak jsem slíbila. Dnes jsme s manželem udělali první krok důležitý k adopci. No vlastně druhý. Ten první byl, rozhodnout se.

V pondělí jsem volala na FOD a domluvila si schůzku na další pondělí. Velmi ochotná paní mi řekla, že si musím podat žádost na magistrátu příslušného okresu. Já vím, že tohle všechny znáte, ale slíbila jsem psát postupně a podrobně :-)
Dnes jsem si zašla na magistrát okresního města, oddělení pro rodinu a děti, náhradní rodinná péče. Samozřejmě na tom samém patře byly i sociální dávky pro rodiny, tak jsem tam hned musela potkat souseda, mimochodem velkou drbnu. No nevadí. Po delším čekání jsem se dostala na řadu. Vešla jsem dovnitř a paní co tam byla se na mně dívala jako bych si spletla dveře. Vypadalo to, že mně spíš pošle do oddělení příspěvků na dopravu nebo na studia. Slušně jsem se představila, řekla jsem jí proč tam jsem a ona se mně zeptala ( pořád udiveně) jestli jsme zkoušeli i jiné metody. Vyjmenovala jsem jí je a ona mi podala žádost. Pak jsem omluvila manžela, že musel být v práci a ona až po delší době poznala, že to opravdu myslím vážně. Nedivím se jí, protože většinou lidé v mém věku ještě studují a nežádají o adopci.Povídali jsme si co nás čeká a já to teď shrnu. Nejprve musím vyplnit žádost ( obsah popíšu později), k ní přiložit zprávu od lékaře, hodnocení zaměstnavatele, kopii oddacího listu, kopii OP, potvrzení o příjmech a fotografie, ne víc než rok staré. Až jí to doneseme, domluví si návštěvu u nás, pak následuje psycholog, potom to půjde na krajský úřad na schválení a pokud to krajský úřad uzná, tak už jsme vlastně čekatelé a následuje asi 48-50 hod. školení. A pak čekání na vhodné dítě.Říkala, že se jí ještě nestalo, že by to KÚ zamítl, dokonce i u lidí, kterým by ona nedala dítě ani zadarmo.Nakonec mi na sebe dala telefon, posmáli jsme se a říkala, že můžeme přijít i v neúřední hodiny. Odcházela jsem s dobrým pocitem.
Teď popíšu obsah dotazníků. Jeden je o osobních údajích. Nic zvláštního!????? Jméno, bydliště, vzdělání, které manželství je to v pořadí ( v případě rozvodu, kdo podal žádost o rozvod), současné zaměstnání, jestli jste členem nějaké zájmové skupiny, oddílu, co vás baví a tak, úplné údaje o rodičích i zdravotní stav, jestli a proč se rozvedli, datum našeho sňatku, bytové podmínky ( jak velké prostory, jestli zahrada a jiné majetkové poměry) a finanční situace rodiny. Potom je přiložen dotazník jestli už máme své děti, pakliže ano, rozepsat jejich údaje.
Další dotazník je zdravotní.
Jestli máme v rodině dědičné choroby, jestli jsem byla s ortopedických, neurologických, interních, duševních a jiných důvodů hospitalizována a kdy, současný zdravotní stav. Dále vyplní můj lekař rodinnou anamnézu, osobní anamnézu, sociální anamnézu a co mně překvalilo, posuzuje, jestli nemám výchovné a charakterové vady. Jak to ten doktor bude vědět?
Poslední je hodnocení zaměstnavatele.
Pracovní ohodnocení, jestli jsem někdy porušila pracovní kázeň a jakým způsobem, a poslední je osobní ohodnocení. Zaměstnavatel musí uvést všechny důvody, které z jeho pohledu svědčí ve prospěch nebo neprospěch svěření dítěte do péče žadatele.

HOlky, vy co už s tím máte zkušenosti, jak jste to řekly v práci?

Teď jak jsem to rozepsala, tak se mi to nezdá tak jednoduché, jako na první pohled!! No, ale co. Otázky typu:" jaké si přejete dítě?" budou mnohem horší.
Tak já jdu na to holky. Držte palce.
Vendelina

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 0.0 bodů
 Váš příspěvek
 
Dadla
Ukecaná baba ;) 1930 příspěvků 05.01.05 22:43

Ahoj Vendelíno,
ty jsi ale pilná - už druhé vydání…

V práci jsem to řekla v momentě, kdy jsem jim dávala formulář k vyplnění. Reakce byla super, napsali mi takový posudek, jaký bych si při nejlepší vůli sama nevymyslela. Oni už tak trochu tušili, že něco není v pořádku (32 let a žádný dítě?). Je to už rok a půl a občas se mě při řeči i ptají, jak to pokračuje…

Co se týká těch formulářů, tak si dopředu rozmyslete, jaký dítě chcete. My to psali v tom prvním „pominutí smyslů“ a nedávno jsem se dozvěděla, že máme v papírech napsáno, že bychom přijali sourozence, z nichž starší nebude mít víc než 4 roky (o tom vím, to jsme napsali oba) a nebo i dvojčata (to napsal jen manža, mě by z dvojčat kleplo). Psycholog do toho závěru prostě naflákal všechno, o čem jsme se kdy zmínili. Ale my jsme teď rozhodnuti jen pro jedno (zatím), tak budu muset zajít to uvést na pravou míru…

Od prvního kontaktu s úřadem uběhl měsíc, než jsme sehnali všechna potvrzení, a žádost podali (byla doba dovolených).

Víc mě k této fázi nenapadá…
Tak zase příště :o)))
 Dadla

 
Anonymní  06.01.05 09:17

Ahoj Dadlo!
Tak tys to měla v práci fakt super!Ale já mám trošku obavu, protože jsem tam teprv čtyři měsíce.Sice máme jednoho fajn managera, tak bych mu mohla říct, že vzhledem k tomu, že můžu čekat čtyři nebo pět let, tak už chci zažádat teď. DOufám, že mi to spolkne.
S tím psychologem, to je teda terno!!Docela mě to pobavilo! Akorát jsem zvědavá jak to půjdeš napravovat?:-)
Včera jsme se s manžou bavili o tom jaké teda dítě. Zjistili jsme, že všechny rasy, kromě romů.Já jsem nikdy rasista nebyla a mezi nimi jsem měla i své známé, ale je to jiná a nepřispůsobivá kultura. I když by sme z něj vychovali slušného člověka, tak až dospěje přidá se ke svým. Společnost je ještě nepřijala a vzhledem k jejich povaze to hned tak nebude. Teď jsem v práci prodávala auto jedné romce a když jsem jí chtěla udělat pojištění proti odcizení, tak mi řekla:" dyť ja sama kradu auta, tak kdo by mi krad!„A to byla vcelku slušná a hezky se chovala!!!!!Včera jsme šli na procházku se psem a sousedé něco vykládali z auta, nějaké hadry a když jsme procházeli kolem, tak řekli:“ jsme jak cikani, že?"No a teď si představte, že bych měla v kočárku malého cikánka!!Asi mě budete brát jako nespravedlivou, ale i já můžu říct, že se za to stydím. A moc. Stydím se, že bych neunesla tlak společnosti jak na mně tak na to malé. Kolem nás je to samž skinhed a představa, že mi dítě přijde domů zmlácené mě děsí.
Holky jak byste se zachovaly vy?Já jsem z toho nešťastná a z manželem se bojíme, že když řekněme, že nám nevadí ano černoch ano vietnamec, ale rom ano, tak se na nás budou dívat blbě.
Ach jo.
Vendelina

 
Anonymní  06.01.05 09:18

Pardon za ty chyby!!!!Neměla bych si plést „o“ s „i“!
Zkuste to přehlédnout, jo?:-)))

 
Katia
Stálice 88 příspěvků 06.01.05 11:58

Ahoj Vendy…vidím, žes dobře pořídila. To je fajn.
Teda jestli jsou žádosti o adopci na odboru sociálních dávek, tak to potěš. To s největší pravděpodobností hrozí riziko, že tam potkám taky někoho ze sousedství , nebo pracoviště. Ach jo… Já měla představu, že se takové věci řeší na matrice…(viz rodné listy) asi jsem holka bláhová…No nic…
Taky mě zarazilo v tvém psaní, že chtějí posudek ze zaměstnání… No né že by se mi v práci vedlo špatně, ale přeci žadatelé mohou za tu dobu změnit zaměstnání a co potom? Znova žádat o posudek? Další bod, co mě zarazil..byl stav rodičů (myslím že i důvod rozvodu? )Sakra a copak dítě může za to , že se jeho rodiče rozvedou a je z neúplné rodiny? (Já sice rodiče mám stále spolu ale připadá mi to nefér) Další bod nad kterým koutím hlavou je duševní, neurologický, interní stav a jiné výchovné charakterové vady…!! No abych pravdu řekla, nezdá se mi to jednoduché už jenom proto, že je to teprve začátek…
Každopádně je fajn, že podáváš aktuální info ohledně adopce, už jenom proto, že málo kdo ví, jak to vlastně funguje.
Takže se zatím mějte holky. Páčko

 
Anonymní  06.01.05 12:39

Ahoj Vendelíno a vůbec všechny zájemkyně o adopci,

ačkoliv mi v postýlce spinká tříměsíční miminko, není tomu tak dlouho, co i my s manželem jsme nevěděli, zda vůbec nějaké mimi nám Pán Bůh dopřeje a tak jsme uvažovali o adopci také, vlastně nejdříve o osvojení.
Spíše než-li oficiílní stránku věci jsme se snažili hledět k neoficielní - k lidem, kteří už mají někoho osvojeného či adoptovaného. Nevím, zda vás to bude nějak zajímat nebo to pro vás nebude „stará známá věc“, ale řekla jsem si, že bych mohla také přispět svou troškou…
Ze zkušenosti:
Na každém úřadě sedí jiná úřednice a tudíž i jiná nálada a povaha. Tam kde něco nejde, v jiném kraje pro změnu není problém. Žádáte-li o adopci, jsou podmínky o něco přísnější, zatímco šance získat dítě menší. Získání dítěte do adopce trvá v průměru ČR 4 roky, při osvojení je to jen rok. Stát se navíc snaží udat vždy děti, které se hůře „udávají“ - tj. děti s postižením, romské děti, sourozence a pak až teprve zdravé a normálně se rozvíjející jedince.
Vlastně proč píšu - trošku mě zarazila otázka toho, že řešíte jaké dítě si vzít a jaké ne. Mnoho mých přátel má zkušenost, že když si začali vybírat, koho ne a koho ano, bylo to posuzováno jako něco negativního a už jim nebylo vycházeno tolik vstříc! Otázka romská - ačkoliv také nejsem rasista, nechtěla bych romské dítě, a to už i proto, že oni potřebují žít pohromadě mezi sebou a jen mezi čechy by jeho mentalita trpěla a stejně by vyhládávalo své… Nicméně se vyvarujte věty, že romské dítě rozhodně ne! Takto naši známí dospěli toho, že nedostali vůbec žádné dítě. Přeci jen požádat o adopci je jen začátek velkého kolotoče a na našich úřadech a intitucích, kde panuje často velká birokracie, to není jednoduché.
A na co bych vás ještě chtěla upozornit - když už budete mít to štěstí a dostanete drobečka do péče, snažte se co nejvíce zjistit o jeho původu, chování, vyjadřování a hlavně zdraví! A to nejen oficiálně například od ředitelky kojeneckého ústavu, ale i mezi vychovatelkami, u jeho bývalého lékaře, pokud nějakého mělo atd. Nezřídka se stává, že rodina dostane údajně zdravé dítě a pak se zjistí spousty jiných skutečností!
Pokud chcete mít prcka brzy, zažádejte nejdříve o osvojení a po půl roce můžete žádat o adopci. Tak se k vám prcek dostane obvykle do roka. Pokud ale nechcete procházet nejistotou, že byste náhodou o něj mohli přijít a vydržíte déle čekat, žádejte o adopci. Mluvím především o cestě, kdy se všechno řeší přes úřady. Vřele doporučuji tak jak Vendelína Fonf ohrožených dětí - paní Vodičkovou, která má úžasné úspěchy a navíc skrze ní často získáte už miminko velmi malé, kdežto úřední cestou téměř vždy až dítě od jednoho roku. Navíc je to úžasně charismatický, ochotný a chápavý člověk.
Asi tady vypadám jako moc velká radilka, ale chtěla bych jen, aby se vám podařilo získat drobečka, bez nesnází a klacků házených pod nohy!
Držím vám palečky!
Edita Anne s Violkou

 
Anonymní  06.01.05 12:55

Ahojda Vendy!!!

Tak koukám, že seš zase o krůček blíž k tomu miminku :-)

K tomu řečení v práci. Mě to taky pěkně zaskočilo. Měla jsem totiž v plánu pěkně si všechno vyřídit a až to bude na spadnutí, že bude doma miminko tak to všem říct, včetně rodiny.
My jsme velká firma a tak jsem s tím zašla za naší personalistkou. Je to prima holka. Prodebatovali jsme, kdo by mi to měl asi sepsat a obdržela jsem dvě samostatná hodnocení (jedno od svého šéfa - pracovní a jedno od ředitele - osobní) a ty jsem potom přikládala jako přílohu. Musím říct, že reakce všech byla úžasná. Všichni mě podpořili a fandí nám, aby to už brzy bylo. :-) A díky tomu, že si člověk musí oběhat tolik věcí a já bydlím na menším městě, tak nás to nakoplo říct i rodičům. Postupem času jsme to začali brát jako normální věc a tak to, že máme zažádáno o adopci již ví i naši přátelé :-) (tuším, že nejen oni :-D)

Překvapilo mě, že půjdete k psychologovi u vás a pak teprve na kraj. Mně dělala psychologické testy paní, která „sedí na kraji“ a dál k ní spadám. Ona bude ta, která mi jednou zavolá, že „UŽ“ :-) Je to prima v tom, že jsme stále v kontaktu a tak mám pořád pocit, že o nás ví.

Doufám, že ti nebude vadit, když se tě zeptám: ze kterého jsi kraje? Já jsem ze Středočeského. Od začátku nám říkali, že čekací doba v našem kraji je 2-4 roky a „ta moje“ paní na okrese mi sdělila, že je pro nás aktuální podzim 2006 (t.j. 2,5 roku od podání žádosti). Já stále doufám, že to bude i dřív :-)

Tak držim palečky, ať to všechno zdárně postupuje :-)
Kaitlin

 
ploutev
Nováček 4 příspěvky 06.01.05 13:49

Ahojky,
je to opravdu tezke, vychovavat romske dite, taky myslim, ze potrebuje byt ve sve kulture. A nase ceska kultura je ji na hony vzdalena.
No, my uz mame ten handicap „ze mame 2deti svoje“ a jeste, kdybychom chteli dite jen bile…to bychom asi meli smulu uplne. Uvidime:)
Ja jinak nedovedu moc pochopit, proc jsou vlastni deti problem. Doma jsme meli stejny model: 2starsi deti (ja prostredni) a mame adoptovanou nejmladsi sestu. My starsi jsme moc chteli dalsiho sourozence, a kdyz nam jednou privezli 6ti mesicni krasnou vonavou urvanou holcicku, byli jsme nadseny. A dnes je nam vsem ke triceti a vztahy mame porad super. Jasne obcas jsme se prali o veci atd…drobne sarvatky, zadny velky problem.
Tenkrat znami nasich rodicu nemohli mit zadne vlastni detatko, tak take adoptovali romskou holcicku. V 15ti mesicich. Je fakt, ze byla vzdy temperamentni, a hure zvladatelna, hlavne, co se uceni tykalo. Ale rodicum se podarilo udrzet ji ve skole, vyucila se a ve 20ti letech si dodelala maturitu (to uz chtela sama). Dnes ma sveho chlapecka, manzela Cecha. Je to fajn holka a jsem si jista, ze za svuj zivot neukradla ani „rohlik“.
Asi zalezi na individualite, povaze a mnoha dalsich okolnostech.
A pred temi, kdo maji v peci jedno a vice romskych deti smekam a drzim palce.
Preju Vam krasny den
Ploutev

 
Anonymní  06.01.05 14:32

Ahoj Edit!
Nejprve bych ti chtěla poděkovat za rady a pogratulovat k miminku!!!!Čemu ale moc nerozumím, jaký je rozdíl mezi osvojením a adopcí? Já jsem měla pocit, že adopce a osvojení je totéž!? A navíc mě nabídli, osvojení, pěstounskou péči, nebo poručnictví. Můžeš mi napsat jestli jeto tak, nebo jak?
S těma rómama jsi mě trošku dostala. Co jim mám teda říct?Mám jim říct, že nám rom nevadí a pak když nám ho nabídnou, tak co?Zase si nechci zavřít všechny možnosti, ale nezdá se mi, že by ti tví známi nedostali mimi jen kvůli tomu, že ho nechtěli!!
Vendelina

 
Nafteta
Ukecaná baba ;) 1154 příspěvků 06.01.05 14:39

Ahojky!
Omlouvám se,že jsem nakoukla do Vašeho deníčku.Ale moc Vám všem fandím a přeju Vám to nejšťastnější děťátko pod sluncem.K těm čekacím dobám-Kaitlin má pravdu.Kamarádka si podala žádost v roce 2001 a v léět 2003 adoptovali krásnou holčičku Barunku.Čekali dlouho,ale jsou moc šťastní.A bydlí kousek od Kolína-takže taky střední Čechy.
Mějte se fajn a držím palečky.Jste statečné maminy.
Nafteta od Matýsků

 
Anonymní  06.01.05 14:41

Ahojky!

Doufám, že se na mě nebudeš zlobit, Edito, ale musím reagovat na tvé povídání.

Máš pravdu, že je úžasné, pokud si má člověk možnost popovídat s někým, kdo má vyřizování adopce za sebou. Ovšem už jsem si mockrát ověřila, že jsme prostě každý z jiného těsta a to, co se dotkne několika lidí, tak ostatní nechává chladnými.

I já jsem šla do žádosti s tím, že mě čeká hodně nepříjemností. Jaké bylo mé překvapení, že úřednice mi nedělá žádné naschvály, naopak to jsou usměvavé dámy, kterým jde v první řadě o ty dětičky a skutečně je zajímá, aby se všechny dostaly co nejrychleji do rodin.

Druhá věc o které píšeš je, že osvojení je jednodušší než adopce. Ehm, nevím jak to myslíš. Osvojení = adopce. Je buď pěstounská péče a nebo adopce. Do pěstounské péče jdou děti, které z nějakého důvodu nemohou být adoptovány. U malých dětí je to hlavně z důvodů právních = nejsou právně volné a tudíž je nelze adoptovat. Máš pravdu v tom, že se stává, že dítě v pěstounské péči se po čase stane právně volným a je možná posléze adopce, ovšem na to se nemůžeš spolehnout.

Také jsi psala o tom, že není dobré říct, jaké dítě chceme. Já mám jinou zkušenost. Naopak, naše sociální pracovnice vždy chtěla vědět všechny naše požadavky a normálně jsme mluvili i o důvodech proč například nechceme romské dítě. Upřímně řečeno, je na to zvyklá… drtivá většina žadatelů chce bílé dítě maximálně do jednoho roku. A je normální to říci narovinu a nahlas. Nevím, proč jdou informace, že dámy na sociálce z toho omdlí, nebo dokonce nedovolí těm lidem adoptovat dítě. Pokud to někdy někdo řekl jako důvod, že mu byla zamítnuta žádost o adopci, tak jsem přesvědčena, že šlo o jiný důvod a byla to zástěrka.. (ale je to jen můj osobní názor, po zkušenostech s úřednicemi)

Máš pravdu, že je důležité, zjistit si, co možná nejvíce, informací o zdravotním stavu dítěte. To je fakt. Na druhou stranu již vím, že děti z KÚ jdou do adopce s perfektně proklepnutým zdravotním stavem, tak prohlédnuté nemá své biologické děti nikdo. Nevím, zda FOD to také dělá. Tam bych se obávala nějakého překvapení…

Doufám, že se na mně nezlobíš, píšu jenom o svých zkušenostech, mám na to prostě jiný názor…
Kaitlin

 
Anonymní  06.01.05 14:42

Ahoj Katy.
Tak to ti dopadlo fakt dobře!!Já se jen bojím, že jsem v práci krátce a že by mně ze strachu z mateřské mohli vyhodit.
Jinak jsem z Moravskoslezského kraje.Sociální mi řekla, že čekací doba tak rok, dva, což jde.S tím psychologem přesně nevím v jakém pořadí to půjde,ale tak nějak.Snad si to pamatuju dobře.
Tak zatím papa
Vendelina

 
Anonymní  06.01.05 14:47

Ahoj Nafteto!
Nemáš se proč omlouvat!!!Myslím že ( aspoň já) přivítáme každou zkušenost!!!
Kdyby se ti chtělo, tak se na nás choď dívat častějí!!!
Vendelina

 
EditaAnne
Kecalka 135 příspěvků 06.01.05 22:10

Ahoj Kaitlin,

jsem moc ráda, že jsi reagovala, a máš plnou pravdu, že jsem ačkoliv neúmyslně zaměnila pěstounství za osvojení, ale snad jste to všechny pochopily :o)
Je moc fajn, že máš tak dobré zkušenosti s úřednicemi, to mě těší. Já mám kolem sebe lidi, kteří bohužel tak dobré zkušenosti nemají. Nevím, v jakém kraji jsi ty, ale ty naše se týkají především Mělnicka, Kladenska a Lounska.
A nedá mi, ale nevěřila bych tolik tomu, že o dítěti z KÚ se ví o zdravotním stavu všechno. Dokonce kolikrát se ani nedozvíš, že ono dítě má ještě sourozence v jiných ústavech! S tím zdravotním stavem - například v Lounech si vzala rodina chlapečka, necelé dva roky. Když chtěli vědět o jeho zdr. stavu, tak řekli, že kromě psychické deprivaci a mírném opoždění, které se srovná je dítě v pořádku. No, a sami postupem jednoho roku (samozřejmě lékařskými vyšetřeními) přišli na to, že chlapeček má srdeční vadu a vadu vzrůstu a že nikdy nebude mít více jak 160cm. No, a co pak, dítě se jen tak „nereklamuje“. V tomhle případě to naštěstí pro ně nic nezměnilo a jsou i nadále rodina.
Ale jak se myslím shodnome, záleží nejvíce na jednotlivých lidech.
A tak, ať je ta cesta za drobečkem „lemovaná“ jen vlídnými lidmi…
Edita Anne

 
Dadla
Ukecaná baba ;) 1930 příspěvků 06.01.05 22:21

Ahoj budoucí maminy :o))))

Je fajn, Vendelíno, že se tvůj deníček tak ujal :o)))
Ráno ses mě ptala, jak chci napravit to, že máme trošku jiné představy, než na začátku. Zítra jdu k našemu psychologovi, který nás má na starosti (stejně jako Kaitlin na Krajském úřadu), nahlásit změnu manželova zaměstnání (mimochodem nový posudek chtít nebudou, Katio :o))), a při té příležitosti mu upřesním naše požadavky, a to že dítě chceme jenom jedno a ne dva sourozence. Postupem času jsem si uvědomila, že dvě děti naráz taky nemusíme zvládnout (psychická deprivace dětí apod. ? k tomu taky jednou dojdeš :o))) Na změny máš právo po celou dobu toho dlouhého procesu, alespoň tak nám to řekli.

Ploutev ? pokud je problém adoptovat dítě, protože máte už dvě vlastní, možná by bylo lepší uvažovat o pěstounské péči. To by určitě potom problém nebyl, pak by se asi řešilo, jestli máte dostatečně velký byt a tak? :o)))) Na přípravě s náma byla dvojice s jedním vlastním dítětem a těm byla pěstounská péče doporučena jako možnost, pro adopci se totiž upřednostňují bezdětné dvojice.

Edita Anne ? nejdřív mi bylo trochu nepříjemné probírat, jaké dítě chceme. Připadalo mi to trochu jako na trhu. Ale pokud do té mašinérie adopce vpluješ, už ti to připadá normální a v podstatě nezbytné. Naše sociální pracovnice i psycholog vědí, že nechceme romské dítě a rozhodně se kvůli tomu na nás nedívají přes prsty. Není v tom totiž žádný druh rasismu, ale obava, že to nevládneme a jako rodiče selžeme (odlišná mentalita se výchovou ovlivnit nedá) a u mě osobně hlavně obava z reakce okolí. Ale to je hodně dlouhé vysvětlování?
Krásně to napsala Kaitlin pod tvůj komentář. Tímto se podepisuji pod každý její odstavec !!!

K těm různým krajům: jsem z jihomoravského kraje a první informace o délce čekání byla 3-4 roky. Žádost máme podanou rok a půl a na podzim nám sdělili, že bychom dítě měli dostat nejpozději do dvou let. Takže to zatím odpovídá? Taky doufám, že to bude dřív :o)))

Ještě k tomu ?výběru? dítěte. Můžete dokonce ovlivnit i pohlaví dítěte. My jsme napsali, že pohlaví nerozhoduje, protože v těhotenství bych to taky neovlivnila, ale v skrytu duše doufám, že to bude holčička :o)))

Kaitlin ? tebe jsem se chtěla zeptat na jednu věc. Před časem jsem četla, že musíte povinně absolvovat návštěvu KÚ. Už ji máte za sebou? U nás to bohužel možné není, ale já si myslím, že je užitečné navštívit prostředí, ze kterého k nám miminko přijde. Když tak o tom něco písni?

Tak se mějte :o)))
Dadla

 
EditaAnne
Kecalka 135 příspěvků 06.01.05 22:30

Ahoj Vendelino,

moc se omlouvám a děkuji za upozornění na chybu osvojení - adopce. Ono je to totéž. Naštěstí mi to připomněla i Kaitlin. Měla jsem na mysli pěstounskou péči a adopci.
Nadace Terezy Maxové poskytuje také vcelku dobře zpracované informace pro zájemce o adopci. Jestli chcete, napiště si nebo zavolejte o jejich brožuru (Nadace T.M., Na Florenci 19, 110 00 Praha 1, tel.: 221733247, www.nadacetm.cz)

S těma rómama jsem tě nechtěla nějak vylekat. Myslím, že nejvíce záleží na tvé zkušenosti s místními úředníky a podle toho usoudit. Naši jedni přátelé řekli, že romské dítě rozhodně nechtějí a úřednice je následně označila za rasisty a z toho důvodu jim pak i odmítli postoupit žádost o adopci - že by vychovávali rasisticky motivané dítě a to není přípustné. Nicméně bych určitě zmínila, že romské dítě bych si nepřála, protože když to neřekneš, nabídnou ti právě jeho. Ale chce to s rozvahou, jak se to řekne. To je asi celé.
A v práci se neboj, můžeš jim rovnou říci něco takového, že to trvá dlouho, než třeba dostanete drobečka. Ale myslím, že ti také vyjdou vstříc.
Určitě držím palečky
Edita Anne

 
Anonymní  07.01.05 07:03

Ahojda!!!

Koukám, že se to debatování tady pěkně rozjíždí a to je supr. Každý máme jiné zkušenosti. :-)

Edito Anne - jsem moc ráda, jak jsi to ode mě vzala, díky. Souhlasím s tebou, že ne vždy se musíš dozvědět, že tvé dítko má své biologické sourozence a kde. Ono jde o to, že se může stát, že sami sourozenci o sobě neví a není opodstatnění „hatit“ tomu menšímu adopci, když to starší má nějaké problémy proč zatím není vhodné do adopce. Pochopila jsem, že se ke každému případu přistupuje jednotlivě, snad s rozumem. Ovšem mě ujišťovali na sociálce, že pokud se objeví sourozenec dítěte adoptovaného a jde také do adopce, tak se zpravidla kontaktuje tato rodina a je na ní, zda toto další dítko taky přijme. Ono je to s těmi sourozenci vůbec složitější. Dokonce ani v dospělosti neřeknou kde jsou sorozenci adoptováni. A hlavní důvod? Protože kdyby jeden mohl kontaktovat druhého, tak by se taky mohlo způsobit dost zlého, vždyť ten druhý nemusí vůbec tušit, že je adoptovaný!…
A k tomu zdravotnímu stavu. Je mi líto, že vaši známí mají se zdravím svého dítěte takové potíže. Chápu, že se cítí podvedeni. Nevím, do jaké hloubky se provádí vyšetření u starších dětí (ne mimin), protože jsem se o to moc nezajímala. Předpokládám, že se udělá jen běžné vyšetření a větší jen v případě podezření na něco. Mě zajímala hlavně ta miminka a u těch jsem si jistá, že je důkladně proklepnou. Ujistil mě v tom MuDr. Biskup z DD ve Stránčicích. (dětský pediatr a ředitel tohoto DD). V tomto DD dokonce posílají miminka na důkladné vyšetření do Motolské nemocnice a s co nejvíce informacemi vám dítko předávají. Je mi jasné, že je to různé v každém DD, ale rozhodně nesouhlasím s tím, co jsi napsala v prvním příspěvku, že přednostně se snaží soc. pracovnice udat děti postižené, nemocné, romské apod.
On princip adopce už sám vypovídá o tom, že to ani není možné! Princip spočívá v tom, že se nehledá dítko rodičům, ale dítěti vhodné rodiče. Takže každému dítěti právně volnému se hledají rodiče. A z toho je patrné, že ty bezproblémové děti se snadno umístí do rodin. S těmi dětmi s hendykepem je určitě větší práce a proto může sociální pracovnice působit, že se snaží tyto děti „vnutit“. Ovšem nikde vám nedají dítko postižené, ačkoliv jste ho nechtěli.

VENDELÍNO - no budeš to mít těžké říci v práci, kde nejsi dlouho, že potřebuješ vyplnit papíry pro adopci. Jak dlouho tam seš? A jaké máš vztahy v předchozím zaměstnání? Pokud jsi tam byla delší dobu a tady seš opravdu chvilku, tak možná by na sociálce neměli nic proti tomu, kdyby ti hodnocení napsali tam. Ale to je jen momentální nápad, nevím zda to jde…

DADLO - k těm čekačkám bych chtěla dodat, že mně bylo řečeno, že je rozpětí 2-4 roky s tím, že se pochopitelně nejdříve vybírají bezdětní, ale do těch čtyř let by měly mít děti všechny páry.
Povídání o zkušenostech z KÚ si nechám do dalšího příspěvku, tady jsem se už nějak rozjela :-))

Holky, chtěla bych říci, jak už psala i Edita Anne, že nechci tady radit a tvrdit, že to co píšu je jediná možnost. Je to jen moje zkušenost. Ona ta adopce je skutečně jenom o lidech a bohužel ne každý měl to štěstí jako já, že narazil na příjemné lidi…

Kaitlin

 
Anonymní  07.01.05 07:35

Ahojky podruhé :-)

DADLO - k mé návštěvě KÚ.
My jsme jí měli jako povinnou součást rodičovské přípravy. Kéž by si to absolvovali všichni…
Nejprve jsem se bála, jak mi tam bude, když uvidím všechny ty dětičky, ale protože jsme si tam hodně povídali, tak mně bylo dobře :-)
Byla jsem v KÚ na Kladně. Byly jsme tam čtyři páry současně. Nejprve jsme zašli do oddělení s batolaty a tam nám řekli ke každému dítku, proč tam je a něco o něm, jaké je atd. (Děti jsme si mezitím chovali na ruce :-)) Poté jsme si povídali o oddělení, kde mají postižené děti. Mezi ně jsme přímo nešli, viděli jsme je jen přes sklo…
Nakonec nás čekalo oddělení s miminky, kam jsme se všichni moc těšili :-) Překvapilo mě, jak to tam mají vybavené. Po materiální stránce tam těm dětem skutečně nic nechybí…
Dětičky leželi na pěnových puzzlích (snad víte, co myslím, takový ten koberec z nich sestavený) a každé nad sebou mělo tu hrazdičku s hračkama. Byly očividně spokojené. Opět jsme se dozvěděli životopis každého dítka a jaké jsou jeho vyhlídky. S radostí jsme si každý nějaké to mrně vzal a pochoval ho… byla to zlatíčka a většina z nich nás odměnila úsměvem :-)

Při této naší návštěvě nás doprovázela kladenská sociální pracovnice. Ta mě víc než mile překvapila, protože o každém tom dítku věděla, dokonce okamžitě věděla jméno každého (pokud ho mělo…) a bylo jasné, že přesně ví, v jakém stadiu je jejich naděje na rodinu.

Tam jsem pochopila, jak těžká práce je těch sociálních pracovnic. Ony totiž hlavně „kopou“ za ty dětičky. Ty chrání a těm se snaží najít vhodnou rodinu. Najednou prostě dostalo to povídání konkrétní tváře a musím se přiznat, že některé tvářičky se mi už navzdy zapíšou do paměti a do srdíčka… Začala jsem chápat, že se snaží proklepnout žadatele co nejvíce, aby si byly jisté, že to dítko už bude mít jen hezký osud, když ten start mělo těžký…
Na jejich místě bych jednala stejně… (a asi proto mi už teď přijde, že všechny ty testy a školení mají smysl, pochopila jsem, proč tomu tak je..)

Tak snad jsem se vyjádřila tak jak jsem chtěla, ono je těžké popsat všechny své pocity a emoce, pokusila jsem se, alespoň částečně, o to.
Kaitlin

 
Dadla
Ukecaná baba ;) 1930 příspěvků 07.01.05 09:21

Ahoj Kaitlin :o)))

Vypadá to, že jsme obě měly štěstí na dobré lidi a příjemné úředníky. A i když jsme každá z jiného kraje, postupy a informace v obou krajích se hodně podobají.

Sourozenci ? také nám bylo řečeno, že pokud se objeví sourozenec dítka, které je adoptováno, nabízí se nejprve této rodině. A to i v případě, že není volné pro adopci a jedná se o pěstounskou péči. Myslím, že úřadům dost záleží na tom, aby byly pokud možno spolu. Pokud dítě bude chtít najít své rodiče nebo sourozence, bude k tomu mít v dospělosti možnost a nárok na nahlédnutí do matriky. Myslím, že děti by měli vědět, že jsou adoptované a pokud si přejí najít svoji biologickou rodinu, měly by k tomu mít příležitost, i když já sama se toho trochu obávám.

Nemoci ? vím, že miminka jsou po zdravotní stránce proklepnuta dokonale, ale některé nemoci se můžou projevit až ve vyšším věku dítěte. Takže je určitě možné, že se na všechno nepřijde. Ale to riziko je vždy i u vlastního dítěte.

Moc díky za informace o návštěvě KÚ. Za chvíli se chystám za svou sociální pracovnicí, abych ji dala fotky, co jsem nafotila na přípravě, tak se zeptám, jestli se něco nezměnilo. Já si totiž taky myslím, že je ta návštěva důležitá, ale ředitel místního KÚ s tím dřív nesouhlasil. Teď se vedení změnilo, tak uvidíme? Chci se stavit i za psychologem, tak mu ten dotaz zopakuju.
Kamarádka má domluvenou schůzku v KÚ v jiném městě , tak by snad byla možnost se tam rozjet s ní. Jen moc doufám, že tady nepůsobím jako nějaký zvědavec, který chce ty děti okukovat :o((( Prostě si myslím, že je to důležité a že to je jenom přínosem.

Dadla

 
Kaitlin
Zasloužilá kecalka 972 příspěvků 07.01.05 09:36

Ahojky Dadlo,

zkus to říci své sociální pracovnici. Myslím, že ti ona může domluvit schůzku v KÚ. Pokud to v jednom nejde, tak není důvod, proč by to nešlo jinde.
Kdyžtak něco vymyslíme, neboj, jukneš se na ta mrňata :-)
Kaitlin
PS: dobré pořízení! :-)

 
Nafteta
Ukecaná baba ;) 1154 příspěvků 07.01.05 13:32

Děkuju Vendelíně za to,že mě nevyhnala jako špióna.Jestli se někde čerpá odvaha a statečnost,pak tady.JSte super holky a jednou budete i super mámy.A já Vám držím palce,ať je to co nejdříve.
Nafteta

 
EditaAnne
Kecalka 135 příspěvků 07.01.05 22:25

Ahoj Kaitlin,

mile jsi mě překvapila zkušeností s kladenským KÚ! Jsem totiž z Kladna (nyní už žiji v jiném městě), studovala jsem veřejnosprávní školu a v rámci praxe jsem měla možnost poznat i nějaké pracovnice z kladenské sociálky. Abych řekla pravdu, tak jsem z ní měla velice smíšené pocity, ale to je individuální. Vadilo mi i dříve to, že většinou v problémových rodinách děti rovnou odebírají. Nyní už je tomu naštěstí jinak, protože s nimi spolupracuje Mgr. Šteklová ( v Rozdělově má centrum pro ohrožené děti) a snaží se vytvářet nějaké nápravné plány a pomáhat jim v rámci Portage programu. Díky ní jsem právě měla možnost zvědět něco o kladenském KÚ. Hodně se tam oproti dřívějším letům změnilo, rozhodně k lepšímu a za to jsem moc ráda.
Vím, že pro některé z vás asi vypadám jako přechytralá, ale osud tomu tak chtěl, že jsem byla 2 roky v DD v Solenicích a tak i proto o celé této tématice mnoho vím…
Tak holky, držím vám palečky a těším se, že vám to dobře dopadne.
Edita Anne

 
Anonymní  07.01.05 23:01

Holčinky zlaté!!!
Je mi tak líto, že nemám dneska více času na to abych vám jednotlivě dopodrobna odpovídala!!!Já jsem víkend v práci a teď jsem dorazila domů, tak rychle píšu.
Dneska jsem se dozvěděla moc príma věc!!!!!!!!!!!!!Jak jsem jednou psala o té známé, co má moje tchýně v KÚ, tak už s ní mluvila a ona jí řekla, že ať se za ní stavím, že nám pomůže všechno vyplnit sehnat a dá nám snad i doporučení!!!!Nes­náším tlačenku, ale tahleta mi fááááákt nevadí!!!Jen aby to vyšlo. Říkala, že tam mají spoustu mimin od vysokoškolaček, co se o ně nemůžou starat, tak ať se přijdem podívat!!Nemyslím si, že by to bylo tak jednoduché, jak to vypadá, ale zase jsme o malililililičkatý kousíneček dál!!A to jsme se rozhodli minulý týden!chichi
Kdoví, jestli to nebudou jen slova. No uvidíme.

Kaitlin: móóóc krásně jsi to tam napsala o těch dětech a soc. pracovnicích. Až mi málem ukápla slzička. Díky tobě se teď na to prověřování budu taky dívat jinak. Děkuji!!

No nic holky, musím. Postel volá.Snad se mi podaří z práce utéct před devátou a pak bych na vás měla víc času. Manžel jde totiž zítra pro poddrobné info k tchýni, tak jsem nedočkavka.
Dobrou noc a jsem moc ráda, že jste tady se mnou, pomáháte mi.Moc moc moc děkuji za rady a zkušenosti k nezaplacení!
Vendelina

 
lucifuk
Nováček 10 příspěvků 08.01.05 14:55

Ahoj. My s manželom sme už celých 14 dní zaradený do evidencie žiadatelov. Netráp sa s tým ako to povedať v práci. Niektorý nás odraďovali, ale vetšina nám fandila. Neviem pod aký kraj alebo okres spadáš ani koľko máš rokov. Ja som u nás v evidencii najmladšia žiadateľka. Mam 22 a pri podávaní žiadosti som mala ešte o rok menej. My sme s Vejprt a patríme pod Ústecký kraj. Na psycho testy sme sa dostali asi po 9 mesiacoch. Držím ti palce nech je to u Vás rýchlejšie. Lucka

 
Anonymní  08.01.05 21:19

Tak se mi konečnéě podařilo jít z práce dřív!!!
Dneska jsem to řekla v práci.Překvapilo mě jak v pohodě to proběhlo!!!!!Šla jsem za managerem a nevěděla, jak to říct. Nakonec jsem to ze sebe dostala a on mi řekl, že jestli nechci aby mi ho spíš udělal on!!!!!Že bych to měla jednodušší!:-)Samozřejmě to mylslel jako legraci a ještě podotkl, že když má o mně napsat posudek, tak se musí podívat k nám domů a hlavně do ložnice!:-)
Tak jsem se uklidnila a když jsem odcházela s kanclu, tak řekla, že kdykoli budu mít nějaký problém, mám se na něj obrátit.Pak mě pohladil po rameni.Že bych o té jeho nabídce začala uvažovat?:-)))
No a pak můj manžel jel na tu zmiňovanou návštěvu ke tchýni. Tak v našem KÚ mají prý moc volných mimi a s velkého počtu jen 3 romy. Tak uvidíme!!!
Vendelina

 
Anonymní  08.01.05 21:25

Lucko: překvapilo mě jak jsi mladá!!Myslela jsem si, že jsem nejmladší žadatelka!!Tak to mám radost!!Taky se na tebe dívali jako na exota?A neměla jsi kvůli svému věku s něčím problémy?Jak staré děti ti maximáílně nabízeli?
Já ti moc přeju aby jste co nejdříve dostali to vysněné mimi a byli jste šťastná rodina!!Vendelina

 
EditaAnne
Kecalka 135 příspěvků 08.01.05 21:37

Ahoj Vendelíno,

je moc fajn, že ti to v práci proběhlo tak hladce. Tak ať to všude probíhá tak dobře !
Edita Anne

 
lucifuk
Nováček 10 příspěvků 09.01.05 14:32

Ahoj. To som fakt najmladšia? Kvoli veku mi nerobili žiadne problémy. Zo začiatku ma chceli ukecať aby sme si to rozmysleli a mali pocit, že ma do toho navliekol manžel. Ale keď poznali, že u nás to je naopak tak nám len oznámili, že si nemám žiadať dieťa staršie ako 3 ročné, lebo by som ho nedostala. Medzi matkou a dieťatkom musí byť rozdiel minimálne 18 rokov. To neva aj tak sme chceli miminko. V žiadosti napíš, že chceš(ak teda chceš miminko čo najmenšie) dieťa do pol roka? ale akceptovala by si i dieťatko do jedneho roku. Máš podľa informácií, ktoré boli podané mne väčšiu šancu a budú ti ponúkať obe kategórie. U nás dávajú najmladšie miminká vo veku asi 7 - 8 týždňov. Ak ťa ešte niečo zaujíma kľudne napíš. Mne sa manželíček smeje, že ich tam vždy hrozne spovedám. Ja sa len pýtam na všetko čo ma zaujíma. Maj sa krásne a veľa úspechov s formulármi. Lucka

 
lucifuk
Nováček 10 příspěvků 09.01.05 14:34

Ahoj. To som fakt najmladšia? Kvoli veku mi nerobili žiadne problémy. Zo začiatku ma chceli ukecať aby sme si to rozmysleli a mali pocit, že ma do toho navliekol manžel. Ale keď poznali, že u nás to je naopak tak nám len oznámili, že si nemám žiadať dieťa staršie ako 3 ročné, lebo by som ho nedostala. Medzi matkou a dieťatkom musí byť rozdiel minimálne 18 rokov. To neva aj tak sme chceli miminko. V žiadosti napíš, že chceš(ak teda chceš miminko čo najmenšie) dieťa do pol roka ale akceptovala by si i dieťatko do jedneho roku. Máš podľa informácií, ktoré boli podané mne väčšiu šancu a budú ti ponúkať obe kategórie. U nás dávajú najmladšie miminká vo veku asi 7 - 8 týždňov. Ak ťa ešte niečo zaujíma kľudne napíš. Mne sa manželíček smeje, že ich tam vždy hrozne spovedám. Ja sa len pýtam na všetko čo ma zaujíma. Maj sa krásne a veľa úspechov s formulármi. Lucka

 
lucifuk
Nováček 10 příspěvků 09.01.05 14:35

Sorry, nejak mi to ušlo a správa je tu dvakrát. Lucka

 
Anonymní  09.01.05 20:12

Už si Vas citam dost dlho a tak ma napadlo sa pripojit.Je super,že stale viac ludi ma zaujem o adopciu.My sme tiež cakatelia,sme v evidencii od septembra.Je to taky super pocit,že každu chvilu nam môžu zavolat.

 
Anonymní  09.01.05 20:53

Lucko, teď mě napadlo,nejmladší žadatelka jsem já?Mě je totiž 23 až 20 února a tobě už 23 je!No to jsem teda blesk.
Uvidím zítra jestli pojedem do toho Kú.§
Je tady ještě někdo dneska?

 
Katia
Stálice 88 příspěvků 10.01.05 09:01

Vendy jasný že tu i dneska někdo je. Sleduji pohyb , jestli se děje něco novýho :o)

 
Dadla
Ukecaná baba ;) 1930 příspěvků 10.01.05 09:04

Ahoj holky,
tak se až teď dostávám k tomu, abych napsala…
V pátek jsem vyrazila ke svému psychologovi a on měl dovolenou. Smůla :o(( Pak jsem se vydala za sociální pracovnicí. Dorazila jsem tam už po úředních hodinách, tak mě tam nechtěli pustit. Trochu mě to vykolejilo, že jsem se jí zapoměla zeptat na tu návštěvu v KÚ. Ale určitě bude ještě příležitost. Čím mě ale potěšila je to, že koukla do papírů a po chvíli sdělila, že si bohužel budeme muset ještě ten rok (!) počkat. Poslední info z podzimu bylo dva roky… No uvidíme, raději budu počítat s tou delší variantou…
Tolik info od nás…

Lucko - to vám trvalo docela dlouho, než jste se dostali na psychotesty - 9 měsíců!! Nám přišla pozvánka už po dvou měsících od podání žádosti…

Vendelíno - to je fajn, že to v práci vzali tak dobře. Vidíš, a ty ses toho bála :o))))
Já jsem se při tom sdělování zaměstnavateli dozvěděla docela zajímavou věc, a to, že si náš ředitel párkrát do roka (vánoce, velikonoce…) už několik let bere z DD domů romského kluka (nyní 15 let). Má dvě vlastní děti, a tak mi to od něj přijde moc hezké.

Mějte se krásně, nenechte se v práci udřít, ať mají naše budoucí adopčátka, krásné a svěží ma,iny…
 Dadla

 
Anonymní  10.01.05 10:48

No samozřejmě, koho jiného jsem mohla čekat než tebe Katio!!!!!!!!!!To je super, protože ty jsi vždycky tam, kde už všichni spí!!!!!!Aspoň se dá na tebe spolehnout, že tě vždycky někde najdu. Ať jsou to snažilky nebo adopce!!!!!!Tak co nového? Nebo já se radši kuknu do zebřiček!!!V rámci zvxšování komentářů!!!

Dadlo, nebuď z toho smutná!!!Asi to tak má být a zrovna nebyl ten správný den!!!A s tím rokem!To je bomba!!!A možná se to ještě skrátí, když už po dvou měsících ti ubrali rok!!!Tak moc bych ti to přála!!!!

Kde je dneska Lucifuk???
Vendelina

 
Katia
Stálice 88 příspěvků 10.01.05 14:18

Vendelino..neva když ti budu říkat Vendy? Ono to Vendelino je takové přísné…
No a abych ti zvedla příspěvek i tady, tak ti tady i odpovím hihi…
No jasný, že je na mě spoleh. Já to furt říkám hihi…
No kdo jiný by to tady zachraňoval? Ba ne, ty jsi taky co si tak všímám častá pisatelka buď tady, nebo u zeber… :o). Prostě další závislačka. :o)
S tou tlačenkou… k adopci…Víš, já ti to přeji. Není nic hezčího, než že dítě bude mít rodiče, a rodiče budou mít štastné dítko.
Každopádně adopci budu číst, ale vše ostatní zatím nechám ještě na lékařích. Třeba ještě změním názor. Mám totiž pocit, že jsem všechny možnosti nevyčerpala.

 
Kaitlin
Zasloužilá kecalka 972 příspěvků 11.01.05 08:24

Ahojda!!

Tak jsem se k vám dostala až teď :-) Vendy a Katiou tu to hezky rozjíždí :-)

Edito Anne - když si čtu tvé zkušenosti, tak je mi z toho smutno a jsem moc šťastná, že jsem měla štěstí na lidi… Kéž by to bylo čím dál tím lepší a hlavně, aby VŠEM sociálním pracovnicím šlo hlavně o ta mrňata… Rozhodně si nemyslím, že seš vychytralá apod., jsem moc ráda, že sem píšeš i tyhle špatné zkušenosti, protože je to tak, že ne všichni narazí na pohodové úředníky a je důležité to vědět! On člověk už má takhle, z důvodu neplodnosti, dost pochroumané sebevědomí a ještě když narazí na zapšklou babu na úřadě, to mu nepřidá…

Dadlo - supr zprávička, takže rok 2006 to jistí! :-))) Tak ať to utíká, za chvilku si tu budeme psát, jak připravujeme pokojíky…

Vendy - to je supr, že se máš na koho obrátit! Já ve svém okolí přímo nikoho nemám a na tom začátku bych to určitě brala :-)

Katio - já stále pokračuju ve snažení s doktory. Taky jsem ještě nevyčerpala všechny možnosti :-) Ale představa, že bych už věděla, že to prostě nejde a ještě čekat tu fůru let mě děsilo, proto jsme to udělali takhle. Ona se ta schválená žádost dá pozastavit, nebo dokonce zrušit… (i když o tom už vůbec neuvažuju, snad jen v případě čtyřčat… :-D)
Páčko
Kaitlin

 
Katia
Stálice 88 příspěvků 11.01.05 12:38

Kaitlin: asi ano, máš pravdu . Já sice o adopci přemýšlím už hodně dlouho, ale na podání žádosti jesm nemyslela. Právě, že jsem chtěla vyčerpat všechny možnosti a potom se uvidí. Každopádně i můj manžel by byl pro adopci, ostatně jemu taky nic jiného nezbývá (páč on je tím slabým článkem ) Je fajn, že jsi mi řekla o tom, že žádost lze pozastavit, či dokonce zrušit v případě , že tak rozhodneme sami. Mluvila jsem o tom s manželem a odpověděl mi , že tak za 14 dní uvidíme. Oba teď máme opravdu hodně práce a oba se dostáváme pozdě domů, takže na vyřizování žádosti hned teď nezbývá čas. Ono je fajn, že s tím Vendy začala, alespon jsem v obraze co a jak…

 
lucifuk
Nováček 10 příspěvků 11.01.05 15:06

Asi ťa sklamem. Ja mám 22 rokov a 23 budem mať až 15.8.2005. Škoda, že si nenapísala niečo viac o sebe. Tak to som asi fakt najmladšia. Aj tak je super, že je viac takto mladých ľudí čo žiadajú o adopciu. Lucka

 
EditaAnne
Kecalka 135 příspěvků 12.01.05 00:22

Díky, Kaitlin. Hodně štěstí! E.A.

 
Anonymní  14.01.05 14:55

AHoj holky.Moc se omlouvám, že nemám čas sem momentálně pravidelně přispívat, ale mám moc práce. Do toho se nemůžu trefit abych stihla šéfa na vypsání posudku, taď se musím objednat k doktorovi, protože posudek mi na počkání nevyplní. Pak si to musím zorganizovat tak, abych si nemusela brát v práci volno. Potom neá vůbec čas můj manžel a vidíme se akorát když přijdu v noci domů a on když ráno odchází. A to se vlastně nevidíme, protože spíme. Tak mám teď fakt hektické období, ale hned jak bude chvilka, tak se pohnu kupředu, jo? Tak mi to odpusťte!!!
Papa Vendelina

 
Anonymní  18.01.05 13:54

Ahoj moje milá Vendulko:-)))
Překvapení!!!!!! Po tvém odkazu na tuto webovou stránku, jsem ti musela napsat. Doufám, že to nevadí a nenaruším tím nějaký princip či pravidla.
Jako první jsem si četla článek novopečené maminky o svém porodu a úplně mě to dojalo k slzičkám. Jestli jsi ho četla, tak asi víš o čem mluvím. Hned jak jsem se řádně vysmrkala a utřela očka a brylky, vrhla jsem se na tvůj článek. Jsem moc ráda, že jsi spokojená se sociální pracovnicí, která vás nyní bude mít na starost. Musím říct, že se mi tím trošku ulevilo, páč na adresu soprů (soc. pracovníků) moc pěkného neslychávám a když jsem se dala na tuto pracovní dráhu, potěší každá pozitivní zpráva:-)))) Tvou známou z kojeňáku bohužel neznám, ale máte se na co těšit až tam půjdete. Mají to tam moc pěkné. Ani nevíš, jak moc mě mrzí, že bydlím tak daleko a nemůžeme se sejít u kafe a pokecat. Někdy si tady příjdu jak Alenka v říši divů. Naštěstí jezdím do školy a tam je to super, i když blížící se porod a absolutorium mě moc klidnou nenechává:-)
Vendulinko, ze srdce tobě i M. přeji úspěch v tomto velkém rozhodnutí a velkou odměnu v podobě vašeho zlatíčka. Vím, že si budute muset ještě nějakou dobu počkat, ale vy to zvládnete a až se sejdeme VŠICHNI bude to nezapomenutelný zážitek:-)))
Držte se a milujte se:-)))) Papapa Vendulka

 
Anonymní  19.01.05 20:13

Ahoj Vendulinko!!!
Musím říct, že jsi mně strašně mile překvapila. Vůbec jsi žádné pravidla nenarušila, tady může psát kdo chce!!
Jen pro ty, kterým toto psaní připadá zvláštní: Já jsem Vendelina a Vendulka je má kamarádka ze školy, která čeká mimiko!!!

Vendulko, mám radost, že to v Opavském KÚ mají hezké. A jak se ti líbí na stránkách emimina? Už sis našla deníček, kam budeš patřit? Deníček od Montičky, jak porodila svého Filípka jsem samozřejmě četla! Montička dříve patřila ke snažilkám a po mnoha neúspěších se konečně s manžou dočkali. Musím říct, že mě to taky moc dojalo, hlavně jak píše o těch chvilkách těsně po porodu.

Taky mě moc mrzí, že bydlíš tak daleko. Naštěstí fungují maily a můžeme se častěji „scházet“. Přecejen přes telefon to není ono. Věřím, že se jednou sejdeme „všichni“ a bude nám moc fajn!
Až budeš mít zase chvilku, tak se ozvi a já samozřejmě taky!!!
Tak papa Vendelina ( Venda) :-)

 
Anonymní  19.01.05 20:13

Ahoj Vendulinko!!!
Musím říct, že jsi mně strašně mile překvapila. Vůbec jsi žádné pravidla nenarušila, tady může psát kdo chce!!
Jen pro ty, kterým toto psaní připadá zvláštní: Já jsem Vendelina a Vendulka je má kamarádka ze školy, která čeká mimiko!!!

Vendulko, mám radost, že to v Opavském KÚ mají hezké. A jak se ti líbí na stránkách emimina? Už sis našla deníček, kam budeš patřit? Deníček od Montičky, jak porodila svého Filípka jsem samozřejmě četla! Montička dříve patřila ke snažilkám a po mnoha neúspěších se konečně s manžou dočkali. Musím říct, že mě to taky moc dojalo, hlavně jak píše o těch chvilkách těsně po porodu.

Taky mě moc mrzí, že bydlíš tak daleko. Naštěstí fungují maily a můžeme se častěji „scházet“. Přecejen přes telefon to není ono. Věřím, že se jednou sejdeme „všichni“ a bude nám moc fajn!
Až budeš mít zase chvilku, tak se ozvi a já samozřejmě taky!!!
Tak papa Vendelina ( Venda) :-)

 
Kaitlin
Zasloužilá kecalka 972 příspěvků 20.01.05 10:52

Katio - ani si nedokážu představit, že by to nešlo zrušit :-) Vždyť takto postupuje řada parů, že když se nedaří, tak si začnou vyřizovat adpci a když se to mezitím povede, tak buď žádost pozastaví, nebo úplně zruší.. (Ono mít svá dvojčátka po IVF a k tomu adopčátko by byl kapku problém :-)

Vendy - je teď hrozně hektické období, já také vůbec nestíhám! Tak až se ti povede dát všechno dohromady, tak dej určitě vědět! :-)

PS: na celý únor odjíždím do lázní, takže nebudu mít asi přístup k PC, jakmile budu moct, tak budu nakukovat :-)

 
Vendelina1
Povídálka 48 příspěvků 23.01.05 08:23

Kaitlin o těch lázních samozřejmě vím!!!
A jak už jsem psala Maru, tak za „dávných“ komunistických časů se dělalo to, že když manželé nemohli mít děti, tak manželka na žádost lékaře jela do lázní. Tam jí byl přidělen plodný mužík a už to jelo. Manžel o ničem nevěděl, vesele jezdil za manželkou na návštěvy a pak se společně radovali, jakk jí ty lázně pomohly.
Jak jednoduché, že?
Vendelina

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele