Aguš a její cesta na svět

Misheila  Vydáno: 08.12.12

Jako většina prvorodiček jsem i já pročítala různé deníčky o porodech, zapojovala se do různých diskuzí a spekulovala o tom, jak a kdy to naše miminko přijde na svět. Jenže ono nezáleží vůbec na tom, co čteme a co chceme, miminko si holt cestu naplánuje samo a nás se ptát prostě nebude. Jak už titulek napovídá, rozhodla jsem se vám tady ve zkratce (co možná nejstručněji) přiblížit, jak nejenom mě překvapila má dcera, která se rozhodla trošku mi poslední měsíc a půl těhotenství opepřit :)

Celé těhotenství bylo s odstupem času vlastně docela pohodové. Až na pár výjimek, kdy mě jako prvorodičku, dokázalo vyděsit kde co. S každým vyšetřením jsem byla nervózní a s každým dobrým výsledkem jsem byla šťastnější a o krok blíž zdravému miminku. Jak už jsem podotýkala v mém prvním deníčku, Agátka nebyla počata zrovna ve střízlivém stavu. Navíc jsem v té době ještě kouřila a o těhotenství jsem se dozvěděla až v 9. tt. Takže bylo pochopitelné, že jsem měla opravdu nahnáno, aby ty moje škraloupy nijak neohrozili její zdravíčko.

Od 23. tt jsem konečně začala cítit pohyby, tak jsem byla o to klidnější, když jsem o ní věděla. Mrskala sebou, kopala, místy bych řekla, že tam vyváděla pěkně akrobatické kousky. Při kontrole ve 24. tt jsem ale byla nucená na doporučení lékařky odejít na neschopenku. Čípek se zkracoval víc než by v té době měl, takže mi byl nařízen klidový režim, aby se náhodou Agátce nezachtělo na svět dřív. Doma to byla hrozná pakárna. Pořád jen ležet, ležet, ležet a zase ležet. Opravdu mě to ničilo. Další kontroly už byli pozitivnější. Takže jsem si mohla oddychnout. Dr. sice stále upozorňovala, že bych to neměla nijak zvlášť přehánět s námahou, procházkami apod., ale pro mě bylo strašně osvobozující už jen to, že jsem si mohla zajít aspoň sama do obchodu nebo třeba na procházku s pesanem.

Při další kontrole mi našli bílkovinu v moči. Opět mě to vyděsilo, ale nic to prý neznamenalo. Taky jsem trpěla na vysoký tlak, ale vždy to bylo jen v době, kdy jsem byla v poradně. Takže jsme usoudili, že trpím syndromem bílého pláště. Což bude jistojistě pravda, protože jsem strašný stresař a při každé kontrole jsem měla opravdu dost nahnáno. Pak přišel další problém, kdy se zaměřili na moje EKG, zřejmě to ale souviselo s tím mým vysokým tlakem, ale kdo ví. Při kontrole u specialisty, bylo ale vše ok, až na tu zvýšenou tachykardii. Klasika. No, abych to zkrátila, do 34. tt jsem to, vlastně abych byla přesnější spíš Aguš, nakonec vydržela. I přes ty všelijaký nástrahy, jsme propluly 34. týdnem a pomalu a jistě jsme se hnaly do cíle.

Ve 35. tt při poradně mi doktorka s úsměvem sdělila, že už to na delší pobyt Agátky v bříšku nevypadá. Byla jsem propustná na 1 prst a hlavička klesla strašně nízko. Všechny zákazy, které jsem měla nařízeny do 34. Tt, mi v tu ránu povolila a doporučovala. Loučila se se mnou tehdy se slovy (a to si přesně doteď pamatuji): Mějte se krásně, držíme vám palce, příští týden už se zřejmě neuvidíme :o No, měli jste mě vidět, měla jsem strach, jestli není ještě brzo, ale zároveň už jsem se šíleně těšila. Musela jsem se někomu vypovídat, tak jsem nakonec obvolala ty nejbližší a později to začala rozebírat na eMiminu.

Prý někomu vypovídat, abych pravdu řekla, věděli to snad úplně všichni :D Zklamání pro mě bylo, když jsem další týden seděla v čekárně a čekala, než si mě sestřička zavolá do ordinace. Ano, čekala mě poradna. Tam mi bylo opět řečeno, že už to opravdu bude každým dnem. Čípek na 2 prsty propustný, tak mi dr. udělala Hamiltona. Nic moc zážitek, ale dalo se to vydržet. Celý den jsem trochu krvácela a pobolíval spodek a břicho. Ale nic se nedělo. Další KO už byly v porodnici společně s CTG. Při těchto kontrolách vypadal můj stav pořád stejně.

Jak běžel čas, dostali jsme se k 1. termínu. Už jsem byla unavená, vyčerpaná a moje těšení nějak polevilo. Moc, ale opravdu moc, jsem si přála už rodit ale Agátka se ne a ne rozhoupat. Takže, abych to shrnula: z hrozícího předčasného porodu jsem se nakonec dostala až k prvnímu TP a stále nic nenasvědčovalo tomu, že bych měla rodit. 2. TP jsem měla 6 dní po 1.TP. Při poslední kontrole v porodnici mi bylo řečeno, že mám přijít v den 2. TP, uděláme Hamiltona a uvidí se. Uff, jak já jsem ráda, že už jsem tam nemusela. Vlastně já tam byla, ale ne na ambulanci, nýbrž už na oddělení šestinedělí s Agátkou v náručí přisátou k prsu :D

Přišel den před termínem, neděle. Bylo nádherně. Tehdy velká a poslední srpnová vedra. Manžel šel na přesčas, tak jsem měla naplánovaný den. Naši mě pozvali na oběd, takže než abych seděla doma, přijala jsem jejich pozvání a šla pěšky. Bydlí ve stejné vesnici pod kopcem, takže nic náročného. Dobře jsem se nadlábla, pokecala, a pak se vydala zpátky domů, abych stihla ještě něco navařit chlapovi.

Cestou jsem potkávala známé, kteří se samozřejmě vyptávali, kdy že to čekám, kdy to přijde, a jak to, že už nejsem v porodnici. No, jako bych to věděla, už mě tyhle narážky dost vytáčely, ale nijak jsem na ně nereagovala. Se sousedkou jsem si akorát zavtipkovala, že se Aguš drží zuby nehty, že nezabírá ani sex, ani víno, ani koupel, prostě nic. Bylo hrozné horko, a ten kopec domů mě trošku vyčerpal, takže jsem se k tomu obědu ani nedostala. Sedla jsem ke kompu a civěla na další články o porodech a záviděla těm, co už porodili.

Manžel se vrátil z práce, s otázkou jestli mu nevadí, že jsem nevařila, kývnul, že byl stejně na obědě a akorát se ještě zalepil suchým rohlíkem. Zvažovali jsme, co budeme dělat. Nakonec vyhrálo válení. Takže jsme hupli do postele a jen tak si povídali, jestli nám ještě něco nechybí, nebo jaké to bude, až bude malá na světě. Jen jsem tak prohodila, že už mě to opravdu dost štve, že by se mohlo něco pohnout, třeba prasknout voda. Po těchto slovech (a asi mi možná neuvěříte, že to bylo opravdu ve vteřině, kdy jsem to dopověděla) mi ta voda skutečně praskla. Jen jsem zajekla a vyskočila z lůžka.

Manžel na mě hleděl, co vyvádím. Ale došlo mu to v tu chvíli, kdy viděl na posteli mokré kolo a při dalším pohledu na mě, jak ze mě cosi teče. Jedeme? Jeho slova. Byla jsem v takovém šoku, že jsem najednou nevěděla, kam dřív skočit. A musím říci, že i když jsem měla všechno naplánované a nachystané, tak jsem byla naprosto dezorientovaná. Po půl hodině (v 17 hodin), kdy jsem se uklidnila, jsme už seděli v autě a jeli do porodky. Zapomněla jsem se zmínit, že mi našli streptokoka, takže jsem potřebovala být v porodnici co možná nejdříve, aby mi stihla skapat alespoň dávka antibiotik.

Příjem byl v pohodě, bolesti jsem zatím stále neměla, tak jsem potřebnou administrativu vypisovala s úsměvem, ale s kapkou nervozity. Přidělili mi porodní box č. 3, mimochodem moc útulný a po kontrole mi dali pásy, aby mohli kontrolovat srdeční ozvy miminka. Antibiotika stihly skapat tak tak. Byla jsem na 2 prsty a bolesti zatím pořád žádné. Dáme oxytocin, řekla sestra, protože jsem byla krásně nachystaná na porod. S oxytocinem to šlo ráz na ráz. Nestačila jsem se divit, bolesti začaly v 19:30 hodin a hodně rychle sílily, sprchu jsem stihla jen jednou v kombinaci s balónem.

Krásně jsem prodýchávala až do doby, než jsem musela zpět na monitor a na to děsné křeslo, kde jsem se kroutila jako u tyče. Pořád to ale nebylo tak strašné. PA mě začala kontrolovat častěji, pak se ode mě už nehnula. Nemám pojem o čase, kolik asi bylo. Ale přijde mi, že musel ubíhat strašně rychle. Sestra píchla vodu a to začal fičák. Ze 4prstů jsem najednou byla na osmi. A během dalších 5 minut (cca) už se šlo rodit. Dle mého jsem déle rodila, než se připravoval na porod, protože malá se držela a s každým mým zatlačením, vykoukla a hned zase zakoukla. Bylo to strašné, tlačila jsem snad na stokrát a výsledek žádný. Nastřihli mě. No bolest strašná. Už jsem byla tak vyčerpaná, že jsem začala tlačit do hlavy a tím omdlévala. Hlasy mi nějak splývaly v jeden, takže jsem nevěděla, kdo na mě mluví, bylo mi to ale jedno.

Během chvil, kdy kontrakce ustála, jsem se stihla párkrát nadechnout z kyslíkové masky, a pak jsem opět mohla tlačit. Pořád jsem slyšela jakoby v nějakém šumu ozvy Aguš, ale postupně se ztrácely mezi ženskými hlasy. Z posledních sil jsem mezi kontrakcemi stihla sdělit sestře, že už opravdu nemůžu. Zaregistrovala jsem další sestru a pak další (z novorozenec­kého). Taky jsem zaregistrovala nějaké lano a sestru, která klečela na křesle hned vedle mě. PA povzbuzovala, že už to bude, ať zatlačím alespoň na 3× při jedné kontrakci. Během ní jsem zatlačila a sestra vedle mě mi hupla na břicho. Tak to byl konec, kontrakce jsem ustála, ale ona se mi celou mou vahou dolehla na tělo. Tento proces se opakoval asi 4×, při tom posledním už jsem Aguš cítila na půli cesty. Ale v tom na mě sestra houkla. Ted už to musí být naposled. A zaslechla jsem, jak doktorce říká, že miminku padají ozvy.

Nevím, kde se to ve mně vzalo, ale poslední zbytky sil jsem někde vyhrabala. Stačilo 2× zatlačit a Agi doslova vyklouzla ven. Ta úleva je nepopsatelná, najednou jsem si připadala, jako bych vlastně ani nerodila. Malou droboučkou Agátku jsem měla v náručí a byla jsem tak šťastná. Později mi dr. vysvětlila, že ozvy jí padají kvůli tomu, že byla na půli cesty a nemohla se nadechnout… musela jít ven. Apgar skóre po porodu měla 8,8,10, ale po dalších 5 minutách už jsme byli na desítkách. Agátka se narodila přesně ve 22:29 s mírami 2650 g a 47 cm. Takový drobek a jak dal zabrat. O šití už nemá cenu psát. I když jsem na té koze skákala jako kamzík, nedalo se to srovnávat s porodem.

Vůbec jsme nezmínila manžela, který tam byl se mnou. Byl mi velkou oporou, ale odrodit si to musí každá ženská sama. Byl to boj, ale okamžik, kdy jsme byli všichni 3 spolu, byl k nezaplacení. Mé díky patří doktorce, ale hlavně PA a všem ostatním sestřičkám, které byly naprosto skvělé.

Jak sami vidíte, že do stručnosti má tento deníček daleko, takže doufám, že vás, čtenáře, neodradí jeho délka a že se vám bude líbit. Vlastně to bych měla napsat na začátek, že? Ale co už :D

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.8 bodů
 Váš příspěvek
 
jediný andílek
Ukecaná baba ;) 1032 příspěvků 08.12.12 10:55

Gratuluji k malé

 
lucka83
Hvězda diskuse 45849 příspěvků 112 inzerátů 08.12.12 12:37

Gratuluji k male :potlesk: :hug:

 
kandyta
Kecalka 133 příspěvků 08.12.12 14:03

Náhodou krásný deníček :) hltala jsem ho jedním dechem.. moc gratulujeme k Aguš a ať vám přinese jen a jen štěstíčko :)

 
mejdylko
Extra třída :D 11274 příspěvků 08.12.12 19:16

Tobě píchali vodu, když už ti praskla voda doma? :think:

 
Eilaan  08.12.12 19:50

Také musím říct, že jsem deníček četla jedním dechem! Moc gratuluji k Agátce! ;-)

 
Jaruschk
Závislačka 3925 příspěvků 08.12.12 20:53

Velká gratulace :mavam: :mavam:

 
momikova
Závislačka 4937 příspěvků 08.12.12 21:39

To je super a skvělé v jednom, moc gratuluji, že jste to takhle složitě nakonec i dala. My měli relativně pěkný porod, sice indukovaný, ale v termínu a po sedmi hodinách otevírání na čtyři zatlačení bylo naše zlatíčko nakonec venku. Máme taky Agátku. :hug: :palec: :mavam: :mavam:

 
1macinka
Ukecaná baba ;) 1492 příspěvků 08.12.12 23:45

Velká gratulace. :kytka:
Jak jsem začala číst, tak jsem to jedním dechem dočetla i do konce. :) Taky jsem studovala na netu všemožné články o porodu, ale jak píšeš, je fajn si o tom přečíst, ale v ten daný moment jsem byla stejně zblblá. :D

 
Misheila
Kelišová 5684 příspěvků 09.12.12 09:02

Ano, pač doma nevyteklo vše ale jen čast. Aguš zafungovala jako špunt, když sestoupila. A v porodce mi pichli zbytek :-)

 
Pejtsna
Zasloužilá kecalka 826 příspěvků 09.12.12 17:35

Moc gratuluji… :kytka: :kytka: těšim se na porod pořád stejně..ale teď se začínám bát že na ně budu hrozně zlá :D dochází mi že to bude hooodně bolet a mě když něco bolí tak to odnese ten kdo stojí nejblíž :lol:

 
Miš-El
Závislačka 3063 příspěvků 09.12.12 21:50

Velká gratulace :kytka:

 
Katuška.B
Závislačka 3590 příspěvků 11.12.12 16:15

Miško, pěkný deníček..

 
Těhullle
Kecalka 384 příspěvků 11.12.12 18:44

Gratulace malé, ale představa že mi někdo skočí na moje břicho s mimčem při porodu je děsivá :cert:

 
Terezka s Denískem
Závislačka 3578 příspěvků 12.12.12 23:06

Ani jsem nezaregistrovala, že už ti vyšel :* je krásný a jsi moc šikovná :) :srdce:

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele