Ako motivovat buduceho otecka - alias moje hormony zacinaju

 Vydáno: 29.07.04

Na kazdu periodu pride vhony cas a ja mam pocit, ze uz sa vo mne zacinaju ozyvat prirodne pudy. V mojich 29 rokoch je snad uz pomalicky cas aby som zacala tuzit po rodine:-)

V zivote som drzala miminko snad dva krat a pri rozhovoroch s detmi mam tremu :-(
Na tu myslienku si musim najprv zvyknut. Vidim to tak v dvojrocnom horizonte od momentu ked si poviem OK, moze byt!

Problem je v tom, ze moj manzel /tiez 29 rokov - sme spolu 3,5 roku z toho rok s papierom/ to tak jasne nevidi…
rozumejte mi, nemienim sa strapnit natlakovymi akciami ani ho podcenovat nahodami typu „uuups, uz som tehotna“…

Moj manzel teraz tvrdi, ze deti nie! ked to trochu otocime, tak z neho vyjde, ze sa citi este mlady /len pred 2 rokmi dokoncil skolu/ a myslim, ze maly cervik v hlave ho strasi jeho vlastnym detstvom; otec odisiel, ked mal 7 rokov, a mamin priatel co potom s nimi byval mu to osladoval komentarmi typu: „si nanic, vsetko pokazis…“ /z coho si moj drahy potom dlhodobo uzival depresiu :-(/

Ale zase na druhu stranu je omnoho citlivejsi ako „normalni“ muzi a ked ho vidim s tymi detmi (pred ktorymi mam ja tremu) ten to s nimi vie! uplne ma dojima, ten moj ocino na pohladanie…! :-)

Bola by som vam strasne vdacna keby ste mi poradili ako ho motivovat, pripadne ci dat radsej ruky prec …

Tak vam vopred pekne dakujem a prajem krasny slnieckovsky den :-)

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 5.0 bodů
 Váš příspěvek
 
Anonymní  30.07.04 07:07

Ahoj,
myslím si, že za tím jeho strachem z rodičovství je jenom ten strach, že třeba jako rodič selže. Viděl vedle sebe mužské vzory, které opravdu za moc nestály a tak se bojí, že bude taky takový. Byť nevědomky.
Ale píšeš, že má hezký vztah k cizím dětičkám - dokonce přirozenější než ty - takže ty svoje bude mít určitě ještě radši.
A ty se neboj, matka příroda z tebe udělá maminu. Ze svých vlastních dětí rozhodně trému mít nebudeš.
Ten můj chlap taky nechtěl o dětech ani slyšet, a to je mnoooohem mladší než ten tvůj… občas se takhle rozplýval nad dětičkama a mimčama v obchoďáku.
Děti, kočky a psy se na něj lepí jako vosy na med :-)
Pak najednou řekl, že ty bylo dobrý mít svýho broučka, se kterým bude jezdit na procházky…byla svatba.....a teď už se brzy začneme snažit, abysme měli příští léto mimčo......
Přeju hodně stěstí
 Rena

 
Suri
Kecalka 339 příspěvků 30.07.04 10:09

Ahoj,

já jsem nad tím také přemýšlela. Nechci to zakřiknout, ale zdá se, že můj manžel už povoluje. Myslím, že téměř vždy vychází první popud k svatbě i miminku a dalším životním rozhodnutím od ženy. Pro muže je to velká změna, ze které má trošku strach a rozhodně se do ní nežene.

Přece jenom přiznejme si, že asi každá z nás si představovala, jak bude vypadat její svatba, a jak bude za princeznu. Stejně tak jako za nějakou dobu každá pomýšlí nato, jaké bude to její mimi a jaká bude maminka. No a u kluků to asi funguje trochu jinak, oni ví, jaké by si přáli mít auto, ale také to, že svatba je hrozná událost, kdy budou muset mít kravatu a celá rodina je bude „otravovat“. Stejně tak miminko je jen zátěž a omezení. No a přiznejme si, že v první chvíli asi moc kluků neláká k svatbě nový oblek a k miminu odpolední procházky s kočárkem. Prostě jim chybí holčičí hormony, které pomohou překonat strach z takových životních změn.

Taky si myslím, že není dobré na ně tlačit a neustále naléhat, natož dělat nějaké podrazy! Myslím, že i oni potřebují čas.

U nás to je tak, že mě začne vrtat nějaký podivný červíček v hlavičce a říkat, že už je ten správný čas. Pořád otravuje potvora! No a já samozřejmě o tom začnu mluvit a taky mám občas trošku depku. Toho si samozřejmě manžel všimne, a protože chce, abych byla pořád spokojená a veselá (zlatíčko moje), tak začne sám přemýšlet jestli na tom přece jen něco není. Když to tak píšu, tak si připadám, jak nějaká mrcha, která ho vydírá špatnou náladou, ale tak to vážně není. Prostě to tak vyplnyne samo od sebe a on ví, že nechci, aby kývl jen proto, že si to přeju. To on se ani nedá, když si udělám hlavu kvůli kachličkám a pod., tak to vypadá úplně jinak :oD.

No a když se mu nechá čas, tak potom sám začene mluvit, proč si myslí, co si myslí a dohodnem se, jak to teda uděláme. Teď s mimi, to začal řešit, když jsem řidila (trénuju každodenní dojíždění) a já brečela, jak blázen, až jsem ani neviděla na cestu, tak se k tomu asi budeme muset ještě vrátit :o).

Věřím, že tvůj manžel to také vycítí, zvlášť, když píšeš, že je citlivý a má rád děti.

PS: Moje zkušenost s návštěvou známých s miminkem nemůžu vůbec doporučit, málem nás to odradilo oba. Ještě teď jsem se úplně nevzpamatovala. Jediné pozitivum bylo, že jsme se oba shodli, že takhle teda ne. Ale o tom možná až jindy.

Měj se moc hezky.

Marta (už snad taky snažilka - už mi končí MS, tak doufám, že si to nerozmyslíme :oD)

 
Anonymní  30.07.04 10:09

Ahoj,

z tolkeho premyslania ako tu moju „myslienku“ formulovat som sa zabudla podpisat - ospravedlnujem sa!

Diky za radu Reni. A ten tvoj na to prisiel sam alebo si ho nejako motivovala ty?
porad metody :-)

miska

 
Anonymní  30.07.04 10:44

ahoj misko,

taky jsem ho tak trošku „vydírala“ špatnou náladou.....
jak s svatbě, tak k mimču.
A myslím si, že ve chvíli, kdy jsme se rozhodli pro svatbu, automaticky s tím padlo rozhodnutí mít dítě. Čili jsme se brali proto, abysme si mohli kdykoliv pořídit mimčo.
Na svatbu se nakonec těšil a báječně si to užil - hlavně tu oslavu poté… :-)))
Už máme doma kočku, takže trošku denodenních povinností kolem někoho jiného než jsme my dva už máme… to je pro nás tak trochá přípravka pro to mimčo…
Došel k tomu tak nějak sám, asi v něm uzrálo rozhodnutí, že už si užil života dost a touží po tom, mít zázemí a rodinu. Vyloženě se těší, až bude jezdit s dětma po výletech…
Chceme letní mimčo, takže ještě čekáme se snažením…ale já to už nemůžu vydržet..
Jo, akorát nechtěl snažení hned po svatbě, aby to prý nevypadalo, že jsme se museli brát........ :-D Chlap se nezapře, že?

Jo každým dnem čekáme narození mimča u jedné příbuzné.....tak jsem zvědavá, jestli ho to motivuje, nebo odradí…
Hlavně účast tatínka u porodu…na jsme oba zvědavý!!!!
 Rena

 
Gabika  30.07.04 11:28

Ahoj Miška,

tak som sa rozhodla, že aj ja prispejem svojou troškou do mlyna, aj keď nie som snažilka a v náručí držím už mesačného Radečka…

Mám pocit, že na deti majú muži takmer vždy názor: deti chcem, ale ešte teraz nie, tak za rok, za dva… Pričom za rok, dva sa odpoveď ohľadne časového určenia vôbec nemení… :-(

Na môjho muža vtedy platila kombinácia presvedčovacích argumentov: 1. smutná nálada a očividná túžba po bábäteku, 2. to, že vlastne chceme dve až tri deti, takže sa do toho musíme pustiť čím skôr, aby sme to do mojich 35 rokov stihli, keďže chceme, aby bol medzi nimi približne 2-ročný rozdiel. A konečne, 3. keď teda hovoríš o rok - dva, tak to aby sme sa začali tak za pol roka snažiť, veď čo ak sa nám nebude dariť, aby sme mali nejakú časovú rezervu. (Ono neplodnosť začnú lekári liečiť snáď až po roku snaženia) Takže sme sa dohodli, že to v septembri (pol roka na to) začneme skúšať, a zadarilo sa! ;-)

Osobne mám pocit, že najviac zabral argument 2 a 3, nejaké moje nálady a hormóny veľmi do úvahy nebral. No, je to chlap, tak to asi chce chlapskú diskusiu a argumenty ;-)

Držím palce.

Gabika

 
Anonymní  30.07.04 11:45

Diky baby,

u nas sa to vyvija priblizne tak ako pisete /teda zarodky :-) ale aspon mam predstavu co moze cakat za zakrutou :-)

nejaky vazny rozhovor uz bol (aj ked tykalo sa to skor takej celkovej depresie zo zivota - byvame vo velikom prevelikom meste - parizi - a ja si vobec neviem predstavit tu zit cely zivot, nie to zalozit rodinu a este aj najst radost z toho vsetkeho…! :-( stres co som si nikdy nevedela predstavit, a to nie som ziadna dedincanka! - tak preto ten dvojrocny interval nez to vsetko vyriesime)

tak teraz uz len cakat kedy s tym pride ako ze „aha nad cim som rozmyslal“. treba ho nechat „dozriet“ aby bol presvedceny ze to vymyslel sam :-)

uuuf, esteze to su stranky pre baby - baby rozumne ako zariadit a nezneuzivat! :-)

tak vam prajem krasny piatok!

 
Anonymní  30.07.04 13:03

Ahoj Miška a ostatné baby s „věčně mladým mužem“, článek jsem si přečetla opravdu se zájmem, protože se mě určitě taky týká.
U nás je možná malinko rozdíl v tom, že přítel jednoznačně děti CHCE!! a to hned tři. O tom „mele“ neustále, jakou bude mít jednou velkou rodinu, jak je bude vést ke sportu atd. atd.
Jaksi mu ale nedochází, že žena, kterou si vybral jako matku těch dětí ( a to podle všech náznaků opravdu mám být já :--))) )je stejně stará jako je on mladý, tedy 28 a že už mám fakt na čase aspoň na to první.
U nás je tedy také již dva roky neměnný horizont „za rok, za dva“ a to se stále posunuje, uběhne rok a pořád je to za rok, za dva.

Co se týče nátlaku a přemlouvání, tak se snažím netlačit, ale on dobře ví, že jakmile vidím miminko, nedej bože je mi půjčeno na pochování, tak je se mnou konec a 14 dní neslyší o ničem jiném než jakej byl ten malej Kubíček, Honzíček, Anička, Davídek atd roztomilý a to by musel mít hodně zatemněno, aby neviděl, že biologické hodiny tikají.
Ale když o je ještě tak mladý, nic si neužil, ještě pojede do Nepálu :--)))) a vyleze na spoustu hor…
Děti a psi :-)) se na něj taky lepí jak vosa na med, přesně jak píšete, miminka, kerá dostane pochovat na něj hypnotizovaně zírají a zapomínají plakat…
Od začátku co jsme spolu prohlašoval, že se stanu jeho ženou a když se dva a něco roků nic nedělo, říkala jsem si bůhví jak to myslel. Pak se jednoho dne, naprosto bez varování, bez příprav a bez sebemenších náznaků objevil doma s kyticí a zásnubním prstýnkem a požádal mě o ruku. Děkovala jsem si, že jsem nevyvíjela žádný nátlak a počkala jsem si, ale fakt nevím dodnes, jak jim to v té hlavě šrotuje, co mohlo být tím impulsem a proč se rozhodl že zrovna v ten den , který nebyl ničím vyjímečný, žádné výročí atd vejde do zlatnictví a udělá to.
Za týden se stanu jeho ženou a pevně doufám a doslova se téměř modlím, že stejně tak v něm pomalu uzrává to rozhodnutí pochovat si jednou pro změnu ne půjčené, ale jeho vlastní miminko a tak pořád pokukuju po nočním stolku, kde leží to otravný platíčko HA a říkám si : jednou ho prostě vezme a vyhodí do koše a bude.

U nás tedy jako „přesvědčovací metoda“ naopak pomohlo jednak to, že se mu začali ženit kamarádi kam se podíval a taky to přežili a že jsme byli na návštěvách u kamarádů s miminkem,tam, když choval jejich půlročního chlapečka a ten se na něj tlemil od ucha k uchu, pronesl směrem ke mě: No, tak kdyby se to narodilo už rovnou takhle tak klidně hned"
Ale ono se to rovnou půlroční asi nenarodí,takže od té doby zase ticho po pěšině.

Holky, všem, kterých se to týká přeju brzký úspěch ve věci a jsem moc zvědavána další recepty.

Jo a u nás nejlepší z receptů zatím byl, když jsem se chystala změnit práci a když by to vypadalo, že nastoupím do ryze mužského kolektivu, tak to jsem denně slyšela výhrůžky že mi udělá takovýho pupíka, že tam dýl jak tři měsíce nebudu a šupky na mateřskou :-))

ahoj
Claudie
předsnažilka na „startovní čáře“ ..??

 
Dancul
Ukecaná baba ;) 1512 příspěvků 30.07.04 14:29

ahoj,

rady ti davat nebudem, ale len prispejem ako to bolo u nas.
som ovela mladsia ako ty (24) ale rovnako pred detmi mam tremu a nepamatam si ze by som nejake drzala v naruci. moj manzel ma 30 a aj on mi stale tvrdil ze este je mlady a ze si chce este uzivat,… duchom je naozaj mlady :o).
okrem toho som zacala trenovat, konecne sa mi zacalo darit a mala som plany na leto. na druhej strane mi moj gynekolog odporucil ze by som mala mat 1. dieta do 25. vsetko som to povedala manzelovi, ale co ja viem ci tomu porozumel :o). dohodli sme sa ze len vy:,–(im antokoncepciu a uvidi sa, on si myslel ze sa to podari na 1×, resp. obaval sa?? po 3mesiacoch co sa nic nezadarilo, zasla som za dr. (kvoli nepravidelnej ms) a predpisal mi lieky. nakoniec som otehotnelo po 8 mesiacoch snazenia.
manzel bol prekvapeny rovnako ako ja. a teraz na nic ine nemysli len ako kupi minimotorku pre svista.
zalezi na tom ako sa na to pozerate. zivot sa zmeni, ale nekonci aj ked vela ludi s tvojho okolia ti to moze dat najavo. vela budete musiet obetovat a zaroven o vela budete obohateny.
danka 30tt

Vložit nový komentář