Aktivní těhotenství

ivcii  Vydáno: 28.03.16

Rozhodla jsem se napsat si deníček o svém těhotenství, než spoustu věcí zapomenu. Nikoho nenutím to číst a vím, že je to hrozně dlouhé, ale pro mě jsou to vzpomínky, které bych nerada zapomněla.

Na to, že čekáme miminko, jsme přišli po dovolené v Maďarsku.

Já tehdy nadšená do sportu, jsem se rozhodla, že překonám sama sebe a celý týden na dovolené budu běhat a držet si postavu.

Každý den ráno jsem překonala svou lenost, vstala (i bez budíku!) kolem 6 ráno, oblékla legíny, tílko a mikinu a vyběhla se sluchátky v uších. Konec trasy jsem si vždy naplánovala k venkovnímu posilovacímu hřišti, kde ráno téměř nikdo nebyl. Běžců jsem po cestě také moc nepotkala, což mě těšilo, a já si užívala běhu.

Já, která jsem ještě na střední běh nesnášela, jsem se překonala a začala běhat.

Za začátek mojí lásky k běhu může naše fenka PRT, kterou jsme si s přítelem pořídili po půl roce společného života. Já chtěla akčního psa a podmínka pro to mít zrovna tohle plemeno bylo, že se jí budu věnovat, chodit s ní na agility a běhat. Už předtím jsem se několikrát snažila o pravidelný pohyb, ale nikdy mi to nevydrželo tak dlouho. Teď jsem věděla, že musím.

Každopádně zpátky k běhání o dovolené. Každý den jsem se překonala a běhalo se mi s takovou lehkostí, že jsem tomu ani nechtěla věřit. Doma mi dělalo problém uběhnout i dva kilometry a na dovolené jsem začala na třech kilometrech a za 3 dny už jsem běžela téměř dvakrát tolik!

Na dovolené měla ale přijít i MS, která se nějak zapomněla dostavit. Nějak jsem to ale neřešila a říkala jsem si, že je to asi tím prostředím a že doma to bude lepší.

Poslední den dovolené jsem se ale necítila zrovna nejlépe, přestalo mi chutnat maso a naopak bych snědla všechno sladké, co jsem viděla, což u mě nebylo až tak moc normální. Byla jsem i víc unavená a cestou domů jsem i několikrát usnula přes den v autě.

Takže mi to nedalo a hned druhý den po příjezdu jsem si udělala test a našla dvě jasné čárky (silnější už snad být ani nemohly). Tehdy mi prolétlo hlavou, že absolutně netuším, co budu dělat. Zpanikařila jsem a šla si pobrečet k příteli do postele.

Přítel tuhle novinku vzal kupodivu dost v klidu (rozhodně víc než já). Já probrečela téměř celý den, co jsme jezdili po návštěvách (hormony no).

Hned v pondělí jsem svištěla ke své doktorce na odběry krve, kde mi udělali i první ultrazvuk, potvrdili těhotenství i srdeční akci plodu a poslali mě domů.

Začátek těhotenství jsem vůbec nevěděla jak se cítit, nevěděla jsem, zda se mám těšit, nevěděla jsem, jestli můžu dál pokračovat ve sportu atd. Moc dobře jsem věděla, že dnes hodně těhotenství končí potratem v prvních třech měsících, takže jsem se na toho drobečka nechtěla příliš vázat, ale taky jsem nechtěla něco zanedbat.

Jako první jsem přestala chodit na svůj oblíbený fitbox. Sice to byl sport, kde jsem si pokaždé vybila vztek a vypustila všechny své emoce, ale nedalo se nic dělat. Běhat jsem ale nepřestala. Sice jsem neběhala nějak moc pravidelně, ale pořád nějaký pohyb jsem potřebovala. Pravidelně každou středu s fenkou na agility, kde jsem běhala až do sedmého měsíce. Občas jsem si zaběhla tři kilometry s fenkou na canicrossu, kterého jsem nechala v šestém měsíci. A každý den procházky.

Všechny kontroly v pořádku, máme několik fotek z ultrazvuků. Sice jsme hodně dlouho čekali, než jsme se dozvěděli, že ten drobeček ve mně je holčička, ale to nám nějak nevadilo.

Kromě toho, že jsem ze začátku měla hroznou chuť na česnekovou pomazánku, vůbec jsem nemohla pozřít maso a občas mi vadila nějaká vůně, tak jsem vůbec žádné problémy neměla. Za těch 9 měsíců jsem přibrala „jen“ osm kilo (všichni čekali, že přiberu o dost víc).

Na mateřskou jsem nastoupila až šest týdnů před předpokládaným porodem, ale abych se nenudila, tak jsem dvakrát v týdnu hlídala kamarádce ročního chlapečka.

Teď jsem pár dní před termínem porodu a začínají mě bolet kyčle. Pořád spím a už jen prakticky čekám na porod a na to, až budu mít naší malou holčičku u sebe.

Každý den si přeju, aby už se malá narodila. Nejenom, že se těším na malou, ale těším se i na to, jak hned jak to půjde, začnu zase sportovat. Těch pár týdnů, co sedím prakticky pořád doma a čekám, mě už nebaví. Sice za celý den nachodím cca 3-5 km, ale není to ono. Pořád mi sport chybí a vím, že mi ještě pár týdnů chybět bude. Ale těším se, až vytáhnu kočár, fenku (která už se teď dost nudí) a vyrazím někam na procházku. Nebo obuji kolečkové brusle a půjdu se projet s kočárkem.

Těch několik měsíců uteklo strašně rychle, dokonce jsem před pár dny prohlásila, že jsem si těhotenství moc neužila. Ale když teď po sobě tohle čtu, tak to musím přehodnotit. Těch několik měsíců jsem si užila a teď už nezbývá vážně nic jiného než se těšit na život s miminkem.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 2.8 bodů
 Váš příspěvek
 
lachtanice86
Kecalka 436 příspěvků 28.03.16 08:14

Děkuji za článek. Zrovna teď koukám na moje dvě čárky a i když už to tuším 14dni tak pořád nevím jak se mám cítit a hrozně chci běhat ale bojím se.

 
frozendarkness
Kecalka 328 příspěvků 1 inzerát 28.03.16 08:30

Úplně ti rozumím. Zítra mám termín a už nevím, co dělat abych konečně porodila, bojím se přenášení jako čert kříže. To spaní je utrpení, záda bolí, spodek jako kdyby mě do něj někdo nakopal. Už aby to bylo za námi :hug:

 
Uživatel je onlinereinkarnace
Závislačka 3793 příspěvků 6 inzerátů 28.03.16 12:46

Jo pokud zůstaneš u jednoho dítěte, tak můžeš s klidem dělat všechno prakticky bez omezení :-) horší je zapojit do tandemu druhé dítě, to se asi dělá při stejnách nárocích na „akčnost“ hůř…ale pokud budeš mít děti s větším odstupem, užiješ si i to mateřství stejně aktivně. Jde jen o to, jaké si to člověk udělá :dance: :palec:

 
Anonymní  28.03.16 15:39

Pekny denicek :) :).
Ja uz se nemuzu dockat az porodim sve druhe a budu moct vybehnout! Zrovna kdyz jsem se po prvnim porodu dostala do takove faze, ze by mi nedelal problem pulmaraton, prislo necekane druhe tehotenstvi. Rikala jsem si, ze budu delat presne stejne aktivity jako vy behem tehotenstvi (beh, canicross, dlouhe prochazky s prvnim potomkem a se psem). Priroda tomu ale chtela jinak a pri kazdem rychlejsim pohybu nebo delsi chuzi mi „doprava“ krece do bricha… Takze s pohybem je utrum, vrcholem me aktivity je, ze jdu s dcerou max. na plavani… Uz jen 4 mesice… Preju pohodovy porod pisatelce ;)

 
Nika079
Zasloužilá kecalka 527 příspěvků 8 inzerátů 28.03.16 15:46

Super sis to těhotenství užila a s miminkem v létě bude spousta možností se vyřádit:-) Ať to jde dle tvých představ!
@reinkarnace jak se to vezme, dokud ke člověk na rodičovské, tak zrovna na běhání je casu dost :-)

 
Lentila01
Stálice 53 příspěvků 28.03.16 18:15

Krásný článek. Také jsem se těšila, jak budu aktivní během těhotenství, ale některé věci opravdu člověk nenaplánuje. První mimi jsem potratila v 6. týdnu. Teď jsem těhotná znovu - běhala jsem, chodila 3× týdně na flowin… No, a pak jsem začala krvácet musela jsem ležet a to skutečně tak, že jsem směla jen na WC… Teď jsem v 9. týdnu a odpočítávám čas do skončení prvního trimestru, kdy bude největší riziko za mnou. Doufám, že k alespoň nějakému sportu se budu moct vrátit. Jak Vám rozumím, když píšete, jak Vám sport chybí :-).

 
vbu
Povídálka 17 příspěvků 28.03.16 21:06

Já běhala 7km ještě v 5 měsíci. Orbitrek a vycházky až do porodu. Jóga a plavaní do 9 měsíce. Těhotenské cvičení až do porodu. Bez něj by mi odešla záda. Pokud se žena cítí dobře jde dělat dost, ale chce to poslouchat tělo
:)

 
Benjaminová
Povídálka 32 příspěvků 28.03.16 22:02

Po dlouhé době pěkný deníček :palec:

Moc Ti fandím, jsem také běžkyně, která nevydrží sedět, hodně štěstí

 
MartinaIrena
Echt Kelišová 8378 příspěvků 28.03.16 22:52

Uzivej sportu, dokud to jde! Ja sportovala jak o zivot, ale jak vylezlo prvni dite z kocarku a ja byla k tomu tehotna, zacalo to jit do kopru a se dvema detma jsem toho uz sama fakt moc nenasportovala. Manzel v praci nebo na stavbe. Ted ve tretim tehotenstvi jsem zase pro zmenu tak silene unavena az vycerpana, ze neni sila.

 
MartinaIrena
Echt Kelišová 8378 příspěvků 28.03.16 23:00

Jinak pro ty, co rady behaji, muzu doporucit hiking. Na ten jsem chodila jeste tyden pred porodem. A pak mi jeste prislo super az do porodu plavani.To je super i pri bolavych kloubech a nadnasi i ten obri pupek, ktery uz jinak pri dalsich aktivitach celkem zavazi. :mrgreen:

Příspěvek upraven 28.03.16 v 23:01

 
ivcii
Zasloužilá kecalka 836 příspěvků 1 inzerát 29.03.16 08:37

Všem děkuji za komentáře k deníčku a přání bezproblémového porodu! Už je to všechno za námi a jsme doma z porodnice. Deníček jsem psala den před porodem, takže malá asi čekala, než ještě napíšu deníček o těhotenství. Teď už plánuji, že napíšu další. Ještě jednou díky moc!

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele

Inzeráty uživatele