Andělíček Ema aneb zdravotnictví u nás

Zanka  Vydáno: 06.04.08

Milé maminky,

chtěla bych se podělit o svůj velmi bolestný příběh, který nás zasáhl teprve před pár dny. Je několik důvodů, proč jsem se rozhodla o svém smutku s Vámi podělit, ale jedním z hlavních důvodů je , že bych chtěla poukázat na aroganci některých našich doktorů a pomoci tak dalším maminkám, které se nedejbože ocitnou ve stejné situaci.

Vše začalo tím, že jsem se rozhodli pořídit našemumalému Kubíkovi sourozence. A měli jsme štěstí, povedlo se a to hned napoprvé. Miminko v bříšku krásně rosto a co navíc, všechny testy i kontrolní UTZ byly naprosto v pořádku. Nebyl nejmenší důvod k obavám, akorát mi přišlo, že mám poněkud větší bříško, ale říká se přeci, že u druhého těhotenství roste rychleji…Pak ale přišla kontrola srdíčka, kterou u nás dělá dětská primářka paní doktorka Prejdová přímo v nemocnici. Po skoro hodinové UTZ mi sdělila, že se jí nedaří najít křížení velkých cév, nicméně, že vše ostatní je v pořádku aže by se se mnou domluvila ještě na jiný termín, abychom to raději prověřili. Domluvili jsme se na pondělí, to velikonoční a já odcházela celkem klidná, navíc šťastná neb nám miniko konečně ukázalo, že je to skutečně holčička, takže na mě nebudou doma v přesile.

Pondělní UTZ ale bohužel dopadl stejně, nic nebylo vidět a byla jsem vyslána do Brna ke kariologovi panu Jelínkovi. Nicméně ani zde po dvouhodinouvé snaze nebylo zřejmé, zda se kříží tak jak mají. Pan doktor byl moc ochotný a řekl nám, že ikdyby to nebylo v pořádku neměl by to být problém, s tím, že by se ale asi po porodu musela provést malá operace, ale důležité je, zda nejsou postiženy ještě nějaké další orgány, protože to tak občas bývá a poslal nás na genentiku do Brna k panu doktorku Vlašínovi a také nám domluvil kardiovyšetření v Motole.

Pan doktor Vlašín je prý výborný specialista a údajně i nejlepší na Moravě. Mé setkání s tímto člověkem se mi však vrylo do paměti úplně jinak. Naprosto suše mi oznámil asi po 3 minutovém UTZ, že to dítě vypadá divně a že se mu t vůbec nelíbí a že by ho dal pryč…Zůstala jsem tam stát jako opařená, byla jsem přece ve 22tt, mininko mě dávno kopalo a všechny dosavadní testy byly v pořádku, tak co se stalo??? Navíc jeho arogance a způsob jednání mě naprosto zdrtil. Vyrazila jsem z ordinace do čekárny, kde byl manžel, který zrovna krmil Kubíka. Nebyla jsem schopna jediného slova a vyběhla až na chodbu a plakala. Když jsem se trošku uklidnila, vrátila jsem se do čekárny a za vyděšených pohledů všech maminek čekatelek jsem manželovi sdělila, co mi byl řečeno. Pan doktor si nás zavolal ještě jednou a znvou zopakoval, co mě už jednou bylo řečeno, na dotaz co konkrétně se mu nelíbí a jak moc by mohlo být miminko postižené však nebyl schopen odpovědět… Navíc jeho výpady typu: „Podívejte se na sebe, jaké máte břicho“ mě fakt o jeho profesionalitě nepřesvědčovaly. Prostě jen opakoval, že se mu to nelíbí, a že bych měla jít na přerušení, nejlépe hned. Cesta domů byla příšerná, měla jsem pocit, že je konec světa. Doma jsem se ze všeho ale otřepala a řekla si, že to přece nemůžeme takhle rychle vzdát. Zavolala jsem kamarádce, Hance Dvořákové, která pracuje na novorozenecké JIP v Motole, ta nám zde zařídila další vyšeření u pana doktora Vlka.

Čekání na tyto vyšetření bylo nekonečné, ale dočkali jsme se. Z kardilologie, kde mě vyšetřoval pan doktor Tomek jsem odcházela s úsměvem, neb cévy byly v pořádku a ikdyž se mu na srdíčku něco nezdálo, říkal, že pokud se neporokáže nic dalšího, tak by to neměl být problém… Jenže další UTZ potvrdil naše nejhorší obavy, naše maličká měla tolik vývojových vad, které se bohužel prokázaly až v této době, jak se orgány vyvýjely, navíc ta spousta plodové vody taky nebyla v pořádku. Navíc jak nám bylo řečeno amniocentézou by se nic nezjistilo, jednalo se o nepříliš častý typ onemocnění. Pochopili jsme, že je konec.

Ještě z nádraží jsem volala svoji gynekoložce výsledky a domluvili jsme se na konzultaci u genetika. Pan doktor Všetička byl ochotný, vše mi vysvětlil a řekl, ať si vyberu, jestli chci jít do FN v Porubě nebo na Fifejdy. Nemám zkušenost ani s jednou z těchto nemocnicí a tak jsem dala na jeho doporučení a šla na Fifejdy, kde jsem se domluvili na ráno na příjem.

Jela jsem do Ostravy jak na popravu a celou dobu si opakovala, jestli jsme udělali skutečně maximum pro vyloučení, že by mohlo jít o omyl a naše maličká je v pořádku…

Ale myslela jsem si, že ty nejhorší zprávy už mám za sebou-OMYL. Během příjmového vyšetření doktor najednou vyskočil, nechal mě ve vyšetřovací gynekologické poloze a začal něco hledat. Následně vtrhnul k sestře, nechal otevřené dveře a něco tam řešil. Opavdu mi nebylo zrvona příjemné, že další 3 pacientky čekající na příjem koukají přímo na mé genitálie. Když se vrátil, tak se začal dožadovat zprávy z UTZ z Motola. Když jsem mu ji donesla, začal vykřikovat, že to dítě je příliš velké a jak si to jako představuju, že podle měření má více jak 500g tudíž žádný potrat nebude. Zůstala jsem na něj zírat naprosto konsternovaná. Jakých 500g sakra - o tomhle nám nikdo nic neřekl, věděli jsem jen o limitu 24tt a to jsme přece stihli. Jenže on pokračoval, že prostě nic nebude a že teda ještě počkáme na jeho kolegu doktora Zubíka, jenže ten měl přijít až na 12 a ono bylo 7.30. Snažila jsem se zjistit, zda neexistuje nějaké vyjímka a celou dobu jsem říkala, že naše malá je ale přece oteklá, protože je nemocná, takže měření neodpovídá. Byl neoblomý a pak mi řekl, že mám být vlastně ráda, že žiju v ČR, protože v takovém Polsku se potraty dělají jen do 12tt a navíc, že naše maličká je stejně tak nemocná, že brzo umře. To už jsem byla úplně na dně. Jak mi tohle může říct, jak může říct mamince, že se má sebrat a jít domů a čekat, než ji miniko v břiše umře???

Volala jsem mamce, která řekla ať tam na ni počkám a že se to přece musí vyřešit a že jede za mnou, manžel hlídal doma malého, tak jsem mu jen po telefonu vylíčila celou situaci.

Celé dopoledne jsem strávila na pokoji Fifejdské nemocnice a obvolávala všechny známé doktory. Moje gynekoložka, byla naprosto v šoku a říkala, jakož i doktoři z Motola, že váha nehraje do 24tt vůbec žádnou roli a že mi ten zákrok prostě musí udělat. Neudělali, pan doktor Zubík, který nás místo poledne vyšetřil až v jednu a to jen díky tomu, že jsme začali prudit, že nám řekli, že to bude ve 12. Celou dobu jen neuroticky rozhazoval rukama a v pozadí stál onen doktor z rána, jak jsem později zjistila sám primář gynekologie pan Spousta. Co se dělo dál?? Jela jsem domů, v té době jsem v sobě měla již nějaké antidepresiva, jinak bych se asi sesypala.

Moje gynekoložka paní doktorka Petrová se však zachovala naprosto úžasně, kontaktovala své známé ve FN v Porubě a zajistila, aby nás hned druhý den ráno přijali. Ráno zde na mě čekal pan doktor Michalec, který byl velmi profesionální a milý, vše mi vysvětlil. U vyšetření mi sdělil, že jsem se bez ohledu na situaci začala sama otevírat. Po celé administrativní peripetii jsem šla na sál, kde udělali amniocentézu a zavedli do dělohy látku na vyvolání kontrakcí a uspali naši maličkou. Mezi andělíčky odešla ve 23tt3d dne 4.4. v 9.34. Já měla před sebou ještě porod. Díky soukromé porodní asistentce Zuzce Sobčíkové, která se mnou strávila 24 hodin byl porod lépe snesitelný a když pominu další okolnosti, tak velmi příjemný. 5.4. v 7.15 bylo po všem. Nechali mě pohladit malou po tvářičce, byla moc krásná, ikdyž tady nebyla již s námi. Na památku mám obtisk její malé nožky…
Vím, že vše jednou přebolí, ale nikdy nezapomenu, na naši malou Emu, která tady s námi nemoha zůstat. Přeji ji krásný život mezi andělíčky a doufám, že na nás bude vzpomínat jen v dobrém. Těch 23 týdnů, co jsem si spolu prožili bylo přes všechny útrapy moc krásných.

Na závěr bych chtěla poděkovat sestřičkám a některým doktorům, kteří se o mě starali a taky své rodině a maminkám z této debaty, které mě držely nad vodou a pomáhali mi zvládnout celou tuto situaci. Zároveň bych chtěla upozornit na aroganci a neochotu, která panuje v našem zdravotnictví a čemu může být člověk vystaven i v takto těžkých životních situacích.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 5.0 bodů
 Váš příspěvek
 
Ajjaa
Závislačka 3492 příspěvků 06.04.08 10:34

Ahoj Zanko,
předně bych ti chtěla popřát moc sil. Vím jak hrozně to bolí. Prožila jsem si to stejné. Dokonce na Fifejdách. Na naše zdravotnictví mám taky svůj názor a ochotných a lidských doktrorů je bohužel opravdu málo. Já si na rozdíl od tebe na Fifejdy nemůžu stěžovat. Teda až na primáře toho taky nemusím a tehdy se ke mě zachoval podobně. Vůbec mě nepodržel. V tomto má opravdu velké nedostatky a chybí mu umění vcítit se do druhého. Jinak si tam nemůžu stěžovat na jedinou sestru. Narodily se tam obě moje děti. Tento článek, ale není o Fifejdách, ale o tvé holčičce. Je mi to upřímně líto. Vím o čem píšeš. Drž se.
 Andrea

 
monicka-S
Ukecaná baba ;) 1406 příspěvků 06.04.08 11:08

Milá Zanko je mi to opravdu moc líto - vím jak se cítíš. 4.4.04 se narodila moje dcerka u které lékaři během mého těhu bohužel nezjistili VV neslučitelné se životem a já čekala dlouhých 6 měsíců na její smrt:-(  Bohužel s postojem lékařů jsem taky nebyla moc spokojená a nám se dokonce stalo, že Kačenka byla dle nich „zdravé dítě“ tudíž musela jít do kojeneckého ústavu. Strašné to naše zdravotnictví:-( Nechci tu rozepisovat co a jak a proč, ale věř, že to časem přebolí i když ze srdíčka nikdy nevypudí - v každém případě máš Kubíka,který tipomůže všechno překonat a určitě se zase brzo zadaří miminko. Moc na tebe a tvojí rodinu myslím - drž se  

Monika

 
gabinka
Extra třída :D 10813 příspěvků 06.04.08 11:45

Zanko pláču tu s Tebou anemám slova… jsi hrozně hrozně silná já bych v tuhle chvíli jen seděla a nebyla schopná ničeho- moc na Tebe myslím - hlavně at už jsi zase zpátky doma u kluků at se můžeš k někomu schoulit.
Nejdřív jsem nechápala proč ten otisk ale asi ano- asi je dobré mít něco aspon maličko hmatatelného jako vzpomínku na maličkou.
Přeju moc a moc štěstí při dalším snažení - ale hlavně teď už žádné další hrůzy… sakra já nevím jak nejlíp napsat to co chci říct- ale asi víš.
Hodně sil Zuzko.

 
Kikija
Echt Kelišová 8412 příspěvků 06.04.08 13:22

Zanko,
je mi moc líto, co se vám stalo. Celou tu dobu jsme a budeme v duchu s váma. Opatrujte se a hodně sil pro překonání bolesti a hlavně hodně moc štěstí do nového snažení.
Přijďte se na nás s Kubíkem taky občas podívat. Místo tam budete mít vždycky

 
mumis
Závislačka 4460 příspěvků 06.04.08 13:27

Zuzko - nikdy jsem nebyla žádná spisovatelka a nikdy jsem neuměla říct přesně to, co cítím, což mě tedy dost mrzí, ale ty už mě přeci jen trošku znáš a víš, že to co se vám stalo, je mi strašně moc líto a na vaši Emu a vás jsem poslední dny často myslela. Chtěla bych ti toho napsat víc a povzbudit, ale nenacházím ta správná slova. Jsem spíš ten typ člověka, který místo slov volí objetí a poplakání si.
Moc vám přeji, co nejdřív zdravé miminko,  ať má Kubík koho učit chození, lezení, lumpárny a spoustu, spoustu věcí (ty víš proč tohle píšu).  Hlavně se všichni držte a teď už přijdou jen ty dobré časy. Uvidíš. Moc vám to přeji. 

Silva

 
Bibiana
Kelišová 6260 příspěvků 06.04.08 13:27

Zanko,
je mi moc líto co se stalo a nad arogancí některých doktorů mi zůstává rozum stát. Jsi velice silná, že jsi všechno tohle byla schopná zvládnout a nesesypala ses docela. Moc vám přeji, aby se vám brzy povedlo zdravé miminko.
Tak ráda bych ti napsala něco povzbudivého, ale prostě nemám slov. Přeju ti hodně síly. Kubík i manžel ti určitě pomohou překonat nejhorší chvíle.

 
zuz
Ukecaná baba ;) 2190 příspěvků 06.04.08 13:33

Zuzi, my dvě si to doufám jednou všechno řekneme  jindy a jinak. Tak alespoň tímto přejeme hodně sil do dalších dní a pokud budeš mít energii na nějaký boj ohledně zacházení ve Tvém případě, tak i energie a úspěchů. Dej se brzy do kupy, moc na Tebe všichni myslíme a Kubíčkovi posíláme pusinku.

 
Jitula
Kelišová 5677 příspěvků 06.04.08 13:47

Zuzko nějak nenachízím ty správné slova..... jsi hrozně statečná a silná holka, drž se, Kubík tě bude potřebovat. Přeji vám co nejdříve zdravé miminko, at jsi co nejdříve v pohodě. Kubíkovi pusíka

 
Zuzaa
Neúnavná pisatelka 17452 příspěvků 06.04.08 14:55

Zuzi,
hodne sily.
Je mi to strasne moc lito.
Jsi statecna.
 Zuzaa

 
Zuziky
Neúnavná pisatelka 16185 příspěvků 06.04.08 15:19

Zuzi,
jsi hrozne silna a statecna- obdivuju te…a je mi to strasne lito…
 Z.

 
stanuska
Echt Kelišová 8671 příspěvků 06.04.08 15:36

Zanko,
je mi to moc líto,přeju hodně sil.Nad arogancí a bezcitností některých lékařů,mi stále zůstává rozum stát!
 Stáňa

 
Zanka
Ukecaná baba ;) 1615 příspěvků 06.04.08 17:34

Děkuju všem za Vaše reakce a povzbuzení.
Je tady ještě něco co se do článku nedostalo a to poděkování několika dulám, psycholožce a porodní asistence, které mi daly spousty informací a pomohly mi se ve všem lépe zorientovat a připravit se na vše. Jmenovitě se jedná o Zuzanu Sobčíkovou - porodní asistentku, která se mnou strávila oněch 24 hodin během porodu - bohužel jak už to tak bývá, nikdo neví jak se k Vám v těchto chvílích chovat a je smutné, že se Vás bojí i personál nemocnice. Báře Janečkové-psycholožce za konzultaci po telefonu, a dulám  - Kláře Borůvkové, Janě Čurdové, Dagmar Hricové a moji mamči dule Haně Hubinkové, za cenné rady.  V neposlední řadě, taky mému manželovi, který  celou situaci také nemá jednoduchou a navíc musela převzít na svá bedra řízení celé domácnosti s 18ti měsíčním raubířem a bláznivým psem.
Všichni jste skvělí!!
p.s. málem bych zapoměla na svou sestru, to by mi nikdy neodpustila :-)  

 
Sabri7
Závislačka 3639 příspěvků 06.04.08 19:01

Zanko,
moc a moc na tebe myslime, at se rany v srdicku i diky takovemu personalu brzy zacely a at nosis pod srdickem brzo zdrave miminko, jsi statecna zenska, hodne stesti!!!
Sabri a deti

 
Amynka
Kelišová 6598 příspěvků 06.04.08 19:05

Zuzi, je mi to strašně líto, brečím tu nad tvým deníčkem a nevím, co ti napsat. Z celého srdce ti přeji, aby se vám brzy povedlo další, zdravé miminko. Přejeme ti se Sárinkou a Honzíkem hodně sil…
Linda, Sárinka, Jeník

 
DanaCe
Echt Kelišová 8201 příspěvků 06.04.08 20:22

Zuzi,
držím palce, ať překonáte toto těžké období. Vím o čem mluvím, prožila  jsem to taky. Akorát mě zaráží, že Dr. Vlašín se choval, tak, jak choval. Já mu (na jedné straně!) vděčím zato, že přišel na VV na kterou do té doby nikdo nepřišel. Ale jinak to chození od čerta k ďáblu znám taky. Týden trvalo, než jsme ještě oběhali všechny vyšetření a pak se to stalo. Bylo hrozné týden nosit miminko o kterém víš, že nebude.  

U nás všechno dobře dopadlo. Do roka se nám narodil chlapeček!
Moc držím palce ať má i Váš příběh druhou stránku plnou štěstí!
 Dana

 
evculinda
Extra třída :D 12968 příspěvků 06.04.08 20:46

Zuzi,
opět mi váš příběh vhrnul slzy do očí… Strašně ráda bych napsala to, co mám na srdrci, ale nemám ty správný slova… Jste stateční! Přeju hodně sil a štěstí do budoucna!!!
Kubíčkovi posíláme pusinku a vám pohlazení.

 
JitkaD
Ukecaná baba ;) 2288 příspěvků 06.04.08 22:02

Zuzko,
se slzami v očích, těžko hledám slova, která by vyjádřila to, co cítím a chtěla bych ti říct. Je mi líto, čím vším jsi ty i tví nejbližší museli projít. Jsi neuvěřitelně silná a to ti přeji, aby ti i nadále zůstalo a brzy jste překonali tohle smutné období. Držím palce, aby jste brzy drželi v náručí zdravé miminko.
 Jitka

 
Edithka.S
Povídálka 26 příspěvků 06.04.08 22:56

Zanko,
brečím s váma.. Je mi to moc líto.. Jste strašně statečná. Je hrozný co se stalo a ještě ten přístup doktorů.. To neni doktor - to je idiot .. Přeji vám hodně síly. Těžko vám asi někdo pomůže, člověk se musí sám z bolesti úplně vybrečet. A časem to třeba bude bolet míň.. Je to neštěstí… Držte se.

 
zu
Závislačka 4334 příspěvků 07.04.08 08:16

Zuzi,
jsi hrdinka!! Opravdu, jsi moc statečná a moc držím palce do budoucna!
Držte se všichni,
Zu a spol.

 
sonik
Zasloužilá kecalka 722 příspěvků 07.04.08 09:45

Zuzko, brečím tu nad tvým deníčkem a nemám slov.
Je mi opravdu líto čím jsi musela projít a pevně věřím, že se všechny rány brzo zahojí i když asi nikdy nezapomeneš… Přeji Ti hodně sil!
 Soňa

 
zulda
Nováček 1 příspěvek 08.04.08 23:13

zdravim vsechny,mela jsem to stesti,ze jsem mohla zuzku u porodu doprovazet.byla uzasne statecna,sikov­na,trpeliva.
pekny vecer vsem.zuzka

 
bambino
Stálice 61 příspěvků 09.04.08 19:48

Zuzi, je mi moc moc líto, co se stalo......Já sama pracuji ve zdravotnictví a potom, co jsem si tu přečetla, je mi za ty zdravotníky stydno. Sama jsem se s takovým přístupem nesetkala. Ani ze stran pacienta a ani ze stran zdravotníka. Kam se poděla empatie, pochopení a respekt druhého ?????!!!! Zvláštˇ  v takové situaci, kdy matka ztrácí své nenarozené miminko. Je to známka neprofesionality  a od takových lékařů rychle pryč.
Hlavně atˇ jsi brzy v pořádku ......

 
Ifca1
Echt Kelišová 8550 příspěvků 10.04.08 08:08

Zanko,
já prožila vloni něco podobného, jen se všechno odehrálo mnohem rychleji, ve dvacátem týdnu jsem potratila dvojčátka, jediná známá příčiná bylo nadměrné množství plodové vody. Teď jsem těhotná znovu, 27tt, a od 20 týdne opět žiju ve strachu, protože se zjistilo znovu velké množství vody,VV snad žádné, ale mám obavy¨, aby se něco nevyvrbilo ještě později. Zatím se léčím na těhu cuktorvku, jsem na inzulínu a čekám na každý další ultrazvuk, jestli se voda upravuje a co se tam zase ukáže, počítám každý den a nabyté gramy, který má moje malá k v bříšku k dobru, a které by jí snad pomohly přežít předčasný porod.
S neschopností doktorů vcítit se do pacienta jsem si taky užila svoje, prostě nedokázali pochopit, jak na mě po předchozím těhotenství sdělení takové diagnozy může působit, mlžení a nejasné informace, slova typu „nebrečte mi tady, nejste malá holka, já to nemám rád“ apod.mi opravdu na náladě nepřidaly:-(  Jediné zlaté sestřičky na oddělení rïzikového těhotenství mě chápaly, všechno vysvětlily a dodaly aspoń trochu naděje. Spolubydlící z pokoje zase vystrašili tím, že ve 33tt našly na utz „něco“ na mozku, následující den jí to tři další doktoři potvrdili, ale s tím, že neví, co by to mohlo znamenat a jak moc by to mohlo vadit, po týdnu stresů, kdy už se začínala smiřovat s tím, že bude všecho špatně, jí poslali na genetiku do prahy, kde se nenašlo vůbec nic, ani se nepotvrdil zpožděný vývoj miminka, ale i za ten týden zbytečného starchování by si zasloužili přinejmenším pár facek. 
Přeju ti moc a moc síly ke zvládnutí toho smutku, já mám naštěstí doma taky jednoho Kubíka, kterej mě ani na chvilku nenechal se v tom utápět a jen díky němu jsem se nesesypala a všechno ustála.  

ifča

 
Dasav
Nováček 3 příspěvky 10.04.08 23:38

Milá Zanko, úplně rozumím tomu, jak se cítíš. V podstatě můj příběh je velmi podobný tomu Tvému. 3.1. 2002 jsem přišla o své 1.miminko, chlapečka Tomáška ve 22.tt. Na ultrazvuku již ale nebyla akce srdeční, ale byla to rána z čistého nebe. Z pitevní zprávy bylo zřejmé, že vady byly neslučitelné se životem. A 28.2.2008 jsme na základě vyšetření srdíčka FECHO a genetického ultrazvuku podstoupili tuhle bolestnou ztrátu podruhé, děvčátko Anička byla téměř stejně postižena, žila, ale v děloze již nebyla plodová voda, měla vadu srdce a nefunkční ledviny a spoustu cyst…, takže jsme také neměli na vybranou a podstoupili tohle vše podruhé. Jsi statečná a obdivuji Tě, že jsi malou Emičku dokázala pohladit po tvářičce, já nenašla ani sílu se na malou podívat. Po 20 hodinách kapaček oxytocinu a totální psychické vyčerpanosti jsem to prostě nezvládla, manžel tam byl v konečné fázi se mnou a na malou se podíval, tak mám ten její obrázek alespoň zprostředkovaně, ale líto mi to je. Je to již 6 týdnů a já nemám dne, kdy bych na ni nemyslela, vím, že to přebolí, ale v srdci budou mít místo u nás, stejně jako u vás,navždy. Přeji Ti hodně sil a pokud půjdete do dalšího těhotenství, jakože věřím, že ano, tak brzy zdravé děťátko.

 
Gabule
Závislačka 3236 příspěvků 11.04.08 10:30

Příběh je to strašně smutný a bolí mně z něj u srdce :-(
Jen se teda musím zastat dr.Zubíka,ke kterému taky chodím že vůbec není arogantní ani neprofesionální,je velmi pečlivý…
Přeji ať se rány brzo vyléčí,chce to čas a moc držíme palce aby to příště bylo v pořádku.
 Gabka

 
Zanka
Ukecaná baba ;) 1615 příspěvků 11.04.08 14:27

AHoj, tohle já ale o něm netvrdila, já jen psala, že rozhazoval rukama, možná se choval jako blázen proto, že mu stál primář za zády…Ale faktem je, že nás odmítl i on, na jednu stranu ho chápu, přece nepůjde proti svému šéfovi, na druhou stranu - spletli se a odmítali uznat svoji chybu, což taky svým způsobem chápu - ješitný chlap těžko uzná, že se spletl a že by ho měl poučovat laik…Oooo jak ponižující…

 
sandrik
Neúnavná pisatelka 19202 příspěvků 11.04.08 14:45

Milá Zanko,
nenacházím slov, mám v očích slzy a v srdci bolest, že jste si tímhle museli projít a že jste potkali lidi, ktěří vám to příliš neusnadnili. Tak držím palce, ať co nejdřív tu od tebe čteme veselejší zprávy.  

Sandra

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček