andělíčkov-andělíček Venda

anlea  Vydáno: 09.07.07

I já bych chtěla napsat o našem malém andělíčkovi, na kterého pořád stále myslíme a moc nám tady chybí.

Vdávala jsem se velmi mladá, porodila jsem zdravou krásnou holčičku, ale náš vztah nefungoval. Rozvedli jsme se a já potkala toho nejbáječnějšího mužskýho.
Už asi po půl roce našeho vztahu jsme se rozhodli že Alence pořídíme sourozence. Otěhotněla jsem celkem rychle, vše bylo v pořádku, ale na ultrazvuku v 6 týdnu nám pan doktor oznámil, že se mimnko přestalo vyvíjet a já musím na potrat.
Bylo to těžké, ale říkali jsme si, že to zkusíme znovu. Jenže i další 2 těhotenství dopadla úplně stejně.
Když už jsme ani nedoufali, chtěli jsme to vzdát, znovu se mi podařilo otěhotnět. Byl to nepopsatelný pocit radosti, který se mísil s pocitem strachu, jestli se to nebude opakovat znovu. Pravidelně jsem docházela do těhotenské poradny, podstoupila jsem genetické vyšetření, dojížděla jsem do genetu na podrobné ultrazvuky a vše bylo v naprostém pořádku. Miminko rostlo tak jak mělo a my se těšili na ten malý uzlíček radosti.
Když už se blížilo první datum porodu, začala jsem se víc pozorovat, dokonce manžel, když jsem šla v noci na záchod, se budil jestli už pojedem. Vždy jsem ho uklidnila, že ještě né ať ještě klidně spí.
Když už se přehoupl i datum druhého termínu tak jsem si myslela, že už snad nikdy neporodím. Břicho jsem měla jak balón a k porodu to ještě nevypadalo.
20. prosince jsem šla do poslední poradny s tím, že druhý den nastoupím do nemocnice na vyvolání porodu.
Chtěla jsem si ještě doma vše připravit na vánoce, balili jsme ještě poslední dárky, když v tom mi začala odtékat plodová voda. Houkla jsem na manžela, že už je to tady že už pojedeme. Popadli jsme tašku a vyrazili do porodnice. To bylo asi 23:15…

Po příjezdu do porodnice už jsem měla pravidelné kotrakce po 3 minutách. Sestřička s námi sepsala vše potřebné a pak už jsem prodýchávala a prodýchávala.
Manžel chtěl k porodu, tak mu přinesli takový ten zelený slušivý obleček a celou dobu byl u mě, držel mě za ruku a pořád mi opakoval jak moc jsem statečná, jak je na mě pyšný.
Porodní asistetka mě chodila kontrolovat, jestli už jsem dostatečně otevřená, jestli už je vše nachystané k porodu, ale ono to nějak nechtělo postupovat. Když už jsem měla tak obrovské bolesti a prosila jsem, že už to nezvládnu, tak k sestra zavolala pana doktora, který konstatoval, že nález je už hodinu pořád stejný a že se musí udělat císařský řez.
Mně to bylo v tu chvíly úplně jedno, chtěla jsem to mít za sebou a moc jsem se těšila na naše miminko. Během chvilky jsem se ocitla na operačním sále, kolem mě spousta pobíhajících doktorů, pak už jen vím jak se mi zatočila hlava a já usnula.
Manžela nechali stát na chodbě, prý tak 10-15 minut a je to… Ale když už ho tam nechali stát hodinu a nikdo mu nic neřekl, tak už musel propadat panice. Po dlouhém čekání za ním dorazil pan doktor a oznámil mu: Bohužel mám pro Vás špatnou zprávu, manželku jsme Vám zachránili, ale malý při porodu zemřel
Mě pak odvezly na pokoj a když jsem se začala probouzet a všech jsem se ptala kde je malý, jestli je v pořádku, tak mi nikdo neodpovídal, prý mám počkat až za mnou přijde pan doktor. Vedle postele ale byla připravená postýlka tak jsem si myslela že ho ještě třeba vyšetřují a pak mi ho přinesou. Nepřinesli, dočkala jsem se jen manžela, který mi oznámil tu nejhorší věc: Malý Venda 21.12,v 5:10 zemřel.

Ležela jsem tam mezi maminkami, které měly děti u sebe, všude byl slyšet dětský pláč a já si říkala že je to třeba legrace, že mi ho určitě ještě přinesou.
Dávali mi injekce s morfiem, tak mi to pořád ještě nějak nedocházelo, co se to vlastně stalo. Odpolede už mě převezli na pokoj, kde jsem byla sama jen s manželem, který byl pořád u mě a opakoval my že to zvládneme, že musíme žít dál kvůli malé Alence.

Pořád jsem si říkala proč, proč se to stalo, měla jsem pocit že jsem selhala, že jsem něco udělala špatně.
24.prosince si mě manžel přivezl domů. Bylo těžké vidět všude ty dětské věcičky, pod stromečkem dárky pro miminko........
Asi po měsíci už byly známy výsledky pitvy, prý se mi předčasně odloučila placenta a měla jsem obrovské štěstí že jsem to přežila.
Dlouho po tom jsem musela brát antidepresíva, nebyla jsem schopná vůbec ničeho, pořád jsem na toho drobečka myslela, nebyla jsem schopná podívat se venku na kočárek, přistihovala jsem se, že závidím ostatním maminkám jejich miminka.

Odletěli jsme na dovolenou. Když jsme byli tam nahoře v oblacích, tak jsem měla takový dobrý pocit, že jsem blízko malýmu.
Pořád na něj myslíme, říkám si jak by asi vypadal a co všechno by už uměl.
Je to náš malý andělíček kterého máme v nebíčku a teď nám bude tam zhora dávat pozor na naše miminko, které mám už 6 týdnů u sebe v bříšku :))

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.4 bodů
 Váš příspěvek
 
Diblik
Kecalka 468 příspěvků 09.07.07 16:32

Rada bych ovlivnila, aby se takove veci nedely, ale ony se deji, at se mi (nam) to libi nebo ne! Ted uz jste s mimkem jiste na spravne ceste a hlavne mate velkeho a spolehliveho pomocnika tam nahore - Vendu, ktery bude svemu sourozenci andelickem straznickem!!Drzim palce, at vam to vyjde a at se za 8.mesicu muzete radovat z miminka a Alenka ze sourozence. Ten vytouzeny radostny okamzik  jiste prijde a moc vam jej preju!!! Drzim pesticky!!

Diblik

 
žižalička
Echt Kelišová 9374 příspěvků 09.07.07 16:45

Je to moc smutny pribeh, samozrejme ze jsem i ja ronila,nad tak strasnym osudem,musela jsis prozit velmi tezke chvile, a moc te obdivuji ze jsi to zvladla,urcite za pomoci leku,ale jsi moc a moc statecna.
Drzim vam vsem palce hlavne tobe a tvemu hrasku co se zavrtava u tebe v brisku,aby se co nejlepe zavrtal a byly jste oba moc a moc zdravi a stastni cela rodina.Je mi to lito,ze  jsi prosla tim cim jsi bohuzel musela projit a jen ty a tvuj manzel vi, jak moc vas to bolelo a boli a nikdo vas nepochopi.  

Budu vam drzet jeste jednou palce, a budeme radi,kdyz se nam za cas  ozves jak jsi na tom.Moc moc stesticka :o)
Je mi lito,vsech holcin,ktere museji projit necim takovym.  

Pa Markyna

 
kackakocka
Závislačka 3036 příspěvků 09.07.07 18:05

jsi moc statečná!!!je mi líto čím sis musela projít,ale určitě to teď vyjde a bude všechno v pořádku!!!moc ti držím palce!!!
kačenka

 
Ifca1
Echt Kelišová 8558 příspěvků 09.07.07 20:39

Ahoj,  

je mi moc líto, co se ti stalo, bohužel ale vím, jak ses cítila a cítíš. Tedy skoro, teď jsou to skoro už dva měsíce co jsem ve dvacatém týdnu přišla o dvojčátka, ale donosit miminko až do konce a pak se toho štěstíčka nedočkat je mnohem horší. U mě se těch komplikací sešlo hned několik, od včasného nerozpoznání, že mimča jsou vlastně dvě, přes těhotenskou cukrovku, zmožení plodový vody a možná i nějaký vývojový vady.
Je hrozně těžký se s tím smířit a přesměrovat myšlenky na jinou kolej, když člověk tak dlouho myslel na to, jak budou vypadat příští měsíce  s miminkem. Mě zachránil můj dvouletej synek, kterej mi nedovolil jen sedět a brečet a myslet na to, co se stalo. Mám už jedno úžasný dítě a za čas se určitě, stejně jako tobě, podaří i to další mimčo.
Držím palce, ať už všechno dopadne jen dobře, vždy´t statistický čísla snad ani nedovolujou aby se něco pdobnýho stalo jednomu člověku víckrát, aspoň já se tím utěšuju a na další těhotenství se moc těším, i když to bude asi s velkým strachem a nejistotou.  

Ifča   

 
Peciaa
Povídálka 48 příspěvků 09.07.07 22:50

Ahojky, po precteni Tvojeho clanku nestiham utirat slzicky!
Je to opravdu smutne a zivot je nekdy krutej, ale myslim si, ze se vam to urcite podari a toho vytouzeneho miminka se dockate, urcite toho prcka donosis a andelicek straznicek bude nad nim bdit jak ve dne tak v noci.
Hodne stesti preje Peciaa a Anicka 10m.

 
Majčus
Kecalka 356 příspěvků 09.07.07 23:23

Hoodně štěstí a za 8 měsíců, krásné, zdravé miminko

 
lamvinek
Zasloužilá kecalka 728 příspěvků 10.07.07 07:49

Je mi to moc líto a přeju ti, aby jste brzy chovali v náručí vaše miminko a padaly jen slzy štěstí.
 Barča

 
manzelka
Povídálka 31 příspěvků 10.07.07 08:13

Ahojky!
Je to moc smutný příběh ale věřím že ted už vše bude o.k.Jseš moc statečná ženská a přeju Ti jen  vše dobré a zdravé miminko,co vím už jen přát že?Zdraví Michaela

 
misa44
Kecalka 312 příspěvků 10.07.07 10:23

Anleo, je mi moc líto toho, co se ti stalo, s něčím takovým je strašně težké se vyrovnat. Ale držím moc a moc palečky, aby to všechno vyšlo a bylo všechno v pořádku a narodilo se ti krásné miminko. Jste i s manželem neuvěřitelně stateční a odvážnému štěstí přeje!! Určitě se to už podaří. Míša

 
sandra
Kecalka 131 příspěvků 15.07.07 22:03

Milé maminky,
všechny jsme maminky, některé máme děti u sebe, jiné v nebi. Proto to oslovení.  

Přečetla jsem všechny smutné deníčky o andělíčcích, poplakala si a uvědomila, jaké obrovské štěstí mám, že mám dvě zdravé děti.  

Ale vám ostatním, které potkal tak strašný osud, chci napsat:
Mám švagrovou, první dítě zdravý klučina, druhá holčička zemřela při porodu, uškrtila se na pupečníku. Stále si pamatuji její nepřítomný výraz, když přijela z porodnice. Bez miminka. Stále na práškách, obviňovala sebe, doktory, strašně zhubla, bylo mi jí tak líto, ale nikdo jí nedokázal pomoct, musela si tím projít sama s manželem, sice se snažili hned o další miminko, ale jak na potvoru to víc než rok nešlo. Pak otěhotněla a porodila zdravou holčičku, o strachu z porodu ani nepíšu, byl panický. V současné době se dost stýkáme, švagrová je šťastná matka dvou zdravých dětí, užívá si svou rodinku naplno, kdybyste se s ní nyní setkali, ani by vás nenapadlo, že prožila takové peklo. Proto když čtu vaše smutné osudy, vždy mě napadne: Bože taková hrůza, jak to může někdo vůbec přežít? Pak si vždycky spomenu na švagrovou, ona si to peklo prostě protrpěla, trvalo přesně 2 roky a teprve až když držela v náručí živou a zdravou holčičku, začala zase žít témeř normální šťastný život. Píšu téměř, protože vzpomínky občas zabolí, ale při dvou rarášcích to jde líp a  veřte mi, že i na vás čeká štěstí, dříve nabo později.  

Přeji všem maminkám andílku, aby co nejdříve drželi v náručí zdravé miminko a byly zase šťastné.
Sandra a čertíci      

 
kissi
Ukecaná baba ;) 2322 příspěvků 24.05.10 01:36

ahojky je mi to moc lito..Ale ses statecna a to je dobre.Drzim palec at to dopadne,a to dopadne to mi ver.Budu se modlit za tebe i za detatko tak,jako jsem se modlila za vsechny me blizke

 
gastra
Nováček 5 příspěvků 14.03.12 22:59

Je mi z taových příběhů ouvej a drásá mi to slzy do očí.Přeju aby vše dopadlo tak jak má..Držíme moc palečky :srdce:

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele