Andílku, strašně nás to bolí

Veverulinka  Vydáno: 06.06.11

Pracovala jsem rok jako au-pair v USA. Poznala jsem tam moc milých lidí, na které už nikdy nezapomenu. A taky Erika. Vzájemně jsme si změnili životy. A osud nám změnil ten společný.

V Americe jsem poznala plno přátel, které bych tady neměla ani kdybych si to přála. Jedním z nich byl právě Erik. No, pracovala jsem u rodiny Brownových jako chůva jejich 4 dětí (4/2010 jim bylo 12, 7, 5 a 1). Byl to celkem nával, ale byly to strašně hodné dětičky, milovala jsem je jako vlastní. Než jsem věděla, co kde je, párkrát jsem se tam ztratila a právě Erik mi dělal dokonalého průvodce. Časem se z nás stali blízcí přátelé, když on musel kvůli práci do Kanady… No tenkrát jsme se spolu pomilovali. Já prášky nebrala, na co, když chlapa jsem neměla a přijela jsem pracovat :) Kdžy jsem čekala MS, nic nepřišlo a já znervózněla. Udělala jsem si TT a byly tam //. Nevěděla jsem, co dělat a tak jsem se svěřila paní Brownové. Se vším mi parádně pomohla, nebýt jí, nevím, jak bych to tam zvládla :) Termín narození prcka byl na jaře 2010. Na Vánoce jsem letěla k rodičům, i když to nebylo zrovna nejlepší s bříškem, ale já si věřila :)

Celé těhotenství bylo bez problémů, bez komplikcí, pohodové, v klidu jsem se mohla starat o děti a přitom jsem se strašně těšila na to svoje. V ČR jsem ale bohužel onemocněla a musela jsem brát slabé léky. Když jsem se vrátila do Ameriky, byla jsem už zdravá, ale najednou z ničeho nic jsem dostala zánět močového měchýře. To už ale bohužel bylo moc a malá musela akutně ven, protože ji můj záňět ohrožoval. Ležela jsem v nemocnici na kapačkách a přijel za mnou „můj“ Erik a ptal se, co se stalo, co je s naším miminkem. Byla jsem překvapená, že řekl naše miminko.

Naše holčička, jmenovala se Emily Madison (Emily jsem si přála já a Madison bylo po Erikově mamince, to si přál on) se narodila ve 30. TT 8. 2. 2010, měřila 43 cm a vážila 1,5 kg. Když jsem ji viděla v inkubátoru, jak tam bezbocně leží to malinké stvoření, cítila jsem se jako špatná žena, jako špatná matka. Kdybych brala prášky, nebo kdybych aspoň necestovala… nemusel to odnést ten malinký Boží zázrak. Na druhou stranu mě drželo to, že mi byl Erik celou dobu po boku (kolikrát jsem si říkala, jak je možné, že kluk, co mě znal sotva 3/4 se na mě nevykašlal, zůstal se mnou a vzal k sobě svoje dítě. Byl pyšný tatínek, ale bylo na něm vidět, jak moc ho bolí to, co se stalo. Ale mě podporoval jak jen to šlo. Moje velké DÍK! Jeho maminka nám zařídila pokojíček pro malou, za což jsem jí byla také vděčná, protože nevím, jak bych to sama zvládla. Emily rostla jako z vody a brzy mohla jet s námi domů. Byli jsme hrdí rodiče a moc šťastní, že máme miminko i když neplánovaně, ale za to milované celým srdcem! Užívali jsme si rodičovství úplně na maximum, procházky s kočárkem, výlety, návštěvy, společné koupání, plno radostí a krásných vzpomínek. Paní Brownové jsem se snažila pomáhat, ale ona také znovu otěhotněla s nechodila do práce, takže mě už tolik nepotřebovala.

Jednou večer, kdžy jsem Emily krmila se začala strašně dávit, ale myslela jsem si, že ji jen zaskočilo mléko, poplácala jsem ji po zádičkách a když se uklidnila, dala jsem ji spinkat. Ráno jsem se vzbudila a uvědomila si, že jsem malou v noci nekrmila a rychle jsem vběhla do jejího pokojíčku a viděla ji, jak leží v postýlce. Fialová. Začala jsem strašně křičet, vzala jsem ji a tlouka do zad. Začala trochu dýchat. Ani nevím jak se to pak stalo, ale pamatuji si až to, jak jedeme v sanitce, Emily je napojená na nějaký přístroj, Erik mě drží za ruku, pláče a bezmocně se dívá na to, jak nám dcerka umírá. V té chvíli jsme to ještě nevěděli. V nemocnici nám řekli, že má nějaký nález na plicích a na srdíčku, nějakou vrozenou vadu, která ale nešla v těhotenských testech určit. Byl to pro mě strašný šok, vůbec jsem nevěděla, co dělat. Měla šanci na přežití, ale nebylo vyloučeno, že ji jednou selže srdíčko. V nemocnici ležela na dýchacím přístroji a měla v sobě snad tisíc hadiček a trubiček. Chtěla jsem jít a všechny je vytrhnout a vzít si ji k sobě a zachránit jí. Byla jsem tak bezmocná. Seděla jsem i s Erikem u ní, když v tom se ozval dlouhý stálý tón… Přišlo strašně moc doktorů, skoro půl hodiny se pokoušeli ale nic. Bohužel. Nešlo jí už pomoci. Vybavila jsem si ten večer, když se mi dusila v náruči. Kdybych to věděla, že je nemocná, mohla jsem jí možná pomoct.

Emily Madison Davis(ová)
*8. 2. 2010 13.30 hodin, zemřela 9. 5. 2010 0.20 hodin
dožila se pouhých 3 měsíců, ale pro nás, pro rodiče to je neskutečně dlouho. 3 měsíce, které nám už napořád vryly dýkou krvavý šrám do srdce, který už nikdy nezmizí. Možná se vezmeme a možná budeme mít plno dětí, ale v čele bude navždy stát Andílek Emily Madison.

Our beloved angel Emily Madison. We love you very much and I will love you forever. We hope that we were here you look down and hold his hand over us protection. I, your mother hope you all forgive me. We love you! Mom and Dad

** Omlouvám se za délku, za chyby i za nesrozumitelnosti. Maminky andílků, jistě víte, jak se cítím a že není snadné o tom vyprávět, tak snad moje chyby omluvíte.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.7 bodů
 Váš příspěvek
 
careynka
Neúnavná pisatelka 19493 příspěvků 06.06.11 06:51

Je mi moc lito co se stalo, ale asi to tak melo byt a mala Emily na vas bude dohlizet. Vi ze ji milujete a milovat budete. Je to tezky, neda se toho moc napsat, kdyz to clovek nezazije. ALe preju uz jen radost a stesti :hug:

 
Karinkaaa
Ukecaná baba ;) 1475 příspěvků 06.06.11 07:21

Je mi to opravdu do srdce líto. :cry:

 
Simoncicak
Zasloužilá kecalka 584 příspěvků 06.06.11 08:43

hrozně smutný… :cry: :cry: :cry:

 
zulok
Echt Kelišová 9217 příspěvků 06.06.11 08:47

MOc vam drzim palce, nech sa mozete jedneho dna usmievat EMily bude stale pri vas vo vasich srdieckach :hug:

 
Lenka1978
Povídálka 25 příspěvků 06.06.11 09:57

Je mi moc líto co vás potkalo.

 
fazolka11
Stálice 58 příspěvků 06.06.11 09:59

Presne ani nevim co napsat,ale vim ze je mi to hrozne lito!!!Pri cteni jsem se neubranila slzam.Vam preji v zivote uz jen a jen same stesti!!!Emily je stale s vami!!!Oprvdu je mi to moc lito!!! :hug: :cry:

 
Alyss
Extra třída :D 10420 příspěvků 06.06.11 11:28

:cry: :cry: :cry: U těhle deníčku vždycky nevím,co napsat :cry: :cry:
Moc mě mrzí,co se vám stalo ..Přeju vám v životě už jen samou radost a štěstí!!!

 
Staninka30
Extra třída :D 10052 příspěvků 06.06.11 13:28

Je to velice smutnej příběh :oops: .
A vím že vám srdíčko moc bolí a že to tak hned nebude aby bylo zdravé.
Moc vám přeji aby už nic takového vás nepotkalo jen štěstí :lol: moc to potřebujete.

 
Milounek
Stálice 90 příspěvků 06.06.11 17:08

Verunko, strašně smutný příběh, je strašně nespravedlivý, že se tohle stává mladým a hlavně dobrým rodičům. Je na světě plno rodičů, co své děti nenávidí, týrají je a ti, kteří by milovali děti nemají :(. Snad budete brzy šťastní i vy!

 
Veru-nka
Zasloužilá kecalka 792 příspěvků 06.06.11 17:33

Je to strašně moooc nespravedlivé :-( Když vidím „hyeny“ co mají zdravá miminka a dokážou ublížit a Vás, maminky andílků je mi vždy do breku! Tobě i Erikovi přeji z celého srdíčka hodně síly, štěstí a zdraví…Emily na Vás kouká a hlídá Váš stín na každém kroku :srdce:

 
betty-rose
Nováček 3 příspěvky 06.06.11 22:13

Je mi moc moc líto, co vás potkalo..Neřeknu nic nového, než co už zaznělo, tak proč to opakovat..Noste si Emily ve svém srdci, nikdy na ni nezapomeňte (věřím, že jinak to ani nedokážete.. :cry: )..Myslím na vás.. :hug:

 
luciblank1
Ukecaná baba ;) 1005 příspěvků 06.06.11 22:16

je mi moc líto co vás potkalo a věřím že Emilly na vás shlíží a bude jednou opatrovat vaše další děti držím palečky !!!!

 
Mondík
Závislačka 4497 příspěvků 06.06.11 22:48

:cry: Verunko, hlavne si nic nevycitej, clovek v zivote bohuzel neovlivni hodne veci, mrzi me to a preji ti kupu dalsich prcku, kteri budou v poradku :hug:.

 
pannacotta
Generální žvanilka 24984 příspěvků 07.06.11 20:05

hrozne moc me mrzi co vas postihlo :cry: :cry: preju hodne sil :hug: :hug:
an nevim co napsat :cry: :cry: snad jen ze Emili navas bude davat pozor

 
piskle2
Ukecaná baba ;) 1570 příspěvků 08.06.11 09:03

Veverulinko, je mi to strašně moc líto. Bohužel tohle se nemá stávat. Emily věděla, jak bezvadné rodiče má, ač jí bylo tak málo. Nyní je andílkem, co na vás dohlíží. Pokud by jsi chtěla, přijď k nám do diskuze Prázdná náruč, diskuze maminek andílků. :hug:

 
Culie
Závislačka 4402 příspěvků 08.06.11 09:59

je mi to moc líto,vím jak to bolí..ikdyž to co jste zažili vy je mnohem horší…držte se a mnoho štěstí ve vašem dalším životě,doufám že společném

 
LucieŘ
Závislačka 3673 příspěvků 11.06.11 08:30

Šílený…Po tváři mi tečou slzy proudem.
Budte silny!!Emily je tady s Vami.Drtim palecky.

 
Monny
Hvězda diskuse 36574 příspěvků 14.06.11 18:55

Slzy mi tečou po tvářích.. moc krásný deníček… :potlesk:

A věřím, že se vám brzy znovu poštěstí.. Držím palečky a buďte silní oba dva :kytka: :hug:

 
ze.janina
Ukecaná baba ;) 1634 příspěvků 18.06.11 11:24

Je mi to tak moc líto,co se ti stalo,i já jsem maminka andílka,také holčičky,jen já neměla to štěstí být se svoji holčičkou byt ty krátké 3 měsíce jako vy,na jednu stranu mě trápí že nevím jak moje holčička vypadala a že na ní nemám vzpomínky.jako fotky a různé situace,koupá­ní,krmení,...­.. ale na druhou stranu si zase nedokážu představit co bych tete dělala kldybych právě měla spoustu fotek ,vzpomínek :cry: 6ivot k nám byl krutý,ale mi se musíme zvednout a jít dál,musíme žít,i když se nám někdy moc nechce,moc vám oběma přeji aby vám to spolu vydrželo,a aby jste měli velikou rodinu a spoustu dětí :hug: :hug:

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele