Až přijde orázka proč.... Budu tápat?

Michaelakkk  Vydáno: 28.02.10

Jen chci zauvažovat nad tím, co povím svému sinovi, až se zeptá „Proč nemám tatínka?“ nebo „A kde je tatínek?“ bude to těžké, asi se u toho rozbrečím?

Pavel asi 3 měsíce před svým kocem :-(

ještě za mlada v kapele :-)

Pája jako malé miminko...

A tady oslavil své 2. narozeniny, Byl to tak roztomilí klučík ty krásný...

My dva ještě 1 měsíc před otěhotněním

Potřebuji „nahlas“ popřemýšlet…

Jak už někteří z vás ví, přišli jsme o tatínka… Byla jsem už v šestém měsíci když nás opustil velmi tragicky a nečekaně… 8.5.2009 se tím změnil nejen můj život, ale život mé rodiny a i mého tenkrát nenarozeného syna. V den, kdy zemřel můj přítel, se se mnou něco stalo. Jakoby jsem část sebe někde zapoměla…

První týdny byly strašné nevěřila jsem tom (a dodnes nevěřím) co se stalo. Jak je možné že mohl přítel zemřít? To nám nemohl udělat. Proč on? Vždyť je to jen den kdy jsme spolu byli na prvním větším ultrazvuku, kde nám doktor potvrdil, že budeme mít chlapečka… :cry: Na tyto časy vzpomínám strašně nerada, ale možná když se z toho vypíšu bude mi lépe…

Je to už 10. měsíců co jsem ztratila nejmilovanějšího člověka a stále mi to přijde jakoby to bylo včera. Jen se od té doby už mnohé změnilo… Narodil se náš syn Samuel. Kdyby nebylo mých a přítelových nejlepší kamarádů, kteří se o mne moc hezky postarali a podrželi mě v prvních týdnech po jeho smrti, kdy se mnou byli 24 hodin a opatrovali mně aby se mi nic nestalo. Abych byla v rámci možností v pohodě kvůli miminku - nevím kde bych tenkrát skončila, jestli bych šla za přítelem do neznáma?

Kdoví, ale jsem tu a musím tu být pro toho malého drobečka, který má celý krásný život před sebou. A to je to, z čeho mám radost i strach zároveň. Vím, že jednou nastane chvíle kdy se mě ten můj malej drobeček zeptá kde má tatínka… Neustále mi to nedá spát. Co mu mám odpovědět? Pravdu!! Ale ona tak bolí… A kdy vlastně mohu tuto otázku čekat? Za 3 roky za 6 let? Nebo mu to mám říci sama? Nevím a snažím se nad tím přemýšlet. Chci být na ten okamžik připravená, chci aby Samuel věděl kdo byl jeho táta! Ale mě dělá strašný problém o něm mluvit vzpomínky na něj moc bolí a při pohledu do Samuelkových očí vidím jeho oči! Doufám, že mu budu moci odpovědět v klidu a vyrovnaně, abych ho nepolekala.

Myslím, že odpovím: „Tatínek odešel do nebíčka a neustále tě ze shora opatruje a hlídá, aby se ti něco nestalo!“ To je ještě snadné, ale pak určitě přijde další otázka: „A proč je v nebíčku?“ Sama nevím proč k nám byl osud tak nespravedlivý tak jak mohu dát odpověd svému synovi? Mohu říct: „Tvoje praprababička vždycky říkávala, že svět je veliký a vyvážený a vždy musí někdo zemřít, aby se mohl někdo další narodit a tobě musel tatínek uvolnit cestu.“ Pochopí to? Doufám že ano, protože se mi nechce mu líčit podrobnosti děsivé autonehody a přítelovi smrti. To nejde, to nemusí vědět nikdo. Kéž bych se to nikdy nedozvěděla, ale já to vím. Vím to a je to moc kruté!

Nechci tomu mému drobečkovi přeci lhát, ale tohle mu líčit nemohu. Určitě mu budu říkat, že ho má tatínek rád a vidí ho i když s námi nemůže být, ale pochopí to mlé dítě? To nevím… Kéž by tu mohl být s námi. Zazvonil by u nás před domem a jen tak mimochodem by řekl. Jsem doma miláčku, vrátil jsem se a už od vás nikdy neodejdu :andel: :cry: Ve svých myšlenkách a snech pořád na tento den čekám, ale rozum mi říká že se ho nikdy nedočkám. Ale co, já já si prošla různými nástrahmi života, ale Samuel ještě nic nezná a neví, co když ho bude strašně trápit, že s ním není tatínek… Já z toho mám takový strach… Moje tchýně mi asi taky moc nepomůže, protože ta brečí jakmile nás se Samuelkem vidí a okamžitě nás začne litovat… Je to úděsný akorát mi ho připomíná ten smutný den. Ale já si ho chci pamatovat jen v ty šťastné dny a tak chci aby si ho mohl pamatovat Samuel.

Schovávám si jeho fotky i když byl malý, bych je mohla Samuelkovi ukazovat a vyprávět mu jaký byl jeho tatínek. Ale udržím se u toho bez slz? Dnes to ještě nejde dnes mám slzy v očích při jakékoliv zmínce nebo vzpomínce na něj… Snad to čas zlepší, vím, že zapomenout se nedá a je to dobře, protože nikdy bych nechtěla zapomenout na člověka který nás miloval a hýčkal jako na zámku. Udělal by pro nás vše… Ale už není a nikdy nebude… Osud tomu tak chtěl… Život je krutý a háže klacky pod nohy těm, kteří to nejméně čekají a potřebují… Proč lidé co kradou, vraždí nebo ubližují žijí do 90 a hodní mladí lidé jsou mezi námi tak krátce?

Kéž bych někdy na tuto otázku dostala odpověď… :nevim:

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 3.8 bodů
 Váš příspěvek
 
Babáč
Povídálka 21 příspěvků 12.03.10 12:42

Ahoj Míšo, já to znám z té druhé strany mě zemřel Táta když mi bylo 9 let. :cry: A bylo to dost těžké moje Maminka je skvělá ženská a s Tátou se moc moc milovaly :srdce: .A asi proto o tátovi s náma tenkrát též nedokázala mluvit :nevim: a mě i bráchovi to moc chybělo. Myslím že ta největší bolest bude pryč, až se tě malý zeptá kde je Tatínek a ty budeš mít sílu mu o něm říct. A věř, že je to moc důležitý, aby malý věděl, že táta byl dobrej chlap. Mně je už 25 a mám též 5 letýho kluka. A až ted se s mojí Mámou bavíme o Tátovi a pro mě je to důležité i když mám super otčíma a můj Tom super dědu stejně chci vědět po kom jsem a co mám s Táty. Moc ti držím palce at se s tím brzo vyrovnáš vím není to lehké. Drž se papa :mavam:

 
klorane
Ukecaná baba ;) 1820 příspěvků 21.03.10 19:15

Ahoj Míšo…moc mě to mrzí,kolikrát si dávám otázku proč takové neštěstí potkává téměř jen ty spokojené a šťastné lidi ??? je tolik otázek a při tom mi pomalu tečou slzy a upřímě s tebou soucítím…přibližně ve stejnou dobu jsme v loni prožili tento smutek obě zaráz,já přišla o kamarádku,kterou jsem hlídala,když byla malá,chodila jsem s její setrou do školy,takže jsme se moc dobře znaly a nakonec spáchala sebevraždu,skočila pod vlak :andel: …ikdyž to bylo asi naplánované… :cry: všchny tyhle smutné zprávy jsou nečekané a strašně boli,přeji ti hodně sil a hlavně štěstí tobě i Samovi… :wink: ikdyž vyrovnání se se smutkem a ztrátou je opravdu těžké a zdlouhavé… držím palečky… :kytka:

 
ve-rou-sek
Povídálka 11 příspěvků 23.03.10 12:31

Jsi silná holka. Tápat jistě nebudeš. Až se jednou Samuel zeptá, vysvětlíš muto. Bude ti jistě rozumět a tobě spadne ze srdce tan obrovský balvan, který tě nyní tolik tíží. Držím pěstičky a přeji hooodně štěstíííčka do života. Samuelek tě nyní potřebují víc kdy jindy.

 
Lidka a Sami
Závislačka 4957 příspěvků 02.04.10 23:55

Ahoj Míšo :andel:
i já přidám komentář. A jelikož Tě nějakou dobu už znám, tak vím, že jsi na dobré cestě a rozhodně se nemusíš bát, že by jsi něco udělala/řekla špatně.

Podle mě jsi ty podstatné odpovědi pro Samuelka tady napsala („Tatínek odešel do nebíčka a neustále tě ze shora opatruje a hlídá, aby se ti něco nestalo!“ „A proč je v nebíčku?“ „Tvoje praprababička vždycky říkávala, že svět je veliký a vyvážený a vždy musí někdo zemřít, aby se mohl někdo další narodit a tobě musel tatínek uvolnit cestu.“) :palec: Toto jsou ty odpovědi, které děti potřebují vědět - mě máma říkala to samé o mé babičce a mě to dycky uklidnilo, naplnilo tak jak jsem chtěla.

Určitě přijde čas, kdy buce chtít podrobnější informace. Ale uděláš dobře, když ty sama mu budeš o tatínkovi vyprávět. Bude to tak dobré i pro tebe.

Samuelek je houževnatý kluk a určitě Ti bude pomáhát :hug: :kytka:

 
Wiolla
Echt Kelišová 8912 příspěvků 19.04.10 01:42

Míšo, vůbec si nedovedu představit, jak to máš těžké. Je mi to moc líto. Drž se a přeji ti lepší časy. :kytka:

Nechci ti radit, co dělat či říkat synkovi, ale beru tvůj deníček jako přemítání, přemýšlení a tak ti napíšu, co mě u jeho čtení napadlo:

  • líbí se mi rčeni: Až to přijde, tak to budu řešit. Ale teď ne… (myslím, že to říkala Scarlet z Jihu proti severu). Do té doby vytěsnit z hlavy a netrápit se tím (zaobírat se přítomností, jít krůček po krůčku…)
  • než se syn zeptá, uteče hodně času (ve 3 letech, později?), do té doby zvládneš situaci zpracovat, uvidíš to lépe, nač to tedy řešit teď?
  • věta o tom, že je tatínek v nebíčku se mi moc líbí. Ta druhé ne (…vždy musí někdo zemřít, aby se mohl někdo další narodit a tobě musel tatínek uvolnit cestu). Úplně se mi sevřel žaludek, protože mně toto někdo říct, tak mám výčitky svědomí, že za to můžu, že se to stalo kvůli mě! Všechno nemusí mít vysvělení, nemusí existovat odpověď na otázku PROČ. Takový je život, někdy se takové věci stávají…
  • myšlenka na to „jaké by to mohlo být, kdyby tu byl“ musí být asi neskutečně vtíravá a nelze se jí snadno zbavit. Na to nepomůže asi nic jiného než čas…(a nová láska, ale na to je teď zřejmě ještě brzo…)

Tak se děvče drž a buď statečná. Chápu, že noci jsou nejhorší, přes den je pořád co dělat, tak se to tak nějak dá. Musíš věřit, že bude líp… :hug:

Příspěvek upraven 19.04.10 v 01:44

 
jizvíková
Extra třída :D 12486 příspěvků 22.04.10 11:30

Zila jsem jen s mamou , bez taty a dotaz, kde ten tata je, prisel az v 10letech, detem prijde normalni to, co je doma, takze se neboj

 
Jura007
Neúnavná pisatelka 18319 příspěvků 16.07.10 18:12

Tak si už hezkých pár dní (možná i měsíců) pročítám tento deníček a mám chuť něco napsat. Jenom nevím, jestli tě to bude zajímat. Ale ta moje potřeba je asi taková, jako byla tvoje potřeba sdělit tento příběh…
Už mockrát jsem tady při různých příležitostech psal, že se často hrabu v historii. Sbírám příběhy obyčejných a neobyčejných lidí a hledám v nich inspiraci. A kolikrát jsem taky uvažoval, proč je život tak nespravedlivý…
Dneska bych řekl, že život (nebo osud) není takový ani makový. Tak jako nemůže být spravedlivý metr nebo jiné měřidlo - jeho účelem je měřit a ne být spravedlivý. A pokud se najde člověk, co si myslí, že nad životem vyzraje - myslím, že to nedokáže nikdo. Že to jen vypadá, že zlým se nic nestane a že štěstí nespravedlivě přeje těm, kteří si to nezaslouží.
Narazil jsem kdysi na zvláštní téma, kterého se držím dodnes. Jsou to životní příběhy lidí, kteří na objednávku někoho zabili - nejčastěji se potkávám s příběhy vrahů z 50. let, kteří byli v žoldu KGB. Ano, tady u nás. A ti lidi, přestože je okolí považovalo za osoby, které žijou spokojeně a nic je nemůže rozhodit, měli velké osobní trauma. Poslední roky jejich života je pronásledovaly doslova stíny jejich obětí. Prý je to dohánělo až k šílenství. Což mi nějak nejde dohromady s představou člověka, který se má dobře…
Víš, říkám si, že každá událost v životě má nejspíš nějaký skrytý účel. My tomu nemusíme porozumět, ale je dobré si představovat, že účel tady je a že někdo čeká, až my ten účel „naplníme“… čili až uděláme to, co udělat máme. Bude to znít možná tvrdě, ale třeba účel celé té tragické události byl ten, abyste ty i tvoje okolí zmobilizovali všechny svoje síly a při péči o tvého synka mu dali to nejlepší, co mu dát můžete. Já fakt nevím, jen se pokouším něco tušit… a očividně mně to moc nejde......

 
nikita066
Extra třída :D 13195 příspěvků 30.07.10 00:30

Miško on to pochopí … časem. A ty jsi úžasná máma a zvládneš to! I když to někdy bude obřížnější

 
Lucy_VM
Ukecaná baba ;) 1686 příspěvků 29.10.10 19:47

Miško tvůj příběh mě rozbrečel jako malou holku… :cry: :cry: Je mi strašně moc líto čím vším sis musela projít,není to fér aby se takové věci děli hodným lidem,ale život k nám vždycky není jen spravedlivý…! :-( Na druhou stranu máš na svého přítele tu nejkrásnější vzpomínku,„krásného a zdravého synka“ na kterého by byl jeho táta určitě nesmírně pyšný… :hug: A až se tě Samuelek jednou zeptá,vůbec cse neboj,odpověz mu popravdě,tak jak si napsala a věř že to pochopí…! :andel: Jsi statečná máma a přeju ti do života už jen samé štěstí!!! :srdce: :hug: :srdce:

 
DanMaj
Echt Kelišová 8410 příspěvků 29.10.10 20:16

Snad to bude s každým dalším dnem bolet míň a věřím, že Samíkovi časem opatříš jiného tatínka, který vás bude milovat při nejmenším stejně, jako ten, co už tu není :huban:

 
kačenka89
Závislačka 2532 příspěvků 30.10.10 18:12

míšo… je mi líto co Vás potkalo, ale opravdu je to bohužel život :-( Je fajn že to bereš tak jak píšeš, až se Tě Samuelek zeptá, určitě budeš připravená mu to říci :wink: Muselo a musí to být pro Tebe strašně těžké… Přeji hodně sil do další let :hug:

Vložit nový komentář