Bála jsem se porodu obříka

Květulííína  Vydáno: 10.11.11

Zatím jsem tu deníčky jen četla. Nyní na mě přišla chuť napsat ten „můj“. Snad se najde někdo, kdo si ho přečte. Jsem podruhé vdaná, z předchozího manželství mám dvě děti, páreček, dcerce je 13 a synovi 9 let. S mým druhým mužem jsme se rozhodli pro společné miminko. Nikdy jsem nepočítala s tím, že bych snad někdy měla mít třetí mimčo, ale manžel děti neměl a nechtěla jsem ho nechat bezdětného. Asi rok se nám nedařilo, nakonec to však dopadlo a 26. 12. 2010 na nás z testíku vykoukly // čárečky. Byli jsme nesmírně šťastní, a tak začalo naše těhulkování a čekání na Matýska, jež měl pracovní název „Rozárka“ až do poloviny těhu.

22:25, 11.8.2011
1 komentář

Matyášek, 3480g a 50 cm, narozen ve 35+5tt
1 komentář

Společné chvilky nádherného štěstí
3 komentářů

Hrdý tatínek
1 komentář


3 komentářů

Náš rošťák nyní :-)

Moje tři zlatíčka
6 komentářů

Naše velká, šťastná rodinka :-)
3 komentářů

Těhotenství nebylo lehké, zpočátku jsem špinila a lehce krvácela, hormony jsme miminko až do poloviny udržovali, přidala se těhotenská cukrovka a s ní přišel strach, že bude miminko opět velké. Syn měl 4210 g, rodilo se mi ho špatně a s dost velkým poraněním, bála jsem se, že to bude opět obřík.

Když jsem byla ve 32. tt, musela jsem nastoupit do nemocnice kvůli kontrakcím, které na mě přišly. Podařilo se je rozehnat, ale do 34. tt jsem tam musela zůstat. Před odchodem z nemocnice byl váhový odhad miminka 2400 g. Po propuštění jsem šla do těhu poradny, kde mi dr. sdělil, že moje miminko má váhový odhad 2900 g! (po týdnu o půl kg víc) a když to takhle půjde dál, v termínu bude mít nejméně 5 kg a že bych musela na císaře. No… dostala jsem strašný strach, jak porod zvládnu. Dále mi dr. řekl, že můžu porodit klidně i ten den, co jsem u něho byla. Malý už byl dost dole a vše bylo připraveno na porod. Byla jsem 34+4. tt a i tak jsem byla ubezpečována, že už bude malý v pořádku, když se narodí.

Týden se nic nedělo. Já však měla tak velký strach z obříka, že jsem manžu přemluvila, abychom mu trošku pomohli. Dal si říct a asi dvě hodinky „po“ se začalo něco dít. Bylo 10. 8. 2011, půl druhé odpoledne. Každých deset minut bříško ztvrdlo, lehce zabolelo, pak vše zmizelo. Manžel z toho byl nervózní a já v klidu, že to nic není. Pořád to bylo stejné, nesílilo to, měla jsem to za poslíčky. Večer už mi to nedalo a řekla jsem si, že teda vyzkouším tu teplou vanu, co je rozežene. To bylo asi v sedm večer, kdy už mi poslíčci začali pomalu lézt na nervy, protože jsem pořád nevěděla, na čem jsem. Do vany jsem se sice horko těžko vešla, ale vydržela jsem tam nějakou chvilku. Jenže ani po koupeli to nepřestalo, tak jsem šla asi v deset spát, že to zaspím. V noci mě párkrát probudili, ale pořád jsem měla za to, že to nic není a že nebudu plašit. V 7:30 jsem vstala a cestou na záchod ze mě „něco“ trošku vyteklo. Asi nějaký těhu výtok, říkala jsem si. Při čištění zubů - zase asi výtok. Tak jsem si uvařila Caro, dala péct do trouby manžovi štrůdl k snídani (vstává později) a šla si přečíst, co holčiny v naší skupině tady na eMiminu napsaly nového.

Manžel vstal v devět, tak jsme snídali, já měla jít na nehty, tak jsem se šla upravit a najednou – výtok, jenže větší množství. Tak jsem volala manžela, že tohle už je prostě divné, že se mi to nezdá. Bylo to čiré a lehce mazlavé a vodové. Už červíček hlodal. Jenže! Ty nehty jsem prostě stihnout chtěla. Manžel protestoval, pak ustoupil, že teda ale pojede se mnou, že mě poveze. Jak jsem usedala do auta, rychle jsem vyskočila ze sedačky jako nikdy v posledních týdnech s tím mega bříškem, prostě to dost odteklo. to už jsem věděla, že to není „výtok“. Volala jsem nehtařce (kamarádka), co se stalo a jestli jí to nevadí, když přijedu, že mi kromě toho nic není. Manžel přinesl velkou poporodní plenu a jelo se na nehty, i když strašně hudral. Jo dámy, madam jela s tekoucí vodou nechat si udělat nehty…

Nehtařka má známou porodní asistentku, tak jí volala, kdy mám jet do porodky, když nemám bolesti, jen stahy a že teda voda pomalu teče. Ta se rozčilovala, že ihned, nebo dostanem obě na zadek, protože prý každé miminko reaguje na odtok plodové vody jinak. To jsem se už trochu lekla. Po nehtech jsme jeli hned domů. Cestou už nastoupila ke stahům i bolest, ale slabá – menzes. Sbalila jsem do tašky zbytek, manžel vzal kameru a foťák a jeli jsme. Bylo půl jedné odpoledne.

V porodnici nás přijala porodní asistentka, ptala se, kdy začala voda odtékat a když zjistila, že o půl osmé a je půl dvanácté, tak mě hned sprdla, že jestli jako nevím, že když rupne voda, má se jet hned! Tak jsem jí řekla, že odtékala po troškách, že jsem nevěděla, že je to voda, že při předchozích těhotenstvích prostě rupla a byla jsem zmáchaná. Navíc, že jsem teprve 35+5. A v duchu jsem si říkala (a to nevíš, že jsem byla ještě na nehtech, Máňo!).

Strčila mě do šatny, nafasovala jsem hned košili, uložila mi věci a boty a šlo se na vyšetřovnu. Pak mi vzala moji megavložku, nalila na ni roztok a řekla, „to nevypadá na vodu, vůbec to nereaguje… no uvidíme, co na to paní doktorka“. Tak jsem si připadala jako blbec a zase myslela, že nejsem schopná prostě poznat vodu od výtoku! Natočila mi monitor, zaznamenala malé stahy, všechno bylo jinak v pořádku. Pak přišla dr., udělala mi UTZ, určila váhu dítěte (3470 g 35+5tt) a pak, že mě ještě vyšetří, jestli to opravdu je voda nebo ne, že to pozná. Tak to zkusila, hlásila otevřené hrdlo na 1 cm – voda neodtéká! V tu chvíli už jsem si připadala jako idiot! Říkala jsem si, že to je asi teda tou vanou, že se snad do mě musela někam hluboko dostat voda a teď ze mě pomalu teče a já jsem tu teď za vola! V tu chvíli jsem si taky říkala: „ještě, že jsem holkám na eMiminu nic nepsala, to by byl zase trapas!“ A najednou pramínek… říkám doktorce, no, nevím, ale zase to ze mě teče". Sestra to polila tím roztokem a obě zkrotly. Sestra říká: „reaguje to, je to plodová voda“. A doktorka: „Tak Vás přijmeme!“ Ty jo, ten balvan, co mi spadl ze srdce, musel být slyšet hodně daleko!

Pak klasika, tisíce papírů k vyplnění, samé dotazy a podpisy. Poté nás zavedla na jeden z porodních sálů, tak manžel složil tu mou obr tašku a začala „nuda“. Nudou je myšleno nekonečné čekání na pořádné bolesti a porod. Sestra mezitím z laborky zjistila výsledky testu na streptokoka a byl tam :-( Takže hned infuzi s ATB a že prý musím porodit ještě ten den, aby mimčo nebylo vystaveno riziku napadení kokem. Mezitím cvičení na balónu, chození po pokoji a prodýchávání sílících kontrakcí, každou hodinu monitor a vyšetření PA (au au) roztahovala hrdlo prsty a zkoušela prostupnost.

Tom mě neuvěřitelně podporoval, od šesti hodin už to fakt dost bolelo, ale neztráceli jsme s manželem mezi kontrakcemi humor a společně potichu okomentovali každou kontrakci… zajímavé bylo, že každá se jmenovala mrcha :-) A k tomu něco – malá, velká, odporná a horší :-) Smáli jsme se, že jsme schopni ještě humoru, i když manžel viděl, že už to pro mě moc humorné není. Pak už jen říkal, kdy začne „mrcha“ slábnout, to mi moc pomáhalo, nebyla jsem schopná se ani podívat na monitor, jak kontrakce přichází, dlouho drží a hodně pomalu odplouvá… některá 45 vteřin, některá téměř minutu. Pak další infuze s ATB a že pokud se to nerozeběhne víc, dají mi oxytocinovou infuzi na rychlejší rozběhnutí porodu. To jsem v duchu moc nechtěla, z netu jsem si vyčetla, že to pak strašně bolí, víc než normálně a že to stejně o moc rychleji nepůjde.

Sestra poradila, že dělám blbě to, že když mám kontrakci, tak zatnu svěrač a nedovolím kontrakci proběhnout a otvírat hrdlo, byla to pravda, ono to totiž se zatnutím zadku míň bolelo. Pak mi manžel řekl, že půjde za mě (asi kolem sedmé večer, kdy už to bylo opravdu doost bolestivé) a že mě podebere při kontrakci rukama, že se zavěsím a volně nechám nohy, nezatnu a prostě to vydržím! Byl naprosto skvělý, bylo mi to proti srsti, ale párkrát jsem fakt vydržela a pak zase chvíli sama… sestra při vyšetření chválila, že se to posunulo na pět! Já myslela, že mě omejí! Na pět! To je teprve v půlce! Tom se ptal, jak to vidí, jestli to zvládnem do půlnoci, prý asi takhle ne, no. To bylo pro mě děsné zjištění, že ještě pět hodin do půlnoci budu takhle trpět a pak kdovíjak dlouho. To přišla taková ta vlna sebelítosti, kdy prostě tiše brečíte a tečou slzy, ještě že tam můj miláček byl. Moc mě držel a povzbuzoval… Nicméně nikdo s oxytocinem nepřicházel, ale neptala jsem se na něj.

PA přišla asi v devět, zavedla mi nějaké dvě tabletky a prý, jestli chci zkusit vanu, napouštět teplou vodu a sprchovat si bříško. Já, že určitě ano. Ona, že teda maximálně 20 minut a ať opravdu dám prostor bolesti, ať ji nechám „otevírat“. V tu chvíli jsem se prostě zabejčila, že to dokážu, že nebudu fňukat, že budu dobrovolně víc trpět, hlavně, ať je to prostě za mnou dříve než do půlnoci! Tak jsme napouštěli vanu, Tom sprchoval bříško a já fakt povolovala, i když málem lezla po stropě! PA pořád chodila, už jsem byla ve vodě víc jak půl hodiny. PA pořád říkala, „jestli budete mít tlak do zadečku, musíte okamžitě ven z vody…“ Já že jo, ať se nebojí. Pak chodila pokaždé, když slyšela, jak moje tiché vzdychání už přechází v hekání. Po hodině, v deset, přišel tlak do konečníku, tak jsem hlásila, že musím ven. Sestra s Tomem mi pomáhali z vany, během toho vylejzání mě stíhala jedna „mrcha“ za druhou, bylo fakt náročné dojít na porodní křeslo, vylézt – PA udělala to svoje vyšetření a najednou – no vidíte, jak jste šikovná! Při další kontrakci si zkusíte zatlačit! To byl pro mě šok a nastoupil i trochu strach, tak jsem zatlačila, strašné! Ale jo, bylo to k tomu.

Pak se to strašně rychle semlelo, pod zadkem mi část porodního lůžka, vyměnili to za stojany na nohy, zvedli mi záda do polosedu, někdo další mi upnul na břicho monitor, Tom mi mačkal rameno, všude bylo najednou moc lidí, šero, kulaté světlo a já slyšela jen povely PA – kdy tlačit, pořád jsem zatínala ten konečník. Nevzpomínám si, že by mě to dole tak strašlivě při předchozích porodech při tlačení bolelo, fakt jsem to v sobě pomalu vzdávala, a to vydržím fakt hodně. Balancovala jsem se svým druhým já, který mi velelo netlačit a nespolupracovat a to první zase, kašli na to, prostě musíš, malý bude mít bouli na hlavě nebo mu tím uškodíš, bude to déle trvat. Jo, tolik mi toho v té „chvíli“ běhalo v hlavě.

Tak na jednu kontrakci jsem se přemluvila, zabejčila, slyšela jsem chválu a zase jsem přestala v půlce tlačit, slyšela jsem jen honem, ještě to zkuste, nenechte ji jen tak odejít! Tak jooooooo! Strašlivá bolest okolo „vchodu“. Čekali jsme na další kotrakci, asi byla venku hlavička, nikdo nic neříkal, ale cítila jsem to. Někdo mi utřel zadek, klystýr asi moc nepomohl, pomyslela jsem si, a další mrcha, zase na dvakrát, a když jsem už chtěla přestat, že už fakt ne, slyšela jsem od PA - už jen ramínka! Vydržte a bude to hned! Zatla jsem, zabejčila, sestra mu hupla na břicho a křup! Matýsek byl venku, měl 3480 g a 50 cm, křičel na svět, já popadala dech, cítila štípání a valící se krev z roztržené tkáně. Tom brečel a držel mě, u toho mu chvilku stávkoval foťák. Nikdo neřekl – máte chlapečka, nikdo mi ho nedal na bříško a nikdo mi ho ani neukázal, hned ho odnesli. Nenabídli Tomovi ani přestřihnutí šňůry, což nás taky mrzelo. Poslala jsem ho za malým, ať ho vyfotí a natočí. Nevěděl chudák, s kým má být dřív, jestli se mnou nebo s ním. Brečel a šel.

Bolelo mě to dole proto, že jak jsem byla kvůli roztrhání se u předchozího porodu komplet sešitá (šili mě tenkrát dvě hodiny), tak se ta tkáň přirozeně roztahovat nedá, šití to drží, je to hrubé. Dr. si to nezjistila a myslela si, že když je to třetí porod, že se v pohodě roztáhnu a nastřihnout mě nemusí. Takže čučela na to, jak se „dobrovolně“ roztrhám! Porodní bolesti jsou prd proti tomu, jak bolí tohle. Matyho mi donesli až po šití, byl nádherný, teploučký, jak ho zatím zahřívali a my prožívali plnými doušky to nádherné štěstí, které se opravdu popsat nedá. Obě předchozí děti jsem rodila osm hodin a bolesti měla 5–6 hodin. To byla paráda. Tohle miminko mi dalo i s poslíčky celkem snad přes třicet hodin se vším všudy a ten závěr se nedá s ničím porovnat. Dr. si byla vědoma své chyby. Druhý den ráno mi stepovala u postele s omluvami. Říkala jsem si, nojo, tak se zase chvilku budu dole „léčit“ a ředit si stravu, ale rodit už nikdy nebudu! Neřešila jsem ji. Podle mého názoru tam vůbec nemusela být. Mohla přijít až na to šití.

Je to skoro tři měsíce, jsme početná, velká a šťastná rodinka. A ta holčička, co jsme si mysleli, že budeme mít, mi už teď bliká v hlavě :-D Ale kdyby k ní jednou opravdu došlo, budu poprvé rodit s epiduralem. Omlouvám se za román :-D

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 5.0 bodů
 Váš příspěvek
 
JanaJanicka
Ukecaná baba ;) 1038 příspěvků 4 inzeráty 10.11.11 06:09

Krásný deníček… Přeju Tvojí velké rodince mnoho štěstíčka a tžeba ještě tu jednu holčičku aby klučíci nebyli v přesile :pankac: :pankac:

 
Lesí
Zasloužilá kecalka 602 příspěvků 10.11.11 06:19

Moc hezký deníček :palec: Téda,chlapeček ti dal zabrat..ale je moc krásný :srdce: To rupnutí muselo být fakt hrozné..brrr…neumím si to představit..já díkybohu nerupla,ani nebyla nastřižená,ale to proto,že malá byla oprvdu malá-2840g.Tak třeba u tebe,ta holčička :-D bude taky drobnější a s epidurálem to půjde jak po másle :pankac:

 
Tomikate
Echt Kelišová 9950 příspěvků 10.11.11 09:32

Hezký deníček :palec: A copak to čtu?? Už ti bliká v hlavě holčička? Já ti to říkala :pankac: :mrgreen:

 
lucienne
Neúnavná pisatelka 16053 příspěvků 10.11.11 09:43

krásné Květu :hug: tak ještě Rozárka jooo? :mrgreen:

 
meduzza
Echt Kelišová 8466 příspěvků 10.11.11 09:47

Hezky napsané :-) . A bude snad i Rozárka :dance:

 
svicka  10.11.11 09:53

moc hezky napsaný, přečetla jsem jedním dechem :palec: Máš skvělýho manžela ať vám dělá Máťa jenom radost.

 
Škurpice
Extra třída :D 10119 příspěvků 10.11.11 10:00

jste krásná rodinka :palec: tak kdy bude ta holčička? :mrgreen:

 
slunickomaja
Kecalka 256 příspěvků 10.11.11 10:33

Již po přečtení prvních vět jsem se usmála a pomyslela si" holka mi jsme na tom úplně stejně " :-D Taky podruhé vdaná,dvě děti 12 a 9 a s manžílkem čekáme jeho první děťátko :andel: Já budu rodit císařem takže je asi jedno jestli bude mimoušínek cvalík :lol: Přeji celé tvé krásné rodině jen samou Lásku a radost :kytka:

 
renč  10.11.11 10:34

hodně mi to připomíná můj příběh, druhé manželství, bezdětný manžel, mám jen o trošku starší tu první holku a teď mám dcerku, gratuluji k miminku, kdepak tady diskutuješ?

 
Veverysek
Závislačka 2895 příspěvků 10.11.11 10:41

Moc pěkný deníček, Květí. :hug: Tak a hup na holčičku. :lol:

 
Kačus82
Kelišová 6363 příspěvků 10.11.11 10:58

Téééda Květ, tys mi zase dala. Vzpomněla jsem si, jaks nám tenkrát psala, koukala jsem na to s vyvalenýma očima a obrpupkem a teď máme už velký mimina. Už jsem ti asi psala, že jsem na sále na tebe vzpomínala, jak je potřeba tu kontrakci nechat projít … uf, ani jednou se mi to nepodařilo, obdivuju tě, fakt moc
Těším se na tvou holčičku, třeba se zase sejdem a pojedeme druhý kolo zase spolu :-P :hug:

Hodně štěstí rodinko :mavam:

 
Hanka79
Neúnavná pisatelka 18162 příspěvků 10.11.11 11:39

Hezky denicek a preji Matymu do zivota hlavne hodne zdravicka…a ten porod mi hodne pripominal ten muj :) Taky jsem porodila cvalika, narodil se 34+4 a 3 560g a 53cm , kdyby Dominik vydrzel do terminu mel by pry skoro 5kg :mrgreen: a pritom cukrovku jsem nemela :)

 
Bobbka
Stálice 55 příspěvků 10.11.11 11:40

Hahaha,ja rodila 35+0 a dcera mela o kilo a pul min :dance:

 
EvaG
Extra třída :D 10550 příspěvků 10.11.11 12:43

Jsem zklamaná, na těch fotkách nejsou vidět ty nehtíky. :mrgreen:
Ne, moc gratuluji k narození miminka. Moc vám to sluší, já si myslím, že jako rodička co rodí po třetí sis to mohla dovolit. :-P Ale pobavila jsem se.
Jěště jednou gratuluji a pevně, věřím, že ta holčička vyjde. :palec:

 
Lucie K
Kecalka 167 příspěvků 10.11.11 14:15

Krásný deníček,moc jsem se pobavila a soucítila při porodu,taky jsem rodila obříka,54 cm a 4040g. Vždycky mi dole cuká,jak si na to vzpomenu nebo to čtu. :D Taky bez nástřihu,rozervaná a pár blbejch stehů,co ěm táhnou ještě 2 roky po porodu,měla jsem smůlu an blbou doktorku. :/ No co,hlavní je,že jsou Matýsci zdraví-taky mám Matese shodou okolností. :)
Přeju mnoho šťastných chvil s manželem a dětičkama. :andel:

 
Květulííína  10.11.11 14:47

Moc děkuju za příjemné reakce a přáníčka :hug: S tou holčičkou to možná nedopadne…ale nikdy neříkej nikdy, že :lol: Spíš jsem tím chtěla poukázat na to, že se na všechno zlé dá velmi rychle zapomenout :-)

 
Veverunkav
Kelišová 5614 příspěvků 10.11.11 14:52

tak sem si tu zase poplakala.. Krásně napsaný koči…
takže ještě holčiču jo?? :lol: tak doufám že se vám vydaří.. co když to zase bude kluk :think: :palec:

 
eseta
Neúnavná pisatelka 16888 příspěvků 10.11.11 20:39
:potlesk:
 
Kačenka 30
Echt Kelišová 7511 příspěvků 10.11.11 23:27

Jsi šikulka, že jsi to zvládla. :hug: :hug: :hug: Matýsek za to stojí a jestli bude ještě holčička, tak si epidurál zasloužíš. :hug: :hug: :hug:

 
Staninka30
Extra třída :D 10052 příspěvků 11.11.11 21:58

Jéé to je hezký deníček.
Moc se ti povedl :dance: .
A velice Gratuluji k malému a krásnému chlapečkovi. :kytka: :huban: :dance: :dance: .
A všechny děti jsou krásné. :hug:

 
matenka32
Echt Kelišová 9749 příspěvků 14.11.11 09:59

moc pekny dennicek Kveta… ste krasna rodinka, ale to uz vies :palec: :hug:
mozno raz aj Rozarka vyjde, jeden nikdy nevie kedy rozum zaveli :lol:

Příspěvek upraven 14.11.11 v 10:02

 
Beáta73
Kelišová 6891 příspěvků 1 inzerát 16.11.11 14:17

Květy krásně jsi to napsala!!! :potlesk: :potlesk:
Máš nádhernou rodinu!!! :hug: :hug: :hug:

 
Mondík
Závislačka 4497 příspěvků 08.02.12 22:58

Krasny denicek :palec:. Ty tve nehty me fakt pobavily, ja bych na neco takoveho nemela uz ani pomysleni :mrgreen: :mrgreen:. A to ja jsem se zase v den porodu chystala na navstevu do prace, ale uz jsem to jaksi nestihla :mrgreen:. Jen nechapu, proc v CR vsude nastrihavaji ze zvyku a kdyz to rodicka opravdu potrebuje, tak nastrih neudelaji :cert: :cert:. Hlavne, ze jsi to zvladla! :hug:

Vložit nový komentář