Přijít ke štestí a zároveň ho ztratit

Tamarka  Vydáno: 11.02.12

Mimi bylo plánované, proto jsme měli velkou radost ze štěstí, které nás potkalo… ale zároveň nás hned opustilo. Když jsme se s přítelem poznali, tak jsem hned věděla, že s ním chci rodinu co nejdříve. Přítel byl ten, který mi pořád říkal, že jsme mladí a že dítě časem přijde samo. Souhlasila jsem s tím, neboť jsme spolu byli krátkou dobu a po celý rok jsem ještě brala antikoncepci. V červenci jsme spolu byli rok a já jsem v září antikoncepci už nebrala, protože jsem věděla, že naše snažení bude běh na dlouhou trať.

Byl leden 2010, kdy jsme se s přítelem dohodli, že se o miminko začneme snažit, já jsem věděla, že to nebude hned, jak se nám zachce. A měla jsem pravdu. Už od doby, kdy jsem začala menstruovat, jsem měla problémy. Téměř nikdy jsem to nedostala sama od sebe a muselo se tomu pomáhat, nejprve injekcemi Agolutinu a pak, když mi táhlo k 18, tak antikoncepcí. Antikoncepci jsem brala skoro 5 let, tak jsem si myslela, že se mi to spraví a ms bude přicházet tak, jak má. No, spletla jsem se. Opět jsem musela chodit na injekce, ale to už jsme se snažili o mimi, a tak jsem to konzultovala s mojí gynekoložkou, a ta mi hned dala Duphaston na úpravu cyklu. Ten jsem brala celý rok spolu s Clostilbegytem.

Rok uběhl jak voda a já jsem byla stále s prázdnou náručí, zatímco kamarádky okolo mě rodily jedno mimi za druhým :( Vždy jsem jim to přála, ale ta touha mít vlastní, je hodně velká. Každý měsíc jsem to probrečela. Byla to pro mě muka. A ten, kdo to nezažije, nikdy nepochopí. Po 20 měsících mě už doktorka odkázala ke specialistce na neplodnost. Bylo září 2011, když jsem se objednala na první konzultaci, byla jsem objednána na 6. října, moc jsem se těšila a zároveň strašně bála, jaký verdikt mě čeká. Paní doktorka byla úžasná, řekla mi, že musím na laparoskopii, což byla moje noční můra, neboť se bojím narkózy. No pak mě prohlédla a nakonec řekla, že musím zhubnout pár kilo, a že to zatím budeme zkoušet hormonální léčbou.

Domluvily jsme se, že se objednám na injekci Agolutinu a že potom, až dorazí ms, začnu brát Clostilbegyt a Utrogestan, a pak na ultrazvuk, jak mi zabral ten Clostilbegyt. Bylo to 12 dní, tedy 10. 11. 2011, když jsem jela na ultrazvuk, tam dr. zjistila, že léky zabraly, a tak mi píchla do břicha Pregnyl a řekla, že se máme snažit 11. 11., 12. 11. a 13. 11. 2011. Snažili jsme se tak, jak řekla, ale po tom Pregnylu jsem měla dost bolesti v podbřišku, až jsem s tím jela na pohotovost, v té době jsem nevěděla, že to je ten Pregnyl. Dr. na pohotovosti mi řekl, že to je normalní, že tělo reaguje na léky a že i přes tu bolest se máme snažit. Tak jsem se snažili i několikrát denně :D

Po 14 dnech jsem si zkusila udělat těhotenský test, jen tak, co kdyby to náhodou vyšlo… A co nevidím, moje dvě vytoužené a vymodlené // čárečky, nejdříve jsem si myslela, že to je jen tím, že to chci vidět, ale ony tam opravdu byly, sice testovací čárka byla slabší, ale každé ráno jsem test dělala znovu a čárka byla silnější. To bylo ještě předtím, než přišla ms, no, ta nepřišla, objednala jsem se tedy k dr., objednaná jsem byla až za týden, během toho jsem dostala menší chřipku, tak jsem poctivě ležela a pila jen čaj. Byl tu den D, kdy jsem jela na ultrazvuk. Dr. mi dělala vnitřní ultrazvuk a hned malé našla. Byla jsem tak šťastná, až jsem měla slzy v očích. Byla jsem přesně 5. tt.

Ale co osud nechtěl, moje radost netrvala dlouho, ještě ten týden jsem začala špinit, jela jsem s přítelem k dr., která mi dala léky na zastavení, ale nepomohly mi, tak jsem jela na pohotovost, tam mi doktorka řekla, že je to normální a poslala mě domů. Během dvou nocí jsem potratila, to už jsem byla 6. tt. Ale nevěděla jsem to, tak jsem jela znovu na pohotovost a nechali si mě tam. Píchli mi injekci na zastavení krvácení a čekala jsem na výsledky z krve. No, v krvi už jsem HCG skoro neměla, a tím, že viděli, že už jsem tam jednou byla a že doktorka, která sloužila, udělala chybu, že mě poslala domů, tak mi tvrdili, že jsem nikdy těhotná nebyla :( Druhý den mě propustili domů, ani mě neprohlídli, a nezajímalo je ani to, že mám velké bolesti, na vizitě mi jen řekli: „TADY ŽÁDNÉ TĚHOTENSTVÍ NEBYLO, JDĚTE DOMŮ“, byla jsem z toho zdrcená a dlouho, dlouho jsem to oplakávala.

Už je to 2 měsíce, ale moje bolest ze ztráty našeho vytouženého miminka…

Vím, je to dlouhé, ale potřebovala jsem se vypovídat.

Děkuji všem, kteří můj deníček dočetli až do konce.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 5.0 bodů
 Váš příspěvek
 
martinaaaaaaaaa7  11.02.12 06:13

je mi to moc líto, měli jsme také problémy s otěhotněním a mimi máme až z IVF, tak vím, jak hrozně se cítíš. Přeju Ti, aby ti bylo líp a to bude jedině, až budeš mít další // na testu :hug: :hug: :hug:

 
Uživatel je onlinepomenkova
Generální žvanilka 24167 příspěvků 11.02.12 07:39

Uvidis,ze se dockate :kytka: :kytka: :kytka:

 
Maudn
Stálice 85 příspěvků 11.02.12 08:46

Drž se, já jsem zažila něco trošku podobného z mimoděložního- doktoři mě taky pořád posílali domů, že tady těhotenství není a nakonec jsem šla pod kudlu- navíc já přišla zavčas, takže se v té době dal vejcovod zachránit, ale doktoři mému „6. smyslu“ nevěřili..

 
mircausa  11.02.12 09:42

To je tak smutne, je mi to lito. Doufam, ze se brzy dockas sveho vytouzeneho stesti. Budu drzet pesticky.
U nas je to presne opacne, planovali jsme po svatbe jedno mimi, ze nam to potrva tak rok, no a mame 2apůl roku po svatbe a uz 2 deti. Obe se podarili hned na poprve. I kdyz ja bych jeste pockala. Kazdopadne si nestezuju a svoje deti miluji. Proto ti moc fandim, at se vam to brzy podari a poznas opravdovou materskou lasku, je to neco uzasneho.

Moje velmi dobra kamaradka se snazi uz hromadu let, bohuzel se kvůli tomu rozvedla s manzelem. Ma noveho pritele a mimi porad nikde, je z toho uz zoufala. Zivot neni lehky :(.

Drzte se holky!!!!

 
Beller
Stálice 98 příspěvků 7 inzerátů 11.02.12 10:00

Určitě se dočkáte, je to hlavně taky v hlavě, o tom něco vím… taky jsme na mimi čekali dlouho…po svatbě a adrenalinovém zážitku, jsem asi na chvíli přestala myslte na to, proč to zase nevyšlo a ono to najednou vyšlo…takže se nevzdávejte, bojujte a držím pěsti… :palec:

 
mikina7777
Povídálka 39 příspěvků 11.02.12 11:44

kdyby si byla vedle me a zrovna jsi mi dovykladala tento svuj pribeh,tak bych te objala a dlouho mackala.preju tolik stesticka kolik slz z tvych oci vyslo.A jeste mnohem vic.

 
babulka01
Generální žvanilka 22340 příspěvků 11.02.12 15:01

Plně tě chápu, stalo se mi úplně to samé asi 7tt nebo 8tt, drž se, ono se to časem spraví. A potíže s cykly mám taky úplně stejně, takže ve tvém deníčku jsem se úplně viděla. Neboj, zvládneme to obě a obě brzy budeme držet ty naše vytoužené miminka v náručí. :hug: :hug: :hug: :hug: :hug:

 
Rada32
Povídálka 47 příspěvků 11.02.12 15:46

Mimísek přijde až to budeš nejmíň čekat. Zase bude dobře :kytka:

 
Didinka Arielka  11.02.12 16:26

Moc,dobře vím,co sis zažila a jak tě to bolí.Celou dobu jsem to prožívala stebou. :srdce: Je mi to moc líto :,( Ale věř mi,že se na tebe štěstí usměje.!A budeš mít krásný,zdraví a milovaný od náš všech miminko:))Mám tě moc ráda.hodně mě to dojalo.Krásně si to napsala,a ten kdo se na tebe musel v tu chvíli koukat tomu moc rozumí.Nevděla jsem v tu dobu co ti mám říct,jak si stebou povídat,ale chcci aby si veděla,že jsem tu pro tebe a cokoliv budeš potřebovat můžeš se na mě obrátit.Miluju tě sestřenko :srdce: :srdce:

 
martas22
Extra třída :D 10028 příspěvků 11.02.12 17:05

určitě se dočkate neboj držím palečky :kytka: :kytka: jen nechapu přístup doktorů mě totiž taky tvrdily, že těhotná nejsem a nikdy se nejednalo o těhotenství, ale revizi mi dělaly, taky HCG jsem měla na 6 tt no s tím nic neudělame :nevim:

 
MacinkaCZ
Závislačka 2900 příspěvků 11.02.12 19:28

Jestli můžu doporučit zaměstnej se nějak a nemysli na to mít mimi ono to opravdu pak příjde samo… viděla sem to u tolika lidí až je to neuvěřitelné… držím palce

 
Pettule69
Ukecaná baba ;) 1562 příspěvků 11.02.12 20:48

Ahojky docela jsem se v tomto článku viděla taky nám nešlo otěhotnět z důvodu PCO, rvali do mě prášky které mi nezabírali, pak jsem šla na laparoskopii,po­řídili jsme si domů mazlíčka, přestala na všechno kolem myslet a po měsíci jsem otěhotněla…naštěstí se malý udržel a za 6 týdnů bude na světě…neztrácej naději zkus si najít nějakou zálibu, nebo si pořid domů nějaké zvířátko kterému budeš věnovat veškerý svůj čas, přestaneš na to tak myslet a uvidíš že to půjde :kytka: držím palečky at jsou // co nejdříve :)

 
Eduarda
Kecalka 418 příspěvků 12.02.12 17:50

Ahoj Tamarko, šlo to jednou, tak to půjde zas:) Jen to chce nějaký čas … Držím pěstičky, ať je to co nejdřív … E.

 
Markíítka Markíí  29.02.12 18:05

Když jsem to četla, tak mi šel až mráz po zádech :,( ..Nádherný a smutný příběh :( ..Tamarko, moc mě to mrzí, moc bych ti to přála, ty jsi to moc zasloužíš :(..Neboj se, tvůj čas ještě přijde a budeš opět šťastná :*.. Držím ti všechny palečky, aby Vám to co nejdříve vyšlo :hug: …

 
kralicekoliver
Kecalka 162 příspěvků 29.02.12 21:30

preju ti,abyste se miminka dockali,co nejdriv :)

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele