Bertík 21.1.2015 - 4.4.2015

ppavlina  Vydáno: 02.04.16

Blíží se výročí nejsmutnějšího dne našich dosavadních životů a já bych se chtěla podělit o své vzpomínky. V den, kdy náš chlapeček zemřel, jsem mu napsala dopis. Popisuji v něm náš příběh.


6 komentářů


2 komentáře

Je mi 38 let, s partnerem nejsme manželé, ale jsme spolu víc než 15 let, už to ani pořádně nepočítám. Máme 6letého syna Antonína a loni jsme očekávali jednovaječná dvojčátka. Dočkali jsme se jich, ale domů jsme si přinesli jen jednoho syna.

Kromě toho, že bych vám chtěla o Bertíkovi povědět, mám na vás ještě jednu prosbu. Ráda bych se pomocí tohoto deníčku spojila s maminkou, které se narodily dvojčátka ve stejný den jako nám. Jeden z jejich chlapečků zemřel několik dní po porodu. Mí i její chlapečci se narodili předčasně, a tak jsme procházely stejnými odděleními, ale nikdy jsme spolu nepromluvily.

Z porodnice je propustili asi o týden dříve, než náš Bertík odešel. Kluci se narodili 21.1. 2015 a vše se odehrávalo v ÚPMD Praze Podolí. Mám dojem, že byli z Mladé Boleslavi a chlapeček se jmenoval Martínek. Víc si o nich bohužel nepamatuji. Chtěla bych tedy poprosit, pokud víte o někom, kdo by mohl být ona maminka, dejte jí prosím o tomto deníčku vědět. Předem moc děkuji. :)

4.4.2015

Náš milovaný Bertíku,
dneska ráno tvoje dušička od nás odešla. Děkujeme ti, že jsi tady byl s námi, že jsme tě mohli poznat jako velikého bojovníka a skvělého brášku. Tvůj živůtek byl moc krátký, ale překonal jsi toho tolik..

Už v bříšku v bráškou jste to neměli jednoduché, ale ty jsi bojoval a sebe i brášku jsi v bříšku udržel až do chvíle, kdy bylo možné vás zachraňovat. Tvoje srdíčko bylo zřejmě tím bojem poznamenané, a proto vydrželo tlouct jen 74 dní. I za ten čas jsme moc vděční, i když to zároveň znamená, že nám je po tobě moc smutno. Moc jsme se těšili, co všechno spolu zažijeme, a věřili jsme, že jsi svůj boj o život vyhrál. Naplánovali jsme si pro nás všechny nový dům, kde jsi si měl hrát a zlobit nás, brášky a našeho pejska Lumpínu. Nevím proč, ale všechno dopadlo jinak, než jsme si přáli.

Když jsme zjistili, že čekáme dvojčátka, byli jsme moc šťastní. Brala jsem to jako zázrak, jako obrovský dar a veliké štěstí. S bráškou jste byli jednovaječní, měli jste společnou placentu a tím i krevní oběh. To bývá zdrojem komplikací, na které nás doktoři upozorňovali už od začátku. Vy dva jste byli zplození z velké lásky - a to mi dávalo pocit, že všechno překonáme.

Transfuzní syndrom dvojčat, obávaná komplikace, která může vést až ke smrti obou plodů, se projevil v 16. týdnu. To bylo velmi brzy. Došlo k tomu, že ve společné placentě se špatně propojily žíly s tepnami a propojené krevní oběhy špatně fungovaly. Do jednoho miminka proudily všechny živiny a muselo je s velkou prací zpracovávat a druhé miminko nemělo živiny žádné. Pokud by jedno z miminek zemřelo, kvůli propojení by vzápětí zemřelo i druhé. Nikdo z lékařů nedokázal nic předpovědět. Dokázali nám vždy jen říct, v příštích 2 dnech se žádné z miminek nechystá zemřít, přijďte na kontrolu.

Cítila jsem, že bych vás měla pojmenovat. Vybrali jsme vám jména Albert a Alois. S našim prvorozeným Antonínem byste tvořili skvělou trojici. Ty jsi byl ten, kdo měl živin hodně a Lojzík měl živin málo. Od 16. týdne jsme tedy co 2 dny chodili na ultrazvuk. Pravidelné kontroly byly velký stres. Chvíli to s vámi vypadalo špatně, chvíli dobře. Lékaři byli zatím jen pozorovatelé. Pokud by se stav zhoršil, byla možnost podstoupit laserovou operaci, při které se společná placenta rozdělí na dvě oddělené části.

Tam ale bylo velké riziko, že menší dvojče je na společné placentě závislé a že při rozdělení nepřežije. Bála jsem se, nechtěla jsem se vzdát jednoho z vás. Transfuzní syndrom má individuální průběh. U nás to bylo pomalé a dlouhé.

To znamená, že jste se stále blížili k hranici, kdy by byla nutná operace, ale k té hranici jste se blížili velmi pomalu. Oba jste rostli.

Překonali jsme 25. týden, kdy už místo operace nastala možnost předčasného porodu. Trochu jsem si oddychla, ale stále jste byli malincí a rizika veliká. Nakonec jsme společně zvládli 29 týdnů těhotenství. Poslední týdny jsem už byla v nemocnici a kontroly ultrazvukem probíhaly 2× denně.

29 +2 lékaři už nechtěli dál čekat, Tvé hodnoty se zhoršovaly a bylo nutné něco udělat.

Porod lékaři naplánovali téměř na poslední chvíli. 21.1.2015 jste se tedy narodili císařským řezem. Ty jsi Bertíku vážil 1380 g a tvůj bráška Lojzík 990 g. Ty jsi po narození i plakal. Bylo to, jako když mňouká koťátko, ale hned tě museli zaintubovat. Lojzíka zaintubovali po 2 hodinách.

Odvezli mě na JIP a já se sháněla po vašich fotkách. Tatínek mi vás vyfotil a poslal na mobil. Moc jsem se na vás těšila, i když jsem se moc bála, jaké to bude.

Druhý den ráno jsme za vámi šli spolu s tátou. Nezapomenu, jak se na vás díval. Byl to pohled plný lásky a strachu. Milovali jsme vás od prvního dne. Byli jste tak maličcí. Nožička byla dlouhá jako můj prst a chodidlo jako jeden článek prstu. Ale byli jste dokonalí.

Začal měsíc, který mám poněkud v mlze. Moc jsme nevnímali. Měli jsme pocit, že nikdo kromě nás dvou to nechápe. Doktoři nám říkali, že situace je velmi vážná. Byli jste v umělém spánku a bojovali, co to šlo. Sice jste se narodili ve 29. týdnu, kdy se miminka často zachraňují bez větších potíží, ale kvůli transfuznímu syndromu jste měli nestabilní krevní oběhy a ty jsi měl zvětšené srdce, jak muselo pracovat za oba.

Kortikoidy, které mi píchli před vaším narozením, nezabraly a dýchaly za vás přístroje. Každé ráno a večer jsme volali do porodnice, abychom zjistili, jak se máte. Každý den jsme vás navštěvovali. Dělali jste velké pokroky a krásně se uzdravovali. Vše se vyvíjelo bez komplikací a vy jste postupně začínali přijímat mlíčko, zlepšovalo se dýchání, rostli jste, tvé srdíčko se vracelo do normálu.

Měli jste pověst rošťáků. Prý jste děsně temperamentní a taky tvrdohlaví, nic jste si nechtěli nechat líbit. Prostě jste museli moc bojovat, to se nedá s klidnou povahou. :) Všichni naši kamarádi i rodina na vás mysleli a drželi vám palce, ať všechno zvládnete.

Moje nejkrásnější chvíle s tebou byly při klokánkování a potom, až si byl větší, při kojení. Na první klokánkování jsme museli kvůli tvému zdravotnímu stavu čekat 21 dní. Do té doby jsme mohli jen stát u tvého inkubátoru a hladit tě. Doufám, že jsi o nás věděl.

První klokánkování se ti moc nelíbilo. Proplakal jsi ho, ale říkala jsem si, že máš právo si trochu zanadávat, vždyť si musel čekat tak dlouho. Podruhé už si u mě strávil 3 hodiny a krásně si spinkal. Pak jsme se s tátou vždycky střídali, aby jsme si tebe a brášku užili rovným dílem. U táty si taky vždycky spinkal. Občas jsme střídali klokánkování s chováním. Při klokánkování jsi byl na mém hrudníku a při chování v náručí jsem si tě zase mohla krásně prohlédnout.

Někdy jste nás s bráškou zlobili a my jsme spíš jen koukali na čísla na monitorech, protože vaše alarmy pořád houkaly. Zdálo se nám, že houkáte jen vy a všechny ostatní děti jsou stabilní. Dneska už vím, že to bylo prostě tím, že jsme se soustředili jen na vás. Moc jsme si přáli ať je všechno v pořádku, ať to všichni vydržíme a zvládneme.

Naděje sílila. Vyrostli jste už tolik, že vás dali do vyhřívaných lůžek a po 42 dnech na oddělení resuscitační péče vás přesunuli na oddělení JIP. Bylo to jen přes chodbu, ale i tak jsem se bála, aby vše klaplo. Přece jen, stále jste byli na přístrojích závislí.

Na JIP jsi začal dýchat již více sám. Dostal si své první dupačky a mohli jsme zkusit kojení. Šlo ti to skvěle. Na poprvé 40 ml, které jsi vypil během 10 minut. Sestřička poznamenala, kam se hrabou novorozenci narození v termínu. :) V tu chvíli už jsem začala panikařit, že nemáme doma nic nachystaného. Vše s vámi bylo od začátku tak nejisté, že jsme se báli cokoli zařizovat. Nyní už i sestřičky říkaly, že půjdete brzy domů a že je nejvyšší čas vše připravit. Vybrali jsme a koupili kočárek, autosedačky, objednali oblečení vel. 50 a látkové plínky. Už jsi celý den neprospinkal a někdy jsi celou hodinu koukal a nechtěl mě pustit odejít.

Ani jsme se nenadáli a jednoho dne vás přesunuli na intermediární péči. Těžce jsem snášela ten rozdílný přístup sester a doktorů. Do teď jste byli opečovávaní jako poklady. Každý věděl, co máte za sebou, jak vás vypiplali. Tady vás najednou brali jako normální miminka a na to, co máte za sebou, nebrali ohledy. Nějaké houkání monitoru kolikrát nikoho ani nevzrušilo. Už jsme nemohli chodit s tatínkem oba, nebylo tam dost prostoru. Ale je to prý oddělení, odkud se již chodí domů, tak jsem se to snažila brát z té lepší stránky.

Po pár dnech jsem pochopila, že vás chtějí naučit žít bez přístrojů. Také jsem se o vás mohla starat více já sama. Lojzík přesun odstonal s infekcí, ale ty jsi to zvládl. Začal jsi dýchat úplně sám a postupně jsi zvládal i sám jíst. Byl jsi už podle lékařů připravený na cestu domů. Už jsi jen čekal na brášku, který byl kvůli menší porodní váze a dvěma infekcím trochu pozadu. V tu dobu už jsem opravdu věřila, že nejhorší máme za sebou a brzy vás dostaneme domů. Dva nádherné, zdravé kluky.

Pomalu jsem začala trénovat na to, že vás budu muset zvládnout oba najednou. Věřila jsem, že to zvládnu, i když jsem si to neuměla moc představit. :) Naskytla se příležitost, oba jste byli hladoví a kojila jsem vás tedy oba najednou. Stihli jsme to 2×, a to díky tobě, protože už jsi na tom byl tak dobře, že jsi mohl být odpojený od monitoru. Do té doby to kvůli kabelům a hadičkám nebylo možné.

Jsem moc ráda, že jsme to stihli vyzkoušet. Byl to krásný zážitek. Ty jsi zavřel očička, zaťal pěstičky a sál, jako kdybys nejedl dva dny. Mlaskal jsi u toho a Lojzík se koukal, kdo to vydává ty zvuky. Po kojení jsem tě dala do postýlky a Lojzíka chovala. Ty jsi byl v postýlce nespokojený, a tak jsem poprosila sestřičku, ať mi tě dá také do náručí. Jsem jí moc vděčná, že mi to umožnila.

Držela jsem vás oba dva a tehdy jsi si ty všiml svého brášky. Prohlédl sis ho a taky sis dost dlouze prohlížel mě. Natahoval jsi ke mně svoje ručičky, jako by ses mě chtěl dotknout.

To bylo včera, poslední den, kdy jsem tě viděla živého. Dneska ve 3 ráno jsem šla odstříkávat mléko pro tebe a brášku. Ve 3:15 jsem ve dveřích uviděla tvého tátu jak bílý jako stěna s někým telefonuje. Ptala jsem se, co se děje, a on rukou něco naznačoval. Nejdřív jsem si myslela, že mě uklidňuje, že se sice stalo něco špatného, ale ne to nejhorší. Nebylo to tak. Stalo se to. Zemřel jsi.

Nejdřív jsem byli v úplné panice. Zapletli jsme se do sebe a já jsem křičela, že tohle se přece nemohlo stát, že tohle nechci. Hlavou mi letěly myšlenky, o co všechno přicházím, co všechno se mění. Měla jsem pocit, že se měním i já, že to je zlý sen. Nic už nebude stejné.

Po nějaké době jsme se odhodlali zavolat do porodnice a zeptat se, co máme dělat. Chtěli jsme se s tebou rozloučit. Přišli jsme k tobě. Vzala jsem tě do náručí a chovala si tě naposledy. Byl jsi krásný, vypadal si spokojeně, téměř si se usmíval. Měl jsi modrou pletenou čepičku a byl jsi zabalený v peřince. Hladili jsme tě a dali ti poslední pusinku.

Děkuji tvému tatínkovi, že plakal. Já jsem zatím nemohla. Hrozně mě mrzí, že tě za tvůj život neviděl nikdo kromě mě, táty a tvojí babičky Ely. Nikdo za tebou nesměl. Moc jsem chtěla, aby tě poznali. Máme po tobě krátké video a několik fotek. V nemocnici nám ještě dají tvůj otisk ručičky, nožičky a pár vlásků.

Tohle jsem napsala proto, že doufám, že když zaznamenám každý detail o tobě, můžu usnout a nemusím se bát, že o nějakou vzpomínku na tebe přijdu. Zkusím jít spát. Myslím na tebe a věřím, že se na nás shora díváš. Opatruj nás, náš andílku. Potřebujeme tě. Díky tobě víme, co je to mít velkou rodinu, a chtěli bychom to tak i v budoucnu. Změnil jsi naši cestu i nás. Nikdy na tebe nezapomeneme.

Máma, táta, Toník, Lojzík a Lumpína …………………………

Co se vlastně Bertíkovi stalo?
Nejdřív jsme si mysleli, že personál nemocnice něco zanedbal, že to není možné, aby tak náhle zemřel bez předchozích komplikací. Nechápali jsme to. Když nám lékař vysvětloval, co se stalo, pochopili jsme, že i kdyby sestry něco zanedbaly, podařilo by se ho zachránit. Měli spoustu možností co udělat a všechny použili. Bohužel srdce z neznámého důvodu najednou přestalo bít a nepodařilo se jeho činnost obnovit. Myslela jsem si, že tam tedy byla nějaká vada, pozůstatek z transfuzního syndromu. Po 4 měsících jsme se dozvěděli výsledky pitvy. Byl to syndrom náhlého úmrtí. Vše bylo v pořádku i Bertíkovo srdíčko.

V životě se často setkávám s asi pochopitelnou, ale pro mě zraňující reakcí. Když se někdo dozví, že miminka byly dvě a zůstalo jen jedno, téměř ani neprojeví lítost, protože přece nám jedno zůstalo a to je fajn. A s dvojčaty je přece hodně práce, tak to máme snad i lepší. Na nějaké delší vysvětlování není většinou prostor a tak všem, kteří čtete děkuji, že ten prostor můžu dát Bertíkovi tady. Mít dvojčata je zvláštní a krásné, i když náročné a úplně jiné než mít jedno dítě. A tak paradoxně, i když se mnohým zdá, že nemám proč být smutná, mám pocit, jako bych ztratila ještě více než dítě, ztratila jsem i to, co obnáší mít dvojčátka.

Bertíkův bráška Lojzík zatím roste a vyvíjí se bez problémů. Ťukám na dřevo, je šikovný a dělá nám radost. Na Bertíka ale myslím každý den. Přála bych si ještě další dítě. Bertík někomu uvolnil místečko, tak doufám, že nám někoho pošle.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.9 bodů
Stránka:  1 2 Další »
 Váš příspěvek
 
yse
Zasloužilá kecalka 574 příspěvků 02.04.16 00:19

Je mi to moc líto - Bertika, vas i celé vaší rodiny. Upřímnou soustrast. Pre ji vám mnoho štěstí do dalšího života.

 
ŠťastnáMáma1
Nováček 9 příspěvků 02.04.16 00:31

Je mi to moc líto. Přeji hodně sil, štěstí a zdraví celé Vaší rodině. Takové věci by se neměly dít :hug:

 
kattulda001
Zasloužilá kecalka 705 příspěvků 2 inzeráty 02.04.16 01:13

Je mi to moc lito. Musite byt moc silna, preji mnoho zdravi, stesti a vseho dobreho do dalsiho zivota.

 
Lychee13
Ukecaná baba ;) 2349 příspěvků 02.04.16 01:33

Upřímnou soustrast. :,( Krásně napsaný deníček o největší bolesti v životě. Posílám :hug:

 
štěpánka11
Ukecaná baba ;) 1579 příspěvků 02.04.16 02:19

Hodně silný deníček, neuvěřitelně smutný, ale je z něj cítit jak jste Bertíka milovali.
Hrozně mě mrzí, že se najde taková zrůda, co tvrdi že vam jedno zůstalo, tak vlastně v pohodě :zed:

 
kreksi
Ukecaná baba ;) 2303 příspěvků 02.04.16 04:10

Je mi to moc líto. Bertíka, že byl na světě tak krátce, byť vybojoval tolik. Vás všech, že jste přišli o možnost být spolu, že musíte čelit tak obrovské bolesti. Sepsala jste Vaše prožitky a společný čas s Bertíkem tak něžně a láskyplně. Je dobře, že o bráškovi Bertíkovi tolik budou díky Vám tolik vědět i Vaše další děti. Moc Vám přeji hodně dobrého v dalším životě. A další veliké štěstí do Vaší rodiny. :srdce:

 
Deňulec
Kecalka 334 příspěvků 1 inzerát 02.04.16 04:20

Nedokážu napsat nic, co by vyjádřilo aspoň minimálně soucit s Vámi, s Vaší užasnou rodinou. Jste silná žena a skvělá máma! :srdce: :hug:

 
elot
Ukecaná baba ;) 1100 příspěvků 02.04.16 07:02

To je tak smutný :,( A lidi co vám můžou říct něco tak necitlivého, jsou s prominutím pitomci. Držte se :hug:

 
Jana Vajnerová
Ukecaná baba ;) 2093 příspěvků 02.04.16 07:08

Je mi moc lito co se stalo avsak musim reagovat. Pracuji v UPMD Podoli a to co jste napsala ze sestry nereaguji na houkani monitoru mne trochu nadzvedlo. Rada bych to vysvetlila. Kdyz je neco s miminkem v neporadku tak je cely personal v pohotovosti.
Avsak se casto stane ze sestra ktera bere miminko z postylky nebo z inkubatoru aby ho umyla, nabrala krev nebo chystala jej k mamince tak proste zapomene vypnout monitor dite vezme a monitor zacne houkat.
Ostatni sestry to vidi proto nereaguji. Neni to tak ze by se neco delo a sestey si pili kavicku. To by si nikdo nedovolil.

Hodne sil Vam preji…

 
MIŠMA 22
Kecalka 275 příspěvků 61 inzerátů 02.04.16 07:30

Přez slzy jsem to málem nedočetla, tak moc mě mrzí co se vám stalo :,(,upřímnou soustrast. Přeji vám mnoho sil do dalšího života, Bertík se určitě na vás dívá :andel:.Mooooc štěstí a sil přeji :hug:

 
Fassatka
Kecalka 465 příspěvků 02.04.16 07:39

Přeji hodně sil.

 
Lucii13
Zasloužilá kecalka 779 příspěvků 1 inzerát 02.04.16 07:53

Slzy nelze zastavit… :( :( je mi to tak líto :( Pro Bertika jste udělali co šlo..A určitě odešel šťastný :srdce: Jste strašně stateční :hug: Sama teď budu poprvé mámou a představa, že bych měla o prcka přijít je…to ani nejde popsat…

 
pralinka2727
Závislačka 3049 příspěvků 02.04.16 08:00

Tolik překážek Bertík překonal a nakonec tohle… Je mi to moc líto, málokterý deníček mě rozpláče jako tento :,( Posílám Vám mnoho sil :hug: :hug:

 
Katty1203
Kecalka 151 příspěvků 40 inzerátů 02.04.16 08:02

Milá maminko.Je mi moc líto co vás potkalo.Ja mám 8 měsíční jednovajky holčičky. Pořád nás tímto strasili a ja si vůbec nepripoustela vážnost situace. Mě u Áčka hrozila v 33. týdnu hypoxie a proto musely holky okamžitě ven. Už od 22.týdne se mezi nimi prohlubovat hmotnosti rozdíl a ja na každé kontrole brecela strachy…Držíme a holcickama pesticky až vám Bertík posle z nebicka k braskovi brasku. :hug: :srdce:

 
zelvarka
Ukecaná baba ;) 2012 příspěvků 02.04.16 08:21

Zrovna mám lehce nezralou holčičku na jip v inkubatoru a vůbec nevím proč jsem ten denicek četla, muselo mi být jasné, že to se mnou teď zaclouma mnohem vic
Posílám hodně moc sil

Příspěvek upraven 02.04.16 v 08:22

 
Adelin85
Povídálka 31 příspěvků 02.04.16 08:32

Krásné a tak moc smutné :srdce: :srdce: :,(
Drzte se! :hug:

 
madanga
Závislačka 4141 příspěvků 02.04.16 08:44

Brečím! Brečím! Je mi to líto..přeji jen vše dobré :hug:

 
ppavlina
Kecalka 119 příspěvků 02.04.16 08:54

Děkuji všem za milé slova podpory, soucitu a přání všeho dobrého. Díky, že takhle na Bertíka vzpomínáte se mnou. Je to pro mě důležité a opravdu děkuju.
@Jana Vajnerová - omlouvám se, že vás něco v mém deníčku nadzvedlo. Nechtěla jsem se nikoho dotknout. Péče v Podolí byla špičková a našim klukům zachránili život tisíckrát i když jednou to nešlo a to není samozřejmě ničí vina. Jen ten rozdíl v těch odděleních pro nás byl citelný a proto to ze mě šlo ven… Navíc to bylo v době rekonstrukce a intermediár by spojený do jednoho patra. Chvíli nám trvalo než jsme si zvykli a pochopili jak to tam chodí. Nechtěla bych působit nevděčně. Máte práci nesmírně těžkou a zodpovědnou a v době kdy jste se o naše kluky starali jsme vás brali jako součást rodiny. My matky, zvlášť když máme děti v nemocnici tak dlouho, jsme prostě hodně citlivé na všechno. Pozdravujte od nás a omlouvám, že jsem se vás dotkla.

 
ppavlina
Kecalka 119 příspěvků 02.04.16 09:04

@zelvarka držím palce ať všechno dobře dopadne. Nevím jestli vás to trochu uklidní, ale to co se stalo Bertíkovi je vzácné. Nikdo nevíme co mají naše děti a my s nimi v našem osudu, ale stejně musíme věřit v to nejlepší. Hodně štěstí a síly. :srdce:

 
Mates1985
Stálice 57 příspěvků 02.04.16 09:10

Je mi moc líto, čím jste si museli projít. Přeji Vám hodně síly a štěstí do dalších dnů.

 
Misel02
Závislačka 4244 příspěvků 02.04.16 09:41

Je mi to moc líto…upřímnou soustrast přejeme Vám mnoho sil, zdraví a štěstí do života :hug: :hug:

 
viky23
Extra třída :D 13676 příspěvků 02.04.16 10:15

Silene, nepredstavitelna bolest. Slzy mi tecou. Drzte se!

 
Happynečka
Povídálka 13 příspěvků 141 inzerátů 02.04.16 10:19

Nemám slov, slzy mi tečou po tvářích… Sdílím s Vaší rodinou bolest, kterou prožíváte a zároveň obdivuji statečnost, se kterou píšete deníček Vašeho Bartíka.
Přeji Vám radost z dětí, dušička Bertíka Vás jistě bude chránit a opatrovat po celý život a kdo ví, třeba Vám sem dolů, na zemi, za čas pošle nějakou jinou krásnou dušičku…

Držím palce, ať Vás štěstí doprovází a Pán Bůh opatruje.
Majka :srdce:

 
Petullka82
Ukecaná baba ;) 1917 příspěvků 02.04.16 10:19

Zrovna včera jsem četla knížku pro truchlící rodiče, ale je v angličtině. kdybyste chtěli, můžu poslat. je úžasná - pomohla kamarádovi, když jeho syn spáchal sebevraždu. píše se v ní v podstatě to, že duše se sama rozhodne, že je její čas na odchod a má k tomu důvody, i když je nechápeme. dál se vyvíjí a roste v jiném světě, nám ale velmi blízkém, dohlíží na nás a pomáhá. ví, co děláte, slyší vás, jen už je jemnější energií, existuje ale pořád dál.

Příspěvek upraven 02.04.16 v 10:23

 
Anik6
Závislačka 3331 příspěvků 02.04.16 10:23

Ufff, krasne napsano a ty jsi moc statecna a silna maminka. Preji tobe a tvym klukum plno zdravi a stesti a uzivejte prvni jarni dny… :kytka: :mavam:

 
bibi88
Zasloužilá kecalka 546 příspěvků 02.04.16 10:32
:hug: :srdce:
 
Malike
Echt Kelišová 8163 příspěvků 02.04.16 10:57

Uprimnou soustrast…pěkně jsem si pobulela a skoro jsem nemohla uverit ze miminko s nejvetsim predpokladem prezit opustilo tento svět. Kazdopadne vam preji at je druhy chlapecek uplne v poradku i kdyz mel hodne tezky start do zivota…a snad se vam podari i do tretice dalsi mimco. :hug:

 
_BBQ_s
Echt Kelišová 9111 příspěvků 02.04.16 11:07
:,( :andel:
 
Katy 7
Závislačka 3850 příspěvků 02.04.16 11:28

Je mi Bertíka neskutečně líto. Sama mám dvojčata, kterým už bude letos dvacet let a je hrozné si představit, že by jedna z nich byla bez druhé. Myslím na Bertíka a je svým způsobem krásné, že jste ho mohla nakojit a držet ho v náručí. :hug: :srdce: Určitě odešel s pocitem, že je milovaný. :srdce:

 
maminka201  02.04.16 12:11

NEMÁM SLOV JEN BREČÍM A BREČÍM, JE MI TO HROZNĚ MOC LÍTO :,( :,( :,( :,(

 
kve-tinka
Závislačka 3849 příspěvků 35 inzerátů 02.04.16 12:51

@štěpánka11 že se najde taková zrůda :roll: spíš lidi neví kolikrát co říct a nemyslí to vůbec špatně. Chcou maminku jenom utěšit a bohužel zvolí špatná slova.

:hug:
 
Danulinka16
Zasloužilá kecalka 756 příspěvků 02.04.16 12:52

Nadherny chlapecek…je to takova nespravedlnost, kdyz zemre male miminko, ktere ani nedostalo sanci poznat, jak je zivot krasny

 
martina.se
Hvězda diskuse 53294 příspěvků 02.04.16 13:08
:hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug:
 
škoulinka
Extra třída :D 11447 příspěvků 02.04.16 13:22

Ani jsem to nemohla přes proud slz dočíst…na to nejsou slova, kdo nezažil asi nepochopí co je to za bolest…sama mám dvojče bráchu a jsem mamka dvou holek. Je to pro mě hodně emočně silné. Jsi úžasná :hug: a určitě celá rodina. Bertík tu byl krátce, ale poznal milující rodiče a věřím, že vám jednu dušičku ještě pošle. Držte se všichni a posílám moc energie a ať už se vám dějí jen hezké věci… :hug: :kytka: :kytka: :kytka:

 
Jana Vajnerová
Ukecaná baba ;) 2093 příspěvků 02.04.16 13:45

@ppavlina Pavlínko určitě jste se nás nedotkla…
Jste hrozně moc zraněná a věřte že i kdyby mě se stalo to co Vám určitě bych
reagovala stejně..ta bolest je hodně velká.
Já jsem Vám jen chtěla říci že i když to tak někdy vypadá tak o děti se staráme
s plným nasazením…
Pravdu jste měla v tom že jste cítila razantní rozdíl v péči o prcky mezi odděleními. Na RES nebo na JIPu ty děti potřebuji více péče a na normálním šestinedělí děti tolik péče zase nepotřebují proto se Vám možná zdálo že na šestinedělí nemáte tolik personálu kolem sebe…
Také musím uznat že to bylo velmi nešťastné ta rekonstrukce. Nemocnice byla velmi vytížená a můj názor je že k této skutkové podstatě měla snížit i počet
porodů, ale bohužel žijeme ve státě kde peníze jsou na prvním místě tudíž
kvůli státní dotaci se počet porodů neomezil, maminky byly sem tam nespokojené
a personál nestíhal tak jak by chtěl…

Co se týče toho kontaktu zkuste se spojit s personálem nemocnice. Myslím si že¨
pokud jim vysvětlíte o co Vám jde tak e-mail na maminku by Vám mohl být dán..
Jsme přeci taky lidi…pokud Vám to nepůjde napište mi SZ a já se pokusím pro Vás něco udělat…

Co na závěr dodat..jednou se všichni v tom nebíčku sejdete. Ne nadarmo se říká že Vás brouček držel za ruku jen chvíli ale za srdce Vás bude držet pořád..
Přeji Vám z celého srdce ať jste šťastná…

 
pomenkova
Generální žvanilka 24085 příspěvků 02.04.16 13:45
:hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :srdce: :srdce: :srdce: :,(
 
rookieem
Kecalka 449 příspěvků 02.04.16 13:46

Všem Vám přeji strašně moc síly. :hug: Je mi to opravdu z celého srdce líto. Bertík byl neskutečný bojovník. Ráda bych napsala, že bude lépe, to totiž bez pochyby bude, ale nikdy už to nebude úplně ono… :,( Na takové neštěstí zkrátka neexistují žádná slova útěch…

Sama jsem v 10 týdnu právě s jednovaječnými dvojčátky, ale myslím, že Bertíkův příběh by mě zasáhl stejně silně i kdyby tomu tak nebylo.

 
fančule
Kecalka 125 příspěvků 2 inzeráty 02.04.16 13:55

Je mi moc lito, co se stalo Vasemu Bertikovi. Budte silna pro Lojzicka.
Vim, ze se jako maminka dvojcatek muzete setkat s nazory, ze jedno miminko mate, tak co. Ja jsem si tenhle pristup nekterych cerstvych maminek zazila na vlastni kuzi. Jeste ted to boli, kdyz si vzpomenu, i kdyz jsem si nakonec dovezla domu diky bohu obe miminka.
Preju hodne sil a at Vam Lojzicek dela jen radost.

 
Vrkulíšek
Zasloužilá kecalka 766 příspěvků 02.04.16 14:30

Je mi to moc lito. Uprimnou soustrast.

 
italia
Kecalka 372 příspěvků 49 inzerátů 02.04.16 14:56

Rodiče by neměli přežívat své děti a už vůbec ne, aby odcházela narozená miminka. Je mi do breku.

 
aleaa
Kecalka 238 příspěvků 02.04.16 15:06

Nemám slova, srdce se mi při dočítání sevřelo. Přeji mnoho štěstí a pevně věřím, že Bertík někoho k tak láskyplným rodičům brz pošle :srdce:

 
AniNevim
Neúnavná pisatelka 16803 příspěvků 02.04.16 15:16

Placu s tebou :-( :hug:

 
fifinkaa
Kelišová 6258 příspěvků 35 inzerátů 02.04.16 15:41

Brečím… tolik zlého tolik překonal a pak strašák SIDS. Jsi silná. :hug: Opatrujte se.

 
_one_name_
Ukecaná baba ;) 2070 příspěvků 02.04.16 18:15
:,( :,( :,(
 
pohlazeni  02.04.16 18:18

Nevim, co napsat. Jsem smutna. :,( :,( :,( Vyjadruji ucast alespon srdickem pro tvou rodinu, vc. Bertika, protoze on bude navzdy jeji soucasti. :srdce: :srdce: :srdce:

 
Bonulinka
Zasloužilá kecalka 529 příspěvků 02.04.16 18:27

:,(. Mojí mamce se také narodila dvojčátka - jednovaječní chlapečci. Ten silnější bohužel po 3 dnech zemřel ( syndrom náhlého úmrtí ). Také si vyslechla, že má být ráda, protože s dvojčaty je práce a aspoň jí zůstalo jedno. Kdo nezažil, nepochopí…
Přeji vám hodně sil, hodně štěstíčka a zdravíčka do budoucna.

 
ppavlina
Kecalka 119 příspěvků 02.04.16 19:22

Ještě jednou děkuju za přečtení a reakce, všichni jste moc milí. děkuju.
@Jana Vajnerová díky moc. Zkoušela jsem se ptát jen lékařů a zatím jsem nepochodila, ale už jsem si říkala, že spíš poprosím nějakou sestřičku. Možná by šlo, aby jim poslali kontakt na mne a oni se třeba ozvou, když budou chtít. Jdu tento týden s Lojzíkem na kontrolu, tak se zkusím zeptat a kdyby se mi to nepodařilo, ozvu se přes SZ. Díky moc za nabídku :)
@Petullka82 ráda si takovou knížku přečtu. Můžu se zeptat, jak se jmenovala? Zkusila bych si ji sehnat. Díky.

 
fashion_victim83
Ukecaná baba ;) 1931 příspěvků 02.04.16 19:24

Upřímnou soustrast. V souvislosti s denickem, komentářem výše (ale i nedávným denickem),kdy zemřeli novorozenci na SIDS a všechno byli chlapci (i ve zdejší diskuzi),a matně si vzpomínám, ze i v časopise Maminka bylo psáno, ze mnohem náchylnější na SIDS jsou kluci, se ptám Neví někdo proč?

 
lentilka05
Povídálka 41 příspěvků 02.04.16 19:51

Asi nejsilnější a nejsmutnejsi denicek, jaký jsem tu kdy četla. :,( :,( :,( Musí byt silene prijit o dite prave ve chvili, kdy uz si říkáte, ze je všechno poměrně v pořádku. A najednou takový šok. Přijměte prosím moji upřímnou soustrast :srdce: At si vas najde jeste alespoň jedno vytouzene miminko :hug:

 
Bobiše
Ukecaná baba ;) 1616 příspěvků 3 inzeráty 02.04.16 21:14

Smutné :roll:
Jste velmi silná žena a nádherná matka. Uspala jsem teď svého syna 17 měsíců. Čtu si ještě váš deníček… A brecím tu nad postylkou a mobilem jak zelva. :hug:
Přeji vám hodně sil a lásky, at vaše rodina sílí a třeba se ještě rozroste. :hug:

Příspěvek upraven 02.04.16 v 21:16

Vložit nový komentář
Stránka:  1 2 Další »
Poslat
nový deníček