Bez respektu

Skalaminka  Vydáno: 28.04.15

O porodním traumatu po nekomplikovaném porodu.

Tohle je příběh o tom, jak jsem prožívala a vnímala svůj první porod. Jak byly mé představy rozmetány na prach nemocniční rutinou. Jak porod bez komplikací musím řešit ještě téměř po roce a čtvrt, kdy po zákroku lékařky trpím mimo jiné stálou bolestí. Jak jsem se dodnes nesrovnala s fyzickými následky, s prožitou bezmocí a s tím, co se u nás považuje za „normální porod.“

Je to samozřejmě subjektivní líčení, různé ženy prožívají podobné zkušenosti jinak, mají odlišné povahy, představy, zkušenosti. Některé mohou třeba na základě osobních prožitků velmi bolestně vnímat jakékoliv zranění v intimní oblasti, zvláště když bylo provedeno proti jejich přání a když ho považují za zcela zbytečné… Ale to odbočuji, vrátím se na začátek.

Když jsem před necelými dvěma lety poprvé otěhotněla, na miminko jsem se strašně těšila. Na začátku jsem trochu krvácela (syndrom mizejícího dvojčete), takže jsem se o něj taky hodně bála a náležitě se opatrovala. Ale jak se blížil porod, čím dál víc jsem snila o tom, až svou holčičku poprvé uvidím a jak ji přivítám. Když bude vše v pořádku, chtěla jsem porodit co nejpřirozeněji a miminko ušetřit třeba okamžitého vážení a měření. Věděla jsem, že není problém provést základní vyšetření na bříšku u maminky. Těšila jsem se, jak bude moje maličké stále se mnou, jak strávíme první minuty jeho života maximálně nerušeně, jak dcerušku na svět přivítáme s něhou a láskou.

Během těhotenství jsem kromě několikaměsíčních nevolností neměla žádné větší problémy, až ke konci mě potkala těhotenská cukrovka. Naštěstí se dala dobře kompenzovat dietou, kterou jsem pečlivě dodržovala. Našla jsem si na internetu stránky několika lékařek od Apolináře, které se na gestační diabetes zaměřují, a potěšilo mě, když jsem si přečetla, že v takovém případě porod probíhá přirozenou cestou a „jak si příroda řekne“. V tomto ohledu jsem tudíž neměla obavy a ke konci mě sužoval jen přirozený strach, jak to zvládnu a aby bylo miminko v pořádku.

Nejbližší porodnicí byly Klatovy. Neměla jsem kolem žádné zkušenější kamarádky, které by už porodily, takže jsem se musela spolehnout na jiné zdroje informací. Na internetu byla porodnice hodnocena různě, ale podobné to bylo i u ostatních porodnic. Jedna žena si chválila nedávný porod, kdy respektovali její porodní plán. Respektem k porodním plánům se chlubí i webové stránky porodnice. A při osobní návštěvě bylo prostředí příjemné a provázející sestřička moc milá a ujišťovala nás, jak je vše o dohodě… Takže jsem bohužel zvolila klatovskou porodnici.

Neodradila mě ani předporodní kontrola u primáře. Nikdy jsem se s ním nesetkala. Jen jsem vkročila do dveří, odeslal mé objemné těhotné tělo na vyšetřovací křeslo. Sotva jsem dosedla, málem jsem zase vyskočila. Tak bolestivé vyšetření jsem ještě nezažila. Tak kdypak ten porod vyvoláme, zahajuje pak primář konverzaci u stolu. Vykulím oči. Co? Proč? Máte přece těhotenskou cukrovku. Ale držím dietu a četla jsem, že dobře kompenzovaná těhotenská cukrovka není důvodem k indukci před termínem… Chování lékaře se mění jako mávnutím kouzelného proutku. Já jsem doktor, já mám dvě atestace. Ale… snažím se argumentovat. Už jsem viděl úmrtí dítěte v děloze a vy už jich deset mít nebudete. Jsem v šoku z toho nepokrytého a hlavně bezdůvodného zastrašování, pár dní před porodem to vážně přispěje k vaší psychické pohodě. Ale primář není celá nemocnice, ne? Snad se s ním nepotkáme u porodu, holčičko moje.

Situace se o pár dní později vyřeší sama. Je noc a pode mnou na posteli voda. Konečně je to tady. Míříme do porodnice. Kontrakce žádné, porodní cesty naprosto nepřipravené, konstatuje doktorka Haasová na příjmu. Moc sympatická není. Asi unavená ze směny, utěšuji se. Ale vy máte streptokoka, vyvoláme porod hned. Nešlo by počkat aspoň těch 24 hodin? Vyvolání porodu má přece taky svá rizika, zvlášť když tělo zatím nejeví sebemenší známky přípravy k porodu. Doktorce se moc diskutovat nechce, ale než dojde ke konečnému rozhodnutí, mění se směna. Tentokrát celkem sympatický lékař Matuška. Probere s námi možnosti a dá nám na výběr. Na základě debaty se rozhodneme ještě počkat. Podepisujeme revers. Také předávám lékaři svůj porodní plán. Přelétne ho očima a zjevně nevidí žádný problém. Říká, že to všechno se tady běžně dělá. Tak to je fajn.

Den i noc jsou dlouhé. V ruce kapačka na antibiotika. Nervozita a strach. Napjaté očekávání. Pravidelné monitorování. Miminku se daří dobře. Kéž by se porod rozjel sám. Nevypadá to tak. Ale nebude dlouho trvat a budeš s námi, malinká. Jaká asi budeš? Jak to spolu zvládneme? Hlavně ať jsi v pořádku.

Ráno po probdělé noci. Porodní cesty jsou o něco připravenější. Aspoň tak. Doktor zavádí první vyvolávací tabletu. Au. Když se porod nerozběhne, přijde na řadu druhá. A když ani pak? Ve frontě čeká oxytocin. A když ani oxytocin… Pak už zbývá jen císařský řez. Sakra. Zkus se trochu snažit, maličká. Na světě to není tak špatné a maminka toho teď moc dělat nemůže.

Po první tabletě nic. Ani jedna mrňavá kontrakce. Taky se zase mění směna. Chladná doktorka Haasová ze včerejška. Zavádí mi druhou tabletu. Au au au. A tentokrát to netrvá dlouho a svírá mě bolestivá křeč. A brzy další. Myslela jsem si, že porodní bolesti začínají s intervaly alespoň desetiminutovými. Že budu mít nějaký čas si zvyknout. Ale ani náhodou. Potvora kontrakce je tu každé tři čtyři minutky. Do toho strašná bolest v kříži. Jsem teprve na začátku a už mám pocit, že to nezvládnu. Dostávám čípek, který tu křížovou bolest zmírní. A hlavně je tu vana. Teplá voda. A neskutečná úleva. Nechají nás s manželem o samotě. On a vana jsou mou spásou v moři bolesti.

Kromě doktorky jsou tu dvě asistentky, mladší milá (z porodu si ji bohužel skoro nevybavuji), na té starší je vidět, že nejsem rodička podle jejího gusta (jsem přece ta s porodním plánem). Teď přichází starší porodní asistentka. Radí, jak dýchat. To víte, ta teorie není jako praxe. Znovu antibiotika, naštěstí to lze z vany. Ale na monitor musím vylézt. Mimo vanu je bolest nesnesitelná. Jak dlouho to bude trvat? Prosím, už chci zpátky svou horkou vodu!

Konečně zpět. Když jsme zase sami, dvakrát nebo třikrát se na chvilku dokonce ocitám v jakémsi tranzu, ve kterém bolest mizí. Změněný stav vědomí. Ale porodnice mi v něm nedovolí zůstat dlouho. Přichází vaginální vyšetření. Příšerná bolest, musí mě držet násilím. Takhle musela vypadat tortura. Ale ze strany doktorky necítím žádný soucit. Mám pocit, že nejsem člověk v bolestech, ale obtížný hmyz.

Vana znovu přináší kýženou úlevu. Ale intervaly mezi kontrakcemi se stále zkracují a samotné kontrakce vnímám jako nezvladatelnou bolest. Nemůžu dál. Krátká diskuse o možnostech. Dobře, tak tedy epidurál. Starší porodní asistentka se tváří spokojeně. „Tak ten porodní plán už dodržovat nemusíme.“ Jak na to proboha přišla? To číhali na nějaké moje „selhání“, aby mohli porodní plán úplně ignorovat? A navíc jsem tam konkrétně o epidurálu nic neměla, předpokládala jsem, že když budu potřebovat něco proti bolesti, jednoduše o to požádám. Plán samozřejmě platí i nadále, říkám. Další strašná kontrakce. A kde je už někdo s tím epidurálem? Jste teprve na začátku, to ještě musíte vydržet.

Znovu sami s vanou, s občasnou kontrolou. Napůl úleva, napůl zoufalství. Kontrakce po minutách. Sotva se stačím nadechnout a je tu další. Snad už ani žádné přestávky mezi nimi nejsou. Ať mi něco dají. Zavolej je. A netrvá dlouho a cítím strašný tlak v konečníku. Říkám to sestře. Chce se vám tlačit? To už asi rodíte. Nebyla jsem ještě před chvílí na začátku? Na epidurál už je pozdě. Miminko bude za chvíli tady. Sláva. Vidím světlo na konci tunelu.

Navigují mě na porodnické křeslo. Klesám na něj a v polosedu se snažím tlačit podle pokynů. Přála jsem si volit si polohu i v druhé době porodní, tlačit spontánně, mít co největší soukromí… Jenže jsem vyděšená prvorodička v bolestech, nemám sílu diskutovat nebo odporovat pokynům a personál ani nenapadne mě podpořit nebo mi vyjít vstříc, situace jim asi vyhovuje.

Takže skončím bezmocně v polosedu a nemám čas myslet na to, jak je tahle poloha pro tlačení nevhodná. Nebo na to, že tlačení řízené personálem nepřináší žádné výhody. A kde se tu zatraceně vzal ten dav lidí, který mě sleduje jako fotbalové finále? Slyším jen samé „povzbuzování“. Tlačíte špatně, vůbec vám to nejde. Přitom můžu vypustit duši, jak se poctivě snažím, ale podle toho, co říkají a křičí si připadám úplně neschopná. Porodní asistentka se na mě oboří: Teď už nejde o vás, ale o miminko. Daří se mu dobře, ale asi podle ní tlačím sobecky. Dokonce se mi snaží tlačit na břicho, ale vím, jak tahle praktika může být nebezpečná a odstrčím jí ruku.

Všichni ti cizí lidé kolem a ta zjevná snaha, abych už honem honem porodila působí dost stresujícím dojmem. Já i můj manžel (jak mi později řekl) máme pocit, že miminku asi musí jít o život, když se všechno tohle děje. Takže když mi doktorka oznámí, že provede epiziotomii, stihnu se jen zeptat, zda je nutná. Tvrdí, že ano, takže ve strachu o život miminka i v časové tísni souhlasím. I v naivní víře, že se skutečně snaží respektovat můj porodní plán. Žádná epiziotomie z preventivních důvodů. Za tuto hloupou víru zaplatím zatím více než rokem bolesti a trápení.

Přirozeně nezkusíme změnit polohu nebo ještě chvíli počkat, na prvorodičku je přece nějakých dvacet nebo pětadvacet minut tlačení příšerně dlouho. A proč taky opravdu zkusit hráz nějak chránit, když epiziotomie to jistí. Pak netrvá dlouho a doktorka třímá malý uzlíček, který slabě zapláče. Neskutečná úleva a radost. Moje holčička sice nevyplula ani nevyklouzla, doktorka ji vytáhla ven jako králíka z klobouku (asi aby bylo všechno rychlejší), ale teď už budeš se mnou, malinká. Zašeptám, ať nechají dotepat pupečník. A pak ji cítím na bříšku, drobné kluzké tělíčko, ale trvá to chvilinku, pár vteřin a je pryč. Ani si to nestačím pořádně uvědomit, navíc mezitím z druhé strany slyším, že mi dají oxytocin. Proč? Na porod placenty přece. Nechci. Porodní asistentka, pořád ta samá, to zjevně nese velice nelibě. Ale mě zajímá jen moje děťátko, které jsem ještě ani pořádně neviděla.

Kam ji odnesli? Bezmocně natahuji ruce, vždyť jsem si přála mít ji hned u sebe. Dejte mi ji. Musíme ji vyšetřit. Ale vždyť to základní vyšetření jde udělat u mě. Jde o její život a zdraví, říká primář dětského oddělení odmítavě. Na ten stůl nevidím, ale tomu právě narozenému človíčkovi tam natahují nožičky, aby ho změřili, váží ho, píchají injekci a vyšetřují. Sahají na něj cizí ruce, provádějí mu všechny ty „strašně nutné věci“, místo aby si na maminčině těle v klidu zvykal na svět a aby se po devíti měsících konečně seznámil se svými rodiči. To přece počká, komu sejde na tom, že jsem měla nějaký sen o přivítání své holčičky na světě. Důležitější je rutina, i když je děvčátko zcela v pořádku. Má Apgar 9-10-10.

Ano, je to jenom pár minut. Ale pro mě jsou nekonečné. A přesně tohle jsem nechtěla. Proč jsou důležitější rutinní zvyky nemocnice než to, abych se přivítala se svou malinkou, abych ji vůbec poprvé pořádně viděla? Vždyť je to moje dítě, navíc úplně zdravé, ne nějaký majetek nemocnice. Třesu se zimou. Znovu se ptám, kdy mi ji dají. Už to prý bude. Mezitím v pořádku vyšla placenta. Doktorka mě šije. Šití je i přes lokální anestezii trochu nepříjemné, mnohem horší je ale moje prázdná náruč. Konečně mi přinášejí mou holčičku zabalenou v nějakém ručníku. Lásko moje malinká.

Personál se zdrží ještě chvíli, stihnu se zeptat doktorky, proč musel být nástřih. Bez toho byste se mohla roztrhnout až ke konečníku. Hm. Zní to jako prevence, kterou jsem nechtěla, ale teď to samozřejmě neřeším, užívám si konečně své miminko. Když nás nakonec nechají samotné, vybalím svou dcerušku z toho hadříku. Leží na mém těle nahá, obě jsme přikryté dekou. Má otevřené oči a jen se tiše dívá. Je samozřejmě nejkrásnější na světě. Nemůžu se na ni vynadívat. Hladím pár vlásků na hlavičce. Jsem tvoje maminka, víš? A tady je tatínek…

Ty první dny se mi slévají do jedné čáry. Kromě mé úžasné dcerky je tu ještě porodnice. Ráno jedna vizita a pak druhá. Nebo pro změnu primářská vizita. Sestřička mi pomůže se na ni připravit. Když vejde primář s davem lidí, ležíme s mou spolubydlící vzorně s roztaženýma nohama a vystavujeme jim na odiv svá krvácející a zašitá rodidla. Ať žije lidská důstojnost.

Některé sestřičky jsou moc milé. Jiné méně. Snaží se mi pomáhat s kojením, ale ty metody jsou někdy dost drsné. Surové dloubání dcerky pod malinkou bradičkou, aby sála. Mačkání mých nalitých prsou, až pláču bolestí. Dojde i na umělou výživu, kloboučky, odsávačku. Tahle poloha mi moc nevyhovuje, říkám. No ale docela vám to v ní šlo. Zkuste ji znovu. Stejně to moc nejde. Myslím si, že je to hlavně prostředím. Když mě pustí domů, pustím z hlavy všechny rady a ještě ten večer se konečně „rozkojím“. A pak už to jde krásně a rozhodně nemusím holčičku povzbuzovat tím hrozným způsobem. Kojím bez problémů i teď po roce. Dnes bych volila ambulantní porod, tedy pokud bych se do porodnice odvážila (stačí mi slyšet to slovo a mám dost nepříjemné pocity).

Přitom část personálu byla opravdu laskavá, byla tam třeba moc milá sestřička, která s námi chodila cvičit. Ale nemocniční rutina to alespoň pro mě přebíjí. Jsem spíš introvertní člověk a ráda si dělám věci podle svého, ne podle pravidel, která se často jeví nesmyslná. A tady musíte poslouchat doktory a vůbec personál – když neposlechnete, vyčiní vám jako malému hloupému dítěti. Když třeba vyjdu s dcerkou v náručí na chodbu, dostanu vynadáno, že ji nevezu v postýlce. Co kdyby mi spadla na zem. Za pár hodin budu doma a tam jezdící postýlku taky nemám, ale na tom nikomu nesejde. Není to prostě zrovna příjemné poklidné prostředí, kde se můžete v klidu sžívat s miminkem, navíc je tu značná bolest po nástřihu.

Z porodnice odcházím s bolavou rozstřiženou vaginou, s krabicí umělé výživy a s pocitem, že jsem neschopná kojit a vůbec neschopná matka. Vždyť jsem si ani nedokázala uhájit porod bez nástřihu nebo nepřerušovaný bonding a přitom se to obojí jeví tak zbytečné. Těžko se smiřuji s tím, že se obě věci staly ve chvíli, kdy jsem tam ležela bezmocná a bez možnosti se bránit. Celkový přístup personálu, všechen ten stres, spěch a zjevný despekt k mým přáním ve mně rozhodně nebudí důvěru nebo pocit, že jim šlo o moje blaho.

Přemýšlím nad body svého porodního plánu. Vedení porodu na partnerské úrovni? Ha. Respektování soukromí a intimity mého porodu? Vzpomenu si na ten houf neznámých lidí. Upřednostňuji neřízené tlačení? Personál dal přednost řízenému. Epiziotomii si nepřeji, v žádném případě preventivně? Vždyť to byla prevence strašného natržení. Chci, aby děťátko zůstalo stále se mnou? Co je nepochopitelného na slově „stále“? Přeji si, aby mé (naše) první chvíle s děťátkem po porodu byly co nejméně rušeny? No, až na ten houf neznámých lidí a zbytečné odnesení na vyšetření to naprosto respektovali. Nechci, aby bylo miminko měřeno a váženo hned po porodu? Co záleží na tom, co chci? No jo, je to vlastně moje dítě. Přeji si přirozený porod placenty bez vnějších zásahů? Tak to bylo o fous…

Znovu a znovu jsem přemýšlela, proč byla tak nutná epiziotomie. Vždyť porod probíhal bez komplikací, dítě i já jsme byli v pořádku, tlačila jsem ani ne půlhodinku… Velké ruptury hráze (větší než nástřih) jsou spíš výjimečným jevem a moje děťátko bylo drobné, s malou hlavičkou, vážilo jen 2,7 kg. A když jsem se ještě jednou krátce po porodu zeptala doktorky na důvod nástřihu, byla velmi arogantní – co si to vůbec dovoluji se jí ptát, o tom (o svém těle) stejně nerozhoduju já, ale výhradně ona, má na to přece vzdělání. Jestlipak je taky učili, že výzkumy žádné údajné benefity epiziotomie nepotvrdily? Že podle WHO, kromě případů miminka v nouzi, přináší epizitomie víc utrpení a bolesti pro matky než výhod pro děti? Pokud vím, žádná studie nepotvrdila ani to, že by epiziotomie chránila před natržením, často bývá nástřih spíš rizikovým faktorem. Navíc sám nástřih je poraněním a i gynekoložka na kontrole v šestinedělí byla překvapená velikostí mé jizvy vzhledem k velikosti dítěte. Jsem přesvědčená o tom, že šlo o naprosto zbytečnou záležitost zaviněnou špatnou polohou, bezdůvodným spěchem a celou rutinou nemocničního porodu.

Bohužel díky tomuto zákroku lékařky nemohu říct, že porod pro mě proběhl bez následků. Jizva po nástřihu mě v podstatě neustále bolí i skoro rok a čtvrt po porodu, bývá hodně citlivá na dotek, cítím ji v podstatě pořád, nepříjemné bývá například i delší sezení, menstruace je přímo utrpením. Například oblíbenou jízdu na kole jsem musela výrazně omezit, o sexu (dosud ho pro bolestivost jizvy prakticky nemám) a psychickém traumatu snad radši nemluvím.

Mohla bych o tom psát dlouho. O tom, že se cítím sexuálně zraněná a zmrzačená. O neustálém pocitu bolesti a nepohodlí. O proplakaných hodinách, o tom, jak v noci nespím a nekonečně si promítám svůj porod. O pocitech smutku, viny a vzteku. O snaze problém nějak řešit, o cestách za odborníky i alternativní medicínou, o tom, kolik to zatím neúspěšně stálo času a peněz. O porodním traumatu se u nás moc nemluví, většinový postoj je takový, že když máte zdravé dítě, není si nač stěžovat. I já jsem za svou dcerušku moc vděčná, ale to přece neznamená, že se smířím se vším a že přijatelný výsledek porodu vše omlouvá.

Přemýšlím, kde jsem udělala chybu – byla jsem moc důvěřivá? Proč vlastně hlásají, že respektují porodní plány, když to tak není? A přitom možná stačilo tak málo. Třeba jednat tak, abych měla pocit, že se všichni opravdu snaží respektovat moje přání a nedívají se na mě svrchu, abych měla pocit, že jsem v bezpečí. Být jen trošinku soucitnější, povzbuzovat místo strašit. Zkusit navrhnout jinou polohu nebo mě podpořit v jejím hledání. Dát mě i miminku čas a mě šanci poradit bez zranění nebo třeba s malým natržením (tak porodí bez nástřihu i většina prvorodiček) – vnímala bych úplně jinak přirozené natržení než ve své podstatě násilný zásah cizího člověka do své intimní sféry. Dát mi možnost užít si první minuty jejího života s mou holčičkou a respektovat naše soukromí. Provést základní vyšetření u mě, neměřit děťátko po narození – cožpak to jsou tak nesplnitelné věci, které při troše dobré vůle nejdou?

A přitom to byl ukázkový nemocniční porod. Personál ho jistě viděl jako normální. Rodička v ideální poloze pro porodníka, pořádně rozstřižená, dítě jí předáno vzorně vyšetřené a ošetřené. Akorát tedy ta ženská měla nějaké hloupé představy a párkrát projevila svůj názor. Naštěstí byla v té kritické fázi bezmocná a personál mohl udělat vše pro její dobro, třeba zachránit hráz tím, že ji pořádně rozstřihl…

A jak to vidím já? Měla jsem v podstatě nekomplikovaný a rychlý porod. Přesto mi proti předem výslovně uvedenému přání provedli chirurgický zákrok, který je trvalý (jizva v intimní oblasti mi zůstane napořád, stejně tak nastřižený sval už nikdy nebude fungovat úplně stejně, mohlo dojít i k trvalému poškození nervů, jak mi nedávno sdělil jeden odborník) a který mi způsobil zatím více než roční bolesti a problémy. První chvíle mé dcerušky na světě se už nikdy nebudou opakovat, přesto mi je vzali jen kvůli rutinním postupům, které mohly počkat. Vím, že jsem mohla mít mnohem horší porod, přesto cítím při vzpomínce na příchod mého dítěte na svět i smutek, vztek a vinu. Kde zůstal respekt k rodičce a k jedinečnému okamžiku, který prožívá? Nebo respekt k odlišnému než medikalizovanému pojetí porodu? Samá proč a žádné odpovědi…

A přitom bylo vlastně vše v pořádku. Matka a dítě to přece přežily. Další úspěšně vyplněná kolonka svědčící o kvalitách české porodnické péče a navíc pojišťovna platí všechny ty oxytociny i epiziotomie. Postoj, který je možná jakžtakž pochopitelný u operace slepého střeva, ale v případě porodu může být zoufale nedostatečný. Nejsme objekty podstupující chirurgický zákrok, ale lidské bytosti přivádějící v bolestech na svět nový život.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 3.3 bodů
Stránka:  1 2 3 4 5 6 7 8 Další »
 Váš příspěvek
 
Loki01
Echt Kelišová 8733 příspěvků 28.04.15 02:47

Je to hrozne, jsem rada ze jsem nerodila v ČR.
Tu vizitu si vůbec neumím představit. Tady se i gynekologicke vyšetření děla úplne jinak. Člověk dá chodidla k sobě a přitáhne nohy k sobe a přes klín se zakryje. Proste co se dá, děla se takhle.
Ale v postýlce musíme taky vozit, je to kvůli pojistce, soudům a tak.
Je mi moc lito co jsi si musela zažít. Snad se to v porodnicích brzo zmeni.

 
Pov
Kecalka 177 příspěvků 28.04.15 06:43

Normálně brecim… :,( je to jako bys popisovala můj první porod…jsme jako kusy teleciho, co jedou po pase, honem, za ctvrt hodiny konci směna, tak mu nastrihnem, skocime na břicho, děcko pak rychle odnyst, aby jsme se už nemuseli starat…hrozny…já rodila 2009 v Olomouci, přenášela jsem čtyři dny, doktorce se to zdálo hodně, tak mi při prohlídce skočila na břicho, praskla vodu, me naprosto nepripravene tělo protestovalo, neotvirala jsem se, valili do me atb, oxytocin, mala mi malém umřela, tahali mu klestema, mezi nohy mi cumelo dvacet arabacu mediku, i pres me přání, aby tam nikdo takovej nebyl, ale co, mohli se na me priucit, ze :pocitac: hnus, ten dnešní přístup k matkám. taky me nastrihli, deset cm a bolelo to dlouho…druhy porod byl císařem a i když to bolelo víc a je nepřirozený, jsem za to rada. už nikdy bych nezvládla vaginální porod…dlouho mi pak trvalo, než jsem našla k první dceři cestu, připadala jsem si znásilněna… Je mi tak líto, ze jsi to nemohla mít dle svých predstav :(

 
Barborkaa26
Kelišová 5424 příspěvků 28.04.15 07:02

Přijde mi to jako „nafouklý“ klasický vaginální porod. Proč jsi tedy souhlasila s epiduralem? Nevím, jestli si vůbec uvědomuješ, že jsou na tom ženy daleko hůře.. Shrnula bych to jako litování se. Jak bych ohodnotila porod, který začal prasknutím vody, bez které jsem byla celých 36 hod, vůbec jsem se neotvírala, dostala oxytocin, 3× zkolabovala na sále a žiju já i moje dcerka jen díky manželovi, který byl s námi a celý porod ukončen akutním SC?! Z porodnice jsem ve finále odcházela ještě s bonusem - těžkým zánětem močáku na 5 křížků. Je mi líto a soucítím s ženami, které přišly o své dítě nebo z nějakého důvodu nemůžou mít děti, ne s ženami, které nevěří doktorům, ale přesto požadují epidural, který nemá mnoho společného s „přírodním“ porodem.. Tak příště roď doma a nestěžuj si!

 
alda
Kecalka 285 příspěvků 28.04.15 07:08

Hlavně se snaž si to nevyčítat. Nebyla to tvoje chyba, nebylo to tvé selhání, ty jsi udělala v tu chvíli co jsi mohla. Když se tohodle budeš držet, tak se ti hodně uleví a příště to zvládneš přesně tak jak sis plánovala.

 
evick2
Závislačka 3539 příspěvků 28.04.15 07:38

@Barborkaa26 To, že na tom jsou jiní hůř, ale neznamená, že mě to nemůže bolet!
Tohle vaše prohlášení je jako ty řeči od důchodců:„Mě bolí rameno!“ „Ale to nic není, mě jak bolí rameno!“ Že jiná měla porod horší, znamená, že já si nemůžu postěžovat? Jako vážně? 8o

Autorko naprosto chápu co jsi tím chtěla říct. Měla jsem to podobně, nekomplikovaně rychle, šup šup… ale určitý okamžiky, mě budou strašit do smrti.
Víte jak se to říká: Nemusím mít víc, ale nedovolím ani méně.
Je dobře mluvit o tom co nás trápí, každý má pocity jiné, jeden nemusí vydržet tolik co druhý…
Bohužel, špatně jsem odhadla porodnici, moje chyba, ale ani to neznamená že nemám nárok si postesknout.

 
zeme
Povídálka 15 příspěvků 28.04.15 07:39

Barborkaa26, blbneš! S autorkou soucítím a souhlasím. A pevně věřím, že naše dcery budou rodit lépe a klidně i doma.

 
MIŠMA 22
Kecalka 275 příspěvků 61 inzerátů 28.04.15 07:40

Část je dobře napsaná, ale najednou se asi potřebuješ litovat :(.Jsou ženský který jsou na tom daleko hůř a taky to přežily :(.Ale na druhou stranu s tím přístupem personálu máš v něčem pravdu, sama jsem to zažila.

 
Slečna Ferka
Echt Kelišová 8248 příspěvků 28.04.15 07:52

Mrzí mě, zakladatelko, co jsi zažila, a doufám, že se situace nějak vylepší.

Na druhou stranu - pokud by nějaká žena byla ve Tvojí situaci, tedy opravdu silně fixovaná na svůj poporodní scénář apod., tak myslím, že by měla udělat hned několik věcí:

  • Poradit se před porodem, nejlépe s nějakou zkušenou dulou, která porodnice je schopná/ochotná vyjít vstříc. Pak si tam klidně i dojet.
  • Pokud možno si v té porodnici zaplatit porodníka. (Vím, že je to nelegální, nicméně taky ze zkušeností kamarádek vím, jak stačí jeden blbý doktor, a z příjemného porodu je komplikovaná noční můra.)
  • Pokud možno si s sebou vzít i tu dulu. Pomůže, poradí, zastane se - lépe než partner, který zde u porodu zjevně byl, a taky nic nevybojoval.

Třeba Tvůj deníček aspoň pomůže jiným maminkám, aby se do podobné situace nedostaly.

 
baramal
Kecalka 145 příspěvků 28.04.15 07:52

No, nevím, na me to dela ten dojem, jaky ted převládá u těhotných. Všechno si načtu na internetu a jsem nejchytřejší. Samozřejmě, že některe věci se daly udělat jinak, ale doktoři jsou taky jenom lidi, navíc neskutečne pretizeny. Taky jsem mela dlouhý porod po prasknutí vody, takže vím, o čemkoliv mluvím. Ale nechápu, když to byl tak rychlý a ne komplikovaný porod a chtěla jsi tu přirozenost, tak proc epidural? A k tomu kojeni, je to fyziologické, že se mléko spustí cca 4. den po porodu.. Nošení ditěte bez vozíčku, plné souhlasim s porodnici, po porodu se ti muže kdykoli udělat slabo, co bys dělala potom?

 
Ya-ya  28.04.15 07:55

A od čeho jsi tam měla manžela? když jsi nebyla schopná si to vyřídit sama, měl to udělat on. Nevím co je řízené tlačení, snad sama poznaš, kdy tlačit, tělo tlací skoro samo.ale i to tvoje tlačení se dá dělat spatně, takže to mohl být tvuj pripad. Gratuluju k holčičce :kytka:,ale žádné strašné příkoří nevidím :nevim:

 
pajinka256
Kecalka 135 příspěvků 28.04.15 07:59

To, že se cítí autorka, jako znásilněná, to je znát, ale připadá mi, že poraněná je hlavně dušička. Chápu, že každý má nějakou potřebu a přání a myslím, že hlavní chyba je, že se na porodní plán nejdřív tvářili, jako no problem a pak se nedokázali smířit s faktem, že rodička má nějaké přání. Doufám, že tento deníček poslouží, jako poslední zpověď o prožitých útrapách a posbíráš všechnu sílu a přeneseš se přes to dál. Hlavně si musíš uvědomit, že ta pozůstalá jizva je již navždy součástí těla a nic to nezmnění… Myslím, že ta bolest, kterou cítíš je z tvého vědomí a pocitu, že tam neměla být, ale je tam a dokud se s tím nesmíříš, tak to může bolet víc, než by to bolelo normálně. Přeji hodně síly a ať se lépe daří. :kytka:

 
vertunka
Ukecaná baba ;) 1822 příspěvků 28.04.15 08:08

Ježkovo voko!! Chudáku..to je teda zážitek! Nastřih - toho se nejvíc bojím. Tajné doufám, že az jednou budu rodit, tak že mi ho bez mého souhlasu neudělají! České zdravotnictví je fakt na strašné úrovni. Moc Ti přeju, aby jsi se z toho co nejdříve dostala a užívala si mateřství :kytka:

A to, že jsou na tom lidi hůř, je sice pravda, ale to si jako člověk nemůže postěžovat už vůbec na nic?? Ještě že tu nikdo nenapsal: co by za to daly děti v Africe!!!

 
suricata
Kelišová 6601 příspěvků 28.04.15 08:18

Chápu, jak se cítíš. Musí to být těžké, ale zase bude dobře. Posílám ti velké objetí a přeji ať je ti brzo lépe a ať se ti daří.

 
suricata
Kelišová 6601 příspěvků 28.04.15 08:21

@Slečna Ferka naprosto s tebou souhlasím :kytka:

 
Lada84
Ukecaná baba ;) 1281 příspěvků 28.04.15 08:23

Je mi lito, ze mate z porodu tak spatnou zkusenost. Ja rodila na Bulovce (2×) a nastrih mi naprovedli, i kdyz jsem o to ani nezadala. Mela jsem stesti. Na druhou stranu obe deti mi po porodu vzali a odnesli, zadne intimni chvilky s detmi na sale se nekonaly, proste jsem dve hodky na sale lezela sama. Souhlasim s tim, ze ukazovani rodidel po porodu je dost ponizujici, kolikrat jsem musela sestricku upozornit, aby zavrela dvere, protoze moje postel byla nohama ke dverim, takze by se mohl kouknout kazdy z chodby :roll:
Diky za denicek. Dejte se do kupy a pro pristi porod si vyberte jinou porodnici a s partnerem se domluvte na tom, kdo bude v pripade vasi indispozice resit postupy doktoru, muze to pomoci.. :kytka:

 
Billi
Generální žvanilka 23748 příspěvků 28.04.15 08:25

Ano, co si to rodičky dovolují, ony chtějí svoje dítě, ony chtějí o svém těle rozhodovat samy. Nemají vzdělání, ale mají možnosti konzultace a zjišťování informací, což personál nemocnic velice nelibě nese.
Bohužel tu je armáda matek, kterým to přijde normální a když se to tak dělá, tak to je nejlepší, protože doktoři vědí, co dělají a ony měly taky hnusný porod a nestěžují si. Doktoři (někteří) chtějí mít co nejméně práce s co nejmenším rizikem a ženy, co jim odporují, nebo mají dokonce vlastní názor a přání vnímají jako nežádoucí. Mně při porodu lhali o tom, co mi dávají do infuze a to jsem neodporovala, jen jsem se dovolila se zeptat a dokonce jsem chtěla vědět, proč mi to dali…
Ano, autorka chtěla epidural, ale podle mého, pokud by ji nechali rodit v klidu a pohodě, tak by ho nejspíš nepotřebovala a zvládla to i bez tohoto zásahu, což stejně nakonec musela.
To, že někdo má mnohem horší porod a vnímá to lépe, může být jen psychickou připraveností. Naprosto to chápu. Já jsem neporodila, mně vytáhli dítě vexem a pak jsem ho bez důvodu 24 hodin vlastně neviděla a nechtěli ho ukázat ani otci. To ve mně nechalo silnější prožitek než celý zbabraný porod. Nehledě na to, že celý pobyt v porodnici jsem měla pocit, že je to jejich dítě a tím, že se o něj mohu starat mi vlastně prokazují velkou laskavost.
Dodnes se mi dělá z představy přirozeného porodu fyzicky špatně a vím, že bych přirozeně neporodila, protože slova jsou silná zbraň a při porodu by je personál neměl vypouštět z pusy…
Autorko, přeji hodně sil, aby ses s zážitkem dokázala vyrovnat. Zkus si odpustit.

 
suricata
Kelišová 6601 příspěvků 28.04.15 08:27

Poslední dobou je mi z emimina smutno. Holka si postěžuje a je hrubě uzemněna s tím, že je na tom někdo hůř. To ale nezmenšuje bolest dotyčné.
To je jako když si někdo postěžuje, že ho bolínoha a dostane se mu odpověď, že má být rád, že ji má, že jsou na tom lidi hůř a nemají nohu. Když si postěžuje ten bez nohy, muže být rád že má aspoň jednu, jsou lidi uplně bez noh… a ti si taky nemaj na co stěžovat, bo jsou lidi i bez ruk a ti si taky nemaj na co stěžovat…

 
evick2
Závislačka 3539 příspěvků 28.04.15 08:30

@suricata ano to je trefné, vajýdřila jste přesně moji myšlenku.
Bohužel název deníčku opravdu mluví za vše.. Bez respektu :(

 
Gerberka
Závislačka 2998 příspěvků 28.04.15 08:32

Nevím, mně to tak hrozné nepřijde – myslím tvůj porod. Nebudu psát, že „jiní jsou na tom hůř“ atd., to ne, samozřejmě jsou daleko rizikovější porody, srovnávat se to nedá….

První porod jsem měla hodně podobný – taky „nepostupující“, odtok vody, minimum kontrakcí, nástřih…Žádný porodní plán jsem teda neměla – jako prvorodičku by mě to ani nenapadlo, sama jsem byla zvědavá, co vůbec ten porod obnáší (jakýkoliv porod) a jak to bude asi u mě…Taky nechápu, proč – když jsi všechno chtěla co nejpřirozenější – jsi žádala o ten epidurál?? :nevim:

Píšeš, že po více než roce cítíš tu jizvu po nástřihu atd…Tak vem si to, že já jsem neměla ani jednu jedinou kontrakci „do břicha“ – jak se říká, prostě ani jednu, která by „připomínala“ menstruační bolesti. Pořád dokola jsem si to v těhotenství „představovala“, jak mi jiní vykládali, že ty bolesti jsou jakoby hodně zesílené menstruační…a já nic. Jak já říkám – rodila jsem „zadkem“. ;) Všechny bolesti jsem měla ty křížové – hned od začátku, i ty nejmenší kontrakce – všechno do oblasti kostrče. Ta kostrč mě bolela při KAŽDÉM kroku více než rok po porodu, postupně to pomalinku odeznívalo, ale dovedeš si představit, že při každém kroku – kdekoliv, doma, na procházce atd..- cítíš bolest kostrče?? Dokonce i teď po 15ti letech tu kostrč někdy cítím….Jo a druhý porod jsem měla po 7mi letech od prvního – a byly to krásné menstruační bolesti, všechny „do břicha“ – po zkušenosti s tou kostrčí jsem si říkala, že jestli tohle jsou opravdu ty „porodní bolesti“, tak to je NIC proti tomu, co jsem měla u a po prvním porodu s tou kostrčí!! Doslova jsem si ty bolesti užívala!! To fakt nebylo nic. :palec:

Ale mě by nenapadlo si nějak stěžovat nebo litovat se..prostě to tak bylo a hotovo. Musela jsem to vydržet. Hlavně že synek byl naprosto zdravý a v pořádku. A zlobit se za to, že ho odnesli, vážili a měřili?? To by mě nenapadlo taky.

Řeknu to asi tak, jak ty slyšet nechceš ;), ale – nelituj se, a řekni si, že máš krásnou zdravou holčičku, co by jiní za to dali!! A tu jizvu snad můžeš nějak masírovat nebo jsou na to nějaké podpůrné masti, ne?? Já na tu kostrč neměla NIC – ani léky proti bolesti jsem brát nemohla kvůli kojení…musela jsem to opravdu vydržet – a to déle než 1 rok!!

 
Vermilion
Kecalka 305 příspěvků 28.04.15 08:40

Ja nevim, proc v nekolika komentarich autorce vycitate epidural, vzdyt od prvni zavedene tablety se nejednalo o prirozeny porod. Sama jsem si zazila krizove bolesti a vystupnovane umele vyvolanymi kontrakcemi - to se nedivim, ze kyvla na zmirneni bolesti.
Denicek na me urcite nepusobi jako litovani se, je to hluboky, pravdive popsany a cenny pribeh z pohledu duse zeny-matky a gynekologove a porodnici by si takoveto texty meli cist povinne. Pak se snad neco zmeni…

 
suricata
Kelišová 6601 příspěvků 28.04.15 08:40

A ještě jedna věc. Na epidural máš nárok, jako každý. To že jsi chtěla epidural neznamená, že neplatí tvoje přání mít miminko u sebe a pod. Není to tvoje chyba. Co to zas je za zvracenou logiku? Chtěla epidural, dobře ji tak.

 
lajovka
Zasloužilá kecalka 955 příspěvků 28.04.15 08:48

@Gerberka myslis to urcite dobre, ale nepochpila jsi groo textu :kytka:

 
Vermilion
Kecalka 305 příspěvků 28.04.15 08:49

A ty prvni minuty, ze chtela mit dcerusku u sebe, to vubec nebyl a neni prehnany narok. Ty poporodni vysetreni, zvazeni, zmereni atd pockaji a treba takove odsavani nebo procisteni konecniku, fuj to se uz dneska ani nedela.
Ja jsem sice mela maleho v naruci, ale nikdo mi nepomohl ho prilozit k prsu, dokud me nezasili, takze jsem ho sice chovala a tisila, ale chudak zurive hledal prs, ale pres nemocnicni kosili a prosteradlo a kdyz jsem se nesmela pohnout… to proste neslo. Priste rodim nahata :-) myslim to vazne, to prvni prisati uz nam nikdo nevrati. Stejne jako autorce ty prvni momenty s miminkem, jak si je vysnila.

Tu doktorku, co te tak mistrovne nastrihla, pokud mas opravdu nasledky, proc nepodas stiznost nebo nezazalujes? Uz jen z toho duvodu, aby ta hlava studovana svymi uzasnymi znalostmi neznetvorila vice zen.
Ja nevim, kde se bere v doktorech tolik arogance.

 
EliP
Povídálka 37 příspěvků 28.04.15 08:50

Je mi opravdu hrozně líto, čím jste si prošla. Pojmenováváte to naprosto přesně. Přeju Vám, ať se podaří trauma zpracovat tak, abyste se necítíila jako oběť, ale jako žena, která si prošla těžkou a bolestivou zkušeností, ale nakonec ji využila a začala třeba něco aktivně dělat pro ostatní, je možné se zapojit do osvěty ohledně přirozeného porodu (co třeba Týden respektu k porodu ve vašem městě?), začít se školit a pracovat jako laktačné poradkyně apod - Vy sama víte nejlépe, co je pro Vás možné.
Nejdříve je ale třeba trauma integrovat. Píšete, že jste vyhledávála odborníky, řešila jste i psychickou stránku věci (vím, že je to daleko, ale co třeba Michela Mrowetz, Helena Máslová) apod.?
Už když jsem Váš příběh četla, napadlo mě, že v komentářích se najdou zase nějaké ty hnusné příspěvky. A taky že jo. Berte to tak, že ty ženy jsou po svém porodou zraněné stejně jako Vy, jen to trauma neumí jinak zpracovat, než „máš zdravé dítě, co chceš“, „já/sousedka/paní na poště to měla horší“ apod.
Jste skvělá matka, ten zbytečně dramatický příchod na svět jste dcerce více než vynahradila dlouhým kojením. Věřím, že na své cestě dojdete dál, než ty, co se rozhodly svoje trauma vytěsnit. DRŽÍM VÁM MOC PALCE.
PS: Prvorodičky: výběr porodnice nepodceňovat. Když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají..

Příspěvek upraven 28.04.15 v 08:53

 
Billi
Generální žvanilka 23748 příspěvků 28.04.15 08:51

@suricata taky mi to tak přijde. Chtěla epidurál, tak na přání kašleme a dobře jí tak :nevim:
Navíc je to jako vždycky, hodně ženským to přijde jako „normální porod“, což si myslím, že je velice špatná vizitka našeho porodnictví. A dokud se nezmění přístup rodiček, tak nebudou mít doktoři důvod, aby měnili přístup svůj. Často mi dokonce připadá, že ty, co to prožily, závidí těm, které to měly jinak, tak ten jejich porod obhajují, aby si nemusely vyčítat, že něco zanedbaly :nevim: Netvrdím, že to tak mají všichni a všechny, ale často z různých reakcí a výpovědí mám ten pocit.

 
miisenka
Extra třída :D 14313 příspěvků 28.04.15 08:55

Moj nazor je, ze namiesto toho, aby si sa sustredila na tlacenie, si riesila, ci dodrzuju porodny plan.
Nechapem, ked chces porod bez zasahu, preco epi sa ti hodil?
Za kolko hodin od prasknutia vody si porodila?
Ono s tym GBS je dolezite porodit do 24h. :nevim:
Velmi sa lutujes, a velmi prezivas to, co sa Ti stalo. I ked nechapem preco.
Ty ako matka si sa mala venovat rodeniu a o dosrzovani porodneho planu sa mal starat niekto iny(dula, priatel, atp)
Bud rada, ze mas zdrave dieta, a neries vec, ktoru nemozes zmenit.
Dnesna dobs internetu, je v urcitom smere za trest. :kytka:

 
Gerberka
Závislačka 2998 příspěvků 28.04.15 08:57

@lajovka

ale jo, já autorce dokážu porozumět ;)…ale ono to celé je taky dost o povaze ženský…když si dopředu něco „namyslím“ nebo „vysním“ a ono to tak náhodou nevyjde - tak jsem logicky zklamaná. A u porodu prostě NELZE dopředu si něco vysnívat nebo chtít to tak nebo onak - co když přijdou komplikace? co kdyby se muselo přistoupit k akutnímu císařskému řezu? To by si pak autorka rok po porodu vyčítala a dávala za vinu „někomu“, že musela mít akutní SC, když přece ona „trvala“ v porodním plánu na minimu zásahu atd.?? Je to halt o psychice - tohle je můj názor a za ním si stojím. ;)

U druhého už bude mít představu, jak to asi chodí. ;)

Samozřejmě nic ve zlém!! :kytka:

 
miisenka
Extra třída :D 14313 příspěvků 28.04.15 09:02

A este tym, ktory nadavaju na ceske zdravotnictvo, by som doporucila pozriet sa, ako funguje zdravotnictvo v inych krajinach..a nemyslim len Rakusko, Nemecko.. :kytka:

 
Gerberka
Závislačka 2998 příspěvků 28.04.15 09:05

@miisenka

taky si myslím, že naše české zdravotnictví je na výborné úrovni. :palec:

kamarádka rodila v Anglii a říkala, že to bylo příšerný, pomoc minimální, jejich PA umí jenom říkat „push“ a nic jiného…když jsem jí já vykládala o tom svém prvním porodu - ano, o tom s oxytocinem, nástřihem atd. - tak úplně zírala a říkala, že rodičku s takovým průběhem porodu nechají napospas, ani ji nekontrolují, ani mimino ani ozvy, nic.

 
neznámá známá  28.04.15 09:09

0000000000000­0000000000000000000000

Příspěvek upraven 02.05.15 v 20:47

 
PetraJung
Kecalka 234 příspěvků 28.04.15 09:16

Autorko, nad celým článkem kroutím hlavou :think: Chápu, že to neprobíhalo dle tvých představ, chápu, že sis vysnila nádherný porod, ale proč jsi proboha nevyhledala jiné zařízení a nedomluvila se jinde? Namítneš, že v dnešní době je přece samozřejmostí splnit a respektovat plán rodičky ve všech nemocnicích. To sice ano a věř mi, v převážné části se o to snaží. Že tomu tak v závěru není je ale dáno spoustou věcí, stejně jako v tvém případě. Zkus se na to podívat i z té druhé stránky! V každé nemocnici narazíš na milou osobu, na protivnou osobu, na nesympatickou osobu, na vstřícnou osobu…Tak je to přeci všude, záleží na člověku. Když jdeš do obchodu, na poštu…to je to samé. Porodnice má jistá pravidla, nařízení ze zákona a tím se také musí řídit.

A teď jen k zamyšlení:
1.Měla jsi streptokoka v pochvě - proto ty ATB a pro to vyvolání porodu a nevůle vyčkat na později. To se nedělá pro nic za nic… Víš, jak vypadá miminko po porodu se streptokokovou infekcí? To by jsi vážně chtěla? :,(

2. Vyvolávaný porod je vždy intenzivnější, kontrakce častější. Epidurál ti chtěli dát, ale nález natolik pokročil, že by už nezapůsobil jak má. I to se stává…celou dobu vaginální nález žádný, pořád málo a pak najednou HUP a už je pozdě. To doktor ale neovlivní. Kdyby ti ho dali moc brzy, tak by porod zbytečně prodloužil.

3.Máš pravdu, že jsi mohla tlačit v jaké poloze ti vyhovuje nejvíce. Nemuseli tě nutit ulehnout hned na klasickou gynekologickou polohu. Mnoho maminek ale časem stejně zjistí, že tato poloha je pro ně nejsnažší. Ve všech jiných polohách si musíš sama držet nohy, sama vydržet v pokleku..a to je opravdu v době kontrakcí náročný.

4. Co se týče episiotomie…opět kroutím hlavou :nevim: Myslíš si, že ji dělají preventivně? Jako pro nic za nic? Že je to baví? Kdyby to mělo jít bez poranění, nebo s minimálním poraněním, tak by jsi miminko vytlačila sama bez pomoci. Evidentně to nešlo, viděli, jak se hráz napíná a nechce hlavičku pustit dál, tak ti museli pomoci. To by jsi raději chtěla být potrhaná? Nedejbože až ke konečníku? Píšeš, že do teď máš s episiotomií problémy. Zřejmě se špatně hojíš, zřejmě je tkáň špatně srostlá, udělali se srůsty, jizvička táhne :? Zamysli se nad tím, jak by to taky mohlo vypadat, kdyby nástřih neudělali, vyčkali ještě další půl hodinu…rodidla nateklá, zduřelá, trhlina po porodu až buh ví kam. Víš jaké by pak bylo hojení a jaké by jsi měla problémy? Nemyslím si, že to bylo preventivně.

5.Miminko na bříško ti dát mohli, ano souhlasím s tebou. Stejně tak nevidím důvod proč by nemohli posečkat třeba do večera s vážením a měřením. To je každého věc a není to nic, co by se nemohlo splnit. Samozřejmě je pak váha miminka jiná než těsně po narození. To je snad jasný…

6. Oxytocin po porodu miminka na odloučení placenty se dává z jednoho prostého důvodu…aby jsi nevykrvácela!

7.Řekla jsi ty nebo partner, že tam ten houf lidí nechceš? Co je to houf? Porodní asistentka, doktor porodník, doktor pediatr, novorozenecká sestřička? Nebo snad medici? S přítomností mediků u porodu ale podepisuješ souhlas…

Chápu tvé rozhorčení a zklamání. Personál se opravdu mohl chovat jinak, lékařka u porodu byla evidentně nabroušená a jednala s tebou odměřeně. To je ale právě to…záleží na tom, na jakého člověka kde narazíš. Na tohle všechno by jsi ale měla zapomenout, nelam si s tím hlavu, není to tvoje vina. Je potřeba pouze oboustrané respektování porodnice/rodička. Máš zdravé miminko, jsi šťastná maminka, můžeš se s ním těšit a ňuchňat. Mysli pozitivně, čas všechny rány hlavně ty psychické uzdraví :kytka:

 
januschka
Závislačka 3308 příspěvků 28.04.15 09:17

Koukám, že v dnešní době je hodně moderní nadávat na české zdravotnictví a povyšovat se nad doktory (na základě pár přečtených diskuzí, deníčků a článků na netu) - v porodnictví obzvlášť, ale ať si maminky uvědomí, že poté, co nastoupí do porodnice, tak za ni a za miminko přebírá odpovědnost ve velké míře personál a doktoři… což samozřejmě obnáší i to riziko, že v případě nouze nebudou respektovat vybájený porodní plán a další výmysly rodičky atd., když to prostě není možné a proveditelné. Oni vážně nebudou ohrožovat na životě miminko, jen proto, že maminka si nepřeje nástřih, aby ji to náhodou nebolelo… proto souhlasím s názorem @Barborkaa26 a @Slečna Ferka

 
januschka
Závislačka 3308 příspěvků 28.04.15 09:19

@PetraJung hezky napsané :potlesk:

 
Andrea.Tom
Zasloužilá kecalka 604 příspěvků 28.04.15 09:32

:nevim: Přijde mi, že tvůj chlap s tebou snad byl zbytečně… On si neprošel tvůj „porodní plán“ aby mohl zasáhnout, když ty nebudeš moct? :? Kvůli čemu by tam měl jinak být no :?

 
Uživatel je onlinescentini
Ukecaná baba ;) 2424 příspěvků 28.04.15 09:32

Nevím co k tomu říct, jako hrozný porod mě to nepřijde :nevim: měla jsem hodně podobný, preindukce, prasknutí vody, oxytocin, epidural. Ale já měla moc příjemný personál. Vlastní doktorku, kterou jsem si vybrala a která byla pořád semnou. I nastrich jsem měla, vubec jsem necítíla že ho mám. A že ti dceru odnesli na vážení, no a co. Mě ji odnesli snad na 3 min. a pak už jsme byly pořád spolu. Nevím, to jsou takový malochernosti, nad kteryma by mě ani nenapadlo přemýšlet.
Teď po roce na to vzpomínam s úsměvem.

 
PetraJung
Kecalka 234 příspěvků 28.04.15 09:33

@januschka Dalo mi to zabrat :lol: Říkala jsem si, že ale reagovat musím, neb mě ten článek nadzvedl ze židle. Máš pravdu ve všem co píšeš, souhlasím s tebou ;)
To že se personál chová arogantně, povýšeně, nesympaticky, je věc druhá. Ono ale záleží na přístupu obou stran, že? Když přijde rodička s porodním plánem v ruce a už ve dveřích křičí, mám plán, nechci to a to a to, a pak se to u porodu opakuje ještě několikrát bez šance na jakoukoliv rozumnou domluvu s personálem, tak pak není divu, že i personál to nevydrží a je nabroušenej…

 
Misel02
Závislačka 4244 příspěvků 28.04.15 09:35

Ahojík autorka já jsem plán měla ale nedrželi jsme se toho pak u porodu nedrželi pač PA věděla co dělá a vedla mě tak aby se mi ulevilo rodila jsme normálně na koze a nedokážu si představit žebych ještě měla pri tech bolestek zvednutou jednu nohu či byla na všech 4řech :D bolestí se mi klepali nohy a padala sjme k zemi takže jsme byla ráda že ležím na lužku. Mě boužel taky jedna sestra skocila na břicho a jsme za to jen ráda pač jsme jí řekla že už nemám sil tlačit tak mi pomohla malemu šlo o život měl 2× omotanou pupeční šnuru kolem krcku a jedenkrát kolem hrudníku. A šití naštěstí neznám ale urco radši nástřih než být roztrhlá. A radši budu nastřihlá než riskovat život miminka

Je mi líto že to jsi tak moc prožívala a že máš ještě teď problémy.

Příspěvek upraven 28.04.15 v 09:39

 
svycarka
Kelišová 6323 příspěvků 28.04.15 09:36

Vyborne napsano, prestoze je mi z toho tak nejak nesmirne uzko…Par veci ktere popisujes bych mozna hodila za hlavu, ale to je prave to. Kazda jsme jina, kazda vnimame veci jinak - kez by tak pristupovali i k takove veci jakou je porod. Preji ti, at se das do poradku fyzicky i na srdicku :kytka:

Příspěvek upraven 28.04.15 v 09:39

 
Uživatel je onlinescentini
Ukecaná baba ;) 2424 příspěvků 28.04.15 09:36

A pokud tam byl někdo kdo neměl, tak jsi je měla slušně požádat ať odejdou. Nic víc nic míň.

 
Suzuveverka
Závislačka 4714 příspěvků 28.04.15 09:40

Nečetla jsem celé, článek dlouhý, času málo, jen jsem tak prolítla. Probírala jsi tu bolestivou jizvu s gynekologem?
Taky jsem nechtěla nástřih, rodila jsem něj, ale potrhaná jsem byla dost, druhá doba porodní byla moc rychlá a navíc jsem asi dost silně tlačila, přeci jen jsem docela vysportovaná. Na gyndě jsme to s doktorkou řešily na kontrole asi půl roku po porodu, rozhodly jsme se počkat a srovnalo se to samo tak ten rok po porodu. Neměla jsem teda takové komplikace jako ty, sex bych bývala zvládala, kdyby na něj byl čas a kdyby mě nedostala poporodní depka.

 
jenika1
Závislačka 3037 příspěvků 28.04.15 09:42

Normální porod a taktéž vůbec nechápu na co si stěžuješ. PetraJung to napsala nejlépe. Nešlo to ani číst. Trapné a zbytečně děsíš ty, co na to čekají a průdíš ty, co měly těžký porod.

 
Marianna2
Kecalka 215 příspěvků 28.04.15 09:42

Ty jsi typický příklad rodičky, která neví co chce a pak si na všechno stěžuje. Já jsem vyvolávaný porod nechtěla a taky jsem ho neměla, ikdyž mě do něj tlačili a všechno bylo v pohodě, proč sis nestála za svým? Nechala sis vyvolat porod a teď pláčeš, že nebylo všechno podle tvého přání, ale ty sis taky nic nedokázala prosadit, asi jsi slabý jedinec, ale pak si tady nestěžuj. A pokud Tě špatně zašili, tak si to nech opravit, celý deníček je jen o sebelítosti, působíš na mě hodně pasivně, místo aby sis dokázala něco prosadit.

 
januschka
Závislačka 3308 příspěvků 28.04.15 09:45

@PetraJung jj, mě se třeba zeptali, jestli nemám nějaké přání, tak jsem chtěla epidurál, ale ten mi naštěstí nestihly dát - píšu naštěstí, protože epidurál není žádná výhra - dokáže porod někdy pořádně zkomplikovat. Malýho mi po porodu taky odnesly, ale to jsem ani pořádně nevnímala…poté mi ho hned daly na bříško a byli jsme i s taťkou dvě hodiny na sále. Nástřih mám taky a vím o něm pořád - 9 měsíců po porodu..

 
Lucie66
Ukecaná baba ;) 1231 příspěvků 66 inzerátů 28.04.15 09:55

Mě to taky nepříjde tak strašný, co já bych dala zato kdyby mě zavčas nastříhli…Trhla jsem se jak blázen. A jinak naše zdravotnictví rozhodně není špatné…

 
Hanka_S_V
Kelišová 5596 příspěvků 28.04.15 09:57

@PetraJung dobře napsané :potlesk:
S tim houfem lidí, já jich na konci měla plnou porodní místnost :D PA s doktorem a pediatrem jsou myslím běžné, taky by mě zajímalo co je ten houf. U mě začali malýmu klesat ozvy, tak tam najednou krome doktora, PA a medičky (se jejíž přítomností jsem souhlasila) přibyl ještě primář, zástupce primáře a z novorozeneckého jich tam bylo taky víc. Ale já byla tak hotová, že mi to bylo úplně jedno :)
S tim nástřihem jsem nepochopila, jako odpověď by autorka od doktorky chtěla, prakticky všechny nástřihy jsou tedy z jejího pohledu zbytečné, protože vždy se dělají, aby se nenatrhla. záleží jestli se s tím doktor nemaže a provede ho hned, nebo až když vidí, že to jde špatně, nebo je hráz napnutá. Já byla nastřihlá dost, ale hojilo se to naštěstí dobře, taky jsem to pravidelně masírovala, pro lepší hojení.
Ty narážky na české zdravotnictví… bylo tu i pár deníčků ze zahraničí, kde bylo vidět, že u nás je to náhodou na dobré úrovni. Možná někde je to lepší, ale řekla bych že patříme s péčí a s tím co nám platí stát mezi ty lepší. Často narazíte v diskuzích na budoucí maminky, třeba z té Anglie, které se radí při problémech co koupit za léky, že to není jako tady, kdy chodíte pravidelně na kontroly, mimčo je hlídané a můžete se poradit.
Je mi líto, že má autorka stále bolesti a určitě je špatné když doktor přenáší do práce svoji špatnou náladu, toho se bohužel nevyhneme nikde :(
Pokud má autorka i po roce stále z porodu takové trauma, doporučovala bych jí vyhledat nějakou odbornou pomoc - nemyslím to zle. Nevím co vše zkoušela na tu jizvu, jsou různé masáže, hojivé krémy, homeopatika… ale i kvůli psychice by bylo dobré to s někým probrat, aby mohla jít v životě dál.

Příspěvek upraven 28.04.15 v 14:35

 
svycarka
Kelišová 6323 příspěvků 28.04.15 10:01

Jinak pokud to srovnam s porodem ve svajcu…Odrodila me pouze PA.dr.prisel jan nakouknout, zda vse jde ok - byl pouze u kosmetickeho siti a kontroloval placentu. Zadne nucene hodinove monitory( to vim od kamaradek, ja mela prekotnaka). Pri samotnem tlaceni mi PA pomahala do ruznych poloh, abych pomohli dorotovat malemu. Priznam, ze je to narocne udrzet se na 4,ale ochotne me pridrzovala spolecne s manzelem. S temer divadelnim vykonem mi narozne uklazala jak spravne tlacit do bricha, povzbuzovala me vlastne neustale. A to jsem ji mela za nesympatickou kozu :mrgreen: Dnes zu si tykame a ja doufam, ze odrodi i druhacka. Ostatni personal- detska sestra atd cekali vedle v pokoji, az jim daji maleho- bylo to cca 40min po porodu. Laktacni poradkyne neustale k dispozici, zadne mackani prsou a drasticky nutit dite sat, ranni vizita - pouze osetrujici lekar(decentne nadzvedl deku, zeptal se me na ocistky a zda mam nejake problemy) samotna vaginalni kontrola probihala v soukromi ordinace ve spitalu. Ono to jde jinak ;)

Napsat, ze prehani a ze ma rodit doma je typicke vyjadreni buranskeho pristupu typu : rod matko a drz usta :roll:

Příspěvek upraven 28.04.15 v 10:05

 
Merunka02
Zasloužilá kecalka 986 příspěvků 28.04.15 10:08

Rozhodně nechci bagatelizovat autorčino trauma z porodu a je pravda, že mohl být přístup personálu lepší. Na druhou stranu, autorka chtěla co nejpřirozenější porod, ale pak vyhlížela epidurál jako smilování. Což svědčí o tom, že byla pološílená bolestí. Což není nic tak divného (také jsem chtěla co nejvíce porod bez zásahů a ta hrozná bolest mě zaskočila, asi jsem nečekala, že to bude tak moc). No a v tomto rozpoložení pochybuji, že vymýšlela vhodnou polohu pro druhou dobu porodní. Píše, jak byl nástřih zbytečný a stačila by třeba jiná poloha. Ale z obsahu deníčku mi vyplývá, že o tuto jinou polohu ani ona, ani manžel nepožádali. No a v našich porodnicích to tak je, že sami jinou polohu nabízet nebudou, protože je to pro ně na křesle nejpohodlnější. Kdyby si o to sami řekli, třeba by jim personál vyhověl. Já jsem třeba při druhém porodu v závěru nebyla schopná posunout se na lehátku o 10 cm nahoru. Prý by se mi lépe leželo, ale já jsem se prostě v těch závěrečných kontrakcích nebyla schopná pohnout. Pochybuji, že bych se snažila najít jinou vhodnější polohu, byla jsem ráda, že ležím. Samozřejmě každý to má jinak, není to univerzální pravidlo. Ale přijde mi, že to má autorka načteno, jak to má a nemá být a rok a čtvrt po porodu si to mele v hlavě, co a jak mělo a nemělo být. Ale v té situaci člověk ochromený bolestí prostě reaguje jinak.
A k tomu nástřihu, nikdo neví, jak by to bylo, kdyby se počkalo apod. Ale pokud dítě nešlo nějakých 25 minut ven, moc se nedivím, že ho udělali. Mě malý také nešel vytlačit. Byla jsem tedy na křesle, polohu jsem nezkoušela změnit, ale myslím si, že bych na to v tu chvíli ani neměla. Doktorka se snažila chránit hráz, ale když nešel ven, nakonec nástřih udělali. A jako zbytečné to nepovažuji (syn byl tedy docela velký s velkou hlavičkou).

 
PetraJung
Kecalka 234 příspěvků 28.04.15 10:09

@januschka Nooo, tomu říkám pozitivní myšlení…a to přes všechna úskalí porodu :palec: Tak to má být ;) Kdyby každá rodička reagovala jako autorka, tak nemůže být nikdo nikdy spokojen a každej se bude utápět v křivdě :?

 
Nika079
Zasloužilá kecalka 525 příspěvků 8 inzerátů 28.04.15 10:19

Je mi z toho deníčku smutno. Hlavně kvůli tomu, jak se autorka cítí. Měla bys některé věci opravdu vzít z té druhé (pozitivní) stránky a přenést se přes to. Jestli byl streptokok, opravdu asi museli vyvolat porod po prasknutí vody. Byla jsem v porodnici s holkou, co měla syna s infekcí z vody na atb, takže ta hrozba tam prostě je. Třeba by ti pomohlo si napsat body, co tě trápí nejvíc a co by se s tím dalo příště dělat a třeba si i napsat, proč to ale bylo nutné. Já první porod dost zásahový (ale nekomplikovaný a v pohodě), nevyčítám si ale nic, vzala jsem si ponaučení a druhý porod proběhl naprosto přirozeně. Ty gynekologické vizity mi tedy přijdou taky šílený… Je dobře, že na sobě pracuješ i s odborníky, jen musíš opravdu chtít si pomoci, musí to jít z tebe, tohle za tebe totiž nikdo jiný nezvládne. Přeji hodně krásných chvil s dcerkou a hodně štěstí do dalšího porodu! :kytka:

 
Kimme
Kecalka 248 příspěvků 28.04.15 10:28

Tvůj deníček chápu, smutný přístup
Na druhou stranu, mě trošku překvapila tvoje zlostná reakce na nástřih, je to klasický postup, kdyby tě nenastřihli a ty jsi se roztrhla, stěžovala by jsi si zase na to, že tě nenastřihli… ten epidural taky… trochu moc přehnané a rozčílené… :/

Vložit nový komentář
Stránka:  1 2 3 4 5 6 7 8 Další »
Poslat
nový deníček