Bezmoc

petulka23  Vydáno: 11.04.14

Vždy jsem měla a chtěla mít naplánované různé situace a konkrétní jejich řešení. Vždy jsem žila v domění, že ač máme běžné rodinné starosti, které má snad každý, tak naše manželství nemá co ohrozit. Jak moc jsem se v tomto mýlila, stojím v situaci, kdy nevím kudy kam. A mám čekat nevím jak dlouho a na co…

Abych nastínila naši rodinou situaci, s manželem jsme 9 let. Brali jsme se po 10 měsíční známosti, oba jsme se shodli, že to tak chceme a život nám s menšími překážkami vycházel podle plánu. Máme dvě děti, ke kterým vedla celkem strastiplná cesta, ale i tak toto období bylo vcelku harmonické. Celkově bych naše manželství shrnula jako krásné a klidné.

Zlom nastal při zjištění alkoholismu u tchyně. Je to už tři roky a střídalo se období její abstinence a pití. Do nedávna jsem s mužem ke tchyni jezdila i s dětmi a ač byly dny klidné, tak bohužel dost (a poslední dobou víc než dost) situací, kdy už bylo evidentní, že pít nepřestane a nechce. Hlavně kvůli dětem, kterým jsem chtěla upřít pohled na opilou babičku, jsme přestala ke tchyni jezdit.

Bylo tu ještě mnoho dalších okolností, ale to by bylo na samostatný deník. Manžel k ní jezdil dál, v čemž jsem mu nebránila, ale dávala jsem mu hodně najevo, že řešit za ní její problémy, dluhy, oplétačky s policií, které si způsobí svým pitím, jí nepomůže a situaci neřeší. Asi už taky vznikl první skrytý problém, kdy si manžel vzal v podvědomí, že při něm nestojím a nerozumím mu.

Následovala změna práce, kdy manžel přecházel na jiné oddělení, takže stres sám o sobě. Dálkově začal studovat Vš.

Už je to víc jak měsíc, kdy začal domů jezdit míň a míň. Já nejdřív netušila důvod a měla jsem snad tisíc verzí, proč to tak je. Nevolal, nekomunikoval, ztratil zájem o rodinu. Po 3 týdnech jsem se „konečně“ dozvěděla, že po souhře všech problémů sám neví, co chce, nechce nic řešit, nic ho nebaví, o nic nemá zájem. Ač laik, vidím velký problém deprese. Domů už skoro nejezdí, skoro nevolá. Bylo mi řečeno, ať mu dám čas, aby si vše sám srovnal v hlavě. Prý vyhledá doktora a já mám čekat a netlačit na něj.

Zůstala jsem sama, v prázdném bytě, s našimi společnými problémy, s našima dvěma dětma, které celou tuto situaci nechápou a reagují na ni svým způsobem. Zůstala jsem sama čekat, kdy nevím jak dlouho a na jaký závěr.

S vědomím, že třeba opravdu přijde a bude chtít zpět náš starý život. Nebo třeba zjistí, že mu je lépe bez nutnosti řešit problémy, bez závazků k místu bydliště…

Zatím chci čekat a být trpělivá, ač psychicky a fyzicky jsem naprosto na dně. Nejím, nespím, děti nevnímám, sama se dostávám do stavu úzkosti…

Po 5 týdnech noční můry nejsem schopná sama sobě říct, jak dlouho ještě vydržím, na jednu stranu ho miluju a ničí mě vědomí čím prochází. Na druhou stranu nevím, jak moc mne poznamená celá tato situace, kdy nás na úkor svých problémů naprosto odstřihnul a nechal na pospas. Budu se zbytek života bát, že se to bude opakovat, budu mu moct důvěřovat, že je pro něj rodina na prvním místě?

Psycholog pro mne je už v řešení, bohužel objednací doby jsou dlouhé, proto alespoň touto formou prosím ty, které něčím podobným prošly o jakoukoliv zkušenost, názor, radu… Sama už nevím, co můžu a nemůžu říct, napsat. Momentálně mám pocit, že je vše špatně a opravdu nevím, jak se dál k celé situaci postavit…

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.2 bodů
Stránka:  1 2 Další »
 Váš příspěvek
 
randr
Ukecaná baba ;) 1674 příspěvků 11.04.14 01:16

Ja osobne si myslim, ze ma jinou. Takhle chlapi casto mlzej, nevim, co chci, potrebuju cas pro sebe atd. Toto bych mu vubec netolerovala. Mas psychicke problemy? Vyhledej doktora, ale mas deti, zodpovednost. Nikdo ho nemuze nutit, aby byl s tebou, ale k detem ma povinnosti a mel by se k tomu postavit jako chlap!

 
Beruška-Boubelka  11.04.14 01:21

Tak já ti holka nevím, ale dle mě pěkně kecá :think: Čuchàm milenku :?

 
Aureliana
Kecalka 441 příspěvků 11.04.14 03:08

Milenka je jedna možnost, ale možnost depresí jejího muže je další a pravděpodobnější! Ono, kdo to nezažil, hledá za tím ženskou. Deprese je ničitel všeho! Pokud Tvůj muž opravdu trpí depresí, tak nic nevymyslí a Ty budeš čekat úplně zbytečně na nějaké rozřešení. Je potřeba, aby zašel k lékaři, tam diagnostikují o jaký typ deprese se jedná a nasadí léčbu, potom se teprve začne vše v hlavě srovnávat.
Určitě bych nečekala a jednala. Nedávala bych mu čas, protože pokud je nemocný, může to skončit fatálně a pokud má ženskou tak taky 8o

 
luciana2602
Závislačka 3121 příspěvků 11.04.14 05:06

S tím alkoholismem tchýně- moje mamka má ten samý problém akorát už krapet delší dobu než Tvá tchýně, též si to nepřizná…Ale stále hledáme způsob (i s tátou, který i přes to všechno je stále s ni) jak ji pomoct a dokopat ji k lečení…stojíme při ní ať se děje cokoliv…A co se týče mého přítele, když je pod vlivem, nejezdí se mnou a já to ani nechci, nemusí vidět všechno, ale když je střízlivá, je to stále úžasná ženská.. Chci tim říct, že žádný dítě by se na rodiče nemělo vykašlat, když rodič padne na dno.. Oni se na nás taky nikdy nevykašlali…Ty bys měla společně s tvím mužem vymýšlet, jak u tchýně prolomit to přiznání „Ano jsem závislá“ a ne se na ní vybodnout…Toť můj názor… Jinak přeji, ať se muž umoudří ať je to jak chce a vrátí se na plný úvazek zpět k vám.. ;-)

 
KačuliKačka
Neúnavná pisatelka 17162 příspěvků 11.04.14 06:10

Deprese jsou strašné „svině“ a dokáží zničit naprosto vše…
Důležité je, aby s tím manžel něco začal dělat, navštívil psychologa, začal užívat AD, zkusil se znovu postavit na nohy, získat sebedůvěru a nadhled nad situací. Pokud máš možnost, poraď se o své situaci s psychologem (vím, doby objednání jsou šílené), prober svou situaci ale i jeho, jak mu pomoci, jak ho přesvědčit, že každá věc má své řešení. Určitě přijdete na nějaký způsob.

U tchýně… těžko říct, ne každý má v sobě sílu pomoci druhému, když to tvrdošíjně odmítá a trvá to tak dlouho (vím o čem mluvím), bohužel dítě chytneš za ruku a řešíš, s dospělým je to složité - nechce, nebude se léčit, nenechá si pomoct a kope kolem sebe.

Máš-li možnost hlídání dětí, zkuste si s manželem v klidu o všem promluvit na neutrálním místě, probrat celou situaci, i to, co ho trápí (evidentně je to kombinace - nové místo, stres, škola, závislá matka) a zkusit třeba i na papír hodit nějaká řešení, možnosti, postupy na kterých se společně dohodnete.

Držím pěsti pro štěstí, máte oba před sebou dlouhou cestu (nebudu nalhávat, deprese jsou pro nemocného člověk běh na dlouho trať)

 
Petra2829
Kelišová 7390 příspěvků 11.04.14 07:00

On chce chudák čas… Čmuchám babu. Měla by si spíše zatlačit než vyčkávat a trápit se.kdo dnes problémy nemá? Otevři oči. To by deprese musela mít polovina národa. :nevim: Je tu tolik lidé, včetně mě, se kterýi se život nemazlil. Máš dvě krásn děti. Na ně koukej. Hlavu vzhůru a bojuj. :hug:

 
Malike
Echt Kelišová 8153 příspěvků 11.04.14 07:32

Holka, asi takhle…já to vidím tak že počítej se vším ve směs že už vás opustil…seber se kvůli dětem a na něj nečekej. Můžou to být deprese a nemusí..může v tom být baba a nemusí, nicméně čekat rok, dva než se stoho vyhrabe..tebe to pak semele..žij si ted svuj život a dej mu najevo že tě to už přestává bavit.

 
Patriss
Kecalka 143 příspěvků 11.04.14 07:33

Snaž se co nejméně myslet na něj a mysli na své děti. Jen ty tě teď podrží nad vodou a ty jsi jediná koho mají. Pomysli co by bylo s nimi, kdyby jsi se sesypala. Vím, že je to těžké. Taky mám své problémy. Ale mám své 3 děti, které mě zachraňují. On je dospělý. Jestli má problémy a nechce je sdílet s rodinou, tak ať si je sám. Ty ho oplakáváš, ale sama nevíš jaká je pravda.
DĚTI, DĚTI, DĚTI… to je teď tvůj život.

 
Katy 7
Závislačka 3838 příspěvků 11.04.14 08:22

Tak bohužel musím souhlasit s @randr Mojí známé taky říkal ten její, že potřebuje čas ablablabla a přitom později zjistila, že má paralelní vztah. Začalo to jako u tebe.
Dozvěděla se to, až když si po roce vzpomněl, že má syna, vzal si ho s sebou do jeho únikového bytu a syn po návštěvě mamince začal vyprávět, že si s ním hrála nějaká cizí pani.

Příspěvek upraven 11.04.14 v 08:22

 
Gerberka
Závislačka 2998 příspěvků 11.04.14 08:26

Ahoj,

je mi moc líto, čím procházíš…

A manžel prosím tě bydlí kde?? někde na ubytovně?
Jak je to daleko od místa, kde bydlíš??

Já bych se asi - přes to všechno - snažila být s ním v kontaktu…volat mu, co děláte, kde jste byli s dětma, jestli jsou děti zdravý/nemocný atd. - prostě probrat s ním normální všední záležitosti…přece mu můžeš volat, nebo ne? :nevim: Nebo si myslíš, že by ho to nezajímalo?? Já bych se snažila dostat prostě z něho nějaké informace…či jak to říct.

 
Aureliana
Kecalka 441 příspěvků 11.04.14 08:48

Příspěvek upraven 11.04.14 v 08:49

 
Aureliana
Kecalka 441 příspěvků 11.04.14 08:53
Á propó

@Patriss Ahoj, nezlob se, že se ptám, ale píšeš, že máš tři děti. Na profilové máš jen jedno ze svých tří dětí?

 
Gerberka
Závislačka 2998 příspěvků 11.04.14 09:01

Petulka23 -

jo, holka, přečetla jsem si tvůj předchozí deníček a musím říct, že ta situace je šílená - myslím s tou tchýní…nejezdí nebo nebydlí náhodou manžel u té tchýně?? To mě tak napadlo… :nevim:

 
rencina
Stálice 69 příspěvků 11.04.14 09:16

Ahoj,
deprese, úzkosti, bezmoc,… jsem zažila, vím o čem mluvíš.
Jako první krok, pokud jsi na tom opravdu špatně, dojdi si prakt. lékaři pro moderní! anditepresiva - ale pouze jako první pomoc pro zvednutí se ode dna a přípravu pro pozitivní přístup k životu.
2-3 měsíce braní by ti mohly stačit, vysazovat musíš postupně.
Další krok, který je více méně než nutný, musíš na sobě začít pracovat, poznávat sebe sama, zjistit co je pro tebe v životě důležité, co způsobuje tvou nepohodu, co tě učiňuje šťastnou, zkrátka musíš se zaměřit jen a jen na sebe, na tvůj život, změnit přístup k životu v tom, že se naučíš přijímat v životě krásně věci, ale i ty ošklivé, protože to zkrátka k životu patří a dějí se nám z určitého důvodu. Nakonec ale téměř jistě všichni zjistíme, že nás právě ty ošklivé zážitky v životě posunou dál, k lepsímu.
Jakmile se budeš ty cítiti dobře, budeš se sebou spokojená, budeš se mít ráda, budeš se radovat i za deště, tak pak uvidíš, že budeš mít na život jiný názor, budeš lépe vnímat děti, přírodu, radosti z maličkostí…
Mohly by ti pomoci články a následně činy z knih od Josefa Jonáše hl. o řízené detoxikaci, člány o celostní, alternativní či čínské medicíně, možná by ti mohly pomoci fb stránky Jaroslava Duška https://www.facebook.com/…slavDusek.cz?…, či jeho články,… zkrátka co ti může pomoci je toho spousta, hlavně si ale musíš uvědomit, že jediný, komu nejvíce záleží na tvé pohodě a zdraví jsi ty, a všř že i ty si dokážeš pomoci, jen je důležité s tím něco dělat a nepropadat se dál a dál, nelitovat se, a začít co nejdříve myslet pozitivně a žít svůj život,…

 
Gerberka
Závislačka 2998 příspěvků 11.04.14 09:19

@rencina

mno, to je sice strašně hezký a hlavně hezky napsaný…ale myslím, že tohle zakladatelce moc nepomůže :nevim:…Když jejím největším problémem je to, že tchýně je těžce závislá na alkoholu a manžel zakladatelky je zas až tak „závislý“ na své mamince, že stále stojí při ní, omlouvá ji atd. atd. - i za cenu vlastního života, že se odstěhuje od manželky a dětí…Zkuste si přečíst ten první deníček - já to vidím hned z jiného pohledu…Jenomže co s manželem, který je „spoluzávislý“ spolu s tchýní?? Prostě dát mu na výběr - jiná možnost podle mě není… :nevim:

 
Agnesita
Závislačka 2552 příspěvků 11.04.14 09:23

Já jsem osobně dost alergická na „čas a netlačit“, hlavně pokud kašle na rodinu. Ty sama jsi na dně, ale páneček potřebuje prostor. Buď najde honem rychle doktora a začně komunikovat, nebo bych se jaksi přiklonila k názoru, že to nebude tak zcela čistá deprese. Znám těch v depresi z okolí dost na to, abych věděla, že se za to často schovává něco jiného. Když to totiž tahle diagnóza je, je to vážný problém a řeší se jinak.
Prostě dělá kariéru, studuje, je vyčerpaný z matky a teď se mu moc nehodíte. No není lepší se zašít (otázka, zda sám), než ještě po večerech řešit děti a manželku, co chce po tom blázinci s nima pokecat, aby nezblbla? Nevěřím mu.

 
Nuníček
Zasloužilá kecalka 962 příspěvků 11.04.14 09:23

@luciana2602 Jo takže chlap zdrhne od rodiny (ta deprese by ho snad částečně omlouvala, ale stejně) a ona má zachraňovat ještě k tomu všemu jeho matku - alkoholičku??? :nevim:

Jestli můžu radu, tak se vykašli na tchýni, vykašli na manžela, zachraň sebe a hlavně své děti. Človeku nemůžeš pomoct proti jeho vůli a zvlášť u alkoholiků, oni musí přijít za tebou, že chcou pomoct.

Příspěvek upraven 11.04.14 v 09:27

 
Kakika
Extra třída :D 13456 příspěvků 11.04.14 09:24

Popravdě bych nečekala. Ne, že bych se mu nesnažila pomoct, ale jsme rodina, takže žádný singl život bych mu netrpěla. Zjistila bych prvně, kde bydlí. Také mě první napadla milenka a jeho úhybné manévry. Kdyby chtěl řešit vztah mezi vámi, řeší ho s tebou. On chce řešit jen sebe samého. Když chce kašlat na tebe, budiž. Neodpustila bych mu, že kašle na děti a s takovou bych se mu i ozvala, že jestli z něj nevyleze nic konkrétního, může se stát, že přijde o vás všechny. Za pět týdnů (teď už to bude víc, než byl deníček zveřejněn), už by měl mít trošku jasno :think:

 
Patriss
Kecalka 143 příspěvků 11.04.14 09:26

@Aureliana Ano, to je poslední. Mám 3 kluky 4,5 a 2,5 roku. A poslední má 4 měsíce. Skoro pořád jsem sama, protože přítel moc pracuje a doma skoro není. Sice děti zlobí, navíc kluci. Ale nedala bych je za nic na světě a neumím si představit, že bych o ně nějakým způsobem přišla. To se raději vzdám toho chlapa :-D

 
Solaris
Závislačka 4644 příspěvků 11.04.14 09:37

Příspěvek upraven 14.04.14 v 19:01

 
Anonymní  11.04.14 09:58

Prošla jsem si dlouholetou krizí v manželství (u nás řešeno milenkou a neschopností cokoliv řešit doma) mě hodně pomohl psycholog a hledej dál, protože i dobrý psycholog se dá sehnat hned, hledej manželské poradny a tento typ psychologů ti nemívají tak hrozné čekací doby… A jak už tu někdo psal, na nic nečekej a konej. Srovnej si v hlavě co chceš ty - pokud to je záchrana manželství, pomoct manželovi to řešit ať už je zatím cokoliv tak seber svojí vnitřní sílu a začni něco dělat - sedni si s ním, věcně promluv, objednej poradnu cokoliv. Protože mě moje půlroční docházení k psychologovi dalo základní životní poznatek a to ten, že pokud nic neuděláš nic se nestane. Jak prosté a jednoduché ale kolikrát základní problém všeho. Lidé se bojí změny a něco dělat, ale pak zjistíš že je to jediné možné řešení. Chlapi jsou většinou slaboši (ne ti o které se můžem v krizi opřít to ani náhodou) a tudíž je ta síla na tobě.

Já nakonec sebrala sílu a vztah po 12 letech ukončila, ač on ho nidky nechtěl zachraňovat a měl několik, milenek, našel si práci daleko aby od problému utekl nikdy nebyl schopen s tím něco dělat. Rozhodnutí to bylo těžké, i to co pak následovalo, ale jednoznačně dobré. Jsem sama s dvěma malými dětmi 5 let a 1,5 roku je to fuška ale zvládnout se to dá naprosto bez problémů, nestěžuju si. Děti jsou pro mě důležité a ony potřebují mámu v pohodě a usměvavou…

 
rencina
Stálice 69 příspěvků 11.04.14 09:58

No právě, musí se zaměřit sama na sebe a žít svůj život a odpoutat se od své tchýně, možná i od manžela, protože jí stahujou ke dnu. Je tžeba si uvědomit, že se trápí dejme tomu kvůli své tchyni, ale myslíš že se i ona takhle trápí? Je to způsob života, či způsob řešení jejíéch nějakých problému a zřejmě jí to tak vyhovuje. Aby se to její pití změnilo, musí především tchýně změnit sama sebe a mít se ráda a pak teprve se jí podaří přestat pít a řešit normálně problémy a i je vyřešit. Chlastem nic nevyřeší, pouze zdánlivě - její problémy se jí pitím otupí, ale nevyřeší.
Je samozřejmě možnost tchýni pomoci, ale především musí tchýně sama chtít. Možná by jí mohla pomoci pisatelka, ale to se nejdříve musí dostat do kupy ona, neklesat ke dnu, ale zastavit se a stoupat poznat krásy života. Musí žít svůj život podle jejích představ, nenechat se ovlivňovat lidmi kteří jí táhnou ke dnu (bohužel), nevztahovat si k sobě, co o ní lidé soudí. Jakmile se z toho dostane, je na čase usoudit, zda je nějaká změna s tchýní a manželem možná, zda je možné jim pomoci a případně usoudit, zda vůbec jí kontakt s těmito osobami něco přináší a případně se od nich odpoutat…

 
boball
Echt Kelišová 8566 příspěvků 11.04.14 10:01

Nějak jsem nepochopila, kde bydlí. U maminky? :think:

 
rencina
Stálice 69 příspěvků 11.04.14 10:07

Kde najdu ten předchozí deníček? Díky

 
Gerberka
Závislačka 2998 příspěvků 11.04.14 10:14

@rencina - na pravé straně obrazovky - je tam odkaz na „Předchozí deníčky uživatele“ - a jsou tam dva deníčky, z níchž jeden má název „Strašák alkohol“. Určitě si to přečti, ono se ti to dá víc do souvislostí…

 
Gerberka
Závislačka 2998 příspěvků 11.04.14 10:22

@rencina -

proboha, jak má pisatelka „stoupat poznat krásy života“, když její manžel je v čoudu (a zatím nevíme, kde bydlí - podle mě bydlí teda u svojí maminky = u tchýně pisatelky) a nestará se o rodinu atd. atd.,?? Kdoví, jak je to s financemi - přispívá na děti, i když momentálně žije někde jinde?? Pisatelka má tisíce všedních a základních existenčních starostí, než nějaké idealistické „stoupání ke krásám života“ :roll:

Podle mě je tchýňka normální citová vyděračka a manimupátorka a naprosto chladnokrevně ví, jak na synáčka - že mu udělá scénu, jaká je hrozná chudinka, nikdo ji nechápe a slíbí milionkrát, že tentokrát už URČITĚ přestane pít - a ono houby. Synáček jí na to vždycky „skočí“, všechno odkýve a pro něho je vlastní matka prostě důležitější než manželka a děti. Toť můj názor. Ale třeba se pletu, to je možný a je to jinak…

Doufám, že se pisatelka objeví a leccos nám ještě objasní…

 
pomenkova
Generální žvanilka 24107 příspěvků 11.04.14 10:25

Jsi v hrozne situaci-fakt na nic, ale vsechno ma reseni.. :srdce:
Myslim si, ze za tim zenska neni u tveho manzela, spis ta deprese a ta dokaze nadeklat strasny veci, je to hnusna nemoc a leceni je na miste..Ani se nedivim, nemel to lehke s mamou a mozna opravdu necitil tvoji podporu.
Na druhou stranu chapu i tebe, musi taky nejak fungovat a nemuzes resit jen jeho mamu..
I tak na tvem miste by jsem si dala nekde s nim sraz nekde na neutralnim miste a rekla mu co si o Tom vsem myslim, ze mu v te nemoci pomuzes a kvuli detem zkusit proste zacit znovu a zdrave..I treba navrhnout leceni pro jeho mamu a proste vse ty problemy resit co nejdrive..On mohl opravdu onemocnet prave z bezmoci, kde vic pomoci atd..
ted je dulezity ten termin u Tveho psychpologa, spis terapeut by byl na miste pro tebe, utridit si priority-navrhnout reseni-tvu manzel pokud je nemocny, ver ze nema silu..Zazila Sem tuto nemoc u me zname a neni to sranda, vetsinou se takove lide pak vyhybaji vsem stresum a tim se ta deprese jeste vic prohlubuje, nevedi a bloudi proste..
Takze zatni zuby a protoze jsi jedina ted zdrava jeste porad vem to do svych rukou a zabojuj naposledy…ja ti drzim moc palecky :palec: :palec: :palec: :palec:
Pokud to i pres to vse nevyjde, tak je dulezite aby manzel fungoval alepson pro Vase deti, neboj se te situace, bud svoje a postav se tomu :srdce: :srdce: :srdce: :srdce: :hug: :hug: :hug: :hug:

 
Gerberka
Závislačka 2998 příspěvků 11.04.14 10:33

@pomenkova - ano, naprosto souhlasím :palec:

 
Anonymní  11.04.14 11:07

Obávám se stejně jako v předchozích příspěvcích, že má nějakou bokovku :?… zažila jsem to stejne, taky ‚potřeboval cas‘.. ale proto aby se rozmyslel zda byt s ni nebo s námi…
at tak nebo tak, urcite bych se zaměřila byt tebou na sebe a svoje deti… nepočítat s nim… pokud ma deprese a trápení v životě, mel by te s tim seznámit a nenechat te v nejistotě… :cert:

sama jsem mela diky memu ex deprese a brala antidepresiva, to ale neznamená, ze bych musela ubližovat svým blízkým… tak se nenech taky zlomit!!!
držím palce at je ošklivě období brzy za tebou :hug: :hug:

 
rencina
Stálice 69 příspěvků 11.04.14 11:08

Gerberko, zřejmě jsi zatím nepochopila jak to vše myslím, ale nic si z toho nedělej, možná jen nenastal ten správný čas to pochopit, či to pochopit nechceš. PRo lelší pochopení tobě, pisatelce i ostatním vřele doporučuji shlédnou naživo divadelní vystoupení Jaroslava Duša - Čtyři dohody. Nebo záznam z tohoto vystoupení, asi by se to dalo vyhledat třeba na youtube. Stojí to opravdu za to. Dokonce teď nově vznikla Pátá dohoda, kterou jsem zatím neshlédla, ale chystám se na ni. Vychází z knihy Miguela Ruize - Čtyři dohody.
Něco maličko jsem zkopírovala: Čtyři dohody
Miguel Ángel Ruiz

Jedna z nejlepších knížek na téma osobního růstu, která byla kdy napsána. Praktický průvodce osobní svobodou. Ve Čtyřech dohodách odhaluje don Miguel Ruiz zdroj omezujících názorů, které nás připravují o radost a vedou k zbytečnému utrpení. Čtyři dohody, založené na staré toltécké moudrosti, nabízejí silný kód chování, který dokáže rychle proměnit náš život v nový prožitek svobody, opravdového štěstí a lásky.

Hodnocení: 94%

Čtyři dohody jsou esencí moudrosti Toltéků, známých po celém jižním Mexiku jako ženy a muži poznání. Jejich dodržováním můžete nečekaně zrychlit postup na své stezce za poznáním.

První dohoda: Miřte slovem přesně

Hovořte jako osobnost. Říkejte jen to, co si myslíte. Vyhýbejte se užívání slova proti sobě nebo k pomlouvání druhých. Užívejte sílu slova ve jménu pravdy a lásky.

Druhá dohoda: Neberte si nic osobně

Nikdo nedělá nic kvůli vám. Co druzí říkají a dělají je projevem jejich vlastní situace a snů. Když budete imunní proti názorům a činům druhých, nestanete se obětí zbytečného utrpení.

Třetí dohoda: Nevytvářejte si žádné domněnky

Nalezněte odvahu klást otázky a vyjádřit, co skutečně chcete. Komunikujte s ostatními tak jasně, jak jenom dovedete, abyste se vyhnuli nedorozuměním, smutku a dramatům. Pouze touto jedinou dohodou dokážete zcela změnit svůj život.

Čtvrtá dohoda: Dělejte vše tak, jak nejlépe dovedete

Vaše činnost se mění od okamžiku k okamžiku; bude vypadat jinak, když jste nemocní, než když jste zdraví. Dělejte však za všech okolností vše, jak nejlépe dovedete, a vyhnete se zbytečným soudům a lítosti.

A ještě pár odkazů:
https://www.youtube.com/watch?…
https://www.youtube.com/watch?…
https://www.youtube.com/watch?…
Třetí a Čtvrtou dohodu jsem v podání Jar. Duška bohužel nenašla - ale možná jsem jen málo hledala…
A vřele doporučuji shlednout fb profil komunity Jaroslava Duška, kde má záznamy z různých přenášek a citáty, které dokážou pomoci, když si tatáž osoba, která je sdílí pomoci chce. viz https://www.facebook.com/…slavDusek.cz?…
Toť ode mě asi vše…

 
Aureliana
Kecalka 441 příspěvků 11.04.14 11:15

@Patriss Určitě :palec: Jen někdo to má těžší :( o to, když nemá jinde žádnou oporu a finance, potom je to past :!

 
Anonymní  11.04.14 11:40

Mila @petulka23 - opravdu nezáviděníhodná situace. Přečetla jsem i Tvůj předcházející deníček.
Nejsem zastánkyní dramatických řešení, ale jako nejrozumnější mi přijde:

Počítat s tím, že se manžel nevrátí. Ono by to asi bylo i lepší. Není to chlap, o kterého se můžeš opřít. Tak jako jeho matka „řeší“ problémy alkoholem, on je „řeší“ tím, že před nimi uteče.
Už teď bych po něm chtěla ať přispívá (to je blbé slovo, nevím, jak to jinak napsat) na domácnost, na děti. On utekl od rodiny, ale VY musíte dál fungovat, takže JEHO povinnost je se postarat.
Začni si zařizovat život po svém, začni se připravovat na život bez něj, na to, že třeba budete chvilku sami a pak se objeví někdo lepší. Pokud se on vzpamatuje, odstřihne tchýní - lépe řečeno bude se starat pokud ona zvolí léčebnu a bude snaha z její strany - pak možná, OK, můžeš ho vzít zpět.

Jinak moje zkušenosti:
Kamarádce přítel udělal něco podobného - resp. ona otěhotněla, on si našel nějakou utěšovatelku (z překvapení, že je ona těhotná), ale tvrdil, jak se potřebuje srovnat s novou situací. Pak to samozřejmě prasklo, že existuje utěšovatelka, utěšovatelka se projevila jako semetrika, chlapec dal zpátečku, vrátil se zpět k přítelkyni. Ale už to neklapalo, ona v něj neměla důvěru, on se bohužel podobným stylem (tj. NEŘEŠIT problémy) projevil ještě několikrát. Už jsou od sebe.

Můj kamarád se taky propracoval k alkoholismu. Neměl tu záklopku. Všichni to vidíme, jen on a jeho rodiče ne. Oni pořád budou tvrdit, jak on s tím bojuje a že ho k tomu pití ponoukají kamarádi, taky si to nechtějí připustit a nechtějí to řešit :(

Hodně štěstí a síly!

 
Kalla1412
Echt Kelišová 8528 příspěvků 11.04.14 12:03

Milenku ani mít nemusí, může být fakt v depresy, ale je od něj neskutečně sobecké a vůči tobě opravdu nepartnerské a sporsté se takhle vypařit…co ty děti? Co ty, kdyby ses taky chtěla hroutit? nakládá to na tebe a ty ani nevíš co a proč…a to by mi vadilo…co cítíš ty v sobě? Co by ti pomohlo, abys mohla líp spát, aby se děti zase smály?

 
petulka23
Ukecaná baba ;) 1214 příspěvků 11.04.14 12:05

@luciana2602
Ona ví, že je závislá, za ty 3 roky trvání jsme prošli světlými chvílemi ale i krušnými. Dokud byla střízlivá když jsme tam s dětmi byla, jezdila jsem. První dva roky jsem s ním setrvávala i v době kdy se potácela opilá po domě, přečkávali jsme s ní dobu střízlivění, dcera toto vše musela sledovat. Na léčení jsme jí taky donutili. Bohužel dnes vím, že nutit není řešení a dokud ona sama nebude chtít, nemá to cenu. Jasně že v případě, že by chtěla, udělám vše abych manželovi byla nápomocná, ale ona už je ve fázi, kdy se ani nesnaží být střízlivá když tam je, neplatí dluhy, hypotéku. Jak píši, bylo by to najiný deníček, ale manželovi jsem nebránila tak jezdit, pomáhat jí, ale zároveň jsem se nedokázala smířit s tím, že by jí měl být 100% nasazen a já s dětmi ho měla vidět svátečně

 
Slzička
Povídálka 29 příspěvků 11.04.14 12:17

… moje zkušenost s mými rodiči… 30 let vcelku spokojeného manželství se z ničeho nic změnilo na neustálé hádky, výčitky, tahání kostlivců ze skříně… Táta obviňoval mámu, že někoho má (zde v jeho případě platí pravidlo, že podle sebe soudím tebe). Máma přísahala, že nikoho nemá, pořád dokola najednou mluvila o tom, jak je život s tátou hroznej, tvrdila, že doma nemůže být a tak pořád jezdila sama někam na kole, nebo chodila z práce pořád někam a vracela se domů v noci. Nakonec se od něj odstěhovala a po 3 měsících údajného bydlení na ubytovně z mámy vypadlo, že se stěhuje k příteli… Informace z okolí mámu usvědčovaly, že někoho měla už na ty svoje výlety na kole…
Já jsem celou dobu stála za mámou, věřila jsem jí jako nikomu jinému a vůbec jsem si nepřipouštěla, že by někoho mohla mít. Byla jsem, dle slov přítele, fakt „blbá“. Ten den, kdy mně a mým sourozencům řekla, že někoho má a stěhuje se za ním, tím dnem se mi zhroutil svět… Moje vlastní máma, která celých těch 30 let, co jsem na světě, preferovala rodinu, za nás by dejchala, mě neuvěřitelně zklamala… A hlavně mi LHALA!!! A zklamala mě tak, že jsem se dostala do situace, kdy se ze mě stal úplně jiný člověk. Jsem zklamaná, podvedená, nedokážu ty svoje pocity vyjádřit. Nic mě nebaví, nic se mi nechce, mám problém druhým lidem věřit… Abych pravdu řekla, nejradši bych si sbalila kufr a odjela někam pryč, mimo tohle místo, kde se to všechno událo. Potřebovala bych si sama vyčistit hlavu. Ale nemůžu. Mám přítele, 2 krásné děti a musím tu pro ně být. I přesto, že vím, že odjezd na pár dní by mnohé vyřešil…
Tímhle nechci říct, že je ti tvůj manžel nevěrnej. To by byly pouhé spekulace. Dokud ti to neřekne on sám, není a nebude to nikdy 100%. Ale taky se ti snažím nastínit, jak se on sám může cítit… Věř, není lehké se od všeho zlého odprostit a dostat se zpátky do pohody.
Držím ti palce a přeji hodně sil… A z celého srdce vám všem přeji, abyste co nejdřív byli zase rodina! :hug:

 
petulka23
Ukecaná baba ;) 1214 příspěvků 11.04.14 12:19

@Gerberka
ano, v tom máš naprostou pravdu, tchýně pokud měla dobré alkoholové opojení tak se manželovi neozvala jak byl týden dlouhý, pak na ní vždy přišel splín a začla brečet do telefonu jak je sama, s domem jí nikdo nepomůže, peníze nemá( to samé vyprávěla i po vsi jak na ní kašleme byť jsme tam jezdili každé manželo volno)
A bohužel ona má teď pernamentní problém finanční a manžel se to s ní snažil řešit.

Pro upřesnění, přez týden spí v práci na ubytovně a ve volnu jezdí ke tchýni. Ona tam prý stejně vůbec není a když ano tak je opilá a nechce se s ním bavit, nechce nic řešit, nemá otázky (jako já) takže tam má klid.

Finančně netrpíme, máme společný účet odkud platíme hypotéku, energie, vše…přístup k penězům mám takže tu problém není.

S variantou milenky se mi nechce moc počítat i když přiznávám, že mě to hodně napadá. Věřím spíš té depresi, ale on k doktoru u nás nechce, že nechce být vázaný doktorem na naše město( aby nemusel jezdit domů jen kvůli doktoru) že prý zkusí vyřešit svého služebního, ale popravdě za celou dobu si na něj ještě ani nesehnal tel. číslo. A já nemám možnost ho kamkoliv dovézt, donutit. Prostě cokoliv podniku = tlačím na něj.
Komunikuje minimálně, měla jsem tendence sama psát sms, co jsme dělali, že nám chybí a pod. ale je to jak házet hrách na zem. Když mu napíšu na dobrou noc a že ho miluju, odpoví stejně ale sám od sebe nenapíše. Zavolá většinou večer v rychlosti, že jde spát, že je unavený. Nebo když já mu zavolám aby ho starší dcera mohla alespoň slyšet

 
Claire7
Závislačka 2566 příspěvků 11.04.14 12:29

Preju, at je brzy zase lepe :kytka: :hug:

 
petulka23
Ukecaná baba ;) 1214 příspěvků 11.04.14 12:47

@Kalla1412
já sama v sobě cítím ohromný strach, zmatek, bezmoc, stesk. Asi kdyby naše manželství do teď nebylo tak krásný a celkem bezproblémový, práskla bych do bot ale takto v sobě mám neuvěřitelný boj. Odejít nechci na jednu stranu, protože vím, že odchod je strašně jednoduchý ale už strašně špatně vrátitelný. Navíc nevím jestli by to vůči němu bylo i správné, co když je to tak vážný, že tím že by ztratil jistotu ve mně, že čekám a vydržím a já bych to nedokázala, dalo by mu to třeba impulz k něčemu horšímu? Problém je, že vážně nevím co se mu honí hlavou a nemůžu podle toho jednat. Mám kamarádku která končí psychologii, takže hodně pomáhá a radí, ale zas ona ke mne nemá nezávislý přístup takže to asi taky není úplně ideální. Dostala jsem nějaké sos pilulky „štěstí“ takže pár krizí už jsem díky tomu zažehnala, to mi docela pomáhá. Po 5 letech jsem začala zase kouřit, což mne samotnou ničí a deprimuje, zároveň trochu uklidňuje, bohužel

 
Petullka82
Ukecaná baba ;) 1917 příspěvků 11.04.14 12:55

@petulka23 peti a co kdybys mu řekla, že už toho máš takhle dost? proč mu lezeš do zadku, když on se nesnaží? :nevim: zasloužís si lásku? máš se ráda? :?: řekni mu, že ty už po něm nic nechceš, ale že by se měl vídat s dětmi - ty kvůli němu trpí.
nechce jít k doktorovi? fajn, ale ponese následky a může tě ztatit.
nejvíc nás všechny dostává nezájem. to pak bolí. u něj mi to zní jako pohodlnost, ne deprese.
i člověk v depresi, když opravdu chce, doktora najde…

 
Romka723
Stálice 79 příspěvků 11.04.14 14:01

Ahoj Peťule, byla jsem provdaná 12 let a 8 let jsme s manželem chodili. Máme spolu 3 děti. Taky pořád jezdil za maminkou a nebyl doma. Chodil si akorát pro čisté prádlo a občas přespat. Říkal mi taky, že neví co teď chce, že se musí najít, atd. Chvíli mi to trvalo a jednoho dne jsem ho vyhodila. Po nějaké době se chtěl vrátit ale já už jsem ho zpátky nevzala. Uvědomila jsem si, že i když se změní a bude to jako dřív, tak tam stejně bude ta tchýně a zase to spadne tam kam nemá a pokud tohle udělal jednou, tak zase bude něco jiného. Nejvíc mě štvalo na tom to, že mě tam nechal s dětmi a bylo mu to fuk. Já jsem v tu chvíli musela fungovat a nezajímalo ho ohledně mě nic!!! Dneska jsem 2 roky po rozvodu, mám přítele, práci, děti slušně fungují a ex? Ten říká dětem, jak se mu stýská a že musí brát prášky na spaní, protože to nezvládá jinak. Proč Ti to píšu? Je mi to líto, ale nedoufej, že bude líp a začni jednat. Sám se jen tak nerozhodne. Vidí, že čekáš a o nic mu nejde a jestli má opravdu deprese, tak ať s tím začne něco dělat. Ty musíš fungovat a nikdo se Tě neptá!!! Držím pěsti a určitě dej vědět, jak jsi dopadla. :hug:

 
marturka
Kecalka 469 příspěvků 11.04.14 14:16

Přečetla jsem si i ten minulý deníček a došla k závěru, že se ti situace vyřešila sama od sebe, jen tobě to nedošlo. Toho psychologa určitě potřebuješ, protože teď bude na řadě si pořádně uvědomit, s kým jsi to vlastně žila a proč. Proč jsi byla ochotná dělat tolik kompromisů a ničit tak sobě i dětem život pro člověka, který za to nestojí. Vlastně pro dva. Buď ráda, že odešel.
Jsem dcera rodičů, kteří pijí celý život a zničili tak dokonale i život můj i bratra. Já se silou vůle vzchopila, bratr to bohužel nezvládl a potřetí v životě sedí za násilí vůči rodičům. Jedou v tom všichni společně, jejich životy už smysl moc nemají.
Já naštěstí žiju jinak, díky Bohu. Takže o tom vím své. Díky tomu jak jsem byla hloupá a naivní, jsem 15let žila s chlapem, který byl neschopný a slaboch, přestože nepil. Ta silná jsem musela být vždy já. Takže život bez něj s dvěmi dětmi byl pro mě naprostá výhra. I tobě se uleví, až ti všechno dojde. Je to na dlouhé roky sebeléčení a pochopení sebe. K tomu ti přeji mnoho štěstí.
Manžela bych nehledala. On už si vybral. O tebe mu nejde a o děti taky ne, věř mi, ostatní jsou jen jeho prázdné výmluvy. Nech mu je ať si s nimi žije. Ty zvedni hlavu, buď hrdá a vykroč do nového, lepšího! života. Hodně štěstí! :mavam:

 
Romka723
Stálice 79 příspěvků 11.04.14 14:50

Marturka - napsala jsi to, jak to je :palec:. Já jsem si předešlý deníček přečetla až teď a vše si dala do souvislosti. Marturce dávám za pravdu. Peťulko, opři se do toho a „začni žít“.

Příspěvek upraven 14.04.14 v 13:40

 
suvik
Generální žvanilka 24534 příspěvků 11.04.14 15:24

A kdyz mu zavolas, tak co rika? A detem to vysvetlil jak? Nijak? Nechal to na tobe?

Myslela bych hlavne na deti a na sebe. Zasla bych mozna, jak nekdo radil, predevsim k psychologovi specializujicimu se na rodinne vztahy. A to co nejrychleji.

Obavam se, ze to lepsi nebude a ze se budes muset pripravit na zivot bez nej. Chapu te, ze to musi byt strasne tezke pomysleni. Ale i kdyby byl nemocny, mel depresi, musi se lecit a pokud se lecit nebude, udelate v tom detem strasny bordel. To by jim pak bylo fakt lip jen s tebou. Ty rodice mas? Mas nekoho, kdo ti muze pomoci, mas pratele?

 
Petullka82
Ukecaná baba ;) 1917 příspěvků 11.04.14 15:59

@rencina napsala jsi to úžasně :kytka: :palec: přesně to vím, že je spávné po každého z nás, jen na to musíme přijít.

 
zaplatilkova
Nováček 8 příspěvků 7 inzerátů 11.04.14 17:07

Nevím, jestli je v tom jiná ženská, ale taky bych na něj zkusila jít přes mužské ego a ješitnost. Je chlap, tak ať se kouká sebrat a něco se sebou dělat. Pokud o to bude stát, může mít tvou pomoc, podporu. Ale má děti, zodpovědnost a nechat tě v tom samotnou (když ještě ani pořádně nevíš, na čem jsi)? to je teda trochu slaboch…ty ať by ti bylo sebehůř se taky asi nesebereš a nenecháš děti napospas…

 
Beruška-Boubelka  11.04.14 18:13

@Petullka82 naprostý souhlas :potlesk:

 
Janule34
Závislačka 4747 příspěvků 11.04.14 18:36

Přečetla jsem si deníček a komentáře. Já tea nevim ale to se mu nestýská ani po dětech? to je trošku divný, ne? my žili v depresi taky, protože nám zemřelo dítě. rok byl šílený, já nechtěla žít a přemýšlela o ukončení života. ale peklo trvalo asi dva týdny. pak jsem vstala z postele a řekla jsem: takhle teda ne. v životě by mě nenapadlo se vykašlat na děti a manžela, který pak by trpěli taky. takže za mě tvůj manžel je sobec. on trpí a co vy? i rozvod poznamenává děti. taky bych mu ukázala, že šanci měl a nevyužil a nebudu sedět doma a brečet. to teda ne. už kvůli sobě a dětem. on si vybral a tím bych to uzavřela a zařídila si život podle svého.
hlavně bych se taky podívala na pravou skutečnost jehho jednání a nevěřila jeho strohým informacím. Přeju hodně štěstí

 
Sanlitun  11.04.14 19:34

Nejhorsi ze vseho je nejistota, co bude dal.

Kdykoli jsem se dostala do patove situace, pomohlo mi prijmout rozhodnuti a prevzit zodpovednost za sebe a za svuj zivot ( nyni i za svoji rodinu) / postavit se tomu celem. Necekat, co se stane, ale konat.

V tve situaci bych si rekla " a dost - prebiram zodpovednost, zustavam sama s detmi a postaram se o ne. Nenecham se stahnout dolu partnerovym tapanim" ( a jeho neschopnosti zachovat se jako chlap a s tim podelanym zivotem neco udelat).

Moc ti drzim palce, abys zabojovala za sebe a za svoje deti :srdce: Podle denicku jsi skvela zenska :hug:

 
Sanlitun  11.04.14 20:18

@rencina dobry prispevek. Znam to z ruznych skoleni - sebereflexe apod. Jen pod jinym nazvem. Na tom, co pises, rozhodne neco je. Nepovazuji to za vzletne prazdne reci, jen je potreba se nad tim trochu zamyslet.

 
petulka23
Ukecaná baba ;) 1214 příspěvků 12.04.14 10:35

Všem děkuju za reakce a určitě dlužím onformace dál

Včera přijel domů, po 10 dnech. Na děti se určitě těšil, bylo vidět že mu chybí. Zůstal přez noc, ale teď zase odjel, vzal v práci víkend. Prý když zkončí včas přijede na noc v neděli domů, ale pondělí je zas od rána v práci tak můj názor je že zůstane, to má zas do noci a v úterý od rána (dojíždí 70km do práce, takže to byla i dřív dohoda, že nebude jezdit domů kvůli 5 hodinám spánku) můj pocit je takovej, že přijede v úterý na večer a potom má zas školu a pojede k mámě, kdo ví, snad se vrátí v neděli.
Jinou ženskou bych v tom asi vážně nehledala. Hodně zhubnul, nemůže jíst (misky od obědů které jsem mu posledně dala přivezl prázdné ale se zbytky neomyté plísně takže je mi jasné že to nesnědl a poté vyhazoval a on opravdu není z těch který by moje jídlo vyhodil a šel na supr večeři) Byli jsme večer s dětmi venku, sedli si na pivo, chytil mne za ruku, objal. Já nevím, cítila jsem že vážně jen utíká od problémů a už jen nechce nic řešit. Dnes když odjel tak mi ještě volal, že mi chce jen říct že mě miluje, poprvé po dlouhý době jeho vlastní iniciativa. Ale i tak mě zničil ráno pohled na něj, jak si balí věci a zas jede pryč.

Jen ještě dodám, on nikdy od problémů neutíkal, myslím, že jsme si náš vztah těžce vybudovali. Začínali jsme doslova od nuly a sholým zadkem, bylo období kdy jsme vážně neměli ani na suchej chleba když jsme přišli současně o práci, pak jsme postupně budovali nějaké zázemí. Děti taky nepřišly hned a cesta k nim byla trnitá, v těhotenství s druhým dítětem jsem byla měsíc v nemocnici s nejasnými vyhlídkami a zachoval se bezvadně. Vxřešil si práci,100% se postaral o dceru tehdy ani ne 2 letou ač ještě jezdil řešit svou opilou mámu. Rodinu vždycky zajistil, ke mě byl pozorný, trávil s námi skoro všechno volno, proto se mi nechce ho na základě tohoto kiksu označit za zbabělce prchajícího před problémy. Nejvíc mě ničíí to jeho uzavření sebe přede mnou, ta nekomunikace :nevim:

Vložit nový komentář
Stránka:  1 2 Další »
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele