Biologické hodiny

Zuzik1  Vydáno: 29.03.05

Ahojky všem,

jednou jsem náhodou narazila na tyhle prima stánky a tak jsem se do nich začetla, že se sem nakonec s oblibou vracím a vždycky si, ve chvíli volna, přečtu něco zajímavého.

A teď jsem se i já odhodlala, abych napsala pár vět na téma, které mě začíná trápit čím dál víc. Rozhodně si nemyslím, že to trápí jen mě, a proto se chci s Vámi o něj podělit, protože si o tom nemám moc s kým popovídat. Kamarádky mě moc nechápou a přítel o tom ještě nechce ani slyšet.

Je mi 21, mám přítele (30) a pěknej byteček, po miminku toužím už asi 2 roky. Nemyslím si, že bych byla moc mladá (ale vím, že si to hodně lidí myslí, mrzí mě to, ale abych jim to vymlouvala, na to nemám sílu)…jenže to má jeden velikej háček. Studuji vysokou školu a do konce mi zbývají ještě tři roky. Mozek mi říká čekej, ale přírodě se dá těžko poručit. Vím, že musím ještě tři roky počkat, ale je to pro mě nepředstavitelně dlouhá doba…zvlášť, když mám teď kolem sebe hodně kamarádek, které buď miminko čekají, nebo už ho mají…

Tak sem píšu a doufám, že se najde někdo, kdo je ve stejné situaci jako já a kdo by si o tom rád popovídal, protože to je asi tak jediná možnost, jak alespoň trošku ulevit utrápené dušičce :o)

Děkuji Vám za čas, který mi věnujete
Zuzik

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 0.0 bodů
 Váš příspěvek
 
Merllynka22
Povídálka 21 příspěvků 30.03.05 03:09

Ahojda Zuziku,mě je 22 a taky všude slyšim jak jsem mladá ať si užívám!Ale co to je užívat?Nejsme s manžou na to chodit po hospodách a cestovat se dá i s mimčem.Zvládáme to s naším psím miminkem,která miluje cesty autem,takže si myslím,že s mimčem v poho!Náš problém je zase,že právě zařizujeme náš byteček,takže jsme s manžou „výrobu“ mimča odložili až na podzim(v listopadu chci vy:,–(it HA) a uvidíme.Teď bychom zařizování,splátky hypotéky na byt a moje těhotenství nezvládli a já neměla ten klid,který bych chtěla mít.Jsem od přírody nervák a bála bych se,že to všechno do porodu nestihneme,i když vím,že by to šlo.Ale manža by taky nebyl klidnej.Takže tě chápu,protože pro mě i ten rok je nekonečnej,ale už uběhly 3 měsíce,kdy jsme si řekly,že v lispopadu začneme s „výrobou“ a myslím,že to zatím zvládám!Chodím na tyhle stránky,pořád si něco tisknu a už má doma pěkně tlustý desky.Předplatila jsem si Betynku,takže jak říká můj manža budu dokonalá „teoretická“ma­mina.Ale alespoň si to čekání tím kompenzuju.Možná to vypadá,že jsem blázen,ale pro mě je manža,Meggy(štěně) a budoucí mimčo to nejdůležitější na světě!3 roky je sice dlouhatáánská doba,ale když už tu vejšku děláš byla by škoda ji nedokončit a tím do budoucna i zajistit rodinu,protože vejška je vejška!!Taky jsi nenapsala,proč o tom přítel nechce ani slyšet? Necítí se nebo je zodpovědnější než-li ty:-)) a ví,že se vysoká škola bude hodit a jednou bys mohla litovat? Asi jsem ti nepomohla,tak se nezlob!Marťa

 
Nafteta
Ukecaná baba ;) 1154 příspěvků 30.03.05 07:15

Ahojky Zuzíku!
Vůbec si nemyslím, že jsi mladá na miminko. Já jsem toužila po maličkém asi tak od dvaceti. Jenže u mě byl problém v tom, že jsem nemohla najít toho pravého taťku. Ale teď ho mám a v listopadu snad bude i to miminko.
Mám kamarádku, která tak moc chtěla miminko, že kvůli němu přerušila studium a je spokojená těhule( nebo spíš už asi mamina). Ale musíte an to být připraveni oba dva. Popovídejte si a uvidíte. Držím palečky, ať Ti to vyjde podle Tvých představ.

Nafteta + bubáček(8tt+5)

 
Anonymní  30.03.05 08:36

ahoj,

velmi obdivuju holky, které už v 21 letech vědí, že chtějí miminko. Mě je (čerstvě) 25 a teprve se k těmto myšlenkám dostávám „Co by, kdyby“. S přítelem jsme 2 roky a letos mu bude 23 let. On už je na mimo natěšenej a tak svádíme „bitvy“ o čas. Musím mu, ale přiznat, že mě nenutí a nepřesvědčuje. Jedním z důvodů, proč chci ještě dva roky počkat je i to, že při práci studuji vysokou školu. Nemyslím si, že se to nedá oboje zvládnout, ale jsem občas pěknej nervák (to dělá pracovní přetížení) a myslím, že by to neprospívalo ani mímu ani mě. Prostě bych ráda dodělala naplno jednu věc a pak bych věděla, že teď mám neomezenej čas na mimčo. A budu si to užívat.

Znám však holky, kterým se na VŠ narodilo mimčo a zvládly školu bez přerušení. Tatínkové a babičky však pomáhali.

Jeden soukromej tip - pokud s tebou tento „problémek“ vážně hází :) a cítíš se rozpolceně, můžeš zkusit zavolat na Linku důvěry - pro ně je to běžná věc, si popovídat o všem, co tě napadne. Sama to tak už nějaký čas praktikuju hlavně, když potřebuju ventilovat určité pracovní problémy, pocity a naštvání.

Ahoj Ketty

 
Anonymní  30.03.05 11:21

Ahoj, mě je 26 a na VŠ jsem řešila stejný problém, znásobený výčitkami svědomí z prodělané interrupce v 18 letech. S partnerem jsme spolu byli krátce a když jsem otěhotněla, vypukla panika a rozhodli jsme se pro přerušení - moc jsem našemu vztahu naději nedávala, ale opak byl pravdou. Zůstali jsme spolu a moc jsme toho neuváženého rozhodnutí litovali. celé studium jsem se plácala v depresích z prodělané interrupce a toužila a toužila… No, nakonec to příroda vyřešila šalamounsky - před 5 ročníkem jsem vy:,–(ila HA ale otěhotněla jsem až po více než roce - takže stejně po škole. Deprese zmizely,čas a dítě to přebili. Dneska to vidím už spíš tím rozumem - bylo dobře, že jsem školu dokončila a sama na sobě vidím, že i s dítětem se dá rozjet docela slušná kariéra-máš li vzdělání. Chci ti napsat, že ti rozumím a úplně tě chápu, ale školu určitě dokonči - vždyt poslední rok už se můžete lehce začít snažit a posunuté státnice snad nikomu vadit nebudou.

elí

 
Anonymní  30.03.05 14:39

Ahoj Zuziku a holky. Mne je 26. Od devatenacti intenzivne premyslim o tom, jake bude moje miminko a uz aby to bylo. V 22 jsem se rozhodla studovat v cizine(manzela jsem mela). Jen co jsme se prestehovali, zjistila jsem, ze jsem tehotna. Byl to sok a ja najednou nevedela co delat. Nicmene priroda resila za nas a tak jsem necekane potratila. Od te doby se moje touha jeste zintenzivnela, nicmene jsem silna a drzim se, nez dodelam skolu. Jiz tretim rokem tu studuju a za necele dva roky jsem hotova. Potom hned na to skocime,a doufam ze se konecne dockam. Clovek je zraly na dite kdyz ma pocit ze bez nej je jeho zivot velika prazdnota(muj pripad). Nezalezi moc na veku. Dnseni trend pozdnich maminek se zase jednou zmeni, je to jako moda. Ja nikdy s modou nesla. Co me ale drzi jeste chvili cekat je fakt, ze az budu mit dostudovano, budu vedet, ze kdyby se cokoliv stalo, ja budu schopna se sama o sve deti postarat, protoze budu mit povolani kteremu rozumim a ktere je hodne zapotrebi. No a nebudu se nervovat co budou deti jist, a jestli jim budu moci doprat alespon to, co mne moje maminka kdyz jsem byla dite. Stejne ale…UZ ABY TO BYLOOOO!!!!! Ps: stale snivam o svem diteti a je to vzdy holcicka. Co si o tom myslite? Ahoj Marianka

 
Zuzik1
Nováček 4 příspěvky 30.03.05 16:01

Ahojky, všechny Vás zdravím a mooc Vám děkuju za Vaše odpovědi a za podporu. Jsem ráda, že takový pocity jsou normální, že je cítí i někdo jinej. Je vždycky lepší to pustit do světa, než se tím užírat sama, že? :o)

Merllynko, abych ti odpověděla…přítel se se mnou o tom nechce bavit podle mýho názoru proto, že má rozum a bere to jen rozumem, takže je pro něj logický, že napřed se musí dodělat škola. Já to vím taky, jenže mě to tam baví čím dál míň, když si představím, že je to jedinej důvod, proč čekat ještě další 3 roky…

Taky souhlasím s tím, že naplno se má dělat vždycky jen jedno…I když se mimčo při škole určitě zvládnout dá, nechci, abych si pak časem vyčítala, že jsem kvůli studiu to svoje dítko zanedbávala a vodila ho po babičkách…i když to bude určitě fajn, když občas pohlídají :o))

No ale nezbývá mi fakt nic jinýho, protože školu chci i přes všechny moje pocity dodělat a jen co odejdu od státnic, skočíme rovnou do postýlky :o)) No když už to tak musí být, tak se mám aspoň pořád na co těšit, že? :o)

 
Katouch
Kecalka 132 příspěvků 30.03.05 16:28

Ahoj Zuziku,

mě je 25,5 a moje „hodiny“ tikají už asi od 20. Vůbec mi nepřipadá divné, že někdo chce dítě dřív a někdo zase později. Je to prostě individuální.
My jsme se začali snažit o mimi tohoto března (1. měsíc zatím neúspěšný) :-( .
Já jsem chtěla taky dříve, ale stejně jako Ty, jsem studovala VŠ. Mažel byl v našem případě taky ten s tou chladnou hlavou a rozumem, takže jsme to vydrželi až do teď (v červnu to bude rok od státnic). Já vím, že Tě asi štvou podobný řeči o tom, že to uteče. Tenkrát bych za to skoro vraždila, ale OPRAVDU to uteklo. A teď se vesele snažíme.
Tu školu opravdu raději dodělej. Neříkám, že dítě nejde zvládnout i při škole - i se mnou chodily holky, které byly maminky (nebo čekaly) a co jsem vyděla ty děti, byly naprosto v pohodě. I maminy byly v pohodě, nejhorší bylo přečkat období zkoušek. Ale můj názor je, prvně dodělat školu a pak na to skočit.
A jak už tady bylo zmíněno, klidně nemusíte čekat až na státnice, můžete se začít snažit už během posledního ročníku. Pokud by se Vám hned zadařilo, rodila bys akorát po státnicích. Taky to má určitou výhodu - budou na Tebe při státnicích milí a nevyhodí Tě :o))))

Přeji krásný den a ať Ti ty 3 (nebo i míň) roky rychle utečou.

Katouch

 
Katouch
Kecalka 132 příspěvků 30.03.05 16:30

Pardooon, samozřejmě VIDĚLA (ne vYděla). Chybička se vloudila - to pro takové ty šťouralky, co nemají rády chyby. Ale v rychlosti se to stane i v lepších rodinách.

Katouch

P.S z češtiny jsem mívala 1.

 
Anonymní  30.03.05 18:22

Ahoj Zuzíku,
vidím, že jsi na tom stejně jako já před několika lety a v podstatě ještě i teď.
Za měsíc a něco mi bude 25 let, ale po miminku už toužím snad od nepaměti :)

Donedávna přítel nechtěl o cipískovi ani slyšet, ale minulý rok jsme se zasnoubili a letos se budeme o prázdninách brát, takže jsme se dohodli (už loni), že snažit se začneme asi tak dva měsíce před svatbou.

Zpočátku ale přítel nechtěl slyšet ani o svatbě a já nechtěla naléhat, natož o mimču, připadal si nezralý a nepřipravený.
Pak jsem začala studovat VŠ, takže to také nešlo, pak by to chtělo nějakou praxi, protože kdo chce vysokoškolačku s děckem a bez praxe, že? Navíc jsme neměli bydlení, pouze přechodně u mých rodičů…
Teďka už druhý měsíc pracuji a už se fakt nemůžu dočkat, až tomu konečně s přítelem necháme volný průběh a miminečko se u mě usídlí… :) Příští rok bude hotový byt, takže už nám nic nebrání…

Příteli trvalo asi 6 let, než se rozhoupal k tomu, že bychom se teda fakt mohli vzít a mít mimčo a musím říct, že k tomu dost pomohlo to, že máme dost známých, kteří už děti mají (většina je starších než my) a několikrát jsme je navštívili, pochovali si miminko apod.
Definitivně ho dostala asi tříletá holčička jedné známé, která má správně vtipné připomínky snad úplně ke všemu… :) Ta se mu moc líbila, tak říkal, že by chtěl také takovou… anebo chlapečka… :) No a samozřejmě jsem o tom taky dost mluvila a líčila mu, jak by bylo skvělé, kdybychom už měli mimíska…

Musím ještě dodat, že ty roky, kdy jsem strašně toužila (a pořád toužím) po miminku jsem měla dost často různé depky, že ještě nemůžeme, protože to či ono, a že já už STRAŠNĚ chci, ale nakonec jsem ráda, že jsem to vydržela a doufám, že se nám brzy zadaří…
Tak nevím, jestli jsem Ti pomohla, ale snad jo…
Vydrž, škola se Ti určitě bude hodit, já osobně bych do mimča šla až po státnicích, protože ty jsou docela nápor na nervy a nedovedu si představit, že bych to absolvovala s mimčem v bříšku - ten stres a tak… A mít mimčo v průběhu školy bych asi také nechtěla, měla bych strach, že buď nedodělám školu, nebo budu šidit děťátko… Ale tak tři měsíce před státnicema si můžeš naordinovat vitamínky pro budoucí mamču (třeba Calibrum Babyplan - já ho už jím taky, nebo něco podobného), vy:,–(it HA a těšit se, až na to po zkouškách vlítnete… :)

Tak hodně štěstí.
Jájulka

 
Berynka
Povídálka 21 příspěvků 30.03.05 20:18

Jsem rada ze nejen ja resim takove problemy:o) jen s tim rozdilem ze pritel si take moc preje dite.Pro me neni VS tak dulezita,tobe na ni viditelne zaleti takze to mas vlastne horsi:o).
My uz se o miminko pokousime,zetim teda „jen“ 3 mesice.JInak mimi chci asi uz od 17:o))
Preji ti abys ses spravne rozhodla a sveho rozhodnuti nikdy nelitovala.Jestli si budes chtit dopisovat pres email klidne napisne lentik@email.cz

 
Jankap
Kelišová 5101 příspěvků 31.03.05 15:44

Zuziku,
před pár lety (jo, pěkně to utíká, v roce 1991-1996!) jsem byla ve stejné situaci. Je těžké čekat, ale představila jsem si, jak pronáším dítě vrátnicí na koleji, jak mimi není dobře a já bych se měla učit na zkoušku a další situace…
Pomohla mi tenkrát kamarádka. Mohla jsem kdykoli přijít a pohrát si s jejich synem, popřípadě vozit kočárek. Rodiče měli daleko, takže byla šťastná, že jí někdo pomůže, a já mohla ventilovat svou frustraci z toho, že „to zatím nejde“. V průběhu let jsem se takhle „starala“ o několik dětí.
Těď už si užívám vlastního tříletého syna a všem říkám, že půjčené mimi je nejlepší antikoncepce.
Ale vysvětli to příteli, aby nedošel k názoru, že třeba dítě nechceš!

Jana

 
Anonymní  31.03.05 16:08

Ahoj Zuziku,
uplne te chapu. ja na tom byla pred 4 rokama uplne stejne, ale jeste s prognozou do roka otehotnet nebo by to pak nemuselo jit. jenze nebyl po ruce vhodny tatinek a navic 3 roky VS prede mnou. Ted uz mam i manzela i VS a o mimi se zaciname snazit. Takze neboj, nejses jedina a priroda u tebe jeste chvilku pocka. A jak psali holky prede mnou, tak o mimi se muzete zacit snazit v prubehu posledniho rocniku, ne? Vysoka je totiz vysoka a ne stredni, mozna bys pak nekdy litovala. Mej se.
neprihlasena Bamla

 
Anonymní  01.04.05 22:30

Ahoj Zuziku,
moc Ti rozumím. Už na střední jsem snila o tom, jaké to bude mít miminko a moc jsem se těšila. Pak jsem šla na vysokou a měla deprese z toho, že ještě strašně dlouho to nepůjde… a nakonec jsem se začala bát, že třeba budu neplodná a nikdy mít děťátko nebudu… a pak nám selhala antikoncepce a já ukončila vysokou ve 3. ročníku s bakalářským titulem a veeelkým bříškem. Těch stresů bych se nebála, já byla vždycky takový nervák, každé zkouškové pro mě bylo nekončící drama, a jakmile jsem otěhotněla, naprosto v klidu jsem většinu doby ve zkouškovém období prospala a projedla, protože jsem byla hladová a unavená a před zkouškou jsem čekala, kdy přijde ten strach, a ono nic!! Od té doby jsem byla úplně v klidu a kupodivu jsem i tak skončila s červeným diplomem :-)
Teď už vím, že magisterský titul si dodělávat nebudu, protože v mém oboru by to opravdu znamenalo šidit mou nejmilovanější holčičku. A nijak mě to nemrzí, mám jiné priority než kariéru a klidně se spokojím s „obyčejnou“ prací.
Jsem strašně šťastná maminka, a když si vzpomenu, jak dlouho jsem se na děťátko těšila, tak si musím vyskočit radostí, že už jsem se dočkala!!! :-)
Sojka (+Šárinka, 6 měs.)

PS: A můj manžel je ten nejlepší táta na světě!!!

 
Anonymní  12.09.05 14:28

squirting nipple [www.vinx.com] celebrity cleavage [www.hwired.com] young cocks [www.ma.utexas.edu] gallerie mature women [www.ma.utexas.edu] bear hairy men gallery [www.ma.utexas.edu] gay movie post [www.hwired.com] teenage femdom [s-kawasemi.com] anal creampie [www.vinx.com] anal creampie [www.vinx.com] pregnant celebs [www.hwired.com] thai fisting [s-kawasemi.com] amateur pics of wives [s-kawasemi.com] self blow job [www.hwired.com] japanese woman [s-kawasemi.com] gas station glory holes [www.ma.utexas.edu]

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček