Boj s rakovinou - nekonečná trpělivost!

Elbica  Vydáno: 02.09.10

Dlouho jsem zvažovala zdali tu napsat můj příběh ale nakonec po přečtení spousty příběhů jsem si řekla proč neee. Možná že to někomu pomůže bojovat a nepodlehnout te potvoře. A hlavně věřit že bude lépe. (předem se omlouvám za tak dlouhý příběh a také chyby)

Je mi 31 let a můj život je samá překážka, ale nebudu to prodlužovat. V roce 1997 jsem se seznámila s klukem. Později jsme začali spolu bydlet. Oba jsme pracovali a ve volnu jezdili všude možně. Hory, moře, festivaly kde jen byla nějaká super akce tam jsme jeli. Bylo nám suprově a nic nám nescházelo. Roky utikaly a my se stale milovali a uzivali spolecneho zivota

Jenže v roce 2005 po 8 letech spokojenem zivote prisla strasna rana… V praci bylo malo zakazek tak jsme si rekli ze pujdem na nemocenskou, kazdy vymyslel s cim pujde. Ja mela jasno, neustale me bolela ruka, myslela jsem si ze je to pretazene, ale po dvou dnech se mi udelala v podpazi boule a take pod klicni kosti tak rychle, ze jsem na nic necekala a sla k lekari hned.

Zacalo vysetrovani krev, moc poslali me na internu a tam jsem musela zustat na pozorovani a dalsi vysetreni. Porad jsem jeste nevedela co se deje. Ptala jsem se ale oni porad rikali ze maji na neco podezreni ze musi provest veskere vysetreni. To jedno bylo odebrani kostni drene. A take mi operativne vzali vzorky z tech bouli. Pote me pustili a dali mi zadanku na CT to jsem take absolvovala a po CT jsem jela domu.

A na jednom papire bylo napsane Hodgkinuv lymfom. Prijela jsem domu a hned sedala k netu a sledovala co to znamena. Bylo to hrozne co jsem se dozvedela. Pritel jeste nebyl doma, takze mi to nikdo nemohl precist abych se ujistila, ze to ctu spravne. A ona to byla pravda…

RAKOVINA LYMFATICKYCH UZLIN.

Neustale jsem si rikala ze to bude neco jineho. Lekari mi prece rekli, ze vysledky ty definitivni budou po 3 az 4 tydnech. Ten mesic od 17. 3 2005 byl nejhorsi v zivote. To cekani bylo strasne. Porad jsem si rikala, ze to neni ono, ze to bude nakonec neco jineho. Porad jsme verili, ze to nebude tak hrozne.

Bohuzel nas 19. 4. 2005 si nas lekarka pozvala aby nam teda hlavne me oznamila ze se jedna opravdu o rakovinu. Nechtela jsem tomu uverit. Pritel me drzel za ruku a snazil se me uklidnit ale bylo to hrozne. Proste mi hlavou projelo: „Co kdyz umru“. A pak to teprve zaclo. Jak to rict nasim, mamina byla na nervy oba tomu nechteli verit. Pritel me porad ujistoval ze to zmaknem byl tak statecny a tolik mi pomohl. Mohla jsem se o neho oprit i kdyz vim ze on potreboval i oporu ve me. Snazila jsem se tu nemoc resit jako kdybych mela chripku, proste brzy se z toho dostanu. Lekar mi domluvil zacatek lecby na 3. 5 v Olomouci.

Zacala chemoterapie. V ten den jsem hned dostala kapacky. Kapaly docela dlouho az do pulnoci. Byla jsem jen porad unavena slaba. 13. 5. jsem jela na kontrolu a dostala jsem injekci na posileni krvinek. Lekar me ujistil ze po tehle pobolivaji klouby. A taky to zacalo, v noci me bolely hrozne nohy. Byli to silne krece nemohla jsem ani lezet ani sedet, strasna bolest. Pritel nevedel jak mi pomoct. Tak me odvezl do nemocnice.

Dali mi kapacku trochu to zabralo. Lezela jsem na interne a pote na jipce. A to dalsi uz bylo ARO a to si nic nepamatuji jen vim ze jsem mela krvaceni do plic a selhával celej organismus… Lezela jsem tam presne 16 dnu. Porad za mnou jezdil ani o tom nevim, jen sestry mi rekly, ze jsem byla v umelem spanku a moje laska byla u me kazdy den. Moc ho miluji a vazim si ho. Zjistovali co se deje s temi nohami. Nemohla jsem chodit bolesti byli strasne. Po dlouhém probuzení na ARU mi vypadavali vlasy tak me sestricky oholili hlavu. Byl na me strasny pohled. Nemohla jsem chodit, vsude same hadicky, zapojena na kysliku a k tomu jeste bez vlasu a take jsem hodne shodila ale porad jsem si rikala ze tu nemuzu pritele nechat. To vite ze nastal i chvilky, kdy jsem si rekla, ze radeji umru at se porad nemusim trapit. Ale on je moje slunicko vzdycky kdyz vesel do pokoje hned jsem na to zapomela. Davali mi spousta leku proti bolesti. Bylo to strašné. Po nějaké době jsem byla na JIPce a pak normální pokoj.

Po 3 měsicich me pustli konecne domu, nějakou dobu jsem byla na vozíku, ale opravdu jen chvilku, protože jsem se pořád nutila chodit. Dostala jsem berle tak to slo ode dne lepe. Uzivala jsem tablety na klouby a zaroven musela dal probihat chemoterapie ale uz jen v tabletach. Pomalu se vse zlepsovalo a ja jezdila jen na kontroly.
Pri dalsi kontrole si me nechali v nemocnici aby mi zavedli vanazni port. Bylo to takové kolečko které mi zavedli pod klíční kost a do toho se zavádí chemo. Aby netrpěli žíly přeci je toho docela dost. Zase dalsi kapacky. Mezitim jsme se s pritelem strihali do hola - ja musela a on chtel protoze to tak nosil porad. Nosila jsem satky, mela jsem jich spousty od kamaradek, mamci atd. Vzdy mi rekl ze mi to slusí uz si na to zvykl. Vse se zlepsovalo a ja si rikala ze to uz bude konecne jako driv. Nador byl mensi a ja stastnejsi.

Porad dojizdim na kontroly mam posledni chemo pred sebou. A nasleduje vysetreni jak to to moje telo vse zvladlo. Po kontrole mi doktor oznamil ze musim jeste na ozarovani. Tak jsem si rekla doufam ze je to posledni vec a budeme mit konecne krasny zivot jako predtim.

Tak jsem dostala 32 ozarek kazdy den jednu. Ale to uz bylo oproti chemu jen malé nic . Vlasy pomalu dorustaji a ja pribrala 9 kilo ale jsem uz jak stak zdrava rikala jsem si. A mas muze, ktery pri tobe stal v tech nejhorsich chvilich zivota. Byl březen 2006 a já jsem jela na kontrolu a lekar nam oznamil ze jsem ZDRAVÁ. To jsme byli tak stastni ze se to ani neda popsat. Ale nadale me musi sledovat, takze porad jezdim na kontroly.

Jelikoz mi bylo 25 let, chteli jsme po tehle veci zalozit rodinu abychom to nase stesti a to stmeleni potvrdili. Doktori navrhli odstup od lecby 3 roky a potom je mozne neco podniknout. Tak jsmesi rekli , kdyz jsme uz prezili rakovinu tak to ty 3 roky vydrzime.
Ja byla v poradku obcas me pobolivaji klouby ale jinak se to da. Chodila jsem na preventivni kontroly na gynekologii a 3 roky utekly jak voda. Tak jsme si rekly ze zapracujem na miminku. Neustale me onkologove sleduji takze by nemel byt problem.
Jenomze ja sla na obycejnou gynekologickou kontrolu a po nejake dobe mi prisel listek do schranky ze se mam ihned dostavit do gynek. ambulance.
Tak jsem na druhy den jela do nemocnice. A prisla dalsi rana osudu. Lekar mi sdelil ze mam rakovinu delozniho cipku. Ano opravdu nemohla jsem tomu uverit. Proč zase jáááááááááááá­áááááá! Poslali histologii a je to tak. Nejprve jsem to zavolala priteli, ten byl stoho tak zdrcen ze jsem si myslela ze je to posledni kapka. A ze nebude uz mit silu se mnou jit dal. Aji bych to pochopila. Neustale trapeni je to des. Bylo mi ho hrozne lito. Rodicum jsem to ani nechtela rict, ale jsem clovek, ktery to neumi dusit v sobe. Rikal jsem si co jsem komu provedla ze se na me ten navrchu tak vyradil. To neni mozne proc zase ja. Zacala hned lecba. Udelali mi konizaci pak rekonizaci. Jenze nador byl skryty a hluboko.

Lekar doporucil odstranit vse. Nastal problem, jelikoz nemame deti. Posilal vysledky na druhe cteni. Pri dalsi kontrole mi oznamil ze je tu moznost zachovat delohu. Hned jsem zbystrila. Ale musim podstoupit velmi narocnou operaci v Praze. Mela jsem obavy a po porade s pritelem a rodinou jsem se rozhodla ze to podstoupim i se vsemi riziky. Doktor me informoval ze otehotneni nebude stoprocentni, mozna bude muset dojit i na umele a v nejhorsim pripade vse odstranit. Ja jsem jela do prahy na 100 procent rozhodnuta ze vse dopadne dobre s pritelem jsme tomu verili. Pan doktor mi pred operaci rekl ze vlastne se vysledek dozvim az po operaci, protoze nevi jak to bude vypadat a v jakem rozsahu bude nador.

Operace probehla a ja zas lezela na jipce. Lekar za mnou prisel a ujistil me, ze nemuseli dat vse pryc a v tom pripade je tu sance na otehotneni. Odstranili mi celý děložní čípek a pánevní uzliny a udělali plastiku dělohy. Byla jsem tak stastna, že zůstala šance na otěhotnění. Dalsi jizva na tele tentokrat od pupku az dolu. Den ode dne je to lepsi. Prijela jsem domu, byla dva dny doma s hadickou v brise a pak jsem zase nastoupila do nasi nemocnice. Porad me kontroluji a hlidaji jestli je vse v poradku. Po14 dnech me pousteji domu a pomalinku se to hoji. Pritel je neskutecne vytrvalej.

Ale to pořád ještě není konec… Po nějaké době jsme se s doktorem domluvili že teda podstoupím inseminaci a uvidí se co bude dál. S přítelem jsme navštívil Fertimed a vše šlo ráz na ráz. Všechna potřebná vyšetření atd. . . Podstoupila jsem první IUI a čekala jestli se dostaví menzes. A ta potvora se dostavila. Tak další cyklus nasledovalo to samé, proti těm operacím co jsem zažila to nebylo nic strašného. Opět nic, jelikož nemám ten čípek tak tam není takovej vstup pro ty spermie a často to zarůstá. Doktor to musí nějakým nastrojem proštouchnout. Ted se už tomu směji, ale jak mi to řekl poprvé, tak jsem se zhrozila, co to zas bude.
Po 3 měs. mě poslal na laparoskopii kvůli průchodnosti vejcovodů. To naštěstí dopadlo dobře, jsem už po zákroku doma. Zítra mě čeká kontrola a hlavně zpráva co se bude dít dál. /Snad to umělé i když vím že to bude hodně složité/

Jen doufam, ze po zahojeni se konecne na nas uz usmeje slunicko a my budeme stastna rodina. A take touto cestou bych chtela strasne moc podekovat svemu priteli, ze tech 14 let co se zname je pro me poucenim, laskavosti a hlave trpelivosti a hlavne za tech poslednich pet let co pro me udelal mu budu do smrti dluzna. Kdyby nebylo jeho uz bych tu mozna nesedela a nepsala tento kus NAŠEHO ŽIVOTA. A proto mejte velkou víru a zlateho clovicka vedle sebe a vse pujde lepe. Moc ho miluji a dekuji mu.

Jestli je tu někdo s podobným osudem tak mu přeji hodně štestíčka a zdravíčka a hlavně tu osůbku o kterou se může opřít. Já to štěstí měla a mám, jsem šastná i když nám chybí ještě to po čem oba moc toužíme. Snad se zadaří, zázraky se přeci dějíííííí.

A MY JDEME ZASE DÁL.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 5.0 bodů
 Váš příspěvek
 
BohunkaP
Extra třída :D 14164 příspěvků 02.09.10 10:06

Jsi opravdu statečná!!! Moc a moc Ti držím palce! :kytka: :potlesk:

 
ankasz
Kelišová 6267 příspěvků 02.09.10 10:22

Prožila sis toho už hodně, budu držet pěsti aby se vám miminko brzo povedlo :hug:

 
Boriska
Extra třída :D 12331 příspěvků 02.09.10 10:23

ahoj Elbi, jsi holka statečná a máš přítele k nezaplacení, držím palce, ať pomůže IUI či IVF, věřím, že s tvou vůlí to zvládnete :palec: a taky ať už jsi zdravá a rakovina se tě už nikdy netýká :hug:

 
slunecnice73
Stálice 56 příspěvků 02.09.10 10:32

řeknu upřímně… rozbrečela jsi mě.Jsi hrozně statečná :potlesk: Jak říkám pořád,život je boj.Bojuj a věřím,že se povede všechno po čem toužíš.Držím palečky

 
Kačka V.
Kecalka 446 příspěvků 02.09.10 10:35

mám oči plné slz a nemám slov… jsi statečná :palec: člověk nesmí ztratit naději, že bude dobře… držte se :kytka:

 
Elbica
Povídálka 13 příspěvků 02.09.10 10:45

Děkuji mocc všem.Věřím že se zadaří.Musííí :-)

 
Cassiopea
Závislačka 3772 příspěvků 02.09.10 11:00

Páni, jsi velice silná osobnost a s životem se pereš o sto šest, moc vám přeju ať se brzy zadaří a nosíš váš poklad brzy pod srdíčkem a budete šťastná rodinka se vším všudy :palec: :hug: držte se

 
zabkakvak
Zasloužilá kecalka 588 příspěvků 02.09.10 11:18

po přečtení tvého příběhu se mi chce strašně brečet,jak někdo může mít takovou smůlu :cry: strašně moc bych ti přála,aby se Vám miminko povedlo a byli jste šťastní rodiče. :potlesk: :andel:

 
irrrenka
Kelišová 6283 příspěvků 02.09.10 11:21

Prodelala jsem pred deviti lety ten samy druh rakoviny.Taky jsem se lecila v Olomouci.Lecba zabrala a ja jsem v poradku.Ted uz mam 13 lesicniho chlapecka a citim se porad dobre.Tehdejsi partner to se mnou ustal na vybornou,byl mi velkou oporou a pomoci.Rozesli jsme se az o hodne pozdeji a to z jinych duvodu.
Tim bych chtela taky vsem rict, ze ta potvora skareda-rakovina jde porazit na plne care.Vsem stejne nemocnym preji silu, odvahu a stesti.

Příspěvek upraven 02.09.10 v 11:31

 
Choli
Ukecaná baba ;) 1587 příspěvků 02.09.10 12:22

Neuvěřitelné, máš můj obdiv. Já už byl se z toho asi složila. A obdiv má tedy i tvůj přítel, který tě celou dobu podporoval…

 
janinkaz
Nadpozemská drbna 28414 příspěvků 02.09.10 12:37

Jsi strašně statečná a silná ženská :hug: Věřím, že se brzy zadaří a povede se ti otěhotněť :wink:
Přeji ti strašně moc zdraví (člověk by řekl, že otřepaná fáze … ale není) a ať už jsi jen a jen šťastná :kytka:

 
Mart22
Ukecaná baba ;) 1643 příspěvků 02.09.10 12:47

Taky říkám narovinu - mám oči plné slz. Jsi fakt statečná a tvůj přítel je opravdu neuvěřitelnej. Moc moc vám držím pěsti ať se už pořád daří jen to, co si vy přejete, to špatné už totiž máte určitě za sebou :palec:

 
jupiter1
Povídálka 20 příspěvků 02.09.10 13:00

Elbi řvu tady jako želva.Seš neuvěřitelně statečná a tvého přítele ti poslalo samo nebe,strašně moc vám přeji ať to nešťastné období máte již za sebou a ať brzy držíte ten svůj uzlíček vaší lásky v náručí.Přeji vám to z celého srdce :kytka: :kytka:

 
Srdce  02.09.10 13:24

To je neuvěřitelný příběh…o lásce a síle a schopnosti se postavit nemoci. Smekám před Vámi. Po tom všem utrpení Vás určitě potká štěstí. Gratuluju Vám k prima chlapovi, ale i Vy musíte být skvělá žena, proto s Vámi všechnu tu hrůzu přestál. :potlesk:
Ať jste už nadále jen zdravá!!!!

 
mamisek
Povídálka 25 příspěvků 02.09.10 13:57

jak tu píše dost lidí, taky gratuluji k chlapovi k nezaplacení. Hlavně mě překvapuje jak se vás pořád drží optimismus..ale to je dobře. Jedna osoba co si prošla také rakovinou my říkala, že optimismus je hodně důležitý…jak to člověk vzdá nemoc se ho jen tak nepustí. Přeji hodně štěstíčka a zdravíčka a už žádné špatné zážitky

 
evi.,
Závislačka 3929 příspěvků 02.09.10 14:23

Přeji, aby byl mimísek co nejdříve :hug:

 
vodouska  02.09.10 15:10

Teda neskutecne Vas obdivuji, oba, jak tebe, tak tveho pritele. Toto ustat, na to musite byt oba opravdu hrozne silni. A strasne moc vam preji to miminko, protoze se nemuze dostat do lepsich rukou:)

 
ILDO
Kelišová 6170 příspěvků 02.09.10 15:17

Smekám nad tvou statečností a odhodláním a moc vám držím palce a přeji už jen samé štěstíčko a zdravíčko,,,

 
Petruska
Závislačka 2573 příspěvků 02.09.10 15:28

k tomu nemám co dodat. JSI SILNÁ!!!!! A přítel taky!

Smůly jsi si vybrala na 20 životů, tak teď už jen to štěstíčko!!!!!!! :srdce: :srdce: :srdce:

Tfuj, tfuj, tfuj!

 
Anonymní  02.09.10 17:52

Píšu jako anonym,nějak nedokážu jít s "kůží " na trh-něco podobného nyní prožíváme s manželem.Nádor na mozku,sice nezhoubný,ale spousta komplikací…Před operací jsme si říkali dobrý,to zvládneme…ale nyní po téměř roce to nějak nezvládáme.Ani jeden,ani druhý.Přemýšlím,že vyhledáme psychologa.Manžel optimismus ztrácí,i když založením je optimista veliký.Ale nyní je ve stavu,kdy si sám pro sebe říká,jestli ten život má cenu,když nesmí nic.Žádnou fyzickou zátěž-dřív jsme hodně jezdili na kolech,lyže,pěší tůry,byl zvyklý hodně pracovat,často jsme jezdili na dovolený,létali k moři…A nyní se lékaři vyjadřují tak,že natrvalo nebude moci mít žádnou fyzickou zátěž.Takže taková procházka 15 km co jsme byli zvyklý nebude-a pocit že nikdy nebude je hrozně ubíjející.Najednou zjišťujeme,co všechno nejde,třeba na zahráce okopat záhonek,něco přenést z místa na místo.O práci už ani nemluvím.
A na mě je to moc,být v tomto frmolu,tolika moc ho chci podpořit,daří se to,ale ne vždy.A to když se mě nedaří,když brečím a brečím,jsem nešťastná z toho co bude…a lékaři říkají,abych nepřemýšlela co bude,že mě to bude trápit.Abych žila jen přítomností.Jenže já byla zvyklá vždy plánovat,vědět,co nás čeká.Kdyby mě nekdo nyní sdělil,že třeba za rok,dva či tři bude manžel relativně dobrý,tak bych to nesla také jinak.I on.Ale ta nejistota je někdy horší než jistota.
Takže zakladatelko-moc a moc vás oba obdivuju,držím palce a věřím,že tou vaší povahou vše zvládnete a brzy bude i to mimčo. :lol:

 
j.s.
Extra třída :D 11529 příspěvků 02.09.10 19:01

to malé, až se zadaří, bude mít ty nejlepší rodiče na světě a proškolené životem tak, že mu dáte to nejlepší :srdce: :srdce:

 
papajinka
Ukecaná baba ;) 2200 příspěvků 02.09.10 19:10

Ahoj, hrkly mi slzy do očí!! Jsi moc statečná a je dobře, že si tu mrchu nenechala vyhrát!

Přeju moc štěstí a hlavně ZDRAVÍ!!!

 
Petta
Ukecaná baba ;) 1009 příspěvků 02.09.10 20:32

Elbi,
to je neuvěřitelný příběh. Tolik smůly a ty se s tí pereš tak statečně, určitě i díky skvělé podpoře přítele. Přeji hodně zdraví a brzy vytoužené miminko v náručí.

Anonymní,
máte to s manželem těžké. Nepoddávejte se zoufalství, určitě to dobře dopadne a vy spolu podniknete ještě spoustu krásných dobrodružství. A nápad jít pro pomoc k psychologovi schvaluji. Budeš si moct trochu ulevit a nebudeš muset být jen ta silná, ta opora. Držím palce, ať to zvládnete!

 
Anonymní  02.09.10 22:41

Také jsme si to prožili, je to rok co naše dítě takto bojovalo, chemoterapie, hadičky, zvracení,

 
DanMaj
Echt Kelišová 8410 příspěvků 02.09.10 22:49

Jste neuvěřitelně silná a statečná a obdivuji taky přítele, takový chlap - to se jen tak nevidí. A tolik smůly na jednoh člověka…není možné…už se to konečně musí obrátit v dobré… Držím palečky :palec:

 
Alyss
Extra třída :D 10419 příspěvků 02.09.10 23:01

Taky mi vyhrkly slzy do očí:-(..Máš můj obrovský obdiv, ty i tvůj muž,jak jste to zvládli!!
Přeji hodně štěstí a hlavně zdraví!!! :hug:

 
Elbica
Povídálka 13 příspěvků 02.09.10 23:01
Pro Anonym

Mám ten pocit že ten psycholog je skvělej nápad.Zase Vás to někde posune a budete se soustředit na něco nového. Vím že je to pro tebe a manžela moc těžké ale neztrácej naději.Prostě měj ten cíl, že manžel bude dobrej a vše bude jako dřív.Já vím že se to lehce říká ale hodně to zabírá a to mi věř.
Přeji Vám at jste spolu stastní a manželovi hodněěěěěě zdraví a štěstí. :hug: :hug:

 
Anonymní  03.09.10 07:56

Elbico-víš,dlouho jsem si říkala,že to překonáme,že vše bude lepší,že za nějaký čas bude vše jako dřív.Ale při operaci v mozku lecos poškodili-trvale,nenávrat­ně.To i napsali do zprávy…Takže určité potíže budou stále.A to jsou potíže,pro které už nikdy nebude moc mít žádnou fyzickou zátěž,ani psychickou.A ty ukrutné bolesti hlavy,se kterými se potácí-tak prý máme přihlédnout k základní diagnoze a počítat s tím,že ty už nikdy nezmizí.A být rádi,pokud se nebudou ještě horšit.Ale to jsou bolesti,kdy je naprosto vyřízený,leží a brečí.Poslední dobou skoro každý den,někdy i dvakrát.Naději jsme pořád měli-a to bylo to,co nás drželo.Ale před několika měsíci se vyjádřili,že to je trvalé,neměnné a zlomilo nás to oba.
Vím a stále dokola si říkám-žije a žít bude,co by jiní za to dali.Chodí,mlu­ví,myslí mu to dobře,co by ostatní za takový stav dali.Ale nějak mě to nepomáhá.A proto si říkám,že je to rouhání,když se nedokážeme smířit se stavem,jaký je a bude,když jsou jiní na tom hůř.
A když tady čtu,že si tím někdo prošel u vlastního dítěte,tak mě zatrne ještě víc.Takže budu se snažit na věc dívat jinak,smířit se s tím a doufat,že i manžel pochopí,že život se dá prožít i s tím,že bude sedět doma,či občas malou procházku po okolí.Zatím si netroufne jít ani za vesnici na procházku.Ani dle lékařů nesmí.

 
olienka67
Generální žvanilka 20992 příspěvků 03.09.10 08:00
Elbi

jsi moc statečná bojovnice a skládám ti mojí největší úctu :kytka: Tvůj příběh je moc dojemný,moc jsem si poplakala,ale věř,že vše špatné už jsis vybrala,a nebylo toho opravdu málo, a nyní ti přeju,abys měla jen a jen štěstí a bys brzy ten malinký uzlíček měla v náručí :palec: Jsi opravdu statečná.

 
VERCATOMIK
Ukecaná baba ;) 1599 příspěvků 03.09.10 09:02

Elbica: Jsi moc statečná. Vždycky jsem si myslela, že když někoho potká rakovina, tak jen jednou a pak už bude mít do konce života vystaráno. Hlavně obdivuji Tvého přítele, je bezvadnej. A takový jsou opravdu jen vyjmečně, vím o čem mluvím :-) . Promíň že se ptám, ale nebojíš se mít svoje vlastní dítě? To že tam ty geny jsou dané a jednou by jsi to prožívala zase jako matka? Každopádně Ti přeji moc a moc zdravíčka a aby se dostavilo i vytoužené miminko.

Pro Anonimní: Klobou dolů. S takovouhle situací bych se hodně těžko smiřovala. Chápu Tvoje myšlení. A chápala bych i Tvého manžela, pokud by raději umřel, než tohle. Něco málo mám taky za sebou a drželo mě nad vodou jen to, že to bude zase jednou dobrý. Ale on takhle nemá žádný cíl. Je to hrozný :cry: . Určitě si zajděte k psychologovi. Taky jsem tam chodila.

 
forji  03.09.10 09:44
chlap je opora

Ahoj, tak jsem tvůj příběh taky obrečela. Aspoň konečně brečím kvůli něčemu jinému. Obdivuji tě. Já jsem těhotná, v začátku (snad to dopadne dobře). Těhotná jsem 4 týdny a moje opora, sluníčko života, přítel mě před 3 týdny náhle zemřel. Nevím jak dál, miminko si samozřejmě nechám.Nestihla jsem mu to ani říct. Moc si ho přál. Jsou to všechno šílené rány. Děkuji za příběh, když jsi to zvládla ty, takovou šílenost, tak musíme zvládnout všichni všechno. Drž se!!!

 
mantra  03.09.10 10:06

Mno, jako že jsem chlap, tak po precteni tveho pribehu, se mi taky zalily oci slzami! Jsi statecna holka a mas vedle sebe toho nejlepsi chlapa, ktereho si pravem zaslouzis!!!Preju Vam spokojenej a klidnej zivot, plnej stesti a miminko, ktere vam prinese ten nejkrasnejsi pocit ze zivota, ktery muzete mit!!! Diky Bohu!!! :srdce:

 
Kika 123  03.09.10 11:42

Forji,i ty se drž, holka, máš to taky moc těžké, nepředstavitelně. Budeš potřebovat moc síly, s pomocí rodiny a přátel to zvládneš :srdce:

 
Gábi 1
Kelišová 6473 příspěvků 03.09.10 13:12

Elbi,držím vám strašně palce i pěsti a snad vše co se dá.Tvuj příbeh je velmi smutný ale zároven velmi krásný.Jsem tak dojatá,že komentář píšu se slzama v očích.Moc ti přeju at vám další inseminace vyjde,at se dočkáte vytouženého potomka.Jsi statečná a je štěstí mít přítele který je s tebou skutečně v dobrém i zlém.Kdybych byla věřící,bude se za vás modlit…držím moc palce at už tě nečekají v životě takové rány a jste brzy kompletní rodina :kytka: :kytka: :kytka:

 
MAR01
Ukecaná baba ;) 1812 příspěvků 03.09.10 16:10

Elbi, klobouk dolů, opravdu…nedokážu si představit, že bych si tímto vším měla projít také, to že Tě/vás to nezlomilo, je jistě známka, že vše bude mít dobrý konec…ale je to tedy síla.

 
JuliettaC
Povídálka 17 příspěvků 03.09.10 17:29

Teda po tomhle všem, co jste zažili už bude určitě už jen dobře. Zasloužíte si to! Přeju mimíse co nejdřív a držím palce!

 
Loki01
Echt Kelišová 8733 příspěvků 05.09.10 12:17

Strasne moc si preju, aby jsi uz mela vsechnu smulu vybranou a ted te cekalo jen same stesti. Az se to podari tak dej hned vedet!:)

 
Prochazkasrdcem
Zasloužilá kecalka 718 příspěvků 05.09.10 12:22

téda…jsi silná ženská :kytka: :potlesk: a svýho chlapa si važ málokerej umí být takovej skvělej a oporou v tak náročný situaci :hug: …tak držím palečky ať se vám mimi podaří :hug: !!!!!!!!

 
Silvi.100
Extra třída :D 12692 příspěvků 05.09.10 15:29

Držím moc palce!!! Za tu sílu, kterou máš a za skvělého přítele si zasloužíte oba už jen a jen štěstí!!! :hug: Hodně sil dál!!!

 
piskle2
Ukecaná baba ;) 1570 příspěvků 05.09.10 17:49
Držím pěsti

Přeji do života už jen to nejlepší, aby jsi v náruči držela uzlíček štěstí, aby zdraví bylo už jen a jen hodné a hlavně, aby jsi byla zdravá.

Tvému příteli se klaním a prosím vyřiď mu, že kdybych takových bylo více, snášela by se bolest mnohem snadněji.

 
ykai
Ukecaná baba ;) 1328 příspěvků 07.09.10 12:31

Prošli jste si obrovskou zkouškou a je vidět, že k sobě patříte a přítel tě opravdu miluje.Přeju Vám oběma hodně štěstí a už žádné kopance od života.
Máte oba můj obdiv :palec: Držím Vám palce ať se mimčo co nejdřívě povede!!!! :mavam: :srdce:

 
Elbica
Povídálka 13 příspěvků 07.09.10 15:05

Ahojky,strašně moc všem děkuji za podporu. :-) :-) :-)

 
cllara
Povídálka 15 příspěvků 08.09.10 20:51

Vím jak těžké je bojovat s touto nemocí, před několika lety my ta proklatá rakovina vzala kamaráda,držím pěstičky a věřím,že teď bude vše jen dobré a vy se dočkáte vytouženého miminka. Přeji hodně štěstí a máš můj velký obdiv :kytka:

 
yenkee
Zasloužilá kecalka 846 příspěvků 19.10.10 16:29

Mám v očích slzy a přeji Ti ať brzy svůj uzlíček lásky :hug: držíš v náručí, moc si to zasloužíš. :potlesk:

 
meduzza
Echt Kelišová 8466 příspěvků 12.01.11 16:23

Moc vám držím palce :srdce:

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček