Bojim bojim, ale porodim

Veverunkav  Vydáno: 20.03.12

9. 3. 2012 to už bylo půl roku, co se nám narodilo obrovské, i když neplánované štěstí. Jak to začalo? Na začátku roku 2011 jsem zjistila, že čekáme miminko, i když jsme to s tehdejším přítelem, teď už manželem, neplánovali, moc jsme se na našeho prcka těšili. Tatínek si strašně moc přál chlapečka a já už od 12. týdne věděla, že to chlapeček bude.

Těhotenství probíhalo ukázkově, akorát nevolnosti nebyly ranní, ale spíš celodenní. Jinak vše úplně v pořádku, bříško na mně prý vůbec nebylo vidět. Celé těhotenství jsem se opravdu hodně bála porodu, pročítala tady deníčky a říkala si, musím to zvládnout, každá porodila.

Termín byl naplánován na 7. 9. 2011, kdy jsme šla na poslední poradnu a doktor už říkal, že má náš klouček něco kolem tři a půl kila a já si říkala, tak tedy ne, už musí ven. Po kontrole ale nic nenasvědčovalo tomu, že bych měla v nejbližší době rodit. Takže večer sedmého jsme si s manželem udělali pěkný večer a zkusili frajera vystrnadit ven :), nic se ale nedělo, takže jsme šli v pohodě a v klidu spát.

V 1.24 mě vzbudilo jako klasicky čůrání, ale v klidu jsem na záchod už nedorazila. V půlce cesty mi praskla voda. Nebolelo to, jenom toho bylo opravdu hodně. Chodila jsem sem a tam a říkala, co budu dělat. Mám hned jet do porodnice? Takže po telefonu do porodnice jsem šla vzbudit manžela. Jeho věta : Teď? Já chtěl jet až někdy kolem čtvrté, mě opravdu povzbudila. Takže sprcha, kontrola tašky a šupky dupky do porodky. Bolesti žádné, jen odtok vody.

Na příjmu mě vyšetřili, otevřená stěží na jeden prst, opravdu to byla voda. Takže vypsat papíry a šup na pokojík. Manžel jel domů, protože doktorka řekla, že když se nic neděje, určitě jen tak neporodím a když se to nerozjede, tak mi dají ráno tabletu. Prý v osm. Chodili mě kontrolovat, dávali kapačky kvůli infekci, a kromě odtékající vody (zdálo se mi, že jí odtéká opravdu hodně) se nic moc nedělo. Uběhla osmá, pak devátá i desátá hodina. Bolesti nikde, otvírání nikde, tableta taky nikde. Okolo rodily maminky a já pořád nic. Začínala jsem být zoufalá a bála se, že to určitě nezvládnu. Že prostě neporodím.

Holky tady na eMiminu jsem měla neustále na drátě, dodávaly mi odvahu. Manžel se mnou byl asi od devíti na pokoji a samozřejmě, že se nudil. Ani dopoledne se nic nedělo, ani odpoledne a kromě občasných bolestí nic. Tableta pořád nikde, prý že se jiná doktorka domnívá, že bude lepší nechat tomu nechat svůj průběh. No jistě, měli tam spoustu porodů a na mě prostě neměli čas. Už se blížil večer, nedělo se pořád nic, a tak sem poslala manžela domů, protože máme doma zvířata a musel je nakrmit. Domluva byla taková, ať jede domů a kdyby něco, tak že mu zavolám a přijede.

Nervozita stoupala, v televizi myslím dávali Polreicha, a to už sem chodila po pokoji, funěla, dýchala (to mi tedy moc nešlo a bolesti jsem měla už po pěti minutách. Chtěla jsem, aby mě někdo zkontroloval, protože od rána mi nikdo neřekl, na kolik jsem vlastně otevřená, takže po opakovaném prošení mě PA zkontrolovala a byla jsem volná pro prst. Byla jsem zoufalá, uběhl skoro celý den a otevřená jsem nebyla vůbec. Nespala jsem a říkala si, jak já to vlastně vydržím, co budu dělat. Když mi měřili ozvy, bylo k nevydržení ležet na zádech, ta půlhodina byla ukrutná. Kontrakce byly asi od půl jedenácté po minutě, někdy minutě a půl.

Asi v půl jedenácté mě zase napojili na ozvy a už jsem musela být připojená pořád. Prodýchávání mi nešlo, nikdo mi neporadil. Strašně mě bolelo v kříži a otevírání nikde. Malý se ale začal zhoršovat. Vždy při kontrakci mu klesaly ozvy. Doktorka s PA tam stály jako sudičky a čučely na ten monitor. Volám manžela: přijeď, nemůžu to vydržet, chci tě tady.

Nejdřív měl 120, pak 110, pak už bylo po půl noci a měl 100, pak jedna hodina a už bylo 90, pak 80. Po půl druhé už tam byla další doktorka, civěly tam do toho a při kontrakci do mě jedna doktorka šáhla, velice příjemné :( :( a říká: Hm, když jste se za celý den neotevřela ani o cm, tak to se asi do půlhodiny neotevřete na deset co? To už jsem ale začala být vzteklá a říkám jí: už něco udělejte, nemůžu to už vydržet a jistě se neotevřu, jak to mám sama ovlivnit? A malý je na tom špatně. Manžel přijel zrovna, když to začínalo být špatné a všichni okolo běhali a on vůbec netušil, co se děje. Rychle mě připravili, omotali nohy a na sál jsem odcházel po svých.

Jak moc pospíchali, tak o to víc se to začalo všechno kazit. Ucpala se mi kanyla, takže mi museli na sále napíchnout novou. Zkoušeli to do hřbetu ruky, poprvé a jé pardon, všude krve jako z vola a nic. Tak podruhé, zase se netrefila a, až napočtvrté :( Mezitím mi anesteziolog napichoval epi. S pupkem mi tedy udělat kočičí hřbet nešlo :(, a tak se nemohl trefit. Asi čtyřikrát si žádal o nějaký nástroj, protože to vždy píchl blbě. Já jsem už zoufalá řekla: Prosím, uspěte mě úplně, kvůli kontrakcím. Sestra nemohla napíchnout žílu, doktor epi. No bylo toho opravdu nějak moc. Nakonec se to povedlo a už jsem ležela na zádech, plentu před pusou a šup, jde se na to. Neudělalo se mi moc dobře, protože jsem nebyla na lačno, ale ve 2.14 9. 9. 2011 se narodil náš Tomášek s mírami 50 cm a 3.570 kg.

Ukázali mi ho a šli s ním pryč. Byla jsem šťastná, že je zdravý a v pořádku, ale musím říct pravdu, že jsem měla co dělat sama se sebou. Doufám, že to nezní sobecky, ale bylo toho opravdu hodně. Výsledek byl takový, že malý už neměl žádnou vodu, protože si ji během dne všechnu vypustil a při kontrakci ho obepnula děloha a dusila ho :( Myslím si, že kdyby mi udělali nějaké vyšetření, ultrazvuk nebo něco, tak by to věděli a nemuselo to dopadnout akutním CS a mohli jsme být všichni v klidu. Ale to už je teď jedno, hlavně že je malý zdravý.

Těch 45 minut co mě šili, byl malý Tomášek u tatínka. Ty moje zlatíčka se tam sžívali. Táta obvolal rodiče, že už je malý venku, ale pořád vlastně vůbec nevěděl, co je se mnou. Když mě odvedli na sál, tak tam totiž začala rodit nějaká jiná maminka a strašně křičela a manžel nevěděl, jestli tak křičím já nebo někdo jiný. Když mu dali malého do ruky, tak o mně nikdo nic neřekl. Tak moc se o mě moc bál.

Na sále mě zašili, doktorky odešly a zůstala tam nějaká „sestra“, která mi omývala břicho od dezinfekce a řekla mi: to je šílené, jak velký máte břicho. No nechápu nic, co čekala? Že když vyndají miminko, které tam rostlo 9 měsíců, že se to břicho vcucne a bude jako placka nebo co? Tak sem jí poslala do patřičných mezí, že hubnutí budu řešit někdy jindy a někde jinde. A už mě převáželi na pokoj. Tomáška mi dali do ruky a už bylo dobře. Táta tam s námi chviličku zůstal, malého mi přiložili k prsu a on hned krásně sál. Bylo už kolem čtvrté hodiny, takže vypakovali manžela, malého odnesli a já že se mám vyspat. Ale ono to nešlo. Chyběl mi ten můj brouček.

Abych to shrnula. I když jsem bytostně nechtěla císaře, tak jsem nakonec ráda, že se náš syn dostal prostě jakýmkoliv způsobem ven. A strašně moc se těším, až budeme mít dalšího sourozence. Porod zase nějak dopadne, a potom už je to strašně krásné.
Děkuji všem, kteří dočetli až sem, bylo to nějaký delší deníček, než jsem očekávala.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.4 bodů
 Váš příspěvek
 
PeťulinQa 82
Ukecaná baba ;) 1933 příspěvků 20.03.12 07:44

Krásně napsaný :palec: , hlavně že nakonec všechno dobře dopadlo :kytka: :pankac: ...... Gratuluju k miminku :hug: .

 
Jaruschk
Závislačka 3925 příspěvků 20.03.12 08:07

Jako bych četla,svůj porod,gratuluji k Tomáškovi ať Vám dělá jen samou radot:-)

 
Evánek
Stálice 90 příspěvků 20.03.12 08:34

Velká gratulace k zdravému miminku!Jenom by mě zajímalo kde jsi rodila?

 
Lůca8
Stálice 60 příspěvků 20.03.12 08:44

Taky moc gratuluju k Tomáškovi, hlavně, ať už máte jen hezké zážitky a jste všichni zdraví. :kytka: My se teda o mimčo pořád zatím snažíme, ale to, co jsi tady napsala je právě moje noční můra ohledně porodu. Na štěstí všechno dobře dopadlo :palec:

 
ashlee
Zasloužilá kecalka 579 příspěvků 20.03.12 09:11

kde jsi rodila 8o ?

 
Dankár
Kecalka 252 příspěvků 20.03.12 09:42
:potlesk: :potlesk: :potlesk:
 
medvidek  20.03.12 10:13

Ahoj,gratuluju Ti k synkovi :kytka: .
Jen je mi líto,že tvůj porod takto dopadl.Ach jo,zase špitálová rutina :zed: a potom,že malého zachránili .Při tom stačilo,aby jsi měla možnost se hýbat a při ozvech přinejmenším sedět.

Příspěvek upraven 20.03.12 v 10:13

 
Veverysek
Závislačka 2895 příspěvků 20.03.12 10:58

Tak Verčo, aspoň jsme to zvládli a teď chováme ty naše milované prcky. :dance: :kytka: Moc hezky napsané. :kytka:

 
Nelluška
Ukecaná baba ;) 2041 příspěvků 20.03.12 11:12

Nejdřív jsem myslela, že píšeš o mě :D :D Ale já nakonec skákala v kontrakcích po minutě na míči až jsem jí dostala ven přirozeně. Jinak délka porodu stejná. Malý zase druhý extrém - od kontrakcí trval porod celkem tři hodinky a na první zatlačení byl venku a to měl 4,3kg a 57cm :mrgreen: :mrgreen:

 
blanka111
Kecalka 136 příspěvků 20.03.12 11:12

Ahoj,až půlce mi došlo,že to píšeš ty :lol: .Je to pěkně napsaný.Musíme se na vás taky přijet podívat.Ahoj a pozdravuj kluky.

 
Beáta73
Kelišová 6891 příspěvků 1 inzerát 20.03.12 11:14

Verči četla jsem to jedním dechem…krásně jsi to napsala :palec: :palec: :palec: :potlesk: :potlesk: :potlesk: :potlesk: Přeji celé tvé rodině hodně zdravíčka, štěstíčka a lásky. :hug: :hug: :hug: :hug:

 
Škurpice
Extra třída :D 10119 příspěvků 20.03.12 11:33

krásně napsaný…mimochodem, jsem také narozena 9.9. :) gratuluji k Tomáškovi

 
Květulííína  20.03.12 11:59

Veru, krásně napsané :potlesk: :potlesk: :potlesk: :palec:
O té „sestře“ jsem to ani nevěděla.....To byla opravdu hodně inteligentní koza 8o 8o 8o
Přeji Vám všem třem hodně štěstíčka a hlavně zdravíčka, jste krásná rodinka :hug: :hug: :hug:

 
meduzza
Echt Kelišová 8466 příspěvků 20.03.12 12:41

Veru krásně napsané :potlesk: . Konečně vím jak to vlastně bylo. Přeji ať jste všichni moc spokojení a až bude čas, ať vyjde další miminko :hug: :hug: :hug:

 
Veverunkav
Kelišová 5614 příspěvků 20.03.12 13:28

Všem moc děkuju.. Rodila sem v Příbrami a už nikdy víc.. Ani šestinedělí nebylo nic moc. Pro prvorodičku vůbec.. Nějaký rady ohledně kojení nebo tak, vůbec!! Když se nezeptáš nic ti neřeknou, když jo tak musíš mít štěstí na sestru, jinak nemáš šanci. Ale to už je teď jedno.. :) hlavně že to vše dobře dopadlo.. Ani mi nevadí že to byl císař. Jen kdybych to tušila dopředu, šla sem rodit jinam a spravili by mi při tom i jizvu po slepáku, tak teď mám na břiše T, ale jak říkám, stanou se i horší věci.. :) hlavně že je to v pohodě.. :) malej tu teď vedle mě spinká a je tááák sladkej :):)

 
EBI  20.03.12 15:45

Verunko-krásně napsané,ale musela jsi toho dost vytrpět :hug: :hug:

 
ivetka13
Kecalka 439 příspěvků 4 inzeráty 20.03.12 16:04

Veru, opravdu moc pěkně napsaný deníček, i když jsi to neměla snadné, hlavně že všechno dobře dopadlo! Jinak gratuluji a přeju hlavně zdravíčko! :kytka:

 
eVerča
Ukecaná baba ;) 1598 příspěvků 20.03.12 16:42

Taky jsem rodila první dítko v Příbrami, taky den bez vody, ale naštěstí se umoudřila a šla ven sama, ale s takovýmhle přístupem jsem se vážně nesetkala. Kontrolovali mě pravidelně… I když druhý porod a pobyt v Hořovicích byl daleko příjemnější :palec: Asi jsi narazila na „špatnou partu“ :(
No každopádně ať vám Tomášek dělá jen samou radost a přeju ti, ať je ten další porod pohodový :hug:

 
iliska87
Ukecaná baba ;) 1358 příspěvků 20.03.12 17:22

Jeeeejda to byl narocny porod podle toho co ctu,ale na konec to vsechno dopadlo dobre a uz mas sve miminko vedle sebe…preji vam moc a moc zdravicka a stesticka :srdce: :srdce: :srdce:

 
Bobbka
Stálice 55 příspěvků 20.03.12 19:43

Gratuluju k mimisovi,mmch mam narozeniny take 9.9  :D

 
Pajinka89  20.03.12 21:13

moc krasny :-) a gratuluji :-)

 
Mondík
Závislačka 4497 příspěvků 20.03.12 23:20

Gratuluji k prckovi a je super, ze te to neodradilo od dalsich deti :palec:. Hlavni je, ze je Tomasek v poradku a nekteri Cesti zdravotnici by si opravdu meli precist eticke kodexy… :roll:

 
saminka
Nováček 3 příspěvky 21.03.12 08:31

no ja se teda porod bojim taky a to hodně ale když čtu takovi deniček tak klobouk dolu za tu vidrž :P

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček