Bolest přebolí

Sooník  Vydáno: 12.02.13

Už od doby, kdy jsem věděla, jak se rodí děti, jsem měla z porodu hrůzu. Při představě že mám vytlačit toho „obříka“ spodem a že mě budou s největší pravděpodobností nastřihávat a pak sešívat, se mi dělalo špatně. Ale nic není tak strašné, jak se na první pohled zdá. Byl to ten nejkrásnější den v mém životě a Terezku bych porodila kdykoliv znovu.

foto z genetu

den po porodu
3 komentářů

8. týdnů
3 komentářů


2 komentáře

S otěhotněním jsme problém neměli, na druhý pokus to vyšlo, byla jsem tak strašně šťastná a těšila se, že si těhotenství budu užívat. Jak moc jsem se spletla.

Do 13. tt bylo vše v pořádku, ale pak jsem začala krvácet, nejdříve malinko (modlila jsem se, aby se to uklidnilo), ale druhý den, když jsem se chystala k doktorovi, se to strašně zhoršilo a rovnou jsem jela do špitálu. Takový strach jsem ještě nikdy neměla. Když jsem si lehala na lehátko, kde mi dr. dělala ultrazvuk, aby zjistila, co se stalo, klepala jsem se hrůzou, co se dozvím. Dr. byla strašně dlouho zticha, až jsem měla sto chutí zařvat na ni, aby už konečně něco řekla.

„Plod je naživu“, řekla a já jsem se rozbrečela jako ještě nikdy, štěstím že jsem o maličké nepřišla. Ta úleva byla neskutečná. Měla jsem ale hematom, který byl větší než miminko, a tak si mě tam nechali a já jsem čekala, jak to dopadne. Byla jsem tam týden, než krvácení ustalo, ale ten náš bojovník to zvládl a mohli jsme domů. Šla jsem rovnou na neschopenku, kterou jsem si ze strachu nechala až do porodu.

V domnění, že to nejhorší je za námi, jsem podstoupila v 16. tt screening VV, který mi vyšel pozitivní s rizikem na Downův syndrom 1:8 a pro mě to byl konec představy o krásném těhotenství. Následovala genetická konzultace v HK s posláním na odběr plodové vody, který jsem po dlouhém rozhodování odmítla z důvodu zvýšeného rizika potratu, ten hrozil kvůli hematomu, který mi v děloze napáchal pěknou paseku. Rozhodování bylo strašné, buď můžu potratit zdravé dítě, nebo porodit postižené. Při smyslech mě držel jenom fakt, že triple testy jsou dost nepřesné a ve většině případů falešně pozitivní.

Je mi 22let a nedokázala jsem si představit, že bych měla vychovávat takto postižené dítě, ale určitě bych se ho nedokázala vzdát, proto jsem si miminko nechala. Podstoupila jsem genetický ultrazvuk, kde mi byla potvrzena holčička a vše vypadalo dobře, tak jsem se trochu uklidnila. Ale jistotu jsem neměla, takže strach zůstal až do porodu.

6. 12. jsem začala mít slabé, ale pravidelné bolesti po 10 minutách, tak jsem čekala, až se to rozjede, ale celý den se nic neměnilo, bolesti byly stále stejné, po 7–10 minutách. Byla jsem ve 38. tt, tak jsem byla ráda, že už se něco začíná dít a nebudu přenášet. Noc nebyla nic moc, stále to samé, ale spát mě to nenechalo. Druhý den ráno jsem už nic necítila, tak jsem poměrně zklamaně volala příteli, že to byl asi planý poplach. Odpoledne se bolesti vrátily a byli o něco silnější a po 5 minutách, tak jsem počkala, až se přítel vrátí z práce a vyrazili jsme do porodnice, kde si mě už nechali.

Nález byl veškerý žádný, něco se tam dělo, ale neotevírala jsem se a vzhledem k tomu, že jsem měla ještě 14 dní čas, tak malé ničím nepomohli a nechali to na ní, ale jí se nikam nechtělo. Bolesti ustupovaly a zase se vracely, tak jsem si tam vzdychala celou další noc, kdy jsem nemohla spát. 8. 12. ráno bolesti přestaly úplně, a když jsem se smířila s tím, že půjdu domů, vrátily se. Už jsem si připadala jako blázen, byla jsem unavená a malá se strašně courala. V 17:30 mě dr. kontroloval a byla jsem otevřená na 2 prsty. Zdálo se mi, že už asi nikdy neporodím. Při představě, že si mě tam nechají ještě jednu noc, kdy se nevyspím, se mi chtělo brečet a s mými argumenty, že tu malou po další neprospané noci jen těžko vytlačím, se doktor slitoval a v 18:30 mi píchl vodu.

Pak následovalo 5 hodin bolestí, které byly na hranici toho, co se dá vydržet, kam se hrabaly ty co jsem měla do té doby. Sprcha byla k ničemu a skákat na míči jsem opravdu schopná nebyla. Jen jsem stála v koupelně opřená o radiátor a čekala, až se dostaví další kontrakce, pak už to byla spíš jenom kontrakce bez jakékoliv pauzy. Držela jsem se radiátoru a myslela že ho urvu, nemohla jsem se ani pořádně nadechnout a když za mnou přišla sestřička s tím, že musím ještě na 20 minut na křivku, tak já ji v tu chvíli fakt nenáviděla. Kroutila jsem se na té posteli a myslela, že je to má poslední hodinka.

Najednou jsem začala strašně tlačit a nešlo mi přestat, tak mě dr. prohlédl a byla jsem na 8 prstů. Jé, byla jsem tak šťastná, že už bude brzo konec. Nebyla jsem ani schopná zavolat příteli, že už může vyrazit a budu rodit. Bylo to 10 minut autem. Ze záchodu jsem volala sestřičku, jestli by byla tak hodná a zavolala mu. Tom dorazil ve chvíli, kdy už jsem ležela na koze a tlačila. Nic se nedělo a já jsem byla už úplně vyčerpaná, a tak se sestřička nabídla, že mi pomůže a já jsem souhlasila. Hupsla mi na břicho, dr. šmikl. Ani nevím, jestli jsem tlačila nebo ne, jen vím, že jsem se sestřičce málem zakousla do ramene :)

Terezka se narodila 8. 12. 2012 ve 23:31, měřila 50 cm a vážila 3570 g. Já i přítel jsme brečeli štěstím, a ta naše princeznička si jen tak kňukla a celou dobu si cucala pěstičku, byla strašně krásná a já na tu bolest opravdu brzo zapomněla a těším se na druhý porod :)

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.7 bodů
 Váš příspěvek
 
werunkaw123
Extra třída :D 14091 příspěvků 12.02.13 07:16

Krásné :potlesk: :potlesk: :kytka:

 
Rein
Kelišová 5320 příspěvků 12.02.13 09:47

Gratulujem a prajem veľa zdravíčka! :kytka: Tiež som sa narodila 8.12., ale to už bolo dosť dávno :D

 
Petík K
Kelišová 5163 příspěvků 12.02.13 09:51

Pěkné, jen jsem se bála že to skončí nějak smutně podle toho nadpisu, o to víc jsem ráda že jste obě v pořádku a gratujuji k holčičce :palec:

 
jediný andílek
Ukecaná baba ;) 1032 příspěvků 12.02.13 10:36
:potlesk:
 
Sooník
Kecalka 237 příspěvků 12.02.13 12:09

@Petík K děkuji, spíš to bylo myšleno k porodní bolesti, je pravda že už si jí neumím vybavit :)

 
marca46
Neúnavná pisatelka 19497 příspěvků 12.02.13 13:45

Krásně napsané. :kytka:

 
ikyki  12.02.13 14:46

Nádherný, mám v očích slzičky dojetí…s tou bolestí a strachem z porodu jsem na tom úplně stejně…gratuluji ke zdravé a krásné holčičce

 
Hanka-L
Ukecaná baba ;) 1396 příspěvků 12.02.13 20:02
Gratuluji

Moc krásné :D Gratuluji ke zdravé princezně a že jste to obě tak hezky zvládly :potlesk:

 
jane-e
Hvězda diskuse 38526 příspěvků 12.02.13 20:44

Moc hezky napsany denicek, gratuluju ke krasne holcicce a at se vam dari :hug:

 
Jannes
Závislačka 4854 příspěvků 12.02.13 21:17

Uff, teda těhotenství v nejistotě - to by pro mě bylo možná horší než samotný porod. Máš můj obdiv. A co se porodu týká - jeden mám za sebou a jeden mě čeká. Druhé těhotenství jsem neplánovala, ale na miminko se těším, ale upřímně doteď si pamatuju vše z prvního porodu a bojím se druhého ještě mnohem víc… jsem asi posera no. :roll: :roll: :roll:
Hodně štěstí a zdraví pro tvoji krásnou princeznu.

 
Jahudka87
Ukecaná baba ;) 2374 příspěvků 12.02.13 21:27

Gratuluju, hlavně že jste v pořádku! Muselo to být náročné, ale zvládli jste to :kytka:
Já osobně mám z porodu trauma do teď a druhý už asi nebude :nevim:

 
LayLi
Ukecaná baba ;) 1795 příspěvků 13.02.13 00:31

Moc krasne at ste zdravi a hodne stesticka..:-)

 
Skytafka
Závislačka 4164 příspěvků 13.02.13 09:47

Gratuluji k Terezce! :kytka: Zvládla si to skvěle :palec:  :hug:

 
Vendulína Adamcová  13.02.13 14:31

Ještě, že to dobře dopadlo a narodila se zdravá Terezka :) :kytka:

 
Sfaticata
Ukecaná baba ;) 1248 příspěvků 14.02.13 12:21

Moc ti gratuluji. Malá je nádherná. Říkám si, proč se ještě dělají tripl testy? Jsou nepřesné a hrozně moc maminek stresuje naprosto zbytečně. Mně se taky údajně měl narodit dawn. Měla jsem taky vysoké hodnoty a samozřejmě mám úplně zdravý dítě.

 
baba1234  26.02.13 13:20

Je úžasný číst o mamince, která se i přes riziko Downova syndromu rozhodla miminko nechat! Máš můj obdiv, jsi skutečná máma! :hug:

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček