Bráško, chybíš mi

peluani  Vydáno: 03.08.11

S bráchou jsme to jednoduché neměli, máma byla, dá se říct, blázen, zato táta byl výborný, ale byl pořád v práci. O svém dětství dneska psát nebudu, to si nechám na příště. Budu psát o svém milovaném bráškovi.

S bráchou jsme měli věkový rozdíl 5 a půl let, když jsem byla malá moc jsme si rozuměli. Bylo to také kvůli mámě, neudělala nám nic dobrého a nás to stmelilo. Byli jsme pořád spolu, brácha mě tahal i za svými kamarády. Tahal mě i za jeho prvními láskami.

Později se to změnilo, brácha dospěl a už mě nechtěl tahat všude s sebou jako ocáska. Našel si holku, já na něj žárlila, že už ho nemám jen pro sebe a začala jsem mu dělat naschvály. Dám příklad, přišla jsem domů ze školy a on měl u nás v pokoji svoji holku a já jsem tam vešla a měla jsem na ně kecy.

I přes to všechno, co jsme si pak později naprováděli společně, brácha se mi taky pak za to mstil, jsme se měli hrozně moc rádi a pořád jsme k sobě měli hodně blízko.

To se ale změnílo, bráchovými 16. narozkami, hrozně moc se změnil, bavil se se mnou, ale už se mi nesvěřoval a tak, uzavíral se moc do sebe, večery trávil bud s kamarády nebo psal kamarádkám na naší půdě dopisy a já tam za ním nesměla.

Pak jednou volal tátovi, že má pro něj přijet do nemocnice, přetrhl si v noze vazy, prý někdo jel na kole a jemu se tam připletla noha, dodnes tomu nevěřím.

Pak přišel čas, kdy se mnou skoro vůbec nemluvil a s rodiči taky ne. Jeden den jsem si šla lehnout a druhý den jsem šla vzbudit bráchu a zjistila jsem, že mluví jakoby ze snu, říkal, ať ho nechám spát, ani neotevřel oči.

Vzbudila jsem matku, ta se na něj podívala a nechala ho takle dál, já jsem šla do školy a vrátila jsem se a brácha tam pořád ležel, s tím rozdílem že nemluvil a skoro se nehýbal.

Začala jsem s ním trást a nic, máma na mě jen koukala, pak jsem jí řekla, ať zavolá záchranku, zavolala ji a já mezitím na dvorku našla dvě prázdné pixle od prášku na spaní, co používala máma.

Přijela záchranka, ti si ale mysleli, že snědl jen dvě plata, tak ho převezli jen do okresní nemocnice. Poté dorazil táta, jeli jsme hned za bráchou, primář mluvil s rodiči, ještě jednou se zeptal, kolik toho snědl, máma mu tedy řekla, že dvě pixly, primář začal nadávat a rychle zavolal vrtulník a převezli ho do Ústí nad labem.

Jeli jsme tam, vypumpovali mu žaludek a nevím co s ním všechno dělali, píši jen co si pamatuji, my jsme o tom moc nemluvili a ani nemluvíme.

Pamatuju si, jak byl napojený na všechny možné hadičky a jak mi bylo hrozně, když jsem ho tam viděla tak bezmocně ležet.

V nemocnici si pobyl tuším dva týdny, nevím to přesně, řekl že se chtěl zabít, důvod neuvedl, teda já o něm aspoň nevím, táta navrhl, jestli by ho neměli na čas umístit někam na psychiatrii, ale tamní lékař řekl, že to byl jen zkrat a že je brácha v pořádku. Tak jsme si ho odvezli domů, tam byl jeden den a zbytek jsem s ním spala u babičky.

Brácha pořád chodil na rehabilitace s nohou a jeden den přišel odpoledne k mámě, já později taky a řekl mi, že u babičky spát ten den nebude, že bude do večera s klukama v uličce a že mám vyřídit, že nedorazí. Já jsem hned babičce zavolala a babička mu řekla, že má přijít, znova odmítl, no nakonec to dopadlo tak, že jsem se s ním pohádala a šla jsem k babičce sama.

Druhý den, jsem šla místo do školy domů. Nechtělo se mi do školy a myslela jsem si, že přemluvím mámu, aby mi napsala omluvenku, že budu doma. Přišla jsem, máma zrovna vytírala, všechno bylo od krve, respektivě vše na chodbách, hned jsem se lekla, co se stalo.

Máma nevěděla, říkala že brácha nejspíš šel na rehabilitaci a ta krev je určitě od něj z nosu. Jak měl v nemocnici ty trubičky v nose, tak od té doby mu tekla krev proudem každý den. Máma mě poslala do školy, tak jsem šla.

Přišla jsem domů, máma brečela a sousedka ji podpírala. Řekli mi, že se brácha zabil, já tomu nevěřila, nemohla jsem tomu uvěřit.

Později jsem se dověděla, že brácha seděl až do půlnoci místo s kamarády s naším tátou na dvorku a povídali si a plánovali, jak si brácha za půl roku udělá řidičák atd. Pak šli spát, brácha musel počkat, až táta usne, pak šel na půdu, podřezal si žíly na krku a na ruce, to se mu nepovedlo, tak se sebral a šel asi 300 m od nás, k naší papírně, vylezl na osvětlovací sloup a skočil. Na místě byl prý hned mrtev.

Táta přijel z práce, sedl si v obyváku do křesla a brečel, bylo to poprvé a naposled, co jsem ho viděla brečet.

Stalo se to 20. června 2002 zhruba od mezi 1 a 5 hodinou ranní, nevíme přesně čas. Z pitevní zprávy nám bylo oznámeno, že to nebylo pod vlivem drog, neměl prostě v krvi nic. Brácha se jmenoval Vladimír a když se to stalo, bylo mu 17 a půl.

Za pár dní byl pohřeb, viděla jsem bráchu v rakvi, táta nechtěl, abych ho viděla, ale já jsem se tam dostala, dodnes toho lituji a když si na to vzpomenu, je mi hrozně.

Ptřebovala jsem se vykecat, brácha mi hrozně chybí, pořád na něj myslím, tím spíš, že nemám jednuduchý život a s ním bych mohla probrat všechno. Brácho, nikdy na Tebe nezapomenu!

Teď radši končím, přes slzy nevidím.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.8 bodů
 Váš příspěvek
 
kozimura
Ukecaná baba ;) 1964 příspěvků 03.08.11 08:21

To je hrozně smutné…:-( Proč to udělal nikdo neví?

 
beruska03
Kelišová 7473 příspěvků 03.08.11 09:22

je mi to moc líto… asi byl nějak psych. nemocný nebo se dostal do složité situace, ze které nevěděl jak ven :( chlapi se málokdy chtějí někomu svěřovat - o to je to horší… ber to tak, že teď je tam kde chtěl být, je mu tam dobře a kouká na tebe a dává na tebe pozor ! :wink:

 
peluani
Extra třída :D 10565 příspěvků 03.08.11 14:54

kozimura:no nikdo nic nevi,ale my si myslime ze to udelal kvuly nasi matce,naprovadela jse nam hrozne veci,nebylo to klasicke tyrani,bylo to jeste horsi,ale to napisu az v dalsim denicku

 
peluani
Extra třída :D 10565 příspěvků 03.08.11 14:54

berusko diky

 
cherubínek
Kelišová 7257 příspěvků 03.08.11 15:09

Kacerval :hug: :hug:

 
Dannca27
Ukecaná baba ;) 1101 příspěvků 03.08.11 16:10
kaci

boze muj to je naprosto šílený:-(((..je mi to tak líto…nechápu proč si tyrani pořizují deti, nechápu ten smysl a proč táta nic neudelal? Připadá mi z tveho psani, ze byl daleko lepsi nez máma?…:-(..Je tezke být a zustat na svete sám bez podpory sourozencu a tak doufám, ze si k tobe najde cestičku milující človek se kterým budeš štastná a i kdyz ti to brášku nevrátí..alespon ti částečně pomuze k tomu abys alespon minimálne zapomnela na to co jsi prozila …a jednou az budeš mit deti, budeš moct dát lásku takovou, jakou jste čekali od vasi ,,mámy,,…

 
peluani
Extra třída :D 10565 příspěvků 03.08.11 17:55

Danca:protoze tata chtel mit rodinu pohromade,chtel abysme meli idylicke detstvi,take se o to snazil,proto jsme taky byli prevazne u babicky kdyz mama harasila,zlom nastal kdyz me mama chtela zabit a pak kdyz se mu vykurvila,ale to az priste

 
LeaZbrna
Závislačka 3577 příspěvků 03.08.11 18:34

ach jo :cry:

 
mucinka2
Nadpozemská drbna 26578 příspěvků 03.08.11 20:40
:cry: :cry: :cry: :hug: :hug: :hug: :hug:
 
Alyss
Extra třída :D 10421 příspěvků 03.08.11 21:46

:cry: :cry: :cry: To je strašné :cry: :cry: :cry:

:hug: :hug: :hug:
 
kacabus
Kelišová 6885 příspěvků 04.08.11 00:49

:cry: :cry: :cry: :cry: :cry:
Luci :hug: :hug: :hug: :hug: :hug:

 
Petttruše
Echt Kelišová 9980 příspěvků 04.08.11 11:55

ach jo :cry: , je mi to moc líto :hug: :hug:

Příspěvek upraven 04.08.11 v 11:56

 
Mrs.G
Ukecaná baba ;) 1042 příspěvků 06.09.11 19:47

Kacerval, je mi to moc moc lito. :-( . Vim az moc dobre, jak moc to boli, muj braska se taky zabil. :cry: . Je to uz davno. Zabil se 7.4. 1997, nebylo mu ani 29 let. Me tehda bylo 17. Byl mezi nami 12 let vekovy rozdil, ale rozumeli jsme si strasne moc a…no proste byl to muj velkej bracha. Zabil se kvuli holce, ktera ho 3 mesice pred tim opustila kvuli jinemu. Taky se nejdriv pokusil o sebevrazdu praskama, to ho nastesti muj druhej bracha zavcasu nasel (bydleli spolu v jednom byte), pak byl tyden v psych. lecebne v Opave, po propusteni se tvaril strasne v poho, rikal nam jaka to byla blbost co udelal, no vsichni jsme mu se sezrali i s navijakem, no a o 14 dni pozdeji se doma obesil. :cry: . Byl to nejhorsi den meho zivota a ta rana se nikdy nezahojila a nezahoji. Cas tu bolest otupi, to ano, ale nikdy nevyleci. Utechu jsem nasla v tom, ze jsem ho pasovala na sveho andela strazneho, ktery me neustale hlida a vede tou spravnou cestou. Casto k nemu mluvim, vzdycky se mi ulevi. Vim, ze tam nekde je a dava na me a mou rodinu pozor. A vim, ze se zase jednou shledame v tom nebeskym baru… :-) . Takze na zaver, Vladimire, Michale a dalsi braskove, hezky ty svoje sestricky hlidejte, protoze ony na vas stale vzpominaji s nekonecnou laskou. :srdce: :hug:

 
peluani
Extra třída :D 10565 příspěvků 28.11.11 19:24

lucy diky :hug:

Vložit nový komentář