Brusinčata 91. díl Plácnout nebo to jde i jinak?

kostka  Vydáno: 03.10.05

…tak tohle dilema řeším v současnosti denně. A přiznávám se, že ačkoli bych se ráda obešla bez toho plácnutí, ne pokaždé se mi to podaří. Než se však o tom rozepíšu víc, zdravím všechna Brusinčata, jejich maminky a případné další čtenáře.

Stará přísloví mluví o ráně, které je škoda, když padne vedle a taky o ohýbání mladého stromku - není to však už poněkud přežité? Sama si moc dobře vzpomínám na své pocity bezmoci a vzdoru, když jsem jako malá sem tam dostala. O moc líp jsem se necítila, ani když jsem už jako dospělá občas nějakou střihla svým starším holčinám nebo na ně křičela. Sice jsem si v první chvíli ulevila, ovšem pak ten pocit viny a porážky… Vždy jsem si to omluvila tak, že jsem tak taky vyrostla a ani jsem moc nepřemýšlela nad tím, jestli by to šlo jinak.
Než se Pavlík narodil, slibovala jsem si, že teď bude vše jinak a já budu nekonečně trpělivě pořád vysvětlovat, jak to má být správně. A jak to u nás vypadá? Pokud mu nejde o zdraví či život, má dovoleno skoro vše. Čím víc jsem se totiž rozčilovala nad tím, že např. neustále leze na opěrku křesla, aby mohl cvaknout vypínačem (i to plácnutí tam padlo), s tím větší radostí tam lezl. Také když se dostane do ráže a projeví se jeho temperament (všimla jsem si, že je to většinou, když se nudí nebo je unaven), začnou lítat hračky, nádobí (tolik rozbitého jsme neměli snad za uplynulých 18 let)a vše v dosahu. Momentálně i naše nočníkové usílí je načas odloženo, protože se najednou zas vzpírá usednout na nočník, ačkoli se mu viditelně čůrat chce, což vzápětí provede na koberec. Je fakt, že většinou to ustojím, ale někdy, když se k tomu přidají další okolnosti (třeba někam spěcháme apod), ujíždí mi nervy a pak bych mu nejradši naplácala nebo křičela. Docela mi v tomhle problému pomohl úryvek z knížky Tajemství výchovy šťastných dětí od S. Biddulpha, na který jsem narazila na netu a něco z něj sem také ocituji:

…Je třeba, abychom o celé věci začali mluvit otevřeněji. Děti se plácnutí bojí a ponižuje je. Riskantní je taky pro rodiče. Riskantní proto, že nelze přesně rozlišit, kdy plácnutí přechází v bití a bití je jen hněvivým uvolněním rodičovské frustrace. Jak můžeme poznat správnou míru? Opravdu víme, kdy dítě plácneme pro jeho „dobro“ a kdy proto, abychom se cítili lépe? Nebo snad proto, abychom se mu pomstili? Můžeme upřímně říct, že jsme rozzlobení jen na dítě, a ne na mnoho dalších věcí, které na nás působí?

Z hlediska účinku musíme říct, že tělesné tresty nepomáhají nám ani dítěti, snad jen velmi krátkodobě. Ničí však vzájemnou lásku a důvěru - a děti jsou pak ještě svéhlavější. Setkal jsem se s mnoha dětmi, které ze vzdoru tvrdily: „Mě to nebolí! Je mi to jedno!“ Naučily se být vůči bití imunní. Rodiče, kteří svým dětem na ulici nebo v supermarketu klidně nařežou, nad nimi vliv nezískávají, ale naopak ho ztrácejí.

Proč rodiče děti bijí?
Jsme-li k sobě upřímní, víme, že děti bijeme kvůli svým vlastním potřebám. Bojíme se, že nad nimi ztratíme vliv. Jindy, nejčastěji u menších dětí, nám připadá, že už nemáme sílu o ně pečovat. Cítíme se vyčerpaní, nevyspalí, nemáme ani chvilku pro sebe. Pohlavkem to dítěti jen jaksi vnitřně oplácíme a ohrazujeme se: „Já mám taky potřeby.“

V tomto věku děti nerozumějí našim slovům ani pocitům. Přesto chceme mít nějaký vliv, nějak na jejich chování působit. Proto se přirozeně snažíme získat si pozornost i plácnutím. Tomuto nutkání budeme čelit lépe, když zlepšíme svou schopnost navazovat s dětmi kontakt a připoutávat jejich pozornost.

Někteří ze zastánců tělesných trestů říkají, že mají s dětmi soucit a že jim jde o jejich dobro. Často argumentují takto: neusměrní-li rodič dítě lehkým plácnutím hned na začátku, začne dítě zlobit ještě víc a nakonec rodič ztratí trpělivost a opravdu mu nařeže. Vycházejí z úvahy, že malá rána uchrání dítě před větší. Z vlastní zkušenosti však vím, že rodiče, kteří bijí děti málo, je bijí také hodně - protože malé tresty brzy nepomáhají. Děti jsou pak vzdorovité, bijí své sourozence nebo se obrátí proti rodičům. Je důležité stanovit si hranici - a její místo je úplně na začátku. Jestliže se rozhodneme, že své děti bít nebudeme - stejně jako jsem to udělal já a mnoho lidí, které znám - jsme odhodláni hledat nějaké lepší řešení.

Kázeň bez bití
Vést děti ke kázni je nutné. A slova sama na nejmenší děti nestačí. Někdy jim musíme zabránit v určitém chování, a tak jim pomoci, aby se zklidnily a chovaly správně. Toho však můžeme dosáhnout bez násilí.

Mnoho rodičů s úspěchem používá metodu „stůj a přemýšlej“, která děti učí dobrému chování průběžně. Občas se sice vyskytnou okamžiky, kdy je nepoužitelná, například v dešti na ulici - „stůj a přemýšlej“ můžeme jednoduše změnit na „zvedni ho a odnes“. Důležitý je smysl pro humor. Naštěstí jsou batolata malá a dají se proto dobře nosit.

Mnoho lidí potlačuje své vzpomínky na bolest, kterou v dětství zažili - a chová se tak i ke svým dětem. Díky své poradenské praxi vím, o jakou bolest jde. Tolik lidí mi vyprávělo - se slzami v očích - o tom, jaký měli strach a jak se cítili ponížení, když se jejich rodiče přestali ovládat. jestliže se dítě necítí jisté před vlastními rodiči, jak se pak může cítit jisté ve světě?

Existuje ještě další důvod, proč nemáme děti bít. Přibývá stále víc důkazů o tom, že děti, které se cítí u svých rodičů v bezpečí, se jim svěří, když se jim přihodí něco špatného - například když je někdo sexuálně napadne. Když rodiče běžně používají k vynucování kázně strach a pocity studu, děti se bojí svěřit se jim s věcmi, ve kterých padá vina na ně. Děti, které se rodičů nebojí a jimž rodiče neubližují, budou vždy ve svých rodičích vidět především ochránce. Budou připravenější říci druhému: „Ne - já to řeknu!“ a nebezpečí se tak vyhnou.

Rozhodnout se
Domníváme se, že přišel čas, kdy bychom se jako rodiče měli vzdát bití jako výchovného prostředku. První krok k tomu je jednoduchý. Sami sobě slíbíte, že už své dítě nikdy neuhodíte. To vás automaticky povede k hledání jiných účinných a nenásilných metod. Takové metody existují a je možné naučit se je používat.

Když jsme sami vychovávali naše první dítě, zjistili jsme, že za určité chování ho trestáme jemným plácnutím - např. když se dotklo sporáku. Protože však má náš syn silnou vůli, moc velký účinek to na něj nemělo a zvykl si špatné chování opakovat. Zjistili jsme, že se cítíme špatně, když ho rozpláčeme, a že ho nic nenaučíme. A tak jsme začali hledat nějaké jiné metody. Přišli jsme na to, že někteří rodiče své děti nebijí nikdy a že existují země, kde jsou tělesné tresty dětí zakázány zákonem. Poznali jsme také principy přísné a zá:,–(ové výchovy a začali jsme je sami uplatňovat; vysvětlujeme je ve své knížce a používá je mnoho rodičů. Byli jsme rádi, že jsme objevili lepší řešení.

Všichni toužíme po tom, aby ve světě byl mír - aby konflikty bylo možné řešit nenásilnou cestou. Jestliže to nedokážeme ve vlastní rodině, nedokážeme to ani na Středním východě.

Zjistíte-li, že s tímto názorem souhlasíte, můžete tento závazek učinit také. Vaše dítě bude vědět, že ho máma ani táta nikdy, v žádném případě neuhodí. A že se doma může cítit v bezpečí. To se pak žije krásně!

Závěr
Používáte-li metodu přísné lásky, získáte dvě výhody. Můžete upustit od tělesných trestů a od manipulace pomocí pocitů viny, tedy od toho, co stejně nemáte rádi. A přesto mohou u vás v rodině vládnout dospělí a děti budou dělat to, co se jim řekne, je-li to nutné. Vaše děti budou dál normální - se dvouletými budete mít hodně práce, se čtrnáctiletými budete procházet bouřlivým obdobím. Ale protože budete vědět, jak máte na nejrůznější těžkosti reagovat, vyrovnáte se s těmito obdobími s důvěrou a lehkostí a užijete si radostných a příjemných stránek rodinného života.

Pamatujte si - vždy dělejte jen to, co se vám osvědčí nejlépe. Metoda „stůj a přemýšlej“ a dohoda jsou jen dvě z mnoha tětiv, které můžete na svůj luk napnout …

A co když se Pavlík vzteká nebo má utíkací úmysly, jak psala Hanulka o Kubíkovi? Nijak moc se nevzteká, celkem se mi daří tomu předcházet, taky pomáhá odvést pozornost… Na bonbonky a podobné věci zatím naučen není (lépe řečeno jsem mu je ještě jako krkavčí matka nedopřála :-)), tudíž si je nevynucuje. A utíkat může jen na bezpečných místech, jinak musí jít za ručku, pokud nechce, je posazen do kočárku popř. nesen.
Smrkat taky ještě neumíme přes mou snahu, takže při nedávné rýmě byl opět boj s odsávačkou na vysavači.

Tak se všichni mějte moc hezky, myslím na Míšu s Martínkem a a Moničkou, ať se brzy a v pohodě zaběhnou, taky na Míšu a Patríska a případné další marody, ať jsou brzy zdraví, a hlavně se ozvěte.

Hana a Pavlík 23m

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 0.0 bodů
 Váš příspěvek
 
hromix
Ukecaná baba ;) 2185 příspěvků 03.10.05 22:03

Ahoj.

Sice k vam nepatrim, ale presto dekuji za vas denicek. Je v nem hodne pravdy a zajimavych teorii a ja hodlam s mym „placanim pres rucicky“ uz taky neco delat. :-(( Tak snad se povede :-)

Pa

Hromix z Letnich miminek

 
Misa_L
Kecalka 319 příspěvků 03.10.05 22:57

Ahoj holky,

Hani - perfektní deníček. Musím se přiznat, že se taky někdy nedokážu ubránit plácnutí. Třeba v těhotenství při přebalování mě Martínek kopal do břicha. Desetkrát jsem mu řekla, ať to nedělá, že mě to bolí, že po té noze dostane, po jedenácté ji chytil a po dvanácté to udělal zas. Metoda stůj a přemýšlej na tak malé děti evidentně neplatí. Hodně se snažím odpoutat pozornost, což, musím říct, téměř pokaždé zabere. Jsou ale situace, kdy mi plácnutí příjde nevyhnutelné, otázkou je nakolik se stává účinným.

Zrovna dnes jsem ho dvakrát plácla po ruce, protože mi dvakrát hodil do obličeje hračku. Škaredě jsem se na něj podívala a odešla. Byl úplný klid a on si hrál dál sám.
Ještě chci napsat, že když se mi tedy stane, že malého plácnu, vzápětí se snažím odvést pozornost k něčemu příjemnému, kdy mám možnost ho přitulit, usmát se na něj, pohladit - dát na jevo, že ho mám pořád ráda. Naštěstí je věku, kdy mi tu lásku oplácí.

Ještě jsem ti chtěla Hani napsat, že si nemyslím, že bys měla být krkavčí matka, když nedáváš Pavlíkovi bonbony. Mě do teď nenapadlo je Martínkovi dávat. Já je sama nejím, tudíž bych je nikdy nekoupila.

Jinak jsme v pohodě, táta nám odjel, bojujem sami, Martínek si fantasticky zvyká, pozoruje malou při kojení. Snažím se mu maximálně věnovat.


Míša

P.S. - děkuji za milé komentáře k fotkám :o)

 
schamka
Ukecaná baba ;) 1089 příspěvků 03.10.05 23:16

Ahoj Hanka a vsetci ostatni, co ste v tomto dennicku doma.
Musim vam sem napisat, hoci patrim k Letnym miminkam 2004, pretoze tato tema mi padla do noty! ;o) Ja som kedysi v jednej diskusii na rodina.cz narazila na prispevky jednej maminy, co svoje deti vychovava bez bitky. Strasne ma to oslovilo, povedala som si, ked to zvladne ona, musim sa o to pokusit aj ja.
Potom vysiel tento clanok Netrestajúci rodičia [www.babetko.sk], ktorý považujem za vynikajúci, pretože ukazuje pár praktických nápadov, ako sa zaobísť bez placnutia. Uplne ma to nadchlo a utvrdilo v mojom presvedceni vychovavat bez bitky.
Potom je tu tento Čas na premýšľanie [www.babetko.sk] a tento Muži sú z Marsu, ženy z Venuše a deti sú z neba [www.babetko.sk]. Na tuto temu je tu este tento clanok Čo robiť, aby dieťa viac poslúchalo [www.babetko.sk] a urcite sa najdu aj dalsie (ak o nejakych viete, dajte sem odkaz, alebo mi poslite SZ, prosim. Diiik!!!) Dakujem aj za tento dennicek. Vsetko to mam vytlacene a snazim sa podla toho riadit.
Povedala som si, ze placnutie neexistuje a tak musim hladat ine moznosti (ked nieco neexistuje, tak to pouzit nemozete, ze?) Danko je este maly (skoro 14,5m.), takze zatial zabera odputanie pozornosti, odnasanie, davam nebezpecne veci z dosahu, zatarasim pristup k sporaku, umyvacke, atd. Mnohokrat sa side hneva a place, pretoze nedosiahne co chce, ale snazim sa byt neoblomna a vysvetlovat, aj ked tomu este (asi) nerozumie.
Samozrejme, ze nie som mama so svatoziarou, niekedy mam toho vsetkeho plne zuby a na Danka nakricim, to ma vsak hned mrzi a musim sa mu ospravedlnit. Zial mam vybusnu povahu a u mna by to placnutie bolo vazne povolenim mojich nervov a nie skutocnou vychovou mojho dietata.
Drzte mi palce, aby som nikdy nesklamala samu seba (podla mna to prve placnutie je najtazsie - ked som neplacla minule, preco teraz?) a ja drzim palce vam, aby deticky posluchali a neskusali vasu trpezlivost. A ak ste si tieto vychovne metody zobrali k srdcu, za co sa prihovaram ;o), tak nech sa vam v nich dari. Pevne nervy! ;o)))
Paaaaa!
schamka a Danko (14,5m) z Letnych mimi 2004

ps: sorry, ze to tak gulasujem s makcenmi a dlznami…

 
Jirina
Extra třída :D 12045 příspěvků 05.10.05 22:40

Ahoj vespolek,

Hanko moc hezké téma … a pravdivé. Já bohužel musím přiznat, že občas nějaká ta rána u nás vedle nepadne. Nutno dodat, že Haničku plácnu málokdy (spíš přes ručičku, když dělá něco, co fakt nesmí), většinou mě vytočí Jíra. Stoprocentně souhlasím, že je to tehdy, když JÁ ztrácím nervy a dítě za to vlastně nemůže (jen zkouší, kam až může zajít, jenže kdo to má vydržet, když jsou na to dva :o) Sice si tou ránou nervy zklidním, ale pak to zase ve mně hlodá …
Hanička je pěkná opice - cokoliv udělá Jíra, musí udělat taky. Třeba tuhle Jíra povalil krabici tak, že málem rozbila zrcadlo. Byl napomenut, krabice byla zvednuta a vzápětí ji povalila Hanička - a s jakou radostí! Ono je to těžké, ale když ono by se jim fakt mohlo něco stát, prostě nemůžu celou domácnost zatarasit, musí se naučit, že některé věci prostě nesmí.
Taky na každého platí jiný „trest". Jíra když se vzteká, šoupnu ho na chodbu, s tím, že až se uklidní, má se vrátit. Hanička odešla na chodbu ochotně, vešla na záchod, stáhla si kalhoty a volala, že si neumí sednout na prkýnko. A pak se na ni zlobte :o) U Háni většinou spíš funguje nějak ji odreagovat. Ale stejně čas od času provedou něco, čím mě vytočí, že se neznám!

Naše děti už pár dní spí vedle sebe na dvojposteli - a naprosto bez problému a v pohodě. Jen je občas musím v noci rozmotávat :o) Například dnes leželi oba v jedné posteli pod jednou dekou na jednom polštářku … broučkové. To si vždycky říkám, jak se na ně můžu zlobit a řvát na ně, na andělíčky ?

Hanička smrkat umí, ale moc nechce. Teď má trošku rýmu - občas frkne, občas něco odteče. Jíra má rýmu jak trám už víc než týden a smrká bravurně - vždycky mu říkám, ať se pořádně naštve a on frká jak o závod.

Ještě vzkazy k minulému deníčku:
Andreo - jak psala Míša, uvažování na téma „mít rád i další dítě" je nesmysl, jakmile najednou je, do srdíčka se vejdou oba a to bez jakékoliv újmy. Zde nefungují fyzikální zákony - jedno maminčino srdce rozdělené napůl je pořád stejně velké :o)) Mě kojení nebolelo ani u prvního ani u druhého dítěte, většinou vše bylo podobné.

Míšo_L: živě si pamatuju na koupání obou najednou a kojení atd. Na to se nejde připravit jak to budeš řešit, prostě se to nějak samo poddá a zvládne se to (prostě se to musí zvládnout). Viď.

Ještě vám připíšu dvě naše perličky:
U babičky doma, babička dává Háně pytlík se slovy: „Haničko, dej to do koše". Háňa: „Haninka neví, kde je koše".
Jíra si postavil autíčko ze stavebnice a povídá: „Háňo, tady mám auto, dej pozor, ať mi ho neukradneš". No nejsou milí? :o)))

Tak ahoj, zase jednou ukecaná Jiřina

 
kostka
Kecalka 405 příspěvků 07.10.05 13:58

Ahojky,

díky moc za všechny komentáře, jsem
ráda, že vás téma trošku zaujalo. I když nás pravidelných přispěvatelek tedy nějak valem ubývá :-(.

Co časem udělat z týdenního deníčku čtrnáctideník nebo měsíčník?

Konečně máme za sebou tu prohlídku u ortopeda, poněkud komickou. Po hodině čekání v plné čekárně (což Pavlík zvládnul v pohodě, neb si celou dobu jezdil s autíčkem po stole) se mě Pavlík v ordinaci držel kolem krku a pobrekával, že nožičku neukáže. Doktor mezitím bědoval, že Pavlíka nemůže prohlídnout a že se bojí i vstát od stolu :-). Navrhnul pobyt v nemocnici s podáním sedativ a rentgenem kyčlí. Protože Pavlík už nekulhá, samozřejmě jsem to odmítla s tím, že jen pokud by zas kulhal.

Přejeme krásný víkend a běžíme ven

Hana a Pavlík

 
vajo
Kecalka 272 příspěvků 07.10.05 14:14

Ahoj holky,

kostko - bezva deníček, je moc poučný a doufám, že toto aktuální téma bude ještě na přetřes. Bylo by jinak škoda udělat z deníčku 14-ti deníček. Vím, že tolik lidí nepřispívá, ale zase hodně lidí náš deníček čte, jen nemá čas něco připsat.

Já teď jsem taky v jednom letu, máme hodně práce a chystáme se na dovolenou do Egypta, chceme se trochu zapotápět a užít si ještě trochu sluníčka. Doufám že nám to vyjde a práce tu bez nás počká … no to určitě počká ( mohla by se při tom čekání udělat :o) moc to jako rodina potřebujeme udělat si týden společný a věnovat se jen sami sobě.

Mějte se moc pěkně a pro všechny připomínám, že kdo se chce nahlásit na pobyt v Hartmanicích od 17. 22. ledna 2006 má čas do listopadu, pak budu vybírat zálohy (cena osoba plná penze + bazén za den 450,– Kč, děti do 3 let zdarma, cena je stejná i pro 1 maminku s dítětem)

Ahoj Eva + Melika

 
Misa_L
Kecalka 319 příspěvků 07.10.05 21:32

Ahoj holky,

tak musím konstatovat, že jsem holka šikovná a vše zvlídám v pohodě a s přehledem. Dokonce nabývám dojmu, že toho zvládám víc, než s jedním dítětem :o)
Vůbec to nechápu, ale doma mám uklizeněji, v klidu si navařím a napeču, přijímám a hostím návštěvy, stíhám si přečíst časopisy i knížky, nevynechám žádný díl Dobré čtvrti a Vyvolených :o)))
Ale dosti té nudné samochvály. Samozřejmě nastaly i patové situace, tudle při koupání Moninka ječela hlady a kašlala na vaničku a Martínek byl z ní na nervy, tak se přidal - no ale ustáli jsme to. Jak psala Jiřina, prostě se to musí zvládnout a chce to jen systém.

Martínek v poslední době propadl hře s bagrem, takže si připadám jako Bořek stavitel. Co chvíli s ním dělám hn hn hn a nakládám a vykládám kostičky a všemožné hračky. To jsem zvědavá, na co se bude specializovat Moni :o)))

Hani - tvůj deníček mne natolik oslovil, že se snažím být trpělivá, dokonce ani nezvyšuji na Martínka hlas, jen důrazněji artikuluji, on se chová vzorně a docela poslechne, až na pár zabedněných chvil - tak jsem zvědavá, jak dlouho nám to všem vydrží, ale držím si optimisticky palce.

Hezký zbytek večera a všem slunečný babí víkend

Míša a zvířátka M a M

 
Misa_L
Kecalka 319 příspěvků 07.10.05 21:35

Já chci taky do Hartmanic - uaaaaaaaaaaaa

Ovšem nevím, kdo by mi hlídal děti. Jedno by se topilo, druhé by se ztratilo a všichni bychom z toho zcvokli… :o)))))))))))

Takže příště určitě pojedu. Nebo že bych to do toho listopadu zvážila??????????­??????

Míša

 
vajo
Kecalka 272 příspěvků 07.10.05 21:44

No Míšo, kdybys přemluvila manžela, tak ve dvou byste to zvládli bezproblému, je možné taky přijet jen na kratší termín - prodloužený víkend. No a kdybys do toho šla sama, tak je nás tam dost abychom ti pomohli. Zvaž všechny možnosti do listopadu je ještě trochu času.

Bylo by to ale super kdybys přijela.

Eva

 
Misa_L
Kecalka 319 příspěvků 07.10.05 21:49

Evi proberu to s manželem, on je naštěstí pohodář, v tom problém nevidím, jen nevím, jestli se mu tam nekryjou hory.

No už jsem pěkně načnutá :o)))

Pa¨Míša

 
Hanulka1
Kecalka 184 příspěvků 08.10.05 11:15

Ahojky,

Kostko super deníček. Řeším to dnes a denně. Super rady jsou i v knížkách od Jan Uwe Rooge Děti potřebují hranice a Rodiče určují hranice. Myslím, že je tu už někdo zmiňoval. Obě jsou z nakladatelství Portál.

Horší je to uplatnit v praxi. Když jsem vytočená, tak mi dělá potíže nelupnout ho na zadek a pak mě to samozřejmě mrzí.
Jen jednou jsem měla uspěch s dohodou. A to u motorky. Několikrát mi ujel, tak jsem mu důrazně do očí řekla, že když ujede, tak mu ji vezmu.Samozřejmě, že ujel, tak jsem mu ji vzala. To jste neviděli ten řev. To bylo stokrát horší, než kdybych ho seřezala. Vydržel ječet dlouho. Když přestal dohodli jsme se znovu. Opakovalo se to znovu. A napotřetí, když jsem zvolala počkej, tak světe div se počkal. Tak jsem měla dobrý pocit a od té doby už na motorce poslouchá.

Jinak se mi malý osypal. Je to alergická reakce, ale nepřišli jsme na to z čeho. Vzali jsme to zprava do leva a zleva do prava, ale nic. Vůbec netuším z čeho to má. Doktorka říkala, že to asi bude nějaká kombinace a asi na ni prý nepřijdeme. Taky to prý mohlo být i, že je oslabený a proto tak zareagoval. Tak nevím, hlavně, že ho to nesvědí.

Vajo: Včera jsme byli na Kraví hoře na drakiádě a vyhlíželi vás, ale bohužel. Tak snad jindy

Mějte se krásně Hanka a Kubík

Ps: Už se nám docela daří chodít na záchod Heč. No pro některé banalita

 
Jirina
Extra třída :D 12045 příspěvků 08.10.05 21:42

Ahoj vespolek,

tak máme za sebou poslední očkování, hurá! Už pár dní předem jsem na to Haničku připravovala, že půjdeme k paní doktorce a dostane „pích" - ani neprotestovala. Když jsme vešli do ordinace, ani nepípla, i bodnout se nechala bez problému, ani nezaplakala, byla vzorná. Tak si říkám, kde je logika - když ji má doktorka jen prohlížet, řve jako šílená, ale když jí „ubližuje" pícháním, ani necekne ?!? Zapomněla jsem napsat, že na druhý pokus se sterilní moč podařilo odebrat (večer před odevzdáním, venku na zahradě čůrala na travičku a měla jsem v záloze připravenou sklenici - jen jsem ji musela rychle odnést, protože se Jíra hrnul, že mám bumbání a snad by to i vypil :o))) No a doktorka hlásila, že je moč v pořádku, takže fajn, zánět močových cest žádné následky nezanechal.

Představte si, čeho se teď Hanička bojí - masíčka! Onehdá jsme měli kachní stehna a tatínek to jedl tak jak se to u stehen dělá - okousal maso a pak se snažil oddělit kosti v kloubu. Háňa začala šíleně ječet, že tatínek „kájí" (asi krájí?) a vřeštěla jak když jí vraždí celou dobu, dokud to nesnědl. Minule mě přistihla při krájení masa a taky utekla, že se bojí. Dnes jsme měli karbanátky a papala je krásně - poté co se ujistila, že to je karbanátek a ne masíčko :o)) Jíra se toho hned chytil, tak jsme řešili, jestli je v karbanátku maso nebo ne - no jasně že jo, ale Haničce to radši neřeknu :o)))

Na procházce jsme našli balonek, ale takový obalený špinavým hadrem, tak jsem jim dovolila si s ním kopat. Jíra už kope docela hezky, ale Haninka za ním lítá jako šílená a když se ho zrovna má někdo jiný, dupe a vzteká se a ječí „etě Haninka balonek". Tak jsem si tak představila, když 20 fotbalistů lítá za balonem a těch 19, kteří zrovna nejsou u míče, se vzteká a dupe :o))) Hodně teď jezdíme na odrážedlech, nejradši u našeho zdravotního střediska - je tam zámková dlažba a parkoviště a nejlépe o víkendu, kdy tam nepřekáží žádná auta. Pak je u lékárny krátký kopeček a tam se taky moc vyřádí - opět nejlépe o víkendu, kdy je zavřeno a nehrozí, že se vřítí dovnitř :o) Jen mají poněkud zničené a ošoupané botičky.
Dneska jsem celou dobu myslela na to, jestli to jde na ně neřvat a neplácnout je, ale na těch motorkách to prostě nejde. Jeden se courá pozadu a přivolává mě, druhý se řítí napřed do silnice - nevím koho dřív hlídat a jak vysvětlit bez emocí, že po silnici mají jezdit jen po kraji (chodníky tu nejsou, silnice nejsou nijak frekventované, ale přece jen tu občas něco projede). Že bych neposluchu nesla nepřipadá v úvahu a zavřená doma s nima prostě být nemůžu. Co mám dělat, když neposlechnou v nebezpečné situaci? Já dokážu jen jim jednu střihnout nebo zvýšit hlas :o) Zkoušela jsem po vzoru Hanulky jim motorku vzít, ale byl to trest pro mě - druhý mi ji totiž taky ochotně dal, takže jsem musela nést obě, dokonce v jedné ruce, protože za druhou jsem nutně musela vést Jíru (a Hanička za náma kvičela, protože další ruku už prostě nemám).

Děti si vymyslely vlastní písničku - text zní: tři dva ježibaba dum dum dum dum - nádhera, když zpíváme trojhlas :o))

Tak ahoj
Jiřina

 
Darka
Zasloužilá kecalka 527 příspěvků 08.10.05 21:46

Ahoj holciny!

Peknej denicek, akorat se nejak nemuzu soustredit na to, co v nem je. No, proste me Misa tak vytocila, ze se nejak nmuzu uklidnit.
Jinak hory dobry, uzily jsme si to tam perfektne. Az bude vic casu a nalada dam nejaky foto do galerky.

Misa me stve permanentne a porad, takze ja se vytacim a kolikrat se i drzim, aby jsem ji „neprizabila“ jsem lehce vytocitelna, porad me neco stve. :o) Misa hlavne pri oblikani. Jak bylo teplo, tak chodila naha a ted se nechce oblict… porad by litala jen tak. Bud bez triika a nebo bez katat a ponozek. TAkze to si vzdy vyslouzi jednu na zadek, aby se trochu uklidnila a prestala se zmitat.

Prez ruku mlatim jen pokud je to treba. Na horach treba permanentne „mlatila“ JAnicku od Brusinky, tak vzdy dostala. Jinak je poslusna a zlata. Kdyz na ni trochu zarvu aby zastavila tak je hned v pozoru a stoji. Jen obcas kdyz blbne, tak mi zacne zdrhat a mysli si, ze je to desna legrace.

Jinak uz jsme bez plinek. Na horach si sama od sebe zacla rikat, ze chce „kakat“ (curat) a tak se slikne a jde na nocnik. Uz chodime i ven bez. Jen na spani davam a asi dyl jeste davat budu, nejak mi neprijde, ze by mela plinku pravidelne suchou. to by jsme spaly asi porad v bazenku. :o)

Dnes me treba vytocila silenym hysterackem, protoze chtela vzit, byla uz utahana, ja jsem esemeskovala (jak ten magor, pak me vytocila sms), nemohla jsem ridit kocar a nest ji najednou… no proste hruza. byly jsme se podivat na ohnostroji a nejak se pretahla - asi. TAkze pak koupani bylo s konzertem. Ale zato zas hned usla. :o)

Omlouvam, ze nebudu nijak reagovat, ale fakt jsem bez nalady a nejak nemuzu premyslet.

Jinak se taky primlouva za to, aby denicek nekoncil ikdyz ma malo prispevku… neni to zas tak strasny. Denicek se nejakej vzdy napise a pak uz to nejak zvladnem.

Tak papa, a ja treba zitra pisnu vic, jedem do ZOO tak budou zazitky.

DArka a Misa uz spici!

Vložit nový komentář