Bylo to opravdu tak hrozné?

Peony1  Vydáno: 19.06.15

Ráda bych vás zasvětila do svého porodu a toho, co bylo pak, a tím si to znovu zrekapitulovala. S odstupem času bych ráda zjistila, jestli jsem si to opravdu „vyžrala“, jak mi všichni říkají.

Nikdy jsem nechtěla děti. Není to asi nejlepší začátek, ale tak to prostě bylo. Ale když jsem poznala svého muže, což byl osud, tak se vše změnilo. Vysadila jsem prášky, ale můj menstruační cyklus se jaksi nenastartoval. Bez Utrogestanu jsem prostě nemenstruovala a ovulační testy mi vycházely negativně.

Já, starej pesimista, měla jasno, takže se šlo do CARu. Po základních testech mi zjistili polycystické vaječníky a já viděla konec a začátek běhu na dlouhou trať.

Měli jsme před dovolenou, kde jsem se chtěla připravit na vše, co přijde. Nicméně ještě před odjezdem jsem zase nedostala menstruaci a hned běžela do CARU, ať mi něco zase píchnou, že musím jedu na dovolenou a potřebuju si to odbýt. Paní doktorka mě vyšetřila a poslala na krev. Světe, div se, byla jsem těhotná. :)

Těhotenství probíhalo bez problémů. Břicho rostlo a když už se blížila moje těžká hodinka, začala jsem se obávat. Na mých 158 cm bylo břicho obří! Já už viděla cvaldu, co ve mně roste, a mně se nepodaří ho porodit.

Díky nátlaku sestry mi můj doktor, nelibě se tvářící, udělal ultrazvuk a z měření vyšlo 3515 g. Hned mi vystavil papír do porodnice a více mi k tomu neřekl. Až po porodu z něho vylezlo, že čekal, že mi udělají císaře…

V porodnici doktor naměřil 3200 g, pošťoural se ve mně a ať přijdu za týden. Kdybych nezačala rodit, tak bych za ten týden už normálně neporodila.

Doma mě začalo hrozně bolet v pravém podbřišku a šlo mi to do kyčle, takže jsem nemohla ani chodit. Manžel mi musel vyndat berli po babičce, se kterou jsem si zvládla dojít aspoň na záchod. :)

V půl noci mi praskla voda a jelo se.

V naší porodnici je ještě hekárna se čtyřma postelema a jeden samostatný pokoj s vanou. Hrozně jsem se bála, že budu na té hekárně s dalšíma ženskejma, co budou hystericky křičet a mě to bude rušit. Ve finále jsem byla ráda, že tam nikdo nebyl, protože bych ho rušila já. :)

Sestřička mě uložila na ten samostatný pokoj, protože v tu noc jsem rodila sama. Za chvíli se dostavily kontrakce, od začátku byly po minutě. Aniž bych si řekla o nějaké drogy, tak jsem dostala rajský plyn, který bych řekla, že působil velmi sporadicky, ale kousání do toho plastového náhubku bylo fajn.

Z rad kamarádek jsem věděla, že musím jít do sprchy, která mi pomůže. Nepomohla, ani míč nepomohl, ani chodit nezabíralo. Takže jsem dokázala jen ležet na levém boku.

Ve čtyři ráno už jsem byla otevřená na 8 cm a to určitě díky mým báječným homeopatikům, takže se šlo na sál. Tam se to bohužel zaseklo a jelikož jsem si doma zapomněla silnější dávku mého léku, nemohla jsem tomu pomoct. Kontrakce byly tak nesnesitelný, že pomáhalo jen křičení. Manžel se složil, což jsem čekala. Nedokázal snést, že mi nedokáže pomoct.

Dostávala jsem kapačky, pak mi dali i epidural, který od bolestí ulevil asi tak na 15 minut. Malej se od začátku hrozně tlačil ven a já neměla pořád zašlou tu branku. Vím, že mi sestra pomáhala, aby branka zašla.

Nejhorší bylo, že jsem se na to chtěla vyprdnout a jít pryč, přitom jsem musela jít vstříc té bolesti a tlačit. Sestra mi tancovala na břiše.

A pak se to podařilo a v sedm hodin se malej narodil. Měl 3515 g, jak předpovídal můj gynekolog. Paní doktorka mi řekla, že bych větší dítě už neporodila. Malého mi dali na prsa… a já nic, žádné slzy, pocit štěstí. Jen veliký šok.

Ten šok přetrvával i druhý a třetí den. Sestry na šestinedělí mi moc na psychice nepřispěly, takže jsem se cítila jako naprosto neschopná matka. Nic mi nešlo, ani kojení. Šití mě hrozně bolelo a na moje hemeroidy se chodili koukat, protože takové nikdy neviděli.

Za pár dní jsme konečně mohli jít domu. Tam se vše zlepšilo, mateřské pudy začaly startovat.

Za týden v pět ráno mě vzbudila hrozná bolest břicha, takže jsme jeli znovu do nemocnice. Tam se v mém popraskaném šití a vyhřezlých hemeroidech porýpali čtyři doktoři, než se shodli na tom, že musím na revizi dělohy.

Důkladně mě vyčistili, znovu mě zašili a já přetrpěla zavinovaní dělohy. Manžel se vzorně o malého celý týden, co jsem byla v nemocnici, staral.

Je to dva měsíce od porodu a mně už to nepřijde tak strašné. Jsou ženy, co měly stokrát horší porody než já, ale…

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 3.4 bodů
 Váš příspěvek
 
LadyTommy
Extra třída :D 14791 příspěvků 19.06.15 00:13

Ale pořád s tím ještě nejsi vypořádaná, jde cítit z toho deníčku, že tam chybí nějaký ten závěr, že to za to stálo, nějaká pořádná láska k miminku. Neboj, někdy to trvá, než to naskočí, ale srovná se to :hug:

 
Anonymní  19.06.15 03:51

Ja mela porod suprovej, ale taky to nenaskocilo hned. Jde to postupne a to ma mala tri mesice. Az ted muzu rict ze ji miluju..

 
teckaa
Ukecaná baba ;) 1245 příspěvků 28 inzerátů 19.06.15 07:23

U me taky ta laska nenaskocila hned, jak se vsude uvadi. Dokonce jsem rekla sestre bezprostredne po porodu, at syna odnesou, ted se za to stydim…cit k miminku prisel az po sestinedeli, kdy se vsechno zacalo rovnat… takze te zcela chapu…
je to zvlastni, u nekoho ta laska je na prvni pohled, ale u nekoho se pomalu casem vyskytne… opravdu zvlastni…

muzu se zprosim zeptat, v jake porodnici jsi rodila, zes dostala rajsky plyn?

Příspěvek upraven 19.06.15 v 07:26

 
Suzuveverka
Závislačka 4717 příspěvků 19.06.15 08:44

Popis porodu mi nepřipadá tak hrozný, spíš ty komplikace poté… Každá se s tím vyrovnáváme jinak, časem se to určitě srovná i u tebe.
Já si svůj porod pamatuju jako v takové mlze, jako bych v tu dobu byla zhulená. A prvních mnoho měsíců po porodu taky. Dá se říct, že mateřství si začínám občas trochu užívat až od roku věku dítěte, do té doby to pro mě byl boj o přežití a taková ta neskutečná mateřská láska ke řvoucímu miminku se u mě jaksi vůbec nedostavila.

 
pomenkova
Generální žvanilka 24131 příspěvků 19.06.15 08:50

Neboj se ta laska prijde, pokud jsi mela takovy porod ani se nedivim, vzdyt jsi musela byt uplne vycerpana.Ne kazdy a ver tomu, se okamzite vrhne po miminku, to jsou jen kecy ;)
Znam dost zenskych vcetne me, ktere umi priznat, ze to u nich nastartovalo az s prvnim usmevem nebo trochu dyl ;) ;)
Takze hlavu vzhuru, to vse prijde :kytka: :kytka: :kytka: :hug:

 
Pavliss
Povídálka 32 příspěvků 13 inzerátů 19.06.15 09:08

Moc Vás zdravím, nechci o svém porodu psát podrobnosti, jsou to už 3 roky a během těch tří let jsem zjistila, že není lidem příjemné bavit se o porodu, tedy o tom komplikovaném. Jen Vám chci napsat, že i s odstupem tří let vnímám porod jako trauma a při vzpomínce na něj se vždy rozpláču. Způsobily to nejen komplikace u syna i u mě, ale i přístup personálu na pooperačně gynekologii a šestinedělí. Jediný skvělý personál byl na neonatologické JIPce. Jim patří veliké dík! Stále čekám, kdy na bolest z porodu (nemyslím jen tu fyzickou) zapomenu tak jako jiné ženy. Díky této zkušenosti vím, že zůstanu u jednoho dítěte.

Příspěvek upraven 19.06.15 v 09:10

 

Kecalka 291 příspěvků 19.06.15 09:16

Ahoj, blahopreji k mimcu! Ja mam 160 cm a prvni dite 3,60 kg a musim rict, ze horsi byl porod druheho ditete, ktere melo „jen“ 3,20 kg. Kamaradka obe deti nad 4 kg a pry by si to klidne dala znovu :lol: Podle me to jen o te velikosti ditete neni, to jen aby ses nebala az Ti nekdy priste pan doktor rekne, ze dite zas bude velike… Jinak me ta materska laska u prveho ditete taky hned nenaskocila, u druheho hned…proste je to sok, stat se mamou. Hodne stesti!

 
mejdylko
Extra třída :D 11274 příspěvků 19.06.15 09:36

Mě mateřská láska naskočila až do půl rok a po porodu… rodila jsem 3 dny vyvolávaně, byla jsem vyřízená, nakonec jsem skončila na sekci. Byla jsem unavená, bolavá, nervozní. Jediný co mě po probuzení zajímalo bylo, jestli můžu spát. O synovi jsem jen věděla, že je v pořádku. Kojení se mi nepovedlo, pak mě sestry na 6 nedělí zprudily, že syn prso nechce kvůli mě (ale že mu hned narvali bez mýho vědomí flašku, takže mi kojení odpískali, to už v potaz nebraly). Doma jsem toho taky měla plný kecky a rolí matky jsem se fakt těžko smiřovala. Do toho mi umřel bratr, takže jsem byla spíš nešťastná, než šťastná. Pak se to začalo pomalu lámat a dnes? Synovi jsou skoro 3 roky, je hodnej, zlatej, můj brouček a nikdy bych ho nedala. Už vím, co to je mateřská láska. Tak se neboj. Ono to časem přijde. Třeba později, ale přijde to. :kytka:

 
krakatice
Zasloužilá kecalka 934 příspěvků 19.06.15 09:40

Myslím, že to byl standartní porod, akorát vám pak popraskalo šití, ale to se prostě občas někomu stane. Bohužel mám pocit, že spousta rodiček jde k porodu s tím, že to bude a. největší bolest jejich života / b. nejkrásnější zážitek jejich života, ale nějak nepočítají s tím, že to bude něco mezi.
Porod bolí, často se zkomplikuje, v podstatě nikdy neprobíhá tak, jak si maminka představovala, ale když se všechno podaří, tak na vás na konci toho všeho čeká vaše dítě, které časem začnete milovat.
Já osobně jsem nějakou rodičovskou lásku začala pociťovat až pár měsíců po porodu. Do té doby jsem se snažila zvládnout péči o dítě, zotavit se z těžké ruptury perinea (cca 3 měsíce po porodu byla Lactulosa mým nejlepším přítelem ;) ) a nezbláznit se ze spánkové deprivace.
Zkuste se nesoustředit na to špatné, co už se stalo, ale užívejte si přítomnost a dívejte se dopředu, těšte se na dny, které vás s vaším miminkem čekají. :hug:

 
svycarka
Kelišová 6332 příspěvků 19.06.15 09:47

No me spis materska Laska v obdobi vzdoru pomalu ale jiste opousti :mrgreen: :mrgreen: taky jsem neronila slzy stesti a dekovne nemavala po porodu na vsechny strany. Rekla bych tak 2 mesice po porodu jsem se rano vzbudila a malem ho laskou sezrala ;)

 
hantom
Zasloužilá kecalka 730 příspěvků 19.06.15 09:50

Ja mela porod krásný ale přesto u me láska neba skočila hned :) ja myslím ze dnes některé ženy mají od porodu velká očekávání a kdyz se nesplní jsou zklamane. Myslím ze vas porod byl normální, jste statecna a dokázala jste porodit, neni co si vyčítat. :mavam: Ty po porodní komplikace nezávidím ale to přeci neni vaše vina. :potlesk:

 
Krrysa
Extra třída :D 13918 příspěvků 19.06.15 10:35

U prvního dítěte jsem taky očekávala, jak mě zaplaví vlna bezbřehé mateřské lásky.. a ono prt :))) vztah jsme si budovaly postupně. když mi jí dali na pokoj, říkala jsem si -1. hlavně aŤ Neřve, že nevím, co s tím a 2. že už mi jí někod neodpáře :mrgreen: tolik mateřské lásce :mrgreen: u druhého dítka to všecko bylo daleko rychlejší a třetí miminko jsem milovala hned, jak ze mě vylezlo :mrgreen: :mrgreen: :mrgreen: :mrgreen: takže máš ještě čas :mrgreen:

 
Dendaaa
Kecalka 158 příspěvků 168 inzerátů 19.06.15 10:48

Podle mého názoru, jste měla porod lepší, než Ty hrozné následky. Kdybych já byla po porodu týden bez miminka, taky bych asi déle k němu hledala cestu. U nás byl porod mnohem horší, ale následky zase mnohem, mnohem lepší- vlastně žádné. Určitě láska přijde brzo, úsměv miminka vše vynahradí. Držím palečky a hlavně hodně zdraví přeji, pak to půjde všechno mnohem líp.

 
Křováček
Zasloužilá kecalka 601 příspěvků 19.06.15 11:40

Ted uz bude jenom lip :kytka:

Příspěvek upraven 19.06.15 v 11:45

 
veeeraf
Zasloužilá kecalka 926 příspěvků 19.06.15 12:32

:-) ono za půl roku budeš mluvit jinak. Já asi 5 minut po porodu jsem přítelovi řekla, že nic horšího jsem nezažila. Porodní bolesti hrozný a po porodu vykonat velkou potřebu do záchodu ještě horší. Ale za pár dní jsem už tvrdila něco jinýho, tak hrozný to přece nebylo ne?? Co je to 4 hodiny porodních bolestí od 28 týdnů neskutečnýho blití. :cert:

 
lukko
Nováček 3 příspěvky 19.06.15 13:12

Peony, ze své zkušenosti ti mohu říci, že ta láska se časem opravdu dostaví a to co jsi prožila, trochu pozapomeneš…snad ti pomůže má zkušenost:14 měsíců od prvního porodu jsem podruhé otěhotněla, neplánovaně, nechtěla jsem další miminko, i přemýšlela, jestli si ho nechám. Těhotenství bylo do půlky prozvracené, později plné vaginálních varixů, přesto mě nechali rodit přirozeně (gynekolog navrhoval plánovaného císaře). Porod byl překotný, v pohodě, ale po něm jsem začala krvácet, nešlo to zastavit, nakonec mě potřetí přešívali v narkóze, byla jsem šitá kompletně z venku i zevnitř, po probuzení jsem několik týdnů brečela bolestí, stehy mi vypadaly až za několik týdnů, budila se ze spaní… Přesto jsem to dala, ale trvalo to dlouho, dlouho po porodu jsem měla špatné výsledky cytologií, další dítě už mi nedoporučují, do dneška jsem na to nezapomněla a myslím, že si do konce života budu pamatovat ty týdny po porodu. Tím, že synek byl druhý, věděla jsem, jak se starat, nějak automaticky. Ale on mi to vše vynahradil, byl zlatý… dnes už to je 15 měsíců a jsem ráda, že ho mám. Neměnila bych, ale pořád to ve mě je a když si na to vzpomenu, slza ukápne…Láska se časem dostaví, nejdéle až se miminko začne projevovat, ale bolest z části asi zůstane. Četla jsem spousty článků, kde psali, že bolest do porodu maminka zapomene, ale tu po něm zpravidla ne, nevím, co na tom pravdy je, z prvního porodu nemám žádný špatný zážitek, dokonce jsem ten den, kdy jsem se vrátila z porodnice, šla vytírat, u druhého jsem si nestihla dojít ani na záchod, a to se říká, že druhý porod je lepší…drž se a hodně zdraví Vám oběma…

 
LLaylaa
Kecalka 175 příspěvků 19.06.15 20:43

No, porod teda nebyl žádný med,brrr.Asi by byl lepší ten císař. A ta mateřská láska? Je hlavní, že přišla a nedivím se, že až doma. Mě to v nemonici taky pěkně zhnusili. Personál, až na pár vyjímek, byl nepříjemný. U mě to nastartovalo hned a malá je moje největší štěstí :srdce: Přeju už jen to dobré a hodně zdraví vám oběma :kytka:

 
Aries6
Neúnavná pisatelka 17656 příspěvků 13 inzerátů 19.06.15 21:27

Já to taky tak měla :oops: Hned po porodu jsem myslela jen na to, ať to dítě ztichne a všichni mi dají pokoj. Obecně mě malý miminka nějak neberou, asi je to tím, že mi obě začátky prořvaly. Jako láska naskočila asi hned druhý den po porodu, to jo, ale rozhodně bych nespala takový ty nasládlý kraviny, co tady někdy čtu…
Tak nějak doufám, že potřetí to bude jiný :mrgreen:
Počkej, až začne komunikovat a pak mluvit, to už je jiná sranda :D

 
LucieLho
Závislačka 4177 příspěvků 19.06.15 21:51

S těmi hemeroidy to znám - mě vyhrožovali i chirurgickým odstraněním - jsem řekla že ani omylem - bych přišla ještě o mlíko ( kojím od začátku) a přiznám se, že jsem se bála zákroku hned po porodu. Ale tak hlavní je že máš broučka u sebe a neboj oni se ty mateřský city rozjedou :hug:

 
Lamm
Kecalka 243 příspěvků 19.06.15 22:38

Pavlis, mně to trvalo tři roky, zpracovala jsem si to až na porodním sále při druhém dítěti. Pečlivě jsem si vybrala porodnici, měla vlastní PA, absolvovala u ní dobrý předporodní kurs a nakonec se mi narodil koncem 42 týdne víc jak čtyřkilový cvalík. A to prosím po císaři. Ještě v 40 týdnu byl KP, točil se chvíli tak a chvíli jinak a gynekoložka strašila a strašila. Naštěstí v porodnici měli jiný názor. Samotný porod trval hrozně dlouho, ale vše plynulo tak nějak jinak. Když jsem pak chlapečka držela v náručí, muže jsem šokovala prohlášením, že bych brala klidně třetí.
Chce to nepodcenit přípravu a pak jde všechno. Třeba švagrová odjela na porod snů do Rakouska :)

 
alexanna
Stálice 62 příspěvků 19.06.15 23:23

Jak to tak čtu ty různý recenze, tak v Čr bych si asi vybrala opavu nebo třebíč na ten porod :D a nebo do ciziny. ale tam by asi člověk měl umět německy co..nebo stačí angličtina? líbí se mi jak tam mají ten přístup k rodičkám že je neberou jak na běžícím páse, a maj snima cit a trpělivost a čtou jejich porodní plány snaží se vyhovět, a nepřipoutaj matku na záda na luzko s nohama do praku a teď matko tlačte, a uvolněte se prosím.. ale já bych ty nohy dala radši trochu jinak abych se uvolnila že. vždyť i při sexu jsem si jednou řekla sakra chlape chápu že pro tebe je příjemnější- nebo pohodlnější když mi dáš tu nohu nahoru ale já ji chci mít trochu dole a trochu nataženou :D..tak si říkám ty samotné bolesti od porodu člověk nějak přežije ale když matku zdeptaj, je horší pak to uzdravování

Příspěvek upraven 19.06.15 v 23:25

 
Cricry
Kecalka 484 příspěvků 21.06.15 11:01

Podle me jsi nezazila nic, co bychom pri porodech nezazily všechny, kdyz to chceš slyšet… :-) Samozřejme az na ty poporodni komplikace…

 
hanak  21.06.15 14:01

@Pavliss

Mám 4 děti, ale trauma z prvního porodu (19 let!!) je tam dodnes. Znám ženy, které o svém porodu ani nedokáží mluvit a skončily jen u jednoho dítěte.
Není pravda, že časem žena zapomene. Mnohé z nás si tu bolest dokáží víc než dobře vybavit, včetně té bezmoci a bohužel mnohdy i nepříjemného jednání zdravotního personálu. Často ten psychický šrám díky necitlivému přístupu doktorů je doživotní následek.

 
sweetmary
Povídálka 35 příspěvků 28.06.15 23:58
prostě paměť vymaže.

Krásný deníček, čiší z něho pravdivost.Moc hezky napsané. Jo, lehké jsi to opravdu neměla. Když slyším o orgasmických porodech a o tom, že to stojí za to, připadá mi to nefér vůči ženám, které porod zrovna neměly jednoduchý. Co mohu říct sama za sebe, že jakkoliv strašný porod prostě paměť vymaže. Nebude to hned, ale postupně. Sice si jednou budeš říkat, měla jsem strašný porod, ale už si nevzpomeneš, jak moc strašný byl. :-) Tak jsem to měla aspoň já a za měsíc mne to čeká znovu. Přeji hodně sil při péči o miminko a skvělé lidi kolem sebe|:-).

 
LennaZS
Ukecaná baba ;) 2319 příspěvků 16.07.15 09:21

@Krrysa přesně, jak jsi to napsala.." třetí jsem milovala hned, jak ze mě vylezlo "..takhle jsem to chtěla napsat i já, předběhla jsi mě :lol:

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček