Být či nebýt pštrosem aneb sonda do hlubin české duše

Ivca_K  Vydáno: 18.01.06

Dřív, než začnu psát to, co vám napsat chci, bych ráda zdůraznila, že nejsem psycholog ani pedagog, tudíž následující řádky budou úvaha laika. Současně vím, že ne všechny se mnou budete souhlasit. Ale myslím si, že můj názor nemusí být přijatelný pro všechny. Ráda si přečtu i názory opačné, takže mi je klidně pište.

Život není peříčko, jak s oblibou říká moje matka. A má bohužel pravdu. Víme to všechny, protože se dennodenně potýkáme s řadou problémů a potíží. A snažíme se svoje děti chránit, co můžeme. Ale bohužel nemůžeme být všude a všechno nevyřešíme. Nevyléčíme všechny světoboly. Není v našich silách zastavit hladomor, války a nemoci. Ale na světě existují problémy, které řešit můžeme nebo se o to alespoň můžeme pokusit. Nevím, jestli budu citovat úplně přesně, ale Talmud říká, že zachráníme-li jeden lidský život, je to, jako bychom zachránili celý svět. A tím se řídím. Pravda, mám to v životě daleko těžší než již zmiňovaný pštros. Ten se má, strčí si hlavu do písku a je to! Ale já nejsem pštros. Někdy je mi to líto. Jak bych ráda strčila hlavu do písku, neviděla, neslyšela. Nejvíc jsem si to říkala, když mi moje „kamarádka" Eva vyčetla, že ničím její „šťastné" manželství. Až s odstupem roku jí došlo, že manželství si zničila především ona a její manžel. A já že jsem „jen" řekla svůj názor a to, co si myslím, že by bylo dobré udělat. Nemohla jsem mlčet už jen proto, že jsem byla vtažena do jejích problémů tím, že každý večer seděla v mém obýváku a plakala nad pokaženým životem. Potom jí manžel koupil nový mobil, týden nechodil do hospody a já byla ta kráva. Ale to je život. No, nejsem holt pštros.

Tak jsem trochu odbočila, ale hned se vrátím k tomu, co chci napsat. Většina z nás se v životě setká s bezprávím. Setká se s ním ve svém bezprostředním okolí. Je to smutné, ale myslím, že je to pravda. Většina z nás má zkušenosti (ať už přímé nebo zprostředkované někým z okolí) s nevěrou, domácím násilím, okrádáním bezbranných stařenek, podvody apod. A tak máme dvě možnosti, pokud se nás daná věc bezprostředně netýká, tudíž obětí bezpráví nejsme my. Buď strčíme hlavu do písku nebo se pokusíme „zachránit svět". A nemusí jít vždy o život. Vždyť může jít „jen" o lidskou psychiku, sebevědomí, štěstí někoho jiného.

Mám trochu pocit, že stále máme všichni v sobě zakořeněný ten pocit, že je lepší tu hlavu do písku strčit, protože potom alespoň „nebudu mít problémy". Hlavně se o nic nestarat, nic neřešit, do ničeho se neplést. Jsem přece zodpovědná sama za sebe a za svoji rodinu. Co se děje u sousedů není můj problém, to je jejich problém. Ale já si myslím, že je to škoda. A hlavně, že je to chyba. Ono se totiž každému z nás může někdy v životě stát, že pomoc budeme potřebovat. A co potom, když všichni kolem nás strčí hlavu do písku? Nebude nám to vadit? Zkusme se nad problémem jiných zamyslet trochu jinak. Co kdyby se to stalo nám? Co kdybychom už nezvládly ten problém řešit samy? Nechtěly bychom, aby nám někdo pomohl? Věřím tomu, že každá z nás, kdyby se ocitla na samém dně svých fyzických a psychických sil, by hrábla po nabízené pomocné ruce a bylo by jí úplně jedno, komu ta ruka patří. Hlavně, že by táhla z toho dna.

A proto si myslím, že je povinností každého z nás, aby, pokud může, tu pomocnou ruku podal. Hlavně proto, že neví, kdy ji bude sám potřebovat.

Není v mých silách vyřešit všechny problémy světa, to vím. Ale mohu se pokusit zachránit svět cestou záchrany jednoho lidského života. A nemusím zrovna dávat umělé dýchání zraněnému po dopravní nehodě. Můžu zachránit něčí sebevědomí, něčí štěstí. A už se mi to v životě i povedlo. A řeknu vám, je to příjemný pocit. Nic si za něj nekoupíte, nepřibudou vám peníze na kontě, nemáte víc zlata. Ale máte fajn pocit z toho, že jste někomu pomohly. Klišé? Asi ano, ale život je jedno velké klišé. Proto klišé jsou.

Takže podtrženo, sečteno. Myslím si, že je povinností každého z nás nebýt pštrosem. Už jenom proto, abychom se mohli sami sobě každé ráno před zrcadlem podívat do očí.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 0.0 bodů
 Váš příspěvek
 
zanet
Kelišová 6847 příspěvků 18.01.06 14:40

Moc hezky napsano, Ivco. Diky, je dobre vedet, ze jsou lide, jako ty, kteri se nebudou snazit byt neviditelni, kdyz nahodou nekdo bude potrebovat jejich pomoc.
 Zanet

 
jasmine
Kecalka 219 příspěvků 18.01.06 18:50

Ahojky Ivco,

mam pocit, ze je to asi reakce na jednu tady zalozenou diskuzi o tom, zda sondovat do jedne sousedni rodiny, jestli tyra sve dite, ci ne?
S mnoha reagujicimi jsem nesouhlasila hlavne v tom, ze hlasali, at si kazdy hledi sveho a nema se michat do zalezitosti druhych. To ale pekna KRAVINA. Ja rikam michat, ale s mirou.
Prece nestrcim hlavu do pisku, kdyz nekdo ublizuje diteti.
Uz jako mala holka jsem se zastala maleho decka, ktereho mlatili starsi kluci. Taky jsem to odnesla bombou do oka a prasklou zilkou v oku. Ale udelala bych to zas.

Tak ahoj a pstrosum zmar :-))

Jasmine

 
petit
Kecalka 337 příspěvků 18.01.06 19:10

Ahojky!

Kdysi ( asi před 15 lety), kdesi ( asi 2000 km od domova) jsem najednou byla v situaci, že jsem potřebovala něčí pomoct. Nikoho jsem neznala, nikomu jsem nerozuměla. Tehdy vystoupila z autobusu mladá holka, tak 25, švýcarka, kterou tam taky osud zavál. Snažila se porozumět mé chatrné angličtině, a zcela nezištně mi pomohla. Pak nasedla do dalšího autobusu a odjela. Nikdy ji to nemohu oplatit, ani tehdy jsem se jí nemohla „revanšovat“. Když jsem se jí ptala, co jsem jí dlužná za to co pro mne udělala, odpověděla, ať zase někomu pomohu já.
A tak to od té doby dělám. Často jsem asi hloupá, a moje pomoc je zneužitá, ale třeba je někdo na tom tak, jako tehdy já, a bude v té vlně pomoci potom taky pokračovat.
Jinak, být jako pštros, je strašně jednoduché, a člověk pak často nevypadá jako ten blbec. Ale taky se mu může stát, že bude stát někde daleko, a úplně sám, a bude čekat na toho, kdo pštros není.

ahojky petit

 
salecka
Kecalka 323 příspěvků 18.01.06 22:43

Ahoj Ivčo,už to tady padlo,taky vidím spojitost s tou diskuzí a máš naprostou pravdu.Já jsem byla šokovaná tím jak dokážou být lidi slepí a hluší k věcem,který se dějí kolem.Neměla jsem sílu psát komentář,když se tam našlo hodně takových,které psali „nevidíš do toho,tak se nestarej“je to strašné.Kolik dětí je týráno a utýráno právě kvůli takovým lidem........­...Takže já rozhodně pštrosem nejsem a pokud bych měla pocit,že někdo v mém okolí týrá dítě tak se k tomu postavím čelem a budu se snažit dítěti jakkoli pomoci,protože neplatí to,že jakkoli špatná rodina je lepší než ústav,co to je za nesmysl??????????? Měj se hezky a pokud jsem se netrefila k tématu tak jsem se alespoň vyjádřila.Salecka

 
Gabinka1
Kelišová 6490 příspěvků 19.01.06 07:42

Nedá mi to nereagovat.
Myslím, že ne každý v té diskusi myslel, že máme zavřít oči, ale opravdu je lepší nejdřív vysondovat a zkusit řešit přes pediatra. Musim říct, že jinak by mi moje dítě vzali taky, protože kravál je u nás ve dne (a jednu dobu i v noci) naprosto šílenej a to z obou stran.
Určitě je nesmysl neřšit, když vím, že se něco děje. Jenže to, že pisatelka řekne, mam dítě, který pláče, jsem máma a poznám to a protože to dítě pláče jinak než moje, zavolám sociálku. Mnoho kamarádek mě usvědčovalo o tom, jak zrovna jejich dítě šíleně pláče a když jsem pak slyšela jejich kuňkání a když ony slyšely naše hysterčení…
V zájmu dítěte i postupovat opatrně.
Nezavírat oči, ale zrovna tak jen proto, že se jinde věci dějí jinak, neříkat hned, že někdo týrá. Že je špatnej, že nechoděj ven.
Je třeba vždy postupovat uvážlivě
Mezi náma, fakt si myslíte, že kdyby k vám přišla sociálka, že na vás dal někdo udání, že byste skákaly radostí, že má někdo starost o vaše dítě? Když víte, že ho netýráte, ale je zkrátka hysterické? Pochybuju a kdo tvrdí, že by mu to nevadilo, podle mě lže.
No nic, šla jsem jen vyjádřit svůj názor
GaB od PSTM

 
baghira
Závislačka 2905 příspěvků 19.01.06 08:05

Gabčo,
psala jsem ti maila. Souhlasím s Tebou - ale už to tu nebudu rozvádět, měla jsem pocit, že jedna diskuse na toto téma stačila.

Baghira

 
Goody
Kecalka 212 příspěvků 19.01.06 08:16

Gabinko, tu diskusi jsem videla a chtela bych dodat ke vsem komentarum dodat asi toto.

Zijeme uplne jinym zivotnim stylem a podle jineho zebricku hodnot nez moji rodice, protoze konkretne mimo jine neholdujeme jeslim, skolkam, rekreacim, kolektivnim aktivitam, sportu, nebereme vazne jejich zivotni rady a nebereme jako autoritu toho, koho maji za autoritu oni - a to rodice berou tak, jako ze nase deti proto vychovavame spatne, ze je zanedbavame a ze jsou diky nam zaostale, coz nam davaji neustale ajevo, a dokonce uz volali potaji do nasi skoly reditelce, kde ji navykladali tyhle svy nesmysly. Musim rict, ze reditelka, ackoliv jsme byli v jejich ocich dosud vynikajici mladou rodinou, si normalne vzala ty konstrukce rodicu (ze mame na matce chorobne zavisle batole, protoze ho kazime nosenim v satku, ze kojeni je nanic atd..) k srdci a zacala nam promlouvat do duse, co jsme to za pruserare a tyrany. Ze ji volali rodice, jsem poznala podle toho, ze ta reditelka ty vety mela totozne serazene a pouzila totozne vyrazivo jako muj tata v rodicovske prednasce :-). Takze s temi zasahy do cizich rodin bych byla opatrna a az pri skutecnem na vlastni oci svedectvi bezpravi a pocitu nalehavosti pomoci bych zasahovala, jinak ta pomoc vyzni asi jako to snazeni mych rodicu vuci nasi mlade rodine.

 
Goody
Kecalka 212 příspěvků 19.01.06 10:12

Co byste delaly, kdybyste videly, ze se vase sousedka chysta cilene odmitnout zdravotni peci u porodu a ze chce porodit sama doma? Nebo kdybyste videly, ze sousedka dava malym detem v zajmu zdravi nebo nejakeho zivotniho nazoru nejakou extremni dietu, pri ktere jsou deti cim dal vic hubeny a chradnou? Ja mam dojem, ze zasahovat nejde, a taky je to vlastne ohrozovani decka.

 
Goody
Kecalka 212 příspěvků 19.01.06 10:17

(myslim pripad, ze by to nebyla matka, co chce decko odhodit, ale matka, co je presvedcena o tom, ze v porodnici utrpi jeji dite celozivotni trauma, a pritom ho sama tim tajnym porodem doma ohrozuje vlastne na holem zivote)

 
Ivca_K
Zasloužilá kecalka 986 příspěvků 19.01.06 10:29

Goody, neodsuzuju cizí žebříčky hodnot, i když mohou a mnohdy jsou odlišné od mých. Jen jsem ti chtěla napsat, že máš právo na svůj vlastní životní styl. A pokud jím nikoho neohrožuješ, nikomu neubližuješ a nikomu ho násilně nevnucuješ, je to TVŮJ ŽIVOT!!! Ty jsi za něj zodpovědná. Samozřejmě chápu, jak se tě dotkl přístup tvých rodičů a ředitelky školy. Jenom si myslím, že s tím, co jsem psala, to nemá co dělat. To jsem na mysli rozhodně neměla a mrzí mě, jestli to tak vyznělo. Ivča_K

 
Goody
Kecalka 212 příspěvků 19.01.06 10:57

Ivco, to je jasny, ja to psala jen jako poznamku pod carou a nemyslela nic konkretniho. Vis, ja jsem od rodicu zvykla na to byt ve vecnem odsouzeni a uz me to vubec nebere, a ta reditelka me spis rozesmala. Jen jsem chtela obecne na mym pripade ukazat, ze kazdy vnima tyrani deti jinak. Moji rodice vidi tyrani deti v tom, kdyz detem projevujeme lasku a kdyz deti projevuji lasku nam. Vidi to jako nasi odpornou chorobnou zavislost. Oni nejsou stastni lide a nevim, jak jim pomoci. Oni tolik trpi pri pohledu na nas. Kdybych mela vychovavat deti podle jejich prani, vlastne bych je musela vychovat bez citu, a to se mi moc prici. To radeji prijdu o rodice.

 
Ivca_K
Zasloužilá kecalka 986 příspěvků 19.01.06 12:19

Goody, chraň si svůj život, protože je Tvůj. Já jsem v tom článku vlastně nechtěla mluvit jen o týrání dětí. Ale o životě obecně, i když to týrání mě k tomu zamyšlení přinutilo. Bylo to obecně o mezilidských vztazích, o tom, že mám trochu pocit, že na sebe víc a víc kašleme. A já si z tvých příspěvků myslím to, že nekašleš na lidi kolem sebe, jinak bys láskyplně nemohla vychovávat svoje děti. Jen máš na něco jiný názor než já, ale na tom přece není nic špatného!!! Ivča_K

 
salecka
Kecalka 323 příspěvků 19.01.06 12:34

Ahoj Gabinko,já jsem jen chtěla napsat,že k nikomu z mého okruhu známých rodin s dětmi(a je jich požehnaně) nikdy nepřišla sociálka a to to u nich často vypadá na týrání dětí.Sociálku nikdo nevolá jen tak z rozmaru,že si něco myslí,ale většinou se opravdu něco děje.ono to totiž může vypadat stejně,když je dítě hysterické a když je týrané,tak buďme více všímavý ke svému okolí a ta pisatelka to rozhodně nemyslela tak že hned bude něco řešit,ale chtěla se poradit a určitě nečekala tu strašnou větu,kterou jsem už psala.

 
salecka
Kecalka 323 příspěvků 19.01.06 12:37

Milá baghiro,asi nestačila.

 
LinkaK
Ukecaná baba ;) 1138 příspěvků 19.01.06 21:19

Pomáhat je hrozně těžké. Pomoc může ublížit, o pomoc taky někdo nemusí stát, protože mu daný stav věcí vyhovuje. Pomáhat znamená zařídit věci tak, aby si dotyčný pomohl sám.Viz tvoje zkušenost s kamarádkou. Takhle dobrá pomoc opravdu nevypadá. Pomáhat je moooc těžké a zodpovědné, nemyslím tím podat ruku když někdo upadne, ale pomoc při životním problému. Chladnou hlavu a spoustu přemýšlení, aby člověk neublížil, přeji všem lidem.

 
Ivca_K
Zasloužilá kecalka 986 příspěvků 20.01.06 10:54

LinkoK, krásně napsáno. Pomáhat se dá samozřejmě mnoha způsoby a ne každý může být správný. V tom máš úplnou pravdu. Díky za námět k zamyšlení. Ivča_K

Vložit nový komentář