Být mámou navzdory handicapu

lornie  Vydáno: 20.11.12

Příběh o tom, že když chcete být mámou, nemusí být handicap handicapem. Vlastně jsem tenhle deníček začala psát hlavně pro sebe, pro manžela a pro mou dcerku Anežku, které je dnes 8 měsíců. Jako vzpomínku na naši společnou cestu.

V porodnici

4 měsíce

7 měsíců

My :)
8 komentářů

Pak jsem si ale řekla, že ho zveřejním proto, že by třeba mohl pomoci ženám, které mají nějaký tělesný handicap, aby se nebály být mámou a šly do toho, protože být mámou je to nejlepší, co mě kdy potkalo, i když přiznávám, že to nebylo samo sebou a velký dík musím vzdát svému manželovi, rodině a „Tomu nahoře“.

Narodila jsem se před 28 lety s diagnózu arthrogrypóza. Nebudu zdlouhavě vysvětlovat, co to obnáší. V mém případě se jedná především o postižení rukou a nohou (velmi omezená pohyblivost, ale na vozíku nejsem). Nikdy jsem si vlastně handicapovaná nepřišla. Mamka mě vychovávala s láskou, ale tvrdě, jako kdybych byla zdravá, abych jednou v životě obstála sama před sebou, za což jí jsem dodnes vděčná.

Poprvé, kdy jsem pocítila svou „jinakost“ bylo v pubertě, kdy samozřejmě nastoupily první velké, leč neopětované lásky a spolu s nimi pochyby o sobě samé. To období nebylo lehké, ale mělo svůj smysl. Pak jsem ve svých 19 letech poznala současného muže, který se stal mým strážným andělem a je jím dosud. Můj handicap ho neodradil a rozhodl se milovat mě takovou, jaká jsem. V září 2009 jsme měli svatbu a život plynul jako pohádka, i když mráčky se samozřejmě objevily – asi jako v každém vztahu. Ale vše jsme překonali, protože chceme být spolu a oba víme, že to holt někdy dá pěkně zabrat ;)

Vlastně už na začátku vztahu jsme oba věděli, že bychom jednou naši lásku chtěli předat i někomu dalšímu. Dítě jsme chtěli oba, ale… je tu mé postižení. A tak jsme debaty o děťátku nechávali pár let spát. Já mezitím dostudovala VŠ, našla si práci a manžel si vybudoval masérskou živnost, po které od mládí toužil. Vloni o Vánocích jsme se k tématu miminka opět vrátili. Tentokrát navážno. Biologické hodiny začaly tikat o závod.

Zatímco manžel byl smířen i s variantou postiženého miminka, já ne. Ne snad proto, že bych ho nedokázala milovat, ale protože jsem věděla, že bych mu nedokázala dát takovou péči, jakou by potřebovalo. Proto jsme se vydali na genetiku. Tam jsme potkali úžasnou paní docentku, která nám však řekla, že mé postižení může a nemusí být dědičné, čili máme šanci 50:50, aby se narodilo miminko se stejným postižením, které mám já. Tuhle informaci nebylo lehké přijmout – hlavně pro mě.

Museli jsme se s verdiktem vypořádat a já se nakonec rozhodla do toho s manželem jít. Uvědomila jsem si, že žádný doktor to za mě nerozhodne, že tu zodpovědnost musím přijmout já sama. Nevím proč, ale od tohoto momentu ve mně uzrála víra, že miminko bude zdravé. Intuice. Tak jsme se začali snažit a světe div se, miminko k nám odkudsi z vesmíru připutovalo hned první měsíc snažení. Byli jsme oba šťastní a zároveň dost zaskočení, že to proběhlo tak rychle :) Zatímco mě okolí upozorňovalo, že těhotenství pro mě může být vzhledem k postižení velmi zátěžové, mé tělo to vidělo jinak ;). Stalo se pevným a ochranným příbytkem pro nového človíčka, který rostl k naší radosti zcela bez problémů.

Každý měsíc jsme díky zmíněné paní docentce absolvovali kontrolní UTZ (chtěla jsem vědět, jak se mimču daří a zda je vše jak má být), takže jsme mohli „on-line“ pozorovat ten zázrak, kdy se z malé kuličky vyklube malý človíček. Akorát po 30. týdnu zaznamenali lékaři zvýšené množství plodové vody. To je trochu zviklalo, i nás, dokonce se zmiňovali o zvýšeném riziku problémů s trávením u miminka, ale jinak se mimču dařilo, takže jsme to neřešili.

S manželem máme pro tento jev své vysvětlení: více plodové vody si mé tělo vytvořilo jako ochranu miminka před případným pádem, který je v mém případě o něco pravděpodobnější než u zdravé maminky. Takže asi tak, páni doktoři! ;) Po 30. týdnu se samozřejmě začalo řešit i to, jak miminko vykoukne na svět – zda přirozeně nebo CŘ. Osobně jsem si přála porod klasický, ale po poradě s lékaři jsem zvolila plánovaný CŘ. Opět jsem poslechla svou intuici, která mi tentokrát radila: „Buď opatrná“. Tak jsme dostali termín 16. 3. 2012.

Ten den jsem byla nervózní jako nikdy v životě a zároveň se maximálně těšila. CŘ proběhl s epiuduralem a manžel byl celou dobu se mnou. Ten moment, kdy naše Anežka poprvé zaplakala a já uviděla, že je zdravá, se nedá popsat, tak se o to ani nebudu snažit :) Můžu jen napsat, že jsem byla tak šťastná, že jsem ani plakat nedokázala. První dny v porodnici byly trochu krušné, protože mi nešlo malou správně přiložit, ač se sestřičky snažily pomoci mi.

Nakonec jsme skončili na UM. Bez výčitek a s vírou, že Anežka teď potřebuje mít mámu v pohodě a ne ve stresu, že jí něco nejde. Manžel si vzal volno a byli jsme spolu ubytovaní na nadstandardu, aby mi mohl s malou pomáhat a ona mohla být od začátku se mnou. Porodnice k mé situaci byla tak vstřícná, že po nás dvoulůžkový pokoj nechtěla ani zaplatit.

Po šesti dnech nás pustili domů. Anežka od začátku trpěla na prdíky, tak jsme jako prvorodiče měli co dělat – proplakané noci nebyly výjimkou, do toho bolavé břicho po CŘ, ale brali jsme to tak, že ta radost ze zdravého miminka musí mít nějakou protiváhu. Ze začátku jsem měla trochu strach miminko sama držet, bylo tak křehké, ale nakonec jsem svou obavu odhodila a řekla si: „Jsem máma a musím a chci udělat v péči o dcerku maximum“.

A tak jsem se naučila většinu úkonů, které jsou s péčí o miminko spojené, a kde jsem si netroufla, předala je manželovi :) On je mou velkou podporou a díky jeho svobodnému povolání, kdy si může řídit čas podle sebe, tráví hodně času s námi. Velkou podporou je mi i moje mamka s tátou, kteří s námi žijí v rodinném domě o patro výš, takže i jejich ruce nám jsou často nápomocny.

Dnes je Anežce 8 měsíců. Je neuvěřitelné, kolik se toho za takovou chvilku naučila. Leze, sedá si, brouká, slabikuje a dělá nám samou radost. I když máme momentálně období růstu zoubků, takže sedím u počítače celá nevyspalá, jsem šťastná. Pravda, někdy mám chuť odletět na nějaký čas na planetu, kde nejsou žádné děti, a prospat se tam dorůžova, ale to je snad nutný vedlejší projev mateřství :D

Jak jsem psala na začátku. Tenhle deníček věnuji všem ženám, které mají nějaké zdravotní omezení a mají strach, zda budou dobré mámy. Věřte, že pokud budete chtít, nic vám v tom nebrání. Ano, přiznávám, někdy je to hodně náročné a musela jsem se smířit s tím, že se nedokážu o Anežku postarat na 100 %, ale i přesto vím, že jsem dobrá máma, protože Anežku miluji i jejího tatínka, a to je podle mě to nejvíc, co můžu své dceři dát.

Proto říkám: „Věřte svým schopnostem, věřte svému tělu, věřte své intuici, ta vás navede.“

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.9 bodů
 Váš příspěvek
 
smiley1
Závislačka 3106 příspěvků 20.11.12 07:46

:potlesk:Jsi moc silná a statečná!!! Gratuluji k nádherné holčičce, ať dělá jen samou radost :hug:

Příspěvek upraven 20.11.12 v 07:47

 
eVerča
Ukecaná baba ;) 1598 příspěvků 20.11.12 08:03

:palec: Jsem si poplakala. Moc krásný deníček, přeju vám všem zdravíčko a i nadále moooře optimismu :kytka:

 
Liu
Kelišová 6465 příspěvků 20.11.12 09:04

Jsi skvělá…Gratuluji k miminku :kytka:

 
iveta kotrcova
Závislačka 3477 příspěvků 20.11.12 09:17

Taky jdi mě rozplakala ale nádhera jste fakt šikulky :potlesk: :kytka: :andel:

 
maxi2408
Zasloužilá kecalka 730 příspěvků 20.11.12 09:48

Ahoj,
gratuluji k jedné velké šťastné rodinné kopě :-)) :kytka: Napsala jsi to krásně a výstižně, nezbývá, než souhlasně pokývat :palec: :mavam: :hug:

Příspěvek upraven 20.11.12 v 10:02

 
Petiik
Ukecaná baba ;) 1848 příspěvků 20.11.12 09:59

Moc hezký deníček! Jsi šikovná jak vše zvládáš a máš skvělého muže! :kytka:

 
lornie
Zasloužilá kecalka 865 příspěvků 20.11.12 10:26

Moc děkujeme za podporu ;). Jsem ráda, že vás deníček oslovil - o mateřství s handicapem se toho moc nepíše, přesto je takových maminek (i tatínků) dost a žijí často život jako každý druhý se všemi jeho radostmi i starostmi.

 
Miš-El
Závislačka 3063 příspěvků 20.11.12 10:34

:potlesk: moc garatuluju ke zdravé dceři a hlavně že to tak dobře zvládáš :kytka:

 
alsem
Extra třída :D 11527 příspěvků 20.11.12 11:16

Klobouk dolů :hug:

 
Verunka93
Kecalka 348 příspěvků 20.11.12 11:24

Před Tvou silou smekám. Je úžasné, že sis takhle věřila. To by měly všechny mámy ;) a gratuluji k holčičce a přeji jen samou radost! :palec:

 
Eduarda
Kecalka 418 příspěvků 20.11.12 11:53

Gratuluju:) ať Vám Anežka dělá samou radost… E.

 
Liz
Ukecaná baba ;) 1824 příspěvků 20.11.12 12:18

Nádherný deníček, nádherně napsaný. Gratuluju k tvému krásému životu, který je tak hezký díky tvému optimismu a pozitivnímu postoji k životu. Krásná holčička, hodný manžel a bezva rodiče, který jsou ti oporou, to je to co si všechny přejem. Moc ti držim palce.

 
vaneska honzik
Kecalka 450 příspěvků 20.11.12 12:23

Jsi skvělá! Máte můj obdiv :kytka:

 
Monča S
Ukecaná baba ;) 1218 příspěvků 20.11.12 12:24

Krásný deníček! Přeji hodně sil ať vše zvládáš jako doposud! :hug: :potlesk:

 
Uživatel je onlineKatyty
Echt Kelišová 9623 příspěvků 20.11.12 12:36
:palec: :potlesk:
 
ynax
Extra třída :D 12204 příspěvků 20.11.12 13:23

Cos napsala je tak krásné - smířené, klidné, silné, odhodlané… Jsi statečná. Zároveň mě nadchlo, že jsi nebyla hysterická, když jste se rozhodovali o císaři, když nešlo kojení, když jste přešli na UM… Bereš ten život tak, jak jde… Spousta ženských, co tu píše a ptá se na kraviny by si z tebe mělo vzít příklad. Tleskám :potlesk: :potlesk: :potlesk:

 
Minki
Zasloužilá kecalka 726 příspěvků 20.11.12 13:51

Tady není co dodat :palec: :potlesk: :hug: moc krasny denicek…a hodne hodne stesti a zdraví ať vás provází :kytka: :kytka:

 
helusak
Závislačka 3785 příspěvků 20.11.12 14:41

Gratuluju, takovým lidem z celého srdce fandím… Je vidět, že to máš v hlavě srovnané a jsi sebevědomější než mnoho zcela zdravých lidí… Přeju ti v životě jen to nejlepší a ať vám dělá Anežka stále jen a jen radost… A časem třeba ještě bráchu co?:-)

 
Chiřdlová
Kecalka 430 příspěvků 20.11.12 15:34

Krásný deníček, jsi silná ženská, máš můj obdiv. Gratuluju ke zdravé holčičce a přeju ať vám dělá jen samou radost :kytka:

Příspěvek upraven 20.11.12 v 15:35

 
Eteas
Echt Kelišová 8107 příspěvků 20.11.12 17:12

Moc krásný deníček a gratuluji ke zdravému miminku :potlesk:… ne každá postižená maminka má stejné možnosti jako ty - manžel má svobodné povolání, máš rodiče po ruce, tak není problém, když s něčím potřebuješ pomoci… ale je dobře, žes deníček napsala a dodala jim tak odvahu… to, zda to zvládnou či nikoli už musí být na nich

 
lornie
Zasloužilá kecalka 865 příspěvků 20.11.12 17:37

@Eteas

Určitě, podpora rodiny je nezbytná, o tom žádná.

 
82janka  20.11.12 17:57

Máš můj veliký obdiv a skvělého manžela a oporu v něm. Hodně štěstí přeji a ikdyž tě neznám, tak ze článku cítím, že jsi hrozně silná ženská! :kytka: Gratuluji ke krásné dcerušce a hodně zdravíčka přeji. Jsi skvělá :potlesk:

 
dvojmatka
Kelišová 5278 příspěvků 20.11.12 21:53

Skláním se a opravdu klobouk dolů!! jsi statečná, maličká je nádherná…obě jste krásné!! tlačim tady slzu! :hug: přeju moc štěstí, zdraví a krásných úsměvů tý malý princezny!! :kytka:

 
K.Black  20.11.12 23:31

@lornie děkuji za hezký deníček :potlesk:

nemá tam být reakce na dvojmatku, pardón ;)

Příspěvek upraven 20.11.12 v 23:32

 
cher  21.11.12 10:09

Nádhera. Jsi silná žena, jsem ráda, že můžu číst tak krásné deníčky o tom, že pokud člověk chce, nic není překážkou. Hodně štěstí a zdraví do dalších let :srdce: :srdce:

 
Kriplice
Zasloužilá kecalka 610 příspěvků 21.11.12 13:18

Ahoj, jsem ráda, že jsi deníček napsala. Sama jsem na vozíku, odnosila jsem klučinu, kterému je dnes už 8 let. Odkojila, odvozila v kočárku, odpřebalovala. Takových jako jsme my, je dost, dokonce znám pár se dvěma dětmi a oba rodiče jsou na vozíku.
Souhlasím s Tebou, že máme všechny (i ty, které nejsou handicapované)věřit svým schopnostem a své intuici.

 
meduzza
Echt Kelišová 8466 příspěvků 21.11.12 13:35

Moc krásný deníček :hug:

 
lornie
Zasloužilá kecalka 865 příspěvků 21.11.12 16:58

@Kriplice

Díky a vítej v klubu kriplmamin :mrgreen: Ostatní snad odpustí, ale humor lidí s handicapem bývá někdy hodně černý ;)

Jinak všem moc děkuju ještě jednou za přečtení i reakce, je super číst, kolik lidí nám, maminám s postižením, fandí :dance:

 
DianaAndílek
Ukecaná baba ;) 1084 příspěvků 21.11.12 18:13

Holky, všechny vás s jakýmkoli handicapem moc obdivuji. vídám u nás v jednom nejmenovaném obchodím domě úžasnou maminku na vozíku a ona vozí svoje miminko ve vajíčku na klíně…pokaždé když jí vidím, smekám…před její i vaší statečností. stála jsem na druhé straně břehu nechat si postižené miminko a vzdala jsem to…nevím jak vám mám vyjádřit svůj obrovský obdiv. diana

 
Kukýska
Kelišová 6521 příspěvků 21.11.12 19:41

Krásně napsané i slzička mi ukápla!! přeji vám hodně štěstíčka, malá je krásná holčička :) :hug:

 
Paja01
Ukecaná baba ;) 1086 příspěvků 22.11.12 12:40

Krásný deníček :palec: Málem mi ukápla slza v návalu těhotenských hormonů. Moc vám přeji, ať vám Anežka dělá samou radost. :)

 
jediný andílek
Ukecaná baba ;) 1032 příspěvků 22.11.12 16:40
:potlesk: :palec:
 
Šmouli88
Echt Kelišová 7543 příspěvků 31 inzerátů 22.11.12 20:46

Moc hezky jsi to napsala až se mi chtělo brečet :,( Moc ti držím palečky zato jak jsi statečná a silná :palec: Jinak moc krásná Anička. Holky jste šikulky :hug:

 
Dellynka  24.11.12 00:17

Moc a moc Ti dekuji :hug: :hug:.Myslim, ze se i v budoucnu budu k tomuto denicku vracet..Abych nabrala silu..Protoze sama mam telesny/vrozeny handicap a otazka vlastnich potomku je u me nejista…
Muzu se jen zeptat, co se tyce tech testu genetiky<[to je otaznik mam anglickou klavesnici a nevim kde najit klasicky otaznik..]..Jak to probihalo, kde se to da {objednat] a na kolik to vyslo

 
klarushkasis
Povídálka 20 příspěvků 24.11.12 21:37

Moc vám přeju, aby vám malá dělala radost :) určitě všechno i do budoucna zvládnete ;)

 
lornie
Zasloužilá kecalka 865 příspěvků 24.11.12 23:21

@Dellynka

No, já jsem byla na genetické konzultaci u Doc. Alice Baxové (má ordinace vedle Apolináře) v Praze, ale vzhledem k tomu, že můj handicap nelze detekovat v DNA, tak jsem další vyšetření nepodstupovala a dostala informaci, že „přinejhorším“ je to 50:50. Ale jinak se dělají z krve. Záleží, zda je handicap dědičný nebo ne… To ti v mnoha případech genetik řekne a pak je možné u miminka v bříšku z krve či odběru plodové vody zjistit, zda daným postižením trpí také nebo ne…

Moc držím palce, aby se jednou zadařilo :hug:

 
lucypaja
Kelišová 5106 příspěvků 12.08.13 16:28
Být mámou navzdory handicapu

Ahoj, moc krásný příběh. Gratuluju k holčičce a přeji Vám mnoho dalších nádherných chvilek.
Já mám také handicap, narodila jsem se ve 29 tt, před 35 lety a aby mě zachránili tak sem si z 3 měsíčního pobytu v inkubátoru přinesla rettinopatii nedonošených poškození sítnice, do páté třídy sem viděla vcelku dobře, i když jsem navštěvovala speciální zš, pak sem na jedno oko přestala vidět, na druhé méně, ale viděla jsem, začla jsem navštěvovat speciální sš, pak různé nástavby a pracovala jako ošetřovatelka v nemocnici, tato práce mě velmi bavila, pak sem si našla přítele, přestěhovala do Prahy a cca před 7 lety mi zjistili, že mi zanedbali léčbu glaukomu-zelený zákal, vždy mi tvrdili, že vysoký tlak v oku nemám, špatně mi ho měřili a ten udělal to, že mi zničil veškeré nervové zakončení v oku, takže sem postupně zrak na jediné oko ztrácela a nyní mám světlocit. Vždy sem věděla, že miminko chci, ale tím, jak se mi oči kazili to pak bylo pro okolí nemožné, že bychom měli dítě, partner je zdravý a v r. 2007 sem otěhotněla, zjistili sme to až koncem ledna 2008 kdy sem již začínala 3 měsíc a byli sme nadšení, to jsem ještě něco ukoukala. 10.8.2008 se nám císařem narodil krásný zdravý chlapeček Pája a byl to můj nejkrásnější den v životě i partnera. Měli sme samozřejěm chvilky, kdy sme museli řešit jak co dělat, syn byl malý, tak sme si ho vezli z porodnice i s umělým mlíčkem, které nám společně s kojení zůstalo do jeho půl roku, pak sem musela do nmocnice kvůli očím a musela jsem přesta kojit, ale i tak sme se naučili jak bez vidění odměřovat mlíčko, jak malého koupat, jen na procházky sme chodili jen s tatínkem, teprv mě čekalo se učit chodit s bílou holí takže úplně sami sme do města vyrazili kolem tří let malého, jinak sme chodili tady u nás po chodníkách a až se nám zadaří druhé miminko už vím, že budu používat různé baby vaky, nosítka a s miminkem chodit ven, jak to dělá hodně mých nevidomých kamarádek. Syn je úžasný, dost mi pomáhá, hodně brzo se naučil čísla mhd, ne vždy funguje hlásič, který mi řekne, co jede za bus či tramvaj, stále chodí za ruku, i u tatínka, neutíká, také samozřejmě zlobí, jako každé dítě. Nikdy sme ho do učení a pomáhání nenutili, vždy to chtěl dělat sám. Od září jde prvně do školky, tak nám začne nový život, já jsem zvyklá pořád být s ním všude s ním chodit, tak i pro mě to bude změna, do školky se netěší, ale věřím, že si tam zvykne.
také všem maminkám ale i tatínkům kteří mají nějaký zdravotní problém přeju, aby se vytouženého miminka dočkali a vše si náramně užili a zda to jen trochu Váš zdavotní stav dovolí zkuste to a nedejte na rady druhých a pokud jste na to dva, tak ve dvou se to vždy lépe táhne.
Lucka a Pája

 
alena36
Ukecaná baba ;) 1112 příspěvků 1 inzerát 14.08.13 09:44

Moc ti fandím a jsi lepší máma než mnohé zdravé, které jsou schopny své dítě odhodit jako odpad. Jinak jak na to koukám, moje dcerka je narozena 15.3.2012, takže je jen o den mladší, než moje Verunka :) :) :)

 
hugs  01.07.15 15:46

:mavam: Dá se obdivovat tvá síla, a hlavně chuť být skvělá máma. Máš skvělého manžela. Užívejte si dny sluníčkově. :potlesk: :hug:

 
90-60-90
Zasloužilá kecalka 575 příspěvků 02.07.15 15:25

Pěkné :srdce:

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček