Camillin manžel napsal: Narození Amálky - jak to přežil (pro

Tomáš01  Vydáno: 23.01.07

Když se mě manželka poprvní zeptala, jestli chci k porodu, tak jsem o tom dlouze, předlouze přemýšlel, než jsem podruhé v životě řekl své veledůležité ano. Věděl jsem, že porod není žádná legrace a že to může být pěkné drama, při kterém se mužský dozví od své ženy tolik divných věcí, že je z toho úplně štajf. Ale cítil jsem, že by to bylo vůči manželce fér. Vždyť na začátku všeho jsou přece taky dva.

Do porodnice jsme neodjížděli za žádných zajímavých dramatických okolností, protože Kamča 12.den přenášela a kvůli tomu byla už pátý den v porodnici hospitalizovaná. V pondělí primář rozhodl, že pokud porod nezačne do druhého dne, budou ho vyvolávat. Naše miminko se ale nejspíš rozhodlo, že jej nikdo vypuzovat nebude a že teda půjde dobrovolně. Z pondělí na úterý totiž Kamče praskla voda a ta mi pak volala, že vše pomalu začíná, ale že mám být v klidu, dát si snídani a pak přijet. No tak jsem ji poslechl, nezmatkoval jsem, ale na jídlo jsem neměl zrovna pomyšlení. Po cestě do porodnice jsem Kamče ještě nakoupil pár drobností a pak si to namířil za ní.

Při vstupu na porodní oddělení jsem obdržel slušivý zelený hábit. Instruktáž, jak se do toho leze, ovšem byla dost nepřesná, a tak jsem se oblíknul po svém. Jen co jsem vyšel jak pan doktor, uslyšel jsem: „Tatínku, a co boty ?“ No co, mám boty, to je snad normální. „Prosím vás, dejte si návleky.“ No jo, no. Člověku nic neřeknou a pak buzerují. Dal jsem se do gala a vydal jsem se podporovat manželku.

„Ahoj, tak jak je?“ „Celkem dobrý“, ale podle výrazu je znát, že zas tak dobrý to není. „Jsem ráda, že už jsi tady“, řekla manželka a začala povídat, co se dělo od prasknutí plodové vody. Jen to dopověděla, začaly silnější kontrakce. Při takové chvíli jsem si nedokázal představit, co se ode mě bude chtít, ale Kamča mě začala navigovat a tak jsem se zapojil. Přišla sestra Pavlínkaa řekla, aby si šla Kamča lehnout na monitor. To znamenalo, že mamču a miminko začal sledovat přístroj, který zaznamenává tlukot srdce u miminka a pravidelnost kontrakcí u maminy. Vypadalo to, že na monitoru Kamča bude až do konce porodu, protože doktorovi se nelíbila barva plodové vody. Sledováním miminka se tak ujišťovali, že se mu daří dobře. Stál jsem u postele, držel mámě ruku a snažil jsem se hlídat čísla u kontrakcí. Když byla kontrakce velká, dýchal jsem s mámou. Vypadalo to asi takto. „Kami, teď bude velká kontrakce, tak se připrav“ a podle mámina uf,uf jsem dělal uf,uf s ní. Po dvouhodinovém uf, uf se zjevila sestřička a zeptala se: „Tak co, dá se to ještě vydržet?“ To je otázka, blesklo mi hlavou. Kamča: „No možná bych potřebovala změnit polohu.“ Sestra zkontrolovala branku, která je k porodu velice důležitá. „Pořád málo“, konstatuje,„asi 3 cm.“ Žádná sláva. „Nechcete zkusit ten vak?“ „No možná jo, jekotá zuby Kamča.“ A tak jsme byli stále na monitoru, ale už jsme neleželi, ale seděli. Situace byla pořád stejná. „Kami, teď kontrakce. Dýchej,dýchej, vidíš, jak jsi šikovná.“ „Tomi, vodu, na tom vaku je to snad horší,“ říká zpocená, unavená máma. „Možná mě budeš muset při kontrakci z toho vaku nadzvedávat.“ Heršvec. Ještě že mám natrénováno. A tak i můj biceps poznává težkosti porodu.

Porodní bolesti jsou asi pořádné. Člověk si to vůbec nedokáže představit. Při další navštěvě Pavlíny je Kamča celkem vyřízená, protože sestra hlásí jen mírné zlepšení. No nic. Dáme vám další urychlovačku a přináší injekci k podpoře rozšíření oné branky. Stále na monitoru prožíváme své náročné chvilky. „Kami, neboj, už to bude, snad to nebude trvat věčně,“ snažím se chlácholit mámu. „Maminko“, ozve se znenadání sestra Pavla, „možná sundáme ten monitor a zajdete si s manželem do sprchy. Co vy na to?“ Sem se sprchoval, tak co nás žene do sprchy? „Tam se vám uleví a pak se na vás kouknu. Buďte zpátky tak kolem půl druhé.“ Tak jo, jdeme se sprchovat. Sprcha je super, kontrakce míň.

Bylo po sprše a cestou zpátky přišla opravdu velká, bolestivá vlna. To se Kamča chytla stolu a nemohla dál. Naštěstí se objevila andělská sestra Pavla s ulevující masáží zad, po které jsme Kamču přivedli znovu na monitor. Proběhla kontrola a zase nic moc zlepšení. „No nic. Dáme druhou fčeličku.“ Hrozně se to vleklo a kontrakce nabraly na síle. Už to trvalo 13 hodin od odtoku plodové vody a jediný výsledek byla branka rozšířená na 6 cm. Tou se ta malá nemůže prodrat, ne? Ptám se sám sebe. Je tři čtvrtě na tři a přichází se kouknout primář. „No, maminko, vypadá to nadějně. Tlak na konečník je jaký?“ Kdybych mohl, odpovím za Kamču: Jako když tlačím kopačák a nechce ven. Sestra: „Tak se na to koukneme.“ Kolem Kamilky se najednou vyrojilo několik dalších lidí. Tak to konečně začalo. Jsou tři a já vnímám jen stisk ženy a hlas doktora. „Tak maminko a tlačte, TEĎ! Bezva, jde to dobře. A tlačit TEĎ…a hlavička je venku . A TEĎ! A ramínka jsou venku. A teď… gratulujeme, maminko, máte nádhernou dceru.“ Uf, uf, mám na krajíčku, ale přece tady nebudu fňukat. Vidím krátce Amálku, jak je celá rudá, jen ručičky a nožičky má nějaké bílé. To budu muset vyzkoumat. Z toho mě vytrhne sestra. „Tak, taťko, máte připravený foťák?“ „Co prosím? Foťák?“ „Máte přece foťák?“ Mám přece foťák…opakuju si v hlavě. No jo, foťák! „Mám ho u svých věcí.“ „Tak na co čekáte, člověče?“ No jo, na co vlastně čekám a už nečekám a pádím pro digitál. Sestřička: „Tak, běžte tady se sestrou a ta vám Amálku zváží a vy jí napíšete jodovou tinkturou na nožičku jméno.“ Jasan. To zní logicky. Konečně pořádně uvidím ten náš výtvor.

Setkání je pro mě šok. Tak to je to, co mámě dalo tak zabrat? Vždyť má každé oko jiné! To je hrůza. To snad vyměnili, ne? „Ale ne“, ujišťuje mě sestra. „Váží 3830g a je krásná.“ Tak jo. Když zavřu oči, je krásná, říkám si pro sebe. Modelka to nebude, ale hlavně, že je zdravá. Dostávám to zabalené nic do růžové deky a jdeme za mámou. Mamča je grogy, ale šťastná a já s ní. Tak to byl vážně porod.

Pokud jste četli Kamilin (Camilla) článek z minulého týdne, víte, že jsem nebyl „jen“ u porodu, ale jsem teď táta na plný úvazek. Amálka nám totiž náramně zkrásněla a já zatoužil být s ní víc než jen pár minut, když se vrátím z práce.
Můj životní příběh i příběh naší Amálky můžete sledovat společně s námi na rodinných stránkách
http://www.smart-web.cz/nachiel/ . Najdete tam deník, fotky a spoustu dalších zajímavých informacích.
Těším se na vaši návštěvu i komentáře !

Tomáš

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 0.0 bodů
 Váš příspěvek
 
Irias
Extra třída :D 14618 příspěvků 24.01.07 07:48

     ahoj Tome ( snad se můj manža nenaštve, oslovuji jej stejně :o))),    Amálka může být na svého tatínka moc pyšná. přeji všem dětem takového tátu !! :-)    nejvíc mne totiž dostala věta :    

„Amálka nám totiž náramně zkrásněla a já zatoužil být s ní víc než jen pár minut, když se vrátím z práce“  

hodně krásných chvil s Amálkou,Irias    

 
Kati
Ukecaná baba ;) 2263 příspěvků 24.01.07 12:21

Ahoj Tomáši,

mám slzy na krajíčku, moc krásný zážitek. Nás čeká porod v květnu, tak budu muset dát tvůj pocit z porodu přečíst manželovi, sice tam bude se mnou, ale přímo k porodu nechce. Třeba po přečení tvého článku změní názor!

užívej si nadále své Amálky a Kamily! Kati 24+4tt

 
Bibina
Zasloužilá kecalka 741 příspěvků 24.01.07 14:04

Fňuk, to teda byla pastva pro rozměklíky jako jsem já. Tome, nádhera… :o) Schovej si ten článeček, ať to nikdy nezapomeneš, jaké to bylo. A Amálka aby si to jednou mohla přečíst.
Přeji všem třem hodně zdraví a štěstí!

Bibina

 
Nikitka
Kecalka 459 příspěvků 26.01.07 22:54

Ahoj Tome,
Tvůj článek je opravdu velice krásně a určitě upřímně napsaný a myslím, že každá maminka by chtěla mít takového muže a tátu svých dětí :-) a každá žena by byla ráda, kdyby její muž napsal takové žážitky z porodu.
Vždy'ť aby byl tatínek u porodu by měla být věc tak přirozená jako bylo stvoření každého malého andílka ! :-)
Moc Vám přeju Vaše rodinné štěstí a ať jste s Kamčou šťastní a radujete se z Vaší krásné Amálky ! :-)  

Kačka

 
Camilla
Kecalka 174 příspěvků 27.01.07 12:38

Dekujeme vam za krasne komentare !
Budeme radi, kdyz vas potesime, rozesmejeme nebo i rozplaceme take pristim clankem nebo na nasi rodinnych strankach.
Tomas, Kamila a Amalinka

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček