Cesta za Šimůnkem

breberka11  Vydáno: 09.06.12

S mým, teď už bývalým přítelem jsme se znali delší dobu. Chodili jsme se spolu bavit, užívat si. Prostě pohodový, bezstarostný život bez závazků. Po pár měsících našeho seznámení jsem se odstěhovala do jiného města a naše kontakty utichly. Začala jsem chodit do práce, víkendy a svátky jsem trávila v nemocničním prostředí.


1 komentář

Život šel dál a já jsem objevila, dnes už velice slavný, Facebook. Bylo to spojení mezi mnou a mojí rodinou, jelikož bratr s přítelkyní bydlí ode mě dál. Psala jsem si tam i s dlouholetou kamarádkou a na něj skoro zapomněla. Ve snu by mě nenapadlo, že to mezi námi dopadne tak, jak to dopadlo. Po čase si mě našel, přidal do přátel a už to bylo.

Nejdřív jsme si psali přes internet a pak si vyměnili čísla. Chtěl se sejít, tak jsem to spojila s mým třídním srazem ze zdrávky. Chvilku jsme s holkama poseděly, ale už jsem se hrozně těšila, až přijede a my se skoro po 4 letech zase uvidíme. Hned to mezi námi opět zajiskřilo. Bylo to krásné, byla jsem opravdu zamilovaná až po uši. Jenže problém byl, že bydlel jinde než já, rozdělovalo nás skoro 70 km. Ale vždycky jsme si našli chvilku, abychom se viděli. Jednou jsem byla já u něj a jindy zase on u mě. Dokonce jsme spolu plánovali budoucnost a společný život, ale…

Po 4 měsících našeho vztahu, byl duben, to začalo skřípat, najednou se to krásné obrátilo. Vídali jsme se málo, oba jsme byli pořád v práci. A pak to přišlo…

Divný pocit v břiše, MS nikde… přeci nejsem v tom, řekla jsem si. Nedalo mi to a zašla jsem do lékárny nakoupit pár TT. Když jsem měla noční, kolegyně mě přemluvila, abych už dál nečekala a test si udělala. Vyšel tak napůl, byl tam malý dušík. Nepřikládala jsem tomu moc pozornost. Asi po týdnu, když jsem šla opět do práce, jsem poprosila kolegyni, aby mi nabrala krev na HCG. Byla to hodina, dvě hodiny a najednou telefon z laborky: „Máte výsledky v PC, je to dobrý“. Tak jo, šli jsme v klidu na snídani, práce hotová, tak jsme poseděli. Ale mně to stále vrtalo hlavou a nedalo mi to, tak jsem jukla do PC na ten „dobrý“ výsledek, jojo HCG 83000, wau, jsem v tom!

Hned jsem začala pátrat po té obrovské hodnotě HCG, zjistila jsem, že je to plus minus 8. tt. Najednou se objevily miliony otázek. Jak to řeknu Jardovi? Co máma? Co práce? Bydlení?

První, komu jsem volala, byl můj brácha, asi byl trochu zaskočený. No a teď, že to oznámím tatínkovi, ale než došlo na tak krásnou zprávu, jsme se stačili dost ošklivě pohádat a už na to nepřišla řeč. Nakonec jsem mu to teda napsala, přece jenom je to otec. A reakce? Nadšení? Radost? Na bodu mrazu, prostě nic. Dokonce padlo i slovo rozchod. Musela jsem se s tím nějak poprat. Měla jsem obrovskou radost, že ve mně vlastně roste nový život. Ani na vteřinu mě nenapadlo jít na potrat. Neudělala bych to! Odpoledne jsem volala mamce, byla za mnou v práci do 5 minut. Měla taky radost. Řekla, že to zvládneme i bez něj, spolu. Ano, ten „zodpovědný“ tatínek se na nás vykašlal, zřekl se nás obou a to jsem byla teprve v 9. tt. Po všech hádkách, urážkách a sobeckosti jsem si řekla, že miminko vychovám sama. Sama vlastně ne. Mám úžasnou mamku, která mě podporuje a pomáhá mi.

Hned druhý den jsem se objednala k doktorce, udělala UTZ a já jsem poprvé spatřila tu malou fazolku, úplně bezbranného človíčka, který měřil jen 1,5cm a já už ho bezmezně milovala. Musela jsem ten den do práce na odpolední, pracovalo se mi hezky, říkala jsem si, jak se tam ten mrňousek teď má. O pár dní později jsem se už objednala ke svému gynekologovi, ten mě zařadil do poradny a za 14 dní kontrola a těhu průkajda. Začalo nádherné období, jelikož jsem kvůli mému zaměstnání hned na začátku nastoupila na PN, bylo dost času vše pro fazolku připravit. Čas utíkal, bříško rostlo a já jsem už začala přemýšlet o jméně. Holčička bude Barborka a chlapeček Tomášek. Pak jsem přišla na jméno Šimon, pohlaví jsem ještě nevěděla, ale byl to prostě Šimon. Na 16. 8. 2011 byl naplánovaný 3D UTZ , kde se měl náš špuntík ukázat, zda je opravdu chlapeček. Byla jsem ve 21. tt.

„Ano, ano, paní Turčínová, je to kluk jako buk, tohle holky nenosí a z toho holka nebude“ :) Mamka tam byla se mnou, obě jsme brečely radostí. Čekám Šimonka. Měl 420 g a 27 cm. Jeli jsme domů s úžasným pocitem, že je mrňousek zdravý a roste tak, jak má, to bylo pro mě vším. Následovaly další kontroly a přípravy, první kopanečky, a najednou tu byl 36. tt. Čas běžel dál a mě čekal první monitor v porodnici, byla jsem 38. tt, neskutečné. K porodu se to nechystá, kontrola za týden. Najednou se Šimonkovi zachtělo na svět.

Byl začátek prosince a já si poležela skoro 4 dny v porodnici. Jenže si to rozmyslel a pustili mě domů. Poslíčkové byli a jací. První termín jsem měla 23. 12. 2011, jenže na běžné kontrole jsem zjistila, že už měl být vlastně venku a 1 den přenáším, potěšující že. Malej si asi usmyslel, že u mě zůstane přes zimu nebo co. Porod stále nikde a my prošvihli i druhý termín 26. 12. 2011. Takže pokud se prcek nerozhoupe, 27. 12. 2011 nástup na indukci. Nevěřili byste, jak jsem ho tu dobu přemlouvala, aby si dal říct a vylezl sám. Ale nic, chlap no :)

V pondělí v 9 hodin nástup do porodnice. Kontrolní CTG, vyšetření, UTZ – odhad váhy 3400 g, no to bude pěknej macík asi. Po všech těch vyšetřeních, porodopisu aj. jsem se přesunula na pokoj. Stále nic. Začalo to v noci hroznými bolestmi, byla jsem několikrát na vyšetření u PA, a ta mi stále opakovala, že se nic neděje. Vůbec jsem nespala. Druhý den za mnou přijel brácha s přítelkyní, potěšilo mě to. Ale bolesti byly mnohem výraznější, najednou po 5 minutách a já už jsem si řekla, konečně se něco děje. Prodýchávat už to skoro nešlo a měla jsem křížové bolesti, no nic příjemného. Večer kolem 18. hodin mě MuDr. vyšetřila a řekla: „Jste otevřená na 2 cm, dnes porodíme“, ani nevíte, jakou mi udělala radost. Tak jsem se rozloučila s mamkou a odcestovala o patro níže na porodní sál. Chtěla být u porodu, tak jsem jí slíbila, až se bude něco dít, zavolám jí.

Na porodním sále už byla sestřička připravená, sepsala se mnou opět nějaké papíry, natočila CTG. Pak přišla Dr. A udělala Hamiltonův hmat, no viděla jsem všechny svaté a modlila se, aby už byl Šimonek venku. Po natočení CTG jsem byla ubytovaná na předporodním pokoji. Byla jsem už hrozně unavená, ale spát mi nešlo, ani na minutku. Tak jsem si vzala ten obrovský míč na hopsání a šla do sprchy. Bylo to celkem příjemné, až do doby, kdy přišla obrovská kontrakce, myslela jsem si, že už je Šimon venku. Zalezla jsem do postele a chytrá sestra říká: „Lehněte si, pusťte si něco hezkého a spěte.“ Chtěla jsem jí to věřit, ale nešlo to. Do toho kolem 22. hodiny přijali nějakou maminku, kterou ubytovali vedle mě. Tak jsme si tam hekali do rytmu společně. Bylo to její 3. miminko.

Noc vůbec neutíkala. Kolem třetí hodiny ráno mi přišla smska od mamky, psaly jsme si s pauzami asi dvě hodiny. Seděla jsem v křesle, bolavá a unavená. Nic se nedělo a nález stále stejný, otevřená na 3 cm, počkáme do vizity. Pořád se to opakovalo: CTG, sprcha atd. Už mě to nebavilo, měla jsem strach o malého. Ta maminka vedle už byla připravená k porodu a šla rodit. Nevím, který chytrák vymyslel hekárnu hned vedle porodního sálu. V 6.35 hodin se jí narodila holčička. Když jsem uslyšela, jak pláče, chtělo se mi brečet, řvát… už aby byl Šimonek taky venku. Ale to jsem nevěděla, co všechno mě ještě čeká.

Bolesti byly ukrutné. PA mě vyšetřila a nález za 12 hodin stále stejný, už jsem to pomalu vzdávala, byla jsem unavená, slabá a žíznivá. Kolem 11. hodiny mě přišla navštívit mamina, když mě viděla, nevěřila vlastním očím. Dehydratovaná, unavená, s opary po celé puse. Už se ozvala. Mluvila se sloužící lékařkou, a ta konečně začala jednat. Po 11. hodině píchla vodu a zjistila, že je už kalná. Tak se čekalo, zda se to někam posune. Kontrakce zesílily, ale nález stále 3 cm.

Po hodině jsem dostala infúzi s oxytocinem a zase se čekalo, sice už nevím na co, ale dobře. Už jsem proklínala celý svět. Měla jsem o malého vážný strach, uklidňovali mě, že to mají pod kontrolou. Ve 14 hodin, po domluvě s primářkou oddělení mi doktorka sdělila, že se jde na sál, čekal mě akutní císař. Nejdřív jsem se z toho musela vzpamatovat, ale řekla jsem si, že jde o mrňouska, pak už šlo i o mě. Seběhlo se to hrozně rychle. Ve 14.15 hodin se vše domluvilo, PA mě připravovala na sál a ve14.30 hodin se jelo. Nechala jsem si dát epidural, abych malého slyšela a viděla. Po chvilce ticha to přišlo, po 22 hodinách ukrutných bolestí přišel na svět Šimonek.

Šimonek se narodil 29. 12. 2011 ve 14.58 hodin, 2900 g a 49 cm, 41+3 tt.

Maličký, droboučký a s nudlí u nosu. Od té doby jsem ho milovala ještě víc, než to bylo možné. Dětská sestřička ho odnesla a mě dávali pomalinku zase do pořádku. Po chvilce přišla sestra a oznámila mi to nejkrásnější, kolik malý měří a váží, takový uzlíček malinký. Brečela jsem štěstím. Na pokoj jsem se dostala kolem 16. hodiny a těšila se, až mi ho konečně přivezou. Byl to zvláštní pocit, nemít bříško. Jojo, to bříško mi leželo o patro výš v postýlce. A konečně, po 9 měsících čekání jsme se poprvé uviděli :), nádhera, krása.

Mohla jsem na něm oči nechat, byl tak maličký. Po chvilce ho zase odvezli. Jizva bolela, ale nebylo to nic proti tomu, že už jsem konečně máma! Na Silvestra už jsme byli spolu, naše první společná noc. Sice se budil po 2 hodinách, ale bylo to nádherné. Čas utíkal a 4. 1. 2012 nás pustili domů. Jizva se dobře hojila, malej hezky přibíral a žloutenka už se lepšila… nebyl už důvod nás tam držet. Odnášela jsem si ten malý uzlíček po týdnu domů.

Teď je Šimonkovi 5 měsíců, má se k světu, objevuje vše kolem sebe a dělá mi jen a jen radost. Miluji ho, je to můj život.

A jeho otec? Škoda mluvit, pro mě neexistuje.

Moje velké díky patří rodině kolem mě a mojí mamce. Všechno prožívala se mnou. Kontroly, ultrazvuky i růst bříška. Pomáhala mi a pomáhá doteď. Jsem jí hrozně vděčná, snad se jí jednou budu moci za vše odvděčit.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.8 bodů
 Váš příspěvek
 
beruska03
Kelišová 7468 příspěvků 09.06.12 08:25

moc moc gratuluji k krásnému chlapečkovi !

 
Jullii
Závislačka 2603 příspěvků 09.06.12 14:46

nádherný deníček :potlesk: Máte skvělou maminku. Přeji vám i malému Šimůnkovi hodně štěstí. Malý je krásný chlapeček. ;)

 
lucka83
Hvězda diskuse 45849 příspěvků 112 inzerátů 09.06.12 15:16

Krásný deníček :hug: ,určitě se najde chlap který bude stát jak o tebe tak i o malého,posílám hodně štěstíčka :hug:

 
habet
Kecalka 447 příspěvků 09.06.12 16:31

krasny denicek, moooc gratuluju k Simonkovi, je uzasnej :hug:

 
Phoebe13
Zasloužilá kecalka 782 příspěvků 09.06.12 16:43

Moooc gratuluji!
Taky máme doma Šimonka a je PŘESNĚ o 2 měsíce starší než ten váš… :mavam:

 
breberka11
Zasloužilá kecalka 749 příspěvků 09.06.12 16:51

moc vám děkuji :) :*

 
handulinda
Echt Kelišová 9378 příspěvků 09.06.12 18:29

Gratuluji moc..brouček si vybral krásné datum příchodu na svět…jsem narozena ve stejný den..přeju mu do života hlavně hodně štěstí..a ty jsi velmi statečná…

 
83Eliška
Povídálka 32 příspěvků 09.06.12 18:42

Děláš dobře, že se netrápíš kvůli bývalému. Malý Šimůnek Ti vše vynahradí, mám stejně starého klučíka. Je fajn, že máš bezva rodinu.

 
socina
Závislačka 4095 příspěvků 09.06.12 23:32

gratuluu ke krásnému chlapečkovi :-) a báječné rodině :hug:

 
petulaaa87
Ukecaná baba ;) 2072 příspěvků 10.06.12 04:40

Gratuluju k Simonkovi!!!Preju Vam obema nespocet krasnych spolecnych chvilek, mit miminko je proste ta nejuzasnejsi nejnadhernejsi vec v zivote..
Taky mame doma vanocni darecek narozeny 28.12.2011;)) , takze pouhy den rozdil..
Hodne zdravicka!

 
chcememimi
Echt Kelišová 7764 příspěvků 14.06.12 16:44

…když už nemá Šimon štěstí na tatínka, tak mu všechnu tu lásku dají maminka a babička, o tom není pochyb :hug: :srdce: Krásný deníček :palec:

 
breberka11
Zasloužilá kecalka 749 příspěvků 20.06.12 19:44

Moc děkuju :)

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček