Čekání na Tobiáška

Šláša  Vydáno: 01.09.14

Můj deníček je dost dlouhý. Chtěla jsem do něj shrnout vše, co si pamatuju z porodu, protože už tak toho není moc a já nechci na nic z toho zapomenout. Není moc vtipný, ale to nebyl ani můj porod. :)

Tobík po narození. 3090g a 51cm
2 komentáře


1 komentář


3 komentářů

S manželem jsme se hned po svatbě začali snažit o dítě. Už dávno jsme se shodli na jménech, a tak začalo naše čekání na Tobiáška nebo Markétku.

První rok „snažení“ jsme tomu nechávali volný průběh, pak už se ozýval strach, že něco není v pořádku a začala jsme situaci řešit s mojí lékařkou. Začalo to, co mnoho z Vás dobře zná - ovulační testy, hlídání cyklu, lékařská vyšetření, na kterých se nic nezjistilo. Když už se nám zadařilo, tak spontánní potrat v 8. tt.

Nakonec nás lékařka odeslala do CARu. Jelikož jsme s manželem oba dost mladí (23 a 28), shodli jsme se na tom, že do umělého oplodnění zatím nepůjdeme a necháme si udělat jen další testy a uvidíme co dál.

Asi dva dny před termínem smluveným v CARu (24.11.) jsem se probudila se zvláštním pocitem. Tak nějak jsem věděla, že se povedlo. Hned jsem si udělala těhotenský test a byl pozitivní. Vždycky jsem si představovala, jak romanticky to oznámím manželovi, ale nakonec jsem jen přiběhla do ložnice a mávala mu před obličejem testem. Manžel se napřed zeptal, jestli před ním fakt šermuju s počůraným papírkem, ale když mu to došlo, měl velikou radost. Po dvou letech se nám to konečně povedlo…

Tím se roztočil kolotoč obav a čekání na další kontroly. I když bylo vždycky všechno v pořádku, pořád jsem se bála, že zase něco nevyjde. Až do sedmého měsíce jsem pracovala, a tak ubíhaly dny strašně rychle a já jsem si užívala kopání našeho malého prďolky.

Až kolem 30. týdne začaly problémy s množstvím plodové vody, potom zase s ozvy na monitoru, kvůli kterým jsme museli zůstat v nemocnici na pozorování. Všichni doktoři mě pořád ujišťovali, že prďolka přijde ještě před termínem, tak ať jsem nachystaná. Tašku do porodnice jsem měla nachystanou snad měsíc předem, výbavička byla vypraná, postýlka složená a my jsme už jen čekali, až se malý rozhodne přijít na svět.

Jenže se překulil 2. srpen, kdy jsme měli termín porodu, a stále nic.

Na každé kontrole mi dělali Hamiltona, dokonce mi odešla hlenová zátka, ale nic. A tak jsem 10. den přenášení nastoupila na vyvolání.

První den byl jen zátěžový oxytocinový test, který mi však rozjel takové kontrakce, že jsem myslela, že ještě ten den porodím. Jenže večer mě zničehonic všechno přešlo a já šla v klidu spát.

Druhý den ráno mi zavedli tabletku a po hodině se dostavily ještě silnější kontrakce. Zaradovala jsem se, že ještě ten den to budu mít za sebou, a na příkaz doktorů jsem celý den strávila chozením po chodbě a čvachtáním ve sprše. Ale kontrakce neměly žádný účinek, a tak mi večer píchli injekci, abych se vyspala… a opět mě všechno přešlo.

Třetí den ráno opět tabletka a po hodině opět ty samé kontrakce. Už jsem přestávala věřit tomu, že vůbec porodím, stále jsem se neotvírala. V 10 hodin přišla doktorka s tím, že už by dneska měli malého dostat ven a pustila mi vodu. Pak teprve začaly ty pravé bolesti. Napřed mě asi hodinu drželi na monitoru a když mě pustili, hned jsem běžela do sprchy. To byla úleva.

Jenže asi za 20 minut přiběhla sestřička s tím, že se doktorům nelíbí záznam z monitoru a hned musím na sál. Mezi kontrakcemi jsem se jakž takž pobalila, napsala muži sms, že už teda asi budeme rodit, ať vyrazí z práce, a šourala jsem se na sál. Tam mě přijala moc milá porodní asistentka a odvedla mě do porodního boxu. Jelikož jsem rodila jako jediná, dostala jsem box se sprchou, tak už jsem se těšila, jak do ní zapluju.

Dostala jsem ale povel lehnout a zase monitor, infuze už ani nevím čeho (bylo toho tolik, že mě pojišťovna musí proklínat), cévka a každé dvě minuty ta samá bolest.

Za chvilku dorazil manžel. Aspoň jsem měla komu mačkat ruku a hned mi bylo trochu veseleji. Začala jsem být strašně unavená, což bylo asi podle očekávání doktorů, protože se pořád ujišťovali, jestli se cítím „sjetá“. Já je pořád uklidňovala, že ano.

Potom už si toho moc nepamatuju, jen neuvěřitelnou bolest a to, že do mě pořád někdo strkal ruce. Počet lidí na sále se asi zdesetinásobil a všichni pořád někam odbíhali a šeptali si v koutě. Pak přišel doktor a dal povel „Dvakrát krátce zatlačit.“ Bláhově jsem si myslela, že už bude konec, ale doktor zavelel „Okamžitě na sál.“ a všichni ti chudáci se snažili mě přehodit na lehátko, aby mě mohli odvézt (asi jsem měla před otěhotněním opravdu něco shodit).

Na sále mě přikurtovali, protože jsem se strašně třásla, a kdosi křičel na sanitáře, že mu spadnu ze stolu. Dostala jsem kyslíkovou masku a někdo mi říkal, že musím dýchat pro miminko, že nemá kyslík. V tu chvíli mi došlo, že už to asi není sranda, ale než jsem stihla začít panikařit, vyměnili mi masky a já jsem usnula.

Probudila jsem se někde na chodbě. Vedle mě stál manžel a ukazoval mi malého Tobiáška. Potom už jsem se probudila o několik hodin později na JIPce, kam mi za chvíli malého přivezli ukázat. Druhý den mě převezli na šestinedělí, kde jsem malého konečně mohla začít kojit a další den už jsem ho mohla mít u sebe na pokoji. Až od sestřiček jsem se dozvěděla, že museli mě i malého resuscitovat a že jsme oba porod málem nepřežili.

Ale věřím, že lékaři dělali, co bylo v jejich silách, a na to, že se vše odehrálo během asi dvou hodin, dokázali dobře zareagovat a včas nás poslat na sál.

Nakonec přišel Tobiášek na svět 14.8. 2014 ve 13:45 s mírami 3090 g a 51 cm. Já jsem nakonec byla ráda, že i přes nepříznivé ohlasy jsem si vybrala krčskou nemocnici, protože přístup všech lékařů i sester si nemůžu vynachválit…

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.2 bodů
 Váš příspěvek
 
Bibi239
Kelišová 7016 příspěvků 01.09.14 00:13

Kristepane, oni vás málem zabili a ty jsi jim vděčná 8o Tohle opravdu nechápu. :nevim:

 
Granda
Ukecaná baba ;) 2432 příspěvků 01.09.14 01:44

Říkám si to samé, oni vás skoro oba zabijou a vy jste jim vdecna??? Tohle nepochopim. Jinak gratuluji k synkovi

 
Lucka_ova
Kecalka 465 příspěvků 4 inzeráty 01.09.14 04:28

Moc gratuluji k synkovi, ale tu vděčnost moc nechápu :nevim: Pro mě to je zase typický český porod, spousta léků, zásahů a pak konstatování, že vás vlastně zachránili.

 
tria.002
Zasloužilá kecalka 506 příspěvků 01.09.14 07:36

V Krči jsem rodila taky a taky velká spokojenost.. Také jsem měla problémy a nakonec vše ok.. Vše mám trochu v mlze. Fascinují mě tu komentáře- málem vás zabili- všichni tu jsou věštci a byli u toho, přesně vědí, co se stalo??
Jinak k miminku velká gratulace. Malej je kouzelnej!!

 
svycarka
Kelišová 6330 příspěvků 01.09.14 09:35

Hlavneze vse dopadlo dobre a muzete se ze sebe navzajem tesit :kytka: Tezko posoudit chovani lekaru, sama jim nejsem, takze nejsem schopna posoudit zda a co bylo nebo nebylo nutne. Podstatne by pro me bylo, ze ziju a zije i me dite. Preju vam mnoho stastnych chvil :kytka:

 
Koty
Závislačka 3507 příspěvků 01.09.14 10:51

Gratuluji k chlapečkovi :kytka: Můžu se jen zeptat, co se stalo, že Tě museli resuscitovat? 8o

 
Siluet  01.09.14 14:25

Tu vděčnost taky nechápu :nevim: Měla jsem to podobný, jen když se už dlouho nic nedělo a já věděla, že tohle už není sranda, začala jsem se strašně bát o malého. Manžel si vyžádal jiného lékaře, který mě poslal okamžitě na sál. Pak mi bylo řečeno, že bych normálně neporodila a kluk byl v ohrožení. Tak že já děkuji manželovi.
Tobě moc gratuluji :kytka:

Příspěvek upraven 01.09.14 v 14:27

 
Viicky
Kecalka 327 příspěvků 01.09.14 15:41

Jezisi autorko tak hlavne ze jste v poradku. Maly je kouzelny :*. Jinak k porodu si myslim ze ti pustily vodu prilis brzo, a taky tech zasahu…Uff

 
verulicek  01.09.14 16:33

Deníček se dobře četl ale museli vám přece říct, co se to dělo…celé to muselo mít přece nějakou příčinu 8o

 
Talitha
Extra třída :D 12981 příspěvků 01.09.14 16:48

Deníček pěkný, ale taky by mě to zajímalo, co, proč jak. Že je to další příklad zpraseného porodu, o tom žádná.

A že sestra řekla, že vás oba museli resuscitovat? Sestra??? Co lékař? Co máš ve zprávě? To mi přijde takový divný. :think: Čímž nezpochybňuji tvé tvrzení, jen by mě to zajímalo.

 
Tarani
Závislačka 2702 příspěvků 01.09.14 19:01

To je strašný zážitek, ale hlavně že jste oba v pořádku. Tobiášek je fešák :kytka:

 
Koty
Závislačka 3507 příspěvků 01.09.14 19:08

@Virginia taky nad tím pořád špekuluju, jaktože takové věci oznamuje sestra :think: Po císaři za mnou přišla dr, která mě operovala a sdělila mi, jaký byl průběh operace, krevní ztráty, komplikace atd.

 
4family
Zasloužilá kecalka 869 příspěvků 01.09.14 22:34

Ohrozili život miminka vypuštěním vody, pak nějak i maminku, ale nakonec je zachránili, takže jsou to borci.

Příspěvek upraven 01.09.14 v 23:39

 
Šláša
Stálice 67 příspěvků 02.09.14 09:55

Podle doktora jsem prý přestala dýchat, víc jsem se po tom nepídila, zajímala jsem se spíš o zdravotní stav malého. V propouštěcí zprávě nemám skoro nic, jen že šlo o nepostupující porod ukončený akutní sekcí. Beru to tak, že jsme oba živí a zdraví a za to jsem vděčná, mohlo to skončit líp, ale i mnohem hůř. Nejsem zdravotník, jsem prvorodička, nevím co mohli udělat lépe, možná mě dřív říznout, jsem prostě optimista nebo naivka, ale opravdu věřím, že doktoři dělali co mohli. :nevim:

 
Safira77
Zasloužilá kecalka 930 příspěvků 03.09.14 13:16

Ať už to bylo jakkoliv, jsem MOC ráda, že to dopadlo, takhle a jste v pořádku, přeji spoustu sil a štěstíčka do života :-)

 
Saroya
Neúnavná pisatelka 17593 příspěvků 05.09.14 07:48

Když se lékaři rodici ženy ptají, jestli se cítí sjete :roll: v Krči píchají směs plegomazin, dolsin, oxytocin. Ano, cítí, protože to se nedá zvládnout :( a k dítěti jde totéž. Přidávám se k tem, kterým se průběh porodu zda jako velký hazard.
Gratuluji k miminku a preju mnoho zdraví oběma.

Příspěvek upraven 05.09.14 v 07:49

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček