cekani-necekani

Holandanka1  Vydáno: 06.05.07

Ahojky vsichni kdo stale doufate i ty z vas co uz to vzdaly.
Pred rokem jsem napsala prispevek IVF v NL a bohuzel ani dnes, po vic nez roce od posledniho IVF se nic nezmenilo- miminko neni.

Po nejhorsim 2mesicnim obdobi jsem se trochu vzpamatovala a prestala myslet na blbosti typu sebevrazda, ale rozhodne to nemam za sebou.

Kazdy mesic cekam-necekam, jednou na to nemyslim a podruhe se muzu zblaznit, vesela obdobi stridaji ta smutna a ubrecena, ale ziju a to je to jedine co mam.(ba ne ,jak rikala Popelka, jeste mam tri orisky:memo muze, maminku a psa).

Skoro kazdy v mem okoli to vidi jednoduse, prestan na to myslet a uvidis ze se to povede(nasleduji tucty pribehu kdy se to napokec povedlo) , doporuceni typu: zapomen a ono se to povede ,hlavne ta to nesmis myslet a podobne.

A ja?

**JA MAM CHUT KRICET!!! JAK MAM ZAPOMENOUT?JAK SE MAM SMIRIT?

**OPravdu se snazim co muzu, ale i kamaradka co druhe dite neplanovala a najednou je podruhe maminkou a dalsi a dalsi, tak je to obcas na zblazneni i bez uzasnych rad.

Dnes mam proste spatny den, menses se opet hlasi a ja, brecici proste nechapu, proc zrovna me musi byt ten zazrak odepren.

Takze at si kdo chce co chce rika,ja se zatim nesmirila, nechci zapomenout, ja jen porad doufam, stejne jako asi spousta dalsich dusicek.

VSEM CO JSOU V PODOBNE SITUACI PREJI HODNE STESTI V PODOBE VRNICIHO MIMINKA.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 0.0 bodů
 Váš příspěvek
 
zanet
Kelišová 6847 příspěvků 06.05.07 21:30

Ahoj Holandanko,

je mi lito, ze mas takovou naladu a ze se nedari. Moc bych ti prala, aby se to povedlo. Ja jsem na mimi cekala jen 9 mesicu, ale chapu, jake to je, to cekani necekani. 
Ted mam broucka (3 mesice), ale musela jsem se usmat nad tim tvym vyrazem „vrnici miminko“. On je normalne hodny a skoro nebreci, ale dnes teda rve a vzteka se, nevim, co ho trapi. (Navic mi odmitl prso, ale flasku si vzal, tak jsem z toho byla taky spatna…)
Kdyz mi dnes to me hodne miminko jecelo do ucha (a ja brecela s nim), tak jsem s nim sla k zrcadlu a rikala mu, podivej se na sebe, jak krasne brecis… trvalo to jen par sekund, podival se na sebe a prestal plakat a dival se a dival a pak se zacal usmivat a delat to sve „hehehe“… a bylo po revu. Mam se jeste od sveho syna co ucit…
Tak ti chci jen rict, abys nebyla smutna, usmej se na sebe do zrcadla a bude lip. Mozna ne hned, ale stoji to za pokus. Posli usmev, pohlazeni a lasku vsem bunkam sveho tela, mozna to zrovna potrebuji. Ja to jdu zkusit taky :-)

Jo a mimochodem, miminka si absolutne delaji, co chteji. Ja si myslim, ze by mel jist, ale on vi sve a jist proste nebude. To same se spanim. Ja si s nim chci hrat a on si klidne usne :-) Takze si myslim, ze i to tve miminko prijde, az bude samo chtit, pekne natruc mamince.

Zanet & Giovanni

 
vykyna
Závislačka 3471 příspěvků 06.05.07 21:56

Ähoj Holanďanko,
ze  své vlastní zkušenosti vím, že nejde na to nemyslet. My jsme dlouho čekali, než jsme si mohli mimi pořídit a když to konečně šlo, naivně jsem si myslela, že nebudou problémy, Bylo mi špatně, ovulace byla utrpení a pak po šíleném čekání jsem to dostala.Byla jsem smutná a rozčarovaná, ale doufala jsem, že se to povede příště.No povedlo se pátý měsíc, teď mám do porodu 7 týdnů, ale musím říct, že Ti plně rozumím.Je jedno jak dlouho čekáš, vždycky je to nekonečně dlouhé a nejde na to nemyslet.Moc Ti přeji miminko, věř, že se to povede. Prostě v to musíš věřit  a miminko přijde až samo bude chtít. Držíme palečky a budeme na Tebe myslet.

 
Terulka
Echt Kelišová 9925 příspěvků 07.05.07 09:37

Ahoj Holanďanko!
Moje kamarádka taky nemůže otěhotnět, normální cestou to zkouší se svým manželem už 10 let a nic.Před pár měsíci konečně zašli k doktorovi a zjistili, že normálně to opravdu nepůjde. Manžel má málo spermií a takbudou muset podstoupit IVF. Když konečně začali stimulovat , tak zjistili, že manžel má protilátky na žloutenku B a ona že bude muset podstoupit nejdřív laparoskopii. Taky už skoro hází flintu do žita, ale někde v koutku má ještě kapičku naděje. Všechny pokusy se tak posunuly téměř o rok.
Oběma vám držim moc palečky a doufám, že všechno dobře dopadne. Naděje přece umírá poslední.
Pa Terulka

 
Kati
Ukecaná baba ;) 2263 příspěvků 07.05.07 10:33

Ahoj Holanďanko!
Vím, že ti teď slova útěchy napomůžou, musíš ten smutek ze sebe dostat. Jen se vyplakej! Ten kdo si tím neprošel, nikdy nepochopí co to je, břečet, když nám kamarádka oznámí, že je těhu, utrpení, když vidíme kočárky.....taky jsem si tím prošla. Byla to hrůza, manželsví taky pokulhávalo, protože pro mě jedinou starostí bylo mít dítě!
Asi tě momentálně tím nepotěším, ale my jsme se dočkali. U nás po třech letech se vydařilo 4.IVF. Malý se má co nevidět narodit a strašně moc se na něho těšíme.
Ani netušíš, jak bych ti takové štěstí přála, všem, kteří si musí projít tím, čím jsem si taky prošla. Posíláme pofoukání na dušičku!!!

Kati 39+2tt

 
Tittlinka
Povídálka 49 příspěvků 07.05.07 16:44

Ahoj Holandanko.
Rada bych te potesila i kdyz verim ze v teto situaci je to tezke.Taky jsem cekala a parkrat si pobrecela.7 mesicu pak jsem dostala praci tak jsme to uz nezkouseli protoze jsem byla pred tim pul roku doma nezamestnana a rikali jsme prace je momentalne dulezita (ziji v cizine a jednoduche to tu neni ohledne prac.mist).No jak jsme se prestali snazit tak bum a ja otehotnela.Takze z prace nic nebylo a ja mam ted skoro 9 mesicniho klucinu. Jsem moc stasna a to stesti Ti -Vam preji z celeho srdce!!! Ver ze to prijde,Ver v sebe.Myslim ze se to urcite podari a das nam na emiminu pak vedet! Zatim ahoj a hlavu vzhuru Petule

 
holandanka
Stálice 89 příspěvků 08.05.07 11:19

Ahoj Holandanko!
jsem hrozne prekvapena,ze jsou na emimimu Holandanky dve!! Ktera jsi ty? Ja se podepisuju pod clanky Maruska a ziju opravdu v NL. Muzes o sobe napsat vic?
Ja nemam zadnou zkusenost s IVF - nastesti. Preju vsem ,co se snazi o miminko pevne nervy !! Vysledek stoji zato.
Ahoj Holandanka Maruska+Anicka 8t+6dnu  

 
Thea1
Nováček 3 příspěvky 11.05.07 07:57

Ahoj.
I já bojuji a myslím, že právě teď dobře vím jak se cítíš.
Mám skvělého přítele, rodinu a přátele - i když se mi snaží všichni moc pomáhat, připadám si v tom někdy hodně sama. Zlobím se na své tělo a  mám chuť s tím vším praštit…ale na tomhle webu jsem přišla na to, že nemám takový problém jen já. Hodně žen muselo bojovat, třeba i několik let a nevzdaly to, a to my dává novou sílu vstát a jít…
I když je to moc těžkě, vydrž, máš pořád ještě naději !!! a s tou se nenechává zapadnou slunce nad hlavou :-)
Přiji Ti hodně štěstí a síly…

 
Holandanka1
Nováček 7 příspěvků 14.05.07 19:37

Mile slecny a pani, dekuji vam vsem za povzbuzeni, nebojte, ja jsem bojovnice.Jen je to nekdy nesnesitelne a pak se chci s nekym podelit o sve pocity. Ono je to o to horsi, ze na me strane je vsechno v poradu, jen ty mrsky spermie jsou line a je jich malo zivych.
Verte ze i tehotenstvi kdy jen zvracite, lezite, ci jinak zivorite je nadhera, hlavne ze se ten zazrak narodi zdravy a i kdyz breci a dela to co prave nechcete, neni nad nej.
Ja to taky nevzdavam, kdyz uz nic jineho, udelali jsme s manzelem co slo(3× IVF,6× KI ) a ted jen doufat nedoufat dal.

Vsem co jsou na tom stejne jako ja preji aby se to povedlo a aby se mohly tesit na den D  

 
delfínek
Kecalka 209 příspěvků 21.05.07 17:42

Ahoj,

já už taky čekám dlouho, a někdy jsem z toho neštastná. Jestli je problém v manželovi, promin, nechci tě nějak šokovat, ale uvažovali jste o spermatu dárce?
Já jsem zatím jen u inseminací, tedkom jsem prodělala pátou a zbývá nám poslední. Můj manžel má špatné sperma. Jestli nám to nevyjde s IVF, chtěli bychom to zkusit se spermatem dárce.

 
rawanelli
Stálice 56 příspěvků 11.03.08 11:15

Ahoj Holandanko jsem tu dnes poprve a cetla sem si tvuj pribeh.Je mi to lito ale musim rict ze na tom sama nejsem o moc lip.Je mi 25 jsem 3.5 roku vdana a o mimco jsme se s manzelem snazily 4 roky.Je to flustrujici kdyz o kolo tebe chodi maminy s kocarkem a ty furt nic.Jsem po operaci slepeho streva po par letech jsem byla na odstraneni srutu,A furt nic je to pul roku co jsem byla na laparaskopii a take nic.Zkusily jsme s manzelem inseminaci podstoupily jsme dve a nic.Bohuzel to zacalo mezi nami skripat manzel daval vinu furt me a me to na psychyce moc nepridalo.A kord kdyz jsme jezdily na navstevy k jeho kamaradum s rodinami oba kamaradi uz jedno meli a o to druhe se pokouseli.Po zjisteni ze oboum stacilo doslova se jen otrit mi bylo do breku.Jeden z tech kamaradu ma ted 2mesicni Terezku a druhy par ceka ted v dubnu dvojcata.Psychycky jsem to uz neunesla a od manzela odesla.kdyz vidim tehotnou nebo s kocarkem je mi do breku.ted jsem sama a je to otrochu lepsi.Proste nekomu to stesti neni souzeno

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček