Čerstvá maminka: Povídání o povídání aneb jak se dorozumět s

 Vydáno: 15.02.05

Už skoro za týden budou našemu zlatíčku tři měsíce, ale ještě si na to dobře vzpomínám: první den doma z porodnice! Sláva, konečně! A teď nám to začne. Miminko se má čile k světu a svou přítomnost nám dává hlasitě najevo. Za pár dní se začínám cítit trochu bezmocně.

„Musíš na ni mluvit!“, radí mi maminka. Ovšem že vím, že musím mluvit, přece jsem si to již předem vyčetla v knihách. Ale co mám, proboha, pořád říkat?! Zkouším tedy žvatlat a tvořit šišlavé slabiky, ale za chvíli mi dochází inspirace. Maminka si bere mé malé robátko do náruče a bravurně spustí vodopád slov. Jsem u vytržení! Miminko po chvíli ztichne, přivine se mé matce na hruď a spokojeně usíná.

V průběhu dalších dnů se snažím - zatím dost neobratně - povídat sama: při přebalování, při krmení, při koupání. Miminko má zatím navrch a úspěšně mě přeřvává. Ale já vytrvám! Po několika dnech se mé holé věty začínají rozvíjet v květnatá souvětí a řečním a řečním, až mě bolí spodní čelist. Brzy jsem schopná vyplodit tolik roztomilých nesmyslů, že se miminko vzdá a nechává mě mluvit.

Manžel se konečně přestává malého tvorečka bát a odváží se zvednout ho sám z postýlky a pohoupat ho na ruce. Samozřejmě naráží na problém. „Jak to děláš, že ji utišíš?“, ptá se mě zoufale. „Musíš na ni mluvit!“, odpovídám sebevědomě. A tak prozměnu zase manžel zkouší žvatlat a tvořit šišlavé slabiky…

Teď už se mi zdá naprosto samozřejmé, že informuji miminko o tom, co s ním provádím, a zkrátka o všem, co zrovna dělám: teď rozlepíme plínku, a dáme pod zadeček čistou, a teď to utřeme a namažeme mastičkou, že máš ráda tuhle mastičku? A oblíknem jednu nožičku, a druhou nožičku, a jdem se podívat do kuchyně! Můžu si udělat čaj?

A jak je to vlastně s povídáním samotného miminka? Zpočátku je výstižnější popsat jej jako „vydávání zvuků“. První zvuky pochopitelně vydává brzy po narození, ale ty jsou ještě pouhým odrazem jeho tělesného rozpoložení. Asi od šesti týdnů vás miminko začne odměňovat prvními nesmělými úsměvy a přibližně od dvou měsíců k nim přidá první úmyslné zvuky. Pozoruje vaši vlídnou tvář, kope, usmívá se a „bublá“. Skutečné broukání můžeme pozorovat asi od tří měsíců, kdy se děťátko začne obracet, hraje si s ručičkama, bouchá do předmětů, a to vše komentuje - dá se říci - povídáním. Díte reaguje na lidský hlas, snaží se zapojit do společenské komunikace. Dětičky, na které se hodně mluví, jsou upovídané, a dá se očekávat, že budou hodně mluvit, i když budou samy. Naopak děti, o které se pečuje v tichosti, budou pravděpodobně mluvit mnohem méně. A to je škoda!

Naše květinka byla na konci 8. týdne nejšťastnější, když jsme ji rozbalili z plenek a nechali kopat nožičkama. Tehdy začala říkat něco jako „hééé“. V 9 týdnech už „odpovídala“ i nám, pokud jsme mluvili dostatečně pomalu, dívali se jí při tom přímo do očí a důkladně se usmívali. Na začátku 10. týdne si v ložnici všimla obrázků na zdi a ochotně s nimi komunikovala. K jejímu „hééé“ přibylo jakési „egrr“, „iaaa“. Ve 12. týdnu začala mumlat „m m“ a „b b“. Přiznávám, jsou to velmi drobné úkony, které ještě zdaleka nelze nazvat ani slabikami a nad nimiž by zřejmě člověk-nerodič zřejmě jen mávl rukou. Ale my - milující mamka a taťka - jsme celí bez sebe, když naše zlatíčko brouká směrem k panáčkům, zavěšeným na lustru. Podle učených knih můžeme ve třech měsících (a to už bude brzy!) čekat příval broukání, ale na to se zatím jen těšíme…
Zdraví Peťula

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 5.0 bodů
 Váš příspěvek
 
Markina
Kecalka 401 příspěvků 15.02.05 18:53

Ahoj Petulko, krasne jsi to popsala, uz se uplne vidim, jak budu za par tydnu na sve detatko „sislat“ ty sve nesmysly…asi je to zpocatku zvlastni pocit, porad dokola neco zvatlat na mimi, ale ma to sve, postupne nas na oplatku odmeni broukanim a posunky…za kazdy pokrok sveho detatka musi byt kazdy rodic nadseny, vidim to u sve kamaradky, kdyz mi s nadsenim rika jak mala udelala „to“ a ze uz umi „ono“ a je vzdy stastna jak jeji dcerka dela kazdym dnem pokroky.
Petulko, mejte se s malickou moc hezky a zase napis jake nove pokroky uz umi.

S pozdravem Markina 36tt.

 
Anonymní  15.02.05 21:04

Ahoj taky se učím co nejvíce mluvit na ten malinký uzlíček, i když to není moje miminko, ale jen ho hlídám. Každopádně to nejde hned samo (teda alespoň mi) ale jsem na úrovni určitých souvětí. Jen bych chtěla dodat z odborného hlediska, že toto broukání se správně nazývá pudové žvatlání a toto pudové žvatlání je u všech dětí nezávislé na mluvě rodičů, protože pudově žvatlají i děti úplně hluché :o) To má význam až kolem šetého měsíce, kdy přechází v napodobivé žvatlání a hluché děti ztichnou.Ale určitě to má na všechny děti skvělý ukliňující efekt,protože mimi cítí, že je o něj zájem. :o) Nakukovatelka Míša co se učí mluvit a mluvit

 
Albi
Zasloužilá kecalka 538 příspěvků 16.02.05 21:09

Ahojky,
mám desetitýdenní holčičku a je teda ukecaná pěkně. Žvatlá si sama, stěžuje si, radostně piští, nadává a koketuje. Často si spolu jen tak „povídáme“. Já napodobuji její zvuky a ona mi odpovídá. Evidentně řešíme děsně zajímavý a hlavně důležitý věci, protože se u toho ten tvoreček strašně důležitě tváří:-) Je to pro mně naprosto úžasný, stejně jako když spolu jen tak mlčíme a díváme se na sebe.
Albi, Anika 10t

 
Albi
Zasloužilá kecalka 538 příspěvků 16.02.05 21:10

Ahojky,
mám desetitýdenní holčičku a je teda ukecaná pěkně. Žvatlá si sama, stěžuje si, radostně piští, nadává a koketuje. Často si spolu jen tak „povídáme“. Já napodobuji její zvuky a ona mi odpovídá. Evidentně řešíme děsně zajímavý a hlavně důležitý věci, protože se u toho ten tvoreček strašně důležitě tváří:-) Je to pro mně naprosto úžasný, stejně jako když spolu jen tak mlčíme a díváme se na sebe.
Albi, Anika 10t

Vložit nový komentář