Cesta do pekla

mejdylko  Vydáno: 08.01.16

Mastodontí deníčky o hubnutí se zvrtly jinam. Všechno je špatně. :(

Je neděle. Rozhodla jsem, že vezmeme syna na projížďku autobusem, kterou strašně miluje. Dojedeme na Černý most, projdeme se po nákupním centru, zajdeme si na oběd a já se podívám po té podprsence, kterou už dlouho chci, ale stále jsem její nákup odkládala.

Venku je strašná zima. Než dojdeme z metra do centra, tak syn už fňuká. Pořád mu povídám, ať vydrží, že už tam budeme. V centru hned ožije a začne lítat. Musíme ho krotit, aby někoho nesrazil k zemi. Andrej prohlásí, že má hlad. Rozhodne hned. Jdeme do mekáče.

Zboucháme meníčko, Alex si dá pár hranolek se sladkokyselou omáčkou. Není moc velký jedlík, takže se v tom jen pošťourá a já mu pak dám banán.

A jde se nakupovat do Globusu. Andy si koupí 3 trička ve slevě za 100 Kč a pak na mě z nějakého rohu zakřičí, že tam maj zlevněné podprsenky. Ať se jdu podívat. Koukám na košíčky, tohle mi nikdy nemůže být. Beru jednu označením 90E a jdu do kabinky. Koutkem oka se zahlédnu, jak vypadám…

Nechci na sebe koukat, nesnáším ten pohled. Snažím se podprsenku zapnout a hned to cítím, že to strašně škrtí. Ani se nepokouším ji dopnout a dám ji na ramínko, obléknu se a nasupěná vylezu. Na přítele zakývám hlavou, jakože mi to není a jdeme.

Vylezeme ven z Globusu a jdeme si to projít po centru. Pak musím na toaletu, a tak přítel jde se synem do nějakého koutku, kde si děti hrají a já jdu na WC. Tam fronta. Musím si stoupnout tak, že vidím přímo na sebe. Celá postava, v celé „kráse“. Civím na sebe.

Krátké tlusté nohy, narvané v černých kalhotách o kterých si myslím, že mě zeštíhlují. Tričko, o kterém jsem si myslela, že je mi volné, mi sotva obepíná pupek, který přetéká přes okraj zaříznutých kalhot. Absolutně nesedící podprsenka, u které mi odstávají košíčky a blbě mi drží prsa.

Fronta se hne a já musím odtrhnout pohled od zrcadla. Jsem lehce nervozní. Vykonám potřebu a jdu za klukama. Alex tam lítá, směje se a piští. Jsem na něj tak moc pyšná. Kouknu se vedle a tam sedí můj Andrej. Kouká na mě a usměje se. Popadne mě úzkost. Strašně velká úzkost a nahrnou se mi slzy do očí. Rozmrkám to a jdu za nimi.

Když si Alex dohraje, tak jdeme do obchodu, kam jsem se chtěla podívat na podprsenky. Vždycky jsem si tam vybrala. Popadnu dvě, které se mi vcelku líbily a jdu do kabinky. Alex s Andrejem na mě čekají.

Zalezu do kabinky, zavřu ze sebou a dostanu první ránu. Ze tří stran na mě koukají 3 Jany. Tři tlusté, hnusné Jany. Rozklepou se mi kolena. Pomalu se svlékám do půl pasu, až tam stojím polonahá. Koukám na sebe. Prohlížím si každej kousek svého těla. Každý kousek sebe. Udělá se mi v krku knedlík. Pak se mi rozklepe brada a nakonec mi začnou kapat slzy.

Tohle jsem strašně dlouho neviděla. Neviděla jsem sama sebe, jak vypadám. Má výmluva, že v novém bytě nemám kam zrcadlo dát, je teď provalena. Není to tím, že by ho nebylo kam dát. Je to tím, že by mi odhalilo pravdu. Ukázalo mi, co jsem. A tady jsem to měla 3× a ze všech úhlů. Třikrát mé tlusté já.

Stojím tam, slzy mi stékají po tvářích a já zkoumám každý kousek svého těla. Od tlustých lýtek, po obrovská stehna a nafouknutou zadnici, která se sotva drží pod kalhotama. Břicho, které mi teče přes okraj kalhot, prsa, která visí k zemi, silné ruce. Dvojitá brada, odulé tváře a oči. Ty jediné na mně bývaly hezké. Teď jsou zapadlé kilech tuku, bez lesku, bez radosti, temné a bolavé. Zapomněla jsem, jak byly krásné. Jak se na mě s radostí smály každé ráno do zrcadla a jak mě měly rády. Dnes mě nenávidí. Nesnáší ten pohled na tohle tělo, na to, jaká jsem.

Ještě jednou se skouknu od shora dolů a naopak. A pak to ve mně nevydrží. Sesunu se podle zrcadla a rozpláču se na plno. Jsem plná bolesti a nenávisti vůči sobě. Kam až jsem to dotáhla? Mám zničené sebevědomí, nemám se ráda a nenávidím svou schránku.

Od malička jsem toužila být ta krásná, štíhlá holčička, kterou budou mít všichni rádi. Místo toho jsem měla kejty a pár kilo na víc. Ne, nebyla jsem tlustá, ale do ideálu té vysněné krásné dcerky mi trochu chybělo. Lidi mi to dávali najevo. Jak doma, tak ve škole i mezi kamarády. Malá tlustá Jana. Tohle mi zůstalo na triku do dnes. Všichni si mě pamatují pod pojmem malá tlustá Jana.

Nebyla jsem cvalda, co by jen seděl doma u TV a cpal se. To nikdy. Jezdila jsem na kole, lítala s děckama venku, jezdili jsme na lyže, na plavání, 2× týdně jsou chodila tancovat a 2× týdně na fotbalový kroužek. Ale pořád jsem takovýto něco navíc na sobě měla. A to mi zůstalo i do puberty. Spolužáci si mě dobírali a kopali mě do zadku a některý to dotáhli tak daleko, že mě štípali do prsou. Protože jsem byla pomalu jediná z holek ze třídy, která tam něco měla.

Ale i to jsem překonala a naučila jsem si je pak držet od těla a poslat je tzv. do pr*ele. Sbírala jsem kousky svého sebevědomí, které mi z domova tak chybělo. Doma to bylo jen o ponižování.

„Nikdy nic nedokážeš, podívej se na sebe. Jsi hnusná a tlustá. Nikdo tě nikdy nebude chtít a nikdo tě nebude mít rád.“

Měla jsem necelých 60 kilo v 17 letech, a i přesto jsem dle mé matky a bratra byla hnusná, tlustá a odporná. Na nic. Snažila jsem se to v sobě překonat. Ale nešlo to, cítila jsem, jak mě ta bolest ve mně požírá. Sebevražda se mi nepovedla, tak jsem se naučila své trápení zajídat.

Největší chyba, ale jinak jsem to neuměla. A to byla má cesta do pekla. Celý den jsem byla schopná nejíst, klidně i několik dní a pak to na mě padlo a musela jsem si dát svou drogu. Svůj kousek jídla, kterej by trochu obalil mé nervy. Jídlo… Pět písmenek, která mě odsoudila k sebedestrukci.

Má maturita končila s 97 kilama. Ano, za 3 roky roky jsem nabrala skoro 40 kilo. Už jsem se vezla. Už mi na ničem nezáleželo. Bylo mi jedno, jak tlustá budu, stejně jsem k ničemu a nikdo mě nemůže mít rád. Byla jsem tak sama a neuměla jsem se svěřovat. Neměla jsem k nikomu důvěru.

A když jsem pak dozrála a chtěla jsem s mamkou o tom mluvit, tak mi bylo řečeno: „Tvoje starosti bych chtěla mít.“

Ale já je mám mami a pro mě je to důležité! Pro ni ne. Pro ni jsem nikdy nebyla důležitá. Brácha byl její number one a když umřel, zbyla jí ta horší část z ní. Já.

Když jsem otěhotněla – měla jsem už 127kg!, tak jsem hodně zhubla. Alex byl ve mně jak malá tasemnice a já, aniž bych chtěla, tak jsem hubla. Rostlo mi sebevědomí, přítel byl na mě hodnej, vždycky byl. Byl první, kecám druhý (moje nejlepší kamarádka je první), kdo mě neviděl jen jako tlustý prase, ale jako osobnost. Viděl mě!

Těhotenství bylo super, cítila jsem se skvěle. Zhubla jsem dohromady 17 kilo. Rodila jsem se 110 kily. Porod byl hroznej, ale zvládli jsme to všichni. Domu jsem šla s 98 kilama. Bylo mi tak krásně.

Jenže pak přišel ten nejhorší den v životě. Brácha spáchal sebevraždu. Opravdu to udělal a nebyl tu. Já se nehroutila. Opět jsem si to držela v sobě a začlo to. Jídlo, moje záchrana… Brambůrky, kola, čokolády, bonbony, laskominy.

Hlavní jídla jsem měla vždy vcelku „zdravá“. Nemám ráda typickou českou kuchyni. Miluju saláty, ovoce, zeleninu, těstoviny, ryby… Ty lákadla kolem mě a nepravidelnost. Neexistovaly snídaně. Jedla jsem 2× denně a nejvíc na noc, kdy jsem se došťouchla čokoškou nebo něčím ještě horším. Bylo mi to zas všechno jedno. Žila jsem v temnotě, ani syn to nemohl zachránit. Byla jsem zas v tom. V pr…

Jednoho dne jsme se přestěhovali a pak mi volala kamarádka, že jí umřel táta. Byl hodně tlustý (cca 200 kg) a odnesla to slinivka a srdce. Vzalo mě to. Přemýšlela jsem nad tím. Jemu bylo 52 let. Mně je polovic, takže tak dopadnu taky. Vyžeru se na 200 kilo, nebudu se moc hnout a pak prostě zhebnu? Nedožiju se vnoučat, možná synovy maturity a jeho svatby. Nechám ho tu a bude mi to vyčítat? Ne, takhle to nejde.

A tak jsem začala hubnout, ale to tu většina z vás četla.

Problém ovšem nastal v březnu 2015. Musela jsem si k sobě nastěhovat svou matku. Ona potřebovala odejít od přítele a já, protože jsem její dcera a i přesto všechno ji mám ráda a hlavně i proto, že nám hodně pomohla, když se syn narodil a my měli minimum peněz, tak jsem jí to chtěla oplatit.

Už si půl roku mlela o tom, jak si najdem větší byt a půjde tam s námi bydlet. Jak nám bude pomáhat, hlídat Alexe a jak to bude fajn. Já, zaslepená jejíma sladkýma řečma, jsem tomu věřila. To ona umí. Měla jsem pochyby, ale to jsem tak nějak zahnala.

První 3 měsíce kdy jsme spolu bydlely, jsem si myslela, že to je jen o tom si zvyknout. Ale to byl omyl. Já s ní prostě žít nemohu (nebydlela jsem s ní 7 let). Jen ji vidím, dělá se mi špatně. Problém i je, že za tu dobu, co spolu bydlíme, jsem zase začala tloustnout.

Ubíjí mě žití s ní. A já nejsem šťastná. Mám depresi a tloustnu. Z mých zhubnutých 25 kil mám už půlku nazpátek. Stačí půl roku a mám to zpět všechno. Mám vždycky týdny, kdy je to s ní lepší, a tak se srovnám, začnu se sebou zas něco dělat a pak udělá, řekne něco, co mě položí a mně se nechce nic.

Mechanicky se starám o syna a přemýšlím nad tím, jak z toho ven. Jsem srab, který se neumí vzepřít své matce. Neumím jí to říct, jak mi zničila život a že jsem vždycky toužila po tom, aby mi řekla, jak mě miluje a že si mě jako dcery váží a že jsem to nejlepší, co se jí povedlo.

Místo toho jsem se teď v prosinci od ní na její narozeniny dozvěděla, že jsem měla zhebnout já a že lituje toho, že umřel brácha a ne já (tím chtěla naznačit, že je škoda, že se mi v těch 17 sebevražda opravdu nepovedla). Že odešla ze života její kvalitnější část. Já jsem ta horší část, která vypadá jako svůj fotr a připomínám jí všechnu minulost s ním a všechny chyby.

Takže jsem se oblékla a z kabinky jsem se tak nějak vypotácela ven, podprsenku jsem si ani nezkusila. Příteli jsem řekla, že mi není, popadla jsem namátkou jinou ve stojanu, zaplatila ji a zbaběle odtamtud utekla. V autobuse jsem na to zas myslela a začala jsem zas plakat. Vypadala jsem jak blázen. Možná jsem. Kdo se dobrovolně zabíjí jídlem? Jen blázen.

A tak tu sedím, čučím na televizi, nevím, co tam dávají a balancuji na okraji propasti. Buď se vzepřu, vzchopím a začnu žít a hlavně se mít ráda, nebo se tím nechám sežrat a za chvíli bude po mně. A to já nechci. Vždycky jsem pro ostatní byla ta silná ženská, co nezná překážky, ale to bylo jen povrch. Nevímn jak zdolat svou největší překážku – sebenenávist.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.9 bodů
Stránka:  1 2 3 Další »
 Váš příspěvek
 
jita22
Zasloužilá kecalka 634 příspěvků 3 inzeráty 08.01.16 00:17

Tak snad ti pomuzeme aspoň my - nejsi k ničemu, jsi opravdu silná ženská co bojuje a bojuje aby byla lepší a lepší. A za to si zaslouzis obdiv i je to sakra důvod, proč se mit rada. Navic mas manžela, syna a ti te (podle toho co píšeš) taky maji radi.Snad ti manžel pomůže se vyrovnat s chováním tvé matky a dáte ji spolu najevo, ze at si mysli co chce, dal uz te ponizovat a ubližovat nebude. Protoze na to nikdo právo nema, ani tvoje matka.

 
karolon
Kecalka 394 příspěvků 08.01.16 00:31

Ja silná žena. Vždycky je lepší se o to podělit a vypovídat se. Nemáš to v životě jednoduché ale mas zdravého syna a milujiciho manžela, kteří te miluji. Už kvůli nim to zvladnes. Drzim moc pěsti. A urcite bych zasla do nějaké vyzivove poradny a probrala to snimi. Vždycky je nějaká cesta k lepšímu. :)

 
Tyrger
Stálice 67 příspěvků 08.01.16 00:38

Tvoje matka je něco, co nebudu psát, neb se na internetu snažím vyjadřovat pokud možno slušně. Ráda tě tady čtu; s tou náloží hnoje, co si neseš z domova, jsi dokázala skvělý věci. JSI silná ženská, máš obrovskou vůli a dokážeš na sobě tvrdě makat - inspirace pro mě, která má život docela jednoduchej a přitom pořád nad něčím fňuká… :oops:

Sežeň si psychologa. Existují různé rodinné poradny, kde ti sezení proplatí pojišťovna a přitom je šance, že narazíš na někoho kvalitního. S jeho odbornou podporou se zbav mámy, nenech jí ničit ti život! To, že ti někdo pomůže, je důvod být vděčná; vděčnost ale neznamená, že si od toho člověka necháš líbit všechno. Můžeš jí klidně být vděčná za dřívější pomoc se synem a přitom jí - protože ti soustavně ubližuje - kopnout do zadku, tyhle dvě věci se nijak nevylučují. To jen manipulátoři se v nás snaží vyvolat pocit, že když nám pomohli, je naší povinností se přestat bránit. ;)

Držím palce a posílám alespoň morální podporu! :mavam:

 
Agnesita
Závislačka 2552 příspěvků 08.01.16 01:04

Nemá tě ráda matka, nemáš se ráda sama, jednoduchý. Jenže když se podíváš, jak je zralá na cvokhaus, je opravdu její neláska tak důležitá, abys ji brala vážně a převzala? Měla by být pod práškama, její bolest ze ztráty dítěte ji asi definitivně zatemnila mozek. Neber ji vůbec jako rovnocennou partnerku do debaty, ale jako chudáka politováníhodného blázna. Kdyby se ti povedlo ji dostrkat k psychiatrovi pro pilule, uleví se všem hodně. Slabší modely může napsat obvoďák. Drž se a nežer!
edit. koukla jsem na jiný tvoje deníčky kvůli fotkám. Pěkná ženská, máš jiskru.

Příspěvek upraven 08.01.16 v 01:08

 
Lutonka  08.01.16 04:33

:hug: Jsi úžasná, tvé deníčky jsem vždy četla jedním dechem!! Myslím, že nejlépe udeláš, když to všechno probereš s manželem. Je tvá velká podpora a jistě i on vidí chování tvé matky. Třeba společně najdete řešení, jak jí odsunout tak, aby ti dál neničila život.

 
Anonymní  08.01.16 05:20
Louise L.Hay Miluj svůj život

Co píšeš je hodně smutné. Přečti si knížku Miluj svůj život. Tato knížka mi hodně pomohla. Drž se a nepapkej, zvládneš to!!!A "maminka "ať se odstěhuje když si tě neváží. Bydlení s ní bude těžké!!!První krok mamka pryč a 10kg je dole hned a ty ostatní postupně. Musíš být šťastná, a pak VŠE bude zas O. K.. :)

 
Králičice
Extra třída :D 12553 příspěvků 08.01.16 06:30

Nejprve se zbav těch kil, které váží tvá máma.. vím, že je to těžké, ale možná by stálo za to si s ní promluvit a říct jí, že je čas jít dál..že jí pomůžeš najít si vlastní bydlení, že tu pro ni budeš, ale že nechceš žít s někým, kdo tě ve skrytu duše nenávidí.. Ano, klidně jí to připomeň..
A až se zbavíš těchto „přebytečných kil“, pustíme se zas spolu do hubnutí ;) Já díky tvým deníčkům a ty z radosti ze života..

 
MIŠMA 22
Kecalka 275 příspěvků 61 inzerátů 08.01.16 06:50

Pěknej deníček, zbav se máti, zkus si zajít k výživový poradkyni a zkus vyhledat nějakou odbornou pomoc, není se za co stydět a když by to mělo pomoct :). Jinak moc držím pěsti, máš pro koho žít. Držím pěsti a posílám podporu :hug:

 
verca.d
Kelišová 5147 příspěvků 08.01.16 07:02

Držím všechno co mám, aby jsi získala opět svojí sílu a sebevědomí, pak „zatočíš“ s kily i s matkou :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug:

 
vantili
Kecalka 207 příspěvků 08.01.16 07:05

Já Ti rozumím. Ale věř nebo ne, jsem přesvědčena o tom, že tyhle pocity odporu k vlastní osobě trápí sem tam úplně každého. Někteří lidé se jimi nechají pohltit, někteří si je příliš nepřipouští a pro další jsou podnětem k seberealizaci. I Ty jsi jednu dobu patřila mezi ty naposledy zmíněné. Tvé deníčky o hubnutí jsou plné elánu a chuti do práce se sebou samou. Nenech nikoho, aby Tě připravil o radost ze sebemenších pokroků. Máš v sobě jiskru a sílu posunout se v životě přesně tam, kam budeš chtít. Nezáleží na tom kolik vážíš kil, ale na kolik si ceníš sama sebe. A když se zamyslíš, jistě přijdeš na věci, se kterými jsi ve svém životě spokojená, na které jsi pyšná. O ty se opři a měj je před očima. Dávej si krátkodobé cíle, které jsou v Tvých možnostech. A raduj se i z titěrných úspěchů. Jsi ten nejdůležitější člověk na světě a víš proč? Protože jsi jediná, se kterou budeš muset vydržet až do smrti. Hodně štěstí :kytka:

 
Bobsh
Závislačka 3671 příspěvků 08.01.16 07:20

:hug:
Bude dobře, ale nemůžeš si nechat ničit život kvůli někomu kdo se chová k tobě celej život a teď promiň ten výraz, jako prase.
Matka ať si najde bydlení, už jsi jí pomohla, teď je zase čas na sólo plavbu. Je potřeba zbavit se tohohle závaží, pak bude vše mnohem snažší a lehčí. Vždyť už jsi to jednou dokázala a já vím, že se sebereš a půjde to znovu.
Vím jak je kolikrát těžké žít sama se sebou, taky se nemám ráda. Ale na světě jsou lidi co tě mají rádi a pro ně je třeba žít a být tu pro ně. Hlavu vzhůru, matce to oznam, že takhle to dál nejde, že chceš aby se odstěhovala a pak zase ucítíš, jak se lehčeji chodí po světě ;)
A doufám, že si brzy přečtu deníček cesta z pekla ;)

Příspěvek upraven 08.01.16 v 07:44

 
catherine100
Nadpozemská drbna 27452 příspěvků 08.01.16 07:48

:hug: kočko moje rada - máti okamžitě odstěhuj (matka je někdo, kdo se o své děti stará, kdo je miluje, tu o které píšeš bych matkou nenazývala a hezky ji odstavila), a najdi si psychologa, problém je v hlavě, uvidíš, že když se srovnáš po téhle stránce půjde všechno líp
máš skvělého manžela, syna, a ti o tebe stojí, ti tě mají rádi, tak to udělej kvůli nim :hug: :hug:

 
Cuddy
Extra třída :D 11782 příspěvků 08.01.16 07:52

Jak to tak ctu, tak bys ale potrebovala psychologa/psychi­atra i ty. S mamkou se ale rozluc, at si vezme sve zbyle ja a jde jinam. A koukej se vzeprit, mas milujiciho muze a syna, ktery te bude potrebovat.

 
suricata
Kelišová 6601 příspěvků 08.01.16 08:00

Mám tě ráda. Baví mě tvoje psaní, líbíš se mi na fotkách. Jsi skvělá máma a manželka, podle toho co tu píšeš. Zase se usměj a posílám velké obejmutí.

 
Cuddy
Extra třída :D 11782 příspěvků 08.01.16 08:01

A jeste dulezita vec, tva matka nestala za mnoho jiz od detstvi. Misto, aby te branila a sebevedomi ti zvysovala, ti ho snizovala. Ale evidentne mas dobreho manzela. Vsechno s nim prober a hledej podporu u nej. Domluvte se na odstehovani tve matky a at se o to postara, at ty necouvnes.

A moc rada te ctu, pro nizke sebevedomi neni zadny duvod. Proste hlavu vzhuru, s manzelem vymyslete, jak dal a jednej.

 
4family
Zasloužilá kecalka 869 příspěvků 08.01.16 08:01

Holka, nedovol mamce ani nikomu jinému, aby ti ničil život. To není hodná maminka, ta je jak zlá macecha z pohádek. Hubnutí, to by šlo, když se zaměstnáš i jinak. Možná by Ti pomohla antidepresiva. Ale hlavně matinku pošli někam na ubytovnu. Máš svoji rodinu, to je velké štěstí a ne samozřejmost. Na ně mysli.

 
Lada84
Ukecaná baba ;) 1287 příspěvků 08.01.16 08:02

Ty blaho, to je MAMINKA!!! :poblion: Boze, ta napachala skody. Prvni rada, matku pryc z baraku, okamzite. Ona je pricina toho jak se citis, jako neumim si predstavit, ze by mi nasi rekli „tys mela zemrit a ne tvuj bracha“ a pak bychom se sli spolecne najist :poblion: Matka pryc, obklopit se tou nej kamoskou, pritelem, prip. najit nave uprimne dusicky a pak se do toho obout. a fest. Uz jsi to dokazala, vis jak na to, mas na to!!! Jestůli chces pridej se k nam do skupiny LETOS HUBNEME NAPOSLEDY, jsou tam fajn devcata, zadny posmechy, podpora, ucta. A o tom je to v prvni rade. Mozna, kdyz uslysis, ze te mame radi jaka jsi, zacnes to tak vnimat sama. :srdce: Utri si slzicky, dnesek je novy den. Zahod ty jedy a zacni ted dlabat zdravy dobroty, jdi na net, vyber si cvico ktere te bude bavit a zacni. Ted hned je ten spravny moment. Ted menime historii, jdes do toho, nebo ne? Chces v tom zrcadle pred Vanocemi 2016 videt nestastnou holku, nebo tam pysne stat a rikat si, ty kraso, tak ono to usili staoji za to! :potlesk:

 
Verun83
Kelišová 5053 příspěvků 62 inzerátů 08.01.16 08:02

Je nový rok, lidi se zbavují starých nepotřebných věcí, které jim k ničemu nejsou, aby mohlo přijít něco nového hezčího užitečnějšího. Ty se v první řadě zbav své matky. nejsi ji nic dlužná, ničí ti jen život. a takhle se ani máma ke svému dítěti chovat nemá, tak co to teda jen? odstěhuj ji, v duchu ji poděkuj, že ti dala život a nech jí jít její cestou, tvojí jen zbytečně ušlapává. Tvoje deníčky o hubnutí byly plné elánu, chuti do života, nesmírné pozitivní energie. a jsi opravdu hezká ženská. ty kila navíc to jsou jen kila smutku, co ti tvoje máma za ty celé roky způsobila. Naplň je radostí a láskou z toho, že máš syna, milujícího manžela. nekoukej na tělo, koukni na své fotky, kde jsi šťastná. a představuj si, jak ta radost sežere všechny ty kila smutku. opři se do života. promluv si s odborníkem. všechno bude dobrý. nenech se zlomit a pohltit nenávistí od někoho, kdo za to očividně nestojí. :kytka:

 
Misel02
Závislačka 4250 příspěvků 08.01.16 08:10

Jsi silná holka a ty to dokážeš zbav se matky a pošli ji do háje! Když dokážeš toto tak už dokážeš vše!!! Já vím nebude to lechké ale říct vlastní dceři že radši jsi měla umřít ty a ne její syn promin ale tu ránu bych jí zbalila všechny věci a letěla by dveřmi jak namydlená :pocitac: taky hnubnu a ti co na mě něco mají že jsme tlusta atd atd nadávky které jsme si nesla už od základky že jsem bečka, slonice atd tak jsme vymazala a z rodiny? S těmi se ani nesetkávám. Švagrová co je hubená a pěkná holka tak všchyn jiné holky jsou pro ni bečky bachyně atd a to maji ty holky třeba jen lidivě řečeno opuchlou nit tělo a co teda říka o mě, a sní jsme skončila a hubnu máme skupinku přidejse :-) Tak holky jdeme hubnout:-) těším se na tebe pá :)

 
Lada84
Ukecaná baba ;) 1287 příspěvků 08.01.16 08:13

PS: Je neuveritelny, ze po vsem tom psychickych teroru dokazes milovat a podporovat svoje okoli (syna, muze, pratele..), ze jsi nezahorkla. Ty jsi daleko silnejsi nez kdejaka z nas :potlesk: :potlesk: :potlesk: a jaste jednou :potlesk:

 
kve-tinka
Závislačka 3850 příspěvků 35 inzerátů 08.01.16 08:16

Když jsem četla tvé anonymní diskuzi o matce, nechápala jsem. :poblion:
Jsi silná ženská, co na to všechno má= shodit kila, zatočit se špatným vztahem k matce. Nebuď jenom ta hodná a přitom sebe ničíš. Matku z domova a klidně bych jí řekla, že mi soustavně ubližuje, že takhle ne-e a nevěřím na brzkou náprava - aby tě zas neukecala a nezůstala u Vás!!
:hug: :hug: :kytka: ;)

 
marra2
Ukecaná baba ;) 1904 příspěvků 08.01.16 08:19

Nepremyslela si o operativnim reseni obezity? Kdz budes chtit napis sz :-)

 
Ketty655
Zasloužilá kecalka 610 příspěvků 14 inzerátů 08.01.16 08:22

Taky se musím vyjádřit, holky tady už napsali spoustu rad, já nevidím problém ve vaze, tady je prvotní problém ten psychicky, vztahy s matkou, sebe nenávist, na tom je třeba zapracovat. Ale myslím, ze obrovský krok jsi už udělala, když jsi o tom napsala denicek, fakt, je vidět, ze si to nevzdala vnitřně. Jak zdolat sebenenavist? Já vždycky říkám ze lidi si neváží toho, ze ziji, ze jsou relativne zdravi a maji svůj život ve svých rukách (spousta lidi nemá možnosti, at už fyzické, materiální či pod.). Moje praktická rada je, udělej si jeden den pro sebe, jdi ven, kde nejsou lidi, neber si žádný mobil a jen zhluboka dychej a nech všechny myšlenky plynout, pak prihd domu a zápis si vše, co te napadne, ze je možné změnit, davej si rozumné cíle, nikdy si nedavej debilni cíl: chci zhubnout a mít se rada. Upřímně akorát to stresuje a je to příliš dlouhý horizont. Dej si cíl třeba ze chces promluvit s matkou, ze budeš dvakrát týdne chodit hodinu rychle chůze apod. Moc to držím palce :hug:

 
hebu
Stálice 53 příspěvků 08.01.16 08:27

Nevím co napsat, protože jsem v podobné situaci, i když to snad nemám tak vyhrocené. Rady, zbav se matky, se dávají dobře, ale ono to nejde tak jednoduše. Bydlím se svoji rodinou a matkou už třetí rok v jednom bytě a deprese jsou mým častým hostem. Když je mi blbě, zajídám to a kila jdou na horu, vadí mi to, že nejsem schopna se ovládnout atd…
Teď jsem na tom líp, mám krásné miminko, tak jsem kila sváděla zprvu na těhotenství, teď na poporodní…
Ale věř mi, že čokoláda je lepší, než prášky. Jednou jsem se dostala do stavu, kdy už jsem nemohla ani jíst a pomohli mi až na psychiatrii.
Problémy je však potřeba řešit opravdu radikálně, z dětství si jich neseme asi pořádný pytel a konfrontace s nimi a s matkou manipulátorem nás dostává tam, jak píšeš.
Pokud máš tedy příležitost, rozhodně vyhledej pomoc dobrého psychologa, protože pak už ti nepomůže ani psychiatr. Taky jsem si myslela, jak jsem silná a zvládnu to sama, ale najednou ti začne pod neustálým stresem vypovídat i tvoje tělo a jseš v p…
Taky to budu muset řešit, čas není, ale chce to alespoň kamarádky na postěžování si, podporu…takže je dobře, že jsi deníček napsala. :*

 
sunshinegirl  08.01.16 08:41

Brouku, na profilovce, jestli jsi to ty, vůbec nevypadáš nějak „tlustě“. A za druhé, mám obdobu tvé matky, mne tedy řekla jen, že jsem se nikdy neměla narodit a celé dětství mi říkala, že jsem škaredá, blbá, celej fotr, že ze mne bude vždycky jenom nula apod. Bratřík byl tak číslo jedna a přitom grázl největšího kalibru. Je to tak dodneška. Naprosto tě chápu a chci ti říct, že jestli budeš chtít, jsem tu pro tebe. Můžeme si psát, můžeš jít i k nám do soukromé skupiny, jsou tam strašně hodné a fajn holky a moc se navzájem podporujeme. Potřebuješ mít někoho na své straně, někoho s kým budeš mluvit, vypovídáš se, kdo tě podrží, když na tebe přijde nálada řešit problém jídlem. U nás ji určitě najdeš, budeš-li chtít. :hug:

 
vodouska
Kecalka 227 příspěvků 08.01.16 08:45

Jak kdybych cetla castecne svuj pribeh. Zadna materska laska, vycitky ze jsem tlusta uz mala (nebyla jsem, koukam na fotky a nebyla jsem ani oplacane dite :-( ), jidlo jako reseni problemu. Uz par let se mi dari to zvladat (ne na 100 %, to ne). Pomohlo mi odstehovani od rodicu a psycholog. To on nasel pravou pricinu. I tobe se to povede! Jsi silna zena.

 
mejdylko
Extra třída :D 11274 příspěvků 08.01.16 08:46

Holky děkuju za komenty… fakt moc. Když jsem to psala, tak jsem se u toho asi 10× rozbrečela, jsem myslela, že to ani nedopíšu… Ale pomohlo to :hug:
Nejvtipnější na celé té věci je, že máma je terapeutka a pomáhá lidem. A fakt pomáhá. Několikrát jsem byla u toho a fakt hodně lidem pomohla. Ale nám nějak pomoc nedokáže. A myslím si, že ona má vůči mě určitý postoj jen proto, že já jsem jediná, která jí zbyla a na koho to vlastně může naházet. Že jí to ani nedochází co mi dělá. Jedinou kliku má, že se hezky chová aspoň k Alexovi. Ale zas mi přijde, že si jím nahrazuje bráchu a snaží se mi ho vychovávat. A v tom jsme tak ve střetu, vychovávat si ho chci sama s přítelem. Já jsem jeho máma a ne ona!
Vše je to začarovaný kruh. A kamarádka mi řikala, že dělám chybu a že do roka z ní budu ve cvokhausu. A já furt.. nééé ona se změnila a bude v pohodě. HAHAHA! Jsem byla fakt naivní. :D Něco jinýho je toho člověka vidět jednou za týden na několik hodin a být s ním 24 hodin denně. A to doslova. Ona totiž tak nějak pracuje/nepracuje a tím, jak mi na podzim zaobaleně odmítla hlídat Alexe a já nemohla jít do práce, tak jsme spolu celý dny doma. Ona je sice v tom svým krcálku, ale furt tu energeticky je a úplně mi to drásá nervy. Já zvyklá si všechno dělat po svým a zvyklá, že přítel je celý dny v práci a jsem spíš sama a když jsem neměla náladu, tak jsem prostě byla doma a když už mi bylo smutno, tak jsem zas vyrazila mezi lidi, si domu nasadim energetickýho upíra a žiju s nim už skoro rok. :zed: já se asi fakt zbláznila.
Babička mi furt řikala, že jsem hodnej blbec a že bych taky měla myslet na sebe a na svou rodinu. A má pravdu. Budu s tim muset něco udělat. Protože už jsem začla i marodit a já jsem nikdy nemarodila a dle mě to vše pramení z mýho psychickýho stavu. Když jsem před rokem zhubla, tak mi byla fyzicky i psychicky fajn, jsem měla pocit, že už to bude jen dobrý. Bylo by, kdybych neudělal takovou blbost.
Na jednu stránku chápu, že je mamka psychicky zlomená a bolavá. Umřelo jí dítě, to je snad to nejhorší co se člověku může stát. Ano i můj otec nebyl zrovna ten nejlepší člověk na světě, taky jsem se kvůli němu naplakala a brácha jakbysmet. A máminý rodiče jsou psychopati, kteří jí nedali dobrý základ a jako dítě jí psychicky a fyzicky týrali (tady asi pramení ten její vztah ke mě). Ale já jsem její dítě a měla by mě zahrnout láskou a ne výčitkama. To je jako kdybych já teď se cítila ublížená a tak si to vylívala na Alexovi. To je přeci kravina.
No mám co napravovat a já pevně věřím, že v roce 2016 pusunu o mnohem větší kus jinam, než to bylo doposud. Zničit se nedám, už toho mám plný zuby :D

 
Lada84
Ukecaná baba ;) 1287 příspěvků 08.01.16 08:54

@mejdylko To jsou slova do pranice! Specialne zaver se mi libil, nevzdavas to, bojujes :potlesk: :palec:

 
mejdylko
Extra třída :D 11274 příspěvků 08.01.16 08:57

@sunshinegirl No nevypadám tam tak tlustě, protože jsem se asi hodinu nastavovala, aby mi tam nebyla vidět ta druhá brada :D trošku to ze mě padá, jak to tu všechno čtu. Je mi líp, i když má zrovna šílenou rýmu a kašel :mrgreen: Já sice mám tu kamarádku se kterou to taky probírám, ale vidíme se tak málo, že si jentak v rychlosti napíšem na fb jak je atd. Ale nevidíme se. A chybí mi. Každá už jsme hlavně jinde. Já mám rodinu a žiju hlavně pro ni a kamarádka je sama, honí kariéru a peníze, jezdí po světě. Máme se rády, ale jsme každá jinde. Do skupinky se ráda přidám. Kdyžtak písni SZ a díky :hug:

 
reinkarnace
Závislačka 3788 příspěvků 6 inzerátů 08.01.16 09:05

1. - matince bych našla jiné bydlení
2. - přestala bych se soustředit na hubnutí a zkrátka jen začala jíst zdravě tak, aby mě to těšilo
3. - syna bych preventivně držela dál od mekáče ;) (což mi připomnělo dokument Super size me)
Držím palce do života, jo a pokud na profilovce jsi ty, tak opravdu nezoufej, po obličeji jsi kočka :kytka:

 
martina.se
Hvězda diskuse 53305 příspěvků 08.01.16 09:08

Vzepři se, vykopej ze života člověka, co si Tě vůbec neváží, jen na Tobě parazituje :poblion: Máš manžela, syna, kamarádku, pokud chceš, tak i velkou podporu tady. Dokázala jsi to jednou, dokážeš to znovu. Kdybys nebyla silná, vzdala bys to už dávno. Ale Ty se nevzdáváš :palec: :hug: :hug: :hug: :hug:

 
Tiger-lily
Nadpozemská drbna 29290 příspěvků 61 inzerátů 08.01.16 09:09

:hug: :hug: :hug: Holka, neblbni se sebevraždou. Nikdy není pozdě se sebou něco udělat, potřeba je jen silná vůle, najdi ji v sobě, oporu ve svém partnerovi určitě máš a podporu celého emimina taky. Držím palce. :kytka:

 
mejdylko
Extra třída :D 11274 příspěvků 08.01.16 09:09

@reinkarnace neboj, do mekáče nechodíme každý týden. Tohle bylo asi po roce a přítel měl na něj chuť :D a nebojím se, že by syn měl nějakou nadváhu. Je hyperaktivní po příteli a ve 3 letech má 13 kilo. Kdyby chvíli seděl, tak bych byla šťastnej člověk :D

 
svycarka
Kelišová 6333 příspěvků 08.01.16 09:12

Vse tu jiz bylo receno..posilam ti hodne stesti a nervu jak v boji s matkou - kde stejne nebude vitezu, tak pro znovuboj s kily- a tam ja vim, ze zvitezis na plne care a s vyznamenanim :hug: Jsi skvela baba, hezka a chytra a mas krasneho syna a moc hodneho chlapa. To je tva rodina, ktera za to stoji a ne ta..,no vis ktera :zed:
Drz se krasko :kytka: :hug: :hug:

 
Jensina
Ukecaná baba ;) 1013 příspěvků 08.01.16 09:12

Holka jsi na rozcestí. Teď je ta pravá chvíle. Buď prožít zbytek života takhle nebo duchovně povyrůst.
Stejně jako anonymní mi naskočila Luise L. Hay: Miluj svůj život. Znáš? Pokud ne. Speciálně Ty tam můžeš najít spoustu odpovědí.

Nikdo a nic nad Tebou nemá moc. To co, si o sobě myslíme, se pro nás stává pravdou.
Máme se rádi a podporujeme se stejně, jako jsme byli milováni v dětství. Ale rodiče za to nemohou. Všichni jsme obětmi obětí, nemohou nás naučit to, co sami neuměli. Proto je důležité odpustit a milovat tu malou holčičku v sobě.

Hodně štěstí.

 
Týna K.
Závislačka 4307 příspěvků 08.01.16 09:13

Smutny denicek, nemelas to v zivote jednoduche, ale jsi mnohem silnejsi nez si myslis, tve predchozi denicky jsem cetla a moc te za to co jsi dokazala obdivuju…prosim, nenech si to zkazit nekym kdo o tobe mluvi jak o povlu co nic nedokazal, nekym kdo rekne ze jsi mela radeji umrit a jeste se ti nakvartyruje do bytu a nici to, co te stalo tolik usili a odrikani…promin, tohle neni mama… vypakuj ji z domova i ze zivota, ty kolem sebe lidi kteri te miluji uz mas, syna a manzela a nikoho dalsiho nepotrebujes…verim, ze kdyz se zbavis toho bremene v podobe sve matky, tak se budes citit lip, nejen po fyzicke strance, ale hlavne po te psychicke :) bez dobre nalady a ve stresu se hubne tezko…moc ti drzim palce a verim, ze to zvladnes a zase se brzy v zrcadle podivas do tech krasnych a veselych oci :kytka:

Příspěvek upraven 08.01.16 v 09:16

 
mejdylko
Extra třída :D 11274 příspěvků 08.01.16 09:15

@Tiger-lily Tak sebevraždu už v plánu nemám. Brácha to udělal, protože on byl psychicky jinde než já a ten můj pokus v těch 17 bylo spíš takový volání o pomoc. Bylo toho hodně, i protože jsem se ze dne na den dozvěděla, že se mi narodil sourozenec (o čemž jsem nevěděla, že by tátova žena byla v tom), táta na nás prděl, máma tou dobou hodně pila, já furt byla sama, nepolíbená, bez kluka atd. Bylo mi asi jen moc smutno. Ale teď mám moje kluky a nejsem cvok aby je tu nechala. Takhle moc zničit se nenechám :) A děkuju :hug:

 
mejdylko
Extra třída :D 11274 příspěvků 08.01.16 09:20

@Jensina hezky řečeno. Děkuju. Luisu znám, máma ji má jako bibli a četla jí hodně, když se rozváděla. Asi do ní taky nakouknu a začnu ji číst. Kdysi jsem jí četla, ale to už je dávno.
Já vím, že máma mi vlastně předává to co sama zažila a je mi jí i líto. A jsou opravdu dny, kdy je to v pohodě, ale myslím, že se ničíme asi navzájem. Já jí lezu na nervy a ona mě. Měly bychom si žít své životy a už je úplně nepropojovat. Neříkám, že jí nikdy nechci vidět, to zas ne. Ale žít se s ní prostě nedá.

 
Jensina
Ukecaná baba ;) 1013 příspěvků 08.01.16 09:55

@mejdylko máma ji má jako bibli, je terapeut. Mohu se zeptat čeho? Ono je to celkem zvláštní. Myslím její chování vůči Tobě. Tam bude ještě něco mezi vámi dvěma. Něco, co samy asi ani netušíte.
Ale pro Tebe by bylo nejlepší řešení se od ní vzdálit. Než nabereš sílu, najdeš sebe. Zapracuješ na zbavení se odporu a nenávisti. Ve svém vlastním zájmu, jinak bude další deníček pravděpodobně o nemocech těla. Tvého.
jednou to třeba budeš Ty, kdo dokáže pomoci jí. A pak se z Tebe stane pozemský anděl. :)
Máš v sobě obrovskou sílu. Mysli, ducha. Jen ji probudit. přejala jsi myšlenky o sobě, které Ti předkládali ti, kterým jsi nejvíc věřila a tím jsi svou sílu udupala. Ale nezabila, je tam a zase jsi to Ty, kdo ji dokáže vzkřísit. Odpusť druhým a odpusť sobě, že jsi svou mysl, ducha i tělo otrávila a začni ho léčit.
není to jednoduché, bolí to, ale s každou slzou můžeš být silnější, zdravější, šťastnější. Najdi lidi, kteří Ti kdykoli pomohou a máš jich kolem sebe spoustu. Ale nejdřív slib té malé holčičce v Tobě, že už nikdy jí nikdo a zvlášt ne Ty neřekne, že je odporná. Miluj dítě v sobě. :kytka:

 
Tiger-lily
Nadpozemská drbna 29290 příspěvků 61 inzerátů 08.01.16 10:02

@mejdylko :kytka: To je dobře, nedej se a te´d musíš vyhrát ten boj sama se sebou

 
mejdylko
Extra třída :D 11274 příspěvků 08.01.16 10:10

@Jensina máma se zabývá ezoterikou a dělaj s holkama rodinné konstelace, trochu kombinované s metodou RUŠ, karty atd. Prostě se snažej přijít na problém do morku kostí. Jim to jde, já tam taky jezdím a dělám jim občas médium a baví mě to :) Jenže my tohle mezi sebou neřešily, já takovouhle věc nechci řešit, mezi jejíma kamarádkama, protože ony jsou zaujaté (znaj jí jinak než já), takže do toho můžou dávat něco ze sebe. Takže pro nás trochu věc neřešitelná, to bych musela sehnat někoho jinýho, podobného :)
Já jsem zjistila, že můj životní úkol tady, je odpuštění. Není to vtipný? :D jinak my tam máme celkovou zátěž i z minulých životů atd. Ale to je asi delší soukromé povídání a nechci tu vypadat jak cvok :D

 
Slečna Ferka
Echt Kelišová 8257 příspěvků 08.01.16 10:10

Obdivuju Tvou odvahu, si věci přiznat :kytka:

Už jsi na půl cestě k řešení. Psychiatra, psychoterapii, hned.

Jedna věc je zbavit se matky a vlivu, který na Tebe má, a druhá naučit se mít ráda. Terapie k tomu může hodně pomoct.

Držím palec.

 
Ukulina
Extra třída :D 13288 příspěvků 08.01.16 10:21

:hug: Všechno už tu bylo asi řečeno. Chci ti vyjádřit podporu. :hug:
Ty víš, kde je problém, jen potřebuješ pomoct ho začít řešit.
Teď neřeš svoje tělo, řeš duši, tělo se přidá.
Moc ti držím palce! :kytka: A mám tě ráda. Sice tě osobně neznám, ale sledovala jsem tvoje deníčky a přirostla jsi mi k srdci.

 
hebu
Stálice 53 příspěvků 08.01.16 10:25

Pokud máš ještě prarodiče, určitě existuje pro tvoji matku jiná možnost, než společné bydlení s Tebou. Také jsem si myslela, že si s mamkou docela rozumíme, že zranění z minulosti jsou dávno pryč, až do okamžiku, než jsme začaly spolu sdílet domácnost. Pokud to jen opravdu jde, vyřešila bych to bydlení, a až se zase budete vidět jenom na návštěvě, určitě najdete sílu si o tom promluvit a vaše vztahy se někam posunou.
Kdyby moje mamka neměla 80 let a já se nebála, že jakékoli stěhování už nepřežije a budu si to pak po zbytek života klást za vinu, udělala bych také nějaké radikální řešení. Sourozence mám, ale „hodná a blbá“ jsem jenom já - to tvrdí můj manžel a nepřej si vidět, jak svoji tchýni má rád, přestože ji měl v době před společným bydlením docela v oblibě…
Co se týče jejich nevýžádaných rad, týkajících se péče o děti a jejich výchově, o tom raději pomlčím.
To jen takové postřehy ze života, a to, že je Tvoje matka terapeutka potvrzuje pouze známé rčení, že „kovářova kobyla chodí bosa“.

 
Adinka_2012
Ukecaná baba ;) 2136 příspěvků 37 inzerátů 08.01.16 10:28

Jste moc silná žena, ale teď moc zklamaná a zlomená. První, co je potřeba udělat, je vymazat „matku“ ze života, ta Vás ničí a ubíjí. Manžel/přítel určitě pomůže. Taková lidská hyena, když budu hodně upřímná, si nezaslouží ani kouska Vašeho citu. Vždy Vás jen urážela, ponižovala, vlastně kvůli ní máte problémy, kdo by neměl, toto vydrží jen silná osobnost. A tou jste právě vy, protože jste se s tím vyrovnávala se ctí. Teď už to ale přeteklo. Máte krásného syna, skvělou rodinu, pro tu bojujte, matku odstřihněte. Vyléčite duši, pak se začně léčit fyzično-tělo. Nebojte, bude to dobré. Uvědomujete si problém a to je první krok. Zkuzila bych i vyhledat výživového poradce, až se na to budete cítit. Oni jsou i poloviční psychologové, pomohou.
A deníček je napsaný naprosto skvěle :potlesk: :potlesk: :potlesk:. Jste úžasný člověk, posílám na dálku sílu, ať už se máte jen dobře :hug: :hug: :kytka:.

 
Jaji77
Extra třída :D 14806 příspěvků 08.01.16 10:31

Doporučuju Caitlim Moranovou - Jak být ženou.
Cituji: Přejídání si vybírají lidé, kteří se starají o ostatní. Je to způsob, jak se odrovnat a zároveň zůstat plně funkční, protože vám nic jiného nezbývá. Tlustí lidé se neoddávají „luxusu“ svého návyku, místo toho se postupně ničí takovým způsobem, který způsobí ostatním co nejméně nepříjemností.
Nakopnutí cukrem nebo nacpaní nezdravými jídly pořád ještě zvládáte chystat dětem svačiny, odvést je do školy, obstarat mimino… tedy věci, které by nešly, kdybyste vyhulila pytel trávy nebo si co hodinku dala pár loků skotské.

S dost věcmi v té knížce nesouhlasím… ale kapitola o přejídání je excelentní.

 
Jensina
Ukecaná baba ;) 1013 příspěvků 08.01.16 10:37

@mejdylko aha, a jsme doma. :) Kovářovy kobyly. :mrgreen: Já si to myslela.
Dvě možnosti, buď bude ochotná na vás dvou (tedy i na sobě )pracovat i maminka. A tak přistoupí na terapii u někoho nezaujatého-tedy cizího (ale vám sympatického a milého) a pak se můžete obě hnout zase o kus dál. A to by dle mého názoru měla, pokud svou poradenskou činnost a terapie dělá upřímně a poctivě, tak sama musí vědět, že je čas a bez vyřešení vašeho vztahu se nehne dál. A každý, kdo jde touhle cestou chce růst. Nebo nepřistoupí a pak je čas bez výčitek jít dál sama, bez ní.
Jinak se budeš neustále pohybovat v kruhu, jednou bude hůř, jednou líp, ale budeš neustále stagnovat, přežívat. A lepší je žít, růst a vyvíjet se, ne?
Ta zátěž z minulého života mne právě také napadla, ale očividně o ní tušíte. Což je fajn, tak ji řešte. Ať se v tom neplácáte zase v životě dalším.
To že máš v životním cíli odpuštění, není vtipný. Naopak to vysvětluje většinu Tvých životních zkušeností. Jen nezapomínej, že odpuštění se vztahuje na ostatní i na sebe samu. A to je teprve prča. :) a náročná.
Terapie vnitřního dítěte. To bych Ti moc doporučila. Super jsou na to meditace. Když se pro ně rozhodneš. Klidně napiš do SZ, ať nejsi za blázna. :lol: Kdybys holka viděla, v jakém stavu bylo to mé před rokem :? Zajímavé je, že na tělesné stránce já měla problém s extrémním hubnutím, podvýživou… ale ve výsledku je to prašť jako uhoď. Nejdřív je třeba srovnat duši, no. :) Ale Tobě to půjde. Nemám strach. :kytka:

 
hebu
Stálice 53 příspěvků 08.01.16 10:38

Teď jsem si přečetla Tvůj příspěvek a je to opravdu cesta odpuštění, která by nám pomohla. Měla jsem půjčenou knížku Radikální odpuštění - nevím už autora, je to hodně americké a neztotožňuji se se vším, ale má to cosi do sebe. Přestat prostě ze sebe dělat oběť, ale říci si, že každá situace má pro mne smysl, něco mi chce říci…je to trochu složitější…ale co chci říci, odpustit se dá, hodně mi to pomohlo, ale když jsem s konkrétní osobou neustále, nelze to vyřešit a z toho kolotoče vyskočit. Hodně mi pomáhá, když třeba na týden odjedeme na dovolenou a získám ten patřičný odstup a neberu dech, ale jinak to opravdu nejde.
PS: Mrně se probudilo a já jsem nic neudělala…aby dnes babička nebyla bez oběd§ :lol:

 
LennaZS
Ukecaná baba ;) 2319 příspěvků 08.01.16 10:44

Uff..tohle mě dostalo. Tak ráda bych ti pomohla, objala..úplně mě ten deníček rozložil :,( :srdce:

 
Regina Hero
Generální žvanilka 20977 příspěvků 6 inzerátů 08.01.16 10:46

@mejdylko dokud budeš nespokojená sama se sebou, neustojíš svou matku… musíš se naučit mít ráda sama sebe… i to své tělo… není to o kilech navíc, opravdu… každý krok musí stejně vyjít od tebe… odpusť svému tělu, že je takové, jaké je… odpusť sobě, že své tělo nemáš ráda a nelíbí se ti… a pak odpusť matce, ať ti udělala cokoliv… odpustit nerovná se zapomenout nebo souhlasit s jejím chováním… je taková, jaká je, nezmění se, byla taková a bude taková, dokud ona sama nebude chtít udělat tu změnu u sebe… odpuštění je asi to nejtěžší, co člověk může udělat, ale nepohneš se bez něho… jinak budeš vždy už na váš vztah hledět s těmi „prapůvodními předsudky“, nebudeš se moct odpoutat… nejspíš jste si měly něco vyřešit, něco starého, co třeba nikdy nezjistíš, co to bylo… ale neznamená to, že musíš mít maminku na krku… najdi jí třeba nějaký malý byt, poděkuj jí za veškerou pomoc, co ti kdy poskytla, a prostě jí řekni, že tak už dál žít nemůžete, že ji máš ráda a jsi jí vděčná a že jí kdykoliv pomůžeš… a jasně, že ona z toho může mít i špatné pocity, bude naštvaná, bude tě citově vydírat… ale ty musíš myslet hlavně na sebe… jsou chvíle, kdy člověk musí být sobecký… a když jde o zdraví (jak fyzické, tak psychické), tak prostě musíš…
TAky jsem měla podobný vztah ke své matce… trvalo mi hodně let, než jsem odpustila… dost dlouho mi trvalo, než jsem se vymanila z té role sebelítostné chudinky, která měla smůlu na rodiče… a nejtěžší bylo nezlobit se sama na sebe, že jsem se tak dlouho nedovedla ozvat a nedovedla jsem říct, co mě trápí… nakonec jsem jí odpustila a od té doby je to mezi námi stokrát lepší… nikdy už to sice nebude takový ten vřelý, láskyplný vztah mezi matkou a dcerou, ale už nemáme ty kostlivce ve skříni a je to stokrát lepší…

Vložit nový komentář
Stránka:  1 2 3 Další »