Cesta k miminku 2

Kishikutoka  Vydáno: 01.03.15

Jak to dopadlo s naším snažením? Po dlouhých měsících dopisuji deník…

Všechna následná vyšetření byla v pořádku, jen já jsem se cítila hrozně unavená a bylo to nekonečně dlouhé to domácí polehávání. Pomalu jsem vybírala výbavičku pro miminko a těšila se jeho příchodu. Doktor mi doporučil císaře a já se jen v duchu modlila za to, že jestli do mě někdo bude řezat, tak on.

Poslední týdny jsem měla divný pocity, nespala jsem, zdály se mi děsivý sny. Pořád jsem zkoumala, jestli se miminko hýbe a když se pět minut neozval, byla jsem strachy bez sebe.

Ke konci mi bylo zase špatně, měla jsem nevolnosti a moc dobře mi nebylo. Raději jsem šla na kontrolu a doktor mě poslal na pozorování do nemocnice. Vyšetření bylo v pořádku a já si lehla a čekala, co se mnou udělají. To bylo 14.10.2014.

Druhý den ráno přijel manžel, co kdyby… a do hodiny si pro mě přijeli a vezli mě na sál. Bylo to rychlé. Na sále jsem se pozdravila s mým gynekologem a já byla úplně v klidu. Možná je to divný, ale i na sále jsme se zasmáli, snažili se mě rozptýlit, abych nemyslela na to, že právě teď mě operují.

V 9.44 hodin se na svět vyklubalo naše malé zvířátko, jen tak kníknul a mně se do očí vehnali slzy. Odnesli ho k manželovi a za chvilku ke mně. Brečela jsem při pohledu na ten maličký a vytoužený zázrak. Odnesli ho do inkubátoru - byl maličký, podchlazený a nechtělo se mu ani moc dýchat.

Přinesli mi ho ráno v 5:10. V zavinovačce nebyl ani vidět. Dívala jsem se na něj a ani nedýchala, chtělo se mi hrozně brečet. Chtěla jsem se se synem přivítat, být s ním sama (ale bohužel, to je na další dlouhý příběh…).

Nosili mi ho na kojení, pak už jsme byli spolu na pokoji a užívali si chvilky klidu, kdy nikdo neotravoval…

Dnes jsou synovi 4 měsíce, je krásný, šikovný a za jeho smích a za to, že si chce ve tři ráno povídat, bych dala všechno. Aby taky ne… jsem MÁMA.

A pořád, když se na něj podívám, se mi derou slzy do očí a jsem šťastná za to, že ta cesta plná nezdarů, smutku a plno jiných hrozných pocitů skončila. A najednou si říkám, že to byli pouhé tři roky snažení a čekání. Najednou jako by se lusklo prstem…

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 3.8 bodů
 Váš příspěvek
 
pajinka256
Kecalka 135 příspěvků 01.03.15 11:43

Tak ať se Vám všem moc hezky daří a další roky, ať jsou nejkrásnější v životě :)

 
Nuggetka
Zasloužilá kecalka 605 příspěvků 01.03.15 12:22

Krásně napsané, budte štastní :kytka:

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele