Cesta ke štěstí

pikolik77  Vydáno: 19.12.12

Můj život byl dost zvláštní. Bylo mi už třicet, žádný trvalý vztah, starost jen o to jít do práce, po práci na pivo, a tak pořád dokola.

Byl jsem zajištěný díky rodičům a měl pěkný třípokojový byt, který byl pro jednoho tak velký, že jsem do obývacího pokoje chodil tak jednou v týdnu a do ložnice vůbec. Pobýval jsem jenom v dětském pokoji a kuchyni. Jedinou společnost mi dělal pes, slepice a králíci. Při mých večerech u vína jsem si stýskal, jak by bylo hezké mít nějakou holku, ale nebyl o mě moc zájem pro mé popíjení.

Jednoho dne u nás v práci nastalo vzrůšo. Jedna kolegyně, velice tichá a od pohledu smutná dívka vyhodila po 17 letech z domu svého přítele a byl jsem požádán, abych této dívce pomohl. Tak jsem ji přinesl pepřový sprej, ale nebyl potřebný, protože se dotyčný neukázal. Večer po službě jsem šel za onou dívkou, že ji trochu potěším a povzbudím, tak ji povídám, že já mít takovou hodnou holku, tak bych ji na rukou nosil. Už ani nevím, kdo koho dřív začal líbat, což nebyl můj úmysl, tak jsem raději odešel domů a tam o všem přemýšlel. Mám si s ní něco začínat? Vždyť má dítě. To jo, upečou si dítě a já ho budu cizímu živit a vychovávat. Ale je hodná a hezká. Můj typ. V hlavě mi z toho pěkně hučelo.

Viděli jsme se druhý den. Pozval jsem ji na kafe a pak vyprovázel domů. Měla s sebou svého syna. Povídala, že neví, jak dál. Ten její si přišel domů, vrazil jí facku, odvezl lednici a pračku do zastavárny, kluka s sebou musí mít odpoledne v práci, protože školka v 16 hodin zavírá a děda, jediný žijící příbuzný, hlídat nechce. Tak ji povídám, že to spolu nějak zvládneme. Na to ona, že ne, že mi nemůže zkazit život a začala povídat, co se špatně poslouchá. Jak nemůže mít děti, protože nemá vejcovody, kluk se naštěstí povedl na první pokus umělým oplodněním, ale že určitě budu chtít vlastní dítě a že by nemohla žít s pocitem, že mi to dítě nemůže dát. Vážil jsem si toho, že mi to řekla hned na začátku vztahu a odvětil, že když šlo jedno dítě, tak musí jít i druhé.

No a začali jsme spolu chodit. Dá-li se to teda tak nazvat, protože děláme na směny, oba jak denní, tak noční, do toho čtyřleté dítě a děda moc hlídat nechtěl. Po dvou měsících jsem své lásce navrhl, ať pustí svůj městský byt a nastěhuje se ke mně. Cítil jsem, že se bojí, co když nám to nedopadne, kam by šla, ale nakonec souhlasila. Nastal ještě problém říci to mé matce, ale ta to nakonec celkem vzala. A tak nastalo stěhování. Bohužel nemám řidičák na auto, ale naštěstí vypomohl kamarád. Ze svého bytu si vzala jen televizi a oblečení, nábytek a ostatní věci si odnesli sousedé, což byli většinou nezaměstnaní Romové. Tak rychle vyklizený byt jsem ještě neviděl. Romové se radovali, jaké krásné věci si mohou odnést a mi měli radost, že to odnesou a můžeme městu předat prázdný byt.

A tak začal náš společný život a mně nastaly starosti, jaké jsem neznal. Kluka vodit do školky, vařit a tak všelijak. S paní jsme se kolikrát viděli jen letmo, při střídání v práci. Navíc kluk nic nejedl, jenom čočkovou polévku a trávení hodin u jídla bylo šílené. Ale měl mě rád, o vlastním otci mluvil zvláštně, až mě to zaráželo. Oslovoval ho křestním jménem a mě tati. Povídal, jak maminku mlátil a nadával jí, jak byl pořád v hospodě. Náš život byl hezký. Já do hospody nechodím, ale popíjím si doma. Mé paní to nevadilo. Byli jsme všichni spokojení.

Asi po půl roce jsem navrhl, že bych se rád pokusil o dítě. Má paní s radostí souhlasila a dohodli jsme se, že do toho půjdeme. Navíc je paní o tři roky starší, tak bude lepší na nic nečekat. Začali jsme shánět informace o umělém oplodnění na internetu a zjistili, že Sanus je i nedaleko našeho bydliště. Tak jsme zavolali a byli pozváni na pohovor. Příjemná paní doktorka s námi vedla dlouhý pohovor, vše vysvětlila a sepsaly se potřebné papíry. Protože má paní měla kluka počatého uměle, tak by prý neměl být problém, ale ještě vzali mě na spermiogram, kde též vyšlo vše dobře.

Pojišťovna hradí pouze tři pokusy, jeden byl již vyčerpaný z předchozího vztahu, tak nám zbyly dva. Pak nastalo píchání injekcí na tvorbu vajíček a po nějaké době byly paní odebrány vajíčka, mě sperma a pak modlení, ať to ve zkumavce hezky sílí. A bylo to celkem dobré, 7 kousků použitelných. Pak bylo ještě po nějaké době nutno píchnout přesně ve 21 hodin mé paní do zadečku injekci, což byl celkem problém, protože u nás ve městě žádná pohotovost není, já auto nemám, tak se jelo 10 km na skútru. On to byl docela problém, protože kluk měl 5 let, musel být sám doma, navíc byl listopad a docela zima. Ale i to jsme zvládli.

Po nějaké době zavedli doktoři mé paní dvě embrya a čekalo se na zázrak. Ale ten se nekonal. No co, máme zamražena další, tak snad příští pokus dopadne lépe. Psychika je v tomto případě hodně důležitá, tak jsme to vzali bez nervů. Po nějaké době, když si tělo odpočinulo, šla žena na druhý pokus. Po návratu jsem ji uložil s nohama nahoru a opečovával ji jako v bavlnce. Po pár dnech jsme udělali těhotenský test a světe, div se, ony tam byly dvě čárky. No to bylo radosti. Já jsem myslel, že se zblázním, tak natěšený jsem byl.

Žena stále ležela a my se modlili, ať se ten drobeček drží. Oba jsme si přály holčičku a měli plány. Ale po několika týdnech má paní začala špinit a ubylo na náladě. Vzájemně jsme se povzbuzovali, že to nemusí být ztracené. Ale paní špinila víc a víc bylo po všem. Poté paní musela do krajské nemocnice na vyčištění. Navíc nám v Sanusu sdělili, že poslední zmražené embrya jsou slabé a nemá cenu je zavádět. A byl na dlouhou dobu konec, tělo si muselo před dalším pokusem odpočinout. Tak jsme to čekání vyplnili plánovaním a zařizováním svatby a ten rok docela utekl.

Měsíc po svatbě jsme zase narukovali do Sanusu. Opět obvyklé rituály a ve finále čtyři embrya. Dvě hned do ženy a dvě zmrazit. A zase to čekání s nohama nahoru a zase těch 10 km na skútru. Pak chvíle vzrušení, když si paní šla dělat těhotenský test. A na něm nic. Negativní. Už jsem propadal panice a běžel koupit další. Nic platné, zázrak se nekoná. To není možné. Už máme jen poslední dvě zmražená embrya a další pokusy bych musel platit. Rozbrečel jsem se. Už jsem opravdu neměl sílu. To nebudu mít potomka? Co tu po mě zbude, až umřu? Proč? Kluk se ženě narodil na první pokus, ještě ho má s takovým hajzlem, který se o kluka nezajímá, nenavštíví ho, a o alimentech ani nemluvím. Jo to je ten svět, ta spravedlnost. V hlavě jsem měl jen černé myšlenky. Ale co, patří mi to. Žena mě varovala, že nemůže mít děti.

Jednoho dne jsem si koupil dvě lahve strašně drahého vína a uložil je do dřevěné krabice, na kterou jsem napsal „brána ke štěstí“. Dovnitř krabice jsem napsal následující text: „Pokud se chytne miminko – vypiju levou lahev, pokud se narodí miminko, vypiji i pravou lahev, pokud krabice obsahuje obě lahve, můj život byl nešťastný a vypijte je po mé smrti“. Tuto krabici jsem dal do obýváku a žena se ptala, co to znamená. Řekl jsem, že je to mé tajemství, které jí sdělím buď po narození dítěte, nebo se to dozví po mé smrti. Brzy na to šla žena na poslední pokus. Pak zase ležet a jen se modlit. Opravdu modlit a doufat, že to dáme. Žádné myšlenky ať to je holčička, ale jen prostě ať to vyjde.

To ráno si šla žena udělat těhotenský test. Položila těhotenský proužek v kuchyni na stůl, koukali jsme na něj a drželi se za ruce. Pak jsem se rozbrečel a sesunul se k nohám své ženy. Objal jsem je a řekl jen, děkuji, lásko. Ano, na testu dvě čárky, test dopadl dobře. Běžel jsem pro lahev Fernetu, a ačkoliv bylo 7 hodin, tak jsem ji celou vypil a mluvil do bříška – drž se broučku, ty to dokážeš. Pak večer ještě víno a za devět měsíců druhou lahev vína z brány ke štěstí. A je nám úplně jedno, že je to kluk a ne holčička, prostě je to náš miláček a moje všechno. Děkuji Bohu, že ho mám, není nic krásnějšího, než mít dítě.

A co říci na konec? Jsem strašně rád, že tato životní etapa je už minulostí. Bylo to hrozné období a těm, kteří se o miminko pokoušejí, strašně držím palce a moc jim ten malý uzlíček přeji.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.7 bodů
 Váš příspěvek
 
Paja01
Ukecaná baba ;) 1086 příspěvků 19.12.12 08:00

Moc gratuluji ke štěstí ;)

 
Plecita
Závislačka 3161 příspěvků 1 inzerát 19.12.12 08:22

Je hezké, že tento příběh napsal muž. Jen Vás prosím, nepijte! Na opilého muže je strašný pohled, mohl byste nakonec o svoji rodinu přijít. Opravdu, nepijte!

 
Šalvějka
Závislačka 3272 příspěvků 1 inzerát 19.12.12 09:26

Moc hezký deníček, klobouk dolů, že to napsal chlap :) tak ať jste šťastní i nadále ;)

 
tevevka  19.12.12 09:40

No v celku hezký deníček a navíc s dobrým koncem, obdivuji Vás jak pěkně jste si pamatoval tu stimulaci a byl orientovaný v tématu. Jen to pití mi tam taky vadí, taky jsem se párkrát pěkně opila, ale spíš na oslavách, ne sama doma, můj otec byl alkoholik a umřel ve 48 letech na selhání jater a ledvin a byl příčinou mého otřesné dětství a dospívání, neudělějte to prosím svým dětem Vy, díky.

Jo a ještě mě zarazily ty slepice a králíci v 3pokojovém bytě??? :D

 
Janulis
Zasloužilá kecalka 552 příspěvků 19.12.12 09:42

Krásný deníček, s happy endem:) Při čtení jsem měla svého chlapečka na klíně a po dočtení posledních vět jsem ho pevně stiskla..Gratuluji k chlapečkovi a ať jste všichni zdraví:)

 
Skytafka
Závislačka 4164 příspěvků 19.12.12 10:12

Moc gratuluji :) Je fajn, počíst si deníček od chlapa-je zajímavé vidět to z druhé strany ;) Ať jste šťastní i nadále :kytka: :mavam:

 
Ráďa 25
Závislačka 3108 příspěvků 19.12.12 12:11

Krásný deníček. Ale dál už nepijte, nemáte už důvod :lol:

 
Andira83
Ukecaná baba ;) 1672 příspěvků 19.12.12 18:16

Gratuluju moc :kytka: a klobouk dolů, chlape jeden. Nečekala bych, že deníček a ještě takle upřímně napíše mužský. Jen to pití…Najděte si kamaráda Míru :). Když jsem byla malá, můj táta pil a je to jeho téměř celoživotní kamarádství. Přeci nejste pan Škopek :)

 
3Lu
Extra třída :D 10496 příspěvků 22 inzerátů 19.12.12 18:44

Holky to piti bylo na stesti, jiste ne jako zvyk:-)! Jinak krasny denicek, je hezke videt, ze nejen muj manzel je v umelem oplodneni tak informovany a tak moc to proziva! Vetsina chlapu o tom mluvit nechce. Vim, cim jste si prosli a preji vam jen stesti. A dekujme tomu nahore - nebo nekomu jinemu - za to, ze IVF existuje :mavam:.

 
anicka18
Ukecaná baba ;) 1917 příspěvků 19.12.12 19:30

Obrovská gratulace k mimíškovi.. a klobouk dolu před tím že se deníček odhodlal napsat chlap :) :palec: hodně štěstí dál do budoucna :hug:

 
pikolik77
Nováček 8 příspěvků 19.12.12 20:33

Moc Vám děkuji za Vaše komentáře. K tomu pítí: dřív to byla opravdu první liga, nyní jsem rád, že si dám pivo po denní a to opravdu jedno dvě, protože se domů dostávám ve 21.hod.Občas si udělám vínovečer, ale sám v obýváku, bez manželky, bez dětí-je to takový můj relax a vyčištění mysli.Ono i nějak napitý se motat s dětmi mě taky nikterak nebere a odsuzuju to. K dotazu slepice v bytovce-máme za domem malou zahrádku, kde se mohu tomuto věnovat

 
lucka83
Hvězda diskuse 45847 příspěvků 112 inzerátů 19.12.12 21:27

Moc gratuluji k chlapeckovi :hug:

 
maca24
Zasloužilá kecalka 516 příspěvků 19.12.12 21:37

Ja jsem jen mile prekvapena, ze po diteti netouzi jen holky…

 
Bek
Kelišová 5954 příspěvků 19.12.12 23:31

Krásnej deníček :kytka: Je moc hezký něco takového číst od chlapa. Ať jste šťastní.

 
Miš-El
Závislačka 3063 příspěvků 20.12.12 11:59

Krásnej deníček, jsem ráda že si ho napsal, není tu moc takových příběhů z pohledu muže. Moc gratuluju k dítku :kytka:

 
Suuva
Kecalka 368 příspěvků 20.12.12 17:09

V úvdou mě zarazily slepice v bytě??

 
pikolik77
Nováček 8 příspěvků 20.12.12 18:50

Viz komentář trochu nad. Slepice jsou za domem;-) :palec:

 
Sion
Závislačka 4080 příspěvků 01.01.13 19:57

Teprve druhý deníček od muže na emiminu, co jsem tu četla. Deníček je moc hezký a obdivuji vás oba, jak jste to všechno zvládli, i přes všechny ty nervy a zklamání. Moooc přeju ať jsou oba kloučci zdraví a jste spolu stále šťastní :)

 
Sonreir
Závislačka 4697 příspěvků 10.01.13 22:27

Tento večer x-tý deníček, ale první, který mě rozplakal… Smekám před Vaší sílou.. a gratuluji ke štěstí!!!

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček