Cesta z města a zase zpátky

rybanna  Vydáno: 09.04.12

V životě matky dvou dětí se vždycky najdou obrovské rozdíly oproti tomu, když byla maminkou jenom pro jedno cestovní zavazadlo. Dneska jsem měla možnost ochutnat jednu z takových šokujících změn. Já a má dvě dítka jedeme na výlet. Hurá?

Cesta tam

Po dobrém sobotním obědě vyrážíme na výlet k babičce pro pomlázku. Jedná se o výlet cca 50 km, tedy pro mě za svobodna maximálně 30 minut, s Kryštůfkem 40 minut se zastávkou pro bonbonky, s Karolínkou věčnost.

Ale hezky od začátku. Nasedám do auta za volant, obě děti jsou kupodivu v klidu přesně do chvíle, kdy se za námi zavřou dveře garáže. Kryštůfek spustí, proč s námi nejede táta a jestli náhodou nepůjde na golf bez něj (vždycky chodí bez něj). Udělali jsme tedy pro rozveselení dvě kolečka kolem domu a kontrolovali, zda jsou vrata garáže zcela zavřená. Pak už jsme se mohli vydat vstříc dobrodružství s písní Prší, prší, na rtech. Karolíně pěvecké umění nejspíš nekonvenovalo, proto vyjádřila svůj nesouhlas brekem. Naštěstí obě děti brzy usnuly a já si mohla libovat, jak skvělá jsem organizátorka a že to přeci jen půjde.

V jámě lvové

Návštěva probíhala v poklidu, děti se chovaly naprosto ctnostně (doma tomu tak nikdy není), Kryštof projevil eminentní zájem rozřezat velikonočního beránka na cimprcampr (a to jsem ho doma nepekla, protože jsem se bála, že by citově strádal nad osudem nebohého zvířátka), Karolína putovala z náruče do náruče, rozdávala úsměvy a byla naprosto kouzelná. Kryštof se vydal na průzkumnou výpravu za kočkou na zahradu a tato zábava ho držela přesně do chvíle, než jsem se rozhodla naplnit nádrž benzínem bez dětské asistence (nechápu, jak je možné, že vždy, když někam vyrážíme, je nádrž skoro prázdná). Můj vševěd se mi hned nakýbloval do auta se slovy: mámou autem papat benzín. Po dlouhém přemlouvání byl nakonec ke své spokojenosti přeci jen připoután a jelo se.

Natankovali jsme a šli zaplatit. Vzhledem k tomu, že se návštěva benzínové pumpy nikdy neobejde bez nákupu bonbónů, nepřekvapila mě tato prosba ani tentokrát. Můj syn ví, že si smí vybrat pouze jednu sladkost, proto jejímu výběru věnuje dostatek času. V praxi to znamená, že i v takto vymetené čerpačce, kde mají deset usmolených pytlíků bonbónů, můžeme strávit půl hodiny. Každý pytlíček Kryštůfek vezme do ruky, důkladně si ho prohlédne a vrátí ho zpět na své místo. Tento rituál opakuje stále dokola. Po dvaceti minutách čistého času jsem si všimla dvou policistů, kteří se nerozhodností mého syna velmi bavili.

Chvíli poté se ale stal zázrak, Kryštof si vybral nějaké nechutné želé bobony ve tvaru exotického ovoce a podal je paní pokladní. V okamžiku, kdy jsem se zaplatila, následoval šílený řev, že si potřebuje vybírat dál, protože tyhle jsou fuj ble. Ač jsem s jeho tvrzením zcela souhlasila, nebyla jsem ochotná podstoupit další kolo výběrového řízení, proto jsem ho násilím odtáhla se slovy, ať je rád za to, co má. Můj drahý syn ale není nikdy rád za to, co má, ba je se ochoten nechtěné věci vzdát, proto pytlík skončil na bavícím se pánovi policistovi. Když mu je chtěl ten hodný muž vrátit, zařval mu můj vztekloun z třiceti centimetrů přímo do obličeje: Tohle neciii. (úcta k ruce zákona mu nic neříká). Řekla jsem mu tedy, že se předvádí a jistojistě roste pro kriminál. To policisty opět pobavilo a ten seřvaný mi bonbóny nenápadně podal a já jsem je strčila do kapsy.

Dotáhla jsem vzpouzející se dítě do auta, připoutala, sedla za volant, nastartovala a za mnou se ozvalo sladké: Mami, kde mám bonbonky. Vysvětlila jsem mu, že je nemá, nýbrž je věnoval Policii České republiky a opakovala to stále dokola, dokud jsme nezastavili, s úmyslem, vydat mu je až na cestu zpátky.

Jak jsem si předsevzala, tak se taky stalo. Zabalili jsme Karolínku, vajíčka, domácí marmelády, velikonoční zajíce a hurá zpátky do města.

A zase zpátky
Kdybych tvrdila, že se Karolína rozeřvala hned po nastartování, přeháněla bych. Jekot začal totiž až v okamžiku, kdy jsem najela na dálnici, kde nebylo možné zastavit, tudíž ani vložit dudlík do ústního otvoru šíleně se vztekajícího dítěte. „Mimi páče“, řekl můj informátor vzadu. „Ano drahoušku, chce dudlíček, protože mu vypadl.“ Vzhledem k tomu, že o mě moje děti nemají příliš vysoké mínění, opakoval mi to synáček stále dokola, až do okamžiku, kdy jsme zastavili na první benzínce. Karolína byla nenásilně zadudlíkována a Kryštůfek oznámil, že chce pití. Nepodlehla jsem a nabídla mu připravené pitíčko. Asi to bral jako promarněnou šanci podrobit zkoumání další pytlík bonbónků, protože ty ve tvaru exotického ovoce skončili pod sedačkou.

Vzápětí se totiž zezadu ozvalo kňourání. „Mami, mám au.“ Každá matka pochopí, že taková informace je značně znepokojující i v lepší situaci, než ve 120 na dálnici, kdy mohutně prší, provoz je poměrně silný, a tudíž se nemůžete otočit. Ptám se tedy na lokalizaci jeho bolístky. Kryštof mi výmluvně odpoví, že au je tam. To mi dost pomohlo. Vyjmenovávám tedy jednotlivé části těla a shodneme se, že předmět rozhovoru se nachází na ruce. Sjíždím na prvním možném sjezdu a letím se podívat na bebíčko, protože podle řevu na zadní sedačce to vypadá, že se nám do auta dostala minimálně mamba královská, která Kryštofa vážně pokousala a on je v posledním tažení. Jakmile vypnu motor, přidává se k řevu i druhé dítě, aby v tom bráška nebyl sám.

Po otevření zadních dveří zjistím, že ten syčák má na ruce nalepený hnusný bonbón ve tvaru ananasu a začne se smát v okamžiku, kdy se ho snažím vzteklým máváním rukou sejmout z prstu. Dokonce i Karolína přestává brečet a sleduje, proč se velký guru směje. Když se slizké hmoty zbavím a chci Kryštůfkovi ruce očistit, brání se, protože mu setřásání přijde velmi zábavné. Pro jistotu tedy ucpu druhé dítě dudlíkem, i když zrovna nebrečí, a vydáváme se na cestu.

Ač můj usurpátor znovu zkouší srdceryvnou historku o au, poradím mu, ať bonbonek z ručičky sundá stejným způsobem jako maminka před chvílí. Zabralo to. Jedno dítě se směje a druhé spí. Hurá, pouštím si nahlas rádio a falešně (jinak to neumím) prozpěvuji odrhovačky s radostným pocitem vítězství. Předčasně. Za chvíli začne mimino opět plakat. Slíbím, že zastavím na další čerpací stanici. Naštěstí Karolí usne přesně u ukazovatele: benzínka 2 km. Vzhledem k mírové situaci se rozhodnu pro kratší a rychlejší cestu po spojce, kde se velmi špatně zastavuje. V okamžiku, kdy na ni najíždím, mi Kryštof oznamuje, že chce ee. Co teď. Bez plín na ven je teprve chvíli a říct mu, ať se klidně počůrá (kacířská myšlenka), by tedy nebylo zcela výchovné. Se slovy ještě ne, ještě ne, se snažím najet na parkoviště Hornbachu, kam mě samozřejmě nechce nikdo pustit, auta blokují vjezd i výjezd, všichni přede mnou mají přednost, navíc někteří dokonce troubí.

Po dlouhých peripetiích je auto uvedeno do klidové polohy a já se snažím, zatím suchého syna, přesvědčit, ať se hezky jako chlapeček vyčůrá ve stoje. „Nejde to“, odvětí on. Běžím do auta pro nočník, kde řve Kája jako protržená, usadím Kryštofa a vracím se dát jí dudlíček. V tu chvíli je mi jedno, že opět sloužíme jako humorné rozptýlení našich spoluobčanů v dnešním pošmourném dni (za chvíli za komické scénky na veřejnosti začnu od okounějících vybírat vstupné). V nočníku ani po pěti minutách nic není, a vzhledem k tomu, že venku je asi mínus sto stupňů, snažím se násilím narvat vzpouzející se ratolest do auta. Ten malý darebák ukazuje na dřevěné domečky s klouzačkou a fňuká, že si „ce hát“. Karolína stále řve jako protržená. Nastartuji a volám otci těch dvou malých trapičů a líčím mu celou cestu. Když mi na závěr mého spílání řekne, že je Kryštof šikulka, že si tak pěkně řekl, mám chuť se přidat k ječícím dětem.

Domů dorážíme ve výborné náladě, Kryštof brečí, že jsem ho nenechala vyčurat (ačkoli nechtěl čurat, ale hrát si v expozici zahradních domků, kterou mi byl čert dlužen), Karolína ječí jen tak ze cviku a já roním slzy nad urvaným zrcátkem, které se stalo obětí zacouvání do garáže rychleji, než na co stačí moje manévrovací schopnosti.

Manžel kouká na nějakou scifárnu v televizi a vypadá náramně odpočatě. „Hezký den, viď. Užili jste si to, že jo? Tak zase brzo někam vyrazte, já to tu bez vás nějak vydržím. Jo, a co bude k večeři?“ Beze slova mu donesu suchý chleba, vrazím mu mladšího potomka a lahev mléka. Na pět minut si zavřu oči a vzpomínám, jaké to bylo, když nejkomplikovanější po cestě kamkoliv bylo dát si kafe, dojít si na záchod a sehnat nabíječku na Nokii, protože můj telefon je po 30minutovém hovoru s kamarádkou úplně vybitý.

Ale co, drobotina usnula mnohem lépe než normálně, oba se ze spaní usmívají jako malí andílci, asi jim pobyt na čerstvém vzduchu vážně prospěl. A když se na to podívám zpětně, byla to vlastně docela legrace. Bez těch dvou darebáků bych se nikdy nedozvěděla, že k řízení klid nepotřebuji, že benzínová pumpa je vždycky hrozně daleko a cesta domů je mnohem delší, než cesta tam. A že nové zrcátko na Forda stojí skoro 5 tisíc, no chápete to?

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 5.0 bodů
 Váš příspěvek
 
neumisa
Neúnavná pisatelka 18032 příspěvků 09.04.12 07:04

ó, jak Ti rozumím … :lol: :lol: :lol: :palec:

 
Ada22
Kecalka 388 příspěvků 09.04.12 08:22
:potlesk: :potlesk: :lol: :lol: :lol: :lol: :lol: :lol:
 
Haňulda
Zasloužilá kecalka 714 příspěvků 09.04.12 08:27

:mrgreen: :mrgreen: :mrgreen: :mrgreen: super deníček…jsem se pobavila a až mě to někdy potká budu na tebe myslet :palec: :palec:

 
Ywett
Závislačka 4120 příspěvků 09.04.12 09:04

Já nevím jestli se mám smát (tvé vyprávěcí schopnosti jsou úžasné) nebo brečet (nad krutou realitou) :mrgreen: :mrgreen: :mrgreen:

 
Petullka82
Ukecaná baba ;) 1917 příspěvků 09.04.12 11:03

Vyborne napsany :palec: :palec: :palec:
Preju hodne pevnych nervu ;)

 
socina
Závislačka 4095 příspěvků 09.04.12 12:19

:lol: krásné! Fakt jsem se pobavila (nemám děti, jen psa) :lol:

 
marra  09.04.12 12:44

A počkej az nekdy pojedete na vylet vlakem,to bude teprve legrace :lol: :lol: :lol: :lol:

 
radusa
Zasloužilá kecalka 852 příspěvků 09.04.12 14:05

:mrgreen: :mrgreen: :mrgreen: :mrgreen: …taky miluji cestování za příbuzenstvem :mrgreen: /cca 180 km/ a jak můj chlap nikdy nemůže jet s námi, protože má vždycky něco mooooc důležitého na práci :mrgreen: / …a jak si prďolka /bez plín/ vzpomene vždy v nejnevhodnější chvíli /dálnice -pochopitelně/ ,že potřebuje „čííííííí!!!!“ Plínu do auta prostě nechce! …a jak jí děsně nebaví sedět víc než 2 hodiny připoutaná jako vězeň v sedačce …a dává to dost hlasitě najevo :cert: :cert: …a do toho se přidá i ta starší puberťačka, že se nudí…a nebaví ji poslouchat pořád to ségry řvaní /zato já si to asi užívám! :mrgreen: / …a tak by se dalo pokračovat ! ;) ;)
Zatnout zuby /ne do dětí :mrgreen: / a šťastnou cestu :mrgreen: :mavam:
PS : bomba deníček :kytka: :palec: :palec:

 
Jajka10
Kecalka 369 příspěvků 09.04.12 20:18

Jé jakoby jsme jeli my :palec: :palec: jezdíme 70 km k babičce, samozřejmě bez manžela..takže taky kolikrát nevím jestli šmarjovat nebo řvát

 
loka
Neúnavná pisatelka 18548 příspěvků 09.04.12 20:29

Rybann napiš pro nás na duben tu knihu prosím to bude trhák a budeš bohatá a šťastná paní :mrgreen: jiank opravdu cokoliv od tebe napsené je poklad :potlesk: :potlesk: :potlesk: :potlesk: :potlesk: :potlesk:

 
kissi
Ukecaná baba ;) 2322 příspěvků 09.04.12 21:33

Pobavila jsem se i když ty asi ne:-) Opravdu pěkně napsané

 
Anonymní  09.04.12 22:01

Perfektne napsane :D :D
jen tu realitu v aute Ti nezavidim,musi to byt tedy nervy-moc me to pobavilo-uplne jsem si to dokazala predstavit,mas vyborne psaci schopnosti,pis dal :palec: :palec: :palec: :palec: :palec: :palec:

 
peteris
Kelišová 5407 příspěvků 09.04.12 22:04

rybann No já nemůžu, já mám oči zalité slzami a řvu tady smíchy…Kryštůfek nemá chybu, už jen jeho slovní zásoba mi kouzlí úsměvy :palec: :palec: a lokalizace bebíčka mě teda dostala, musela jsem se několikrát vracet a číst si to znova. Geniálně napsané. Už se těším na srazík až vás konečně poznám osobně :palec: :palec: :pankac: :pankac: Prosím, piš dál :potlesk: :potlesk: :potlesk: :potlesk: :potlesk: :potlesk: :potlesk: :potlesk: :potlesk: :potlesk: :potlesk: :potlesk: :potlesk: :potlesk: :potlesk: :potlesk:

 
Martina123
Závislačka 2677 příspěvků 09.04.12 22:35

Super skvele napsany :-) :mrgreen: :mrgreen: :mrgreen: :mrgreen: . Dlouho jsem se tak nezasmala. U nas je to velmi podobne :-). Nejhorsi je, kdyz jedu po dalnici a neco (strasne dulezityho bez cehoz zrovna nemuze Anicka byt) upadne na zem a rve na cely kolo, ze TO zrovna TED potrebuje.

 
rybkabezvody
Ukecaná baba ;) 1950 příspěvků 09.04.12 23:33

Zase super deníček :potlesk: :potlesk: :potlesk: :potlesk: :potlesk: :potlesk: :potlesk: :potlesk:

 
rybanna
Kecalka 396 příspěvků 09.04.12 23:51

Děkuji všem za krásné komentáře, obzvlášť těm, které čtou moje deníčky pravidelně. Na komentáře svých „věrných čtenářek“ jsem totiž zvědavá pokaždé, když deníček píšu. Jsem ráda, že vás bavím a budu na to myslet při psaní dalšího deníčku. :)))

 
VeronicaR
Stálice 53 příspěvků 10.04.12 05:25

To jsem se nasmala :lol: :lol:

 
plazma
Nováček 2 příspěvky 10.04.12 13:31

Dnešní den pro mě začínal tím, že se už asi nikdy nezasměji, ale tvůj deníček je doslova balzámem a důkazem, že i když je člověk skoro na dně, tak se může smát na celé kolo… Tak dál piš piš piš, ať tě nesním myš… :D :D

Příspěvek upraven 10.04.12 v 13:32

 
Bodlinkaa
Ukecaná baba ;) 2037 příspěvků 10.04.12 17:29

Rybann, nádhera jako vždy. Tak se prostě u ničeho nazasměju. :hug: :hug:

 
rybanna
Kecalka 396 příspěvků 11.04.12 08:13

Děkuju, opravdu. Dělá mi to fakt radost…

 
LindaKa
Závislačka 3990 příspěvků 11.04.12 15:40

My měli tak mizerné Velikonoce (oba se synátorem střevní chřipku, tak se tu utápím v sebelítosti) a tvůj deníček mi obrovsky spravil náladu. :mrgreen: :mrgreen: :mrgreen: :mrgreen: Dík! :palec:

 
Verda73
Kecalka 340 příspěvků 11.04.12 20:08

naprosto úžasný deníček :potlesk: :potlesk: to jsem se nasmála.A přesně si to umím představit.U nás je ted k tomu ještě vylepšení,malej začně brečet,jinak než normálně a já poznám,že je zle,že bude zvracet :poblion: :mrgreen: A samozřejmě ve chvíli,kdy jedu v koloně a cesta je tak úzká,že zastavit nejde :mavam:

 
KačuliKačka
Neúnavná pisatelka 17162 příspěvků 11.04.12 20:59

Skvělý deníček a hlavně výborně napsaný :palec: :palec: :palec: … naprosto tvé pocity chápu, i když mám tu ratolest pouze jednu … ono i to jedno dítě občas dokáže vydat za vícero a nejen v batolecím věku!!!!

Vložit nový komentář