Cesta za štěstíčkem II

marketi  Vydáno: 24.02.13

Jak už jsem psala v předešlém deníčku, cesta byla dlouhá, ale ten výsledek je nepopsatelný. V lednu 2012 jsem zjistila, že jsem těhotná a čekáme dvojčátka. Při druhé kontrole mi gynekoložka řekla, že by bylo lepší zůstat doma na neschopence, protože s mojí váhou 42 kg a výškou 158 cm by mohly v těhotenství nastat komplikace a když se to po tak dlouhé době povedlo, tak bylo lepší neriskovat.

na začátku těhotenství jsem měla obvod přez břicho 58cm...

fotečka z prvního screeningu
1 komentář

fotečka z druhédo screeningu a už víme že to jsou holčičky :-)

před odchodem do nemocnice obvod přez břicho 110cm...
3 komentářů

Její nabídku jsem samozřejmě přijala a hned ten den jsem donesla neschopenku do práce. Tam to proběhlo všechno v pořádku, protože všichni můj příběh znali a plně se mnou soucítili, což jsem vážně ocenila. Těšila jsem se z toho, že si krásně odpočinu a aspoň si těhotenství budu užívat. To, že čekám dvojčátka, jsem si ale moc nepřipouštěla, protože jsem četla spoustu článků a věděla jsem, že stát se může cokoliv a byla bych z toho akorát zdrcená :-(

Na kontroly jsem chodila každé 3 týdny, abych byla více hlídaná. Před každou kontrolou jsem se bála toho, co přijde, protože se se mnou vůbec nic nedělo. Neměla jsem žádné nevolnosti, divné chutě ani jsem necítila žádné pachy, jak spousta těhotných popisuje. Přišel první velký UTZ ve 13. týdnu a já jsem se těšila jako malá holka :-)

Vzala jsem sebou i mého manžela, který ty dvě bublinky viděl pouze na jedné rozmazané fotce. Vzali mi odběry na vrozené vady a šla jsem na UTZ. Když jsme na té obrazovce viděli ta dvě miminka, která opravdu vypadala jako malý človíčky, tak se nám rozzářily oči a ukápla mi i slzička :-) Miminka měřila 6,9 cm a 6,5 cm. Bylo nám potvrzeno, že jsou dvojvaječná a vše mají naprosto v pořádku. To byla ta nejkrásnější a nejdůležitější věta, kterou jsem slyšela: „Jsou zdravá".

S radostí jsme šli domů a nesli si další fotečku miminek. Zprávu z prvního velké UTZ jsem donesla své doktorce, ta se na to podívala a řekla, že mi gratuluje, ale že musíme být na pozoru, protože ještě není vyhráno a že by mě nejraději od 16. poslala do nemocnice, kam bych chodila do rizikové poradny, aby mě tam měli na starosti specialisté. Naštěstí k tomu nedošlo, protože veškeré kontroly byly v pořádku a nebyl k tomu žádný důvod. Začala jsem pěkně baštit a bříško krásně rostlo.

Stále jsem byla doma, ale už mě to nebavilo. Hledala jsem pořád něco, čím bych si ukrátila čas, protože jsem byla stále sama a rodina byla daleko. Manžel pracoval od rána do večera a mně doma zbýval jenom pes. S tím jsem ale bohužel už nemohla chodit moc na procházky, protože mě neposlouchal a na vodítku mě pěkně tahal, což mi nedělalo moc dobře. Ale co, jsem přeci ženská a ta si vždy poradí a protože jsme se přestěhovali do nového domečku a jiného města, neměla jsem tu ani žádné kamarádky, tak jsem začala přes internet hledat nějaké dobré dušičky, které se mnou budou to mé těhotenství sdílet :-) Hodně času jsem prokecala na eMiminu v diskuzích, které mi hodně pomohly se hodně odreagovat, a hlavně jsem se tu dočetla vše, co jsem potřebovala vědět.

Nakonec se vedle nás přistěhovali sousedi, kteří tu mají hospodu, a já jsem se seznámila se sousedkou, která měla rok a půl starou holčičku. Nastalo mi tím nové období radosti a přátelství. Trávila jsem s nimi hodně času a vše mi tak krásně utíkalo. Pak přišel další velký UTZ ve 20. týdnu a my jsme se nemohli zase dočkat, až ty miminka uvidíme a konečně se dozvíme, jaké pohlaví to v tom bříšku vlastně roste :-) Nastal den D a my opět netrpělivě čekali v čekárně, až přijdeme na řadu.

Na UTZ opět vše v naprostém pořádku. Dětičky už byli tak velké, že se na monitor skoro nevešly :-) Pan doktor nám řekl, že měří asi 23 cm a váží 500 g. Krásně prospívají a jsou jako normální miminka. Zeptala jsem se tedy, jestli je vidět pohlaví, protože já jsem se v tom vůbec nevyznala a pan doktor nám potvrdil, že v bříšku nosím dvě holčičky :-) Byl to krásný pocit štěstí a já jsem zase odcházela se slzami v očích a naprosto šťastná. Donesla jsem zprávu znovu své doktorce a ta se se mnou domluvila, že na příští kontroly už budu chodit do nemocnice a objednala mě tam na kontrolu ve 25. týdnu.

Konečně jsem věděla, co čekáme a už jsem mohla začít objednávat věcičky. Nejdříve se mi ještě nechtělo, stále jsem totiž nevěřila, že to budou dvojčátka a pořád jsem někde v koutku duše měla strach, ale nedávala jsem to na sobě znát. Začala jsem řešit i kočárek a v různých recenzích jsem zjišťovala, který je dobrý pro dvojčátka. Představovala jsem si, jak jim koupíme krásný nový kočárek, ale ceny mě trochu vyvedli z míry. Nakonec jsem se dostala ke krásnému kočárku, ale z druhé ruky. Paní byla tak hodná, že mi ho rezervovala a já jí napsala, že jí dám vědět až po první kontrole v nemocnici, to budu v 25. týdnu. Kdyby se náhodou něco stalo, tak už by miminka totiž mohla přežít.

Vše najednou začalo utíkat rychle a já jsem už seděla v čekárně v nemocnici a bála se, co mi tam asi poví. Tam bylo vše na dlouho, ale přístup úplně krásný, takže jsem se nemusela ničeho bát. Vysvětlili mi tam všechna rizika i to, co mě asi čeká a nemine a já jsem byla spokojená. První kontrola dopadla na jedničku. Holky už vážili 700 g a byly naprosto v pořádku. Domluvili jsme se na kontrolách po 3 týdnech, aby se náhodou něco nezanedbalo, protože každý doktor, který mě viděl, se lekl, když jsem řekla, že čekám dvojčata :-)

Čas krásně letěl, břicho se zvětšovalo a já jsem začala otékat. Bylo léto, strašné teplo a já jsem byla nemožná. Nohy jsem měla namočené pořád ve vodě, abych si ulevila, ale večer jsem chodila na procházky, dokonce jsme jezdili i na ryby a chodili na houby.

Na velkém UTZ ve 30. týdnu vážily holčičky 1584 g a 1484 g, což bylo krásné. Já jsem byla stále zavřená a čípek se nezkracoval, byla jsem nadšená. Doma se mi už začaly hromadit věcičky, které jsem prala a žehlila, aby bylo vše připravené, protože už jsem nechtěla na nic čekat. Kočárek jsme koupili od té paní, u které jsem ho měla zamluvený, a už zbývaly jen postýlky. Vše jsem si objednávala přes internet, protože jsem se už nikam nedostala :-)

Ve 35. týdnu na další kontrole vážily holčičky 2039 g a 2083 g a paní doktorka mi začala vyhrožovat, že maminky s dvojčátky většinou berou do nemocnice na pozorování, ale já jsem byla stále uzavřená, čípek se nezkracoval a monitory byly ukázkové, tak jsem tomu unikla, ale na kontroly jsem už musela každý týden. Byla jsem tedy poučená, že kdyby se cokoliv dělo, tak mám okamžitě jet do nemocnice.

S radostí jsem se vrátila domů, a protože se blížil srpen a u nás měla být pouť, začala jsem péct koláče a buchty :-) Už mi to břicho pěkně překáželo, ale byla to nádhera. Holky od 20. týdne krásně kopaly a nedaly mi spát. Pořád jsem si s nimi povídala a připravovala je na to, co je čeká a jak se na ně všichni moc těšíme :-)

Už jsem chtěla, aby byly co nejdříve venku, ale na druhou stranu jsem zase měla strach z toho, co bude :-) Doma jsem fungovala normálně, dokonce i okna jsem umyla, ale stále se nic nedělo. Následovala kontrola v 37. a 38. týdnu a já jsem byla stále uzavřená, čípek se nezkracoval a holky vážily krásných 2426 g a 2485 g. Paní doktorce se to moc líbilo, ale domluvily jsme se na nástupu do nemocnice. Doma bylo vše připravené, tak jsem si vzala svou tašku, rozloučila se se sousedkou i se psem a řekla mu, že až se vrátím domů, tak nás už bude víc.

A více se dozvíte v mém dalším deníčku o porodu :-)

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.6 bodů
 Váš příspěvek
 
Granda
Ukecaná baba ;) 2432 příspěvků 24.02.13 01:21

No to jsi to teda utla :-) zrovna, když jsem se začetla. ale podle toho co píšeš to dopadlo dobře, co? tak rychle pokračování :-)

 
slavuska1
Vesmírná mluvilka 31220 příspěvků 24.02.13 01:23

Hezký :) tyjo, tvoje dvojčátka vážila každá ve 30tt víc než můj chlapeček v 31tt, ten měl jen 1400g..a porodní skoro 4 kila :lol: těším se na pokračování :palec:

 
Paja01
Ukecaná baba ;) 1086 příspěvků 24.02.13 09:56

Krásný deniček ;) a těším se na pokračování :)

 
archienka1
Kelišová 5159 příspěvků 24.02.13 11:39

Kdy bude pokračování? :-)

 
fenny
Závislačka 4631 příspěvků 24.02.13 11:47

Příjemné čtení, ale dost mě tam ruší ty hrubky :nevim:

 
Viktorka Maxikova
Kecalka 141 příspěvků 24.02.13 13:16

Krásný deníček :kytka:
@fenny jsem si ani nevšimla :nevim:

 
Adaneli
Extra třída :D 14128 příspěvků 24.02.13 15:21

Ahoj Markét, ráda tě zase po dlouhé době vidím :mavam:. Krásně se to čte a moc se těším na deníček o porodu :kytka:. Jak se mají holčičky :-)?

 
berunkab3
Kecalka 329 příspěvků 24.02.13 19:14

Gratuluji k dvojčátkům :kytka: Zavzpomínala jsem si na své první těhotenství.

 
Skytafka
Závislačka 4164 příspěvků 24.02.13 19:29

Moc pěkné :) tak šup šup s pokračováném :D

 
Šmouli88
Echt Kelišová 7543 příspěvků 35 inzerátů 24.02.13 19:32

Pěkně napsaný, ale bylo to rychle utnutý :think: Jinak jste šikulky, takhle to s holkama zvládnout :palec: Naše malá princezna měle tuhle vaši váhu až v 36 týdnu :D

 
marca46
Neúnavná pisatelka 19497 příspěvků 25.02.13 12:09

Krásný deníček. Gratulace k dvojčátkům. :hug:

 
Sopttíček
Závislačka 3303 příspěvků 25.02.13 19:16

Krásné, ukázkové těhotenství :potlesk: gratuluji ke dvojčátkům a těším se na deníček o porodu :D Já jsem strávila měsíc a půl v nemocnici a trochu závidím to těhotenství bez komplikací :oops: Holčičkám hodně štěstí :mrgreen:

 
berry4
Nadpozemská drbna 28050 příspěvků 25.02.13 19:18

Nejhorší jsou takové zničehož nic utnuté deníčky. Nedává to smysl :zed:

 
marketi
Ukecaná baba ;) 1669 příspěvků 25.02.13 20:15

Holky děkuji, další už je na cestě, ale trvá to dlouho než to schválí :-( Jinak co se týče utnutí, každý deníček má být o něčem a nikdo nechce číst dlouhé romány…Moje deníčky budou před těhu, těhu, porod a poslední život s miminkama…Tak to cítím a tak to chci udělat, každopádně ráda napínám :-) tak se na mě za to prosím nezlobte :-)

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele