Cesta za štěstíčkem III

marketi  Vydáno: 08.03.13

10.09.2012 jsem nastoupila do nemocnice na pozorování. Byla jsem přesně 38+3tt, přes břicho jsem měla 109cm a holčičky vážily odhadem 2426g a 2485g. Nevěděla jsem, co mě čeká. Ráno v 7 mě tam manžel dovezl, zapsali mě a šli mi ukázat, na který pokoj si mám jít lehnout. Manžel šel se mnou, aby mi pomohl s taškou a aby věděl kam za mnou má přijít.
Byla jsem ubytována na oddělení rizikového těhotenství. Uložila jsem si věci, vybrala si postel, protože mně dali na 5ti lůžkový pokoj a nikdo tam nebyl. Ten velký prostor mě děsil, ale sestřičky mě ujistily, že zanedlouho mi tam určitě někoho dají.


2 komentáře


3 komentářů


1 komentář


8 komentářů

Za chvilku za mnou sestra přišla a donesla mi spoustu papírů na podepsání ohledně porodu a asistence učenců při vyšetřování a komu z rodiny mohou podávat informace. Vše jsem si důkladně přečetla, ale stejně jsem něčemu nerozuměla, tak jsem si šla raději pro informace k sestřičkám. Vše mi v klidu vysvětlily a já jsem vše podepsané odevzdala a čekala, co se bude dít. Ten den jsem ještě podstoupila odběry a hurá na monitor, na který jsem chodila 3× denně.
Odpoledne byla vizita a pozvali si mě k vyšetření a na UTZ. Při vyšetření se mnou pan doktor opět sepsal spoustu papírů a konečný verdikt byl, že jsem stále uzavřená a čípek v naprostém pořádku. Na UTZ bylo také vše v pořádku, ale strávila jsem tam více času, protože byly holčičky velké a měly málo místa, tak se daly horko těžko změřit.
Vrátila jsem se zpět na pokoj a nastal klid, další monitor mě čekal až večer a já přemýšlela co budu dělat. Zapnula jsem si televizi a začala jsem přemýšlet co bude…

Holky byly obě hlavičkami dolů a já jsem byla přesvědčená, že chci přirozený porod, že to zvládnu. Navíc jsem se hrozně bála císařského řezu. Večer přišel na návštěvu manžel, bylo to příjemné a krásné, a to jsem ho neviděla teprve od rána. Když odcházel, držela jsem se, abych nezačala brečet, protože nerada zůstávám sama. Vrátila jsem se na pokoj a už jsem tam měla jednu spolubydlící. Poslali jí tam kvůli vysokému tlaku, tak jsem měla radost, že tam nebudu sama a že si třeba s někým popovídám. Maminka ale byla nemluvná, tak to nebylo nic moc. Byl večer a já jsem šla po posledním monitoru chrnět.

Ráno o půl 6 byl budíček, přišli nám změřit tlak a teplotu. Pak jsme mohly ještě ležet a v 7 byla vizita, takže jsem stejně už nešla spát a dala si ranní sprchu. Ranní vizita proběhla tak, že zkontrolovali vše co měli, zeptali se zda neproběhlo krvácení a to bylo vše. V 8 byla snídaně a pak si mě zavolali znovu na monitor, který byl zase v pořádku. Stále jsem čekala co bude dál, to čekání mě nebavilo a to bylo teprve úterý. Stále jsem přemýšlela nad tím, co bude a jak dlouho tam asi budu, než porodím. Odpoledne za mnou přišla paní doktorka, co mi dělala UTZ, aby mě seznámila s dalším postupem. Sedla si ke mně a říkala, že vzhledem k tomu, že čekám dvojčátka, tak to bude císařský řez. Vyděsila jsem se, protože paní doktorka z poradny mi říkala, že když jsou hlavičkami dolů, šlo by rodit přirozeně. Paní doktorce jsem to tedy řekla, že bych byla ráda, kdybych to mohla zkusit. Řekla mi, že se tedy na to ještě jednou podíváme a prokonzultujeme to.

Pozvala si mě tedy ve středu dopoledne na UTZ a já byla šťastná. Když odcházela, měla jsem slzy v očích a strach z císařského řezu. Dávala jsem se chvíli do kupy, aby na mně nikdo nepoznal, že jsem brečela a začala jsem přemýšlet. Přemýšlela jsem nad vším, co je pro a co proti. Při normálním porodu bych byla hned v pořádku, ale co děti? Co když porodím jedno a druhé se přetočí a já budu muset honem na sál a aby se to stihlo a něco se nestalo? Ne, to nemohu připustit! Tak jsem se smířila s císařským řezem, kdy děti budou určitě v pořádku a já? No tak když tak už nikdy nebudu moct mít děti no… Tohle mi pořád kolovalo hlavou, ale zároveň jsem se uklidňovala tím, že jsou okolo mě zkušení lékaři, kteří vědí, co dělají a my budeme všichni 3 v pořádku!!! To úterý se vleklo strašně dlouho a kromě monitorů mě vůbec nic nečekalo. Večer přijel na návštěvu zase manžel a vše jsem mu řekla, tak mě také uklidňoval a já už jsem byla smířená s císařem.

Ve středu ráno byl zase brzy budíček, opět měření tlaku a teploty. Při ranní vizitě mi pan doktor měřil pánev, abychom zjistili jestli by dětičky prošly, protože jsem byla hrozně hubená. Řekl mi, že to nejspíš přirozenou cestou nepůjde, což mě zase zklamalo a já jsem čekala na UTZ. Konečně si mě zavolali a já s radostí běžela po schodech o patro níž.
Na UTZ jsem opět viděla ty princezničky, i když už jsem nepoznala, co kde mají. Holky se tam srovnaly ještě lépe. Jedna už byla níž v pánvi, ale byl problém, že se nějak překrývaly. Paní doktorka se mě zeptala, jestli trvám na přirozeném porodu. V tu chvíli jsem nevěděla, co jí mám odpovědět, a tak jsem se jí zeptala, co by dělala ona v mé situaci. Paní doktorka se na mě dlouze podívala a řekla, že sama neví. Nevěděla jsem tedy, co dělat. Řekla, že dojde pro mou lékařku z rizikové poradny a že to prokonzultujeme. Čekala jsem na tom lehátku a byla to věčnost, v hlavě mi kolovalo spousta otázek a strach. Po chvíli přišla paní doktorka z UTZ sama, že druhá paní doktorka nemůže, ale že se domluvily. Řekla mi, že v pátek má porodní službu a že mě chce mít na starosti a že v pátek prostě porodím. Domluvily jsme se na tom, že tomu tedy dáme ještě čas, ale že jestli do pátku nepřijde spontánní porod, tak že ráno v 7 budu mít nástup na sál, že mi to zkusí vyvolat. Pokud to nepůjde, půjdu na císaře. Byla jsem moc spokojená, že mi vyhoví a nechají mě do toho jít normálně.

Odcházela jsem z UTZ spokojená a s radostí. Hned jsem to volala manželovi a ten byl také rád. Takže ve středu jsem konečně věděla, že holčičky budou už v pátek na světě. Odpoledne za mnou ještě jednou přišla a pozvala si mě do vyšetřovny. Tam mě ještě jednou změřila pánev a naměřila jinou šířku než pan doktor. Byla tam ještě jedna doktorka, tak jí poprosila, aby mě také změřila, aby měla jistou. Ta naměřila to samé a řekly mi, že bych holky v pohodě mohla porodit. To byla neskutečná úleva pro mě. Pak mě ještě poprosila, ať si lehnu na vyšetřovací lehátko a prohmatala mě. Vyšetření bolelo a začala jsem krvácet. Řekla mi, že krvácet teď budu, že mi udělala hamiltonův hmat, který se dělá pro vyvolání kontrakcí. Odcházela jsem s bolestí v podbřišku a byla jsem ráda, že jsem si mohla lehnout do postele. Asi tak po hodině to odeznělo a já šla na monitor. Nic se nedělo a vše bylo v pořádku. Říkali že by to mohlo přijít do večera. Volala jsem manželovi a on byl strašně napjatý a připravený kdykoliv přijet. Jenže se nic nedělo. Večer přijel normálně na návštěvu a já jsem byla nervní z toho, že se nic neděje.

Chodila jsem tam po schodišti nahoru a dolů, abych tomu trochu pomohla. Manžel odjel, já jsem si dala ještě jedno schodiště a šla jsem ležet. Noc byla šílená, moc jsem nespala a doufala jsem v to, že by se mohlo začít něco dít. Asi jsem usnula a ráno mě probudila sestra na měření tlaku. Tak jsem se šla vysprchovat a čekala na vizitu. Opět přišla paní doktorka, zeptala se mě, jak se cítím a jestli se náhodou něco neděje. Se smutkem jsem jí řekla, že se vůbec nic nedělo, že po vyšetření jsem měla akorát bolesti a trochu jsem krvácela jinak nic. Vzala mě znovu do vyšetřovny a ten samý zákrok mi udělala znovu. Řekla, že přijde ještě odpoledne a ještě to zopakujeme. Jak řekla, tak udělala. Ve čtvrtek odpoledne mi tedy udělala potřetí zákrok, rozloučila se a řekla, že se uvidíme ráno na porodním sále. Odešla jsem na pokoj opět v bolestech a ležela jsem. Přišla si pro mě sestra, že mi musí odebrat krev, aby měli vše připravené k porodu. Ještě mě zvážila, změřila tlak a poslala na monitor, který byl opět v pořádku. Takže se žádný porod nepřipravoval. Přišla za mnou ještě sestřička z porodního, abych jí dala oddací list a prohlášení o jménech dětí.

V tu chvíli jsem si uvědomila, že už jde do tuhého :-D Odpoledne za mnou přijela na návštěvu sestra s rodinou. Moc mě potěšili a já jsem přišla na jiné myšlenky. Pomazlila jsem se s Kubíčkem a Štěpánkem, což jsou její synové a hned mi bylo lépe. Když odjížděli, šla jsem je vyprovodit ven. Popřáli mi hodně štěstí a sil a odjeli. Já jsem si zašla do nemocniční prodejny, koupila jsem si brambůrky a sálám, abych si udělala radost, protože brambůrky asi dlouho neuvidím. Došla jsem na pokoj a sestřička už mi hlásila, že mám jít ještě naposledy na monitor. Mezitím mi volal manžel, že už jede za mnou a jestli nechci něco dovézt. Řekla jsem mu, ať se staví v mekáči a doveze mi mé oblíbené meníčko. Když jsem odešla z monitoru, manžel už na mě čekal. Sedli jsme si na chodbě a já jsem se s chutí pustila do té dobroty :-D Ještě ten večer zamnou přijela na návštěvu manželova sestra s přítelem a divili se, že jsem tak v klidu. Ještě jsme si popovídali a za chvíli šli a řekli, ať zítra dáme hned vědět. Manžel tam se mnou ještě chvíli byl, ale brzy jsem ho vyhnala, ať si jede domů odpočinout, že nás čeká zítra velký den, tak aby byl fit a že ho ráno v 8 čekám na sále :-D Přišla jsem na pokoj a ještě jsem se šla dívat na Ordinaci v růžové zahradě. Vůbec jsem nemohla usnout a stále jsem si v duchu představovala, jak zítra už budu držet v náručí ty naše holčičky a představovala jsem si, jak asi budou vypadat a komu budou podobné. Zabrala jsem asi před půlnocí…

Ráno v 6 mě přišla vzbudit sestřička, abych si zabalila a přišla za ní do sesterny. Já už jsem měla vše připravené, takže jsem si dobalila akorát věci z koupelny a šla jsem. Sestřička mi vzala tašku, moji kartu a vydaly jsme se o patro víš, kde jsou porodní sály a novorozenecké oddělení. Zeptala se mě, jestli chci jet výtahem nebo jít po schodech, a já jí samozřejmě řekla, že po schodech :-D Předala mě tam sestřičce, která mi řekla, kam mám jít. Chvíli jsem čekala, než se mi začne věnovat. Vše jsem si tam prohlížela a najednou se do mě dala nějaká zima a já začala brečet jak malé dítě. Vůbec nevím proč, ale smíchal se ve mně strach a pocit radosti a očekávání. Přišla sestřička, řekla, ať se svléknu ze své košile a dala mi jejich nemocniční. Zeptala se mě jestli jsem oholená a já řekla že ne. Jak bych to asi zvládla když jsem tam týden ležela a přes břicho jsem si tam neviděla :-D Vzala to tedy pěkně hopem, ale nějak jsem to ani nevnímala. Pak se zeptala jestli mám Yal na pročištění střev, což jsem také neměla. Oni tam zrovna žádný také neměli, takže mě čekalo to, co mi každý popisoval jako hrozný zážitek, ale mě to tak hrozné nepřišlo. No tak mi strčili hadici do zadku a napustili vodou :-D Prý vydržte to v sobě mít co nejdéle :-D Ukázala mi pak kde je záchod a sprcha, abych věděla kam mám jít až to nevydržím. Říkala jsem si je to v pohodě, chodila jsem tam po místnosti a říkala si že to zvládnu :-D

Po 5ti minutách už se to nedalo vydržet a já letěla na záchod :-D Jaké to bylo, nebudu popisovat, ale bylo to rychlé :-D Dala jsem si ještě pěknou sprchu a šla zpět do vyšetřovny. Tam si mě vzala paní doktorka na UTZ, aby zjistila, jestli se něco nezměnilo. Vše zůstalo při starém a holky byly hlavičkami dolů. Řekli mi, ať ještě chvíli počkám, že se podívají, na který porodní sál mě dají. Všechny porodní sály měli plné a jediný volný měli nadstandard, což jsem nevěděla a dali mě tam. Takže to začalo pěkně. Bylo 7:45 a já už jsem se začala shánět po manželovi, protože jsem začala mít strach…

Sestřička mě uložila na lehátko a dala mi monitor. Přišla za mnou moje paní doktorka a já měla radost, protože se krásně smála a řekla mi postup. Nejprve mi řekla, že budu muset celou dobu ležet a být pod kontrolou monitoru, aby se něco nestalo. Pak mi propíchla placentu aby odtékala plodová voda a urychlilo to porod. Do žíly mi dali kanylu, abych byla připravená na případnou kapačku. Řekla, ať v klidu ležím a že si mě za hodinu přijde zkontrolovat a odešla. Sestřička mi konečně přivedla manžela, který mě chytl za ruku, dal mi pusu na čelo a já začala zase strašně brečet, nešlo to zastavit, ale po chvíli jsem byla zase v pohodě. Povídali jsme si, občas přišla nějaká porodní asistentka a zkontrolovala monitor a zeptala se, jestli je vše v pořádku.

Takhle jsem tam ležela 2hodiny a nic se nedělo. V 10 přišla paní doktorka a udělala mi UTZ, vše v pořádku, ale kontrakce nikde. Znovu mi píchla placentu, ale teď už víc, protože voda začala odtékat docela rychle. Udělala mi vnitřní vyšetření a říkala, že tam cítí hlavičku s nějakým chmýříčkem. To mě rozesmálo. A protože porod nepřicházel, píchli mi tedy první kapačku a dali mi injekci do zadku, prý to vyvolá rychleji kontrakce. Řekla, že uvidíme jestli se bude něco dít a odešla. Jenže po té injekci mi bylo nějak zle, motala se mi hlava a začala jsem vidět rozmazaně, což bylo hrozné. Přišla porodní asistentka, aby zkontrolovala monitor, tak jsem jí to řekla a ona říkala, že po této injekci je to normální a že to za chvíli odezní. Bylo mi na zvracení, ale dalo se to vydržet. Měla jsem hroznou žízeň a sucho v krku, ale pít jsem nemohla, tak mi manžel aspoň namáčel tamponky do vody a vlhčil mi rty. Konečně už se začalo něco dít a já začala mít slabé kontrakce.

Tak už jsem konečně věděla, jak to vypadá. Přišla se na mě zase podívat paní doktorka a ptala se, jak mi je. Se smíchem jsem jí řekla, že jestli to takhle půjde dál, že je to brnkačka a že to zvládnu. Zkontrolovala monitor, zjistila, že nějaké kontrakce už tam konečně jsou a šla mě vyšetřit, ale stále jsem se neotvírala. Řekla, že tomu dáme ještě čas a odešla. Čas se neskutečně vlekl a nakonec bylo 12hodin. Kontrakce jsem měla do stovky a stále se to dalo vydržet, ale začínaly mě bolet záda a nevěděla jsem, co dělat. Poprosila jsem manžela, aby mě pomohl se překulit na bok, abych zádům trochu ulevila. To bylo dobré, ale jenom na chvilku. Ve 2 mi přišli dát další kapačku a další injekci. Už jsem věděla co bude následovat, takže jsem byla připravená, teda aspoň jsem si to myslela.

Teď to konečně přišlo. Kontrakce se zvýšily a manžel mi hlásil: Miláčku už tam je 150 :-D Já myslela, že ho v té chvíli uškrtím!!! Držela jsem se lehátka a rozdýchávala jsem pomalu bolesti. Musím ale říct, že ty kontrakce nebolely tak, jako ty blbí záda!!! Najednou se dole udělala nějaká boule a já jsem si říkala, že asi malá už leze dolů, měla jsem hrozný tlak a chtělo si mi tlačit. Přišla paní doktorka a porodní asistentkou a já jí řekla, jak se cítím a o tom tlaku. Hned mě šla zkontrolovat, ale bohužel jsem se pořád neotevírala. Ta boulička byla moč a tak mě museli vycévkovat. Chtělo se mi brečet, že holky nechtějí ven a všude okolo jsem slyšela, jak maminky rodí a já tam jsem 6 hodin a nic. Představovala jsem si to rychlejší :-D Dali mi další kapačku, prý silnější a injekci.

V tu chvíli jsem už věděla, že nemůžu. Kontrakce po 2 minutách a ve velikosti 150 jsem už nezvládala, po injekci jsem skoro nic neviděla a chtělo se mi strašně zvracet. Přišla doktorka, já jsem ležela na boku a prosila jí, že už to nezvládnu, ať mě raději říznou. Viděla jsem, že má na jednu stranu radost a hned přivedla anesteziologa. Přišel a ptal se mě, jakou chci anestezii, jestli celkovou nebo částečnou. V tu chvíli mi to bylo jedno a vlastně jsem ani pořádně nevěděla, co říká. Zaregistrovala jsem, že říkal, že mi doporučuje částečnou a já kývla, že ano. Najednou to byl fofr. Přendali mě na lehátko a vezli na sál. Vůbec nevím kudy, protože jsem měla bolesti a musela jsem je rozdýchávat. Ani jsem nepomyslela na manžela, kde asi je a co dělá.

Na sále mi řekli, ať si sednu, že mi píchnou do zad injekci a že se nesmím hýbat. Jenže přišla další kontrakce. Tak jsem jim řekla že nemůžu, doktorka to se mnou rozdýchala a poté mi píchli tu injekci. Najednou byl klid a kontrakce žádná. Říkali mi, že pomalu začnu od nohou nehybnět, ale rukama a hlavou budu moct hýbat. A vážně, jak řekli, tak se stalo. Byl to zajímavý pocit. Dali mi před hlavu plentu, abych si neviděla na břicho. Anesteziolog seděl za mnou, držel mě za ruku a říkal mi, co budou dělat. Najednou jsem cítila divný tlak a řekl mi, že už mě řízli. Najednou se mi udělalo zle a řekla jsem, že budu zvracet. Hlavu mi rychle otočil na bok, dal mi tam mističku. Jak jsem řekla, tak jsem udělala. A najednou nastala úleva a já jsem byla v klidu. Stále jsem cítila divný tlak a najednou to přišlo. Obrovský a nepopsatelný tlak a za chvíli pláč.

Anesteziolog mi říká:,,Tak maminko, první holčička je na světě“. Do očí mi tryskly slzy a s napětím jsem čekala na druhý pláč. Byly to nekonečné dvě minuty a najednou zase ten tlak a pláč.,, Maminko druhá holčička je na světě“. Já jsem radostí plakala a za chvíli mi ty princezny přišli ukázat. Holčičky byly zabalené a na hlavičkách měli čepičky. Byly tak maličkatý, krásný a byly jen naše. Zase je odnesly a já jsem čekala než mě došijí, bylo to trochu nepříjemné, ale už mi to bylo jedno.

14.09.2012
15:20 Simonka 45cm 2370g
15:22 Verunka 44cm 2270g

Když mě odváželi ze sálu na JIPku, začala jsem se hrozně třást a nešlo to zastavit. Říkali mi, že je to po operaci normální a že to za chvíli odezní. Před vstupem na JIP na mě čekal manžel. Vím, že mě vzal za ruku, asi mě pohladil, ale já byla pořád v takovém šoku, že jsem to ani moc neregistrovala a ani jsem mu nic neřekla. Na JIPce mě přendali na lůžko a napojili mě na kapačky. Dávali mi tam nějaký antibiotika, po kterých mi nebylo zrovna nejlépe. Měla jsem pořád strašnou žízeň, ale sestřička mi řekla, že můžu nejdříve až za 2 hodiny. Byla to dlouhá doba, ani usnout jsem nemohla.

Za chvíli mi konečně začalo povolovat břicho a už jsem mohla začít trochu hýbat nohama. Měla jsem strach z toho, jak mě bude to břicho bolet, ale bylo to v pořádku. Na JIPce jsem ležela s dvěma maminkama. Jedna porodila císařem chvíli přede mnou, dvojčátka chlapečky. Ty se ale narodili dříve, tak museli do inkubátoru. A druhá maminka byla také po císaři a rodila holčičku. Obě byly po celkové narkóze, takže spaly. Já nemohla oči ani zamhouřit. Stále jsem měla před očima ty holčičky. Říkala si, kde asi jsou, co s nimi dělají, kdy je uvidím a budu se s nimi moc pomazlit.

Vůbec nemám ponětí o čase na Jipce, jen vím, že už jsem se mohla hýbat na lehátku a že byl asi večer. Maminky co tam byly se mnou, se probudily. Ta, co porodila holčičku, tak jí dovezli a mohla si jí poprvé přiložit k prsu, bylo to hezké a hrozně jsem jí záviděla. Sestřička viděla, jak na ně koukám a řekla mi, že nemám mít strach, že mi holčičky také za chvíli přiveze. Měla jsem strašnou radost. Přišla sestřička z Jip a dávala mi novou kapačku. Zeptala jsem se jí, jestli neví, kde mám svou tašku. Řekla, že jí mám hned u sebe a jestli chci něco podat, tak jsem jí poprosila o mobil. Zapnula jsem ho a najednou přicházela jedna SMS za druhou a já si při čtení začínala uvědomovat, že jsem maminkou.

Volala jsem manželovi, hned se ptal, jak mi je a jestli to nebolí. Stále mi opakoval, jak jsou holčičky nádherný a jak se na nás moc těší. Ptal se, kdy mě převezou na normální pokoj, ale to jsem stále nevěděla. Řekla jsem mu, ať mi pošle MMS s holčičkami, abych je viděla. Když mi přišly MMS, bylo to strašně krásné prohlížet ty sluníčka a najednou se otevřeli dveře a sestřička mi přivezla jednu holčičku. Už ani nevím, která byla první, ale byl to nádherný pocit, když mi jí dala a já jsem jí mohla přitisknout k sobě. V tu chvíli jsem věděla, že už ji nikdy nepustím!!! Sestřička mi říkala, jak jsou holky strašně hodné a jak krásně spinkají, že ani nevědí, jak pláčou. Zároveň mi řekla, že je ještě brzy dělat nějaké závěry.
Zkusily jsme malou hned přiložit, měla jsem z toho strach, ale hned se přisála. Jen jsem měla ploché bradavky, tak jsem se se sestřičkou domluvila, že to zkusíme přes kloboučky. Rozloučila jsem se s první holčičkou a sestřička mi řekla, že za 3 hoďky mi přiveze druhou na kojení. Uteklo to hrozně rychle a já jsem měla u sebe druhou princezničku, která byla také neskutečně krásná a hodná. Sestřička s sebou přivezla i kloboučky a šlo to perfektně. Chvíli jsem se s malou ještě pomuchlovala a pak mi jí sestřička odvezla a řekla, že přijedou ráno obě. Už jsem se moc těšila na ráno a zároveň mi bylo líto maminky, co porodila ty chlapečky, že je nemůže vidět.

Pokoušela jsem se usnout, ale ty pískající přístroje a neustálé měření tlaku mi to nedovolilo. Nevím, kolik bylo hodin, ale probrala mě sestřička a řekla mi, že je čas vstát z postele a jít se umýt. Měla jsem hrozný strach, protože když vstávaly ty maminky, co tam byly se mnou, tak ta jedna zvracela a té druhé se motala hlava a ani nevstala. Odpojili mě od všech těch přístrojů, vyndali cévku a já jsem zatla zuby a šla na to. S nádechem sednout, vydechnout a pak s nádechem vstát. Byl to hrozný šok, ale postavila jsem se. Břicho bolelo a neustále jsem si ho držela, bylo volné a těžké :-D Došla jsem kousíček k umyvadlu a byla jsem ráda, že si můžu sednout. Sestřičky mě umyly a já si připadala hrozně blbě a neschopně, že to nezvládnu sama, ale zuby jsem si vyčistila :-D No a hurá zpět do postele, dostala jsem čaj a do dvou hodin, že si musím dojít na záchod. No tak já pila a pila a za půl hodinky jsem volala na sestřičku, že se mi chce na záchod :-D Strašně se divila, že chci jít tak brzy, že ta maminka vedle mě už měla dávno jít a nic :-D No tak zase dlouhé vstávání z postele a teď delší chůze na záchod. Břicho mě bolelo, ale já zatla zuby a šla. Chtěla jsem co nejdříve být se svými holčičkami na pokoji a nebýt nikomu na krku. Už to šlo lépe. Na další návštěvu záchodu už jsem šla sama bez doprovodu.

Ráno nás čekala vizita a měla jsem se dozvědět, co se mnou bude a kdy mě převezou na normální pokoj. Přišel celý zástup doktorů, vše zkontrolovali a řekli, že po obědě mě převezou, že je vše v pořádku. Celá šťastná jsem volala manželovi, že za námi bude moct přijet. Ještě dopoledne mi přivezli holčičky na kojení a já byla překvapená z toho, jak se krásně chytly a jak pěkně tahají. Konečně bylo po obědě, sestřička mi vzala tašku a šli jsme na novorozenecké oddělení. Když jsem tam přišla, čekala tam na mě už první návštěva. Dala jsem si věci na pokoj a hned jsem letěla pro holčičky, abych jim je mohla pyšně ukázat. Dlouho se nezdrželi, protože jsem byla ještě taková divná, tak jsem zase holky odvezla k sestřičkám a šla si lehnout.

Za chvíli přijel manžel, tak jsem šla za ním na chodbu. Pevně mě objal a poděkoval. Řekl, že nás moc miluje a já běžela pro holčičky. Byli jsme na chodbě, pochoval si je, ale mě nebylo dobře. Břicho mě bolelo a ani sednout jsem si nemohla. Šla jsem na pokoj a změřila si teplotu, no a měla jsem horečku. Šla jsem to říct celá ubrečená manželovi, šli jsme za sestřičkou. Zeptala se, jak vysokou a dala mi paralen a šupem mě poslala do postele. Byla jsem hrozně ubrečená, protože jsem musela odvézt holky a manžela poslat pryč. Bylo to hrozné. Sestřička za mnou přišla na pokoj, vzala mi krev, vycévkovala mě, aby měla vzorek moč a ještě mi vzali trochu mléka. Večer jsme měli výsledky a já měla pooperační zánět. Nasadili mi antibiotika na 4 dny. Nechala jsem se převézt na jednolůžkový pokoj, kde se mnou mohl být manžel celý den. Holčičky mi vozili na kojení, ale za dva dny bylo vše v pořádku a já jsem se konečně věnovala plně svým malinkým princezničkám. Byly se mnou neustále, byly moc hodné, ani nebrečely. Břicho stále bolelo, ale pro ty děti udělá člověk cokoliv a žádnou bolest si nepřipouští. Za nic v životě bych neměnila a chtěla bych tento krásný pocit zažít ještě jednou…

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.7 bodů
 Váš příspěvek
 
kissi
Ukecaná baba ;) 2322 příspěvků 08.03.13 00:33

To je krásný.-D Taky bych si přála dvojčátka :-D Přeju zdravíčko :hug:

 
milas
Hvězda diskuse 35444 příspěvků 08.03.13 01:01

market zazijes ho opet a zase to budou holcicky ;-) krasny denicek.

 
beruska03
Kelišová 7477 příspěvků 08.03.13 08:00

Moc krasny denicek, jsem si u nej i poplakala… taky jsem mela akut. cis. rez, tak jsem si to pripomnela :-) gratuluji k slecinkam :-)

 
Ráďa 25
Závislačka 3108 příspěvků 08.03.13 08:09

Krásný :hug: :hug:

 
St. Estephe
Závislačka 4641 příspěvků 08.03.13 08:16

Myslim, ze jsem z teze porodnice odchazela tri dny pred tvym nastupem. :) Kazdopadne hodne zdravi, lasky a pohody cele rodine.

 
snažilka1210
Kelišová 7455 příspěvků 08.03.13 08:20

Teeeda, vyčerpávající deníček…moc gratuluji, jsi moc šikovná a statečná, jiné by chtěli rodit císařem ihned a ty jsi statečně chtěla jít i do přirozeného porodu…smekám :kytka:

 
Vermilion
Kecalka 305 příspěvků 08.03.13 09:17

Gratuluji k holcickam a preju jen to dobre! Denicek se mi moc libil a obzvlast fotku, kde je mas obe prilozene k prsu, jsem studovala a moc te obdivuju, zes to tak krasne zvladla. My mame dvojcatka v rodine a uz kdyz jsem byla tehotna poprve, jsem se na jednu stranu tesila, co kdyby, na druhou se desila, jak bysme to zvladli… to tema dvojcat me proste fascinuje.
Jedna moje kolegyne v praci porodila loni dvojcatka, taky holcicky, prvni vysla prirozene, druhou vytahli cisarem. Podrobneji jsem s ni nemluvila, tak nevim, jake byly duvody. Kazdopadne ji obdivuji a tebe taky, ze jste sly do prirozeneho porodu. Preji ti, abysis tedy zazila materstvi jeste do tretice, at taky poznas prirozeny porod. Ver tomu, ze rodit prirozene po cisari jde. Mam jinou kamaradku, ta ma holcicky dvojcatka, kdyz jim bylo sest let, porodila prirozene sveho prvniho syna (a treti dite) a dva roky na to taky prirozene sveho druheho syna (ctvrte a zatim posledni dite, a mimochodem rekli ji, ze to puvodne byly taky dvojcata, ale jedno zamlklo).
Mejte se krasne!

 
bini851
Kecalka 327 příspěvků 08.03.13 09:59

Hezké a at holčičky rostou do krásy :kytka: :kytka:

 
Martina139
Ukecaná baba ;) 1403 příspěvků 08.03.13 10:10

Krásný deníček, připomnělo mi to porod mých holčiček před rokem. Přeju hodně štěstíčka tobě i princeznám.

 
Anonymní  08.03.13 11:48

Ahoj jen teda je blbost aby ti dr. pichala placentu, to by jsi asi vykrvacela. :nevim:

 
Skytafka
Závislačka 4164 příspěvků 08.03.13 13:12

Moc gratuluju :kytka:

Příspěvek upraven 08.03.13 v 13:12

 
Alenaxxxx
Zasloužilá kecalka 907 příspěvků 08.03.13 19:16

Hezký deníček, gratuluji k dvojčátkům.

 
Kamča.dalmatinka
Hvězda diskuse 46984 příspěvků 08.03.13 22:21

Teda asi nejobsáhlejší deníček co sem kdy rady četla. popsalas určitě každou minutu a návštěvu :mrgreen: (osobně se teda divim že tě spíš návštěvy neobtěžovali) a nemohla sem to dočíst do konce :oops: fakt jsi to trochu přetáhla, ale jinak musim moc pogratulovat ke krásnym holkám a přeji spoustu zdraví a radosti :srdce:

 
neřeknu  08.03.13 23:07
Placentu?

Deníček pěknej ale odkdy se píchá placenta??? :D rozesmálo mě to propíchli vá plodové obaly aby odtekla voda předpokládám :potlesk: :potlesk: jinak grtulace k holčičkám :kytka:

 
Kamča Kamí
Povídálka 20 příspěvků 16.03.13 18:58

Překrásný deníček :kytka: Stojí za to číst :)

 
Alllla
Kecalka 378 příspěvků 179 inzerátů 17.03.13 16:34

Normálně jsem u toho brečela :,( Moc hezký. Ať Ti holčičky dělají jen a jen samou radost:-)

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele