Cestování s batoletem - USA

elibro  Vydáno: 09.09.16

Vždy jsme s mužem rádi cestovali a ani dvě čárky na jednom malém papírku na tom neměly nic změnit. Od té doby uteklo nějakých 7 a pak ještě 14 měsíců a s naším – zatím jediným – drobkem jsme doposud absolvovali svatbu v Mukačevě (v 7 týdnech), výlet do Bruselu (v půl roce) a dovolenou na makedonském Ohridu (v roce). Ta pravá cestovatelská zkouška nás ale čekala až teď v srpnu: přijali jsme pozvání kamarádky do Seattlu a přihodili jsme si k tomu krátkou zastávku v Torontu.


2 komentáře

Plán zněl jednoduše: lety Praha – Frankfurt a Frankfurt – Toronto prakticky v jednom zátahu, přespat na hotelu a poté pět hodin letadlem do Seattlu. Po deseti dnech pak přesun zpět do Toronta a třetí den poté hurá domů přes Brusel. Toronto byla samozřejmě zajížďka, ale nezbytná pro to, abychom splnili přání mého dědečka navštívit jeho kamaráda, který tam léta žije. Zafungovali jsme jako výkonná rodinná eskorta.

Nejdůležitější přípravou na cestu bylo objednání tzv. bassinetu, postýlky pro dítě do letadla. Laskavá dáma ve Student Agency nás ubezpečila, že to „asi půjde“ a zároveň nás varovala, ať s tím nepočítáme na kanadsko-amerických letech, neb jsou příliš krátké.

Nu, zhruba pětihodinovému pobytu v letadle se tak taky dá říkat. Zaoceánské lety byly ještě o poznání delší, na oba nám naštěstí rezervace postýlky vyšla. Ačkoli ani včasná domluva a dokonce potvrzení bassinetu skoro 3 měsíce předem nevylučuje potíže.

Když jsme totiž nastoupili ke zpátečnímu letu z Toronta, ukázalo se, že Brussels Airlines změnily typ letadla, že vlastně v tom novém a přistaveném letadle tuhle službu poskytují jen v Premium třídě a jestli bychom si tedy nechtěli připlatit za tři letenky po 120 dolarech? Co dodat, nechtěli. Naštěstí jsme se nenechali ukecat, takže po půl hodině dohadování byla přiklepnuta dvě prémiová místa gratis a jen manžel musel zůstat v Economy.

Celkově je ale postýlka šikovná věc, která vám zajistí místo s větším prostorem na nohy v první řadě a možností odložit tam množství krámů a, případně, zadaří-li se uspávání, i dítě.

Pokud jde o samotné dlouhé lety, ukázalo se, že je naše batolátko snáší hravě. Uličkou v letadle lze běhat tam a zpět i s autíčkem, spolucestující byli veskrze tolerantní a chvílemi si Jáchyma usurpovali pro sebe. A také obávaný jet lag postihl jen rodiče a dítě příliš ne.

Zatímco ty trošku zalehlé miminkovské uši spolehlivě vyřešilo kojení, tak jen mě třeštila hlava tak, že jsem pomýšlela na nádory, mrtvice a nesepsanou závěť. Ukázalo se ale, že takhle si při klesání dokáží s člověkem pohrát obyčejné ucpané dutiny. Když jsem v pět ráno na torontském letišti našla dobrou duši v podobě tamní zřízenkyně, která byla ochotná mi dojít mimo kontrolovanou zónu pro nosní kapky, byl problém vyřešen. Nicméně tu bolest už bych si nepřála nikdy zažít, tím méně pak u dítěte. Bez kapek už nikdy nikam!

V Seattlu jsme vyrazili na tamní turistická lákadla. Galerie fantaskních skleněných děl Dalea Chihulyho se pro kňouravé děcko moc nehodila (ač nám se líbila velmi), mnohem větší úspěch sklidilo Aquarium a Zoo. Ale zdaleka největší slávu sklidila městská rozhledna Space Needle se svými interaktivními tabulemi a především nálepkami na podlaze! Ty v Jáchymovi vzbuzovaly nadšení hraničící s extází. Výskající mimino objímající ošlapanou reklamní nálepku na zemi si asi pár turistů z toho dne pamatovat bude.

Vycházky po americkém velkoměstě nám také dokázaly, že takové batole dokáže sníst cokoli, je-li to dobré, a to bez ohledu na své kulturní zázemí. Takže nám prošly mořské potvory á la mexická kuchyně i s drobným přispěním chilli, vietnamská polévka pho i japonská miso. Oproti tomu tamní kombinace pro dětské výživy nás mírně odrazovaly (hruška a zelené fazolky? Mango, jablko a špenát? Brr!), ale kupodivu nakonec chutnaly docela slušně.

Uplatnili jsme je hlavně na výletech do přírody. To bohužel znamená kamsi tak hodinu a půl, dvě hodiny jízdy do hor, „výlet za město" v intencích amerických vzdáleností je asi takový, jako byste vyrazili z Prahy na vycházku do Plzně nebo Brna.

Leč hory tam mají vysoké a krásné. Koneckonců, Jáchym tou dobou už uměl chodit asi 3 týdny, bylo načase ho vytáhnout na pořádný hike! Kombinací dětského ťapání a nosítka (stačila Manduca) jsme tak výlet na Snowlake nebo po svazích Mt. Rainieru zvládli hravě. Zvláště na druhém jmenovaném místě jsme jiné malé dítě, které by chodilo po svých, nepotkali.

Naopak byla viděna i asi pětiletá holčička zavěšená na mamince v šátku a nespočet podezřele velkých dětí v kočárcích, takže nás turistická zdatnost našeho malého Evropana hříšně povýšenecky těšila. Ani nám pak moc nevadilo, že se naše dítě s radostí válí po zemi, ožvykuje kamení a snaží se o horolezecké výstupy po skalkách u cesty.

Jak konstatoval náš hostitel: „Příroda je to nejlepší hřiště.“

A jistá moudrost praví, že pro zdravou imunitu je třeba za život sníst kolečko hlíny. No, Jáchym si během horských expedic nějakou tu lžičku do kolečka určitě přihodil.

Na druhou stranu se brzy ukázalo, že nelze beztrestně mít dítě milující pohyb a zároveň ho den co den připoutávat na pár hodin do autosedačky. Po dvou, třech takových výletech Jáchym předváděl při otevření auta velký hysterický oblouk a chtělo to hodně přesvědčování, aby byly další výlety snesitelné. Tady jsme nejmladšímu členovi rodiny nakonec ustoupili a ustoupili jsme tedy od těch nejvzdálenějších destinací.

Nakonec nejunavenější z našeho společného cestování jsem ale byla asi já, když se mi běžná turistika propojila s nekonečným „nechceš papat?“, „pojď do kočáru“, „pojď na nožičky“, „hele, ptáček!“ a dalšími projevy intelektuální mateřské komunikace. Přežít se to ale dalo. Navíc není tak úplně na škodu při cestování muset trochu zpomalit, dostat se do kontaktu s místními a oceňovat i drobnosti jako husy v parku nebo kamínky na cestě. Takže pokud snad váháte, zda brát mimino/kojence/ba­tole s sebou na cesty, tak za sebe to můžu jedině doporučit. :)

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 3.1 bodů
 Váš příspěvek
 
Andy1980
Kecalka 121 příspěvků 09.09.16 06:20

Jak kdyby jste popisovali nas příběh, malá v USA poprvé v 10 měsících, ted ji je 5 let a už to absolvovala 8×. Cestování miluje a žádný problem s ni není… Důležité pro ni je, ze se něco děje :) a ze se nenudi. I na to auto si zvykla a už snáší i daleké přesuny, to se u Vas časem podda. Přeji krasne cestovatelske zážitky!

 
jenika1
Závislačka 3037 příspěvků 09.09.16 09:03

Také už jsme zažily s dětma. Poprvé v 10měs. USA už jsme absolvovali vícekrát a děti jezdí vždy. Cestování milují a jeden z vysněných dárků na vánoce byl kufr pro děti.

 
tini
Zasloužilá kecalka 729 příspěvků 6 inzerátů 09.09.16 10:45

Ja vas rozhodne obdivuju, tohle by na me nebylo, nedokazala bych si to uzit, pritom taky cestovani miluju, ale s prckama bych se akorat nervovala a nic si neuzila. Uzivejte dal! Budu tise zavidet :mavam:

 
Uživatel je onlineunuděná
Ukecaná baba ;) 2248 příspěvků 8 inzerátů 09.09.16 12:00

Super! Taky s detmi hodne cestujeme, do USAse opet chystame pristi rok. Nicmene ti trochu zchladim nadseni-s miminem, kojencem, tak zhruba do 1,5roku je to pohoda nejvetsi. Vetsinou. Pozdeji je to horsi. Sotva odplenkovany dvouletak dokaze v letadle ci na letisti vykouzlit opravdu pekelne situace a jakmile mate vice nez jedno, zacina teprve ta spravna legrace.
My ted jeli do Svycarska, nasim autem, takze relativne svoboda pohybu, cesta celkem s prestavkami asi 10hodin, ale ctyrletakovo vecne „tablet/knizka/se­gra uz me neba, uz tam budem?“ a 16m dcerky cccc nebo bobo kazdou pul hodinku, to byl ocistec :lol:

 
adush
Zasloužilá kecalka 894 příspěvků 09.09.16 12:39

Úžasný deníček děkuji za něj :) také s prckem od malinka hodně cestujeme spíš tedy po krásách česka a Evropě :) V tomhle jsem ráda, že náš dvouleťák cestování zbožňuje a nevadí mu strávit celý den v autě. Na letadlo jsme si ještě netroufli, ale příští léto to v plánu máme, i když to už budeme čtyři a s tříletým a půl ročním to bude asi zajímavé :D Přeji spoustu dalších krásných cestovatelských zážitků :)

 
Vemas
Kelišová 5075 příspěvků 09.09.16 15:06

@unudena
Souhlas, ja ted sama letela do statu se dvema detma (mladsi 2r) a byly chvilky, kdy jsem propadala naprostymu zoufalstvi a agresi :lol: :lol: :lol:

 
mopy
Kecalka 442 příspěvků 09.09.16 20:52

Pekny dennicek, az sa mi vykuzlil usmev na tvari. My tiez vela cestujeme, jedine, co tiez dietatu podlieham su caste presuny, hold vydrzi niekde dlho alebo len jednodnovo, caste noclahy na inych miestach sa mi nevyplacaju.
Prajem celej rodinke vela krasnych ciest a zdravie!

 
xjuklickova
Závislačka 3256 příspěvků 2 inzeráty 09.09.16 20:53

Úžasné, jak denicek, tak určitě cesta, závidím. :potlesk:

 
ejhle
Ukecaná baba ;) 1720 příspěvků 09.09.16 22:33

Ono je to kus od kusu. Prvni ditko je cestovatel (jezdime teda po evrope). Uz jak videla autosedacku, tak se usmivala. To druhe zatim prudi. Ale taky bude cestovatel-musi. S ohledem na druhe ditko jsme letos volili kratsi dovcu-dojezdnost 1000 km (s prvni jsme v deseti mesicich za tri tydny najeli cc 5700 km). A jako cesta ocistec.
Pri miliontem prvnim dotazu starsi: a uz tam budeme jsem si chtela vydloubat uchem diru do mozku-at uz mam klid. Junior-necely rok se cvicne po dvou hodinach poblil a furt knoural. Pak nas zachranila oblibena hracka s milionem. cudliku a prisernymi m3lodiemi, ktere rvaly celou cestu :zed:
Takze, cestovat s detmi je parada, pokud jsou deti ochotne spolupracovat.
Pristi rok je v planu skandinavie a uz nyni se pripravuju na ten presun.

 
beruska9
Echt Kelišová 8760 příspěvků 10.09.16 00:47

:mrgreen: Taky hodne cestujeme, docela jsem se v nekterych castech videla a zasmala jsem se :mrgreen:
Ale taky pozoruji, co nekdo zminil, ze cim je dite starsi, tim je to narocnejsi…ja s malym letela pres 24 hodin a hlavne pri zpatecni ceste byly snad 75% casu slabe turbulence, takze jsem ho musela mit pripotaneho na kline, nemohl do basinetu ani do ulicky…v 7 mesicich to jeste slo, poletime znova, nez mu budou 2 roky, a uz ted se toho desim

 
butterfly88
Ukecaná baba ;) 1675 příspěvků 10.09.16 23:34

Moc děkuji za tento příběh, zrovna dnes jsem se na téma cestování s dítětem-miminkem-batoletem, bavila se svým bratrem, který má 17m holčičku a se svým přítelem, s kterým mimi plánujeme. ;)
Určitě je to dítě od dítěte, ale myslím si, že pokud člověk chce, tak se to přece musí zvládnout. Měla bych strach u dítěte kolem 2roku - to už bude asi náročnější, ale do těch 2 let doufám, že nás to v cestování nijak zvlášť neomezí. ;)

 
Rieshell
Závislačka 3650 příspěvků 12.09.16 13:26

Cestovali jsme doteď se dvouma dětma a už se těším až poletíme příští rok na dovolenou v pěti :) Možná to někomu přijde nepohodlné, ale děti dovolenou neskutečně oživí :)

 
JarPe
Zasloužilá kecalka 612 příspěvků 16.09.16 21:34

Díky za deníček, my se chystáme na Zéland se zastávkou v Tokiu, malému bude 1,5 roku, snad to zmakneme! :) info se mi moc hodí- diky diky diky :) :kytka:

 
Alixee
Povídálka 38 příspěvků 12.10.16 04:54

Pekny denicek… Chystame se na jare na zapad USA se dvema malymi detmi (3 a 1, 5). Doufam, ze ten let bude take v pohode jako ten vas, tojo se bojim asi nejvic…Nemate nekdo zkusenosti s cestovanim v obytnem aute nebo karavanu?

 
dana_l4
Povídálka 15 příspěvků 10.11.16 04:42

Ja som pred dvoma rokmi letela sama so styrmi detmi ( 7,6, 3-dvojicky) z americkeho kontinentu do europy s prestupom v europe. Cesta bola uplne v pohode. naspat sme malo lietadlo meskanie tak nas hodili cez londyn ako tretia zastavka. deti mali cas sa zahrat aj na ihrisku na letisku a potom sa uz letelo domov.
treba zabalit detom veci na hranie ale v terajsej dobe su tv na kazdom sedadle a vyber velky takze aj tak sa da zabit cas pocas letu.

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele