Chci, ale nemůžu

Rahuza  Vydáno: 06.01.11

Jsem tu nováček, ale už jsem párkrát na emimino nakoukla. Na stránky jsem přišla zcela náhodou, když jsem hledala něco na internetu, ale o tom až později.

Jmenuji se Žaneta, je mi 19 let a žiju v Brně. Můj stav je zatím takový: bezdětná, svobodná, bude mi v létě 20, takže si asi mnozí z vás řeknou, jooo, život má před sebou. :)

Jenomže já jsem asi takový ten rodinný typ, jak se říká :) S přítelem jsme spolu bezmála 4 roky, oba studujeme vysokou školu. Jenomže mě ta moje škola absolutně nesedne, a nebaví :( Nejradši bych ji ukončila, ale zase nevím, jak by mé rozhodnutí rozdýchávali rodiče… žiju stále s nimi.

A proč sem píšu? Odpověď je jasná. Kdyby to bylo na mně, tak už bych měla klidně rodinu vlastní, ale je tu velké ALE! Neskáču do ničeho po hlavě, takže i když mi srdce něco říká, rozum káže „ještě vydrž!“, neboť jak jsem již zmínila, nejen, že jsme oba studenti a bydlíme každý u svých rodičů, neměli bychom dostatečně financí a živili by nás zase rodiče a to nechci. Chci počkat, až se oba osamostatníme, budeme pracovat a na dítě si „vyděláme“ sami. :)

A s přítelem se ještě o dětech ani nebavíme, beru HA a myslím si, že on tedy na děti ještě ani nemyslí :D nějak se mi prostě spustily dřív biologické hodiny. :) A ještě se mi stala taková nehoda, že jsem si nevzala hned 1. pilulku z nového balení prášků, vzala jsem si ji až naráz s druhou, tak teď jen čekám, jak to všechno dopadne.

Nevím vůbec, jestli můj příspěvěk bude dávat hlavu patu (nikdy mi sloh moc nešel). :D Ale chci se zeptat, je tu někdo, kdo má stejný „problém“ jako já, že rozum a srdce se nedokážou shodnout?

Vím, že by to mělo jít v tomhle pořadí: škola, práce, děti = alespoň z mého pohledu, abych byla opravdu zodpovědnou matkou, ALE, život je krátký a nikdy nevíte, co se může stát (já jsem třeba přesvědčená, že až se budeme o mimi snažit, že se ukáže, že jsem neplodná, neumím si to vysvětlit, je to takový můj vnitřní hlas, který mi to říká, neboť vždy, když jsem si něco moc přála, tak se to nepovedlo).

Děkuji Vám, že jste dočetli až sem :)

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 3.0 bodů
 Váš příspěvek
 
smajlicek90
Zasloužilá kecalka 819 příspěvků 06.01.11 10:15

mě je 20 a jsem v šestym měsíci s přítelem jsme spolu 5 let a přes dva roky spolu bydlíme v práci jsem rok - po střední jsem se na vejšku nehrnula :-D asi první věc bych řešila samostatný bydlení já jsem od našich odešla asi měsíc po 18 narozkách :-P

 
verveve
Ukecaná baba ;) 2072 příspěvků 06.01.11 10:22

Z meho pohledu presne jak pises - zivot mas pred sebou. Ale kazdy to ma jine a jinak to citi.
Driv kdyz holka nebyla ve 20ti vdana a nemela deti, tak byla divna. Ted se zase vsichni divne koukaji kdyz ma nekdo ve 20ti ditko.
Ja jsem byla pravy opak Tebe - ne ze bych deti nechtela to ne, ale porad jsem se na ne citila hrozne mlada a nezkusena a porad jsem mela pocit, ze mam cas :-)
Kdy si ditko poridit Ti neporadim - kazdy to vidi jinak a opravdu zalezi na tobe a tvem partnerovi. Takze hlavne by jsi si mela promluvit s nim. Jestli on dite zatim nechce - neni co resit.
No a z meho pohledu. Asi bych pockala. Dokocnila bych skolu nebo bych ji ukoncila a nasla si zamestnani a hlavne bych si nasla vlastni bydleni a vytvorila nejake zazemi. Ono asi ani tobe by se neliblo kdyby vas zivili rodice a az jednou budes mit ditko, tak pak uz penez jistne nebude nazbyt a treba porizeni bydleni je daleko slozitejsi.

 
vercabob
Závislačka 3755 příspěvků 06.01.11 10:28

No jelikož tě škola nebaví a seš tam jen kvůli rodičům tak to není moc dobrý nápad musíš se koukat na to co chceš ty ,můžeš ze školy odejít a začít pracovat a tím pádem se pak dá o miminku mluvit pač přeci jen už budeš samostatná.Já bych odešla kdybych tam nechtěla být,pracovala bych a počkala na přítele až dodělá školu a pak se osamostatnili a pak mimi :-) tod je můj názor.Je mi 21 jsem mladá tak se možná můj názor někomu nebude líbit ale tak bych to udělala já pač vím jak moc silná touha po miminku je :kytka:

 
moni.cz
Kecalka 337 příspěvků 06.01.11 10:32

Tak ten vnitřní hlas jsem měla taky - to že to budu určitě já, kdo nebude moct mít děti … no a koukej na moje metříky :wink:
Ale pravda je, že já jsem opak tede - já jsem VŠ tedy dostudovala se vším všudy - myšleno to, že jsem si to pořádně užila včetně všech večírků a párty a různých akcí, které s jsou s dětmi nepředstavitelné. Do dnes na to strašně ráda vzpomínám. Po VŠ jsem projela svět a až pak se usadila a byla připravena na rodinu. Já z mého pohledu jsem to tak udělat musela, jinak bych prostě měla pocit, že mi něco uteklo. Ale prostě každý to má jinak.
Jo a ještě být tebou, tak bych taky neopomínala fakt, že tikot biologických hodin přichází v cyklech – tzn. třeba za půl roku si budeš říkat, že vůbec nechápeš, jak si mohla chtít mimi takhle brzy.

 
ynax1  06.01.11 10:43

v tomhle je potřeba zapojit víc rozum. Buď dostuduj a najdi si práci, nebo sekni se školou a jdi pracovat. Vydělej si nějaké peníze, měj práci a pak se rozhoduj. Ono je miminko hezké, ale… když porodí matka, která nepracovala (studovala nebo byla na ÚP), nemá nárok na mateřskou a dostane rodičák rovnou od porodu, zároveň nemá možnost zvolit si délku rodičáku a dostane ho na 4 roky, má to tak spousta ženských, ale zkus si představit žít od 9ti měsíců dítěte s částkou 3800,–, po mateřské budeš starší o pár let a bez praxe, myslíš, že tě někdo zaměstná?…

 
Monjie
Generální žvanilka 22973 příspěvků 3 inzeráty 06.01.11 10:47

se mi odeslal hlas ktery jsem nechtela,pardon a prosim o opravu.Chapu ze je narocne v tomhle veku, jeste ke vsemu v teto dobe s takovymi socialnimi jistotami. Mate cas, je vam 19 uzivejte zivota, kam spechate? ale je pekne ze se nad takovymi vecmi zamyslite, nektere slecny by to ani neresily, hlavne ze maji kde bydlet a ze je rodice zivi … urcite se Vam s pritelem vsechno povede :palec:

 
nety
Závislačka 4992 příspěvků 06.01.11 10:48

Rahuzo, skoro jako bych četla o sobě. :)Už od 13 let, když se narodil můj bráška, jsem se bezhlavě zamilovala do dětí a hrozně jsem se těšila, až jednou budu mít vlastní. V čerstvých osmnácti mě mamka vyhodila z bytu, ale naštěstí se táta o mě postaral, našel mi bydlení a platil ho, k tomu mi i dával nějaké peníze navíc, protože jsem ještě chodila na střední. Asi půl roku poté jsem si našla přítele, bydlel u rodičů jen 10 minut cesty pěšky ode mě. Takže byl u mě pečený vařený a když zjistil, že je víc u mě než doma, nastěhoval si ke mně všechny věci a začali jsme bydlet spolu. Oba jsme ovšem stále chodili na střední a byli plně závislí na rodičích. Cca. za další rok nás popadla touha se vzít, jen tak, z lásky. Protože jsme stále ještě byli závislí na rodičích, naplánovali jsme si malinkatou svatbičku, jen my dva, svědci a rodiče, bez hostiny. Rodiče to nemohli rozdýchat, nelíbilo se jim to, ale když viděli, jak jsme paličatí, tak můj budoucí tchán řekl, že ženěj posledního syna a že bude mít pořádnou svatbu. Takže jsme se vzali. Svatba byla krásná, asi s 80 lidmi na obřadu a dodnes na ni ráda vzpomínám. Manžel jen 2 týdny před ní na zářijový termín odmaturoval. :) Já maturovala až půl roku po svatbě, v čerstvých 21 letech (maturovala jsem dýl, protože jsem měla přerušenou školu, bydlela jsem 2 roky v Německu). No už během školy byla moje touha po dítěti nesnesitelná, navíc od dětství mi po náročné operaci doktoři říkali, že nevědí, jestli budu mít někdy děti.
Takže jsem měla obavy a chtěla jsem se snažit co nejdřív. Ale rozum velel, abych vydržela aspoň do té matury. Úspěšně jsem odmaturovala a ukecávala jsem manžela horem dolem, až jsme se do toho pustili. Maturovala jsem v květnu a v srpnu jsem zjistila, že jsem těhotná.To už jsme na rodičích závislí nebyli, manžel pracoval, já brala v těhu nemocenskou (byla jsem předtím krátce v práci a šla jsem na rizikové) a pak mateřskou a rodičovskou. Mohla bych pokračovat dál, ale k pointě už jsme se dostali. :)
Ničeho nelituju a jsem šťastná.
Nebudu ti říkat, jak to máš udělat, napíšu jen, jak bych to na tvém místě udělala já.
Já bych se vyprdla na vejšku, kdyby mě to tam nebavilo, šla bych pracovat a v první řadě bych zapracovala na společném bydlení. Když byste toto měli, zhodnotila bych potom situaci, jak jste na tom finančně, jestli je to k tomu, hned otěhotnět, nebo si nejdříve chvilku střádat a pak až se do toho pustit. Jediná věc, přes kterou bych nešla, by byl přítelův neoblomně zamítavý postoj. Když ho nepřemluvíš, tak nemá význam jít proti němu, to pak pravidelně končívá tak, že chlap zmizí a ženská zůstane s dítětem sama.
No uvidíš, přeju hodně štěstí a ať to dopadne k tvé i přítelově spokojenosti. :wink:

 
lumáťa
Závislačka 2799 příspěvků 06.01.11 10:57

Mně se naštěstí biologické hodiny spustily až po třicítce. Měla jsem totiž o 13let mladší sestřičku, takže od puberty jsem věděla, co to je mít miminko. Že to není jen to krásné růžové voňavé miminko, ale je to také spoustu práce a starostí, zodpovědnost, nevyspalost, stojí to plno peněz a i osobního odříkání. Nechci nikomu radit, kdy a v kolika letech by měl mít dítě. Ani nechci radit, jak si máš zařídit život. Každopádně budoucí rodiče by měli mít své vlastní zázemí a měli by být finančně zabezpečeni a na mimi duševně zralí a připravení. Pokud tě nebaví nynější život nebo se nudíš, dá se změnit i jinak než miminkem. Můžeš změnit školu nebo jí přerušit, najít si práci, brigádu, odstěhovat se do podnájmu, cestovat, sportovat, zkusit si žít s partnerem spolu nebo i sama, každý den vstávat do práce, uklízet, vařit, žehlit, prát,… můžeš studovat jinou školu, najít si, co tě baví. Miminka a své rodiny si jistě v budoucnu užiješ až až :) !
Hodně štěstí a krásné dny :-)

 
Vesna006
Ukecaná baba ;) 1089 příspěvků 06.01.11 11:17

JJ, přesně tak holka, dostuduj a aspoň chvíli pracuj. Já jsem teď v situaci, kdy po VŠ nemůžu najít práci a jsem na ÚP, žádný příspěvek nedostávám. A do toho mi doktoři říkají ať co nejdřív otěhotním (kvůli zdravotnímu stavu). Není to žádný med, když nemáš skoro nic pro sebe a za to málo od státu se těžko uživí dva. Biologické hodiny jsou potvory, ale raději na to jdi s rozumem. Přeji Ti, aby Tvůj přítel byl takový správný chlap jako můj a děti chtěl :hug: PS: zkus si přečíst svůj příspěvek znovu-třetí odstavec, poslední věta. To je opravdu rozumný názor :palec:

 
nety
Závislačka 4992 příspěvků 06.01.11 11:20

Lumáťo, z rozumového hlediska máš jistě pravdu a měla jsi to štěstí, že jsi tak byla i nastavená, takže jsi nemusela na nic spěchat.
Neberu ti tvůj názor, je správný, ale na druhou stranu beru za správný i názor zakladatelky, prostě má nastavené hodnoty jinak. Taky jsem se přesvědčovala, že mám času dost a zkoušela jsem se vybít nějak jinak, ale nic mě netěšilo, bez dítěte. Ani diskotéky, ani dámské jízdy, ani sport, ani výlety, všechno to sice bylo fajn, ale furt mi něco chybělo.
Teď teprve mám pocit, že mi opravdu nic nechybí. Ano, mohla jsem cestovat, dělat kariéru atd atd. Ale netěšilo by mě to, bez prcka.
Až s ním jsem opravdu šťastná a to přesto, že vidím, jak moje vrstevnice pořádají na kolejích bujaré večírky, neřeší problémy s bydlením, penězi atd. Neměnila bych. Občas, když to na mě padne, že jsem furt s malým, tak ho tchýně pohlídá (cca 1× za měsíc) a s manželem si vyrazíme do kina nebo si prostě uděláme jen tak hezký večer pro sebe, taky jsem jednou byla na diskotéce, manžel hlídal a já si vyrazila s kamarádkou ze střední, bylo to fajn a zase mi to na dlouhou dobu stačilo. :) Vždycky se pak na prcka těším a jsem ráda, že je všechno tak, jak to je. :)
Oběma nám bylo 13, když se nám narodil sourozenec. Obě jsme viděly, že to není jen to načančané miminko v kočárku, ale i noční vstávání a starosti. Ale na každou z nás to zapůsobilo jinak. A o tom to je, že každý člověk je prostě nastavený jinak. Díky bohu, jinak by byl život hrozná nuda. :)

 
tulidlo
Zasloužilá kecalka 788 příspěvků 06.01.11 11:50

Školu jsem vyřešila dálkový studiem, šla jsem po maturitě do práce a hned od října studuji dálkově. Rozdíl je, že já se ve 20ti vdávala a s manželem žijeme sami, rodiče nás neživí. Teď je mi 22 a mimi se narodí v červnu.
Hlavně pořešit bydlení, když půjdete studovat dálkově, tak to půjde, než dostanete pořádný plat, abyste zvládli hypo, tak budeš mít odpracováno akorát, abys dostala mateřskou a mohla si vybrat rodičák a pak už směle do toho :palec: :mrgreen:

 
Jenika  06.01.11 11:52

Nety: souhlasím s tebou, že pokud je člověk nastaven k tomu mít dítě v třeba v 18, tak ho jiné aktivity asi netěší. Ale jak už někdo psal, jsou to vlny, které tě potkají vícekrát za život. Jen se obávám, že velká touha, euforie z dítěte trochu přejde a za pár let příjde běžný život, školka, škola, práce a najednou si uvědomíš, že jsi určitý díl svého života přeskočila. Ale samozřejně ne všechny ženy to tak mají, ale pár jich znám, které se pak v 30 - 40 letech chovají jak pubertačky a chtějí dohnat vše, co ostatní většinou už mají za sebou. Holt nepoznané někdy láká. A ono beztarostně cestovat, studovat, bavit se je něco jiného, než myslet na děti, co doma. Samozřejmě někdo namítne, proč to nevychutnávat s dětmi. Ano, je to možná ještě krásnější, ale jiné . Ale ty jsem mladá a máš možnost si užít obě varianty, aby si si pak řekla, ano takhle je to lepší, víc mě naplněje mateřství a později skrytě pak netoužila po něčem, co by tě třeba ani neuspokojovalo.

 
Nainuva
Neúnavná pisatelka 18447 příspěvků 06.01.11 12:13

aspoń máš inspiraci, aby ses co nejdříve osamostatnila. Problém není ve věku, ale uspořádání života. Koukáš na to rozumně a přeju ti, aby vše v brzké době nahrálo možnosti a tvému přání mít miminko:)

 
Miruše
Echt Kelišová 9870 příspěvků 06.01.11 12:15

Tak zaprvé…jsi rozumná ženská!!! Jiné se do toho hrnou po hlavě, vysokou nedodělají, ale ty i když tě vejška nebaví, uvědomuješ si, že je třeba, navíc „vydělat“ si spolu s přítelem na mimi je naprosto bez komentáře, to je přesně ta zodpovědnost, kterou ne všechny máme. :palec:

Ptáš se, jestli taky někdo má pocit, že city(srdce) jdou proti rozumu. Ha ha :mrgreen: tak u mě snad celej můj dospělej život. Je sporný co je rozumnější poslechnout, protože z mé zkušenosti poslouchat JEN rozum mě osobně zavedl do slepé uličky. Tudíž nevím co poslechnout, ale v tomhle případě rozhodně rozum a ten ty máš vytříbený! :palec:

A poslední věc, že si myslíš že až se budete o mimi snažit že si myslíš že budeš neplodná? Hele to není žádnej vnitřní pocit jakoby tušení(vědění) to je jen zcela normální obava. Já chtěla mimi dva roky. S přítelem jsme si nedávali pozor, neřešili, a nic. Našla jsem si jiného (ne kvůli tomu), chtěla si zajít po MS na gyndu, aby mě proklepli a hádej co…MS už jsem nedostala, protože jsem okamžitě otěhotněla.

Právě v mém případě to byla naprostá nezodpovědnost (o mimi jesem se nijak nesnažila,ale tak jsem nebrala HA, takže jsem si ce neudělala nic pro početí.fakt jsme si dávali pozor, ale ani nic proti početí).

Budeš skvělá máma!!! :hug:

 
Lucík90  06.01.11 12:51

Ahoj, napsala jsem Ti soukromou zprávu. :wink:

 
mick.nick
Kecalka 150 příspěvků 06.01.11 12:54

Ahoj, jsem skoro uplně stejný případ:)

Děti chci a moc!! Je mi 21, studuju VŠ( první semestr), s přítelem jsme spolu 4,5 roku. Bydlíme spolu, oba pracujeme a tak kde je problem že? Nechceme dítě do bytečku, takže jsme se rozhodli stavět, jenže to je zatím v nedohlednu kdy dostavíme:( Další problém je ta škola. Jako ty jsem si vybrala prvně školu která mě vůbec nebavila tak jsem z ni odešla začala pracovat a teď studuju a pracuju zaroveň. Jenže stavět, studovat a rodit prostě nechci… ALE DÍTĚ CHCI, TEĎ HNED!!??!! Každý den chodím na emimino a pročítam všechno co se dá.. Skoro každej den myslím na to jak budu vypad s bříškem, jak budou vypadat naše děti a kdy je vůbec budu mít!!! Ale kdyby mě selhali prášky tak bych se vůbec nezlobila:) aspoň by byl vyřešen problém:D:D:D Přítel děti taky chce, ale snažíme se být rozumní a počkat a pak si všechno užívat na 100%… Máme se spolu skvěle nic nám nechybí(krom mimi), všechno vychází, takže se taky dost hrozím co se mě kdy zesere a jestli vůbec budeme mít moct děti.

 
Rahuza
Povídálka 27 příspěvků 06.01.11 13:24

děkuji moc za všechny komentáře :-)
Ani jsem nečekala takovou podporu. Spíš jsem čekala kárání, jak jsem nezodpovědná a že si nevážím věku, kdy mám tolik možností.

Nejlepší řešení se mi zdálo to, že si mám najít práci, pár let si odpracovat a udělat si kdyžtak dálkové studium, mezitím přítel dostuduje a pak už je to jen na nás dvou :srdce:

Hrozně se omlouvám těm, které mi píšou zprávy, jenže mi jako nováčkovi admini zatrhli soukromé zprávy, tak jen čekám, kdy mi to zpřístupní :-)

 
nety
Závislačka 4992 příspěvků 06.01.11 13:27

Jeniko, je možné, že zakladatelka má tu vlnu, jak tu holky píšou a že ji to zase přejde, netuším jak dlouho touží po miminku.
U mě to začalo v těch třinácti a neopustilo mě to nikdy ani na chvilku, navíc teď mám problémy s umístěním syna do školky a nemůžu najít práci, takže docela nervy, ale i tak si stojím za tím, že bych neměnila. Znám lidi, kteří, jak říkáš, v pozdějším věku litují, že ještě nepočkali a znám i takové, kteří si tu svobodu ve čtyřiceti užívají naplno a říkají si jak je super, že už mají velké děti, oproti některým svým vrstevníkům, kteří ještě lítají okolo mrňat.
No každopádně zakladatelce bude ještě chvíli trvat, než se zapracuje a najdou s přítelem společné bydlení, takže do té doby snad prokoukne a zjistí, jestli se jí život na vlastních nohou líbí a jestli ji ta „mateřská vlna“ ještě drží nebo ne. :-)

 
mick.nick
Kecalka 150 příspěvků 06.01.11 13:37

A přítel má jak daleko dokonce studia?

 
Rahuza
Povídálka 27 příspěvků 06.01.11 14:03

Touha je snad od té doby, co jsem začala vnímat svět kolem sebe :mrgreen:

Ne tak snad už v 15 jsem cítila takové ty mateřské pudy, že se jednou těším na chvíli, až budu mít miminko.

Vím, že dítě není žádná panenka, kterou, když mně přestane bavit, zahodím do kouta. Cítím tu zodpovědnost, kterou budu mít, že už nebudu jen já, já, já, ale budeme my.

Teď, co jsem objevila emimino (tak půl roku zpátky) jsem zde každý den a doslova mám absťák, když není nový deníček :mrgreen:

Doslova hltám každý příběh maminky, snažilky, těhulky atd… a už se nemůžu dočkat dne, kdy zde budu psát taky to, jak nakupuji výbavičku, jak máme problémy s prdíky :mrgreen: , jak už pomalu chodíme atd…

Přítel je ve 2. ročníku na bakaláře. Já v prvním, ale opravdu mně ta škola nebaví, takže si říkám, lepší skončit teď, když vím, že mně nebaví, než se trápit a vydržet to jen kvůli tomu, abych měla titul a poté i práci v oboru, který mně nebaví.

 
mick.nick
Kecalka 150 příspěvků 06.01.11 14:26

tak si dáš po novém roce přihlášku jinam a to vaše třeba uklidni. Hele ses z Brna. Nevim teda jak jinde ale na Masarně když studuješ kombinovaně tak ses pořád student( jako třeba já) u toho si najdeš něco staleho třeba na 4 hodky za den a máš to.. Horší je to s přítelem, ten by asi měl být hlavní živitel rodiny, takže stejně budeš čekat na něj jak dostuduje ( 1-3 roky) a jak začne někde pracovat.

 
mick.nick
Kecalka 150 příspěvků 06.01.11 14:31

Když budeš chtít můžeš kouknout do skupiny nesnažilky. Tam jsou holky s podobným problémem

 
Betty03
Závislačka 3781 příspěvků 06.01.11 15:12

ahoj,
taky mi to připomněla mě, když jsem se dřela na výšce, tak jsem tak záviděla každé, co už tlačila kočárek.
Je to těžký, ale taky bych doporučila zatnout zuby, co nejdřív dodělat výšku. Když budeš šikovná, máš to za 4 roky z krku, najdeš si místo, zařídíte bydlení a je to. My taky museli čekat do 26, než jsme nejen měli po výšce, ale i nějak přestavěli barák, a jen jsme se nastěhovali, další měsíc se zadařilo (předtím 10 měsíců, co jsme stavěli, tak nic - a v novém bytě…) :palec: Teď jsem ráda, že se budu mít po mateřské /a to ještě nekončíme/ kam vrátit do práce, že jsem si našla místo v oboru. Ona i ta mateřská z platu ten půl rok potěší, to mi věř. Přece jen, když je člověk zajištěný, víc si užije i věci kolem mimča, jako že nemusí vzít ten nejlevnější bazarový kočár, co najde apod. Je mi jasný, co řekneš, já ale chci dítě, klidně do krabice od banánů - ale to jsou hormony… Až bys ho čekala, začneš uvažovat racionálně a věř mi, že by tě to dohnalo. Já nepatřím k těm, co počítají, jestli si můžou další dítě dovolit (a nejsme ve vatě, máme hypotéku atd.), ale zas bezhlavě se do toho vrhat taky není dobrý.
Myslím, že vše sis vlastně napsala sama. Přeju, aby ti to uteklo. Zkus se zaměřit na to dobré, co ti tento „stav“ (studentka-bez povinností k dítěti či práci) přináší a užít si to, ono už se to nikdy nevrátí. Já nepatřím k těm, co by se chtěli na VŠ vrátit, u mě to taky víc byl stres a „mateřská dovolená“ byl můj cíl :-D , ale asi jiná cesta není, než si najít „zábavu“ a nemyslet na to, co rozumně chápeš, že teď není nejlepší. Držím palce! :palec:

 
bibinkas
Povídálka 22 příspěvků 06.01.11 15:35

Ahoj Rahuzo,
donutila jsi me se zamyslet, zda bych byvala ve 20 uvazovala jako ty, kdybych vedela, co mi ve 30 bude cekat.Ja začala citit touhu po miminku az cca od 25, ale porad jsem nemela toho praveho partnera a pristupovala jsem k zivotu zodpovedne. nechtela jsem zatezovat fin.rodice, tak jsem sla pracovat do vetsiho mesta, naprosto sama, pote co jsem zacala mit urcitou malou fin.zasobu sla jsem studovat vysokou dalkove soukr.skolu, ptze jsem rikala, ze je fer nezabirat misto na statni lidem, co si nevydelavaji. Obcas jsem od tech 25 uvazovala zda cekat na toho praveho, nebo neresit s kym si mimco poridim…ale cekala jsem.Uz proto, ze mi vadilo, jak si vsechny holky u nas udelali deti hned po skole a nikdy jeste nepracovali a dosud nepracuji, ptze maji druhe a treti…nevim zda je to fer spolehat na stat.Dokonce mi dodnes zni veta od kamaradky „no co stat se prece postara“ a kdyz jsem si zacala cca v 28 slusne vydelavat rikala jsem si kolikrat jak je nefer ze z mych penez jdou z dani penize holkam, co nikdy nedelaly a nechteji delat, ptze stat se postara…no dospela jsem do stadia kdy mam prima pritele, chceme miminko, ale mit ho nemuzeme a jestli ho kdy budeme mit je ve hvezdach, moc sanci nam nedavaji..mozna pry pred 5 lety by to jeste slo, ted uz asi ne…kolikrat si pokladam otazku nemela jsem si tehdy poridit mimco jedno s kym, kdyz jsem ho chtela (vim ze ty mas pritele, ale zase resis jine otazky)..neumim si bohuzel odpovedet, zda kdybych vedela, ze pozdeji to nepujde jak bych se zachovala, jen vim,ze v zivote jsou proste nektere veci dane, ale ja se ridim jak srdcem tak rozumem.Mozna jsem na to doplatila a leckdo rekne ze jsem udelalal chybu, ja si porad rikam asi to tak melo byt…
Dvacet je mozna opravdu jeste zbytecne brzy, ale kdo vi a kdo muze soudit co je dobre a co ne…

 
bibinkas
Povídálka 22 příspěvků 06.01.11 15:37

A jeste bych rada dodala, ze studovat pozdeji, kdyz si to rozmyslis, ve 30 po praci, po vecerech rozhodne neni zadny med :-((

 
Rahuza
Povídálka 27 příspěvků 06.01.11 15:48

Strašně děkuji za tyhle komentáře :wink: opravdu mně to utvrdilo v tom, že teď bude lepší ještě pár let počkat, pokud možno dostudovat nebo si alespoň něco odpracovat.

Hrozně mi pomohlo, přečíst si Vaše názory, které mi trochu otevřely oči, že první udělat zázemí a poté teprve mít rodinu, prostě budu muset zatnout zuby a ještě to nějaký ten pátek vydržet :think:

 
wercuska
Kelišová 5626 příspěvků 06.01.11 16:02

Rahuzo, ja byla presne jako ty. Vcetne obav z neplodnosti (mame to dost v rodine). Vydrzela jsem ale do 30ti, mimi se zadarilo napoprve a ja jsem moc rada, ze jsem vydrzela. mam skolu, praxi, hodne jsem cestovala a ted i mimi, ktereho si vazim a spoustu vrsevnic, ktere maji mimi ted taky :mrgreen: . Na druhou stranu si myslim, ze cekat do 30ti je fakt moc. Kdybych se mela rozhodnout znova, tak mam mimi o dva roky driv. Protoze ted se bojim, jestli stihnu prcky 3 s nejakym rozumnym casovym rozestupem :mrgreen:

 
niki2
Zasloužilá kecalka 723 příspěvků 07.01.11 00:10

No, co ti poradit nevím… K nám malá přišla sama. přes antiko. Brala jsem ještě jiný léky a netušila jsem, že můžou narušit HA. (kdo nečte příbalový letáky, je nevzdělanec) :-))))), to mi řekla lékařka. Prostě se stalo. Bylo mi necelých dvacet a myslela jsem si, že mám celej život před sebou. Ale ten prcek už tu byl a naštěstí mě nenapadlo jít na potrat.
Mám krásnou a chytrou slečnu. Je jí 7 a je to moje zlato.

 
Beru*Beru
Závislačka 3112 příspěvků 07.01.11 10:13

Ahoj :-) Jak tak čtu, jsme na tom naprosto stejně :wink: Je mi 20, v březnu 21, sem v polovině studia a mám sto chutí s tím seknout a pořídit si okamžitě miminko. S přítelem se známe přes 2 roky, on byt má, takže my naštěstí bydlení řešit nemusíme. Bereme se teď v červnu a jsem strašně ráda, že se toho konečně dočkám. Mamka trvala na svatbě až po škole a vyhrotilo se to až tak, že jsem odešla z domu, nastěhovala si věci k příteli a bydlím teď na privátě kde studuji. Po tomhle mamka konečně pochopila, že se opravdu bereme a teď už je to dokonce na takové úrovni, že mi bude šít šaty :-) Ale svatbu jsme si museli opravdu doslova vydupat. Bylo to hrozné. Jsem ráda, že jsem odešla z domova, konečně si zařizuji věci podle sebe a tak jak já chci. No a to miminko. Neskutečná touha několik let je opravdu znát. Na emimino se vrhám denně, k tomu už mám nakoupeno dost věciček do výbavy, plenky, oblečky, atd. :-) Prostě tak si krátím tu dobu, než se začnem o miminko snažit. Když jsem psala svůj deníček o tom, jak už to nevydržím a na školu se vykašlu, všechny emiminky mi radily, ať si to ještě rozmyslím. Měly pravdu. Naprosto tě chápu, chceš dodělat školu, mít nadpracováno, ale zároveň miminko mít teď hned. Vyřešila sem tu školu tak, že přecházím na dálkové studium a teď hledám práci, takže ten poslední rok dokončím školu a zároveň budu mít rok odpracovaný. A konečně někde v té době se začneme snažit o miminko a já už se neskutečně těším :andel: Vzpomeň si na nás všechny, které jsme na tom stejně. Věřím, že ti pomůže, že nejseš v tom sama. Budeme bojovat společně. Školu doděláme, rok odpracujeme a pak co nejdříve hupky dupky na miminko :dance: Musíme to překonat. Držím ti pěstičky a myslím na tebe :mavam: :kytka:

 
makuli
Závislačka 2630 příspěvků 08.01.11 12:45

takže, mě je devatenáct a čekám mimi, neplánovaně, prostě se stalo..výšky jsem nechala a teď budu alespoň tu chvíli pracovat, přítel je zajištěný, takže to finančně budeme zvládat…u rodičů už dávno nebydlím a teda nedokážu si představit, že bych ještě bydlela u nich, bydlím s přítelem v Brně…je fajn, že nad tím přemýšlíš:-) Určo udělej jak myslíš, ale je fajn mít vlastní bydlení a příjem…Otázka taky je, co by na to řekli rodiče, kdyby jsi byla těhotná a oni se o vás museli starat..mě je jasné že rodiče se ke mě otočí zády, proto teď budu pracovat a výšku dodělám dálkově. Nechci na nich být závislá nebo ještě hůř se někoho doprošovat..

 
Hřiběnka
Extra třída :D 13991 příspěvků 10.01.11 10:35
Velmi podobně

Ahoj, moc dobře ti rozumím! U mě se touha po miminku objevila poprvé asi ve dvaceti, v prváku na VŠ :) Od té doby se hodně událo - s přítelem jsme zažili pár výletů, pár dovolených, pár hádek… Je mi 24 a rok prodlužuju VŠ, protože jsem nějak loni nestihla dodělat a obávám se, zda a jak stihnu letos. Chybí mi „jen“ dvě zkoušky, abych mohla ke státnicím (jedny státnice už mám dokonce hotové). Pracuji od léta na částečný úvazek, na jaře jsme koupili byt (na hypo), celý ho předělali a asi dva měsíce už tu bydlíme natrvalo. Touha po miminku je u mě silnější a silnější (přítel to má podobně, jen svým mužským způsobem) a já řeším dilema, zda vysadit prášky a jít do toho, když už zázemí máme a nebo ještě vydržet (jenže kdo to má sakra pořád vydržet, vždyť čtyři roky je tak moc!), než - a zda - se mi podaří VŠ dodělat… navíc mám v práci smlouvu na dobu určitou, jen do léta, takže bych to asi s mateřskou stejně měla blbý :think: No, pere se to ve mně pěkně a to jsem vlastně aspoň o krok dál než ty. Možná je to o to horší - mimi je na jednu stranu tak blízko a na druhou pořád tak daleko…

 
Rahuza
Povídálka 27 příspěvků 10.01.11 12:04

Tak já bych asi být tebou zkusila dodělat ty 2 zkoušky, už máš jenom krůček k tomu si tu školu dodělat. Já jsem nyní v prvním ročníku na VŠ, ale rozhodla jsem se, že počkám, jak mi dopadne zkouškové, jestli se dostanu do dalšího semestru a až poté bych řešila případný přestup na jinou školu nebo práci.

Rve mi to sice srdce, když vím, že budu muset ještě minimálně 4 roky počkat (to nepočítám fakt, že ještě ani neřešíme společné bydlení) doufám, že až doděláme s přítelem školu, nějak to samo vyplyne :wink:

Nicméně ti držím palce, ať doděláš školu levou zadní a ať se můžete brzo radovat z miminka :-)

 
Amys
Neúnavná pisatelka 17628 příspěvků 11.01.11 08:02

Rahuzo, přesně se vidím v tvých letech :lol: Byla jsem stejná - rodinný typ, jak říkáš, jen s jinýma podmínkama. Mou jedinou touhou bylo co nejdřív založit rodinu, když už jsem nemohla z finančních důvodů na vejšku.
A výsledek. S klukem jsem se nakonec rozešla. Pak jsem po sedmi letech v práci šla studovat na svou vysněnou školu (to už jsem byla x let zadaná, nicméně můj přítel tehdy ještě studoval). Promovala jsem už s miniaturním bříškem. Nic mi neuteklo, srovnala jsem si hodnoty a nádherně prodloužila mládí :palec: Takže za mě - neukvapuj se. Všechno ještě může být jinak.

 
Klárka82
Kecalka 134 příspěvků 11.01.11 21:02

To co prožíváš znám dobře, také jsem už ve dvaceti chtěla miminko, ale z „rozumových“ důvodů stále odkládala. Bylo to dobře i nebylo, dostudovala jsem, dělala práci kterou mám moc ráda, zahnízdila, a když jsem se pak v sedmadvaceti začala snažit o mimčo, tak to nešlo. Hodně jsem se nervovala, nemyslela jsem skoro na nic jiného, což bylo asi hlavně tou dlouho potlačovanou touhou, myslím že kdyby to šlo dřív, problémy by nebyly. Nakonec se zadařilo, ale jsem pěkně hysterická těhule, mám hrůzu z každého píchnutí v břiše, jestli je to vytoužené miminko v pořádku. 8-o
U Tebe se mi ale nelíbí jedna věc, a to, že děláš školu, která Tě vůbec nebaví, a práce do které pak nastoupíš Tě také neláká. Já si myslím že je v životě hrozně důležité mít práci kterou máš ráda, přestože jsi rodinný typ a hlavní pro Tebe bude rodina. Takže na Tvém místě bych napřed popřemýšlela, jak bys chtěla žít dál, ne v horizontu pár let, ale vůbec. Jestli bys třeba neměla zkusit jinou školu, která by Tě lákala, nebo se vykašlat na titul (který si myslím že sám o sobě tak důležitý není, pokud Ti nepřinese možnost dělat to co chceš) a začít pracovat a pak hnízdit..
Každopádně Ti moc držím palce ať Ti všechno vyjde tak jak chceš :-)

 
algorota  13.01.11 21:33
Tikavá období

Milá Rahuzo,
je mi 32, mám osmiměsíční holčičku. Můžu Ti odpřísáhnout, že láska k dítěti skutečně je nejfantastičtější věc, kterou jako žena poznáš. Ale na Tvém místě bych počkala, resp. jsem na podobném místě, jako je Tvé momentální, počkala. Nelituju ani trochu. Do třicíti jsem si užila spoustu legrace, cestovala, různé muže ozkoušela :)… Za těch 10 let jsem si udělala pořádek v hlavě. A co Ti můžu ještě odpřísáhnout je, že tyhle touhy po miminech přichází a odchází pravidelně a nárazově - nezoufej, pustí Tě to časem ;)

 
Terulisekk
Kelišová 6962 příspěvků 19.01.11 20:57

Ahojky:) myslím si, že zrovna já jsem úkaz že bysme na tom byly podobně kdybych se tvé situace „dožila“ :-D .. Já už v 16-ti vykřikovala že kdyby k tomu nějakou nešťastnou náhodou došlo, tak dítě pryč nedám-nedala jsem:).. ale myslím si, že v tvym věku by mi to asi takhle šrotovalo v hlavě…:) držim palce at všechno dopadne jak bys chtěla:) rodina, práce, radosti:)

 
Efox  03.05.11 22:08
Stejné

Naštěstí si se do toho nevrhla, jako bych to udělala určitě já. Je lepší si počkat.. :-) já čekám. V rodině máme také hodně neplodných žen z obou stran, takže ani moje otěhotnění není jisté, ale vsadím se, že by se zadařilo, když se to nejmíň čeká.. doporučuji také konzultaci s přítelem a až se podaří tak i rodiče krapet připravovat.. :D :cert:

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček