Chrudoš I. aneb jak jsme ho plánovali

Bludicka  Vydáno: 26.10.11

Protože se mi v SZ množily dotazy, jak Chrudoš ke svému pracovnímu názvu přišel, rozhodla jsem se, že když už znáte okolnosti narození, nezaškodí, když přiznám, co bylo na počátku.

Kdysi na jednom kurzu pro těhotné řekla jedna PA, není pravda, že novorozené miminko je bezmocné, naopak rozenec je velmi mocný. Pokud tuhle myšlenku přijmu a uvěřím, že dítě se na svém příchodu na svět aktivně podílí, musím našemu čtvrtorozenému přiznat slušné plánovací schopnosti a nemalý smysl pro humor. Celé to vlastně začalo už po úžasném přirozeném porodu třetirozené (naprosto nesrovnatelném s mými medicínskými porody prvních dvou dětí) při mém pocitu, že tohle bych ještě někdy chtěla zažít.

No, vlastně co celé začalo možná ještě mnohem dřív, někdy po druhých narozeninách prvorozené, kdy v mém prvním trimestru s druhorozeným ve chvíli, kdy my jsme neměli ještě ani ponětí o pohlaví druhorozeného, natož o konečném počtu plánovaných potomků, sebejistě prohlásila: „Teď budu mít bláchu, pak séglu a pak bláchu plo bláchu, aby to bylo splavedlivý.“ Nebudu napínat, ona skutečně pak měla toho bráchu a já zas pro změnu „brouka v hlavě“, v podvědomí nebo spíš někde v potlačovaném vědomí, v části kartotéky s výstražným nápisem NEPOUŽÍVAT-jen pro naprostý cvoky, nenápadnou myšlenku, odlesk představy dvou rodičů a čtyř dětí sedících u našeho stolu pro šest osob. Po příchodu třetirozené „brouk v hlavě“ začínal sílit, ale spolu s ním i pocit, že je to nerozumné, neekonomické, ne…

Pak nastala celkem dlouhá fáze souboje mého rozumného já s nerozumným leč neodvratným. Zkoušeli jsme všechno. Nejdřív přestavět oválný stůl pro šest na malý kulatý s namačkanými pěti židlemi, aby moji představivost nedráždila neobsazená šestá, potom s námi začalo čtvrté dítě bydlet jako imaginární postava, naše společná známá mu dokonce dala jméno Chrudoš (Kamila, Jan, Iveta = vzato od nejmladšího je to abecedně I J K, takže Ch, I, J, K, tudíž mužské jméno na Ch). Nějakou dobu pomáhalo neustálé připomínání, jak intenzivně blicí, spací a nepoužitelná bývám nejen v první půlce těhotenství, což je dost neslučitelné s chodem třídětné rodiny a předpokládaným začátkem školní docházky prvorozené. Nějakou dobu pomáhalo vědomí mojí nekompatibility s HA a nedůvěry k tělískům, kdy nám v podstatě zbylo akorát použití kondomů a s tím i slušná šance na „nehodu“ v nejbližších deseti letech.

Jedním z posledních hřebíků do rakve mého rozumu byl odklad školní docházky prvorozené, kdy vidina částěčně problitého a prospaného třičtvrtěroku stráveného v mírném bezvědomí najednou nevypadala z provozního hlediska už tak děsivě. Nakonec jsme si s mužem přiznali, že se vlastně bojíme nejvíc toho, že k žádné „nehodě“ nedojde. Ve chvíli, kdy si přiznáte, že pokud něco neuděláte, budete toho v budoucnu litovat víc, než když to uděláte, tak ať je to jakkoliv bláznivé, máte jen jedinou možnost. Udělat to dobrovolně a hned. Celé nám to došlo někdy koncem března. Vzhledem k předpokládané neslučitelnosti mého těhotenství a péče o prvňáka máme čas tak řekněme do září, října (od červencového porodu bych se snad mohla do září stihnout rozumně vzpamatovat a najet se čtyřdětnou rodinou na nějaký režim). Uznávám, že to není zrovna moc času na snažení, tak snad budem mít štěstí a přijde. Přišel :-) Přišel dokonce už v květnu.

Z příslovečné pověrčivosti jsme si to po dobu prvního trimestru chtěli nechat pro sebe. To nám tedy trochu nevyšlo, protože někdy na začátku prázdnin se mi můj vlatní otec při předávání dětí na chatě zahleděl na pozadí a prohlásil napůl tázavě a napůl oznamovacím způsobem, že mi strašně vyrostla pr…, takže jsem buď těhotná nebo bych měla navštívit endokrinologa. Asi jsem se zatvářila jako debil a napůl jako nachytaná na hruškách, ale bylo to jasné, že návštěva endokrinologa se nekoná.

Plánování jsme si taktéž nechali pro sebe (protože jsme si chtěli ušetřit dobře myšlené přednášky na téma, že je to v dnešní době nerozumné, neekonomické, ne…), tudíž to pro mé nejbližší příbuzné bylo zjištění nečekané a velmi překvapivé. Budiž jim ke cti, že i když s jistotou zejména v prvních vteřinách nesdíleli naše nadšení, ustáli situaci natolik, že ani v momentu překvapení neřekli nic, co by se mě mohlo dotknout nebo co by mě mohlo mrzet. Na druhou stranu jsme se tímto činem zřejmě přesunuli do kategorie podezřelých a všehoschopných živlů, neb se od té doby při každém setkání ujišťují :„Ale čtyři už stačí, že?!?“

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 5.0 bodů
 Váš příspěvek
 
ddinna
Neúnavná pisatelka 17124 příspěvků 26.10.11 09:11

:lol: Moc pěkně popsané :lol: :palec: Já mám taky tři dítka a čekám čtvrté :mrgreen: Sice to poslední v plánu nebylo a žádná touha po zaplnění místa nás k tomu nedohnala,ale zkrátka a dobře-budeme mít 4 mimčo.Kde a jak porodím jsem si nikdy předem moc hlavu nelámala,tak to nechám tedy plynout :wink: Pro mě jsou ty 4 už fakt konečné číslo a hodlám to i zajistit a definitivně svou plodnost ukončit :palec: každopádně mě tvůj deníček a plánovaní 4 dítka a vznik jeho pracovního názvu-pobavil :lol: :palec:

 
heyday
Závislačka 3209 příspěvků 26.10.11 09:39

tvé deníčky se krásně čtou :potlesk: :palec:

 
fusa
Ukecaná baba ;) 1126 příspěvků 26.10.11 10:06

Hezke cteni po ranu, pobavila jsem se :lol: Ale ctyri uz staci ne? :mrgreen:

 
Petullka82
Ukecaná baba ;) 1917 příspěvků 26.10.11 10:27

Mas muj obdiv, mit deti je nadherny, ale zvladnout vsechny 4…wauuu!Drzim pesti a posilam hodne sily a klidu! :kytka: :hug:

 
Flyingfrog
Extra třída :D 11885 příspěvků 26.10.11 13:24

Já myslím, že minimálně jedna maminka tady na emiminu by ti mohla přijít napsat odpověď pro otázku „Čtyři už stačí, že?“ :-)

Bludičko, pěkný deníček. Též se mi dobře čtou (hlavně ty porodní). :potlesk:

 
Kamča.dalmatinka
Hvězda diskuse 46984 příspěvků 26.10.11 13:51

Bludičk to už máš teda pořádnou smečku :lol: :potlesk: Moc gratuluji a já myslim že jestli 4 nebo 5 už je jedno :mrgreen: a díky za moc pěkné deníčky

 
Kalla1412
Echt Kelišová 8528 příspěvků 26.10.11 14:00

Krásné, moc jsem se pobavila, patřím taky mezi blázny, co by do 4 dětí taky šly hned :mrgreen: Z deníčku je cítit láska, vyrovnanost a hlvaně je jasné, že ti 3 děti nedělají problém, takže 4 až takový rozdíl nebude :lol:

 
veronikamayerova  26.10.11 14:01

Jééé…tak takhle to bylo s tím Chrudošem:-)))Já si říkala:-) No,jste borec.Moc smekám.Já mám jednoho syna a kolikrát mi jde z něj hlava kolem.Čtyři děti bych vážně nezvládla.Moc Vás obdivuji.Deníčky jsou super!!!! :potlesk: :potlesk: Děkuju :palec:

 
adajar
Zasloužilá kecalka 909 příspěvků 26.10.11 15:25

Gratuluji ke 4 krásným dětem. A můžu jen lehce závidět :)

 
jolinka70
Kecalka 197 příspěvků 26.10.11 17:11
jeej

tak ma to potesilo… :lol: :lol: :lol: tento dennicek, ze skoro ako nasa rodinka, len poradie mame 2 dievcata a za tym dvaja chlapci {aby mal bracha brachu nie? :mrgreen: }
najstarsia je prvacka, najmladsi skoro 3 mesiace. a tie kecy ked sme povedali ze cakame stvrte.. ako cez kopirku

no, drzte sa..

 
monuline
Kelišová 6044 příspěvků 26.10.11 20:09

krásný deníček, krásné čtení… :potlesk:

 
Jiti88
Kelišová 5944 příspěvků 26.10.11 20:32

úžasný deníček. Smekám před všemi maminkami, které dokážou vychovat 4 slušné lidi. Tímto neustále smekám před svojí mamčou, která to dokázala. Nejdřív 2 kluky, pak 2 holky..

Jste skvělá máma a z Vašeho deníčku sálá neuvěřitelně velká láska. Sama děti ještě nemám, ale 3 hlídám jako chůva, tak vím, že někdy jsou na zabití, ale teď dnů, kdy jsou to zlatí andílci je mnohem víc. Není nic krásnější, než když Vám cizí dítě řekne, TETO JÁ TĚ MÁM RÁDA a od vlastní to je ještě mnohem krásnější.

Držím palce, ať život v šesti dobře zvládáte. Děti Vám budou nejednou děkovat, že mají za kým jít (za svým sourozencem). Bráši naučí řídit auto, na zábavách se chovají ochranitelsky, ségra je zase dobrá zpovědnice :-D

mnoho zdaru

 
žanule
Kecalka 130 příspěvků 26.10.11 21:04

:palec: Taky mám čtyři,Ale čtyři už stačí, že?!?“Slyšíme pořád :roll: Jen to nemám tak krásně na přeskáčku jako vy :-) Máme samé chlapy,ale zdravé a hodné.Přeju hodně pevnych nervu :mavam: :lol:

 
Bludicka
Zasloužilá kecalka 918 příspěvků 26.10.11 21:08

Vzhledem, k tomu, že „Chrudoš“ oslaví v zimě druhé narozeniny (fotka u článku je ze čtvrtého dne, kdy se po porodu poprvé všichni sešli, protože dva nejstarší byli v době porodu na horách), tak už můžu podat referance jak se žije se čtyřkou. Takže za nás aktuálně celkem akčně a strašně FAJN :wink: :-D  

Příspěvek upraven 26.10.11 v 21:42

 
LucaLuca
Závislačka 4435 příspěvků 26.10.11 21:32

Moc krásné. :huban:
Já mám těch svých dvou nad hlavu a jediné, čeho se fakt strašně moc bojím, je ta nehoda. Ale rodila bych furt. :lol:

 
Bludicka
Zasloužilá kecalka 918 příspěvků 26.10.11 21:41

zlobí mě podpis, tak už nezlobí, tak už nezlobí ani avatar :-)

Příspěvek upraven 26.10.11 v 21:52

 
Miruše
Echt Kelišová 9870 příspěvků 28.10.11 13:33

Super napsané :pankac: :lol: :lol: :lol:

A máš můj neskonalý obdiv!!! :palec: :potlesk:

My chceme druhé ale občas si to tak nějak neumím představit, ono toho jednoho je někdy až nad hlavu, a když mi tady budou lítat a remcat dvě… natož 4! 8-o :mrgreen:

 
Bludicka
Zasloužilá kecalka 918 příspěvků 28.10.11 15:54

:lol:
Miruše, oni se nalítají a naremcají, to jo, taky hodně sežerou :mrgreen: , ale taky se mezi sebou zabaví, pomůžou si vzájemně, někdy pomůžou i mně a někdy si i ty brambory na bramborový knedle nastrouhají sami :wink:

Příspěvek upraven 28.10.11 v 15:54

 
Brusiinka*
Zasloužilá kecalka 921 příspěvků 28.10.11 18:45

A stačí ti čtyři?? :wink:
Já rodila čtyřikrát, ale pořád jich nebylo dost…tak jsme k nám přibrali další 3 :lol: . Je to super a snad to tak zůstane.

 
jan1610
Zasloužilá kecalka 724 příspěvků 29.10.11 21:15

Brusinka!!!!
Já smekám !!!!!Čtyři kulichové je na mne silná káva ovšem u Vás už bych to asi nedala!!!! :potlesk: :potlesk: :potlesk:

 
Bludicka
Zasloužilá kecalka 918 příspěvků 30.10.11 06:58

Brusiinko stačí, protože si zatím neumím výhledově představit víc jak čtyři puberťáky, ale s miminkama mi to jde a už teď vím, že mi to bude chybět, tak přemýšlím, až si od vlastních minimalošků odpočinem, o rané pěstounské péči. Cítím, že miminkům můžu ještě hodně dát, ale zároveň jsem tak mateřsky naplněná, že by pro mě nebylo problém pustit je dál „k nim domů“.

 
Brusiinka*
Zasloužilá kecalka 921 příspěvků 30.10.11 23:44

Bludičko, přeju ti, aby ti tohle přesvědčení vydrželo :-) . My jsme si vzali do PP 3 předškoláky a ted- po víc jak roce vím, že problém „pustit je“ bysme měli (a to jsem měla pocit, že jsem naplněná MAXIMÁLNĚ :-D ) . A ona ani ta ranná PP nemusí záležitostí pár měsíců…

mmch. puberťáky máme zatím 2, zatím žiju :wink:

Vložit nový komentář