Chtela bych být asi uz i snazilka

 Vydáno: 23.03.05

Ahoj vsem…
Dnes jsem se konecne odhodlala vám napsat..nakukuji sem asi dva mesíce a proc, protoze moje sestra zije ve Spanelsku a kazdým dnem má porodit moji neter, takze jsem tu pro ni jako pro prvorodicku hledala nejaké informace…mám je a predala jsem je, ale o tom jsem nechtela psát chtela jsem slyset vás názor na muj problém, na moji situaci..

Za 14 dní mi bude 29let, moj manzel je o 1/2 roku starsí, brali jsme se po 6 leté známosti, z toho jsme spolu 4 roky bydleli, proc?..protoze to byl krok dál..ted se ceká, ze príjde dalsí krok..miminko a to je ten problém…
Já bych uz mimi docela chtela, ale muj manzel nechce zatím ani slyset..proc?…splá­címe auto na leasing..jeste 3 roky nás cekají..letos to vypadá na to, ze budeme muset koupit byt do osobního vlastnictví, to znamená dalaí pujcku..a hlavne u nás jsem já ten kdo vydelává víc…, takze nevim, jak to vse resit..poradte mi…prece to nemoze být jen muj problém..
Ríkala jsem si, ze bych byla na materské jen 1/2 roku, to jeste není materská taková almuzna, pak bych mimi dávala na hlídání babickám a vrátila bych se do práce, ale jestli me potom jeste budou chtít…nebo být doma aspon 2 roky, ale najít si brigádu na 2 dny v týdnu po pul roce…
Jsem zmatená..mozná tak vyznel i muj prispevek, ale zkuste mi na to ríct svuj názor…
PS: Mozná svou roli hraje i to, ze nasi známí, se kterými se stýkáme jeste deti nemají..
Ale prece..biologické hodiny tikají…co si myslíte je problém mít první díte treba ve 32letech??? Dulezité doplnení..chci urcite jen jedno!!!
Díky za názory.
Patricie

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 0.0 bodů
 Váš příspěvek
 
Anonymní  24.03.05 07:05

Myslím si, že to chce kompromis. Nikdy nemůžeme mít všechno co chceme a pořád jen čekat to není řešení, taky se dočkat nemusíme. Být tebou tak počkám, ale jen tak rok, vždyť těhotensví trvá 9 měsíců a pak ještě 1/2 roku mateřská a taky se nemusí hnedka zadařit. Osobně taky pořád balanuji kdy mít mimi, strašně po něm toužím a taky jsem já ten kdo u nás vydělává o dost víc, ale mě je „zatím“ 26 let, ale už jsem se pevně rozhodla. Začátkem roku jsme koupili RD a teď začnem s rekonstrukcí, příští rok potřebujem dokoupit vybavení a na podzim bych se ráda koukla do Egypta a začnem se snažit o mimi. Nebudeme mít RD zrekonstruovaný a vybavený komplet jak bych chtěla, ale nechci už víc čekat ono se vždycky něco najde, co by chtělo koupit, ale miminkem přece život nekončí. Jo a na MD budu 1/2 roku a pak mě vystřídá manžel, už se docela těší a všude to vypráví, akorád tchán měl šok, jinak to všichni berou v pohodě. Držím palce. Mira

 
Anonymní  24.03.05 08:01

Ahoj Patricie,

tvůj problém se asi týká mnoha žen a myslím, že se nejmenuje „máme málo peněz“ nebo „musíme si ještě koupit tamto nebo onto“, ale jednoduše se mu říká strach z neznámého. Je mi 28 a máme doma dvouměsíčního chlapečka - přesně to, co popisuješ, jsem cítila taky. Měla jsem plnou hlavu obav a starostí, koupili jsme domek na hypotéku, splácíme auto. Ten domek jsme samozřejmě museli zrekonstruovat a dovybavit a to všechno znamená, že dlužíme, kam se podíváme a ještě dlouho budeme. Do toho všeho jsem zjistila, že jsem těhotná a od toho okamžiku se mé chápání a uvažování úplně obrátilo. Vím, že to zní jako fráze, taky jsem to tak před těhotenstvím vnímala, ale bohužel to nelze říct jinak a je to prava jako každá jiná. Najednou mě tolik nebolelo, že budu na mateřské a budeme to blbě stíhat (finančně), ale kdybysme měli na miminko čekat, dokud si nevyřešíme finanční situaci, tak umřeme jako bezdětní. Jde jenom o to, udělat si v hlavě jasný plán a jít si za ním. Buď chci třískat někde karieru a ve čtyřiceti zjistit, že mě vlastně firma klidně nahradí mladšími a pružnějšími lidmi a mně nezbyde už nic jiného, než to nějak dožít, protože na miminko je už více méně pozdě, nebo si řeknu, že chci svou lásku a hodnoty, které kolem sebe tvořím předávat někomu dál a v tom případě nevidím důvod nemít dítě, obvzlášť když slyšíš velmi intenzivně odbíjení biologických hodin…Ještě k té půlroční matěřské:dokud se Matěj nenarodil, taky byl můj plán takový, že po půl roce půjdu zpět do práce, dokud si mě lidi z firmy pamatují. Ale jakmile se brouček narodil, zjistila jsem, že to asi tak nebude: miminko je každý den jiné, rozvíjí se ti před očima jako klubíčku, najednou se začne usmívat, koukat se ti do očí, usmívat se a něco si žvatlat. No a to jsou chvíle, o které já osobně nechci přijít a myslím si, že do dvou, tří let je miminko na tobě jako matce tak závislé, že asi nebudeš mít to srdce ho opusti - teda alespoň já už to teď vím, že chci vidět úplně každý jeho den a nechci to jenom slyšet od člověka, který mi ho hlídá, že Matěj udělal to a tamto a já jsem u toho nebyla.....asi bych byla hodně mutná z toho, že udělal první krok před babičkou. Nedávno začal Matěj pást koníčky a byla jsem to já, kdo to viděl jako první a kdo ho povzbuzoval kdo byl s ním ten nejšťastnější tvor pod sluncem. Tohle všechno se ti ale nastartuje až když to své miminko poprvé držíš v náruči, po namáhavém porodu a říkáš si, že to je vlastně to jediné, pro co se vyplatí žít a dělat si starosti. Kdyby si to lidi víc uvědomovali, bylo by tady všude líp.
Tak to byl takový můj komentář, jenom jsem tím vlastně chtěla říct, že si nemusíš dělat obavy, ono to všechno nějak dopadne. Hlavně dělej všechno tak, abys byla šťastná.
Kamila a Matěj

 
zdenca1
Ukecaná baba ;) 1999 příspěvků 24.03.05 12:04

Patricie vobec nie je problem mat dieta v 32 rokoch alebo neskor ak si zdrava a citis sa na to.Ja som sa na dieta dlho necitila az v 28 a o rok sme zistili,ze iba s pomocou lekarov to pojde.A v 34 som mala prve.Mam 37 a zas len pomocou lekarov skusame druhe.Este stale si nemyslim ze uz je neskoro.A co sa tyka financii…zijeme spolu 10 rokov a tak ako sme pocitovali ich nedostatok na zaciatku tak je to aj teraz…vzdy nieco treba a financii akosi niet.. :-))Odkedy mam dieta rebricek hodnot sa ale otocil a cennejsie mi je usmev,pusa a slovka „mama lubim ta“ od mojej dcery ako stav na nasom ucte…aj ked to nie je uplne nezanedbatelne…
Vela stastia a zelam sparvne rozhodnutie,nech je akekolvek.

 
Anonymní  24.03.05 17:09

Patricie,
Ja byt tebou uz bych na nic necekala. Pujcky budete mit i v budoucnu, vzdycky se najde „neco“, co jeste budete chtit a muset zaplatit… Myslim, ze 30 let je idealni vek na 1. dite. Take musite pocitat s tim, ze neotehotnis hned. Normalni par otehotni do 12 mesicu. Nez by se miminko narodilo, tak to uz by ti bylo 31 let. Nerikam, ze jses „stara“, ale naopak, je to opravdu „idealni vek“. Zaroven si myslim, ze kdyz nekdo zacina s 1. deckem treba az v 35 letech, nema s otehotnenim problemy a ani v tehu, tak je to take OK. Naprosto ale nesouhlasim, ze je casu dost a ze je idealni mit 1. dite v 35 letech. Blbost, neni. Vidim to v USA kolem sebe. Vice nez polovina mych kamaradek ma problemy s otehotnenim a ty nervy behem tehu…
Ja sama mam 2 deti a je to opravdu naplneni zivota. Nejsem ciste domaci typ. Spise naopak, velice „do sveta“, presto jsem rada, ze mam sve milovane deti. Dcerku jsem mela v 25 letech a synka ve 27 letech. Byt tebou, tak se domluvim s manzelem, ze si proste prestanete davat pozor a nechate tomu volny prostor. Ono take musi byt hrozne „pak delat deti na povel“. Pak by to bylo pro vas dost stresujicici…

Julie, dcerka 3 roky a syn 1 rok

 
Anonymní  25.03.05 14:46

Moc děkuji Kamile a Matějovi.Taky se právě rozhoduji jestli druhé dítě nebo klidnější život s finanč.zajiš­těním.jen rozdíl je v tom,že dítě musíme mít s pomocí lékařů a tak budu muset nejspíš odejít ze zaměstnání,abych se mohla uvolnit k lékaři kdykoli budu potřebovat.Máme už větší dceru a já cítím strašný smutek a musím se přetvařovat a lhát sama sobě,že bych možná byla šťastná i když bych se o to druhé nepokusila.Opravdu mě tvoje slova zasáhla až mám slzy nakrajíčku jak pravdivé to je.Život je to nejcenější.

 
Rysavka
Ukecaná baba ;) 1473 příspěvků 25.03.05 15:22

Ahoj Patricie,
Mit dítě ve 32 problém určitě není. Pokud se vám zadaří. Je hezké si všechno naplánovat, ale ono to pak nemusí jít tak jak člověk chce. Na to nezapomínej zvlášť když už teď slyšíš biologické hodiny.
A že vyděláváš víc než manžel? Tak to budete muset řešit jako zpouta jiných párů - on bude ten kdo se bude o mimi starat. Mám se zatím počít mimi nedaří a tak situaci jak dlouho budu doma a kdo nám bude hlídat pokud budu muset jít do práce už po půl roce budeme řešit až nastane. Ono to stejně vždycky dopadne úplně jinak. Splácíme hypotéku máme jí na dvacet let - ale přece nebudeme čekat až ji splatíme :-)) Jde hodně o to jak jste ochotní se kvůli mimískovi uskromnit. A hlavně pořád bude co splácet, vždycky se něco najde.
Tak pevné nervy při rozhodování.
Ryšavka

 
Anonymní  25.03.05 17:25

Nejvhodnější věk ženského organismu pro mateřství je 20-25 let. Taky proto je v současné době tolik těch, které mají s těhu problémy. A čím víc se odkládá, tím ty problémy jsou pravděpodobnější a rostou i rizika, že dítě nebude zdravé. Přijde mi, že až poslední dobou se lidé nejdřív snaží zajistit si bydlení, finance, auto, dovolenou v Egyptě… Vždyť v generaci našich rodičů měli děti o několik roků dříve, takže nemohli stihnout si tohle všechno nejdřív zajistit a přijde vám, že byli méně spokojení? Prostě se lidem v dnešní čím dál tím víc konzumní společnosti zpřeházel žebříček hodnot, peníze a vlastní pohodlí jsou najednou mnohem víc důležité a však oni nám doktoři už kdyžtak pomůžou, teď už dokážou skoro stejně jako příroda. Jenže jenom skoro…
Mě bude třicet a dítě jsem začala chtít už před pár lety, ale až loni v létě souhlasil i manžel. Takže sice bydlíme zatím u rodičů, máme rozestavěnej domek, hypotéku na dalších 20 let, ale naštěstí už jsem i těhule. A nebude to asi úplně jednoduchý, taky jsem doma ten, kdo vydělává víc, ale ono to vždycky nějak půjde zařídit a rozhodně si nenechám mateřství ošidit tím, že bych šla po půl roce zpátky do práce, ale chci si ho pořádně užít a dětem dát opravdu co nejvíc. A nechceme mít rozhodně jedináčka, nejspíš tři. Mě prostě ten současnej stav ve společnosti přijde čím dál tím víc proti přírodě.
Jana (marge.cz@gma­il.com)

 
Anonymní  25.03.05 23:17

Milá Patrície, já Ti asi také neporadím nic jiného, než co jsi tady už přečetla,ale jedna věc je jistá - vždycky to není tak jednoduché, otěhotnět, můžeš si to tady přečíst denně, rozhodně bych se manžela snažila přesvědčit a také se mi to od něj nezdá fér! Ale chápu, že muži něco takového jako biologické hodiny neznají až na výjimky - a také - oni mají času dost. Rozhodně bych moc neotálela. A další věc - jak se děťátko narodí, všechno se změní, neznám nikoho, kdo by nakonec skutečně po půl roce šel do práce, i když o tom uvažoval, jestli to s těhotenstvím budeš myslet vážně, nech si určitě zadní vrátka a uvažuj o tom, že bys přece jen mohla zůstat doma déle, i za cenu určitých obětí.Držím Ti palce, ať se rozhodneš jakkoli a přeji hezké svátky. M.

 
Anonymní  26.03.05 18:03

Patricie,
mně je 37 let a pořád jsem měla dost času a najednou je to tak trochu problém- zkouším to podruhé a velmi rizikově. Také vydělávám mnohem víc než partner a navíc pracuji na živnostňák a platím hypotéku… Při prvním těhotenství jsem se honila dál a nepovedlo se. Teď jsem se zastavila, jsem od 1. dne na rizikovém a nic neřeším- přišla jsem totiž na to, že teď chci to dítě a musím pro to udělat všechno abych jednou nelitovala. Tím chci říct- pokud chceš dítě tak si ho pořiď a nemysli na peníze- těch totiž nebude nikdy dost. Jestli más babičky můžeš chodit po 1/2 roce do práce nebo poslat na rodičovskou partnera- jako chci já , ale stejně si myslím že to nakonec neudělám, protože už těhotensví mi změnilo život a hodnoty a co s tebou teprve udělá dítě- to si zatím nedovedu představit.
Hodně síly do rozhodování.
 Katka

 
Bibina
Zasloužilá kecalka 741 příspěvků 26.03.05 18:08

Ahoj,

já ti to napíšu asi takhle - pokud budeš hledat důvod, proč dítě nemít, tak ho vždycky najdeš.

Já jsem taky plánovala. Bydleli sme v pronájmu, takže teď ne. Pak sme se přestěhovali, a byt budeme muset kupovat. Já sem měla smlouvu v práci na dobu určitou, takže v případě otěhotnění sem bez práce. K tomu manžovo zaměstnání nevypadalo nijak perspektivně. A teď sem těhotná a sem strašně šťastná, že sem se nenechala tady těma věcma zaplašit, protože ať je to jak chce, to že sem těhotná, je nejkrásnější věc, která se mi mohla přihodit a neměnila bych to za nic na světě.

Ale záleží to čistě na tobě, jak si to rozhodneš, kde máš priority. Je fakt, že s dítětem ti klesne určitý životní standard, jdeš do neznámýho a nikdo ti nezaručí, že splatíte auto nebo že nebudete mít sociální problémy… musíš si ale určit co chceš a jít za tím a nikdo by ti do tvýho rozhodnutí neměl kecat, prober to s manželem, je to čistě vaše věc.

Jo, a že manžel nechce… no, k některým věcem se chlapi musí trochu dostrkat… :o)

Hodně stěstí !

Bibina 33 tt + Anička

 
Anonymní  28.03.05 21:27

V 35 jsem měla 2.dítě,těhotenství bez problémů.Pracovala jsem na ŽL 5 dní v týdnu, manžel byl na RD.Teď v 38 letech se nám „nezdařilo“ a čekáme třetí dítě.Máme půjčku na byt, na autě jsem pracovně závislá. Na tvém místě bych počkala až splatíte auto,vytvořila finanční rezervu (dítě je dost drahý špás) a pak bych šla do dítěte.A že chceš jen jedno.. znám lidi kteří si pořídili společné miminko a byli z toho dvojčata.

 
Anonymní  29.03.05 09:33

Ahoj holky,
dkuju vám moc za vsechny názory..výsledek je jednoznacný…
Mejte se krásne a at ta, která chce být tehulka, se jí co nejdríve stane a ta co chce být snazilka, at se zacne snazit…a at se musí snazit co nejkratsí dobu..ikdyz i to snazení je krásné!!!

 
Anonymní  07.04.05 18:35

Ahoj, docela rozumím tomu, co řešíš.V den, kdy jsi napsala své řádky, mi bylo právě 30. Taky si říkám, ty biologické hodiny věčně čekat nebudou. Jenže mám úplně stejný problém, sama nejsem proti, i když žhavá taky ne a můj přítel má jasno. Nejradši by byl, kdyby děti neexistovaly. Tedy alespoň ty vlastní. Cizí zas tolik nevadí. A tak tedy, co s tím? Osobně si myslím, že jedno dítě ve 32 letech není žádný problém. Jenže jak může člověk vědět, že snadno otěhotní ve chvíli, kdy odloží antikoncepci? A že vše dobře dopadne? Nám bohužel situaci navíc zkomplikovala nepříjemná událost posledních dní - naši přátelé přišli o své nenarozené 2 děti, samovolný potrat po 5.měsících a tím to nekončí. Jestli nezůstanou zdravotní následky, se v tuto chvíli ještě neví. Jenže copak lze nutit partnera k rodičovství?

Vložit nový komentář