Cítíte to také tak?

xjanina  Vydáno: 27.09.05

Ahoj, je mi 26 let skoro 27 a s přítelem jsme nedávno koupili byt a chystáme se ho rekonstruovat.Takže základní materiální předpoklad proto mít mimi by tu byl. Považuji se za ne-snažilku, ale takřka poslední půl rok si vždy těsne pred menstruací vlastně přeji abych to nedostala(neberu antikoncepci ,ale vyloženě se ještě nesnažíme).

A když to dostanu tak jsem docela zklamaná. Na jednu stranu bych mimi uz moc chtěla a na druhou stranu jsem plná otázek a strachu z toho jak to zvládnu. Ne jak zvládnu dětsko po dobu mateřské a posléze rodičovské, ale vůbec si nedovedu představit, že bych měla např.2 malé deti a musela chodit do práce. Bydlím 30km od Prahy a pracuji v Praze, kde mám fajn práci, která není časove náročná a matky s dětmi si to právě pochvalují -pravidelná pracovni doba! Ale presto, vidim je jak jsou uštvané, nic nestíhají a v podstatě mě od toho vyložene odrazují. Takový způsob života si vubec nedovedu představit.
Teď zrovna prožívám takový pocit, že jen tak chodit do práce me vůbec neuspokujuje ( tedy až na ten výdělek), raději bych byla doma starala se o nějaké to mimi, proste si nemuzu pomoct pripada mi to jako ten pravý smysl života (alespon ted v tomto věku a s jeste nanaplnenou touhou být matkou).Ale opravdu si nedovedu předtavit mít 2 malé deti (např. 3 a 5 let) a dojíždět do práce. Mam pocit, že asi na to mít děti nejsem ještě připravena, ale touha po mimi je stále silnejší. Cítíte to někdo také tak? Nebo jsem nějaká divná? Omlouvám se, možná je to trochu zmatené.
xjanina

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 0.0 bodů
 Váš příspěvek
 
Bubu
Ukecaná baba ;) 1005 příspěvků 27.09.05 11:32

Ahoj Janino,
není vůbec divné, že máš takové pocity. Vždyť věk máš tak akorát, bydlení - jak píšeš - vyřešené, přítele si pravděpodobně dovedeš představit jako otce tvých dětí, tak proč do toho nejít? Ještě teda, jestli souhlasí i přítel........ :o).
To, že to nebude s dvěma dětmi sranda, je jasné, ale jinak to nejde. Náhodou patříš aspoň k těm ženám, které přemýšlejí o budoucnosti a ne (bohudík) k těm, které nejdřív otěhotní a pak teprve přemýšlejí, jak se zařídí a co budou dělat...........

Mě osobně (i když jsme se na mimčo HODNĚ MOC těšili) nejvíc „překvapily“ první týdny s miminkem. Je to velká změna, MUSÍŠ se o někoho starat (dřív, než o sebe nebo manžela), musíš být po ruce k utěšení, k pohlazení, k nakrmení,..­......pár nocí se třeba nevyspíš.....­........do toho zmatek, jestli děláš všechno dobře a jestli je tvoje zlatíčko spokojené....­............
Byla by hloupost s tímhle nepočítat, ale když to přijde, je to darda :o)). Ale časem ti ten miničlovíček oplatí všechny tvoje starosti o něj, i probdělé noci. Nedá se popsat to štěstí, za které každý den děkuji, když se na mě malá ráno usměje a je šťastná, že mě vidí, těší se na pomazlení a já zase, až ji budu pozorovat, jak se učí stále nové věci.
Teď jí je rok a mám těsně před porodem druhého mimča, na které už netrpělivě čekáme...........
Měla jsem dobré zaměstnání, te´d občas potřebuji zajít mezi lidi a to, jak budu zvládat dvě děti a nástup do práce řeším často v hlavě a snažím se připravit na další „dardu“ :o)) v životě. bude to záběr, ale neměnila bych ani za nic.

Pokud máš možnost a cítíš to tak, že mít děti, je to, co ti chybí a tvůj život se ti zdá trošku prázdný nebo nenaplněný ÚPLNĚ, jdi do toho. Akorát by jsi čekala a osobně neznám nikoho, koho by ¨„chtění mimča“ přešlo :o). A pokud máš podporu partnera, není, co řešit.

Hodně štěstí Bubu

 
xjanina
Nováček 5 příspěvků 27.09.05 12:23

Ahoj Bubu, děkuji ti za moc pěknou odpověď. Přítel (skoromanžel) už by mimi take moc chtěl-věk na to take již ma :-) 32. Takže jen ta rekonstrukce a pujdeme do toho. Jsem rada, že nejsem jediná která přemýšlí jak zvládne děti a zaměstnání. I když u mně je to na rozdíl od tebe jěště bezpředmětné :-) Přeji ti zdravé a krasné miminko.

xjanina:-)

 
artepa
Nováček 10 příspěvků 27.09.05 12:38

Ahoj Janino, je mi taky 26 let a bydlím zhruba 30km od Prahy. Minulý rok jsme kupovali byt, který jsme pak rekonstruovali, já se přestěhovala sem z ČB a začala chodit do nové práce. Letos jsme měli svatbu. Práci mám náročnou, běžně pracuji od 8 ráno a končím nejdříve v 7 večer, ne-li později. Poslední dobou mám čím dál tím větší touhu po miminku a manžel by taky rád. Zatím jsem ještě nesnažilka, protože teď beru léky, který se nesmí brát v těhotenství. Jsme ale rozhodnutý, že v lednu vy:,–(ím antikoncepci a po pročištění těla se začneme snažit. Taky si neumím představit, jak to bude, až budou děti a já budu chodit do práce. Zvlášť, když zatím mám teď tak šílenou pracovní dobu. Ale říkám si, když to zvládají ostatní, tak proč bych já to nezvládla. Mám i kamarádky maminky, který chodí do práce, sice třeba nemají byt jako ze škatulky, ale jsou spokojený, protože mají to svoje malý sviště.
Měj se hezky Artepa

 
maya
Kecalka 224 příspěvků 27.09.05 14:24

Ahoj Janino,
mně je čerstvých 28, mám půlroční Adélku. S přítelem jsem se před rokem přestěhovali,stejně jako ty jsem nebrala antikoncepci, ale o mimi jsme se nesnažili, až jsme to jednou zkusili a ono to hned vyšlo. TAky jsem byla už unavená z práce a říkala jsem si jaký by to bylo skvělý bejt na mateřský, a pak zase jaký by to bylo hrozný bejt na mateřský a nemít žádný čas pro sebe a všechny dovolený úplně zabitý a žádný kurzy a aktivity se známými po večerech - no když mi vyšel pozitivně test, musela jsem to jít ven rozdýchat. Byla jsem na jednu stranu moc ráda, že je to už „vyřešený“ a jsem na nějaké cestě, na druhou stranu mi došlo, že teď už opravdu nejde nic vrátit, a budu muset na nějakou dobu skončit v práci, a nepůjdu na večerní kurzy a nejspíš si neudělám certifikát z angličtiny - zkrátka že bude všechno jinak a vůbec nevím jak, a nevím jak to zvládnu a jestli jsem na to připravená a jeslti budu dobrá máma a jestli je ta správná doba… Zkrátim to. teď jsem moc šťastná že mám prcka, není to vždycky jednoduchý, ale je to smysl života, kvůli tomu jsme přece tady. Vůbec nevím jak to budu s dětma zvládat, až nastoupím zpátky do zaměstnání, bojím se že budu nervní matka, ale ono se to zatím vždycky všechno vyřešilo, tak to taky půjde, budu si muset organizovat líp čas, ale zvládnu to, a ty taky. TAk se neboj. Jestli mimi chceš, tak do toho jděte, vždycky budou nějaké „ale“ a důvody proč ještě počkat.

držím palce,
maya

 
Jana12
Zasloužilá kecalka 625 příspěvků 27.09.05 17:31

Ahoj Jani,
vůbec nejsi divná, protože tyhle pocity znám od sebe i od kamaráde z mého okolí, které jsou kolem třicítky. Prostě biologické hodiny tikají. Měla jsem taky super práci, která mě bavila, ale stejně mi připadalo, že to „nějak není ono“, že v tom smysl života nevidím. Teď mám doma skoro desetiměsíční Kačenku a zatím si vůbec neumím představit, jak to bude vypadat, až jednou nastoupím do práce. A se dvěma dětma? To už vůbec nevím:-))) Jenže kdyby měl člověk čekat, až bude mít všechno zajištěné a přesnou představu o životě, tak by děti nikdy neměl. Navíc si myslím, že dokud si to člověk nezkusí, tak na děti nikdy připravený není. Ale stojí to za to-je to spousta radosti!

Přeju krásné mimi a ať jsi spokojená!

Jana+Kačenka 9,5m

 
vendelina
Kecalka 473 příspěvků 27.09.05 17:38

Ahoj Janino, nezlob se, ale napíšu ti to tak jak chci říct.
Proč pořád řešíš, jestli mít děti 3 a 5 let?? Nejdřív řeš jedno a až uvidíš jaké toje, tak se rozhodneš pro to druhé ne?? Navíc vždycky se všechno nějak vyřeší, ale pokud máš takové pocity, tak asi ještě opravdu na miminko připravená nejsi. Ono se na něj nejde nikdy připravit, ale ten pocit, že ho opravdu chceš ti nemůže nic zhatit, ani dobrá práce, ani 30 km. Já jsem měla výbornou práci a dojížděla jsem 35 km. Otěhotněla jsem, moc moc jsme si to přáli a ani na minutu mě nenapadlo, jestli je to tak dobře a to je mi teprve 23. Taky mě napadjí otázky, co potom, jestli ještě jedno, jestli zvládnu svou časově náročnou prác…atd. Ale kdybych měla myslet takhlena všechno, tak radši ani nekupuju dárky na Vánoce, protože…co když se jich nedožiju?:o)) Pokud si miminko přeješ, tak do toho jdi a všechno ostatní dej stranou. Bydlení a přítele máš, tak co řešit.

Vendelina 29tt

 
Pajina
Kecalka 493 příspěvků 03.10.05 13:24

Ahoj Jani,

myslím, že tvoje pocity jsou úplně normální. Pěče o děti prostě není vždy úplně jednoduchá, asi každý se něčeho z této oblasti bojí.. Mně osobně nejvíc vadí nedostatek spánku, jiný se může bát skloubení práce a výchovy.. Ale všechno se to dá nějak zvládnout (tím myslím zvldánout tak, že budeš většinu času v pohodě).. Uvidíš, až to přijde..

Pajina + Ondrášek 10 měsíců

 
megy
Stálice 65 příspěvků 03.10.05 20:01

Ahoj Janino, úplně chápu Tvé pocity, taky jsem se takhle rozhodovala. Nejdřív, bydlení, pak zařizování a ještě se podívat někam na dovolenou. No a minulý rok jsme se rozhodli, že si pořídíme mimi. Byla jsem si 100% jistá, že mi na to stačí 2 měsíce. A už je to rok. Za pár měsíců mi bude 29 a teď si pro změnu říkám, jestli nejsem už moc stará.
Budu Ti držet pěstičky aby ses rozhodla správně. Jenom abys potom svého rozhodnutí nelitovala. Ať je jakékoliv. :-))
 Megy

 
Mariot
Nováček 4 příspěvky 12.10.05 14:39

Ahoj Janinko,
vůbec nejsi divná! Taky se toho trochu bojim. Je to necelý měsíc, co jsem teprve vy:,–(ila antiko, neboť jsme take řešili bydlení, v létě jsme se vzali a teď ještě potřebujem trochu poplatit úvěr na byt, ale i přesto, že tady nějaký dluh existuje, tak jsem rozhodnuta, že to mimi chci už klidně teď (je mi 26let). Nechci totiž pak ve 30ti zjistit, že děti nemůžeme mít. Radši je budu mít dříve než vůbec.
Taky jsem si lámala hlavu s tím, jak to všechno budeme zvládat, ale ono se to nějak vytříbí. Musí člověk hlavně chtít a být v pohodě. Každopádně Ti přeju hodně štěstí!

 
kytka007
Neúnavná pisatelka 15367 příspěvků 12.10.05 20:36

Ahoj Janino,
to vubec neres. Nazapomen, ze priroda to vyresila tak, ze tehu trva (by melo trvat) tri ctvrte roku a tudiz mas dost casu na to, aby ses s tim vyrovanala. Vek, zazemi a chlapa mas. Prace te neuspokojuje, tak je nejvyssi cas na zmenu, coz by mimi mohlo byt.
Hned bych s tebou menila a nerozmyslel bych se ani minutu, bohuzel, my nemame stale poradne zazemi, kazdy jsem momentalne v jine zemi a me zbyva rok do konce skoly:( A mimisa bych si prala jako blazen.

Kytka

 
kiki
Kecalka 167 příspěvků 20.12.05 14:10

xjajino,
já na tom byla v podstatě stejně jako ty, s bytem, praci a nejistotou. A asi jsem si to mimo tak podvědomě přála nebo to byl osud, že jsem 3.11. zjistila že jsme těhu! (myslela jsem si že není tak snadné otěhotnět a pouze jedenkrát! jsme nepoužili ochranu). Navzdory mým zdravotním komplikacím (chodím o berlích a mímo bych měla radši až po operaci, na kterou teď nemůžu jít..) jsem měla strašnou radost, i když velký strach taky, a zažila jsem opravdu nejkrásnější pocity z toho že u mě v břiše něco je živýho a tak se těším, prostě se mi změnil pohled a nad ničím už nepřemýšlim, ono to ňák dopadne a já to neovlivním. Takže se ti třeba stane jednou něco podobnýho, až bude třeba osud chtít.. a budeš mít taky radost, to mi věř! Já bych si mímo plánovala až tak za 2 roky, možná bych to odkládala…Teď jsem v červenčátkách

 
xjanina
Nováček 5 příspěvků 21.12.05 09:25

Ahoj Kiki, uz dlouho se chystam sem napsat denicek, ale jeste jsem se k tomu nedostala. Je to gol v dobe kdy jsem psala „Citite to take tak“ jsem uz byla tehotna a nevedela jsem to… :-) termin mam 7.6.2006. Na mimi se moc tesim- i kdyz to nebylo hned od zacatku. Dost me to zaskocilo, ale ted se uz nemuzu dockat az ho budu drzet, az budu vedet jestli je zdrave a tak. To jak jsem psala, ze nevim jak si predtavit, ze budu mit dve deti a chodit do prace a jak to budu zvladat, jsem najednou uplne prestala resit… :-)
Preji ti bezproblemove tehu a zdrave miminko.
xjanina,mimi 16+0tt

 
Romcca
Kecalka 269 příspěvků 07.02.06 18:40

Ahoj Janino,
mně bude letos na podzim 30 a přítelovi zrovna tak. S přítelem jsme spolu zatím poměrně krátce, něco přes půl roku, ale co se všechny moje kamarádky „zbláznily“ a těhotní a rodí jak o život, musím přiznat, že se cítím podobně jako Ty. Tak nevím, znamená to, že už taky začínám „tikat“?? Trochu mě to znervózňuje, antikoncepci samozřejmě s přítelem používáme, ale vždycky před MS si říkám:„Co kdyby náhodou…?“ (samozřejmě že náhodou nic). Asi to budu ještě chvíli monitorovat, ale taky bych už asi chtěla… Romča

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček