Člověk míní

Katerina000  Vydáno: 31.03.11

Ale vše se dle svého mění. Aneb o jednom snažení, jednom loučení a jednom doufání. Celkem dlouho mně nechtěl navštívit ten pocit, že právě já bych chtěla být maminkou. Už jsem začala uvažovat o tom, že nejsem normální, a že to už asi nikdy nepřijde, a to zejména v období, kdy i má dlouholetá kamarádka začala chodit s bříškem.

Na její dotaz, tak kdy si vy opatříte nějakého potomka, jsem jí s úsměvem odpověděla, že chci papouška. Ani nevíte, co jsem si vytrpěla s naší mamčou, která se vnoučete přímo surově dožadovala. Čím víc tlačila, tím méně se nám chtělo. Tetičky jedovatě rýpaly: „Tak přiznejte, že vám to nejde.“ Já si tvrdošíjně stála za svým, že dítko si opatřím až budu já chtít. No a když už jsme měli doma s manželem psa, dva kocoury a již zminovaného papouška, tak to najednou přišlo.

Najednou se objevila ta zprvu nejistá touha po něčem dalším a silnějším, co by bylo jen naše a z nás. I když asi to ani nebylo tak najednou, prostě to potřebovalo svůj čas. A tak jsem přestala brát antikoncepci a naivně si myslela, že třeba budu mít to štěstí a přijde to hned. Samozřejmě nepřišlo, ani za měsíc, ani za dva a najednou byl rok fuč a kde nic tu nic. Manžel okolo mně obšlapoval, ať už jdu k doktorovi, tak jsem ač nerada šla. Ani nevíte, jaký já mám odpor k návštěvám lékařů, tímto se jim omlouvám :-)

Samozřejmě přišel na řadu menstruační kalendář, měření bazální teploty, které jsem vskutku nenáviděla, spermiogram. Nikdy jsem nebyla ta klasická snažilka co počítá, sčítá a měří, spíš jsem se vždy omezila na krátké doufání před každou další MS. Nakonec mě i to doufání omrzelo a zkrátka jsem rezignovala. Řekla jsem si, že tedy asi nic nebude a že budu tedy alespoň konečně krásná a objednala jsem se na plastickou operaci nosu (nenáviděla jsem ho odjakživa) a na laseroovou operaci očí, která měla zatočit s mými třemi dioptriemi. Začala jsem se těšit.

No a jak už to tak bývá, mínila jsem, náhoda však měnila a těhotenský test ukázal slabou čárku. Jako nezkušená prvotěhule jsem mazala hned k lékaři, ale první rána na sebe nenechala dlouho čekat. „Nic tam není“, oznámil mi pan doktor suše. „Sestra Vám pro jistotu vezme krev, pak si zavolejte.“ No ty nervy nemusím popisovat, HCG rostlo, ale pomalu, lékař měl podezření na mimoděložní těhotenství. Nic se mnou nebylo, nervy a nervy a pak to přišlo. Na UTZ se objevila malá fazolka, dokonce prý i tlouklo srdíčko, já toho neviděla moc. Ale byla jsem šťastná jako blecha. Štěstí trvalo rovnných pět dnů. Pak jsem začala krvácet a naše fazolka usnula.

Následovala revize a spousta nezodpovězených otázek. Konec nastal 9+5 tt, avšak velikost byla cca 6 týdnů. Samozřejmě jsem to ořvala, obrečel to manžel, tchýně, mamka. Ale já se prostě zařekla, že život musí jít dál. Pravdou je, ač to zní absurdně, že mě při zdravém rozumu udrželi již zmíněné operace, přeobjednala jsem se a letní dovolenou strávila se zafáčovaným a rozmašlovaným obličejem po operaci nosu. Nikomu nebudu tvrdit, že to bylo příjemné, ale výsledek rozhodně příjemný byl :-). Poté přišel na řadu můj zrak a mé okolí bylo přesvědčeno o tom, že jsem se prostě zbláznila. A když už jsem takhle vylepšená a trochu zhojená zase začala uvažovat zdravým rozumem, touha po miminku se vrátila.

Jenže opět nic, měsíce frčeli a nic se nedělo, když tu přišla ta zpráva. Začínala jsem druhý ročník na VŠ (i přes můj pokročilý věk :-)) a s tím přišla zpráva, že nás čekají laboratoře a že pokud bude některá ze studentek těhotná, budou se muset tyto případy řešit individuálně. No hádáte správně, je ze mně ten individuální případ. Dnes je to 8+2, teď už vlastně 8+3. Hned ze začátku jsem začala špinit, dostala Utrogestan a byl mi nařízen klid. Chtěla jsem to tajit minimálně do 12. tt, ale na mou pohádku se zánětem mi nikdo neskočil.

Takže jsem přiznaná, doma, 18 hodin denně spím, celý den trávím hledáním co bych snědla, na nic totiž nemám chuť. Když už konečně něco najdu, tak mám takovou radost, že něco chutná, že toho sním hodně a pak je mi zas zle. Místo, abych se učila, koukám na stupidní programy v televizi a v noci pak nemůžu spát, protože dumám nad tím, že tímhle způsobem asi školu nikdy nedodělám. Taky mně straší resty v práci, ale nejhorší je ten strach, že by se vše mohlo pokazit a to je ten největší strach ze všech. Ale pořád s ním bojuji a ta malá fazolka ve mně mi dává sílu věřit a jít dál.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 5.0 bodů
 Váš příspěvek
 
Jannica
Závislačka 2575 příspěvků 31.03.11 08:21

Držím palečky, aby už bylo všechno v pořádku a malá fazolka byla za 7 měsíců u tebe ve větším formátu :mrgreen: hoď strach za hlavu a užívej si to :) Taky jsem se hrozně moc bála a vlastně se bojím pořád, ale věřím tomu, že bude všechno v pořádku :hug: Mějse moc hezky a pohlaď mimíska :kytka:

 
Pep@e
Zasloužilá kecalka 683 příspěvků 31.03.11 08:40

Ahojky, hezký deníček. Já roky tvrdila, že děti nechci NIKDY (a své nikdy jsem myslela vážně) naštěstí mě to časem přešlo :-) . Gratluji k fazolce, odpočívej, a hezky rosťte :palec:

 
Sýkorka2
Kecalka 457 příspěvků 31.03.11 09:34

Držím palečky, aby všechno probíhalo dobře a fazolce se pěkně dařilo! Přeju hodně zdraví a klidné těhulkování. :hug:

 
martulkasloník
Extra třída :D 12163 příspěvků 31.03.11 12:42

držím pěsti, ten strach znám dobře, měla jsem problém otěhu i mimi donosit, o jedno jsem přišla a tak nové těhu pro mě byla zkouška nervů od začátku až do konce.

 
klaraja
Kecalka 454 příspěvků 31.03.11 13:30

moc hezky napsané, tak zlehka :wink: ..i když je to jistě jen zdání, napětí v nás je vždycky - aby se TO v nás, TO naše milované a očekávané, udrželo, aby bylo zdravé, aby už konečně bylo mezi námi a pak…se napětí změní ve strach, aby se mu v životě nic zlého nestalo a my byli schopní mu vždycky ve všem pomoct :kytka: …přeji také a věřím tomu, že všechno tohle napětí brzy přejde v ten nejkrásnější strach :hug:

 
Emina
Kecalka 337 příspěvků 31.03.11 15:12
gratulace

Gratuluji k fazolce a přeji hodně štěstí. Píšeš, že při prvním těhotenství bylo podezření na mimoděložní. Dovedu si představit, jak ti bylo, protože já to také zažila. U mě se to však potvrdilo a musela jsem na operaci. A taď již rok marně doufám.

 
Katerina000
Zasloužilá kecalka 804 příspěvků 02.04.11 20:18

:kytka: Všem Vám moc děkuji za podporu, moc to pomáhá. OPRAVDU !!!

 
chica.p.
Kelišová 5813 příspěvků 04.04.11 20:03

Držím všechny prsty ať teď už je vše v pořádku a zvládáš to,jsme těhulky tak nějak stejně :-) Já jsem dnes 8+6tt,a jestli chceš,můžeš se přidat do naší skupiny maminky těhulky únor-březen 2011 :-) Jsou tam moc fajn holky :-)

 
Katerina000
Zasloužilá kecalka 804 příspěvků 06.04.11 21:24

Ahoj, děkuji za zprávu a určitě se přidám :lol:

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele