Co a jak při "císaři"

Girly  Vydáno: 23.08.11

Je to sice stopadesátý těhotenský deníček, ale za sebe jsem si po císařském řezu říkala, že kdybych věděla, že to bude takové, méně bych se bála. Takže to tady detailně nasmolím, abyste se mohly bát méně alespoň Vy. P.S. Připojuji 2 x info, které by mi bývalo pomohlo.

Daník, 3 590 g, 49 cm
1 komentář

Rovnou na začátku přiznám, že jsem trochu slečinka, takže jsem z blížícího plánovaného císařského řezu měla dost obavy a rozhodla se teoreticky připravit. Bála jsem se představy bodání jehly do zad, rozřezaného břicha a vědomí, že O TOM budu vědět, hrozné bolesti, která bude následovat, otráveného personálu, pro které budu jen další kus. Pořád jsem sháněla informace, osobní zkušenosti, že to tak hrozné není… Načetla jsem o tom na netu tolik, že bych si ho pomalu mohla s trochou cviku udělat sama :-) Plán byl jasný. 26. 7. porodím v mělnické porodnici císařským řezem chlapečka. Byla jsem o tom tak přesvědčená, že mi křeče v podbřišku už 22. 7. v deset dopoledne dost rozhodily cvičky. No, do čtyř do odpoledne jsem dumala doma na gauči a pak udělala to co vždycky - zavolala svojí ségře. Řekla jeď, tak jsem jela. Odhodlání mě drželo až do přízemí porodnice.

V 1. patře už jsem sestřičce vysvětlovala, že vlastně bydlím blízko a že asi o nic nejde a že můžu jet domů a že zaskočím později :-) No sestřička se mile usmála a jenom odvětila, že domů se nepojede a že to možná uděláme už dneska. Začala jsem se bát. Taky jsem jí to řekla. Na monitoru nebylo nic, měla jsem obavu, aby mě neměli za fňuknu a simulanta, ale kupodivu to bylo přesně naopak. Přijali mě na pozorování a paní doktorka se iniciativně přihlásila, že se mi s paní primářkou pokusí domluvit přeložení termínu už na druhý den. Volala jsem manželovi, ať mi dobalí a přiveze tašku. Přivezl. Co ho vedlo k tomu, že mi do porodnice přibalil kompaktní pudr mi asi zůstane utajeno :-) Termím mi na druhý den přeložili (budu jim vděčná do smrti smrťoucí). Manžel nechtěl být u sekce na sále (oba jsme měli představu, že jde o hroznou řezničinu, taky bych u toho nebyla, kdybych nemusela :-)), ale dvě přítomné sestřičky ho ještě večer moc mile přesvědčili. Prostě mu to podaly jako něco, co si nesmí nechat ujít.

Ležela jsem na pokoji, během večera přišly asi tři sestřičky, pořád se ptaly, jestli všechno vím, jestli mám veškeré informace. Byla jsem mile v šoku z takového zájmu. Celou noc jsem pak prokroutila na posteli, i když mi dávali něco na spaní, nezabralo to, ráno jsem byla utahaná jak kotě. Ranní sestřička mě po osmé odvedla do porodního boxu, přikryla mě peřinou a pak následovalo cévkování. Do toho bolavého podbřišku to bylo hrozně nepříjemné a protivné, ale nebolelo to. Pak přišel manžel a minuty se líně vlekly, půl hodiny celá věčnost. V 8.45 hodin přišla anestezioložka, mladá s usměvavýma očima, že si mě odvede na sál na napíchnutí spinalní anestezie.

Lehla jsem si na bok, ale nešlo mi vyhrbit záda dle jejich pokynů. Mluvila mírně a celá působila jako anděl ochránce. Po chvíli mě s mým souhlasem celou objala a pomohla se příslušně schoulit. A když viděla, jak si mačkám ruku, vzala mě za ruku a až do píchnutí mě za ní držela. Tady je důležitá informace: místo, kam píchali spinal mi předtím opíchli (jako před trháním zubu). Samotné píchnutí jsem vůbec necítila. Druhá anestezioložka nakonec vykoukla s tím, že ufff, že se se mnou zapotila. Spinal byl pocit, jako když mi někdo do stehen nalil teplou vodu a pak už nic. Ale neměla jsem pocit, že nemám nohy, jenom jsem s nimi nemohla hnout a celý zákrok mi bylo chladněji na ťapky. Ptala se jaké to je. Když jsem řekla, že nááádhera, tak se začala smát, že to prý jí ještě nikdo neřekl. Ale byla to paráda, po 24 hodinách mě přestal bolet podbřišek. Dost mi otrnulo :-)

Pak mi udělali od prsou nahoru takový přístřešek, abych nic neviděla. Prosila jsem anděla-anestezioložku, aby mě případně uspali, kdybych to nezvládala, ale ujistila mě, že to určitě dám a já jí věřila. Pak mi k hlavě usadili manžela, vzal mě za ruku a začal mi něco vypravovat, dole se asi už něco dělo, ale necítila jsem nic. Žádné tahání, kterého jsem se bála, prostě absolutní nic. Po chvíli jsem si uvědomila, že se usmívám tomu, co říká manžel a poněkud jsem pár vteřin pozapomněla, že rodím :-) Doktorky se mezi sebou bavily tichým šepotem, abych nemohla ani nic slyšet. Přišlo mi to od nich hezké a ohleduplné.

Anestezioložka chvílemi mrkla přes ten můj stan a najednou říká, ať se nelekám, že miminko nemohou dostat pořádně ven a že se o mě paní doktorka opře. Paní doktorka je asi pěkný ranař, měla jsem pocit, že mi na hrudník šlápl nosorožec :-) Pak následoval nejhezčí moment celého porodu. Anestezioložka se naklonila a řekla: „teď ještě nejste maminka a tatínek, ale za chviličku už budete… a už je to“ a poradila nám, ať koukáme doprava na sestřičku s plínkou. Nevím, bez toho jejího komentáře by to nebylo z poloviny tak hezké, nějak to v tu chvíli zafungovalo jako kouzelné slovíčko. Zpoza plenty jsem jenom slyšela překvapivé vydechnutí doktorky „ježiši ten je obrovskej, ten bude určitě čtyřkilovej“ a už nám ho v plínce ukazovali. Trochu zaplakal, očka semknutá, vlasatá hlavička, na miminko překvapivě veliké ručičky. Měli jsme s manželem slzy v očích, ten jeho hrdý a obdivný pohled na mě, nikdy nezapomenu. Personál nám gratuloval, miminko i s tatínkem odešlo vedle. Čas narození 9.10 hodin. Celé to trvalo i s píchnutím 25 minut.

Hned po porodu jsem se začala neovladatelně třást a cvakaly mi zuby, i když zima mi nebyla. To bylo dost nepříjemné, asi nervy, nevím. Můj strážný anděl anestezioložka na mě po chvilce mrkla, ať se nelekám, že to trvá tak dlouho, že mě šijí pomalu a pečlivě. Tak jsem se uklidnila a zuby mi dál chřestily jak kastaněty. Asi v půlce vykoukla přes plentu paní doktorka s tím, jestli vrcholově sportuji, že nemám na břiše ani gram tuku. To mi příjemně polechtalo ego, ale přiznala jsem, že je to jenom genetika (tuky mám odjakživa zezadu :)Paní doktorka měla z výsledku své práce očividnou radost, i sestřičky se na mě přišly podívat, jak jsem „krásně propadlá“, chtěla abych se na konci podívala. No, vrhla jsem tam půl oka a zjistila, že mi mezi žebry a kyčlemi poněkud chybí tělo. Jinak to neumím popsat. Asi jste uhádly, že jsem její nadšení neopětovala :-) To její vyšívání a nulové komplikace jsem ocenila až následně.

Potom už hurá na lůžko a odjezd na porodní box. Sestřička Martina mi přinesla miminko na přisátí, protože jsem ležela na zádech, spouštěla ho na mě jako horolezce, ale on se krásně přicuc. Měl takovou tankistickou čepičku a urputný výraz. A hurá odjezd na JIP. Kde mi už v půl jedenácté začala k sobě přicházet pravá noha od kotníku. Hned jsem hlásila, že chci něco na bolest. Sestřička mi dala kapačku s Dolzinem. Tady jsem udělala zbytečnou chybu a „vyžrala si to“. Druhá důležitá informace: Dolzin nemusí zabrat, pokud během pár minut bolest nezačne odeznívat, okamžitě to hlásit. Jsou další možnosti. To já nevěděla, myslela jsem si, že dávají všem to samé a že to holt není stoprocentní.

Čekala jsem zbytečně dlouho, mezitím jsem po Dolzinu napůl usnula (je to opiát) a následující hodinu absolvovalo cestu do pekla a zpět, protože mi to přišlo k sobě, ale já se nedokázala dost probrat a něco říct. Pořád jsem jenom mlátila hlavou ze strany na stranu. Když jsem se po hodině probrala a řekla to sestřičce, tak se dost upřímně zděsila, hned mi dala jinou kapačku (Ketonal) a do 10 minut jako když utne, bylo po bolesti. Bohužel jsem musela bez hnutí ležet na zádech, jinak bych riskovala bolest hlavy, takže cca od 18.00 hod. už dost bolela záda. Na bolavá záda a zavinování dělohy to zabíralo jenom chvíli, bolest zad a dělohy byla dost hrozná, ale bavíme se asi o šesti hodinách do půlnoci, takže proti normálnímu porodu asi brnkačka :-) Co mi dost pomáhalo, byl opět přístup sestřiček. Ony mě doslova opatrovaly a soucit z nich přímo okapával. O půlnoci jsem díky jejich „koktejlu“ odpadla a spala až do rána. Pokračování příště… :-)

A na co jsem tedy přišla? Že píchání do zad nebolelo, během císařského řezu jsem O TOM nevěděla, bolest se dá z velké části včas řešit utišujícími prostředky a sestřičky i doktory z mělnické porodnice do zlata zasadit :-)

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.9 bodů
 Váš příspěvek
 
helenkanai
Závislačka 3238 příspěvků 23.08.11 08:04

Moc gratuluji k malému "velkému " chlapečkovi a ke krásnému porodu!Kéž by všechny SC probíhali stejně :palec: a je dobře,žeš to sem napsala,že to může být i takto v pohodě.
Ten můj se tak nevyvedl,já si to pěkně vyžrala.Až po sestřičky na JIPU,které mi řekly,že to prostě bolet musí až po to,že mi nedojelvaly pití,že musím sama až k tomu,že jsme byla kompletně ochrnutá do 18hod.do večera,malá se narodila v 8:45h .ráno.
Mám z něj trauma ( nyní je to 15měsíců ) a nevím jestli někdy dám ještě jedno dítko.
 Helča

Příspěvek upraven 23.08.11 v 08:05

 
skritek Petra
Kelišová 5504 příspěvků 23.08.11 08:04

Krasny denicek, je dobre, zes' to tak bravurne zvladla a urcite velke gratulace i personalu :)

 
eseta
Neúnavná pisatelka 16888 příspěvků 23.08.11 10:06

Hezky napsaný a moc gratuluji!měla jsi opravdu krásný porod :palec:

 
Trpaslíček
Ukecaná baba ;) 1897 příspěvků 23.08.11 12:20

tímto deníčkem jsi mě trošku uklidnila, jelikož mě to čeká za 2 dny a mám stejné pocity jako jsi měla předtím ty. Moc děkuji za info. Doufám, že personál bude stejně ochotný.

 
martext
Ukecaná baba ;) 2182 příspěvků 23.08.11 13:05

Tak tohle je moc krasne napsany denicek, uplne jsem to prozila :wink: Je super ze nekdy to tak krasne probehne, me snad taky ceka cisar, tak doufam ze to bude hodne podobne tomu tvemu. Gratuluji k miminku a preji moc stesti do zivota :dance:

 
zelvarka
Ukecaná baba ;) 2012 příspěvků 23.08.11 13:29

Mělnické gynekologicky-porodnické oddělení je naprosto úžasné! neuvěřitelné prostředí. Ležela jsem teď 3 týdny na gynakologii, protože mi zastavovali předčasný porod a musím říct, že sem nenarazila na jedinou protivnou sestřičku ani na jediného protivného lékaře. všichni jsou neuvěřitelný pohodáři a snaží se ze všech sil pomoc. jsou milý.
budu tam rodit a rozhodně sem ráda že sem si vybrala tuhle porodnici.
jo a děkuji za deníček možná mě taky čeká císař…
pokoj sem měla vedle jipky, s ní sem měla společný záchod a koupelnu, ale asi sme se minuli, já tam byla od 1.8. :-)

 
hašlerka
Závislačka 3119 příspěvků 23.08.11 13:39

Krásné :srdce: . Gratuluju!!! Já si císaře prožila podobně. Taky to byl pro mě zážitek, i přesto, že to byla operace.

 
anaj2
Nováček 3 příspěvky 23.08.11 16:19

Moc díky za tento deníček, kéž by takových bylo víc, už se na porod úplně těším, když něco takového čtu :potlesk:
Hodně štěstí a hezkých chvil celé rodince :srdce:

 
piki01
Nováček 8 příspěvků 23.08.11 16:41
Veliké díky

Strašně moc děkuji a posílám obrovskou gratulaci. Taky mě čeká plánovaný císař a tohle mi opravdu velmi pomohlo.

 
LUCI
Kelišová 6337 příspěvků 23.08.11 19:09

Je to pro mě také aktuální… čeká mě to cca za 3 týdny… Velice děkuji za podrobný popis, takových praktických deníčků víc!
Jsem moc ráda, že jsi to takhle pěkně prožila a snad díky tvým řádkům ze mě spadl i trochu strach.

 
peprle
Ukecaná baba ;) 1031 příspěvků 23.08.11 20:10

nádherně napsané!!!rodila jsem dvakrát přirozeně a po přečtení bych málem ještě chtěla jednou a císařem :-D

 
hofka
Extra třída :D 14024 příspěvků 23.08.11 21:20

Mě taky cvakaly zuby a celá jsem se klepala:-) Sestřička tvrdila, že je to bolestí, ale že ji necítím.

 
Stenatko02
Ukecaná baba ;) 1389 příspěvků 24.08.11 15:22

Uzasny denicek - diky moc. To se clovek pak hned „cisare“ prestane bat :palec:

 
Monny
Hvězda diskuse 36574 příspěvků 24.08.11 21:48

Výborně popsané.. Určitě to musel být super zážitek, oproti celkové anestezii :kytka:

 
EvaG
Extra třída :D 10548 příspěvků 25.08.11 07:44

Ahojky, mám dva císaře, jeednou s celkovou narkózou porod v 39.tt a druhý se spinalem v32.tt.
Kráně napsaný, jen mě teda, když píchali spinal tak mi to neopichovali, něštěstí anestezioložka se trefila na poprvé a já cítila jen tlak jehly. Jinak taky byla můj anděl syn se musel narodit předčasně, manžel tam nebyl, také mě držela při vpichu za ruku, bylo to nepopsatelné, já se bála já spinal nechtěla, nevěděla jsem jeslti syn bude žít a ona byla mým andělem, který mě vedl.

 
evousek
Ukecaná baba ;) 2312 příspěvků 26.08.11 15:16

jeden moc pekny a hlavne docela vtipny pribeh :D veta, ze to rozhodilo cvicky.. tam mi bylo jasne, ze to bude dobre cteni :))) diky :)

 
vevertka
Kecalka 229 příspěvků 26.08.11 20:50

Moc gratuluju a děkuju za krásný deníček! :palec: :kytka:

 
jan1610
Zasloužilá kecalka 724 příspěvků 26.08.11 23:23

Gratulace!!! :kytka: :kytka: :kytka: :kytka: Nádherné čtení!!!Ať ste zdraví … :srdce: :srdce: :srdce: :srdce: :srdce: :srdce:

 
kristynkaa
Kecalka 105 příspěvků 29.08.11 16:08

moc krásný denníček, velmi mě uklidnil, čeká mě to s největší pracděpodobností taky, jen u Apolináře. Jinak velká gratulace k miminku :srdce:

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele