Co by mě udělalo šťastnou?

dostyna  Vydáno: 03.08.12

Co je to štěstí? Kdy se cítí být člověk opravdu šťastným? Když se mu narodí dítě, když má po boku dobrého parťáka, když vyhraje ve Sportce? Zkrátka každý štěstí vnímáme jinak.

Je tomu víc jak 14 měsíců, kdy se nám narodil náš drahý Toníček. Ten den, kdy se narodil, měl být tím nejšťastnějším dnem. Ano, bylo to krásné, když jsem ho viděla, jak na mě mžourá očičkama, všude bylo to ošklivé světlo porodního sálu, všude strašně moc lidí a on v náručí táty, který nevěděl jak ho chytnout, nešikovně jej držel a sestřičky si dělaly srandu, že ho drží jak kočku :-) Byl to zvláštní moment v mém životě a od toho dne už nic nebude jako dřív. Zní to jako stížnost či trpká vzpomínka, ale je to jen konstatování, které zná každá máma.

Dítě jsem si pořizovala relativně pozdě, ve 33 letech a bylo plánované. I když můj manžel na děti moc není, tak se na něj těšil a já taky. První týdny rodičovství nebyly opravdu žádná sranda. Toníček nechtěl moc mámino mléko, jakmile viděl prso, tak dostal záchvat a jediné, jak se dal nakojit, bylo v zavinovačce. Navíc jsme po porodu nebyla psychicky moc fit a chtěla z porodnice domů. Po návratu jsem hodila tašku do rohu a začala hned uklízet kuchyň :-) Prostě jsem byla tak trochu blázen :-)

Časem se to srovnalo a já i můj muž jsme si na roli rodičů už celkem zvykli. Trvalo nám to asi déle než jiným rodičům, ale nestydíme se za to, jsou to prostě věci, které člověk neovlivní a jen se jim snaží postavit co nejvíce čelem, aby to co nejrychleji zvládl. Našeho syna milujeme, je to nejbáječnější stvoření a poslední dvoudenní horečky jsme oba skutečně proplakali a měli o něj velký strach.

Teď už je Toník velký kluk. Jen já, jeho máma, jsem jak malé mimino, uplakaná a nikdo mi moc nerozumí. Chci domů, zpátky domů do svého města, kde jsem vyrůstala, kde mám rodinu. Pryč z vesnice, ve které s manželem bydlíme. Abych vysvětlila situaci, tak jsem se před 3 lety odstěhovala z Olomouce ke Kolínu, odkud pochází můj muž. Vyhlédli jsme si nádherné místo na bydlení a postavili dům. Líbilo se nám tu, večer po práci si člověk sedl na terasu, koukal do přírody a bylo to zkrátka super na relax.

Teď, když jsme na mateřské, je to přesný opak. Jsem tu od rána do večera sama, žádní kamarádi, žádná rodina, jen já a Toník. Vesnice je to opravdu malá, nikde žádné pobavení, jen lesy a přístup do něj není pro kočár moc dobrý. Když zaprší, tak je cesta jedno velké moře. Chodník tu bohužel taky není, a tak jediné, co mi zbývá, je sednout do auta a jet do Kolína. Chybí mi lidi, komunikace s nimi, chybí mi rodiče, báječní rodiče, kteří pro mě vždy dělali první poslední. Toníka oba zbožňují a on je taky. Jen se vidíme tak jednou za dva měsíce :-( Chybí mi pár báječných kamarádů, kteří si vždycky na mě našli čas a nezklamali mě. Nic z toho tu teď nemám. Jen mého synka a manžela.

Měla bych být šťastná, že mám zdravé dítě, hodného manžela a dům, byť zatížený vysokou hypotékou! Ale nejsem :-( Tuším, že opravdu šťastnou by mě udělalo vrátit se na Moravu, ale není to jen tak. Manžel má slušnou práci v Praze a navíc při dnešní krizi se reality špatně prodávají a nové draze nakupují :-( Nevím jak z toho ven. Musela jsem se trochu vypovídat, už mě z toho opravdu praská hlava, a tak si aspoň trochu ulevím. Asi to nemá moc řád, přeskakovala jsem a věty taky nedávala kloudně dohromady, ale ulevilo se mi, alespoň na chvilku. Děkuju a snad brzo bude lépe :-)

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.1 bodů
 Váš příspěvek
 
kobrra
Stálice 71 příspěvků 03.08.12 06:29

Ahoj taky jsem na tom stejně jako ty. Kvůli manželovi jsme se přestěhovali snad na konec světa. Všude dokola lesy, lesy a lesy. Rodina 20km daleko. Ve vesnici mrtvo. Pořád sama s 10ti měsíčním klučinou. Ale víš co??? Dělám si pogram na každý den. Hned jedu na koupání, do ZOO, k rodičům, nakupovat a oběd s manželem atd., protože bych se asi z té samoty zbláznila. Díkybohu za řidičák co!!! :srdce: :srdce:

 
dostyna
Závislačka 3392 příspěvků 03.08.12 07:31

Jééé, kéž bych měla ty rodiče 20km. Já je mám 200 km :-)

 
Dice
Extra třída :D 10044 příspěvků 03.08.12 08:27

Zakladatelko a co auto? Jak píše Kobrra? Kdyžbys měla auto tak můžeš plánovat víc věcí, zajet do města tak mít kamárádky do dětských kaváren na koupák, určitě se dá plánovat vše možný. Bez auta si fakt odřízlá… :hug:

 
bjetuschka
Závislačka 3882 příspěvků 2 inzeráty 03.08.12 09:39

Zkus rozhodit sítě jak tady, tak na jiných diskuzních fórech. Třeba tak náhodou potkáš maminku se stejnými pocity a bude bydlet nedaleko ;) A na starosti jsou vždycky lepší dva než jeden.
Nic víc asi neporadím… Držím palce! :mavam:

 
lemurekkata
Kecalka 227 příspěvků 03.08.12 09:42

200 km? To je pohodaaaaaaaa, vezmi auto a jeď :) já mám svojeho tatínka 371 km Ostrava, Praha(cca 3 hodiny 26 minut)až bude prcek, tak ale stejně plánuju velké výlety do Prahy vždycky na pár dní :) nic není tak daleko jak se zdá

 
Aladina
Echt Kelišová 7584 příspěvků 03.08.12 09:51

A co každý měsíc třeba na 3-4 dny k vašim zajet? Já šla za manželem do Prahy a sem tam jsem „utíkala“ na pár dní z pět k našim do Mostu.

 
LadyLada
Závislačka 4357 příspěvků 03.08.12 09:52

To je stesk po domově. To musí prožívat každý, kdo opustil místo svého narození (vyrůstání). K tomu separace od lidí…ani se nedivém, že si nemůžeš užívat pocit štěstí. Člověk je od přírody společenský. Mimčo je už větší, tak je na čas se věnovat něčemu, kde by ses mohla raealizovat. V okolí Kolína je celá řada rodin s podobným příběhem. Dům do 100 km od Prahy, tatínek mající dobrou práci v Praze (jinak by nebylo možní utáhnout hypotéku) a máma sama doma s dítětem, dětmi.

Mám úplně to samé. Poprvé jsem opustila domov v 18. Když jsem si vybudovala zázemí se vším všudy a po několik letech jsem konečně zažívala pocit štěstí, opustila jsem toto místo kvůli manželovi a rodině. Dítě mám zatím malé a mám ještě nějaké závazky, ale už přemýšlím, čemu se začnu věnovat, až ještě trošku povyroste. A moc se na to těším.

 
vanuatu
Kecalka 443 příspěvků 03.08.12 10:13

Ahojky, já vím, co prožíváš :hug:

Od malinka jsem snila o tom, že budu bydlet u moře v nějakém pěkném malém městečku, že budu žít mimo Čechy. Už pět let žiji v Itálii,200m od moře…mám krásnou zdravou roční dcerku a přítele, kterého bych nevyměnila za nic na světě!
Takže bych měla prožívat euforii a štěstí, že jsem si splnila sen. A víš ty co???není to ono!!!Přítel pracuje od nevidím do nevidím, já jsem s malou sama doma.Sice tu mám kamarádky a přes léto je tu krásně, ale pořád mi něco chybí…rodina, přátelé, domov.
Chceme tu zůstat ještě tak pět let a pak se vracíme. Laurinka bude chodit do školy v Čechách. Je tu všechno nějak o dost těžší, než doma.

Tak, jak radily už holky, chtělo by to občas si vyrazit z kopítka :pankac: a na každý den mít nějaký plán a zabavit se. :mavam:

Příspěvek upraven 03.08.12 v 10:14

 
schwarzwaldtorte
Zasloužilá kecalka 634 příspěvků 03.08.12 11:36

Prvni, co me napadlo: Pali te dobre bydlo. :-) Tak supajdi k mamce!

 
dostyna
Závislačka 3392 příspěvků 03.08.12 12:01

Holky, auto mám, na výlety vyrážím, občas nějakou tu kamarádku v Kolíně vidím, k rodičům jezdím, ale je to ten stesk po domově, nevím jak to popsat. Jsem společenský člověk a mám ráda lidi, a moje vazby na rodiče jsou fakt velké :-( díky za podporu

 
klarushka
Závislačka 3826 příspěvků 03.08.12 12:14

Ahojda, chápu Tě a je mi koc líto že se takhle cítíš :( jinak jsem taky od Kolína takže kdybys měla zájem pokecat a třeba občas vyrazit s prckama na výlety tak písni SZ :hug:

 
dostyna
Závislačka 3392 příspěvků 03.08.12 13:47

Chápu, že v Praze je to mazec, nikdy bych tam ani nešla. jedině za prací. Ono všechno má své pro a proti. Nicméně u mě je ten problém ten, že tu nemám vůůůůbec nikoho. Někoho, kdo by mi třeba na hodku pohlídal prcka atd. Nestěžuji si, jen mi chybí rodina a lidi

 
jannina1
Závislačka 3154 příspěvků 03.08.12 13:54

Mazec to je, jak jsem psala taky mám rodiče na Moravě, takže hlídání není. A vzduch tu máme otřesný, dítě je stále nemocné. Mám kamarádku, která se taky přistěhovala za manželem do malinké vesničky 150 km od Prahy. Mají miminko a je spokojená. Pořídila si psa, chodí na procházky, taky má k dispozici auto, tak jezdí na nákupy a výlety. A prý by s Prahou už neměnila. Ani se jí nedivím…

 
frozendarkness
Kecalka 325 příspěvků 1 inzerát 03.08.12 14:04

Ahoj, taky tě chápu protože já to mám úplně stejně. Odstěhovala jsem se za manželem když mi bylo 19 a otěhotněla jsem(neplánova­ně).Máme svůj byt bez půjčky, zdravého chlaepčka 1,5 roku starého, studuji dálkově vš(díky bohu za to, jinak by mi úplně hráblo) ale stejně cítím, že to není ono. ROdiče nejsou tak daleko(100kmú ale jezdíme tam tak jednou za měsíc protože manžel chodí často o víkendu na melouchy a auto potřebuje. S malým chodím na plavání a od září chci na yamahu, občas zajdeme s kamarádkama na kávu do MC ale budeme s muset uskromnit, takže nevím, jak to přežiju…Přece jen, všechno stojí peníze… :(

 
ppalea
Extra třída :D 11363 příspěvků 03.08.12 16:35

@dostyna jsem na tom podobně, šla jsem za manželem z krásných Karlových Varů kde mám rodinu a kamarády do hnusného Kladna.. S manželovo kamaráda nemám nic moc vztahy, nějak tu není nikdo s kým bych si rozumněla, občas vyrazím s prckem aspon na cvičení nebo tak, ale stejně je to na prd.. Já to vyřešila tak že se třeba jednou do měsíce seberu a jedu s malým na týden k rodičům.. Manžel za náma na jeden den třeba prijede po práci protože se mu stýská ale já se aspon vytrhnu ze stereotypu.. A taky jsem začala podnikat, to mi to taky hodně zpestřilo a každá koruna se hodí že.. :)

 
mamiňadla  03.08.12 18:26
taky

Je to už dávno, co jsem to prožívala podobně. Od rodičů sice jen pouhých 80 km, ale bez řidičáku. Nikoho jsem neznala, všechno bylo jiné než dřív. V té době internet ještě nebyl tak dostupný jako teď. Měla jsem hrozné účty za telefon. Pořád jsem volala mamce. Pak dokonce přišlo období kdy jsem se chtěla vrátit do Plzně. Nebylo to nemožné, kdybychom na tom zapracovali určitě by se to stalo. Ale ne, jsem ráda, že se to nestalo. Udělala jsem si řidičák, porodila další dvě děti a mám teď kamarádek mnohem víc, než jsem kdy měla. Děti naší vesničku milujou a já už taky.

 
dostyna
Závislačka 3392 příspěvků 03.08.12 19:49

Holky, strašně moc myslím na to, že se tady dětem bude dobře vyrůstat, přeci jen město je něco jiného. Máme krásnou zahradu, na které jsme se s manželem celé tři roky dřeli a z pole udělali krásnou zahradu. Auto pro mne není problém, jezdím ráda, jen si nemůžu pořád dovolit jezdit do Olomouce. Máme vysokou hypotéku a tak se musíme uskromnit, ale to nám nevadí, do toho jsme šli, že budeme mít pár let co budu na mateřské, skromnější. jen mi jde o to, že mám silnou vazbu na rodiče, každý den si voláme, ne jednou, a mysláím taky na to, že budu chtít taky někdy pracovat a pokud se budu chtít realizovat, tak mě neuspokojí práce na směny a nebo někde v obchodě na pokladně. Školka je u nás do půl čtvrté a není nikdo kdo by mi pak prcka vyzvedl. Zkrátka je to složitější. Je těch důvodů víc proč chci já a už celekm i manžel na Moravu.

 
Gerberka
Závislačka 2998 příspěvků 03.08.12 20:23

Dostyno,
ono to třeba ani není o té vzdálenosti od rodičů… Já jsem se třeba nikam neodstěhovala, zůstala jsem v rodném městě (akorát jsem na opačném konci), tchýně s přítelem i moji rodiče v dosahu MHD, ale stejně mi nikdo kluky nehlídal…Jediná, která byla ochotná a schopná - a to prosím nikoliv HLÍDAT - ale vyzvedávat ze školky, když mám dlouhý den a manžel je na ranní v práci - byla moje maminka a ta mi letos v květnu zemřela… Tchýně s přítelem = nula, navíc tchýňka se zdravotními problémy. Můj taťka zůstal ted sám, je mu 84 a jsme rádi, že je celkem soběstačný v každodenních činnostech a každou sobotu tam jezdím s prádlem a jídlem, takže „přibyla“ starost o něho - ale nestěžuju si, je to ještě celkem brnkačka oproti jiným.

Kluky už mám teda větší - 12 a 5 let, ale toho staršího mi opravdu nikdo nehlídal. Vše sama - do 3 let minimálně, pouze já a manžel (dělá na směnný provoz - noční a ranní, takže přes den bývá i doma, jak mu to vyjde). Jenom chci říct, že to odstěhování dělá sice hrozně moc v těch vztazích, ale někdy se stane (jako nám), že jsme všichni v jednom městě a stejně „nikoho k ruce“ nemáme. Teď už občas starší hlídá malého - ale když se vrátím, je to tady jak po výbuchu :D, ale díky aspoň za to. Je mezi nimi 7 let rozdíl.

Je pravda, že já jsem založením spíš samotářka, takže jsem zvyklá být spíše sama, milovala jsem procházky s kočárkem - taky sama, máme tu hezké okolí, řeku a lesy, takže jsem každodenně vyrážela ven a nechala odpočinout „hlavě“ :? - oba kluci byli spací mimina…

Jo, a nemám řidičák :D, takže jezdím mhd nebo veřejnou dopravou..

Ale tvůj příběh mi velice připoměl bráchu se švagrovou - jsou odstěhovaní pryč, od nás 200 km, od jejích rodičů 800 km a pociťují dost, že tam nikoho nemají. Halt ono se jinak žije „jenom“ bez dětí, a jiné to je, když se narodí děti…tohle ale každý zjistí až potom, co ty děti má a nic neví dopředu a neumí si to představit.

Držím palce! Myslím, že tvůj případ je celkem ještě dobře zvládnutelný - i tím, že máš auto, řidičák a ráda řídíš :palec:

 
Petullka82
Ukecaná baba ;) 1917 příspěvků 03.08.12 20:46

Ahojky, to chce tím autem vyrážet, já jsem taky v zapadákově (kostelec n. č. l.), sama s dítětem, přítel věčně v práci…někdy je mi smutno, ale snažím se jezdit na výlety a hlavně s někým mluvit. kamarády si najdeš, stačí se snažit…
my do kolína jezdíme, tak se můžeš ozvat :kytka:
drž se, mně morava taky schází (jsem původně z přerova), ale štastná můžeš být kdekoliv, jen to chce na tom zapracovat!

 
jitulííína
Povídálka 17 příspěvků 03.08.12 21:56

Ahoj zakladatelko,
přesně vím, jak se cítíš, mám to trochu podobné, v něčem odlišné. Rozhodla jsem se to řešit, chci se vrátit, sice nevím kdy a jak, ale určitě se jednou vrátím. Jsou lidé, kterým to nevadí a zvyknou si prakticky kdekoliv a pak je skupinka lidí, kteří to zkrátka nedokážou a ten stesk je pomalu zabíjí, a tak se musí rozhodnout a vyřešit si to. Držím moc pěstičky, máš velké štěstí, že máš svou krásnou rodinu!!! :srdce:

 
lasička1
Echt Kelišová 7602 příspěvků 04.08.12 09:38

@schwarzwaldtorte
No poznámka že zakladatelku pálí dobré bydlo není asi na místě. Mám ráda takové ty řeči-nojo, mají prachy a všechno, tak si stěžují…vše se v životě nedá přepočátávat na peníze. Nemyslím si, že byhcom na tom byli špatně, nikomu nezávidím, kdo má mnohem víc, tak mu to přeju, protože za tím stojí dost práce a nic není zadarmo.
Zakladatelka řeší smutek, stesk po domově. A já jí plně chápu. Protože si také neumím představit že bych se odstěhovala ze svého rodného města. Jsem zvyklá na to co znám-sourozence, kamarády, spolužáky, lidi, co okolo mě vyrůstali a já mezi nimi. Prostě je to můj domov, po kterém by se mě vždy stýskalo.
Zakladatelko-třeba se to zlepší s nástupem do práce. A možná že časem se situace vyřeší tak, že se vrátíte na Moravu. Uvidíš, snaž se těšit na vše co bude a držím palečky, aby to bylo jen lepší a lepší.

 
siisi
Kelišová 5653 příspěvků 04.08.12 10:34

Ahoj dostyno, úplně tě chápu - kdo nezažil nepochopí. Jsem na tom dost podobně, a to v rodném městě nemám ty milující rodiče. Domek, zahrada - super, ale okolí neschůdné, do města hodina pěšky, a zpět do pořádného kopce navíc. Jak tak slyším, ty pocit izolace na mateřské má asi většina mamin, a pokud se ještě změní bydliště, tak je to tuplovaná izolace. Já jsem navíc měla malou v 38, takže i ten věk hraje roli v seznamování, a moje vrstevnice už mají děti odrostlé, takže jiné starosti. A navíc nejsem moc extrovertní typ, co by se nějak „lehce“ seznamoval. Naštěstí mě tu funguje jedenkrát týdně tchýně!! díky za ni, malou má ráda, což je super, protože moje mamka nemá zájem vůbec, a tatínek zemřel. Mateřská centra fungují až od října, tak snad se to pro mě trochu tím změní. Ale nemám řidičát, což je velká nevýhoda. Každopádně každý potřebuje občas nabít baterky, dělat něco, co ho dělá šťastným, a maminy obzvlášť ať se pak můžou těm svým dětem zase rozdávat…ale s tím miminkem si prostě sami nemůžeme ani pr..out. Všechno je prostě od toho porodu jinak a jiné. Ale já pořád věřím, že se to časem poddá, změní, třeba to jen musíme vzít za nějaký jiný konec - ale já bohužel nevím za jaký :-) Tak se drž, nepřestávej hledat to, po „čem ti srdce piští“ a kdybys měla chuť, tak mi napiš, třeba na něco přijdeme společně :-)

 
ncc1701
Echt Kelišová 7943 příspěvků 04.08.12 13:54

Jak já ti rozumím! Žila jsem pět let v Praze, „pouhých“ 100 km od domova, ale i to je dost na spontánní rozhodnutí, že pojedu za našima, kamarádkou nebo tak… V Praze jsem neměla možnost navázat nová přátelství, stýkala jsem se velmi občas s přáteli ze svého rodného města, co konvertovali stejně jako já do velkoměsta, ale to šlo fakt málo, díky mému bývalému, který si myslel, že samotné ženě nepřísluší courat po večerech mimo domov (i můj děda je v názorech na partnerství pokrokovější než on :-) ), jediným novým kamarádem se stal můj kolega, rodilý pražák, s nímž se ale nedalo nikam chodit, protože se hned ztřískal jak zákon káže a jeho kamarádi inteligence moc nepobrali, takže mluvit s nimi rozumně se vůbec nedalo. Teprve po rozchodu s přítelem jsem začala v Praze žít, ne jen přežívat, bydlela jsem sama, měla jsem své soukromí a bylo mi fakt báječně. Stejně jsem se nakonec vrátila domů a jsem šťastná jako nikdy. K rodičům kousek, ke kamarádkám kousek a ty volný víkendy, který netrávím dojížděním, ty jsou k nezaplacení. Držím palce, abyste se všechny aklimatizovali, není to vůbec jednoduché začít nový život v jiném městě, jak se zdá…

 
xk.kx
Ukecaná baba ;) 2093 příspěvků 04.08.12 14:15

Úplně tě chápu, též jsem se přestěhovala 150km daleko a navíc také do Kolína :cert: :mrgreen: to zvládneme uvidíš :palec:

 
dostyna
Závislačka 3392 příspěvků 04.08.12 14:45

Díky všem za milá slova. Vím, že nejem sama, je nás víc takových, co bojujeme se svými sny a se vším, co nám život upekl. Nikdy mě nenapadlo si ani v nejmenším stěžovat, už vůbec mě nepálí dobré bydlo a nepláču nad tím, že jsem na mateřské a odumírají mi mozkové buňky rychleji než je zdrávo :-).Bohatství mám v podobě mega hypotéky, kterou snad do důchodu zapaltíme:-) Auto vytahuju a jezdím pořád někde abych vypadla ze stereotypu, vycházky jsou tu trošku náročnější, ikdyž bydlím v Polabí, tak šlapu do kopce :-). To všechno ce ose zde zmiňuje dělám. Ale to co mi nikdo nedá najdu až když se vrátím. Probudit se „doma“ Musím se s tím sama nějak poprat a snad se přání plní i víc než jednou za život :-)

 
Indiansummer
Kecalka 231 příspěvků 04.08.12 22:53

Ahoj, rozumím ti a vím, že je to težké!!!Já se přestěhovala jsem za manželem, 380 km daleko od rodiny. Svazovala mě ta samota, když byl manžel v práci. A to bydlím ve městě, na vesnici bych se zbláznila. Hodně se to zlepšilo, až dítko povyrostlo, našla jsem si kamarádky. A nejlepší je to teď, nastoupila jsem do práce, na malého se těším a hlavně jsem mezi lidma, to jsem strašně potřebovala!!! Moc jsem nepomohla, ale aspoň víš, že v tom nejsi sama…Drž se!!!

 
Terunka
Kecalka 254 příspěvků 1 inzerát 05.08.12 20:31

Ahoj, chápu tě. Ale jak už tu někdo psal, proč třeba jednou za 6 týdnů nejedeš k vašim třeba na 5 dní, jen sama s malým? Myslím, že manžel by to bez vás těch pár dní zvládnul, ty bys přišla na jiné myšlenky a užila si rodičů i kamarádů (a oni tebe i malého). Navíc proč jezdit autem, z Kolína jezdí každou chvíli vlak, prcek by to určitě zvládnul tu hodinu a třičtvrtě cestování ;-) A ekonomicky to taky vyjde určitě levněji než autem.

 
dostyna
Závislačka 3392 příspěvků 05.08.12 21:13

@Terunka
Ahoj, díky za tvé doporučení, tohle všechno se děje, vlakem jezdit s malým ještě nebudu, je zvyklý cestovat od malička, ale ještě nechodí a taky s sebou musím vézt nějakých pár cetek, a sama asi všechno neutáhnu. Až bude větší, tak to bude jiný kafe. Jinak vlakem jsem zvyklá jezdit a není to pro mne problém :)

 
Ananta
Ukecaná baba ;) 2487 příspěvků 05.08.12 21:44

Chápu… já jsem šla dokonce do takového extrému, že jsem se nepřestěhovala a žiju s miminkem sama, prostě jsem to ve svých 38 letech už nedokázala udělat, mám tu práci, byt, zázemí… budeme žít odděleně s otcem dítěte, každý v jiném městě.

 
Kiara77
Ukecaná baba ;) 1879 příspěvků 06.08.12 06:35

@dostyna
A já 1850 km. Holky, to chce vzít aktivně život do svých rukou a začít něco podnikat!

 
dostyna
Závislačka 3392 příspěvků 06.08.12 10:32

@Kiara77 to bezesporu :-)

 
lukolas  06.08.12 16:50

Byt tebou tak se vratim zpet. pokud jste v dane nemovitosti dele nez 5 let a pokud najdete vhodneho kupce, tak na tom tolik neprodelate. pro deti je zahrada asi paradni, ale az trochu povyrostou tak vazba na prarodice je urcite dulezitejsi nez zahrada. moje deti to stesti nemaji, maji jen jednoho dedecka za oceanem…preji hodne zdaru

 
martloun
Povídálka 27 příspěvků 30.09.12 15:30

Ahojky, ja zakladatelku naprosto chapu, jsem puvodne z okrajove velmi pekne casti Prahy a prstehovala jsem se pred 4,5 roky za manzelem na Slovensko k Bratislave do male vesnicky, kde bydlim spolecne s jeho otcem a rok s jeho o 16 let mladsi pritelkyni. Manzela velmi miluji, ale ted uz vim, ze bych jakekoliv rozhodnuti ohledne stehovani zvazovala rozumneji, moc se chci vratit domu, mam pocit, ze tady nejak zakrnuji, jsem uz dva roky na materske, prvni rok jsem ani neridila, takze jsem se nedostala ani do mesta, pro me to byla a chvilema stale je hruza.Kdyz prijedu domu, mam tak nabity program a me mile lidi okolo sebe, ze se mi ani nechce nazpatek.Co vice dodat.Neni dne, kdy bych na to nemyslela, dost casto se mi zdaji o me domovine sny, casto si i poplacu. Drzim zakladatelce pesti, at si najde aspon nejake kamaradky, at je veselejsi.Je mi jasne, ze manzel ma dobre placenou praci v Praze a jen tak se proste neprestehuje. M

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček